Daviscupový tým Austrálie

Daviscupový tým Austrálie reprezentuje AustráliiDavisově poháru od roku 1905. Řídící organizací reprezentace je národní tenisový svaz Tennis Australia. V letech 1905–1922 hráli Australané s Novozélanďany ve společném týmu Australasie.

Austrálie

Kapitán Lleyton Hewitt[1]
Trenér Joshua Eagle[2]
Žebříček ITF 3.
Barvy       zelená
      zlatá
Poprvé v soutěži 1905
(1905–1922 jako Australásie)
Odehraných let 103
Zápasů celkem 278 (201–77)
Roky ve Světové skupině 35 (64–33)
Vítěz 28
(1907, 1908, 1909, 1911,
1914, 1919, 1939, 1950,
1951, 1952, 1953, 1955,
1956, 1957, 1959, 1960,
1961, 1962, 1964, 1965,
1966, 1967, 1973, 1977,
1983, 1986, 1999, 2003)
Finalista 21
(1912, 1920, 1922, 1923,
1924, 1936, 1938, 1946,
1947, 1948, 1949, 1954,
1958, 1963, 1968, 1990,
1993, 2000, 2001, 2022, 2023)
Nejvíce výher, celkem Lleyton Hewitt (59–21)
Nejvíce výher, dvouhra Lleyton Hewitt (42–14)
Nejvíce výher, čtyřhra Todd Woodbridge (25–7)
Nejlepší pár Woodforde / Woodbridge (14–2)
Nejvíce zápasů Lleyton Hewitt (43)
Nejvíce odehraných let Lleyton Hewitt (19)

Údaje v infoboxu aktuální k 20231201a1. prosince 2023

Austrálie představuje po Spojených státech druhé nejúspěšnější družstvo v soutěži, když „salátovou mísu“ vyhrála ve dvaceti osmi ročnících. První trofej získala v roce 1907 především díky Normanu Brooksovi a poslední v sezóně 2003. Ve dvaceti jedna fnále skončila jako poražený finalista včetně let 2022 a 2023.

Týmovým statistikám vévodí bývalý první hráč žebříčku Lleyton Hewitt, jenž zaznamenal nejvyšší počet 59 vyhraných zápasů, 42 vítězných dvouher a 43 odehraných mezistátních utkání v 19 sezónách. Od roku 2016 působí jako nehrající kapitán družstva. Nejlepší deblový pár vytvořili Mark WoodfordeToddem Woodbridgem se 14 výhrami.

Roy Emerson drží s osmi tituly absolutní hráčský rekord soutěže. Rovněž šestnáct trofejí Harryho Hopmana v roli kapitána je daviscupovým rekordem.

Historie editovat

Mezi lety 1905–1914 startovali australští tenisté ve společném družstvu s Novým Zélandem pod hlavičkou Australasie. Kombinovaná sestava si připsala pět trofejí v ročnících 1907, 1908, 1909, 1911 a 1914. Ačkoli byli novozélandští tenisté způsobilý ke startu za tým, této možnosti využil pouze jediný Novozélanďan Tony Wilding. Sportovci z obou států vytvářeli v prvních dekádách 20. století australasijské výběry ve více sportech.

Po skončení první světové války nastoupili Australané roku 1919 premiérově jako samostatné družstvo, které danou sezónu vybojovalo trofej.[3] Mezinárodní tenisová federace pak Austrálii připisuje všechny výsledky, které dosáhla v rámci Australásie.

 
Vítězní Australané John BromwichAdrian Quist se salátovou místou v Sydney, listopad 1939

Roku 1951 se zformovala australská dvojice Frank Sedgman a Ken McGregor, která položila základ nové australské éře. Následná dominantnost Australanů se projevila v letech 19501967, když z 18 ročníků vyhráli patnáctkrát. Během tohoto období australský tým postavil pět různých sestav, v nichž nastoupilo postupně sedm wimbledonských vítězů. Po celou dobu 1950–1968 byl trenérem a nehrajícím kapitánem družstva Harry Hopman, bývalý aktivní účastník soutěže. Poté, co Sedgman a McGregor přestoupili k profesionálům, nasadil Hopman v roce 1953 dva nezkušené devatenáctileté tenisty Lew Hoada a Kena Rosewalla, kteří dokázali titul obhájit. Další ročník 1954 salátovou mísu ztratili s Američany Vicem Seixasem a Tonym Trabertem, ale následné dva roky opět vyhráli bez ztráty setu. Po jejich odchodu k profesionálům je v družstvu vystřídali Ashley Cooper a Malcom Anderson.[3]

V roce 1959 byl tým obměněn Fraserem a Laverem. Ve svém prvním finále Laver nevyhrál ani jednu dvouhru, ovšem Austrálie díky Fraserovi uhájila mísu. V dalších ročnících se právě Laver stal základním kamenem týmu, když dokázal vyhrát všechna svá utkání. V roce 1963 obhajovalo titul nově uspořádané družstvo, v němž vedle Roye Emersona nastupoval devatenáctiletý John Newcombe, jenž v další dekádě třikrát vyhrál Wimbledon. Ročník 1963 ovládly Spojené státy, ale následující sezónu 1964 opět vyhrála Austrálie, když dvouhry za ni odehráli Roy Emerson a Fred Stolle a ve čtyřhře nastupoval pár Newcombe a Roche. Do roku 1967 pak tým získal čtyři trofeje v řadě.[3]

Chronologie zápasů editovat

2019–2029 editovat

Rok soutěž datum místo povrch soupeř skóre výsledek
2019 Kvalifikační kolo 1.–2. února Adelaide, Austrálie tvrdý   Bosna a Hercegovina 4–1 výhra
Finálový turnaj, základní skupina 19. listopadu Madrid, Španělsko tvrdý (h)   Kolumbie 3–0 výhra
20. listopadu   Belgie 2–1 výhra
Finálový turnaj, čtvrtfinále 21. listopadu   Kanada 1–2 prohra
2021 Kvalifikační kolo 6.–7. března 2020 Adelaide, Austrálie antuka   Brazílie 3–1 výhra
Finálový turnaj, základní skupina 25. listopadu 2021 Turín, Itálie tvrdý (h)   Chorvatsko 0–3 prohra
27. listopadu 2021   Maďarsko 2–1 výhra
2022 Kvalifikační kolo 4.–5. března Sydney, Austrálie tvrdý   Maďarsko 3–2 výhra
Finálový turnaj, základní skupina 13. září Hamburk, Německo tvrdý (h)   Belgie 3–0 výhra
15. září   Francie 2–1 výhra
18. září   Německo 1–2 prohra
Finálový turnaj, čtvrtfinále 22. listopadu Málaga, Španělsko tvrdý (h)   Nizozemsko 2–0 výhra
Finálový turnaj, semifinále 25. listopadu   Chorvatsko 2–1 výhra
Finálový turnaj, finále 27. listopadu   Kanada 0–2 prohra
2023 Finálový turnaj, základní skupina 13. září Manchester, Spojené království tvrdý (h)   Velká Británie 1–2 prohra
14. září   Francie 2–1 výhra
16. září   Švýcarsko 3–0 výhra
Finálový turnaj, čtvrtfinále 22. listopadu Málaga, Španělsko tvrdý (h)   Česko 2–1 výhra
Finálový turnaj, semifinále 24. listopadu   Finsko 2–0 výhra
Finálový turnaj, finále 26. listopadu   Itálie 0–2 prohra

Přehled finále editovat

Stav č. rok dějiště soupeř ve finále výsledek
Vítěz 1. 1907 Londýn   Velká Británie 3–2
Vítěz 2. 1908 Melbourne   Spojené státy 3–2
Vítěz 3. 1909 Sydney   Spojené státy 5–0
Vítěz 4. 1911 Christchurch   Spojené státy 5–0
Finalista 1. 1912 Melbourne   Velká Británie 2–3
Vítěz 5. 1914 New York   Spojené státy 3–2
Vítěz 6. 1919 Sydney   Velká Británie 4–1
Finalista 2. 1920 Auckland   Spojené státy 0–5
Finalista 3. 1922 New York   Spojené státy 1–4
Finalista 4. 1923 New York   Spojené státy 1–4
Finalista 5. 1924 Filadelfie   Spojené státy 0–5
Finalista 6. 1936 Londýn   Velká Británie 2–3
Finalista 7. 1938 Filadelfie   Spojené státy 2–3
Vítěz 7. 1939 Haverford   Spojené státy 3–2
Finalista 8. 1946 Melbourne   Spojené státy 0–5
Finalista 9. 1947 New York   Spojené státy 1–4
Finalista 10. 1948 New York   Spojené státy 0–5
Finalista 11. 1949 New York   Spojené státy 1–4
Vítěz 8. 1950 New York   Spojené státy 4–1
Vítěz 9. 1951 Sydney   Spojené státy 3–2
Vítěz 10. 1952 Adelaide   Spojené státy 4–1
Vítěz 11. 1953 Melbourne   Spojené státy 3–2
Finalista 12. 1954 Sydney   Spojené státy 2–3
Vítěz 12. 1955 New York   Spojené státy 5–0
Stav č. rok dějiště soupeř ve finále výsledek
Vítěz 13. 1956 Adelaide   Spojené státy 5–0
Vítěz 14. 1957 Melbourne   Spojené státy 3–2
Finalista 13. 1958 Brisbane   Spojené státy 2–3
Vítěz 15. 1959 New York   Spojené státy 3–2
Vítěz 16. 1960 Sydney   Itálie 4–1
Vítěz 17. 1961 Melbourne   Itálie 5–0
Vítěz 18. 1962 Brisbane   Mexiko 5–0
Finalista 14. 1963 Adelaide   Spojené státy 2–3
Vítěz 19. 1964 Cleveland   Spojené státy 3–2
Vítěz 20. 1965 Sydney   Španělsko 4–1
Vítěz 21. 1966 Melbourne   Indie 4–1
Vítěz 22. 1967 Brisbane   Španělsko 4–1
Finalista 15. 1968 Adelaide   Spojené státy 1–4
Vítěz 23. 1973 Cleveland   Spojené státy 5–0
Vítěz 24. 1977 Sydney   Itálie 5–0
Vítěz 25. 1983 Melbourne   Švédsko 3–2
Vítěz 26. 1986 Melbourne   Švédsko 3–2
Finalista 16. 1990 Petrohrad   Spojené státy 2–3
Finalista 17. 1993 Düsseldorf   Německo 1–4
Vítěz 27. 1999 Nice   Francie 3–2
Finalista 18. 2000 Barcelona   Španělsko 1–3
Finalista 19. 2001 Melbourne   Francie 2–3
Vítěz 28. 2003 Melbourne   Španělsko 3–1
Finalista 20. 2022 Málaga   Kanada 0–2
Finalista 21. 2023 Málaga   Itálie 0–2

Složení týmu editovat

Kapitáni editovat

Kapitán období
Harry Hopman 1950–1969
Neale Fraser 1970–1994
John Newcombe 1995–2000
John Fitzgerald 2001–2010
Patrick Rafter 2010–2014
Wally Masur 2015
Lleyton Hewitt 2016–

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. Lleyton Hewitt named Australia’s Davis Cup captain [online]. Sports Illustrated [cit. 2015-10-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Eagle takes over Davis Cup as coaches face shake-up
  3. a b c LICHNER, Ivan. Malá encyklopedie tenisu. Praha: Olympia, 1985. 

Související články editovat

Externí odkazy editovat