Daviscupový tým Itálie
Daviscupový tým Itálie reprezentuje Itálii v Davisově poháru od roku 1922 pod vedením národního tenisového svazu Federazione Italiana Tennis.
Itálie | ||
Kapitán | Filippo Volandri | |
Žebříček ITF | 1. | |
Nejvýše v žebříčku ITF | 1. (27. listopadu 2023[1]) | |
Barvy | modrá bílá | |
Poprvé v soutěži | 1922 | |
Odehraných let | 93 | |
Zápasů celkem | 275 (183–92) | |
Roky ve Světové skupině | 32 (42–32) | |
Vítěz | 1 (1976, 2023, 2024) | |
Finalista | 6 (1960, 1961, 1977, 1979, 1980, 1998) | |
Nejvíce výher, celkem | Nicola Pietrangeli (120–44) | |
Nejvíce výher, dvouhra | Nicola Pietrangeli (78–32) | |
Nejvíce výher, čtyřhra | Nicola Pietrangeli (42–12) | |
Nejlepší pár | Sirola / Pietrangeli (34–8) | |
Nejvíce zápasů | Nicola Pietrangeli (66) | |
Nejvíce odehraných let | Nicola Pietrangeli (18) | |
Údaje v infoboxu aktuální k listopadu 2024 |
Itálie v soutěži zvítězila v letech 1976, 2023 a 2024. Šestkrát skončila jako poražený finalista, když souboj o „salátovou mísu“ prohrála v letech 1960, 1961, 1977, 1979, 1980 a 1998.
Nicola Pietrangeli drží historické rekordy Davisova poháru 120 vyhranými zápasy včetně 78 vítězných dvouher, které odehrál v letech 1954–1972. Patřil mu také rekord 42 vyhraných čtyřher, jenž o tři vítězství překonal Ind Leander Paes.[2]
Statistiky
editovatHráčským týmovým statistikám vévodí bývalý třetí hráč světa Nicola Pietrangeli, který celkově vyhrál 120 utkání včetně nejvyššího počtu 78 dvouher a 42 čtyřher v rámci 66 mezistátních zápasů. Do prvního střetnutí nastoupil ve druhém kole evropského pásma 1954 proti Španělsku, v němž zdolal Carlose Ferrera. Reprezentační kariéru uzavřel ve čtyřhře semifinále zóny evropského pásma 1972 proti Rumunsku. Odehrál tak nejvyšší počet osmnácti ročníků soutěže.[3]
Minimálně třicet vyhraných zápasů zaznamenali Nicola Pietrangeli, Adriano Panatta, Orlando Sirola, Corrado Barazzutti, Paolo Bertolucci, Giovanni Cucelli, Uberto De Morpurgo, Giorgio de Stefani a Fabio Fognini. V 17 letech a 327 dnech se Diego Nargiso stal nejmladším Italem, který zasáhl do soutěže, když v únoru 1988 nastoupil s Canèm do čtyřhry úvodního kola Světové skupiny proti Izraeli. Naopak jako nejstarší utkání odehrál Pietrangeli v 38 letech a 279 dnech, když se představil v deblu zonálního semifinále evropského pásma 1972 proti Rumunsku.[3]
Nejdelší italské utkání trvalo 4 hodiny a 29 minut. Ve druhém kole 1. skupiny euroafrické zóny 2001 v něm Federico Luzzi porazil Fina Villeho Liukka po pětisetovém průběhu 6–4, 7–6, 4–6, 3–6 a 14–12. Nejvyšší počet 281 gamů Italové odehráli v mezipásmovém finále 1960 proti Spojeným státům, s výsledkem zápasů 3:2. Dvě z pěti sopotských utkání měla pětisetový a dvě čtyřsetový průběh. Obrat se stavu 0:2 na zápasy se Itálii podařil dvakrát. Nejdříve v semifinále evropského pásma Davis Cupu 1956 na Stade Roland-Garros proti Francii a poté v mezipásmovém finále 1960 proti Spojeným státům.[3]
Chronologie zápasů
editovat2010–2018
editovatrok | úroveň | datum | místo | soupeř | skóre | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
2010 | euroafrická zóna, 1. kolo | 5.–7. března | Castellaneta, Itálie | Bělorusko | 5–0 | výhra |
euroafrická zóna, 2. kolo | 7.–9. května | Zoetermeer, Nizozemsko | Nizozemsko | 4–1 | výhra | |
Světová skupina, baráž | 17.–19. září | Lidköping, Švédsko | Švédsko | 2–3 | prohra | |
2011 | euroafrická zóna, 2. kolo | 8.–10. července | Arzachena, Itálie | Slovinsko | 5–0 | výhra |
Světová skupina, baráž | 16.–18. září | Santiago, Chile | Chile | 4–1 | výhra | |
2012 | Světová skupina, 1. kolo | 10.–12. února | Ostrava, Česko | Česko | 4–1 | prohra |
Světová skupina, baráž | 14.–16. září | Neapol, Itálie | Chile | 4–1 | výhra | |
2013 | Světová skupina, 1. kolo | 1.–3. února | Turín, Itálie | Chorvatsko | 5–0 | výhra |
Světová skupina, čtvrtfinále | 5–7. dubna | Vancouver, Kanada | Kanada | 3–2 | prohra | |
2014 | Světová skupina, 1. kolo | 31. ledna – 2. února | Mar del Plata, Argentina | Argentina | 3–1 | výhra |
Světová skupina, čtvrtfinále | 4–6. dubna | Neapol, Itálie | Velká Británie | 3–2 | výhra | |
Světová skupina, semifinále | 12.–14. září | Ženeva, Švýcarsko | Švýcarsko | 2–3 | prohra | |
2015 | Světová skupina, 1. kolo | 6.–8. března | Nur-Sultan, Kazachstán | Kazachstán | 2–3 | prohra |
Světová skupina, baráž | 18.–20. září | Irkutsk, Rusko | Rusko | 4–1 | výhra | |
2016 | Světová skupina, 1. kolo | 4.–6. března | Pesaro, Itálie | Švýcarsko | 3–2 | výhra |
Světová skupina, čtvrtfinále | 15.–17. července | Pesaro, Itálie | Argentina | 1–3 | prohra | |
2017 | Světová skupina, 1. kolo | 3.–5. února | Buenos Aires, Argentina | Argentina | 3–2 | výhra |
Světová skupina, čtvrtfinále | 7–9. dubna | Charleroi, Belgie | Belgie | 2–3 | prohra | |
2018 | Světová skupina, 1. kolo | 2.–4. února | Morioka, Japonsko | Japonsko | 3–1 | výhra |
Světová skupina, čtvrtfinále | 6.–8. dubna | Janov, Itálie | Francie | 1–3 | prohra |
2019–2029
editovatRok | soutěž | datum | místo | povrch | soupeř | skóre | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|---|
2019 | Kvalifikační kolo | 1.–2. února | Kalkata, Indie | tráva | Indie | 3–1 | výhra |
Finálový turnaj, základní skupina | 18. listopadu | Madrid, Španělsko | tvrdý (h) | Kanada | 1–2 | prohra | |
20. listopadu | Spojené státy | 1–2 | prohra | ||||
2021 | Kvalifikační kolo | 6.–7. března 2020 | Cagliari, Itálie | antuka | Jižní Korea | 4–0 | výhra |
Finálový turnaj, základní skupina | 26. listopadu 2021 | Turín, Itálie | tvrdý (h) | Spojené státy | 2–1 | výhra | |
27. listopadu 2021 | Kolumbie | 2–1 | výhra | ||||
Finálový turnaj, čtvrtfinále | 29. listopadu 2021 | Chorvatsko | 1–2 | prohra | |||
2022 | Kvalifikační kolo | 4.–5. března | Bratislava, Slovensko | tvrdý (h) | Slovensko | 3–2 | výhra |
Finálový turnaj, základní skupina | 14. září | Bologna, Itálie | tvrdý (h) | Chorvatsko | 3–0 | výhra | |
16. září | Argentina | 2–1 | výhra | ||||
18. září | Švédsko | 2–1 | výhra | ||||
Finálový turnaj, čtvrtfinále | 24. listopadu | Malaga, Španělsko | tvrdý (h) | Spojené státy | 2–1 | výhra | |
Finálový turnaj, semifinále | 26. listopadu | Kanada | 1–2 | prohra | |||
2023 | Finálový turnaj, základní skupina | 13. září 2023 | Bologna, Itálie | tvrdý (h) | Kanada | 0–3 | prohra |
15. září | Chile | 3–0 | výhra | ||||
17. září | Švédsko | 2–1 | výhra | ||||
Finálový turnaj, čtvrtfinále | 23. listopadu | Malaga, Španělsko | tvrdý (h) | Nizozemsko | 2–1 | výhra | |
Finálový turnaj, semifinále | 25. listopadu | Srbsko | 2–1 | výhra | |||
Finálový turnaj, finále | 26. listopadu | Austrálie | 2–0 | vítězství (2) | |||
2024 | Finálový turnaj, základní skupina | 11. září | Bologna, Itálie | tvrdý (h) | Brazílie | 2–1 | výhra |
13. září | Belgie | 2–1 | výhra | ||||
15. září | Nizozemsko | 2–1 | výhra | ||||
Finálový turnaj, čtvrtfinále | 21. listopadu | Malaga, Španělsko | tvrdý (h) | Argentina | 2–1 | výhra | |
Finálový turnaj, semifinále | 23. listopadu | Austrálie | 2–0 | výhra | |||
Finálový turnaj, finále | 24. listopadu | Nizozemsko | 2–0 | vítězství (3) |
Přehled finále
editovatVýsledek | č. | rok | místo konání | soupeři | skóre |
---|---|---|---|---|---|
Finalista | 1. | 1960 | Sydney, Austrálie | Austrálie | 1–4 |
Finalista | 2. | 1961 | Melbourne, Austrálie | Austrálie | 0–5 |
Vítěz | 1. | 1976 | Santiago de Chile, Chile | Chile | 4–1 |
Finalista | 3. | 1977 | Sydney, Austrálie | Austrálie | 0–5 |
Finalista | 4. | 1979 | San Francisco, Spojené státy | Spojené státy | 0–5 |
Finalista | 5. | 1980 | Praha, Československo | Československo | 1–4 |
Finalista | 6. | 1998 | Milán, Itálie | Švédsko | 1–4 |
Vítěz | 2. | 2023 | Malaga, Španělsko | Austrálie | 2–0 |
Vítěz | 3. | 2024 | Malaga, Španělsko | Nizozemsko | 2–0 |
Složení týmu
editovatRok | Členové týmu | |||
---|---|---|---|---|
2019 | Matteo Berrettini | Fabio Fognini | Lorenzo Sonego | Andreas Seppi |
Simone Bolelli | — | |||
2021 | Jannik Sinner | Lorenzo Sonego | Fabio Fognini | Lorenzo Musetti |
Simone Bolelli | Stefano Travaglia | Gianluca Mager | — | |
2022 | Lorenzo Musetti | Lorenzo Sonego | Fabio Fognini | Simone Bolelli |
Matteo Berrettini | Jannik Sinner | — | ||
2023 | Jannik Sinner | Lorenzo Musetti | Lorenzo Sonego | Matteo Arnaldi |
Andrea Vavassori | Simone Bolelli | — |
Kapitáni
editovatKapitán | období | roků | světová finále | nejlepší výsledek | ||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|
tituly | roky | finále | roky | fáze | roky | |||
Uberto de Morpurgo | 1928–? | |||||||
Vasco Valerio | 1965–1968 | 4 | ČF | 1968 | ||||
Orlando Sirola | 1969–1971 | 3 | 3. kolo | 1969 | ||||
Giordano Maioli | 1972 | 1 | 3. kolo | 1972 | ||||
Fausto Gardini | 1973–1975 | 3 | SF | 1974 | ||||
Nicola Pietrangeli | 1976–1977 | 3 | 1 | 1976 | 1 | 1977 | — | |
Bitti Bergamo | 1978–1979 | 2 | 1 | 1979[a] | — | |||
Vittorio Crotta | 1979–1983 | 4 | 2 | 1979[a], 1980 | — | |||
Adriano Panatta | 1984–1997 | 14 | SF | 1996, 1997 | ||||
Paolo Bertolucci | 1998–2000 | 3 | 1 | 1998 | — | |||
Corrado Barazzutti | 2001–2020 | 20 | SF | 2014 | ||||
Filippo Volandri | od 2021 | 2 | 1 | 2023 | — |
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Italy Davis Cup team na anglické Wikipedii.
- ↑ MORAN, Tom. World Champions Italy claim No. 1 spot on year-end Davis Cup Nations Rankings. Davis Cup [online]. 2023-11-27 [cit. 2023-11-28]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Davis Cup - Statistics. www.daviscup.com [online]. Davis Cup [cit. 2023-11-28]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c Italy [online]. Davis Cup [cit. 2023-04-17]. Dostupné online.
Související články
editovatExterní odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Daviscupový tým Itálie na Wikimedia Commons
- Daviscupový tým Itálie na stránkách Davis Cupu (anglicky)