Otevřít hlavní menu
Satan jako Antikrist (středověká iluminace)

Antikrist z řeckého: αντί + χριστος, protivník Kristův, protivník Mesiáše) je v křesťanství bytost nebo člověk, který je nepřítelem Ježíše Krista a tím i Boha a jeho následovníků.

Obsah

Antikrist v Novém zákoněEditovat

Nový zákon popisuje Antikrista nikoli jako jednu postavu ale jako celou škálu postav a používá tento pojem jako charakteristiku pro odpůrce Boha a Ježíše Krista jako syna Božího (1 Janova 4, 3). Antikrist je nepřítelem Boha a Ježíšova učení. V dalších novozákonních knihách (např. Zjevení Janovo) je Antikrist ztotožňován s pojmy jako „šelma“ nebo „nevěstka babylonská“.[zdroj?]

Antikrist získal díky těmto konotacím ve Zjevení Janově post bytosti, která na zemi přijde a bude působit před druhým příchodem Ježíše Krista na zemi a pokusí se převzít vládu nad světem ve jménu falešné lásky a humanity.[zdroj?] Podle Matouše a jasných proroctví se za Krista bude vydávat. Antikrist bude nakonec poražen při návratu Ježíše Krista a to bude koncem tohoto světa, který nahradí svět nový.

Biblické verše vztahující se k AntikristuEditovat


1. Jana 2:18

Děťátka, je poslední hodina, a právě jak jste slyšeli, že přichází antikrist, i teď se mnozí stali antikristy.

1. Jana 2:22

Kdo je lhář, ne-li ten, kdo popírá, že Ježíš je Kristus? Antikrist je ten, kdo popírá Otce a Syna.

1. Jana 4:3

Žádný inspirovaný výrok, který nevyznává Ježíše, nepochází od Boha. Dále to je ten inspirovaný výrok, o němž jste slyšeli, že přichází, a nyní je již ve světě.

2. Jana 7

Do světa ... vyšlo mnoho těch, kdo klamou, kdo nevyznávají Ježíše Krista přicházejícího v těle. To je ten, kdo klame, a antikrist.

V křesťanstvíEditovat

Antikrist nebo antikristové (může jít o obecný pojem) nepochází z kruhů nepřátelských křesťanů, nýbrž z církve. To by nemělo udivovat, protože škodlivost zrádců v srovnání s jasně deklarovanými odpůrci je dobře známa z historie i současnosti. Církev také často používala (a stále používá) tento pojem jako formu rozšíření vlivu. Ať už jde o hanobení lidí a celých spolků, nebo třeba rozpoutání fanatismu mezi věřícími.

Podle křesťanského učení je antikrist hlavním duchovním protivníkem Ježíše Krista, který bude zemi vládnout. Lidé ho budou následovat, rozpoutají se války, hladomor, epidemie atd. V biblickém Zjevení Janově však Bůh tuto vládu dopustí pro zkoušku lidí.

Antikrist hraje v křesťanství velmi důležitou roli, byť negativního charakteru. Kromě eschatologie je Antikrist hojně používán jako největší urážka mezi křesťany navzájem. Tímto označením se mezi sebou „titulovali“ jak představitelé západní, tak i východní církve, tak i papežové během schismatu. V katolických kruzích byli protestanté a jejich představitelé rovněž označeni za Antikrista, Martin Luther za Antikrista označil Řím a papežství (stejný názor zastávají např. Adventisté sedmého dne). Katolická církev naopak považuje za dílo antikrista též Protestantismus jako celek a snažila se veškerá jiná křesťanská vyznání v průběhu historie vyhladit nebo obrátit zpět procesem rekatolizace.

Některé křesťanské skupiny (ať už spojené s katolictvím nebo protestantismem) věří, že Antikrist bude Žid, konkrétně potomek kmene Dan.[1] Vysvětlují to dvěma způsoby: Dan je připodobňován k hadovi již během Jákobova požehnání synům a had je také emblémem kmene v židovské tradici (had je chápán křesťanskou tradicí velmi negativně), Dan také jako kmen propadl v jistém období modloslužbě.[2]

Svědkové Jehovovi definují pojem "AntiKrist" poněkud šířeji. Je to 'Podvodník s mnoha tvářemi'. Výraz "antikrist" se 'vztahuje na všechny, kdo popírají to, co Bible říká o Ježíši Kristu, kdo odporují jeho Království a kdo hrubě zacházejí s jeho následovníky.' Dále uvádí 'Toto označení zahrnuje také všechny jednotlivce, organizace i národy, jež falešně prohlašují, že zastupují Krista, nebo jež se neprávem stavějí do role Mesiáše tím, že troufale slibují věci, kterých může dosáhnout pouze Kristus – například zajištění pravého míru a bezpečí.'

Antikrist v ostatních náboženstvíchEditovat

Je zavádějící hovořit o „antikristu“ v souvislosti s jiným náboženstvím než křesťanstvím, přesto se toto označení používá pro bytosti nebo postavy vyskytující se v lidové tradici judaismu a islámu, neboť mají s Antikristem společné znaky, totiž to, že přijdou na konci dní, budou se vydávat za spasitele a budou se pokoušet ovládnout svět, avšak vzápětí budou skutečným spasitelem poraženi.

V judaismuEditovat

Postava, která se v židovství blíží charakteristice Antikrista, je Armilus. Badatelé, jako Joseph Dan, se domnívají, že se pravděpodobně jedná o zkomoleninu jména Romulus a tudíž symbolizuje Řím. Armilus má na konci dní ovládnout celý svět a svést všechny národy kromě Izraele na scestí. Zároveň zabije Mesiáše syna Josefova a Izrael vyžene do pouště. Tehdy s k Izraeli připojí Mesiáš syn Davidův, který Armila zabije a nastolí mesiášský věk. Armilus se neobjevuje nikde v Bibli ani Talmudu, vyskytuje se v krátkých, anonymních spisech, které vznikaly většinou na Blízkém východě od 7. do 12. století. Armilus tak není součástí oficiální židovské eschatologie. Armilus je v některých z těchto spisů označován jako „ten, kterého národy nazývají Antikristem“.

V islámuEditovat

V islámské eschatologii se vyskytuje postava jménem Dadždžal (arabsky: الدّجّال ad-Dadždžal, lhář, podvodník, často v sousloví المسيح الدّجّال Al-masích ad-dadždžal, falešný mesiáš). Jméno pochází nejspíše ze syrského/aramejského Mešicha degala. V islámu označuje falešného mesiáše, který bude po závěrečné bitvě, která se má odehrát u Jeruzaléma, poražen a zabit Ježíšem (Isou) při jeho návratu na zemi.

V kultuře a uměníEditovat

Antikrist je v umění, filmech, literatuře a dokonce i počítačových hrách (Outlast 2) zpodobňován jako lhář, pokušitel, svůdce, symbol zla. Hlavně však jako odpůrce, pomlouvač a ničitel. V průběhu posledních dvou tisíc let historie proběhlo nespočet pokusů Antikrista identifikovat se skutečnými postavami.

Ve filmech a knihách je Antikrist často vtělen do dítěte, má magické schopnosti, ničí a usmrcuje nevinné lidi. Zde je patrně poznat archetyp protikladu dětské čisté a ďábelské mysli.

ReferenceEditovat

  1. THE LATIN TIBURTINE SIBYL [online]. [cit. 2008-08-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-07-02. 
  2. Sd 18, 30 (Kral, ČEP)