Otevřít hlavní menu

Alfréd Justitz

český grafik, ilustrátor, kynolog, malíř a portrétista

Alfréd Justitz (19. července 1879 Nová Cerekev[1]9. února 1934 Bratislava) byl český malíř, grafik, ilustrátor, kynolog a představitel zakladatelské generace českého moderního malířství.

Alfréd Justitz
Alfréd Justitz
Alfréd Justitz
Narození 19. července 1879
Nová Cerekev
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 9. února 1934 (ve věku 54 let)
Bratislava
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbení Česko
Povolání malíř
Podpis Alfréd Justitz - signatura.jpg
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

Život a činnostEditovat

 
Náhrobek se zednářskou tematikou

Alfréd Justitz se narodil v Nové Cerekvi u Pelhřimova v rodině lékaře jako jeden ze tří jeho synů. První kontakt s malířstvím zažil v Jihlavě, kde se setkal s malířem Romanem Havelkou a jeho práce mu učarovala. Cestu za uměním začal studiem architektury na České vysoké škole technické v Praze u profesora Kotěry, pak přešel na pražskou akademii k profesorům Pirnerovi a Thielemu. Pokračoval v Karlsruhe u profesora Ludwiga Schmid-Reutteho a v BerlíněWilhelma Trübnera. Roku 1910 odešel do Paříže, kde jej okouzlila díla Cézanna, Derainova, Daumiérova a dalších velikánů. V roce 1928 vstoupil do SVU Mánes,[2] vystavoval se skupinou Tvrdošíjných. Byl také významným grafikem a ilustrátorem. Jeho ilustrace zdobí například román V. Huga Chrám Matky Boží v Paříži, vydaný roku 1927. Mnoho galerií uchovává i jeho plakátovou tvorbu.

Byl také významným kynologem a nadšeným propagátorem plemene boxerů. V klubu chovatelů boxerů znamenal jeho příchod novou etapu vzestupu chovu. Justitz byl zvolen správcem chovu a pověřen vedením plemenných knih.

Justitz byl rovněž aktivním svobodným zednářem, členem lóže Sibi et Posteris v Praze. Náhrobek na hřbitově v Nové Cerekvi byl věnován právě jeho lóží a nese zednářskou symboliku. Po jeho skonu se lóže snažila zabezpečit materiálně i jeho ženu Annu Justitzovou, která však skonala brzy po něm.

Zemřel v únoru 1934 po téměř ročním onemocnění v Bratislavě. Poslední rozloučení se konalo v Brně. Jeho popel je uložen v urnovém hrobě na židovském hřbitově v rodné Nové Cerekvi, kde je uložen také popel jeho ženy, která nesnesla osamění a rok po manželovi zvolila dobrovolnou smrt.

 
Alfred Justitz - Jákob, Ráchel, Lea a Zilpe s malým Josefem

Život okolo obrazu "Jákob, Ráchel, Lea a Zilpe s malým Josefem"Editovat

Se spolkem Deutsch-böhmischer Kunstlerbund vystavoval v letech 1912-1914, kdy byl jeho členem.[3] Od roku 1928 do své smrti v roce 1934 byl členem spolku SVU Mánes.[4] Též se přidal k svobodným zednářům, kde se o něho i jeho ženu (Annu Justitzovou) postarali.[zdroj?]

Bral si vzor z německého malíře Josefa Israelse (1824-1911).[zdroj?] Alfred Justitz zbohatnul v Paříži a Berlíně mezi lety 1921 až 1924, kdy pracoval pro Moderní galerii (1902-19042). Zde, jako akvizitor, si nejlepší díla mistrů moderní Paříže vybíral pro sebe.[zdroj?]

Pro své obrazy si bral inspiraci z jihočeské krajiny nebo ze ztracených židovských rodů.[zdroj?] Obraz “Jákob, Lea, Ráchel a Zilpe s malým Josefem“ namaloval na zakázku před Velkou válkou (ovlivněn Renoirem). "Kvalitní umělecké dílo přece nepotřebuje autorizovat", tvrdil o obrazu V. V. Štech.[zdroj?] Naplno jej pak ovlivňují pařížští mistři po roce 1924.[kdo?] Nejvýstižněji ho charakterizoval kritik umění František Kovárna, a zastal se ho taky malíř František Muzika.[kde?] Následuje český kubismus a účast v karlovarské výstavě malířů s německými kořeny v roce 1931. V roce 1934 zemřel a posléze jeho žena Anny (vzala si život).

GalerieEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Matriční záznam o narození a obřízce
  2. Seznam členů SVU Mánes
  3. RUMÍŠKOVÁ, Marie. Deutsch-böhmischer Künstlerbund, jeho výstavy a kritiky. Brno, 2009. Bakalářská. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Alena Pomajzová. s. 40.
  4. SVU Mánes: Historický seznam členů. www.svumanes.cz [online]. [cit. 2017-08-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-04-19. 

LiteraturaEditovat

  • TOMAN, Prokop. Nový slovník československých výtvarných umělců. 3. vyd. Svazek 1. Praha: Rudolf Ryšavý, 1947. Heslo Justitz, Alfréd, s. 446–447. 
  • In: Vojtěch Lahoda. Dějiny českého výtvarného umění. Praha: Academia, 1998. ISBN 80-200-0623-0. Svazek IV / 1. S. 286–287.
  • František Kovárna. Pojednání z kalendáře česko-židovského : 1934-1935

Externí odkazyEditovat