Jiří Karásek ze Lvovic
Jiří Josef Antonín Karásek ze Lvovic, vlastním jménem Josef Karásek[1], (24. ledna 1871 Smíchov[2] – 5. března 1951 Praha) byl český básník, spisovatel, kritik, překladatel a editor – jeden z hlavních autorů české literární moderny přelomu století, která navazovala na evropský novoromantismus 2. poloviny 19. století, na francouzský literární symbolismus a dekadenci. Jako kritik zastával krédo, že kritika má být uměleckou disciplínou, a jeho kritické dílo je oficiálně řazeno do žánru tzv. impresionistické kritiky.
Jiří Karásek ze Lvovic | |
---|---|
Jiří Karásek ze Lvovic | |
Rodné jméno | Josef Karásek |
Narození | 24. ledna 1871 Smíchov, Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 5. března 1951 (ve věku 80 let) Praha, Československo |
Místo pohřbení | Hřbitov Malvazinky |
Pseudonym | Emil Remy |
Povolání | spisovatel, básník, literární kritik, dramatik, sběratel, redaktor, prozaik, překladatel, poštovní zaměstnanec a kritik umění |
Národnost | česká |
Témata | poštovnictví, editace, literatura, literární kritika, výtvarná kritika, překlad a sběratelství |
Podpis | |
multimediální obsah na Commons | |
původní texty na Wikizdrojích | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Ve 20. letech uspořádal ze své ředitelské funkce pražské Poštovní muzeum a jeho novou expozici v budově Karolina. Působil jako redaktor v uměleckých časopisech Moderní revue, Týn, Literární listy, Okultní a spiritualistická revue, Český bibliofil. Studijní zájem o okultismus uplatnil i jako zakládající člen martinistické lóže Simeon (1924).[3]
Přídomek ze Lvovic ke svému jménu připojil na základě rodinné tradice, že je potomkem erbovní rodiny Lvovických ze Lvovic z Hradce Králové (pocházel z ní hvězdář ze 16. století Cyprián Lvovický ze Lvovic).[4] Od roku 1901 se psal jako Jiří Karásek ze Lvovic (přijaté a literární jméno).[5]
Životopis
editovatNarodil se v rodině drážního průvodčího Andrease Karáska (1830–1890) a jeho manželky Anny, rozené Feitové (1839–1900). Měl 6 sourozenců, z nichž dva zemřeli v dětském věku.[6] Pokřtěn byl jako Josef Karásek.[2] Některé druhotné zdroje uvádějí „vlastním jménem“ Jiří Antonín Karásek[7] nebo „občanským jménem“ Josef Jiří Antonín Karásek[8] Na policejní přihlášce z roku 1900 je uveden jako Josef Georg.[9]
Po ukončení studia na Městské střední škole na Malé Straně v Praze[10] roku 1890 pokračoval na bohoslovecké fakultě, kde strávil necelé dva roky.[11] Poté žil rok v Bavorsku. V roce 1892 nastoupil jako úředník k poště, kde mj. jezdil ve vlakové poště do Vídně.[12] V roce 1921 byl jmenován ředitelem knihovny ministerstva pošt a ředitelem Poštovního muzea a archivu.[13]
V roce 1894 založil společně s Arnoštem Procházkou časopis Moderní revue, ve kterém uveřejňovali zejména moderní české a francouzské literární a výtvarné umění. V následujícím roce, když byl soudně stíhán Oscar Wilde, se v červnovém čísle časopisu Karásek poprvé v českých dějinách pokusil o veřejnou obhajobu homoerotického cítění. Ve 30. letech byl postupně členem redakcí dvou „listů pro sexuální reformu“ – Hlas a Nový hlas.[14]
Byl především spisovatelem, autorem řady básnických sbírek i próz (románů, novel a biblických apokryfů). Jeho poezie nese společné rysy novoklasicismu, symbolismu a dekadence. Sbírka Sodoma byla v roce 1895 pro svou údajnou „nemravnost“ konfiskována. Některé z jeho románů jsou historiky po r. 1989 sekundárně řazeny do širšího okruhu literatury science fiction.[15] Své literární juvenilie, které publikoval převážně časopisecky do r. 1894, ze svých spisů vyřadil a zakazoval jejich další otisk (mj. romány Bezcestí, Mimo život a drama Hořící duše).[16]
Duchovní souznění ho spojovalo mj. s malíři Karlem Hlaváčkem, Františkem Koblihou, Wlastimilem Hofmanem a Janem Zrzavým, který se ve své tvorbě z počátku 20. století inspiroval mj. i Karáskovou prózou Legenda o melancholickém princi a v roce 1910 daroval básníkovi svou kresbu Hlava Jana Křtitele (Karásek také r. 1948 napsal doprovodný text do katalogu jeho výstavy v Brně, která byla na dlouhou dobu poslední).[17]
Zemřel po delší nemoci v Nemocnici Milosrdných sester sv. Karla Boromejského pod Petřínem na následky zápalu plic.
Aféra anonymních listů
editovatRoku 1909 vypukl jeden z nejpodivnějších českých literárních skandálů. Řada umělců a politiků zpočátku roku obdržela anonymní dopisy plné společenských klepů, osobních obvinění a vulgarit (i kreslených). Hlavním mluvčím postižené skupiny se stal F. X. Šalda, ten se zapříčinil o zveřejnění celé záležitosti. Jako pisatel dopisů byl označen, a tedy skandalizován, Karásek – jeho osobní život tak byl přetřásán v tisku, obvinění se šířilo, aniž by však byl předložen jakýkoliv důkaz k němu. Karásek na svoji obranu vydal vlastním nákladem brožuru Anonymní listy čili Aféra "pěti spisovatelů" (1910). Dozvuky aféry byly slyšitelné a viditelné ještě v letech 1912–1913.[18]
Karáskova galerie
editovatPo celý život vášnivě sbíral slovanské umění a grafiku. Jeho sbírka patří k největším uceleným souborům tohoto druhu v Čechách. Během svého života shromáždil rozsáhlou soukromou knihovnu (48 000 svazků)[19] a sbírku slovanského umění a grafiky (40 000 položek). Roku 1924 tuto tzv. Karáskovu galerii věnoval Československé obci sokolské (ČOS). Galerie byla od roku 1925 umístěna v sídle ČOS v Tyršově domě v Praze, s podmínkou, že ji bude do konce života spravovat.[20] Od roku 1954 je součástí Památníku národního písemnictví sídlícího na pražském Strahově.[1]
Dílo
editovatLiterární dílo
editovat- Zazděná okna (1894)
- Sodoma (1895) – byla cenzurou zakázána a vyšla znovu až o deset let později po interpelaci sociálnědemokratického poslance Josefa Hybeše ve vídeňském parlamentu
- Stojaté vody (1895), próza
- Kniha aristokratická (1896) – nové vydání těch básní ze sbírky Sodoma, které nebyly zabaveny cenzurou
- Sexus necans (1897)
- Gotická duše (1900, přepracované vydání 1905 a 1921)
- Impresionisté a ironikové, (1903)
- Hovory se smrtí (1904),
- Romány tří mágů: Román Manfreda Macmillena (1907), Scarabaeus (1908), Ganymedes (1925)
- Endymion (1909)
- Ostrov vyhnanců (1912)
- Písně tulákovy o životě a smrti (1930)
- Ztracený ráj (1938)
- Zplozenci pekla (1940) přepracovaný román Josefa Jiřího Kolára
- Poslední vinobraní (1946)
- Vzpomínky (posmrtně, 1994)
Odborné publikace a články
editovat- Výstava děl sochaře Rodina v Praze, Moderní revue 8, 1901–1902, s. 474
- Renesanční touhy v umění, Praha 1902
- Impresionisté a ironikové, Praha 1903
- Chimérické výpravy, Praha 1905
- Umění jako kritika života, Praha 1906
- František Kobliha, Moderní revue 30, 1923–1924, s. 123
- Grafika Františka Bílka, Hollar 3, 1925–1926, s. 49–58
- Grafický kabinet v Karáskově galerii, Hollar 3, 1926–1927, s. 12–25
- Tvůrcové a epigoni. Kritické studie, Praha 1927
- Cesta mystická, Praha 1932
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b Lexikon české literatury 2/II K–L. Praha: Academia, 1993. S. 664.
- ↑ a b Matriční záznam o narození a křtu
- ↑ NAKONEČNÝ, Milan. Novodobý český hermetismus. 2. vyd. Praha: Eminent, 2009. ISBN 978-80-7281-327-8 (váz.). S. 47, 49–50, 52, 63, 72, 74–75, 80, 106, 109, 111–112, 187, 192, 308, 322, 327.
- ↑ LIFKA, Bohumír. Znaky českých spisovatelů. Erbovní knížka na rok 1939. S. 48–50.
- ↑ KUCHAŘ, Lumír. Dialogy o kráse a smrti. 1. vyd. Brno: Host, 1999. ISBN 80-86055-64-7. S. 68.
- ↑ Policejní přihlášky, Praha, rodina Andrease Karáska
- ↑ Česká literatura od počátků k dnešku. Praha: NLN, 1998. S. 409 a 1006 (dále jen Česká literatura).
- ↑ Novák, J. V., NOVÁK, A. Přehledné dějiny literatury české. S. 921.
- ↑ Policejní přihlášky, Praha, Josef Georg Karásek
- ↑ Škola Nerudova : Sborník k 100. výročí založení české střední školy na Malé Straně. 1. vyd. Praha: SVVŠ Jana Nerudy, 1965. S. 21, 24–26.
- ↑ Med, Jaroslav, Básník marné touhy, in: Jiří Karásek ze Lvovic, Ocúny noci, Odeon, Praha 1984, s. 13
- ↑ KARÁSEK ZE LVOVIC, Jiří. Vzpomínky. Praha: Thyrsus, 1994. ISBN 80-901774-0-9.
- ↑ ŠPIRITOVÁ, Alexandra. Spisy bývalého Poštovního archivu v Praze. Paginae historiae. Roč. 2001, čís. 9, s. 98–113.
- ↑ LISHAUGEN, Roar: Nejistá sezóna jiné literatury, Dějiny a současnost, č. 12/2007. (online)
- ↑ ADAMOVIČ, Ivan; NEFF, Ondřej. Slovník české literární fantastiky a science fiction. Praha: R3, 1995. ISBN 80-85364-57-3. Kapitola Karásek ze Lvovic, Jiří, s. 112.
- ↑ KOLAŘÍK, Karel. Raná literární tvorba Jiřího Karáska ze Lvovic. Česká literatura. 2008, roč. 56, čís. 5, s. 605–634. Dostupné online.
- ↑ Srp, Karel – Orlíková, Jana, Jan Zrzavý, Academia, Praha 2003, s. 102, 336
- ↑ PAPOUŠEK, Vladimír; HECZKOVÁ, Libuše. Dějiny nové moderny. 1. vyd. Praha: Academia, 2010. ISBN 978-80-200-1792-5. S. 158.
- ↑ Katalog online: http://nris.nkp.cz/Katalog.aspx?sigla=ABE336&katkey=PNPKKG Archivováno 12. 6. 2011 na Wayback Machine.
- ↑ Jas, 24.5.1940, s. 332 (dostupné online v NK ČR)
Literatura
editovat- Lubomír Slavíček (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800–2008), Sv. 1, s. 600–601, Academia Praha 2016, ISBN 978-80-200-2094-9
- Sen o říši krásy. 1. vyd. Praha: Obecní dům, 2001. 392 s. ISBN 80-86339-05-X.
- Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století. Praha: Československý spisovatel, 1982. S. 126–128.
- Dějiny české literatury. 3., Literatura druhé poloviny devatenáctého století / Redaktor svazku Miloš Pohorský. 1. vyd. Praha: Československá akademie věd, 1961. 631 s. S. 574.
- FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 2/II. K–L. Praha: Academia, 1993. 597–1377 s. ISBN 80-200-0469-6. S. 664–667.
- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K–P. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 41.
- VYKOUPIL, Libor. Ecce homo : z rozhlasových fejetonů. Brno: Julius Zirkus, 2004. 312 s. ISBN 80-903377-0-8.
- ZACH, Aleš. Nakladatelská pouť Jiřího Karáska ze Lvovic. 1. vyd. Praha: Thyrsus, 1994. 64 s. ISBN 80-901774-1-7.
- A chceš-li, vyslov jméno mé: k stému výročí narození Jiřího Karáska ze Lvovic. 1. vyd. V Praze: Památník národního písemnictví, [1973]. 121 s.
- ZÁVADA, Vilém. Chvíli u Jiřího Karáska ze Lvovic (rozhovor). Rozpravy Aventina. 1930, roč. 6, čís. 4, s. 37. Dostupné online.
- Martina Bittnerová, Utajené životy slavných Čechů, Brána, 2012. 176 s. ISBN978-80-7243-590-6.
Externí odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Jiří Karásek ze Lvovic na Wikimedia Commons
- Autor Jiří Karásek ze Lvovic ve Wikizdrojích
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jiří Karásek ze Lvovic
- Jiří Karásek ze Lvovic v Lexikonu české literatury v Digitální knihovně Akademie věd ČR
- Digitalizovaná díla Jiřího Karáska ze Lvovic v České digitální knihovně
- ČT Kultura: Pitva Karáskovy knihovny, 2012
- Karáskova galerie
- Video o Karáskově galerii
- BLAŽEJOVSKÁ, Alena. Jiří Karásek ze Lvovic: Vzpomínky. Neobvyklý pohled na známé i zapomenuté osobnosti české dekadence [online]. Český rozhlas, 22-01-2021 [cit. 2021-01-22]. Dostupné online.