Otevřít hlavní menu

Duchovní je obecně označení osoby, která (religionisticky viděno) je prostředníkem mezi věřícími a Bohem (což ovšem neznamená, že kontakt s Bohem nemohou věřící navázat přímo, prostřednictvím modlitby, stejně jako Bůh je může oslovit jinak než prostřednictvím duchovního). V katolicképravoslavné církvi se duchovním (knězem) může stát pouze pokřtěný muž prostřednictvím kněžského svěcení, v evangelických církvích svěcení neprobíhá a ordinovány bývají i ženy.

Ačkoli se pojem duchovní často chápe jako synonymní k výrazu kněz (tak např. SSČ[1]), duchovní je výraz širší. V katolictví a pravoslaví se duchovním kandidát stává už přijetím nižších svěcení, kdy ještě není knězem (presbyterem)[2] a nemůže tedy např. udělovat svátosti.

Výraz duchovní (jakožto hyperonymum k výrazu kněz) je vhodnější použít také tam, kde by bylo užití termínu kněz neobvyklé – např. je přijatelnější věta Rabín je židovský duchovní než Rabín je židovský kněz, ač v judaismu funkce kněze existovala (jak o tom svědčí mj. StarýNový zákon) a existuje dodnes, nebo u kazatelů evangelických církví, které termínu kněz neužívají.

Obsah

KřesťanstvíEditovat

Katolická církevEditovat

Jako duchovní bývá označován muž, jemuž byl udělen některý stupeň svěcení. Poté, co byla na základě Druhého vatikánského koncilu nižší svěcení (podjáhenství, ostiariát, lektorát, exorcistátakolytát) v roce 1973 zrušena, zůstávají tři svěcení vyšší – diakonát (jáhenství), presbyterát (kněžství) a nejvyšší stupeň kněžství episkopát – úřad biskupa[3] (z řec. episkopos – dohlížitel, myšleno na pořádek v oblasti mu svěřené – diecézi, ev. metropoli [arcidiecézi]).

KlerikEditovat

Klerik (z lat. clerus, a to z řec. kléros povolání, úděl – úděl duchovních: vést lidi k spasení[4]) je muž, jenž přijal některý z tří stupňů kněžského svěcení – diakonát (jáhenství), presbyterát (kněžství) nebo episkopát (biskupské svěcení).[2][3] V praxi může tento výraz označovat:

  • jáhna – kandidáta kněžství;
  • příslušníka katolického duchovního stavu bez ohledu na stupeň dosaženého[5]
  • bohoslovce (studujícího katolické bohoslovecké fakulty)[6]

Klerici (ve smyslu katoličtí duchovní, tj. ti, kteří přijali svěcení jáhenské nebo vyšší) jako celek se označují jako klérus neboli duchovenstvo.

ReferenceEditovat

  1. Slovník spisovné češtiny, Academia 2006
  2. a b http://www.iencyklopedie.cz/klerus
  3. a b http://www.iencyklopedie.cz/sveceni
  4. J. Holub, S. Lyer: Stručný etymologický slovník jazyka českého se zvláštním zřetelem k slovům kulturním a cizím, SPN 1992
  5. Encyklopedie Diderot (přes databázi DEBDict 1.7.10 5:15 24. 5. 2008)
  6. Nový akademický slovník cizích slov, Academia 2006

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat

  •   Slovníkové heslo duchovní ve Wikislovníku