Otevřít hlavní menu

Termínem novoromantimus je označován:

  1. v literatuře
  2. v hudbě proud vzniklý kolem roku 1830, se kterým je díky vědomému zdůrazňování národního charakteru umění spjat vznik národních hudebních škol v druhé polovině 19. století. Jeho představitelům (k nejvýznamnějším patřili Richard Wagner, Hector Berlioz a Ferenc Liszt) již přestalo stačit samotné hudební vyjádření, a proto se snažili o syntézu více uměleckých druhů, což vedlo ke vzniku tzv. programní hudby. Hlavními hudebními formami byla symfonie, programní předehra, symfonická báseň a hudební drama spojující hudbu s literaturou a dramatem.[2]

ReferenceEditovat

  1. a b Slovník literárních směrů a skupin, Orbis, Praha 1977, str.185-186
  2. Jiří Šafařík: Dějiny hudby II., Nakladatelství Jan Piszkiewicz, Věrovany 2006