Davis Cup (česky Davisův pohár), oficiálně Davis Cup by Rakuten, je tenisová soutěž mužských reprezentačních družstev, největší každoročně hraná soutěž v mužském sportu, pořádaná Mezinárodní tenisovou federací (ITF). Prvního ročníku se v roce 1900 zúčastnily Spojené státy a Velká Británie. Nejvícekrát triumfovaly Spojené státy, které vyhrály 32 ročníků a 29krát odešly jako poražený finalista.

Davis Cup
Aktuální ročník:
Davis Cup 2019
logo Davisova poháru
logo Davisova poháru
Sport tenis
Založeno 1900
Vlastník ITF
Počet týmů 18 finále
24 kvalifikační kolo
133 v roce 2019[1]
Poslední vítěz Španělsko Španělsko (6. titul)
Nejvíce titulů USA Spojené státy (32 titulů)
Sponzoři Rakuten
Příbuzné soutěže Fed Cup
Zakladatel Dwight F. Davis
Web daviscup.com

Od února do listopadu 2019 probíhal 108. ročník, jehož se zúčastnilo 133 týmů.[1] Vítězem se v madridském finále stalo Španělsko, které ve finálovém zápase porazilo Kanadu 2:0 na zápasy. Světová jednička Rafael Nadal byla vyhlášena nejužitečnějším hráčem finálového turnaje, když v pěti dvouhrách neztratila ani jedno podání či set, rovněž tak neprohrála žádnou čtyřhru. Španělé tak poprvé od triumfu z roku 2011 a celkově pošesté v historii zvedli nad hlavu „salátovou mísu“ pro šampiony soutěže.[2]

V letech 1981–2018 se hrála šestnáctičlenná Světová skupina, z níž vzešel celkový vítěz. Změny formátu v letech 2018–2020 vedly ke vzniku kvalifikačního kola v podobě dvanácti mezistátních utkání. Vítězové z něj postupují do listopadového finále, hraného jeden týden na neutrální půdě s osmnácti celky. První dvě skupiny kontinentálních zón získaly celosvětový charakter s dvanácti vzájemnými duely a dvěma předcházejícími barážemi. Zachována byla koncepce třetí a čtvrté skupiny kontinentálních zón na týdenní bázi se základními bloky a nástavbovou baráží o konečné umístění. Reformu zastřešila investiční skupina Kosmos, v čele s bývalým španělským fotbalistou Gerardem Piquém. Během 25 let Kosmos naplánoval do soutěže investovat tři miliardy dolarů. Prémie tenistům ve finálovém turnaji měly dosáhnout výše 20 milionů dolarů.[3] Konkurenční Asociace tenisových profesionálů (ATP) na změny reagovala vytvořením týmové soutěže ATP Cup, hrané od roku 2020 v Austrálii.

Ženskou obdobou mužského poháru je Fed Cup, který vznikl v roce 1963 u příležitosti 50. jubilea založení Mezinárodní tenisové federace. Dalšími soutěžemi družstev jsou mistrovství světa ITF smíšených celků – Hopmanův pohár, Laver Cup a od roku 2020 ATP Cup. Pouze Spojené státy, Austrálie a Česká republika vyhrály Fed Cup a Davis Cup v jednom kalendářním roce. Jediné Česko pak v konkrétní sezóně (2012) přidalo i triumf na Hopman Cupu.[4]

V roce 2019 se globálním partnerem soutěže stala minimálně na dvouleté období japonská společnost Rakuten, zaměřená na elektronické obchodování. V této roli nahradila bankovní dům BNP Paribas.[5]

HistorieEditovat

Související informace naleznete také v článku Historie Davis Cupu.

Myšlenka mezinárodního týmového střetnutí mezi USAVelkou Británií v tenise vznikla v roce 1899 v tenisovém klubu na Harvardově univerzitě. Dwight F. Davis vytvořil hrací schéma tohoto střetnutí, dále zakoupil stříbrný pohár dnes známý jako „salátová mísa“ a v roce 1900 se uskutečnilo první utkání. Od roku 1904 se soutěž otevřela dalším státům, mezi kterými významné místo zaujala společná reprezentace AustrálieNového Zélandu, která vystupovala až do roku 1913 pod jménem Australasie.

 
Salátová mísa určená pro vítězný tým soutěže se jmény tenistů, kteří soutěž vyhráli, Praha 2012

Po Davisově smrti v roce 1945 byla tato mezinárodní tenisová soutěž přejmenována podle zakladatele na Davis Cup. Po 2. světové válce také přišla tzv. Hopmanova éra, když Austrálie pod vedením téhož kapitána prošla dvaadvacetkrát do finále z nichž 15 vyhrála. Vedle USA, Velké Británie a Austrálie se vítězství do roku 1973 včetně dočkala ještě Francie. Vše se změnilo o rok později, kdy se ovšem nakonec finále neuskutečnilo. Indie totiž odmítla nastoupit proti Jihoafrické republice kvůli tamnímu apartheidu a o vítězi tak bylo rozhodnuto bez boje.[6] Až v roce 1989 byl do zápasů Davisova poháru začleněn tie-break.

Od roku 1981 byla utvořena šestnáctičlenná světová skupina a systém podskupin. Nejdéle se ve světové skupině bez sestupu udrželo Československo a jako nástupce Česká republika, které ji poprvé a dosud naposledy opustilo až v roce 2005. Jen jednou od zavedení světové skupiny chyběly ještě týmy USA a Švédska.

V roce 2012 proběhl 101. ročník a jubilejní 100. finále Davis Cupu.[7] Obhájcem titulu bylo Španělsko, které se pošesté za uplynulých deset let probojovalo do finále, v němž však prohrálo v Praze s týmem České republiky 2:3 na zápasy. Rozhodovalo se až v posledním pátém zápase, do kterého oba týmy vstupovaly za nerozhodnutého stavu 2:2. Česká dvojka Radek Štěpánek však dokázal porazit světovou jedenáctku Nicolase Almagra 3:1 na sety.[7] Nejdelší zápas v historii Davis Cupu trval 7.02 hodin a byl odehrán 2. února 2013. V ženevském úvodním kole Světové skupiny mezi Českou republikou a Švýcarskem porazili Tomáš BerdychLukášem Rosolem Švýcary Stanislase WawrinkuMarca Chiudinelliho po setech 6–4, 5–7, 6–4, 6–7 a 24–22.[8]

Na pravidelném každoročním zasedání shromáždění Mezinárodní tenisové federacechilské metropoli Santiagu padlo 25. září 2015 rozhodnutí týkající se koncovky zápasu. Od Davis Cupu 2016 byl v pátém rozhodujícím setu zaveden tiebreak pro všechny zápasy. Skončil tak tradiční model, v němž bylo třeba k zisku této sady rozdílu dvou gamů. Cílem bylo omezení dlouhých maratonských utkání. Davis Cup se tak připojil k US Open, jenž jako jediný z grandslamů uplatňoval toto pojetí.[9]

Jediným týmem, který odehrál do konce roku 2019 všech 108 ročníků soutěže byla Velká Británie.[10]

2018–2020: Vývoj formátu soutěžeEditovat

 
Argentina vyhrála Davis Cup 2016 a stala se prvním jihoamerickým vítězem v historii soutěže

Na srpnovém zasedání 2017 řídící organizace Mezinárodní tenisové federace (ITF) v Ho Či Minově Městě došlo k návrhu revolučních změn, které nebyly souhrně přijaty. Přesto bylo rozhodnuto o testování některých změn v Davisově poháru 2018 s cílem zatraktivnění soutěže. Od roku 2018 tak byl zaveden nový herní formát pro první a druhé skupiny kontinentálních zón, které začaly probíhat jen v pátek a sobotu s utkáními zkrácenými na dvě vítězné sady. Týmy může nově tvořit až pět namísto čtyř tenistů. Při rozhodnutí duelu ve čtvrté dvouhře, se již nehraje pátý singl, a pokud již o vítězi rozhodla sobotní čtyřhra, konala se v neděli pouze jedna dvouhra.[11]

V důsledku přijaté reformy Davis Cupu v srpnu 2018 na zasedání ITF v Orlandu se v daném roce uskutečnil poslední ročník Světové skupiny s šestnácti členy a vyřazovacím systémem již od osmifinálové fáze. Mezistátní utkání se naposledy hrála ve třech dnech, na tři vítězné sety a v domácím prostředí jednoho z dvojice soupeřů.[12][13] Proti změně formátu prosazované vedením ITF v čele prezidentem Davidem Haggertym se postavily některé velké tenisové svazy v Evropě, včetně Německa, Velké Británie a České republiky, rovněž tak Austrálie. Předmětem kritiky se stalo zejména přerušení 118leté tradice formátu soutěže.[14] Podporu reformě naopak vyjádřily Spojené státy či Francie. Návrh obdržel nutnou dvoutřetinovou většinu, s podílem 71,4 % hlasujících.[3][15]

 
Slavnostní nástup finalistů Světové skupiny Davis Cupu 2018 FrancieChorvatska v lillské aréně Stade Pierre-Mauroy. Francouzi podlehli 1:3 na zápasy.

Od roku 2019 byl zaveden jednotýdenní finálový turnaj s 18 účatníky na neutrální půdě. Formát mezistátního utkání, hraného v jednom dni, představuje dvě dvouhry a čtyřhru na dvě vítězné sady. Do finálového turnaje se automicky kvalifikují semifinalisté z předchozího ročníku, dva výběry získávají divokou kartu a zbylých dvanáct celků postupuje z kvalifikačního kola. To má charakter mezistátního duelu do tří vítězných bodů ve dvou hracích dnech, s celkovou účastí dvaceti čtyř týmů, které tvoří dvojice. Kvalifikační kolo je hráno na počátku února a poražení sestupují do 1. skupin kontinentálních zón daného ročníku.[12][13]

Finále se koná v listopadu, se šesti tříčlennými skupinami, z nichž vítězové a dva nejlepší týmy z druhých míst (dle nejvyššího poměru utkání, případně setů a her) postupují do čtvrtfinále. Od této osmičlenné fáze má turnaj charakter vyřazovacího systému. Celky, které obsadily 5.–18. místo hrají další rok kvalifikační kolo.[12][13]

V roce 2020 došlo ke změně charakteru 1. a 2. skupin tří kontinentální zón, které byly v zářijovém termínu globalizovány do 1. a 2. světové skupiny, s předcházejícimi dvěma březnovými barážemi. V každé světové skupině i baráží se koná dvanáct vzájemných duelů do tří vítězných bodů ve dvou dnech, se čtyřmi dvouhrami a čtyřhrou jako v pořadí třetím utkáním. Kontinentální zóny 3. a 4. skupin byly zachovány ve formátu jednotýdenních základních bloků a barážové nástavby o konečné pořadí, s dvěma dvouhrami a jednou čtyřhrou, do dvou vítězných bodů.[16][17][3]

Davis Cup od 2020[16]
Březen Září Listopad
Finále
  12 vítězů   18 týmů 7 dní 6 skupin +
vyřazování
2 dvouhry
1 čtyřhra
Kvalifikační kolo
24 týmů 2 dny 12 zápasů
doma/venku
4 dvouhry
1 čtyřhra
  12 poražených   1. světová skupina
  12 vítězů 24 týmů 2 dny 12 zápasů
doma/venku
4 dvouhry
1 čtyřhra
Baráž 1. světové skupiny
24 týmů 2 dny 12 zápasů
doma/venku
4 dvouhry
1 čtyřhra
  12 poražených   2. světová skupina
  12 vítězů 24 týmů 2 dny 12 zápasů
doma/venku
4 dvouhry
1 čtyřhra
Baráž 2. světové skupiny
24 týmů 2 dny 12 zápasů
doma/venku
4 dvouhry
1 čtyřhra
  12 poražených III. skupina
základní bloky 7 dní baráž o umístění 2 dvouhry
1 čtyřhra
Afrika Amerika Asie a Oceánie Evropa
IV. skupina
základní bloky 7 dní baráž o umístění 2 dvouhry
1 čtyřhra
Afrika Asie a Oceánie Evropa
červen / červenec / září

Přehled fináleEditovat

Přehled finále
Rok Místo konání Vítěz Výsledek Finalista
1900 Boston   Spojené státy 3:0   Velká Británie
1902 New York   Spojené státy 3:2   Velká Británie
1903 Boston   Velká Británie 4:1   Spojené státy
1904 Londýn   Velká Británie 5:0   Belgie
1905 Londýn   Velká Británie 5:0   Spojené státy
1906 Londýn   Velká Británie 5:0   Spojené státy
1907 Londýn   Australasie 3:2   Velká Británie
1908 Melbourne   Australasie 3:2   Spojené státy
1909 Sydney   Australasie 5:0   Spojené státy
1911 Christchurch   Australasie 4:0   Spojené státy
1912 Melbourne   Velká Británie 3:2   Australasie
1913 Londýn   Spojené státy 3:2   Velká Británie
1914 New York   Austrálie 3:2   Spojené státy
1919 Sydney   Austrálie 4:1   Velká Británie
1920 Auckland   Spojené státy 5:0   Austrálie
1921 New York   Spojené státy 5:0   Japonsko
1922 New York   Spojené státy 4:1   Austrálie
1923 New York   Spojené státy 4:1   Austrálie
1924 Filadelfie   Spojené státy 5:0   Austrálie
1925 Filadelfie   Spojené státy 5:0   Francie
1926 Filadelfie   Spojené státy 4:1   Francie
1927 Filadelfie   Francie 3:2   Spojené státy
1928 Paříž   Francie 4:1   Spojené státy
1929 Paříž   Francie 3:2   Spojené státy
1930 Paříž   Francie 4:1   Spojené státy
1931 Paříž   Francie 3:2   Velká Británie
1932 Paříž   Francie 3:2   Spojené státy
1933 Paříž   Velká Británie 3:2   Francie
1934 Londýn   Velká Británie 4:1   Spojené státy
1935 Londýn   Velká Británie 5:0   Spojené státy
1936 Londýn   Velká Británie 3:2   Austrálie
1937 Londýn   Spojené státy 4:1   Velká Británie
1938 Filadelfie   Spojené státy 3:2   Austrálie
1939 Haverford   Austrálie 3:2   Spojené státy
1946 Melbourne   Spojené státy 5:0   Austrálie
1947 New York   Spojené státy 4:1   Austrálie
1948 New York   Spojené státy 5:0   Austrálie
1949 New York   Spojené státy 4:1   Austrálie
1950 New York   Austrálie 4:1   Spojené státy
1951 Sydney   Austrálie 3:2   Spojené státy
1952 Adelaide   Austrálie 4:1   Spojené státy
1953 Melbourne   Austrálie 3:2   Spojené státy
1954 Sydney   Spojené státy 3:2   Austrálie
1955 New York   Austrálie 5:0   Spojené státy
1956 Adelaide   Austrálie 5:0   Spojené státy
1957 Melbourne   Austrálie 3:2   Spojené státy
1958 Brisbane   Spojené státy 3:2   Austrálie
1959 New York   Austrálie 3:2   Spojené státy
1960 Sydney   Austrálie 4:1   Itálie
1961 Melbourne   Austrálie 5:0   Itálie
1962 Brisbane   Austrálie 5:0   Mexiko
1963 Adelaide   Spojené státy 3:2   Austrálie
1964 Cleveland   Austrálie 3:2   Spojené státy
1965 Sydney   Austrálie 4:1   Španělsko
1966 Melbourne   Austrálie 4:1   Indie
1967 Brisbane   Austrálie 4:1   Španělsko
1968 Adelaide   Spojené státy 4:1   Austrálie
1969 Cleveland   Spojené státy 5:0   Rumunsko
1970 Cleveland   Spojené státy 5:0   Německo
1971 Charlotte   Spojené státy 3:2   Rumunsko
1972 Bukurešť   Spojené státy 3:2   Rumunsko
1973 Cleveland   Austrálie 5:0   Spojené státy
1974   Jihoafrická republika bez boje[pozn. 1]   Indie
1975 Stockholm   Švédsko 3:2   Československo
1976 Santiago   Itálie 4:1   Chile
1977 Melbourne   Austrálie 3:1   Itálie
1978 Rancho Mirage   Spojené státy 4:1   Velká Británie
1979 San Francisco   Spojené státy 5:0   Itálie
1980 Praha   Československo 4:1   Itálie
1981 Cincinnati   Spojené státy 3:1   Argentina
1982 Grenoble   Spojené státy 4:1   Francie
1983 Melbourne   Austrálie 3:2   Švédsko
1984 Göteborg   Švédsko 4:1   Spojené státy
1985 Mnichov   Švédsko 3:2   Německo
1986 Melbourne   Austrálie 3:2   Švédsko
1987 Göteborg   Švédsko 5:0   Indie
1988 Göteborg   Německo 4:1   Švédsko
1989 Stuttgart   Německo 3:2   Švédsko
1990 Petrohrad   Spojené státy 3:2   Austrálie
1991 Lyon   Francie 3:1   Spojené státy
1992 Fort Worth   Spojené státy 3:1   Švýcarsko
1993 Düsseldorf   Německo 4:1   Austrálie
1994 Moskva   Švédsko 4:1   Rusko
1995 Moskva   Spojené státy 3:2   Rusko
1996 Malmö   Francie 3:2   Švédsko
1997 Göteborg   Švédsko 5:0   Spojené státy
1998 Milán   Švédsko 4:1   Itálie
1999 Nice   Austrálie 3:2   Francie
2000 Barcelona   Španělsko 3:1   Austrálie
2001 Melbourne   Francie 3:2   Austrálie
2002 Paříž   Rusko 3:2   Francie
2003 Melbourne   Austrálie 3:1   Španělsko
2004 Sevilla   Španělsko 3:2   Spojené státy
2005 Bratislava   Chorvatsko 3:2   Slovensko
2006 Moskva   Rusko 3:2   Argentina
2007 Portland   Spojené státy 4:1   Rusko
2008 Mar del Plata   Španělsko 3:1   Argentina
2009 Barcelona   Španělsko 5:0   Česká republika
2010 Bělehrad   Srbsko 3:2   Francie
2011 Sevilla   Španělsko 3:1   Argentina
2012 Praha   Česká republika 3:2   Španělsko
2013 Bělehrad   Česká republika 3:2   Srbsko
2014 Lille   Švýcarsko 3:1   Francie
2015 Gent   Velká Británie 3:1   Belgie
2016 Záhřeb[18]   Argentina 3:2   Chorvatsko
2017 Lille   Francie 3:2   Belgie
2018 Lille   Chorvatsko 3:1   Francie
2019 Madrid   Španělsko 2:0   Kanada

Přehled vítězů a finalistůEditovat

Stát Vítězství Finále
počet roky počet roky
  Spojené státy 32 1900, 1902, 1913, 1920, 1921, 1922, 1923, 1924, 1925, 1926, 1937, 1938, 1946, 1947, 1948, 1949, 1954, 1958, 1963, 1968, 1969, 1970, 1971, 1972, 1978, 1979, 1981, 1982, 1990, 1992, 1995, 2007 29 1903, 1905, 1906, 1908, 1909, 1911, 1914, 1927, 1928, 1929, 1930, 1932, 1934, 1935, 1939, 1950, 1951, 1952, 1953, 1955, 1956, 1957, 1959, 1964, 1973, 1984, 1991, 1997, 2004
  Austrálie 28 1907, 1908, 1909, 1911, 1914, 1919, 1939, 1950, 1951, 1952, 1953, 1955, 1956, 1957, 1959, 1960, 1961, 1962, 1964, 1965, 1966, 1967, 1973, 1977, 1983, 1986, 1999, 2003
(1905–1922 společně s Novým Zélandem jako tým Australasie)
19 1912, 1920, 1922, 1923, 1924, 1936, 1938, 1946, 1947, 1948, 1949, 1954, 1958, 1963, 1968, 1990, 1993, 2000, 2001
  Francie 10 1927, 1928, 1929, 1930, 1931, 1932, 1991, 1996, 2001, 2017 9 1925, 1926, 1933, 1982, 1999, 2002, 2010, 2014, 2018
  Velká Británie 10 1903, 1904, 1905, 1906, 1912, 1933, 1934, 1935, 1936, 2015 8 1900, 1902, 1907, 1913, 1919, 1931, 1937, 1978
  Španělsko 6 2000, 2004, 2008, 2009, 2011, 2019 4 1965, 1967, 2003, 2012
  Švédsko 7 1975, 1984, 1985, 1987, 1994, 1997, 1998 5 1983, 1986, 1988, 1989, 1996
  Česká republika 3 1980 (jako tým Československa), 2012, 2013 2 1975, 2009
  Německo 3 1988, 1989, 1993 2 1970, 1985
  Rusko 2 2002, 2006 3 1994, 1995, 2007
  Chorvatsko 2 2005, 2018 1 2016
  Itálie 1 1976 6 1960, 1961, 1977, 1979, 1980, 1998
  Argentina 1 2016 4 1981, 2006, 2008, 2011
  Srbsko 1 2010 1 2013
  Švýcarsko 1 2014 1 1992
  Jihoafrická republika 1 1974 0
  Indie 0 3 1966, 1974, 1987
  Rumunsko 0 3 1969, 1971, 1972
  Belgie 0 3 1904, 2015, 2017
  Slovensko 0 1 2005
  Chile 0 1 1976
  Japonsko 0 1 1921
  Mexiko 0 1 1962
  Kanada 0 1 2019
       Celkem 108 108

Chronologický vývoj rekorduEditovat

Související informace naleznete také v článku Historie Davis Cupu#Historické rekordy.

Tabulka značí, jaký tým měl v danou dobu nejvíce prvních míst. Pokud je pořadí shodné, rozhoduje, který tým tohoto počtu dosáhl dříve.

Tým Od Do PT
  Spojené státy 1900 1904 1
  Velká Británie 1905 1918 3
  Austrálie 1919 1922 6
  Spojené státy 1923 1964 7
  Austrálie 1965 1970 20
  Spojené státy 1971 23

Účast ve Světové skupině 1981–2018Editovat

1981–2000Editovat

Země 1981 1982 1983 1984 1985 1986 1987 1988 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000
  Švédsko ČF ČF F V V F V F F B B SF SF V SF F V V B -
  Spojené státy V V B F ČF SF B - SF V F V B SF V ČF F SF ČF SF
  Austrálie SF SF V SF SF V SF ČF B F ČF ČF F B B - SF B V F
  SRN
  Německo
B B - B F B B V V ČF SF B V SF SF ČF B ČF B ČF
  Francie B F SF ČF B - ČF SF ČF B V ČF ČF ČF B V B - F B
  Španělsko - B - - B B SF B ČF B ČF B B ČF B - ČF SF B V
  Sovětský svaz
  Rusko
- B B - B B - - B - - - B F F B B B SF ČF
  Itálie B ČF ČF ČF B ČF B ČF B ČF B ČF ČF B ČF SF SF F B B
  Argentina F B SF ČF B - B - - SF ČF B - - - - - - - -
  Indie - B - B ČF B F B - - - - SF B - ČF B B - -
  Švýcarsko B - - - - - - B - B - F B - B B B ČF ČF B
  Československo
  Česká republika
ČF ČF B SF SF SF B ČF ČF ČF ČF ČF ČF ČF B SF ČF B B ČF
  Jugoslávie - - - B B ČF B SF SF B SF B - - - - - - - -
  Brazílie B - - - - - - B - - - SF B - - - B B ČF SF
  Nový Zéland ČF SF ČF B - B - B - ČF B - - - - - - - - -
  Rakousko - - - - - - - - ČF SF B - B B ČF B - - - B
  Velká Británie SF B B B - ČF B - - - - B - - - - - - B B
  Belgie - - - - - - - - - - B B - B B B - ČF SF B
  Nizozemsko - - - - - - - - - B - B ČF ČF ČF B ČF B B B
  Paraguay - - ČF ČF ČF B ČF B B - - - - - - - - - - -
  JAR - - - - - - - - - - - - - - ČF ČF ČF B - -
  Mexiko B B - - - ČF ČF B B B B - - - - B B - - -
  Rumunsko ČF B ČF B - - - - - - - - - - - - B - - -
  Slovensko - - - - - - - - - - - - - - - - - B ČF ČF
  Dánsko - - B B - B - ČF B - - - B B B B - - - -
  Izrael - - - - - - ČF B B B B - - B - - - - - -
  Chile - ČF B - B - - - - - - - - - - - - - - -
  Ekvádor - - - B ČF B - - - - - - - - - - - - - -
  Zimbabwe - - - - - - - - - - - - - - - - - ČF B B
  Japonsko B - - - B - - - - - - - - - - - - - - -
  Jižní Korea B - - - - - B - - - - - - - - - - - - -
  Indonésie - - B - - - - - B - - - - - - - - - - -
  Kanada - - - - - - - - - - B B - - - - - - - -
  Maďarsko - - - - - - - - - - - - - B - B - - - -
  Irsko - - B - - - - - - - - - - - - - - - - -
  Kuba - - - - - - - - - - - - B - - - - - - -
  Chorvatsko - - - - - - - - - - - - - - B - - - - -
Země 1981 1982 1983 1984 1985 1986 1987 1988 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000
V = vítěz, F = finále, SF = semifinále, ČF = čtvrtfinále, B = baráž, tučné písmo znamená účast v příštím ročníku

2001–2017Editovat

Země 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017
  Španělsko B ČF F V B B ČF V V ČF V F B B - - ČF
  Rusko ČF V ČF B SF V F SF ČF ČF B B - - - -
  Česko B ČF B B B - B ČF F SF B V V SF B ČF B
  Francie V F ČF SF ČF ČF ČF ČF B F SF ČF ČF F ČF SF
  Argentina - SF SF ČF SF F ČF F ČF SF F SF SF B SF V
  Spojené státy B SF B F B SF V SF ČF B ČF SF ČF B B ČF ČF
  Srbsko - - - - - - - B B V SF ČF F B ČF ČF
  Austrálie F B V B ČF SF B - - - - - - B SF B
  Chorvatsko - ČF ČF B V ČF B - SF ČF B ČF B - B F
  Švýcarsko ČF B SF ČF B B B - B B - B B V B B
  Velká Británie - B B - - - - B - - - - - ČF V SF ČF
  Belgie B - B - - - ČF B - B B - B B F B
  Slovensko B B - - F B - - - - - - - - - - -
  Švédsko SF ČF ČF ČF B B SF ČF B B ČF B - - - - -
  Německo ČF B B - - B SF ČF ČF B ČF B B ČF B B
  Nizozemsko SF B B ČF ČF B - - B - - - - B - - B
  Itálie - - - - - - - - - - - B ČF SF B ČF ČF
  Bělorusko - - - SF B ČF B - - - - - - - - - -
  Kanada - - - B - - - - - - - B SF B ČF B
  Izrael - - - - - - - B SF B - - B - - - -
  Kazachstán - - - - - - - - - - ČF B ČF ČF ČF B -
  Chile - - - - B ČF B - B ČF B - - - - - -
  Rumunsko B - B B ČF B B B B - B - - - - - -
  Rakousko - - - B B B B B B - B ČF B - - - -
  Brazílie ČF B B - - - - - - - - - B - B - -
  Japonsko - - - - - - - - - - - B - ČF B B
  Maroko B B - B - - - - - - - - - - - - -
  Ekvádor B - - - - - - - - B - - - - - - -
  Indie - - - - - - - - - B B - - - - - -
  Jižní Korea - - - - - - - B - - - - - - - - -
  Peru - - - - - - - B - - - - - - - - -
  Polsko - - - - - - - - - - - - - - - B -
Země 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017
V = vítěz, F = finále, SF = semifinále, ČF = čtvrtfinále, B = baráž, tučné písmo znamená účast v příštím ročníku

Žebříček ITFEditovat

Žebříček mužských týmů ITF
Poř. země body změna
1.   Francie 2289,13
2.   Chorvatsko 2166,01
3.   Španělsko 1177,38 4
4.   Belgie 933,50
5.   Argentina 904,13 2
6.   Spojené státy 776,87
7.   Srbsko 618,50 1
8.   Velká Británie 595,00 3
9.   Kanada 505,50 5
10.   Austrálie 499,75 1
vydán 25. listopadu 2019[19]
Poř. země body změna
11.   Itálie 498,50 1
12.   Německo 453,03 1
13.   Kazachstán 352,63 1
14.   Rusko 321,75 7
15.   Česko 283,75 2
16.   Rakousko 283,38
17.   Japonsko 277,50
18.   Švédsko 275,19 3
19.   Kolumbie 235,75 1
20.   Nizozemsko 228,75 1

Týmy na 1. místě žebříčku ITFEditovat

Na 1. místě žebříčku ITF od jeho zavedení v prosinci 2001 se vystřídalo osm týmů.[20]

Č. stát nástup odchod kol v jednom období kol celkem
1.   Austrálie 20011203a3. prosince 2001 20020210a10. února 2002 1 1
2.   Francie 20020211a11. února 2002 20031130a30. listopadu 2003 7 7
  Austrálie (2) 20031201a1. prosince 2003 20040411a11. dubna 2004 2 3
  Francie (2) 20040412a12. dubna 2004 20040926a26. září 2004 1 8
3.   Španělsko 20040927a27. září 2004 20051204a4. prosince 2005 5 5
4.   Chorvatsko 20051205a5. prosince 2005 20061203a3. prosince 2006 4 4
5.   Rusko 20061204a4. prosince 2006 20090712a12. července 2009 10 10
  Španělsko (2) 20090713a13. července 2009 20130407a7. dubna 2013 16 21
6.   Česko 20130408a8. dubna 2013 20151129a29. listopadu 2015 10 10
7.   Velká Británie 20151130a30. listopadu 2015 20161127a27. listopadu 2016 4 4
8.   Argentina[21] 20161128a28. listopadu 2016 20171126a26. listopadu 2017 4 4
  Francie (3) 20171127a27. listopadu 2017 úřadující 6 14
Aktualizováno k 25. listopadu 2019,[19] tučně – rekordní hodnoty


OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. Titul byl kontumačně přisouzen Jihoafrické republice jelikož Indie odmítla přicestovat na finále do Jihoafrické republiky na protest proti politice apartheidu.

ReferenceEditovat

  1. a b Davis Cup History [online]. Davis Cup [cit. 2019-02-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Španělé po osmi letech ovládli Davisův pohár, ve finále nového formátu porazili Kanadu [online]. TenisPortal.cz, 2019-11-24 [cit. 2019-11-24]. Dostupné online. 
  3. a b c Radikální změna Davis Cupu schválena, vyvrcholí finálovým turnajem. iDNES.cz [online]. 2018-08-16 [cit. 2019-02-02]. Dostupné online. 
  4. Stepanek leads Czech Republic to victory, Davis Cup Web, 18.11.2012
  5. Rakuten to Become New Global Partner for Davis Cup [online]. DavisCup.com, 2019-06-04 [cit. 2019-11-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. DAVE SEMINARA: The Year the Davis Cup Felt Empty, NY Times, citováno 18. 11. 2013 (anglicky)
  7. a b Čeští tenisté slaví historický úspěch: triumf v Davis Cupu. iDNES.cz [online]. 2012-11-18 [cit. 2012-11-18]. Dostupné online. 
  8. Czechs outlast Switzerland in epic [online]. daviscup.com, 2013-02-02 [cit. 2013-02-02]. Dostupné online. 
  9. Davis Cup set for fifth set tiebreak in 2016 [online]. Davis Cup, 2015-09-26 [cit. 2016-03-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. Great Britain Davis Cup Profile [online]. Davis Cup [cit. 2019-11-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. iDNES.cz, ČTK. Davis Cup se mění. Otestuje dvoudenní program a zápasy na dva sety. iDNES.cz [online]. 2017-10-06 [cit. 2018-02-15]. Dostupné online. 
  12. a b c iDNES.cz, ČTK. Radikální změna Davis Cupu schválena, vyvrcholí finálovým turnajem [online]. iDNES.cz, 2018-08-16 [cit. 2018-11-26]. Dostupné online. 
  13. a b c Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz, ČTK. Chorvatsko podruhé vyhrálo Davis Cup, o triumfu rozhodl Čilič [online]. TenisPortal.cz, 2018-11-25 [cit. 2018-11-25]. Dostupné online. 
  14. Davis Cup revamp plans get mixed response [online]. [cit. 2018-08-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-05-23. (anglicky) 
  15. ITF delegates approve radical Davis Cup overhaul [online]. [cit. 2018-09-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-08-17. (anglicky) 
  16. a b ITF introduces global format for Davis Cup Groups I and II [online]. Davis Cup, 2019-09-04 [cit. 2019-11-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. Davis Cup Format [online]. Davis Cup [cit. 2019-02-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. iDNES.cz, ČTK. Davis Cup patří Argentině. Chorvatskou zkázu dokonal Delbonis. iDNES.cz [online]. 2016-11-27 [cit. 2016-11-28]. Dostupné online. 
  19. a b Davis Cup Ranking [online]. Davis Cup [cit. 2019-11-26]. Dostupné online. 
  20. Argentina on top after Davis Cup triumph [online]. Davis Cup, 2018-11-26 [cit. 2018-11-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. Argentina on top of the world following historic Davis Cup triumph [online]. daviscup.com [cit. 2018-11-29]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazyEditovat