Daviscupový tým Finska
Daviscupový tým Finska reprezentuje Finsko v Davisově poháru od roku 1928 pod vedením národního tenisového svazu Suomen Tennisliitto.
Finsko | ||
Kapitán | Jarkko Nieminen | |
Žebříček ITF | 10. | |
Nejvýše v žebříčku ITF | 10. (18. března 2024) | |
Barvy | modrá bílá | |
Poprvé v soutěži | 1928 | |
Odehraných let | 79 | |
Zápasů celkem | 143 (61–82) | |
Roky ve Světové skupině | 4 (7–6) | |
Nejlepší umístění | semifinále (2023) | |
Nejvíce výher, celkem | Jarkko Nieminen (63–27) | |
Nejvíce výher, dvouhra | Jarkko Nieminen (48–11) | |
Nejvíce výher, čtyřhra | Henri Kontinen (16–6) | |
Nejlepší pár | Kontinen / Nieminen (9–3) | |
Nejvíce zápasů | Jarkko Nieminen (35) | |
Nejvíce odehraných let | Jarkko Nieminen (18) | |
Údaje v infoboxu aktuální k září 2024 |
V době existence jediné Světové skupiny mezi lety 1981–2018 hráli Fini její kvalifikaci v letech 1990, 1999 a 2002. Do nejvyšší úrovně soutěže však nikdy nepostoupili. Po vzniku finálového turnaje v roce 2019 se do závěrečné fáze poprvé probojovali v roce 2023, kdy dosáhli maxima účastí ve světovém semifinále.
Týmovým statistikám vévodí bývalý třináctý hráč světa Jarkko Nieminen, který dosáhl nejvyššího počtu vítězných utkání i dvouher a odehrál nejvyšší počet 35 mezistátních zápasů v osmnácti ročnících.
Historie
editovatFinsko v soutěži debutovalo v roce 1928. V evropském pásmu nejdříve porazilo Jugoslávii, ale ve druhém kole nestačilo na Velkou Británii. Pásmové čtvrtfinále si poprvé zahrálo v roce 1968. Fakticky se jednalo o druhé kolo jedné ze dvou zón, do nichž bylo evropské pásmo po nárůstu účastnických zemí rozděleno. Opět v něm podlehlo Velké Británii.
V roce 1981, kdy byl zaveden formát Světové skupiny, hráli Fini poprvé zonální semifinále evropského pásma. V Helsinkách ale podlehli Nizozemsku. Shodný scénář se zopakoval i v následujícím ročníku 1982, kdy je do zonálního finále nepustili Irové dublinskou výhrou. Do samotné kvalifikace o účast ve Světové skupině zasáhli v letech 1990, 1999 a 2002. Postupně je však vyřadily Švédsko, Itálie a potřetí Nizozemsko.[1]
Po zavedení finálového turnaje v roce 2019 se do něj finský výběr kvalifikoval v ročníku 2023 po výhře v Espoo nad Argentinou.[2] Postupem do světového semifinále přes obhájce titulu z Kanady vytvořil nové maximum v soutěži. Mezi posledními čtyřmi výběry však Finové podlehli Austrálii, když Otto Virtanen i Emil Ruusuvuori prohráli dvouhry.[3]
Statistiky
editovatHráčským týmovým statistikám vévodí bývalý třináctý hráč žebříčku Jarkko Nieminen, který vyhrál celkově 63 utkání včetně nejvyššího počtu 38 dvouher v rámci 35 mezistátních zápasů. Do prvního střetnutí nastoupil v kvalifikaci Světové skupiny 1999 proti Itálii, v níž podlehl Gaudenzimu. Reprezentační kariéru uzavřel 2. skupinou euroafrické zóny 2016 proti Dánsku. Odehrál tak nejvyšší počet osmnácti ročníků soutěže. Rekordní počet 16 čtyřher vyhrál Henri Kontinen.[4]
Minimálně dvacet vyhraných zápasů zaznamenali Tuomas Ketola, Jarkko Nieminen, Henri Kontinen, Leo Palin a Olli Rahnasto. V 16 letech a 165 dnech se právě Rahnasto stal nejmladším Finem, který zasáhl do soutěže, když v červnu 1982 nastoupil do dvouhry evropského pásma proti Řecku. Naopak jako nejstarší utkání odehrál Sakari Salo ve 43 letech a 133 dnech, když se představil ve čtyřhře květnového prvního kola evropského pásma 1962 proti Sovětskému svazu.[4]
Nejdelší finské utkání trvalo 4 hodiny a 35 minut. Ve druhém kole 2. skupiny euroafrické zóny 2013 v něm Harri Heliövaara porazil Ira Jamese McGeeho po pětisetovém průběhu 4–6, 6–4, 7–6, 6–7 a 6–4. Nejvyšší počet 240 gamů Fini odehráli v úvodním kole 1. skupiny euroafrické zóny 2010 proti Polsku, s výsledkem zápasů 3:2. Dvě z pěti sopotských utkání měla pětisetový a dvě čtyřsetový průběh. Obrat se stavu 0:2 na zápasy se Finsku podařil dvakrát, a to ve druhé euroafrické skupině 1997 s Řeckem a poté i s Polskem.[4]
Přehled zápasů
editovat2010–2019
editovatRok | úroveň[4] | datum | místo | soupeř | skóre | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
2010 | 1. skupina zóny Evropy a Afriky, 1. kolo | 5.–7. března | Sopoty, Polsko | Polsko | 3–2 | výhra |
1. skupina zóny Evropy a Afriky, 2. kolo | 7.–9. května | Pretorie, Jižní Afrika | Jižní Afrika | 0–5 | výhra | |
2011 | 1. skupina zóny Evropy a Afriky, 1. kolo | 4.–6. března | Lublaň, Slovinsko | Slovinsko | 2–3 | prohra |
1. skupina zóny Evropy a Afriky, 1. kolo baráže | 16.–18. září | Espoo, Finsko | Polsko | 3–2 | výhra | |
2012 | 1. skupina zóny Evropy a Afriky, 1. kolo | 10.–12. února | 's-Hertogenbosch, Nizozemsko | Nizozemsko | 0–5 | prohra |
1. skupina zóny Evropy a Afriky, 1. kolo baráže | 14.–16. září | Kluž, Rumunsko | Rumunsko | 2–3 | prohra | |
1. skupina zóny Evropy a Afriky, 2. kolo baráže | 19.–21. října | Helsinky, Finsko | Dánsko | 1–4 | prohra | |
2013 | 2. skupina zóny Evropy a Afriky, 1. kolo | 1.–3. února | Sofie, Bulharsko | Bulharsko | 3–2 | výhra |
2. skupina zóny Evropy a Afriky, 2. kolo | 5.–7. dubna | Dublin, Irsko | Irsko | 3–2 | výhra | |
2. skupina zóny Evropy a Afriky, baráž | 13.–15. září | Riga, Lotyšsko | Lotyšsko | 2–3 | prohra | |
2014 | 2. skupina zóny Evropy a Afriky, 1. kolo | 31. ledna – 2. února | Helsinky, Finsko | Bulharsko | 3–2 | výhra |
2. skupina zóny Evropy a Afriky, 2. kolo | 4.–6. dubna | Helsinky, Finsko | Bosna a Hercegovina | 2–3 | prohra | |
2015 | 2. skupina zóny Evropy a Afriky, 1. kolo | 6.–8. března | Roquebrune-Cap-Martin, Francie | Monako | 3–2 | výhra |
2. skupina zóny Evropy a Afriky, 2. kolo | 17.–19. července | Viana do Castelo, Portugalsko | Portugalsko | 1–4 | prohra | |
2016 | 2. skupina zóny Evropy a Afriky, 1. kolo | 4.–6. března | Kittilä, Finsko | Zimbabwe | 4–1 | výhra |
2. skupina zóny Evropy a Afriky, 2. kolo | 15.–17. července | Kongens Lyngby, Dánsko | Dánsko | 2–3 | prohra | |
2017 | 2. skupina zóny Evropy a Afriky, 1. kolo | 3.–5. února | Tbilisi, Gruzie | Gruzie | 2–3 | prohra |
2. skupina zóny Evropy a Afriky, 1. kolo baráže | 7.–9. dubna | Hanko, Finsko | Madagaskar | 3–2 | výhra | |
2018 | 2. skupina zóny Evropy a Afriky, 1. kolo | 3.–4. února | Tunis, Tunisko | Tunisko | 3–2 | výhra |
2. skupina zóny Evropy a Afriky, 2. kolo | 7.–8. dubna | Helsinky, Finsko | Litva | 3–2 | výhra | |
2. skupina zóny Evropy a Afriky, baráž | 14.–15. září | Káhira, Egypt | Egypt | 3–2 | výhra | |
2019 | 1. skupina zóny Evropy a Afriky, baráž | 13.–14. září | Helsinky, Finsko | Rakousko | 2–3 | prohra |
2020–2029
editovatRok | úroveň[4] | datum | místo | povrch | soupeř | skóre | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|---|
2021 | 1. světová skupina, baráž | 6.–7. března 2020 | Metepec, Mexiko | antuka | Mexiko | 3–2 | prohra |
1. světová skupina | 17.–18. září 2021 | Espoo, Finsko | tvrdý (h) | Indie | 3–1 | výhra | |
2022 | Kvalifikační kolo | 4.–5. března | Espoo, Finsko | tvrdý (h) | Belgie | 2–3 | prohra |
1. světová skupina | 16.–17. září | Espoo, Finsko | tvrdý (h) | Nový Zéland | 5–0 | výhra | |
2023 | Kvalifikační kolo | 4.–5. února | Espoo, Finsko | tvrdý (h) | Argentina | 3–1 | výhra |
Finálový turnaj, základní skupina | 12. září | Split, Chorvatsko | tvrdý (h) | Nizozemsko | 1–2 | prohra | |
15. září | Chorvatsko | 2–1 | výhra | ||||
16. září | Spojené státy | 3–0 | výhra | ||||
Finálový turnaj, čtvrtfinále | 21. listopadu | Málaga, Španělsko | tvrdý (h) | Kanada | 2–1 | výhra | |
Finálový turnaj, semifinále | 24. listopadu | Austrálie | 0–2 | prohra | |||
2024 | Kvalifikační kolo | 2.–3. února | Turku, Finsko | tvrdý (h) | Portugalsko | 3–1 | výhra |
Finálový turnaj, základní skupina | 11. září | Manchester, Spojené království | tvrdý (h) | Velká Británie | 1–2 | prohra | |
12. září | Kanada | 0–3 | prohra | ||||
14. září | Argentina | 0–3 | prohra |
Složení týmu
editovatRok | Členové týmu | |||
---|---|---|---|---|
2023 | Emil Ruusuvuori | Otto Virtanen | Patrick Kaukovalta | Harri Heliövaara |
Patrik Niklas-Salminen | — | |||
2024 | Emil Ruusuvuori | Otto Virtanen | Eero Vasa | Harri Heliövaara |
Patrik Niklas-Salminen | Patrick Kaukovalta | — |
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ SALOMAA, Tomi. Historiaa! Suomi jyräsi Davis Cupin finaaliturnaukseen. Iltalehti [online]. 2023-02-05 [cit. 2023-09-15]. Dostupné online. (finsky)
- ↑ Davis Cup: Finland eliminates Argentina. All Things Nordic [online]. 2023 [cit. 2023-09-15]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ROBERTS, Matt. Finland v Australia: De Minaur sets up second straight Davis Cup final for Aussies. Davis Cup [online]. 2023-11-24 [cit. 2023-11-26]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d e Finland [online]. Davis Cup [cit. 2023-04-17]. Dostupné online.
Související články
editovatExterní odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Daviscupový tým Finska na Wikimedia Commons
- Daviscupový tým Finska na stránkách Davis Cupu (anglicky)