Otevřít hlavní menu
Hebrejský biblický text (Gn 1,9). Nikud je vyznačen červeně

Nikud (hebrejsky: ניקוד , נִקּוּד), doslova „tečkování“ nebo „punktace“, je souhrnné označení pro systém samohláskových znamének v hebrejské abecedě. Tento systém byl vyvinut během mezi 5. a 10. stoletím. Systém se nadále rozvíjel během raného a vrcholného středověku.

Poměrně dlouhou dobu nebyly sjednoceny názvy všech samohláskových znamének (např. Raši nazývá samohlásková znaménka jinými názvy, než je obvyklé dnes) a dokonce ani jejich výslovnost.

Hebrejština podobně jako většina semitských jazyků nezaznamenávala samohlásky ale pouze souhlásky. Potřeba jednotného vokalizačního systému se objevila v době, kdy hebrejština pomalu přestávala být jazykem v běžné komunikaci a stávala se jazykem liturgickým. Vokalizace se tedy týkala primárně biblického textu, později začala být používána pro další texty, především Mišnu a dále ve středověku pro řadu dalších děl.

Obsah

Nikud v moderní hebrejštiněEditovat

Systém vokalizačních znamének se udržel až do současnosti a je používán i v moderní hebrejštině.

Výslovnost hebrejských vokálů v moderní hebrejštině
po najetí kurzorem na znak IPA se objeví jeho definice, po kliknutí na ikonku reproduktoru jeho zvuková ukázka
jméno vokálu znak vokálu moderní hebrejštína
šva quiescens ְ prázdný vokál
šva mobile ְ e nebo ə
 
       nebo  
 
      
chatef segol ֱ e
 
      
chatef patach ֲ a
 
      
chatef kamec ֳ o
 
      
chirek ִ i
 
      
chirek male י ִ i
 
      
cere ֵ e
 
      
cere male י ֵ e
 
      
segol ֶ e
 
      
patach ַ a
 
      
kamec ָ o
 
      
a
 
      
cholem ׂ o
 
      
cholem male וֹ o
 
      
kibuc ֻ u
 
      
šurek וּ u
 
      

Další znaménka nikuduEditovat

Kromě znamének pro samohlásky se do nikudu započítává i dageš (tečka uprostřed písmene) a to jak silné (forte) tak slabé (lene), a rozlišovací tečka mezi znaky שׂ sin a שׁ šin.

Psaní bez nikuduEditovat

Standardně se hebrejský text píše bez nikudu, který je brán spíše jako orientační pomůcka. Samohlásky se ovšem v nevokalizovaném textu naznačují pomocí několika znaků, které jsou nazývány mater lectionis. To jsou konsonanty jud (י) pro [i] a [e], vav (ו) pro [u] nebo [o], he (ה) a alef (א) pro [a]. Pokud je text psán s těmito znaky, nazývá se ktiv male (dosl. „plné“ psaní) - כתיב מלא. Pokud je psáno bez těchto pomocných konsonantů, nazývá se ktiv chaser (dosl. psaní „bez“, umenšené) - כתיב חסר.

V jiných jazycíchEditovat

Podobný systém vokalizačních znamének (charakat) používá i arabština.

Související článkyEditovat