Daviscupový tým Itálie

Daviscupový tým Itálie reprezentuje ItáliiDavisově poháru od roku 1922 pod vedením národního tenisového svazu Federazione Italiana Tennis.

Itálie

Flag of Italy.svg

Kapitán Corrado Barazzutti
Žebříček ITF 11.
Poprvé v soutěži 1922
Odehraných let 89
Zápasů celkem 253 (164–89)
Roky ve Světové skupině 28 (23–29)
Vítěz 1 (1976)
Finalista 6 (1960, 1961, 1977, 1979, 1980, 1998)
Nejvíce výher, celkem Nicola Pietrangeli (120–44)
Nejvíce výher, dvouhra Nicola Pietrangeli (78–32)
Nejvíce výher, čtyřhra Nicola Pietrangeli (42–12)
Nejlepší pár Sirola / Pietrangeli (34–8)
Nejvíce zápasů Nicola Pietrangeli (66)
Nejvíce odehraných let Nicola Pietrangeli (18)

Údaje v infoboxu aktuální k prosinci 2019

Nejlepším výsledkem je zisk titulu v roce 1976 po finálové výhře na Chile. Šestkrát skončili Italové jako poražení finalisté, když boj o salátovou mísu prohráli v letech 1960, 1961, 1977, 1979, 1980 a 1998.

Týmovým statistikám vévodí Nicola Pietrangeli, jenž drží několik historických rekordů Davisova poháru, když zaznamenal nejvyšší počet 120 vyhraných zápasů, 78 vítězných dvouher a 42 čtyřher ve 164 mezistátních utkáních během 18 sezón. Diego Nargiso se v úvodním kole Světové skupiny Davis Cupu 1988 proti Izraeli stal v 17 letech a 327 dnech nejmladším hráčem, jenž zasáhl do zápasu. Naopak jako nejstarší nastoupil Nicola Pietrangeli do semifinále zóny A evropského pásma proti Rumunsku v roce 1972, kdy mu bylo 38 let a 279 dní.[1]

Obrat z nepříznivého stavu mezistátního duelu 0:2 na zápasy se Itálii povedl dvakrát. Nejdříve v semifinále evropského pásma Davis Cupu 1956 na Stade Roland-Garros proti Francii a poté v mezipásmovém finále 1960 proti Spojeným státům.[1]

V nově zavedeném kvalifikačním kole Davis Cupu 2019 družstvo v Kalkatě porazilo Indii. V listopadovém finálovém turnaji v Madridu prohrálo v základní skupině s Kanadou i Spojenými státy.

Složení týmu 2019Editovat

Žebříček ATP je uveden k 28. říjnu 2019, týdnu posledního utkání Davis Cupu 2019.

Tenista žebříček ATP daviscupové výhry–prohry zdroj
dvouhra čtyřhra celkem dvouhra čtyřhra
Matteo Berrettini 8. 208. 1–1 1–0 0–1 [2]
Fabio Fognini 12. 150. 28–13 21–8 7–5 [3]
Lorenzo Sonego 52. 455. 0–0 0–0 0–0 [4]
Andreas Seppi 72. 297. 24–21 20–19 4–2 [5]
Simone Bolelli 339. 80. 19–15 7–9 12–6 [6]
Kapitán: Corrado Barazzutti

Přehled fináleEditovat

Výsledek rok dějiště soupeř ve finále skóre
Finalista 1960 Sydney   Austrálie 1:4
Finalista 1961 Melbourne   Austrálie 0:5
Vítěz 1976 Santiago   Chile 4:1
Finalista 1977 Sydney   Austrálie 0:5
Finalista 1979 San Francisco   Spojené státy 0:5
Finalista 1980 Praha   Československo 1:4
(detail)
Finalista 1998 Milán   Švédsko 1:4

Finále 1976: Chile vs. ItálieEditovat

  Chile 1  : 4 Itálie  
Estadio Nacional, Santiago, Chile [7]
17.–19. prosince 1976
antuka
1. 2. 3. 4. 5.
1.  
 
Jaime Fillol
Corrado Barazzutti
5
7
6
4
5
7
1
6
   
2.  
 
Patricio Cornejo
Adriano Panatta
3
6
1
6
3
6
     
3.  
 
Patricio Cornejo / Jaime Fillol
Paolo Bertolucci / Adriano Panatta
6
3
2
6
7
9
3
6
   
4.  
 
Jaime Fillol
Adriano Panatta
6
8
4
6
6
3
8
10
   
5.  
 
Belus Prajoux
Antonio Zugarelli
6
4
6
4
6
2
     
Podrobnosti
Itálie se stala sedmou vítěznou zemí Davisova poháru.

Chronologie zápasůEditovat

2010–2019Editovat

Rok úroveň[1] datum místo soupeř skóre výsledek
2010 euroafrická zóna, 1. kolo 5.–7. března Castellaneta (ITA)   Bělorusko 5–0 výhra
euroafrická zóna, 2. kolo 7.–9. května Zoetermeer (NED)   Nizozemsko 4–1 výhra
Světová skupina, baráž 17.–19. září Lidköping (SWE)   Švédsko 2–3 prohra
2011 euroafrická zóna, 2. kolo 8.–10. července Arzachena (ITA)   Slovinsko 5–0 výhra
Světová skupina, baráž 16.–18. září Santiago (CHI)   Chile 4–1 výhra
2012 Světová skupina, 1. kolo 10.–12. února Ostrava (CZE)   Česko 4–1 prohra
Světová skupina, baráž 14.–16. září Neapol (ITA)   Chile 4–1 výhra
2013 Světová skupina, 1. kolo 1.–3. února Turín (ITA)   Chorvatsko 5–0 výhra
Světová skupina, čtvrtfinále 5–7. dubna Vancouver (CAN)   Kanada 3–2 prohra
2014 Světová skupina, 1. kolo 31. ledna – 2. února Mar del Plata (ARG)   Argentina 3–1 výhra
Světová skupina, čtvrtfinále 4–6. dubna Neapol (ITA)   Velká Británie 3–2 výhra
Světová skupina, semifinále 12.–14. září Ženeva (SWI)   Švýcarsko 2–3 prohra
2015 Světová skupina, 1. kolo 6.–8. března Nur-Sultan (KAZ)   Kazachstán 2–3 prohra
Světová skupina, baráž 18.–20. září Irkutsk (RUS)   Rusko 4–1 výhra
2016 Světová skupina, 1. kolo 4.–6. března Pesaro (ITA)   Švýcarsko 3–2 výhra
Světová skupina, čtvrtfinále 15.–17. července Pesaro (ITA)   Argentina 1–3 prohra
2017 Světová skupina, 1. kolo 3.–5. února Buenos Aires (ARG)   Argentina 3–2 výhra
Světová skupina, čtvrtfinále 7–9. dubna Charleroi (BEL)   Belgie 2–3 prohra
2018 Světová skupina, 1. kolo 2.–4. února Morioka (JPN)   Japonsko 3–1 výhra
Světová skupina, čtvrtfinále 6.–8. dubna Janov (ITA)   Francie 1–3 prohra
2019 Kvalifikační kolo 1.–2. února Kalkata (IND)   Indie 3–1 výhra
Finále, základní skupina 18. listopadu Madrid (ESP)   Kanada 1–2 prohra
20. listopadu   Spojené státy 1–2 prohra

KapitániEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Italy Davis Cup team na anglické Wikipedii.

  1. a b c Davis Cup - Team - ITA / Team Winn/Loss [online]. International Tennis Federation [cit. 2019-12-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. (anglicky) Matteo Berrettini, na stránkách Davis Cupu přístup: 19. listopadu 2019
  3. (anglicky) Fabio Fognini, na stránkách Davis Cupu přístup: 19. listopadu 2019
  4. (anglicky) Lorenzo Sonego, na stránkách Davis Cupu přístup: 19. listopadu 2019
  5. (anglicky) Andreas Seppi, na stránkách Davis Cupu přístup: 19. listopadu 2019
  6. (anglicky) Simone Bolelli, na stránkách Davis Cupu přístup: 19. listopadu 2019
  7. Chile v Italy. www.daviscup.com. daviscup.com. Dostupné online. (anglicky) 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat