Nikud

seznam na projektech Wikimedia

Nikud (hebrejsky: ניקוד , נִקּוּד), doslova „tečkování“ nebo „punktace“, je souhrnné označení pro systém samohláskových znamének v hebrejské abecedě. Tento systém byl vyvinut mezi 5. a 10. stoletím. Systém se nadále rozvíjel během raného a vrcholného středověku.

Hebrejský biblický text (Gn 1,9). Nikud je vyznačen červeně

Poměrně dlouhou dobu nebyly sjednoceny názvy všech samohláskových znamének (např. Raši nazývá samohlásková znaménka jinými názvy, než je obvyklé dnes) a dokonce ani jejich výslovnost.

Hebrejština podobně jako většina semitských jazyků nezaznamenávala samohlásky ale pouze souhlásky. Potřeba jednotného vokalizačního systému se objevila v době, kdy hebrejština pomalu přestávala být jazykem v běžné komunikaci a stávala se jazykem liturgickým. Vokalizace se tedy týkala primárně biblického textu, později začala být používána pro další texty, především Mišnu a dále ve středověku pro řadu dalších děl.

Nikud v moderní hebrejštiněEditovat

Systém vokalizačních znamének se udržel až do současnosti a je používán i v moderní hebrejštině.

Výslovnost hebrejských vokálů v moderní hebrejštině
po najetí kurzorem na znak IPA se objeví jeho definice, po kliknutí na ikonku reproduktoru jeho zvuková ukázka
jméno vokálu znak vokálu moderní hebrejština
šva quiescens ְ prázdný vokál
šva mobile ְ e nebo ə
 
       nebo  
 
      
chataf segol ֱ e
 
      
chataf patach ֲ a
 
      
chataf kamac ֳ o
 
      
chirik (katan) ִ i
 
      
chirek male (gadol) י ִ i
 
      
cere ֵ e
 
      
cere male י ֵ e
 
      
segol ֶ e
 
      
patach ַ a
 
      
kamac katan ׇ o
 
      
kamac (gadol) ָ a
 
      
cholam ׂ o
 
      
cholam male וֹ o
 
      
kubuc ֻ u
 
      
šuruk וּ u
 
      

Další znaménka nikuduEditovat

Kromě znamének pro samohlásky se do nikudu započítává i dageš (tečka uprostřed písmene) a to jak silné (forte) tak slabé (lene), a rozlišovací tečka mezi znaky שׂ sin a שׁ šin.

Psaní bez nikuduEditovat

Standardně se hebrejský text píše bez nikudu, který je brán spíše jako orientační pomůcka. Samohlásky se ovšem v nevokalizovaném textu naznačují pomocí několika znaků, které jsou nazývány mater lectionis. To jsou konsonanty jud (י) pro [i] a [e], vav (ו) pro [u] nebo [o], he (ה) a alef (א) pro [a]. Pokud je text psán s těmito znaky, nazývá se ktiv male (dosl. „plné“ psaní) - כתיב מלא. Pokud je psáno bez těchto pomocných konsonantů, nazývá se ktiv chaser (dosl. psaní „bez“, umenšené) - כתיב חסר.

V jiných jazycíchEditovat

Podobný systém vokalizačních znamének (charakat) používá i arabština.

Související článkyEditovat