Otevřít hlavní menu

Baskicko (autonomní společenství)

autonomní společenství, region na severu současného Španělska

Baskicko (baskicky Euskal Autonomia Erkidegoa, krátce Euskadi; španělsky Comunidad Autónoma del País Vasco) je autonomní společenství na severu Španělska[1], mezi Pyrenejemi a Biskajským zálivem. Území obývá převážně národ Basků, hovořící izolovaným jazykem baskičtinou, která je zde také prvním úředním jazykem, zatímco španělština má postavení druhého úředního jazyka. Metropolí autonomního Baskicka je Vitoria (baskicky Gasteiz), největším městem pak Bilbao (Bilbo).

Euskadi País Vasco
Eusko Jaurlaritzaren egoitza nagusia, Gasteiz, Euskal Herria.jpg
Euskadi – znak
znak
Euskadi – vlajka
vlajka
Hymna: Eusko Abendaren Ereserkia
Geografie
Localización del País Vasco.svg
Hlavní město Vitoria/Gasteiz
Souřadnice
Rozloha 7 234 km²
Geodata (OSM) OSM, WMF
Obyvatelstvo
Počet obyvatel 2 164 311 (2015)
Hustota zalidnění 301,1 obyv./km²
Správa regionu
Podřízené celky 3 provincie
Vznik 22. prosince 1979 (získání autonomie)
Předseda vlády Íñigo Urkullu (PNV-EAJ)
Parlamentní zastoupení
Kongres 18 křesel
Senát 15 křesel
Telefonní předvolba +34 94
Oficiální web www.euskadi.net
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

HistorieEditovat

 
Mapa umístění Baskicka

Baskové jsou známí svou odlišností od svých sousedů. Liší se jak geny, tak jazykem. Baskové jsou považováni za poslední původní praobyvatele Pyrenejského poloostrova[2], možná i Evropy. Baskičtina není příbuzná s žádným evropským jazykem. Z archeologických a genetických výzkumů se našla spojitost mezi lebečními fragmenty člověka kromaňonského a tvarem lebky současných obyvatel Baskicka. Vedle Basků obývala v době Římského císařství danou oblast i etnická skupina Akvitánců. Většina Akvitánců byla za vlády Římanů romanizována. Baskům se však své zvyky, jazyk a nezávislost podařilo zachovat. Po pádu Římského císařství se pokusili ovládnout Basky Vizigóti. Na počátku 9. st. se objevila hrozba ze strany Maurů. Tento silný nepřítel způsobil, že se jednotlivé kmeny Basků sjednotily a roku 818 vyhlásili Navarrské království. Později Baskové přijali křesťanství, ale víru si přizpůsobili svým tradicím a zvyklostem. Své tradice si předávali ústně, první sepsání tzv. fueros proběhlo až ve 12. st. Po dokončení rekonquisty chybělo ke sjednocení španělského území pouze Navarrské království (v té době spravované francouzskými panovníky) obývané Basky. Po velkém nátlaku kastilských panovníků a po vyjednání tradičních práv vycházejících z fueros (také výjimky z branné povinnosti a placení daní), se provincie Álava, Bizkaia a Gipuzkoa roku 1512 připojily ke Kastilské koruně. Následujících čtyři sta let si Baskové bránili právo na svou vlastní samosprávu. V roce 1876 však španělští liberálové jejich výsadu fueros zrušili. To se stalo příčinou nespokojenosti a také vzniku separatistických tendencí.

 
Pohoří Txindoki

V roce 1895 byla založena Baskická národní strana (PNV), která byla stejně jako používání baskičtiny v období frankismu zakázána. Po vypuknutí španělské občanské války provincie Bizkaia a Gipuzkoa podpořily republikány výměnou za autonomii, která nabyla 5.10.1936 po predchozím schváleni ve Valencii účinnost. Po skončení druhé světové války Franco na Basky tvrdě udeřil. Během násilných akcí přišlo o život až 21 000 lidí. Fašistická vláda zakázala používání baskičtiny a na udržování veřejného pořádku dohlížely milice. To vyvolalo další napětí. K nejlépe organizovaným hnutím náležela organizace Euskadi Ta Askatasuna, zkráceně ETA, která úspěšně realizovala atentát na pravděpodobného Frankova nástupce admirála Blanka. Později přešla ETA k teroristickým útokům. Organizace má na svědomí desítky útoků. Po přechodu k demokratické společnosti nová španělská ústava zaručila Baskům omezené právo na autonomii. Mají vlastní parlament, daňový systém i policejní složky. Baskičtina se vyučuje na školách. Jednou z nejsilnějších politických stran v Baskicku je PNV.[3]

 
pobřeží v provincii Bizkaia

V autonomních volbách v březnu 2009 nacionalistické strany po dlouhé době ztratily většinu v parlamentu. V říjnu 2011 demonstrovaly v Bilbau, největším městě regionu, desetitisíce lidí, kteří si přejí nezávislost Baskicka. Shromáždění se uskutečnilo jen několik dní poté, co baskická organizace ETA s konečnou platností zastavila svůj ozbrojený boj za nezávislost Baskicka.[4]

GeografieEditovat

 
Virgen Blanca Plaza, Vitoria-Gasteiz

Na východě hraničí Baskicko s Navarrou, na západě s Kantábrií a Kastilií a Leónem, na jihu s La Riojou, na severovýchodě s Francií, na severu ho omývají vody Biskajského zálivu. Vstupní bránu ze zbytku Evropy do Baskicka a do Španělska vůbec tvoří provincie Guipúzcoa, ležící na pobřeží Biskajského zálivu. Jsou tu tři horské hřbety (nejvyšší hora Monte Corbea, 1538 m).

Administrativní členěníEditovat

Baskicko se člení na 3 provincie:

KulturaEditovat

Baskicko je zemí horalů, rybářů a v poslední době také turistů. Je proslulé výborným jídlem a obdivovateli her jako je míčová hra pelota a kuželky, které se hrají s velkou oblibou i v nejmenších vesnicích. Severozápadní Baskicko je průmyslovou oblastí. Převažují zde především gotické, barokní a klasicistní památky.

Impresionistický skladatel Maurice Ravel je po otci Francouz a po matce Bask.

ReferenceEditovat

  1. Geografický místopisný slovník světa. Odb. red. H. Bradnová ... [a kol.]. 1. vyd. - Praha : Academia, 1993. 924 s. ISBN 80-200-0445-9. S. 866.
  2. Universum, všeobecná encyklopedie. 1. díl. 1. české vydání. Odeon, Praha 2000. ISBN 80-207-1061-2. S. 449.
  3. ELLINGHAM, M.: Španělsko. Rough Guides. 1. české vydání Jota 2005. 1030 s. ISBN 80-7217-312-X. S. 452 - 456.
  4. V Baskicku demonstrovaly desetitisíce lidí za nezávislost

Externí odkazyEditovat