Otevřít hlavní menu
Možná hledáte: Vlastimil Hofman (* 10. března 1914, Praha) - český akademický malíř.

Wlastimil Hofman, křtěný Patricus Dominicus (27. dubna 1881 Karlín[1]6. března 1970 Szklarska Poręba) byl česko-polský akademický malíř, představitel symbolismu.

Wlastimil Hofman
Wlastimil Hofman
Wlastimil Hofman
Narození 27. dubna 1881
Praha-Karlín
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 6. července 1970 (ve věku 89 let)
Szklarska Poręba
PolskoPolsko Polsko
Povolání malíř
Ocenění Řád znovuzrozeného Polska
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Dům a muzeum malíře Wlastimila Hofmana ve Sklářské Porubě

ŽivotEditovat

Byl nejmladší ze šesti dětí Ferdinanda Hofmanna a jeho polské manželky Teofily Muzikové.

V roce 1889 se rodina přestěhovala do Krakova, kde Wlastimil navštěvoval školu sv. Barbory a gymnázium Jana III. Sobieského. V roce 1896 začal studovat na Vysoké škole výtvarných umění v Krakově pod vedením Jacka Malczewského, Leona Wyczółkowského a Jana Stanisławského.

V letech 1899-1901 studoval na École nationale supérieure des beaux-arts v Paříži pod vedením Jean-Léon Gérôma. Od roku 1902 začal vystavovat. Roku 1904 vstoupil do Spolku výtvarných umělců Mánes a Společnosti polských umělců „Sztuka“. V roce 1905 namaloval obraz „Vyznání“, který byl představen v roce 1906 v galerii „Zachęta“ ve Varšavě a přinesl mu slávu. V roce 1907 byl jmenován členem Sdružení výtvarných umělců „Wiener Secession“. V letech 1914-1917 žil v Praze, 1919-1920 v Paříži. Nakonec se usadil natrvalo v Krakově, odkud pravidelně cestovával do Vídně, Prahy a Paříže a také na studijní cesty do Itálie.

Po vypuknutí druhé světové války unikl s židovskou manželkou před německou armádou směrem na východ, do paláce v Pomorzanech nedaleko Lvova, který po 17. září 1939 spadal pod sovětskou okupační moc. S Legií Čechů a Slováků, do níž vstoupil, pak přes Istanbul, Haifu a Tel Aviv došel až do Jeruzaléma. V roce 1942 zde vydal sbírku básní „Przez ciernie do Wolności“ (Přes trny ke svobodě).

Do Krakova se vrátil v červnu 1946, ale v roce 1947 odešel do Sklářské Poruby, kde dožil ve skromném domku („Wlastimilówka“). Maloval nábořenské, antické i folklórní motivy a krajiny.

OdkazyEditovat