Tetragram

Hebrejská písmena יהוה (zprava doleva: jod he vav he) jsou souhlásky používané v Tanachu (hebrejské bibli) psaném souhláskovým písmem k zapsání Božího jména.[1] Pro český přepis se používá čtveřice písmen JHVH, jako opisné označení tetragram nebo tetragrammaton (řecky τετραγράμματον, z tetra, „čtyři“, a gramma, „písmeno“), v českých křesťanských překladech bible se nejčastěji nahrazuje jménem Hospodin.

Židé chovají k Božímu jménu zvláštní úctu vyjádřenou v desateru slovy: „nezneužiješ jména Hospodina, svého Boha“[2]. Tato úcta je už ve starověku vedla k tomu, že Boží jméno přestali vyslovovat a původní výslovnost byla zapomenuta. Na jeho místo začali používat opisné výrazy jako Adonaj (Pán) nebo ha-Šem (Jméno). V křesťanských církví se v závislosti na tradici tetragram nahrazuje pojmy obvykle ve významu „pán“ nebo se vokalizuje jako Jahve či Jehova.[zdroj?]

Tetragram v judaismuEditovat

Původ tetragramu (יהוה) se tradičně vykládá z vyprávění obsaženého v biblické knize Exodus. Mojžíš se v něm ptá Boha na jeho jméno a Bůh se mu představuje jako Jsem, který jsem (hebrejsky אהיה אשר אהיה, ehje ašer ehje).[3][4]

Vedle čtyřpísmenné formy je v hebrejském textu zachována také kratší forma JH (יה, vokalizováno Jah) nebo JHV (יהו, vokalizováno Jahu). Tyto kratší formy se zachovaly zejména ve vlastních jménech osob (např. אליהו, Eli-jahu = Elijáš)[5] nebo v žalmech (např. הללו־יה, halelu-jah = Chvalte Jah (JHVH)).[6] V křestních jménech se zachovala ještě zkratka JV (יו), vyslovená [jo], například ve jméně Jo-chanan (יו-חנן = Jan, Bůh je milostivý), nebo ve jméně Jo-el (יו-אל) s významem 'JHVH je Bůh'. Dále se zachovala také zkratka JE(יְ) ve jméně Je-hošua (Jozue) (י-הושע), které znamená „JHVH (Jah) Zachraňuje“, moderní forma tohoto slova, která vypouští ho, je Je-šua, česky: Ježíš a znamená totéž.[zdroj?]

 
JHVH s vokalizací pro Adonaj z masoretského textu ze 7. století

Z obavy ze znesvěcení Božího jména se v židovské náboženské praxi Bůh raději označoval[zdroj?] opisnými tituly „Pán“ (אדני, Adonaj), „Bůh Všemohoucí“ (אל שדי, El šadaj), v 1. a 2. století také jako „Velebený“ (הברוך הוא, ha-baruch hu) nebo „Nebesa“ (שמים, Šamajim), až se nakonec od 3. století prosadil opisný tvar „Svatý, budiž požehnán“ (הקדוש ברוך הוא, ha-kadoš baruch hu). Podle Mišny se Boží jméno vyslovovalo pouze jednou v roce na svátek Jom kipur v chrámové velesvatyni ústy velekněze.[7] Po zániku chrámové bohoslužby byla původní výslovnost čtyř souhlásek JHVH zapomenuta, neboť i při četbě posvátných textů se místo Božího jména vyslovovaly opisné tvary.[zdroj?] Později se do hebrejského souhláskového textu začaly samohlásky doplňovat pomocí znamének zvaných nikud. Při této tzv. vokalizaci hebrejského textu Starého zákona masorety u slova JHVH vyznačili samohlásky z opisného pojmenování Boha Adonaj, v některých případech Elohim. Čtením původních souhlásek JHVH a samohlásek opisného pojmenování pak vznikl tvar Jehova či Jahve.[8]

Překlad tetragramuEditovat

Úcta Židů vůči Božímu jménu se projevila také v Septuagintě, překladu židovském Tanachu do řečtiny, který se rozšířil téměř výlučně v křesťanském prostředí. Raná křesťanská církev židovský zákaz vyslovování Božího jména dále dodržovala, takže v Novém zákoně se v citátech starozákonních textů JHVH nahrazuje slovem Kyrios (Pán). Septuaginta zpravidla překládá JHVH termínem κύριος (Kyrios, „Pán“) a obdobně se postupuje i v křesťanských překladech (nikoli však ve všech, srovnej Genesis 2,15 v různých překladech) až do první poloviny 20. století.

  • řecká Septuaginta: καὶ ἔλαβεν κύριος ὁ θεὸς τὸν ἄνθρωπον ὃν ἔπλασεν καὶ ἔθετο αὐτὸν ἐν τῷ παραδείσῳ ἐργάζεσθαι αὐτὸν καὶ φυλάσσειν.
  • latinská Vulgata: Tulit ergo Dominus [„Pán“] Deus hominem et posuit eum in paradiso voluptatis ut operaretur et custodiret illum.
  • anglická Bible krále Jakuba: And the LORD [„Pán“] God took the man, and put him into the garden of Eden to dress it and to keep it.

Některé (zejména moderní) překlady (včetně českých) však začaly užívat vokalizované tvary tetragramu (Jahve apod.).[zdroj?]

  • americká American Standard Version: And Jehovah God took the man, and put him into the garden of Eden to dress it and to keep it.
  • anglický Překlad krále Jakuba (King James Version – KJV) používá přepis JHVH jménem Jehovah na čtyřech místech:
    • Exodus 6,3: And I appeared unto Abraham, unto Isaac, and unto Jacob, by God Almighty, but by my name JEHOVAH was I not known to them.
    • Žalmy 83,18: That may know that thou, whose name alone JEHOVAH, the most high over all the earth.
    • Izajáš 12,2: Behold, God my salvation; I will trust, and not be afraid: for the LORD JEHOVAH my strength and song; he also is become my salvation.
    • Izajáš 26,4: Trust ye in the LORD for ever: for in the LORD JEHOVAH everlasting strength

V reakci na to roku 2008 prefekt Kongregace pro bohoslužbu a svátosti Francis Arinze zakázal užívat toto hebrejské Boží jméno v liturgii a nařídil pokračovat v tradici jeho nahrazování slovem Pán.[9] V české překladové tradici se jméno Boží zpravidla nahrazuje slovem Hospodin, tak například Bible kralická nebo Český ekumenický překlad. Jeruzalémská bible však má Bůh Jahve, například „Bůh Jahve vzal člověka a usadil ho v zahradě Edenu, aby ji obdělával a střežil.“[10]

Historická zobrazení Božího jména (příklady)Editovat

Oravský hrad – na nádvoří je pískovcový reliéf erbu rodu Thurzovců, pod nímž je latinská forma Božího jména Jehova.

Karlův most – kolem sochy ukřižovaného Krista je neobvykle zlatý nápis קדוש קדוש קדוש יהוה צבאות (Svatý, svatý svatý je Hospodin zástupů)[11] pořízený roku 1696 z pokuty nespravedlivě odsouzeného Žida Eliáše Bockoffena.[12]

Český Šternberk – v hradní kapli jsou nad oltářem čtyři zlatá písmena — tetragrammaton.

Mince:

  • Německý panovník Vilém V.[který?] za své vlády v letech 1627 až 1637 dal razit mince, kde symboly na mnoha mincích znázorňují slunce, v jehož středu je Boží jméno Jehova ve formě hebrejského tetragrammatu
  • Přibližně v roce 1568 se mince s Božím jménem objevily ve Švédsku a v roce 1591 ve Skotsku
  • Přibližně v roce 1600 dal švédský král Karel IX. razit peníze s Božím jménem přepisovaným jako Ihehova, Iehova nebo Iehovah
  • Za vlády Kristiána IV. z doby 1588 a 1648 v Dánsku a Norsku, je známo přes 60 různých druhů mincí zvaných Jehovovy tolary. Ty se v polovině 17. století objevily také v Polsku, Švýcarsku a Německu
  • Během asi 150 let po skončení třicetileté války se Boží jméno dál objevovalo na různých kovových penězích a medailích. Taková ražba se prováděla například ve Francii, Mexiku, Rakousku a Rusku

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. KNIGHT, Douglas A.; LEVINE, AMY-JILL. The Meaning of the Bible: What the Jewish Scriptures and Christian Old Testament Can Teach Us. 1st. vyd. New York: HarperOne, 2011. ISBN 978-0062098597. (anglicky) 
  2. Ex 20, 7 (Kral, ČEP), Dt 5, 11 (Kral, ČEP)
  3. Ex 3, 14 (Kral, ČEP)
  4. SCHUBERT, Kurt. Židovské náboženství v proměnách věků. Praha: Vyšehrad, 1999. ISBN 80-7021-303-5. S. 25. 
  5. 1Kr 17, 1 (Kral, ČEP)
  6. Ž 104, 35 (Kral, ČEP)
  7. Schubert (1999), s. 24–26.
  8. MEYER, Rudolf. Hebräische Grammatik. Berlin, New York: Walter de Gruyter, 1992. ISBN 3-11-013694-5. S. 81. (německy) 
  9. ARINZE, Francis. Letter to the Bishops Conferences on The Name of God [online]. 2008-06-29 [cit. 2010-09-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. WWW.OBOHU.CZ, Libor Diviš - Musculus Design - www.musculus.cz -. The Jerusalem Bible (working version) (CZ)Genesis - 2. chapter - Genesis - chapter 2. www.obohu.cz [online]. [cit. 2017-08-30]. Dostupné online. (česky) 
  11. Iz 6, 3 (Kral, ČEP)
  12. Vysvětlující tabulka osazená v parapetu mostu vedle kalvárie.

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat