Otevřít hlavní menu

Davis Cup (česky Davisův pohár) je tenisová soutěž mužských reprezentačních družstev, největší každoročně hraná soutěž v mužském sportu, pořádaná Mezinárodní tenisovou federací (ITF). Prvního ročníku se v roce 1900 zúčastnily Spojené státy a Velká Británie. Nejvícekrát triumfovaly Spojené státy, které vyhrály 32 ročníků a 29krát odešly jako poražený finalista.

Davis Cup
Aktuální ročník:
Davis Cup 2019
logo Davisova poháru
logo Davisova poháru
Sport tenis
Založeno 1900
Vlastník ITF
Počet týmů 18 finále
24 kvalifikační kolo
133 v roce 2019[1]
Poslední vítěz Chorvatsko Chorvatsko (2. titul)
Nejvíce titulů USA Spojené státy (32 titulů)
Sponzoři BNP Paribas
Příbuzné soutěže Fed Cup
Zakladatel Dwight F. Davis
Web daviscup.com

V letech 1981–2018 se hrála šestnáctičlenná Světová skupina, z níž vzešel celkový vítěz. Změny formátu v letech 2018–2019 vedly ke vzniku kvalifikačního kola v podobě dvanácti mezistátních utkání. Vítězové z něj postupují do listopadového finále, hraného jeden týden na neutrální půdě s osmnácti celky. Čtyři skupiny kontinentálních zón byly zachovány, s novým systémem mezistátních utkání bez pavouka. Reformu zastřešila investiční skupina Kosmos, v čele s bývalým španělským fotbalistou Gerardem Piquém. Během 25 let Kosmos naplánoval do soutěže investovat tři miliardy dolarů. Prémie hráčům ve finálovém turnaji měly dosáhnout výše 20 milionů dolarů.[2] Konkurenční Asociace tenisových profesionálů (ATP) na změny reagovala vytvořením týmové soutěže ATP Cup od roku 2020 v Austrálii.

Od února do listopadu 2019 probíhá 108. ročník, jehož se účastní 133 týmů.[1] Obhájcem titulu je Chorvatsko, které v předchozím finále zdolalo Francii 3:1 na zápasy. Finálový duel se druhý rok v řadě odehrál v Lille. Dva body z dvouher získal 30letý Marin Čilić a páteční singl vyhrál také Borna Ćorić. Chorvaté tak po triumfu z roku 2005 podruhé v historii zvedli nad hlavu „salátovou mísu“ pro šampiony soutěže.[3] Ženskou obdobou je týmová soutěž Fed Cup, která vznikla v roce 1963 při příležitosti 50. jubilea založení Mezinárodní tenisové federace. Třetí a méně prestižní je turnaj smíšených celků Hopmanův pohár. Pouze Spojené státy, Austrálie a Česká republika vyhrály Fed Cup a Davis Cup v jednom kalendářním roce. Jediné Česko pak v konkrétní sezóně přidalo i triumf na Hopman Cupu.[4][5]

HistorieEditovat

Související informace naleznete také v článku Historie Davis Cupu.

Myšlenka mezinárodního týmového střetnutí mezi USAVelkou Británií v tenise vznikla v roce 1899 v tenisovém klubu na Harvardově univerzitě. Dwight F. Davis vytvořil hrací schéma tohoto střetnutí, dále zakoupil stříbrný pohár dnes známý jako „salátová mísa“ a v roce 1900 se uskutečnilo první utkání. Od roku 1904 se soutěž otevřela dalším státům, mezi kterými významné místo zaujala společná reprezentace AustrálieNového Zélandu, která vystupovala až do roku 1913 pod jménem Australasie.

 
Salátová mísa určená pro vítězný tým soutěže se jmény tenistů, kteří soutěž vyhráli, Praha 2012

Po Davisově smrti v roce 1945 byla tato mezinárodní tenisová soutěž přejmenována podle zakladatele na Davis Cup. Po 2. světové válce také přišla tzv. Hopmanova éra, když Austrálie pod vedením téhož kapitána prošla dvaadvacetkrát do finále z nichž 15 vyhrála. Vedle USA, Velké Británie a Austrálie se vítězství do roku 1973 včetně dočkala ještě Francie. Vše se změnilo o rok později, kdy se ovšem nakonec finále neuskutečnilo. Indie totiž odmítla nastoupit proti Jihoafrické republice kvůli tamnímu apartheidu a o vítězi tak bylo rozhodnuto bez boje.[6] Až v roce 1989 byl do zápasů Davisova poháru začleněn tie-break.

Od roku 1981 byla utvořena šestnáctičlenná světová skupina a systém podskupin. Nejdéle se ve světové skupině bez sestupu udrželo Československo a jako nástupce Česká republika, které ji poprvé a dosud naposledy opustilo až v roce 2005. Jen jednou od zavedení světové skupiny chyběly ještě týmy USA a Švédska.

V roce 2012 proběhl 101. ročník a jubilejní 100. finále Davis Cupu.[7] Obhájcem titulu bylo Španělsko, které se pošesté za uplynulých deset let probojovalo do finále, v němž však prohrálo v Praze s týmem České republiky 2:3 na zápasy. Rozhodovalo se až v posledním pátém zápase, do kterého oba týmy vstupovaly za nerozhodnutého stavu 2:2. Česká dvojka Radek Štěpánek však dokázal porazit světovou jedenáctku Nicolase Almagra 3:1 na sety.[7]

Na pravidelném každoročním zasedání shromáždění Mezinárodní tenisové federacechilské metropoli Santiagu padlo 25. září 2015 rozhodnutí týkající se koncovky zápasu. Od Davis Cupu 2016 byl v pátém rozhodujícím setu zaveden tiebreak pro všechny zápasy. Skončil tak tradiční model, v němž bylo třeba k zisku této sady rozdílu dvou gamů. Cílem bylo omezení dlouhých maratonských utkání. Davis Cup se tak připojil k US Open, jenž jako jediný z grandslamů uplatňoval toto pojetí.[8]

Jediným týmem, který odehrál do konce roku 2018 všech 107 ročníků soutěže byla Velká Británie.[9]

2018–2019: Změny formátu soutěžeEditovat

 
Argentina vyhrála Davis Cup 2016 a stala se prvním jihoamerickým vítězem v historii soutěže

Na srpnovém zasedání 2017 řídící organizace Mezinárodní tenisové federace (ITF) v Ho Či Minově Městě došlo k návrhu revolučních změn, které nebyly souhrně přijaty. Přesto bylo rozhodnuto o testování některých změn v Davisově poháru 2018 s cílem zatraktivnění soutěže. Od roku 2018 tak byl zaveden nový herní formát pro první a druhé skupiny kontinentálních zón, které začaly probíhat jen v pátek a sobotu s utkáními zkrácenými na dvě vítězné sady. Týmy může nově tvořit pět namísto čtyř tenistů. Při rozhodnutí duelu ve čtvrté dvouhře, se již nehraje pátý singl, a pokud již o vítězi rozhodla sobotní čtyřhra, konala se v neděli pouze jedna dvouhra.[10]

V důsledku přijaté reformy Davis Cupu v srpnu 2018 na zasedání ITF v Orlandu se v daném roce uskutečnil poslední ročník Světové skupiny s šestnácti členy a vyřazovacím systémem již od osmifinálové fáze. Mezistátní utkání se naposledy hrála ve třech dnech, na tři vítězné sety a v domácím prostředí jednoho z dvojice soupeřů.[11][12] Proti změně formátu prosazované vedením ITF v čele prezidentem Davidem Haggertym se postavily některé velké tenisové svazy v Evropě, včetně Německa, Velké Británie a České republiky, rovněž tak Austrálie. Předmětem kritiky se stalo zejména přerušení 118leté tradice formátu soutěže.[13] Podporu reformě naopak vyjádřily Spojené státy či Francie. Návrh obdržel nutnou dvoutřetinovou většinu, s podílem 71,4 % hlasujících.[2][14]

 
Slavnostní nástup finalistů Světové skupiny Davis Cupu 2018 FrancieChorvatska v lillské aréně Stade Pierre-Mauroy. Francouzi podlehli 1:3 na zápasy.

Od roku 2019 byl zaveden jednotýdenní finálový turnaj s 18 účatníky na neutrální půdě. Formát mezistátního utkání, hraného v jednom dni, představuje dvě dvouhry a čtyřhru na dvě vítězné sady. Do finálového turnaje se automicky kvalifikují semifinalisté z předchozího ročníku, dva výběry získávají divokou kartu a zbylých dvanáct celků postupuje z kvalifikačního kola. To má charakter mezistátního duelu do tří vítězných bodů ve dvou hracích dnech, s celkovou účastí dvaceti čtyř týmů, které tvoří dvojice. Kvalifikační kolo je hráno na počátku února a poražení sestupují do 1. skupin kontinentálních zón.[11][12]

Finále se koná v listopadu, se šesti tříčlennými skupinami, z nichž vítězové a dva nejlepší týmy z druhých míst (dle úspěšnosti poměru setů a poté her) postupují do čtvrtfinále. Od této osmičlenné fáze má turnaj charakter pavouka vyřazovacím systémem, kdy každé kolo probíhá jeden den, mezi pátkem a nedělí. Dva nejhorší celky ze základních skupin finále sestupují do 1. skupin kontinentnálních zón a družstva mezi 5.–16. místě hrají další rok kvalifikační kolo.[11][12]

Zápasy 1. a 2. skupiny kontinentální zón probíhají do tří vítězných bodů ve dvou dnech, se čtyřmi dvouhrami a čtyřhrou jako v pořadí třetím utkáním. Jeden ze vzájemné dvojice týmů hostí zápas v domácím prostředí. Zářijovou 1. skupinu tvoří šest mezistátních duelů euroafrické zóny, tři duely americké zóny a tři asijsko-pacifické zóny. Dvanáct vítězů postupuje do kvalifikačního kola pro následující ročník, ovšem poražení automaticky nesestupují do nižší skupiny. 2. skupinu, konanou v dubnu či září, tvoří šest mezistátních duelů euroafrické zóny, tří duely americké zóny a třy asijsko-pacifické zóny. Vítězové i poražení automaticky postupují či sestupují do sousedících skupin jednotlivých zón. Kontinentální zóny 3. a 4. skupin se hrají během jednoho týdne ve formátu základních skupin a nástavby, s dvěma dvouhrami a jednou čtyřhrou, do dvou vítězných bodů.[15][2]

Nejdelší zápasEditovat

Nejdelší zápas v historii Davis Cupu trval 7.02 hodin, byl odehrán 2. února 2013. Po setech 6–4, 5–7, 6–4, 6–7 a 24–22 porazil v Ženevě český pár Tomáš Berdych a Lukáš Rosol domácí hráče Stanislase Wawrinku a Marca Chiudinelliho.[16]

Přehled fináleEditovat

Přehled finále
Rok Místo konání Vítěz Výsledek Finalista
1900 Boston   USA 3:0   Velká Británie
1902 New York   USA 3:2   Velká Británie
1903 Boston   Velká Británie 4:1   USA
1904 Londýn   Velká Británie 5:0   Belgie
1905 Londýn   Velká Británie 5:0   USA
1906 Londýn   Velká Británie 5:0   USA
1907 Londýn   Australasie 3:2   Velká Británie
1908 Melbourne   Australasie 3:2   USA
1909 Sydney   Australasie 5:0   USA
1911 Christchurch   Australasie 4:0   USA
1912 Melbourne   Velká Británie 3:2   Australasie
1913 Londýn   USA 3:2   Velká Británie
1914 New York   Austrálie 3:2   USA
1919 Sydney   Austrálie 4:1   Velká Británie
1920 Auckland   USA 5:0   Austrálie
1921 New York   USA 5:0   Japonsko
1922 New York   USA 4:1   Austrálie
1923 New York   USA 4:1   Austrálie
1924 Philadelphia   USA 5:0   Austrálie
1925 Philadelphia   USA 5:0   Francie
1926 Philadelphia   USA 4:1   Francie
1927 Philadelphia   Francie 3:2   USA
1928 Paříž   Francie 4:1   USA
1929 Paříž   Francie 3:2   USA
1930 Paříž   Francie 4:1   USA
1931 Paříž   Francie 3:2   Velká Británie
1932 Paříž   Francie 3:2   USA
1933 Paříž   Velká Británie 3:2   Francie
1934 Londýn   Velká Británie 4:1   USA
1935 Londýn   Velká Británie 5:0   USA
1936 Londýn   Velká Británie 3:2   Austrálie
1937 Londýn   USA 4:1   Velká Británie
1938 Philadelphia   USA 3:2   Austrálie
1939 Haverford   Austrálie 3:2   USA
1946 Melbourne   USA 5:0   Austrálie
1947 New York   USA 4:1   Austrálie
1948 New York   USA 5:0   Austrálie
1949 New York   USA 4:1   Austrálie
1950 New York   Austrálie 4:1   USA
1951 Sydney   Austrálie 3:2   USA
1952 Adelaide   Austrálie 4:1   USA
1953 Melbourne   Austrálie 3:2   USA
1954 Sydney   USA 3:2   Austrálie
1955 New York   Austrálie 5:0   USA
1956 Adelaide   Austrálie 5:0   USA
1957 Melbourne   Austrálie 3:2   USA
1958 Brisbane   USA 3:2   Austrálie
1959 New York   Austrálie 3:2   USA
1960 Sydney   Austrálie 4:1   Itálie
1961 Melbourne   Austrálie 5:0   Itálie
1962 Brisbane   Austrálie 5:0   Mexiko
1963 Adelaide   USA 3:2   Austrálie
1964 Cleveland   Austrálie 3:2   USA
1965 Sydney   Austrálie 4:1   Španělsko
1966 Melbourne   Austrálie 4:1   Indie
1967 Brisbane   Austrálie 4:1   Španělsko
1968 Adelaide   USA 4:1   Austrálie
1969 Cleveland   USA 5:0   Rumunsko
1970 Cleveland   USA 5:0   Německo
1971 Charlotte   Spojené státy 3:2   Rumunsko
1972 Bukurešť   Spojené státy 3:2   Rumunsko
1973 Cleveland   Austrálie 5:0   Spojené státy
1974   Jihoafrická republika bez boje[pozn. 1]   Indie
1975 Stockholm   Švédsko 3:2   Československo
1976 Santiago   Itálie 4:1   Chile
1977 Melbourne   Austrálie 3:1   Itálie
1978 Rancho Mirage   Spojené státy 4:1   Velká Británie
1979 San Francisco   Spojené státy 5:0   Itálie
1980 Praha   Československo 4:1   Itálie
1981 Cincinnati   USA 3:1   Argentina
1982 Grenoble   USA 4:1   Francie
1983 Melbourne   Austrálie 3:2   Švédsko
1984 Göteborg   Švédsko 4:1   USA
1985 Mnichov   Švédsko 3:2   Německo
1986 Melbourne   Austrálie 3:2   Švédsko
1987 Göteborg   Švédsko 5:0   Indie
1988 Göteborg   Německo 4:1   Švédsko
1989 Stuttgart   Německo 3:2   Švédsko
1990 St Petersburg   USA 3:2   Austrálie
1991 Lyon   Francie 3:1   USA
1992 Fort Worth   USA 3:1   Švýcarsko
1993 Düsseldorf   Německo 4:1   Austrálie
1994 Moskva   Švédsko 4:1   Rusko
1995 Moskva   USA 3:2   Rusko
1996 Malmö   Francie 3:2   Švédsko
1997 Göteborg   Švédsko 5:0   USA
1998 Milán   Švédsko 4:1   Itálie
1999 Nice   Austrálie 3:2   Francie
2000 Barcelona   Španělsko 3:1   Austrálie
2001 Melbourne   Francie 3:2   Austrálie
2002 Paříž   Rusko 3:2   Francie
2003 Melbourne   Austrálie 3:1   Španělsko
2004 Sevilla   Španělsko 3:2   USA
2005 Bratislava   Chorvatsko 3:2   Slovensko
2006 Moskva   Rusko 3:2   Argentina
2007 Portland   USA 4:1   Rusko
2008 Mar del Plata   Španělsko 3:1   Argentina
2009 Barcelona   Španělsko 5:0   Česká republika
2010 Bělehrad   Srbsko 3:2   Francie
2011 Sevilla   Španělsko 3:1   Argentina
2012 Praha   Česká republika 3:2   Španělsko
2013 Bělehrad   Česká republika 3:2   Srbsko
2014[17] Lille   Švýcarsko 3:1   Francie
2015 Gent   Velká Británie 3:1   Belgie
2016[18] Záhřeb   Argentina 3:2   Chorvatsko
2017 Lille   Francie 3:2   Belgie
2018 Lille   Chorvatsko 3:1   Francie

Přehled vítězů a finalistůEditovat

Stát Vítězství Finále
počet roky počet roky
  Spojené státy 32 1900, 1902, 1913, 1920, 1921, 1922, 1923, 1924, 1925, 1926, 1937, 1938, 1946, 1947, 1948, 1949, 1954, 1958, 1963, 1968, 1969, 1970, 1971, 1972, 1978, 1979, 1981, 1982, 1990, 1992, 1995, 2007 29 1903, 1905, 1906, 1908, 1909, 1911, 1914, 1927, 1928, 1929, 1930, 1932, 1934, 1935, 1939, 1950, 1951, 1952, 1953, 1955, 1956, 1957, 1959, 1964, 1973, 1984, 1991, 1997, 2004
  Austrálie 28 1907, 1908, 1909, 1911, 1914, 1919, 1939, 1950, 1951, 1952, 1953, 1955, 1956, 1957, 1959, 1960, 1961, 1962, 1964, 1965, 1966, 1967, 1973, 1977, 1983, 1986, 1999, 2003
(1905–1913 společně s Novým Zélandem jako tým Australasie)
19 1912, 1920, 1922, 1923, 1924, 1936, 1938, 1946, 1947, 1948, 1949, 1954, 1958, 1963, 1968, 1990, 1993, 2000, 2001
  Francie 10 1927, 1928, 1929, 1930, 1931, 1932, 1991, 1996, 2001, 2017 9 1925, 1926, 1933, 1982, 1999, 2002, 2010, 2014, 2018
  Velká Británie 10 1903, 1904, 1905, 1906, 1912, 1933, 1934, 1935, 1936, 2015 8 1900, 1902, 1907, 1913, 1919, 1931, 1937, 1978
  Švédsko 7 1975, 1984, 1985, 1987, 1994, 1997, 1998 5 1983, 1986, 1988, 1989, 1996
  Španělsko 5 2000, 2004, 2008, 2009, 2011 4 1965, 1967, 2003, 2012
  Česká republika 3 1980 (jako tým Československa), 2012, 2013 2 1975, 2009
  Německo 3 1988, 1989, 1993 2 1970, 1985
  Rusko 2 2002, 2006 3 1994, 1995, 2007
  Chorvatsko 2 2005, 2018 1 2016
  Itálie 1 1976 6 1960, 1961, 1977, 1979, 1980, 1998
  Argentina 1 2016 4 1981, 2006, 2008, 2011
  Srbsko 1 2010 1 2013
  Švýcarsko 1 2014 1 1992
  Jihoafrická republika 1 1974 0
  Indie 0 3 1966, 1974, 1987
  Rumunsko 0 3 1969, 1971, 1972
  Belgie 0 3 1904, 2015, 2017
  Slovensko 0 1 2005
  Chile 0 1 1976
  Japonsko 0 1 1921
  Mexiko 0 1 1962
       Celkem 106 106

Chronologický vývoj rekorduEditovat

Související informace naleznete také v článku Historie Davis Cupu#Historické rekordy.

Tabulka značí, jaký tým měl v danou dobu nejvíce prvních míst. Pokud je pořadí shodné, rozhoduje, který tým tohoto počtu dosáhl dříve.

Tým Od Do PT
  Spojené státy 1900 1904 1
  Velká Británie 1905 1918 3
  Austrálie 1919 1922 6
  Spojené státy 1923 1964 7
  Austrálie 1965 1970 20
  Spojené státy 1971 23

Účast jednotlivých zemí ve světové skupině od roku 1981Editovat

1981–2000Editovat

Země 1981 1982 1983 1984 1985 1986 1987 1988 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000
  Švédsko ČF ČF F V V F V F F B B SF SF V SF F V V B -
  Spojené státy V V B F ČF SF B - SF V F V B SF V ČF F SF ČF SF
  Austrálie SF SF V SF SF V SF ČF B F ČF ČF F B B - SF B V F
  SRN
  Německo
B B - B F B B V V ČF SF B V SF SF ČF B ČF B ČF
  Francie B F SF ČF B - ČF SF ČF B V ČF ČF ČF B V B - F B
  Španělsko - B - - B B SF B ČF B ČF B B ČF B - ČF SF B V
  Sovětský svaz
  Rusko
- B B - B B - - B - - - B F F B B B SF ČF
  Itálie B ČF ČF ČF B ČF B ČF B ČF B ČF ČF B ČF SF SF F B B
  Argentina F B SF ČF B - B - - SF ČF B - - - - - - - -
  Indie - B - B ČF B F B - - - - SF B - ČF B B - -
  Švýcarsko B - - - - - - B - B - F B - B B B ČF ČF B
  Československo
  Česká republika
ČF ČF B SF SF SF B ČF ČF ČF ČF ČF ČF ČF B SF ČF B B ČF
  Jugoslávie - - - B B ČF B SF SF B SF B - - - - - - - -
  Brazílie B - - - - - - B - - - SF B - - - B B ČF SF
  Nový Zéland ČF SF ČF B - B - B - ČF B - - - - - - - - -
  Rakousko - - - - - - - - ČF SF B - B B ČF B - - - B
  Velká Británie SF B B B - ČF B - - - - B - - - - - - B B
  Belgie - - - - - - - - - - B B - B B B - ČF SF B
  Nizozemsko - - - - - - - - - B - B ČF ČF ČF B ČF B B B
  Paraguay - - ČF ČF ČF B ČF B B - - - - - - - - - - -
  JAR - - - - - - - - - - - - - - ČF ČF ČF B - -
  Mexiko B B - - - ČF ČF B B B B - - - - B B - - -
  Rumunsko ČF B ČF B - - - - - - - - - - - - B - - -
  Slovensko - - - - - - - - - - - - - - - - - B ČF ČF
  Dánsko - - B B - B - ČF B - - - B B B B - - - -
  Izrael - - - - - - ČF B B B B - - B - - - - - -
  Chile - ČF B - B - - - - - - - - - - - - - - -
  Ekvádor - - - B ČF B - - - - - - - - - - - - - -
  Zimbabwe - - - - - - - - - - - - - - - - - ČF B B
  Japonsko B - - - B - - - - - - - - - - - - - - -
  Jižní Korea B - - - - - B - - - - - - - - - - - - -
  Indonésie - - B - - - - - B - - - - - - - - - - -
  Kanada - - - - - - - - - - B B - - - - - - - -
  Maďarsko - - - - - - - - - - - - - B - B - - - -
  Irsko - - B - - - - - - - - - - - - - - - - -
  Kuba - - - - - - - - - - - - B - - - - - - -
  Chorvatsko - - - - - - - - - - - - - - B - - - - -
Země 1981 1982 1983 1984 1985 1986 1987 1988 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000
V = vítěz, F = finále, SF = semifinále, ČF = čtvrtfinále, B = baráž, tučné písmo znamená účast v příštím ročníku

2001–2017Editovat

Země 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017
  Španělsko B ČF F V B B ČF V V ČF V F B B - - ČF
  Rusko ČF V ČF B SF V F SF ČF ČF B B - - - -
  Česko B ČF B B B - B ČF F SF B V V SF B ČF B
  Francie V F ČF SF ČF ČF ČF ČF B F SF ČF ČF F ČF SF
  Argentina - SF SF ČF SF F ČF F ČF SF F SF SF B SF V
  Spojené státy B SF B F B SF V SF ČF B ČF SF ČF B B ČF ČF
  Srbsko - - - - - - - B B V SF ČF F B ČF ČF
  Austrálie F B V B ČF SF B - - - - - - B SF B
  Chorvatsko - ČF ČF B V ČF B - SF ČF B ČF B - B F
  Švýcarsko ČF B SF ČF B B B - B B - B B V B B
  Velká Británie - B B - - - - B - - - - - ČF V SF ČF
  Belgie B - B - - - ČF B - B B - B B F B
  Slovensko B B - - F B - - - - - - - - - - -
  Švédsko SF ČF ČF ČF B B SF ČF B B ČF B - - - - -
  Německo ČF B B - - B SF ČF ČF B ČF B B ČF B B
  Nizozemsko SF B B ČF ČF B - - B - - - - B - - B
  Itálie - - - - - - - - - - - B ČF SF B ČF ČF
  Bělorusko - - - SF B ČF B - - - - - - - - - -
  Kanada - - - B - - - - - - - B SF B ČF B
  Izrael - - - - - - - B SF B - - B - - - -
  Kazachstán - - - - - - - - - - ČF B ČF ČF ČF B -
  Chile - - - - B ČF B - B ČF B - - - - - -
  Rumunsko B - B B ČF B B B B - B - - - - - -
  Rakousko - - - B B B B B B - B ČF B - - - -
  Brazílie ČF B B - - - - - - - - - B - B - -
  Japonsko - - - - - - - - - - - B - ČF B B
  Maroko B B - B - - - - - - - - - - - - -
  Ekvádor B - - - - - - - - B - - - - - - -
  Indie - - - - - - - - - B B - - - - - -
  Jižní Korea - - - - - - - B - - - - - - - - -
  Peru - - - - - - - B - - - - - - - - -
  Polsko - - - - - - - - - - - - - - - B -
Země 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017
V = vítěz, F = finále, SF = semifinále, ČF = čtvrtfinále, B = baráž, tučné písmo znamená účast v příštím ročníku

Žebříček ITFEditovat

Žebříček mužských týmů ITF
Poř. země body změna
1.   Francie 32 637,50
2.   Chorvatsko 30 257,50
3.   Argentina 15 685,00
4.   Belgie 14 941,25
5.   Velká Británie 11 916,25
6.   Spojené státy 9 849,38
7.   Španělsko 9 149,38
8.   Srbsko 7 000,00
9.   Austrálie 6 712,50
10.   Itálie 5 826,25
vydán 26. listopadu 2018[19]
Poř. země body změna
11.   Německo 4 343,75
12.   Kazachstán 3 868,75 1
13.   Česko 3 412,50 1
14.   Švédsko 2 940,00 1
15   Rakousko 2 930,00 1
16.   Kanada 2 750,00 1
17.   Japonsko 2 562,50 1
18.   Kolumbie 2 032,50 1
19.   Indie 1 987,50 1
20.   Maďarsko 1 740,31 1

Týmy na 1. místě žebříčku ITFEditovat

Na 1. místě žebříčku ITF od jeho zavedení v prosinci 2001 se vystřídalo osm týmů.[20]

Č. stát nástup odchod kol ve svět. skupině kol celkem
1.   Austrálie 20011203a3. prosince 2001 20020210a10. února 2002 1 1
2.   Francie 20020211a11. února 2002 20031130a30. listopadu 2003 7 7
  Austrálie (2) 20031201a1. prosince 2003 20040411a11. dubna 2004 2 3
  Francie (2) 20040412a12. dubna 2004 20040926a26. září 2004 1 8
3.   Španělsko 20040927a27. září 2004 20051204a4. prosince 2005 5 5
4.   Chorvatsko 20051205a5. prosince 2005 20061203a3. prosince 2006 4 4
5.   Rusko 20061204a4. prosince 2006 20090712a12. července 2009 10 10
  Španělsko (2) 20090713a13. července 2009 20130407a7. dubna 2013 16 21
6.   Česko 20130408a8. dubna 2013 20151129a29. listopadu 2015 10 10
7.   Velká Británie 20151130a30. listopadu 2015 20161127a27. listopadu 2016 4 4
8.   Argentina 20161128a28. listopadu 2016 20171126a26. listopadu 2017 4 4
  Francie (3) 20171127a27. listopadu 2017 úřadující 4 12
Aktualizováno k 26. listopadu 2018,[19][21] tučně – rekordní hodnoty

Systém přidělování bodů do roku 2019Editovat

Po každém odehraném fázi je žebříček aktualizován. Body týmu v Davis Cupu byly kumulovány ze čtyř posledních ročníků. Větší váhu měly body získané nověji a naopak váha bodů dosažených dříve se snižovala.[22] V celkové sumě tak měly 100% váhu body získané v posledním, předešlém roce, počítané k datu daného kola. Do součtu pak byly přičteny i body získané před dvěma, třemi a čtyřmi lety k danému datu, a to se sníženou váhou, přičemž platíilo, že váha bodů dosažených před 2 lety byla 75 %, před 3 lety 50 % a před 4 lety 25 % z jejich původní hodnoty.

Body byly přidělovány pouze vítězným týmům daného kola soutěže. Vítězové kol ve světové skupině byli bodováni štědřeji než v kontinentálních zónách, stejně tak i následná kola měla vzestupnou bodovou gradaci. Zvýhodněny byly také týmy, které vyhrály na hřišti soupeře, proti domácím výhrám v téže fázi a úrovni soutěže. Bonusové body náležely družstvům, které porazily výše postaveného soupeře, ale pouze tehdy, jestliže byl soupeř umístěn do 64. místa žebříčku. Vyšší bonus si odvezl vítězný celek z půdy soupeře, než kdyby triumfoval v domácím prostředí. Bonus však nebyl přidělován ve 3. a 4. skupinách kontinentálních zón.[22]

Pokud počet týmů v 1. a 2. skupině zóny Evropy a Afriky překonal 16 účastníků, nebo 8 účastníků v těchto skupinách zóny Asie a Oceánie či Americké zóny, pak bylo týmu za výhru v prvním kole připsáno 200 bodů, za výhru ve druhém kole 400 bodů a za výhru ve třetím kole 600 bodů.[22]

Od roku 2016 nejsou ze zápasů Davisova poháru přidělovány body do žebříčku ATP.[23]

Skupina fáze předešlý rok – 2 roky – 3 roky – 4 roky
venku doma venku doma venku doma venku doma
Světová skupina finále 10 000 8 000 7 500 6 000 5 000 4 000 2 500 2 000
semifinále 7 500 6 000 5 625 4 500 3750 3 000 1 875 1 500
čtvrtfinále 5 000 4 000 3750 3 000 2 500 2 000 1 250 1 000
1. kolo 2 500 2 000 1 875 1 500 1 250 1 000 625 500
baráž 1 250 1 000 937,5 750 625 500 312,5 250
I. skupina zóny 2. kolo 750 600 562,5 450 375 300 187,5 150
1. kolo 500 400 375 300 250 200 125 100
baráž 400 320 300 240 200 160 100 80
II. skupina zóny 3. kolo 250 200 187,5 150 125 100 62,5 50
2. kolo 150 120 112,5 90 75 60 37,5 30
1. kolo 100 80 75 60 50 40 25 20
baráž 50 40 37,5 30 25 20 12,5 10
III. skupina zóny základní blok a baráž (na výhru) 5 3,75 2,5 1,25
IV. skupina zóny základní blok a baráž (na výhru) 2 1,5 1 0,5
Žebříček soupeře bonus
venku doma
1.–2. 125 100
3.–4. 112,5 90
5.–8. 93,75 75
9.–16. 62,5 50
17.–32. 50 40
33.–64. 31,25 25

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. Titul byl kontumačně přisouzen Jihoafrické republice jelikož Indie odmítla přicestovat na finále do Jihoafrické republiky na protest proti politice apartheidu.

ReferenceEditovat

  1. a b Davis Cup History [online]. Davis Cup [cit. 2019-02-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c Radikální změna Davis Cupu schválena, vyvrcholí finálovým turnajem. iDNES.cz [online]. 2018-08-16 [cit. 2019-02-02]. Dostupné online. 
  3. Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz, ČTK. Chorvatsko podruhé vyhrálo Davis Cup, o triumfu rozhodl Čilič [online]. TenisPortal.cz, 2018-11-25 [cit. 2018-11-25]. Dostupné online. 
  4. http://sport.idnes.cz/treti-den-davis-cupu-cesko-spanelsko-dv5-/tenis.aspx?c=A121117_215438_tenis_dc
  5. Stepanek leads Czech Republic to victory, Davis Cup Web, 18.11.2012
  6. DAVE SEMINARA: The Year the Davis Cup Felt Empty, NY Times, citováno 18. 11. 2013 (anglicky)
  7. a b Čeští tenisté slaví historický úspěch: triumf v Davis Cupu. iDNES.cz [online]. 2012-11-18 [cit. 2012-11-18]. Dostupné online. 
  8. Davis Cup set for fifth set tiebreak in 2016 [online]. Davis Cup, 2015-09-26 [cit. 2016-03-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. Great Britain Davis Cup Profile [online]. Davis Cup [cit. 2013-11-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. iDNES.cz, ČTK. Davis Cup se mění. Otestuje dvoudenní program a zápasy na dva sety. iDNES.cz [online]. 2017-10-06 [cit. 2018-02-15]. Dostupné online. 
  11. a b c iDNES.cz, ČTK. Radikální změna Davis Cupu schválena, vyvrcholí finálovým turnajem [online]. iDNES.cz, 2018-08-16 [cit. 2018-11-26]. Dostupné online. 
  12. a b c Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz, ČTK. Chorvatsko podruhé vyhrálo Davis Cup, o triumfu rozhodl Čilič [online]. TenisPortal.cz, 2018-11-25 [cit. 2018-11-25]. Dostupné online. 
  13. Davis Cup revamp plans get mixed response [online]. [cit. 2018-08-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-05-23. (anglicky) 
  14. ITF delegates approve radical Davis Cup overhaul [online]. [cit. 2018-09-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-08-17. (anglicky) 
  15. Davis Cup Format [online]. Davis Cup [cit. 2019-02-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. Czechs outlast Switzerland in epic [online]. daviscup.com, 2013-02-02 [cit. 2013-02-02]. Dostupné online. 
  17. http://sport.sme.sk/c/7509475/svajciari-po-prvy-raz-ziskali-davisov-pohar-rozhodol-federer.html
  18. iDNES.cz, ČTK. Davis Cup patří Argentině. Chorvatskou zkázu dokonal Delbonis. iDNES.cz [online]. 2016-11-27 [cit. 2016-11-28]. Dostupné online. 
  19. a b Davis Cup Ranking [online]. Davis Cup. Dostupné online. 
  20. Argentina on top after Davis Cup triumph [online]. Davis Cup, 2018-11-26 [cit. 2018-11-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. Argentina on top of the world following historic Davis Cup triumph [online]. daviscup.com [cit. 2018-11-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. a b c Rankings Explained [online]. International Tennis Federation. Dostupné online. (anglicky) 
  23. Rankings [online]. ATP World Tour [cit. 2016-11-28]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazyEditovat