Otevřít hlavní menu
Možná hledáte: Československé legie.
Pamětní deska na budově bývalého československého konzulátu v Krakově, připomínající Ludvíka Svobodu a Legii Čechů a Slováků

Legie Čechů a Slováků (polsky Legion Czechów i Słowaków), též známý jako Československá legie či Česká a slovenská legie,[1] byla československá vojenská jednotka, která se ustavila z dobrovolníků v Polsku po německé okupaci zbytku českých zemí v roce 1939 a navazovala na tradici Masarykových legionářů z první světové války. Účastnila se po boku polské armády bojů s německou a slovenskou armádou během invaze do Polska. Po porážce Polska většina vojáků Legie musela přejít na sovětské území a skončili v sovětské internaci, kde se stali zárodkem budoucího 1. československého armádního sboru, bojujícího později po boku Rudé armády na východní frontě. Malé části vojáků se podařilo ustupit do Rumunska.

Obsah

VznikEditovat

Po zániku druhé republiky a okupaci zbytku českých zemí Velkoněmeckou říší začali do Polska prchat českoslovenští občané s cílem účastnit se v zahraničí boje za obnovení Československa. Větší část těchto uprchlíků tvořili příslušníci bývalé československé armády.[2] Tito uprchlíci se soustřeďovali okolo československého velvyslanectví ve Varšavě a československého konzulátu v Krakově, které nepřestaly fungovat ani po 15. březnu 1939.[2]

30. dubna 1939 byla v Krakově ustavena československá vojenská skupina, zpočátku pod velením nadporučíka letectva Jiřího Krále, zprvu držitele nejvyšší vojenské hodnosti, jejíž příslušníci byli přesunuti do barákového tábora v Małych Bronowicích.[2] Polsko nemělo zájem na komplikování svého vztahu k Německu existencí nepřátelského vojenského uskupení na polském území[2] a finanční prostředky obou zastupitelství obsazeného státu nedovolovaly materiální zabezpečení stále rostoucí vojenské skupiny.[3] Její příslušníci proto začali být přesunováni do Francie. V květnu až srpnu 1939 z Polska odjelo celkem pět transportů s 1159 muži.[3] V Polsku zůstalo přibližně 1000 mužů, ze kterých byla vytvořena na základě dekretu polského prezidenta Ignacy Moścického z 3. září 1939 (dva dny po zahájení německého útoku na Polsko) Legie Čechů a Slováků pod velením generála Lva Prchaly.[3] Členové Legie byli rozděleni do dvou skupin. Jedna, v počtu necelých 700 osob pod velením Ludvíka Svobody, byla přesunuta do Leśne u Baranowicz, kde měla být vyzbrojena a vycvičena. Zbývající vojáci (skupina pro příjem dalších uprchlíků a letci) zůstali v Małych Bronowicích. Rychlý německý postup a zhroucení polské obrany však veškeré záměry s organizací Legie zmařily.[4]

Zapojení do bojůEditovat

 
Nepřátelská letadla přelétají nad Polskem

Legie Čechů a Slováků se přes minimální vyzbrojení zapojila do bojů na polské straně při německém útoku na Polsko. Tohoto útoku se na německé straně zúčastnily i slovenské jednotky. Spolu se slovenskou polní armádou „Bernolák“ se do útoku na Polsko zapojila i 39. a 45. stíhací a 16. pozorovací letka slovenského válečného letectva. Slovenské stíhací letouny chránily německé střemhlavé bombardéry při osmi náletech na jižní Polsko. Jedním z těchto náletů byl i nálet 17. září ráno na Hluboczek Wielki u Tarnopolu, kde protileteckou obranu zajišťovala Legie Čechů a Slováků (ustupující skupina z Leśne)[4] a kde padl i kulometčík V. Grünbaum, první padlý Legie za německé invaze do Polska.[5]

Skupina československých pilotů (93 osob) nebyla vybavena ozbrojenými letouny a nemohla se proto aktivně zapojit do bojů. Vytvořila dvě jednotky průzkumných pilotů, které vykonávaly průzkumné lety pro potřeby polských štábů.[4]

Ústup do Rumunska a Sovětského svazuEditovat

V důsledku postupu německých jednotek opustila skupina z Małych Bronowic své stanoviště a pokusila se spojit s hlavní skupinou z Leśne. Spojení se však nezdařilo a tato skupina nakonec ustoupila do Rumunska.[4]

 
Slavnostní nástup pozdějšího 1. československého armádního sboru

Skupině z Leśne byla polskými úřady v důsledku německého postupu z Východního Pruska nařízena evakuace 11. září 1939. Skupina nebyla téměř vyzbrojena a musela proto ustupovat na jih. Polské velení oddalovalo její přesun do Rumunska tak dlouho, až se stal nemožným.[4] Skupina proto ustoupila do zóny kontrolované Rudou armádou a dostala se do sovětské internace.[4] V rámci této internace pobývaly legie mj. v Spaso-Jevfimijově klášteře v Suzdalu.[6]

ReferenceEditovat

  1. Velitel Legie generál Prchala žádal o povolení názvu „Československá“ legie, ale údajně s ohledy na slovenské velvyslanectví, které proti vůli slovenské vlády vyslovilo Polsku podporu při německém útoku, nakonec ustavující polský dekret z 3. září 1939 zvolil název „Legie Čechů a Slováků“ – Žáček (2000) str. 15.
  2. a b c d Jan Němeček ve Sborníku prací historiků a pamětníků: Národ se ubránil 1939-1945 (1995), str. 23.
  3. a b c Jan Němeček ve Sborníku prací historiků a pamětníků: Národ se ubránil 1939-1945 (1995), str. 24.
  4. a b c d e f Jan Němeček ve Sborníku prací historiků a pamětníků: Národ se ubránil 1939-1945 (1995), str. 25.
  5. Borák, Žáček (1993), str. 25.
  6. Спасо-Евфимиев монастырь в Суздале. nataturka.ru [online]. [cit. 2016-12-18]. Dostupné online. 

Související článkyEditovat

LiteraturaEditovat

  • BORÁK, Mečislav; ŽÁČEK, Rudolf. „Ukradené“ vesnice. Český Těšín: Muzeum Těšínska, 1993. ISBN 80-85491-43-5. 
  • KOLEKTIV AUTORŮ. Národ se ubránil 1939-1945. Sborník prací historiků a pamětníků. Praha: Český svaz bojovníků za svobodu, 1995. 
  • ŽÁČEK, Rudolf. Těšínsko v československo-polských vztazích v letech 1939-1945. Český Těšín: Muzeum Těšínska, 2000. ISBN 80-902355-6-5. 
  • Preclík Vratislav: T.G. Masaryk a "Kyjevské tažení" jeho legionářů, in ČAS., časopis Masarykova demokratického hnutí, číslo 100, str.21-27, ročník XX.,říjen-prosinec 2012, registrace Ministerstva kultury ČR,č.7435, Registrace ISSN 1210-1648
  • Preclík Vratislav: T.G. Masaryk – vznik Československa a jeho legionáři, in ČAS., časopis Masarykova demokratického hnutí, číslo 104, str.4-11, ročník XXI., září-prosinec 2013, registrace Ministerstva kultury ČR,č.7435, Registrace ISSN 1210-1648