Jan Zázvorka starší
Jan Zázvorka (21. května 1884 Nusle[1] – 27. května 1963 Praha) byl český puristický architekt.
| Jan Zázvorka starší | |
|---|---|
 architekt Jan Zázvorka starší | |
| Narození | 21. května 1884 Nusle  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 27. května 1963 (ve věku 79 let) Praha  Československo |
| Místo pohřbení | Holešovický hřbitov |
| Povolání | architekt a designér |
| Děti | Stella Zázvorková Jan Zázvorka |
| Příbuzní | Jana Kopecká (vnučka) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život a působení
editovatV letech 1901–1906 vystudoval architekturu na Uměleckoprůmyslové škole v Praze u Jana Kotěry a do roku 1914 pracoval v jeho ateliéru. Za první světové války byl v roce 1914 zajat na ruské (východní) frontě. Vstoupil do československých legií,[2] kde byl velitelem roty a později praporu. Účastnil se jako člen československé delegace mírových jednání v Irkutsku. Z Vladivostoku se vrátil „západní cestou“ na palubě lodi Edelyn přes Panamu.[3]
Po návratu roku 1920 pracoval v ateliéru J. Záruby-Pfeffermanna a roku 1926 si založil vlastní ateliér. Zázvorka byl členem SVU Mánes a Jednoty výtvarných umělců, od roku 1937 řádným členem České akademie věd a umění. V roce 1948 podepsal prokomunistickou výzvu Kupředu, zpátky ni krok!, jež byla vydána dne 25. února 1948 pro podporu komunistického převratu.[4] Na začátku března 1948 byl ustanoven Akční výbor Národní fronty pro Syndikát výtvarníků československých. Jan Zázvorka starší se stal jejím členem za KSČ a podílel se na likvidaci výše uvedeného syndikátu.[5] V roce 1950 obdržel Státní cenu II. stupně za poválečnou dostavbu Národního památníku na Vítkově.[6] Komunistickým režimem byl oceňován i v následujících letech – např. v letech 1951 a 1954. Zemřel v Praze roku 1963.
Rodina
editovatJeho dcera Stella Zázvorková byla herečkou, syn Jan Zázvorka mladší filmovým architektem
Dílo
editovatRealizoval řadu válečných pomníků (Zborov, Terron ve Francii), obytné domy v Praze-Holešovicích, v letech 1927–1929 Vojenské muzeum na Žižkově. Roku 1925 vyhrál soutěž na Národní památník na Vítkově (realizace 1929–1932), což je jeho nejvýznamnější dílo. V roce 1930 postavil Štefánikův dům v Sokolské ulici (roh Kateřinské a nám I. P. Pavlova, později hotel Legie), elektrárnu a jez v Kostelci nad Labem a roku 1931 spolu s K. Roškotem projektoval budovu ministerstva vnitra v Praze na Letné. V letech 1953–1956 projektoval novou budovu Smíchovského nádraží v Praze.[7]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost při kostele Narození Panny Marie v Michli
- ↑ Jan Zázvorka starší v databázi čs. legionářů z 1. světové války (VHA)
- ↑ DĚJEV, Platon. Výtvarníci legionáři. Praha: Čsl. legionář MNO, kancelář československých legií, 1937. 317 s. Kapitola Zázvorka Jan, s. 287.
- ↑ Kupředu, zpátky ni krok!. S. 151. Tvorba [online]. Ústřední výbor Komunistiské strany Československa, 1948 [cit. 2024-11-25]. Roč. 17, čís. 8, s. 151. Dostupné online.
- ↑ KNAPÍK, Jiří. Únor a kultura: sovětizace české kultury 1948–1950. 1. vyd. Praha: Libri, 2004. 359 s. (Otazníky našich dějin). ISBN 978-80-7277-212-4. Kapitola Výtvarníci, s. 28–30.
- ↑ PETIŠKOVÁ, Tereza. Československý socialistický realismus: 1948 –1958; [katalog ... Výstavy Československý Socialistický Realismus 1948–1958, která se konala od 7. listopadu 2002 do 9. února 2003 v Galerii Rudolfinum, Praha]. Příprava vydání České muzeum výtvarných umění. 1. vyd. Praha: Gallery, 2002. 101 s. ISBN 978-80-86010-61-8. S. 38.
- ↑ Článek na Archiweb.cz
Literatura
editovat- R. Baťková a kol., Umělecké památky Prahy. Nové město. Praha 1998.
Související články
editovatExterní odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Zázvorka starší na Wikimedia Commons - Článek na Archiweb.cz
