Otevřít hlavní menu
Na tento článek je přesměrováno heslo Svatá Barbora. Tento článek je o světici a mučednici. Další významy jsou uvedeny na stránce Svatá Barbora (rozcestník).

Barbora z Nikomédie (též svatá Barbora), panna a mučednice, patří ke čtrnácti svatým pomocníkům, kteří byli voláni zvláště v těžkých chvílích, v minulosti například při morových epidemiích. Jejich společná památka se slaví 4. prosince. Svaté Barboře je zasvěceno několik kostelů, z nichž nejznámější je kutnohorský chrám svaté Barbory. Ačkoli se o svaté Barboře zachovaly pouze kusé zprávy, katolická církev ji řadí mezi světce a mučedníky. Martyrologium Romanum (2001) její památku uvádí 4. prosince.[1]

Svatá Barbora z Nikomédie
Ikona sv. Barbory
Ikona sv. Barbory
panna a mučednice
Datum narození 3. století
Datum úmrtí 305
Svátek 4. prosince
Atributy věž, kalich, paví pero, meč, její otec s napřaženým mečem
Patronkou horníků, dělostřelců, ochránkyně při morových epidemiích a rizikových povoláních, počítána ke čtrnácti svatým pomocníkům
Jerg Ratgeb: Mučení sv. Barbory; detail z oltáře sv. Barbory, městský kostel ve Schwaigernu (Heilbronn)

Obsah

Ze životaEditovat

Svatá Barbora byla pravděpodobně sťata mečem za vlády císaře Galeria († 311) během pronásledování křesťanů kolem roku 305. Existují však i další legendární zpracování její smrti. Podle nich měla být svatá Barbora krásná dívka, jež se narodila v druhé polovině 3. století, nebo na začátku 4. století n. l. v Nikomédii v Malé Asii jako jediná dcera v rodině bohatého kupce Dioskura. Její matka brzy zemřela, krutý otec vedl dceřinu výchovu v ryze pohanském duchu, dle tehdejší helénistické kultury. Aby ji ubránil před zlými vlivy okolního světa, zejména před tehdy stále zakázaným křesťanským učením, uvěznil dceru v kamenné věži, kde ji obklopil vším přepychem. Jeden z přítomných sloužících byl však tajným křesťanem a přivedl Barboru k víře. K úctě Svaté Trojice pak nechala ve věži prolomit třetí okno.[2]

Dle legendy si dopisovala se slovutným křesťanským učencem Origenem, který pak k ní poslal kněze, od něhož Barbora přijala křest; zároveň se zaslíbila Kristu a učinila slib ustavičného panenství. Když ji otec začal nutit, aby se provdala, Barbora mu oznámila, že je pokřtěna a zasnoubena s nebeským chotěm, protože jen v křesťanství je pravda a spasení. To ohromilo pohana Dioskura, jehož plány a naděje byly zmařeny. Barbora musela uprchnout.[3] Na útěku se dostala k jakési skále, která se před ní zázračně otevřela a Barbora se skryla ve skalní puklině (a proto je patronkou horníků.)[4]

Nějaký pastýř však prozradil Dioskurovi její úkryt,[2] otec ji dopadl a odvlekl. Chtěl ji hladem a vězněním donutit k povolnosti, ale marně. I rozzuřil se Dioskur tou měrou, že ji svázal a odvedl k soudci Marcianovi, kde Barboru udal jako křesťanku. Soudce dal přinést mučidla, a když se jich nezalekla, dal jí strhnout šaty, Barbora byla do krve zbičována a její rány byly ještě rozdírány střepinami.[5] Když se ani poté nezřekla víry v Krista, byla drásána železnými mučidly, pálena hořícími pochodněmi a na potupu jí byly uříznuty prsy.[6] Nahá pak byla odvedena na popraviště a sám otec její sťal ji hlavu mečem. V tom okamžiku vyšlehl z jasného nebe blesk a na místě krutého otce zabil. (Z té příčiny se stala patronkou dělostřelců a pyrotechniků.)[7]

Podle legendy se modlila před svou smrtí za kající hříšníky, a proto je též vzývána jako přímluvkyně za šťastnou hodinu smrti.[8]

Uctění památkyEditovat

 
Socha svaté Barbory v České Třebové

Svatá Barbora je uctívána jako ochránkyně proti smrti bleskem, požáry a vůbec před rizikem náhlé či násilné smrti, je proto patronka havířů, dělostřelců, pyrotechniků, architektů, matematiků a dalších rizikových povolání, a rovněž dětí. Památka sv. Barbory se světí 4. prosince. Náleží do sboru čtrnácti svatých pomocníků a je zařazena mezi tzv. Quattuor Virgines Capitales [čtyři panny hlavní, vynikající], kam kromě ní patří ještě sv. Dorota, sv. Kateřina Alexandrijská a sv. Markéta Antiochijská; bývají často zobrazovány společně.[9] Mezi známé ctitele svaté Barbory patřil papež sv. Řehoř I. Veliký či sv. Stanislav Kostka.

Světice je uctívána i východní církví a je označována za velkomučednici. V pravoslavných církvích má svátek 4. prosince; pokud tyto církve užívají ještě juliánského kalendáře, pak 4. 12. dle juliánského kalendáře připadá na 17. 12. dle gregoriánského kalendáře.[10]

Výtvarné uměníEditovat

V ikonografii je vyobrazována s křížem, pavím pérem (páv, symbol nesmrtelnosti), mečem (symbol jejího mučednictví) nebo jako držící kalich s hostií (symbol svátosti oltářní, již jí kvůli očekávané smrti před popravou přinesl anděl). Také bývá představována s věží obvykle s třemi okny či její miniaturou, kterou držívá v ruce.

Známým zpodobením sv. Barbory je sousoší na druhém pilíři Karlova mostu, které vytvořil v roce 1707 Jan Brokoff s velkým podílem svého syna Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa. Uprostřed sousoší je sv. Barbora, která drží v pozvednuté paži kalich s hostií a v druhé ruce má palmovou ratolest, což je atribut mučednictví;[11] po stranách stojí sv. Markéta a sv. Alžběta.

ZajímavostiEditovat

 
Stětí svaté Barbory
  • Od jména svaté Barbory je odvozen i název pro barbituráty, podle kyseliny barbiturové pojmenované podle objevu na svátek svaté Barbory.
  • Na španělských a francouzských lodích býval obraz sv. Barbory vyvěšen nad komorou, v níž se skladoval střelný prach; tato komora sama se nazývala „Barborou" (franc. Sainte Barbe).[12][13]
  • Na českém venkově (i na Moravě a ve Slezsku) byl ještě v 19. století zvyk chodit se sv. Barborou čili chodit barborkou. V den sv. Barbory (nebo v jeho předvečer) chodily svobodné dívky nebo i vdané ženy z domu do domu, přičemž byly ustrojené za „Barborky". V různých krajinách se oblékaly různě, někde do bílých šatů, jinde do černých, často měly závoj a okrašlovaly hlavu věnečkem. Zpravidla držívaly v ruce metličku a s ní dítkám hrozily, ale nosívaly též košíčky, ve kterých byly dárky pro děti – jablka, hrušky apod., a někdy též rozdávaly cukrová srdíčka od sv. panny Barbory.[14] V některých krajinách chodili s Barborkami i andělé, čerti a další maškary. Když vešly do stavení, předváděly Barborky nějaký krátký výstup ze života sv. Barbory, zpívaly, modlily se, rozdělovaly dárky a občas i metličkou vyplácely zlobivé děti. Toto chození barborkou bylo pozůstatkem a upomínkou na veliké divadelní hry o sv. Barboře, které se kdysi při obchůzkách Barborek provozovaly (je např. zachována hra o sv. Barboře z 18. století).[15]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Martyrologium Romanum ex decreto sacrosancti Œcumenici Concili Vaticani II instauratum auctoritate Ioannis Pauli PP. II promulgatum. Editio typica. Città del Vaticano: Typis Vaticanis, 2001, s. 621.
  2. a b Hall (1991), s. 70–71.
  3. EKERT, František. Církev vítězná: životy Svatých a Světic Božích. 4. svazek. V Praze: Nákladem Dědictví sv. Jana Nepomuckého, 1899. 861 s. [Viz str. 673.]
  4. REMEŠOVÁ, Věra. Ikonografie a atributy svatých. Praha: Ústřední církevní nakladatelství, 1990. 71 s. [Viz str. 12.]
  5. VONDRUŠKA, Isidor. Životopisy svatých v pořadí dějin církevních. 1. část. V Praze: Ladislav Kuncíř, 1930. 342 s. [Viz str. 90.]
  6. EKERT, František. Církev vítězná: životy Svatých a Světic Božích. 4. svazek. V Praze: Nákladem Dědictví sv. Jana Nepomuckého, 1899. 861 s. [Viz str. 674.]
  7. REMEŠOVÁ, Věra. Ikonografie a atributy svatých. Praha: Ústřední církevní nakladatelství, 1990. 71 s. [Viz str. 12–13.]
  8. REMEŠOVÁ, Věra. Ikonografie a atributy svatých. Praha: Ústřední církevní nakladatelství, 1990. 71 s. [Viz str. 13.]
  9. REMEŠOVÁ, Věra. Ikonografie a atributy svatých. Praha: Ústřední církevní nakladatelství, 1990. 71 s. [Viz str. 13.]
  10. Pravoslávny kalendár na rok 1971. Bratislava: Cirkevné nakladateľstvo, 1970. 124 s. [Viz str. 32.]
  11. REMEŠOVÁ, Věra. Ikonografie a atributy svatých. Praha: Ústřední církevní nakladatelství, 1990. 71 s. [Viz str. 63.]
  12. Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. 3. díl. V Praze: J. Otto, 1890. 946 s. [Heslo „Barbora svatá" na str. 299.]
  13. TUMPACH, Josef, ed. a PODLAHA, Antonín, ed. Český slovník bohovědný. Díl 1., A-Bascape (sešity 1–21). Praha: Cyrillo-Methodějská knihtiskárna a nakladatelství V. Kotrba, 1912. 960 s. [Viz heslo „Barbora sv." na str. 918–919.]
  14. Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. 3. díl. V Praze: J. Otto, 1890. 946 s. [Heslo „Barborka" na str. 300.]
  15. TUMPACH, Josef, ed. a PODLAHA, Antonín, ed. Český slovník bohovědný. Díl 1., A-Bascape (sešity 1–21). Praha: Cyrillo-Methodějská knihtiskárna a nakladatelství V. Kotrba, 1912. 960 s. [Viz heslo „Barborky" na str. 919.]

LiteraturaEditovat

  • SCHAUBER, Vera; SCHINDLER, Hanns Michael. Rok se svatými. 2. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1997. 702 s. ISBN 80-7192-304-4. 
  • HALL, James. Slovník námětů a symbolů ve výtvarném umění. Praha: Mladá fronta, 1991. 517 s. ISBN 80-204-0205-5. 
  • EKERT, František. Církev vítězná: životy Svatých a Světic Božích. 4. svazek. V Praze: Nákladem Dědictví sv. Jana Nepomuckého, 1899. 861 s. [Viz str. 671–676.]
  • TUMPACH, Josef, ed. a PODLAHA, Antonín, ed. Český slovník bohovědný. Díl 1., A-Bascape (sešity 1–21). Praha: Cyrillo-Methodějská knihtiskárna a nakladatelství V. Kotrba, 1912. 960 s. [Viz heslo „Barbora sv." na str. 918–919 a heslo „Barborky" na str. 919.]
  • ZÍBRT, Čeněk. Den se krátí, noc se dlouží ... Praha: Šimáček, 1910. 75 s. [O „chození se sv. Barborou" viz str. 22–32; zde i obrázky Barborek a hra o sv. Barboře.]

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat