František Táborský

český spisovatel
Tento článek pojednává o spisovateli. Možná hledáte: Františka Táborského, kytaristu skupiny Chinaski.

František Táborský (16. ledna 1858 Bystřice pod Hostýnem[1]21. června 1940 Praha) byl moravský básník, spisovatel, překladatel, historik, kritik, učitel a sběratel umění. Používal pseudonym František Hostivít.

František Táborský
Frantisek Taborsky 1928.jpg
Rodné jménoFranz Taborsky
Narození16. ledna 1858
Bystřice pod Hostýnem
Úmrtí21. června 1940 (ve věku 82 let)
Praha
Místo pohřbeníBystřice pod Hostýnem
PseudonymFrantišek Hostivít
Povolánípedagog, spisovatel
Národnostmoravská
Alma materUniverzita Karlova
OceněníČestný doktorát Masarykovy univerzity (1938)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.


ŽivotEditovat

Narodil se v rodině obuvníka Františka Táborského a jeho ženy Rosalie Krůtilové. Měl sestru Amalii (1856). Dětství prožil v domku na Kamenci. Z místní dvojtřídky odešel studovat na Slovanské gymnasium (1870–1878) v Olomouci. Dále vystudoval v Praze na Filozofické fakultě Karlovy univerzity učitelské obory čeština a němčina.

Suploval na pražských středních školách, roku 1884 se stal profesorem na Vyšší dívčí škole v Praze, kde také skončil v roce 1921 svou učitelskou dráhu už jako ředitel školy (byl jím od roku 1911) odchodem do důchodu. Do Bystřice pod Hostýnem se rád vracel na letní prázdniny. V Praze bydlel na Novém Městě ve Vodičkově ulici čp. 712/II v blízkosti školy. Roku 1898 se přestěhoval na Újezd s výhledem na Kinského zahradu.

TvorbaEditovat

Od mládí se orientoval na literaturu a na výtvarné umění slovanských národů. Již na gymnáziu začínal poezií. Pod pseudonymem František Hostivít náležel k předním přispěvatelům almanachu moravské omladiny Zora. Patřil tehdy do okruhu tzv. Mladé Moravy,[2] zde spolupracoval hlavně s Hynkem Babičkou. Psal i prózu, různé příspěvky do časopisů a sborníků (např. Vánoční album editorky Vilmy Sokolové nebo Čtyři kapitoly o slovanském umění – ruském, polském, českém, jihoslovanském [Slovanstvo 1912][3]). Pustil se také do překládání slovanských, především ruských autorů, vykonával také práci redaktora národopisné revue Naše Valašsko[4] a stal se spoluorganizátorem Společnosti Bedřicha Smetany (1917 zvolen předsedou)[5].

Dvakrát navštívil Rusko (1896, 1909–1910) právě kvůli získávání literárních podkladů, které ve svém psaní prózy i příspěvků do novin využíval. Stal se řádným, později dopisujícím členem Spolku ruských architektů. V Moskvě zorganizoval výstavku českého umění, materiály získal s pomocí pražského spolku Mánes. Pobýval v Bulharsku, přátelil se s kolegou, prof. Viktorem Šumanem (1882–1933), který o bulharském umění napsal monografii. V Praze a souběžně na rodné Moravě se zapojil do činnosti Ústřední matice školské, byl členem spolků Radhošť, Svatobor, Český bibliofil a zakládajícím členem Matice moravské. V roce 1908 se jako člen společnosti Umělecko-průmyslového musea v Praze profesor Táborský stal prvním předsedou Spolku českých bibliofilů (SČB existuje dodnes). Byl autorem monografií a statí odborné literatury.

Od roku 1926 byl členem Moravského kola spisovatelů. Za jeho celoživotní práci mu brněnská Masarykova univerzita v roce 1938 udělila čestný doktorát.[6] Zemřel jako starý mládenec ve věku 82 let v Praze, v bytě domu čp. 602/III na Újezdě,[7] pohřben byl slavnostně v rodném městě, do hrobu svých rodičů.

Sběratel uměníEditovat

Od studentských let Táborský sbíral umělecké památky, především české, moravské a slovanské provenience, ale nechybí ani francouzské nebo italské. Po svém penzionování sbírku ještě značně rozšířil. Shromáždil na 5 000 předmětů, především sbíral malované miniaturní portréty, porcelán, sklo, šperk, galanterii a další umělecké předměty. Svou sbírku odkázal Národnímu muzeu v Praze.

Literární díloEditovat

PoezieEditovat

  • Básně (1884)
  • Stará komedie (1882), dvě kapitoly z veršovaného románu a satira
  • Melodie (1883), lyrika a epika
  • Hrdinné touhy (1903), lyrika a epika
  • Alleluja (1919), Husovský epos. Zápas gotického ducha s renesančním až na naše dny a do budoucna
  • Legenda staronová (1927), vítězný boj za vznik Československa
  • Z baladických (1933)
  • Sonáty (1933), doplněk lyrických knih
  • Poutník (1913), veršovaná autobiografická povídka vydaná knižně až roku 1943

Próza a naučná literaturaEditovat

  • Našim dětem (1889), kniha pro potěšení mladých srdcí a myslí
  • Hanuš Schwaiger, pohled do jeho života a díla (1904), monografie
  • Kronika naší rodiny (1905)
  • J. A. Komenský, Kšaft umírající matky Jednoty bratrské (1908), kritické vydání
  • Hviezdoslav: (1909), náčrt jeho života a díla
  • O ruském divadle, (1913)
  • F. L. Čelakovský: Ohlas písní ruských a českých (1913), kritické vydání
  • Půlstoletí Vyšší dívčí školy (1913)
  • Zimní večery v naší veselé republice (1920), výbor světových pohádek se třemi původními
  • Ruské umění (1921), ve své době ceněná odborná kniha
  • Rusava (1928), monografie valašské dědiny s kvalitními ilustracemi Adolfa Kašpara.
  • U kamarádského stolu (1933), cyklus vzpomínek na domov, krajany a přátele
  • Puškin, pěvec svobody (1937), studie jeho díla
  • Arthur Grottger, jeho láska a dílo (1933), monografie polského malíře
  • O ruském divadle (1933)
  • Adolf Kašpar, ilustrátor, malíř a grafik (1933), monografie
  • Ivan Meštrovič (1933) monografie jihoslovanského sochaře
  • Karel Hynek Mácha po sto letech (1936)

SpoluautorEditovat

  • Oslavy Bedřicha Smetany (spoluautor Alfons Waissar), katalog výstavy, vydala Společnost B. Smetany, 1934
  • Písně z Rusavy: sbírka valašských písní zapsaných Františkem Táborským a Alfonsem Waisarem v letech 1924–1926 s pozdějšími doplňky. Na základě původních zápisů a archivních fondů k vydání připravila Vladislava Bělíková. Muzeum Kroměřížska Kroměříž 2006, ISBN 80-85945-44-4

PřekladyEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Matriky - ACTA PUBLICA. www.mza.cz [online]. [cit. 2021-05-02]. Dostupné online. 
  2. AUTORSKÝ KOLEKTIV. Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století. Praha: Československý spisovatel, 1982. Kapitola František Táborský, s. 289. 
  3. FRABŠA, František Salesius. Čeští spisovatelé dnešní doby. Praha: Lidová tribuna, 1923. 160 s. S. 138–139. 
  4. VAVROUŠEK, Bohumil; NOVÁK, Arne. Literární atlas československý. Díl 2. Praha: Prometheus, 1938. Kapitola František Táborský, s. 26. 
  5. Český hudební slovník. www.ceskyhudebnislovnik.cz [online]. [cit. 2021-05-02]. Dostupné online. 
  6. ADAMOVIČ, Ivan; NEFF, Ondřej. Slovník české literární fantastiky a science fiction. Praha: R3, 1995. ISBN 80-85364-57-3. Kapitola Táborský, František, s. 222. 
  7. Národní archiv ČR, Konskripční archy pražských obyvatel z let 1830–1920

Externí odkazyEditovat