Mimoň (zámek)

zámek v Česku

Mimoňský zámek stával na východní straně náměstí 1. májeMimoni. Jeho existenci připomíná jen zámecký park u zde protékající Ploučnice, na jejímž břehu stál. Existoval v letech 1570 až 1985, poté byl zbořen.

Mimoň
Mimoňský zámek v roce 1935
Mimoňský zámek v roce 1935
Základní informace
Sloh klasicistní
Výstavba 1570 (panské sídlo, renesance)
Přestavba 1601 - 1604
Patro a jižní křídlo
1664
Barokní přestavba
(zámek)
1806 - 1829
Klasicistní přestavba
Zánik 1985
Stavebník Karel z Biberštejna
Další majitelé Biberštejnové
Mazancové z Frymburka
Myllnerové z Mühlhausenu
Zeidlerové
Albrecht z Valdštejna
Magdalena Zeidler
Putzové z Adlersthurnu
Hartigové
Poloha
Adresa Náměstí 1. máje, Mimoň, ČeskoČesko Česko
Ulice Vranovská
Souřadnice
Mimoň (zámek)
Mimoň (zámek)
Mimoň (zámek), Česko
Další informace
Rejstříkové číslo památky 53738/5-3132 (PkMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

HistorieEditovat

ZámekEditovat

Budova byla postavena roku 1570, (počátky prací se datují až k roku 1550)[1] za Karla z Biberštejna, tehdy jako přízemní panské sídlo, jako prostá renesanční obdélná budova nepravidelného půdorysu. Výraznými přestavbami a rozšířením prošel zámek v letech 1601 - 1604, kdy byl v majetku Jana Myllnera z Mühlhausenu, který celou budovu zvýšil o patro a nechal přistavět jižní křídlo. S největší pravděpodobností most přes řeku Ploučnici, zvaný Lázeňský, později Zámecký, existoval již v 17. století jako most kamenný. V roce 1620 byl po bitvě na Bílé hoře polským oddílem císařského vojska poprvé vypálen.[2] Další majitel, Johann Zeidler z Berbisdorfu zvaný Hoffman zámek zpustošený třicetiletou válkou částečně obnovil a po roce 1664, za majitelů Putzů z Adlersthurnu, byl patrový panský dům přestavěn na zámek v barokním stylu. Tehdy jej vlastnil Jan Putz z Adlersthurnu, a přestavbu provedl stavitel Giulio Broggio.[3]

V červnu 1806 zámek spolu s velkou částí města vyhořel[4], shořela mu střecha a v období do roku 1829 prošel opravou a přestavbou vedenou zákupským stavitelem Pfockem. Stala se z něj klasicistní, moderně vybavená novostavba se sbírkou knih o 30.000 svazcích, sbírkou obrazů, grafiky, přírodnin a fyzikálních přístrojů. V přízemním traktu zámku byla v roce 1829 - 1830 zřízena kaple, vysvěcená 14. května 1830 zákupským děkanem Josefem Köplerem. Zámku přibyly nové místnosti s novým vnitřním vybavením, a nové klasicistní pískovcové schodiště. Současně s touto rekonstrukcí zámku probíhala také rekonstrukce zámeckého parku. Tato velká rekonstrukce trvala až do roku 1830 a vzniklo při ní nové vnitřní nádvoří. To již byl mimoňský zámek v majetku rodu Hartigů[3], kteří jej vlastnili od roku 1718 až do roku 1945.

Novodobá historieEditovat

 
Nově zrekonstruovaný Zámecký, původně Lázeňský most.

V roce 1945 přešel do správy československé armády. Zkonfiskovaný majetek byl rozvezen do různých památkových muzejních i galerijních depozitářů. Rodinný archiv Hartigů je uložen v Oblastním archivu v Litoměřicích. Depozitář uměleckoprůmyslového muzea v Praze uchovává někdejší mimoňský soubor medailí a plaket, soubor portrétních byst a některé části nábytku byly převezeny na zámek Sychrov. Zbytek nábytkového vybavení byl po konfiskaci zničen. Části někdejší zámecké obrazárny můžeme dnes najít na zámcích v Benešově nad Ploučnicí, Ratibořicích, Sychrově, Velkém Březně, v areálu kláštera v Doksanech, v Národním muzeu v Praze, a v Národní galerii v Praze. Zachovalo se celkem kolem stovky děl. Odvoz knih z mimoňského zámku v roce 1948 směřoval na Sychrov a do Universitní knihovny v Praze. V roce 1950 zasáhl zámek další požár. Následující oprava a přestavba trvala až do 80. let 20. století. Od roku 1956 byla vedena řada jednání o využití zámku, která pokračovala i po roce 1971, kdy byl zámek převeden do správy městského národního výboru Mimoň. Po roce 1968 československou armádu vystřídala sovětská a devastace zámku pokračovala.[5] Roku 1975 bylo rozhodnuto o opravě fasády, kterou měla provést firma Pozemní stavby Liberec, ta to ale o dva roky později odmítla. V roce 1977 nabídlo vedení města velký objekt zámku k využívání muzeu, které ovšem o něj údajně neprojevilo zájem.[6] Ovšem podle sborníku Bezděz se jej neúspěšně pokoušelo získat vedení Vlastivědného muzeaČeské Lípě (zde byl ředitel Břetislav Vojtíšek).[7][8] Na konci téhož roku byl podán návrh na zrušení památkové ochrany.

DemoliceEditovat

Dne 28. dubna 1985 v 9:00 bylo zbouráno severní křídlo. Původně měl 7. června následovat odstřel hlavního traktu, jenže krátce předtím uhodil blesk z letní bouřky do budov s připravenými náložemi, následný výbuch některých z nich objekt jen poničil. Trosky byly zčásti vyčištěny, nálože upraveny a dne 9. června 1985 bylo zbouráno jižní křídlo a střední část zámku. Z budov zámku nezůstalo nic. Stavební suť byla použita jako podklad pod budované autobusové nádraží.[9]

Před demolicí bylo dlouholetým přičiněním vojsk zničeno původní vybavení zámeckých budov, tedy i velká knihovna ve dvou patrech, zmíněné široké schodiště a mobiliář.[9]

OdkazyEditovat

LiteraturaEditovat

  • Květa KŘÍŽOVÁ (et al.), Zámek v Mimoni: Zbytečně zbořená památka. Mimoň: Město Mimoň 2013. ISBN 978-80-260-3534-3

ReferenceEditovat

  1. Zámek v Mimoni : zbytečně zbořená památka. 1. vyd. vyd. Mimoň: Město Mimoň 197 s. s. Dostupné online. ISBN 978-80-260-3534-3, ISBN 80-260-3534-8. OCLC 867818661 
  2. TOUŠLOVÁ, Iveta; PODHORSKÝ, Marek; MARŠÁL, Josef. Toulavá kamera 3. Praha: freytag&berndt, 2006. ISBN 80-7316-264-4. Kapitola Pertoltice, s. 119. 
  3. a b VLČEK, Pavel. Encyklopedie českých zámků. Praha 5: Libri, 1998, 3.vydání. ISBN 80-85983-32-X. Kapitola Mimoň, s. 194. 
  4. PEŠA, Vladimír. Požár Mimoně v červnu 1806. Bezděz, vlastivědný sborník Českolipska. Česká Lípa: Vlastivědný spolek Českolipska, 2004, s. 343. ISSN 1211-9172. ISBN 80-86319-07-5. 
  5. ŠŤASTNÝ, Jiří. Uličník Mimoně. Mimoň: Město Mimoň, 2012. ISBN 978-80-260-1337-2. Kapitola Náměstí 1. máje, s. 70. 
  6. http://www.historiemimone.cz/news/radnice-a-zamek/
  7. BLAŽKOVÁ, Jana. Bezděz 2000. Česká Lípa: Vlastivědný spolek Českolipska, 2000. ISBN 80-86319-00-8. 
  8. SOVADINA, Miloslav. Život zasvěcený historii. Bezděz, vlastivědný sborník Českolipska. 1998, roč. 7, s. 8. ISSN 1211-9172. 
  9. a b Uličník, str.70

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat