Otevřít hlavní menu

Hartigové jsou český, později rakouský šlechtický rod původem ze Slezska. V Čechách se rod vyskytuje od 18. století.

Hartigové
Hraběcí erb rodu Hartigů
Hraběcí erb rodu Hartigů
země Rakouské císařství
tituly Hrabata, říšská hrabata
zakladatel Kristián z Hartigu, Jan Jakub z Hartigu
mýtický zakladatel Martin Hartig
rok založení 17. století

Obsah

Původ roduEditovat

Kristián a Jan Jakub z HartiguEditovat

Rod pochází ze Slezska, přímá linie počíná od Martina Hartiga (kolem 1500 v Eichmannsdorfu – cca 1554), kupce ze Slezského Lvovku ve vévodství svídnicko-javorském. Jeho syn Jakub Hartig (1534–1607) byl od roku 1561 občanem Žitavy, kde byl obchodníkem a radním a církevním hodnostářem. Vnuk Martina, Jan Hartig (1573–1632), povoláním lékař knížectví anhaltsko-srbišťského a lehnicko-břežského, získal od císaře Rudolfa II. pro svůj rod erbovní listinu.

Kristián z Hartigu vlastnil statek Alt-Hörnitz, byl rytířem řádu sv. Marka a purkmistremŽitavě (†1677). Jeho vrstevník Jan Jakub z Hartigu byl praotcem nynějších hrabat z Hartigu

1a) Jan Izaiáš z HartiguEditovat

Syn Jana Jakuba z Hartigu, Jan Izaiáš (†1708), se roku 1662 stal c. k. dvorským sekretářem, později dvorským radou a tajným referendářem české dvorské kanceláře. Inkolátu českého nabyl roku 1673, kdy byl též přičten ke starým rytířským rodům, roku 1668 povýšen na rytíře a roku 1707 na říšského svobodného pána. Získal panství Korytov a ŠtítnouKladském hrabství.

S manželkou Annou Kateřinou Walderodovou z Eckhausenu měl Jan Izaiáš tři syny: Antonína Izaiáše, Jana Huberta a Ludvíka Josefa.

2) Jan Hubert z HartiguEditovat

Druhý syn Jana Jakuba Jan Hubert, purkrabí kraje hradeckého (1708–18), získal Horní Beřkovice sňatkem s Marií Josefou, dcerou Ferdinanda ze Scheidlernu (†1696).

3a) Ludvík Josef z HartiguEditovat

Předkem všech nyní žijících hrabat z Hartigu se tedy stal třetí syn Ludvík Josef, přísedící královskému zemskému soudu v Čechách (†1735). Roku 1714 koupil panství vartenberské se statkem Krásnou[nepřesný odkaz]. Roku 1719 byl povýšen do stavu hraběcího a nabyl též statků Všebořic[nepřesný odkaz], Kysiblu a Nejdku. Jeho manželka Marie Terezie Putzová z Adlersthurnu věnem přinesla jeho rodu panství Mimoňské, které s Vartenberkem (Stráž pod Ralskem) od té doby náleželo hrabatům z Hartigu.

1b) Antonín Izaiáš z HartiguEditovat

Antonín Izaiáš z Hartigu, syn Jana Izaiáše, se stal c. k. skutečným tajným radou a místopředsedou dvorní říšské rady. Získal panství SchrattenthalPlattemDolních Rakousích a byl také pánem na Uherčicích, Vratěníně, Písečné a Slavětíně na Moravě. Jeho statky všem roku 1764 prodal jeho syn Antonín Kazimír, takže vnukovi Antonína Izaiáše, Františkovi, zbyly jen rakouské statky. Ty se po jeho smrti 1801 dostaly se do držení cizích rodin a jím take tato větev hrabat z Hartigu vymřela.

3b) Potomci Ludvíka Josefa z HartiguEditovat

Pět dcer a dva synové po něm zůstali: Marie Karolína, provdaná za Ferdinanda Františka Josefa hraběte z Kokořova, Josefa za Karla hraběte Vršovce, Marie Františka za Antonína svobodného pána z Vunšvic a dvě svobodné, Marie Amálie a Marie Alžběta, pak synové Adam František a Adam Ludvík.

Adam Ludvík zdědil Kysibl, Nejdek a Břežnici a když roku 1738 zemřel, zůstavil po sobě vdovu Marii Terezii hraběnku Kagerovnu z Globen a syna Ludvíka Jana (†1813), který byl svého času znám výborný hudebník.

3c) Adam František z HartiguEditovat

 
Hartigovský zámek Althörnitz v saské obci Bertsdorf-Hörnitz

Adam František, c. k. skutečný tajný rada a plnomocný ministrŘezně a Mnichově, následoval po otci na Vartenberce, převzal Mimoň po matce, koupil Starý Dub a držel k těmto statkům též Běškovice a Domaslavice († 1783). S manželkou Marií Terezií Krakovskou z Kolovrat měl dceru Marii Terezii a dva syny, Filipa Františka, c. k. komořího a setníka pěšího pluku Colloredovského, a Františka de Paula, jenž se po otci ujal správy Hartigovských statků. Tento nadaný státník a učenec ve svém mládí vykonal velké cesty, a poté nastoupil úřednickou kariéru. Působil v rozmanitých oborech, až se roku stal 1787 císařským vyslancem v Sasku, ale ze zdravotních důvodů opustil roku 1794 státní službu. Ve svém volném čase se věnoval vědě a byl též zvolen předsedou královské české společnosti nauk v Čechách (†1797). Mezi jeho spisy vynikají Lettres sur la France (Psaní o Francii), l'Angleterre et l'Italie (Anglie a Itálie - Geneva, 1785) a Historische Betrachtungen über die Aufnahme und den Verfall der Feldwirthschaft bei der ch. Völkern (Historická úvaha o vzestupu a úpadku křesťanských národů - Praha a Vídeň, 1786), který byl též přeložen do francouzštiny, a rozličné rozpravy v »Abhandlungen« Královské společnosti věd.

S manželkou Eleonorou hraběnkou Colloredovnou měl dvě dcery, Marii Antonii a Marii Terezii, provdanou za Augusta hraběte Ledeboura, a dva syny, Bedřicha Augusta na Běškovicích, rytmistra u husarů (†1815), a Františka de Paula na MimoniVartenberce, velkokřižníka řádu Johanitů[nepřesný odkaz], rytíře řádu zlatého rouna, c. k. komořího, státního a konferenčního ministra a doživotního člena panské sněmovny říšské rady (†1865). S manželkou Julianou hraběnkou Grundmannovou z Falkenberka zplodil dceru Eleonoru a dva syny, Edmunda a Bedřicha.

Edmund HartigEditovat

Edmund Hartig se stal pánem Hartigovských panství v Čechách, byl c. k. komořím, tajným radou, nejvyšším zemským maršálkem Království českého, doživotním členem Panské sněmovny Říšské rady a členem říšského soudu (†1883).

Jeho manželka Julie hraběnka z Bellegarde mu porodila tři dcery: Paulu, provdanou (1871) za Jindřicha markýze a hraběte z Bellegarde na Klingenštejně ve Štýrsku, Františku, provdanou (1878) za Augusta hraběte Kinského ze Vchynic a Tetova na Sloupě, a Marii Antonii, provdanou (1887) za Augusta svobodného pána z Wacken na Idolsberku.

Bedřich hrabě z HartiguEditovat

Bedřich hrabě z Hartigu držel Brunn, byl čestným rytířem maltézského řádu, c. k. komořím a majorem m. sl. (†1877). Se dvěma manželkami svými, Walburgou hraběnkou Berchtoldovou z Uherčic a Amalií, dcerou svobodného pána z Gudenů, měl tři dcery: Žofii, Luisu a Mariannu a čtyři syny, ze kterých František Gabriel Hartig, c. k. komoří a poručík, následoval po strýci Edmundovi na Mimoni a Vartenberce. Oženil se s Johankou hraběnkou Ledebourovou, s níž měl dvě děti, Jana a Marii.

Bedřich pojal za manželku Alžbětu hraběnku Giovanelli z Gerstburku (1892), Leopold Marii Zallingerovu z Thurnu, s níž měl syna Edmunda, a čtvrtý bratr Theodor jest c. k. komořím a praporečníkem řadového loďstva. Z dcer Žofie se provdala za Alfreda hraběte z Attemsu, poručíka řadového loďstva v záloze.

Rodový erbEditovat

 
Erb hrabat z Hartigu

Erb rodu Hartigů je štít rozdělený křížem, v jehož prvním a čtvrtém zlatém poli je příčné černé břevno, jejichž středu se vznáší malý zlatý kříž a z jehož obou stran vycházejí polovičné diamantové routy. Ve druhém a třetím modrém poli pak je černý orel stojící na stříbrné skále pnoucí se z levého dolního kouta do pravého hořejšího, s křídly vyzdviženými vzhůru.

Někteří významní členové roduEditovat

Související článkyEditovat