Svébořice

část města Ralsko v okrese Česká Lípa

Svébořice (německy Schwabitz, Schwabic) jsou zaniklá vesnice a část města Ralskookrese Česká Lípa. Nachází se osm kilometrů severně od Kuřívod a šest kilometrů východně od Mimoně, v bývalém vojenském prostoru Ralsko. Svébořice jsou také katastrální území o rozloze 28,40 km².[3] Původní katastrální území zaniklé vesnice mělo asi poloviční rozlohu.

Svébořice
Tesaný sklep v bývalé obci
Tesaný sklep v bývalé obci
Lokalita
Charakterosada
ObecRalsko
OkresČeská Lípa
KrajLiberecký kraj
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel17 (2021)[1]
Katastrální územíSvébořice (28,40 km²)
PSČ471 24
Počet domů5 (2011)[2]
Svébořice
Svébořice
Další údaje
Kód části obce199117
Kód k. ú.799114
Zaniklé obce.cz161
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Původní obec, podle které je nazváno katastrální území, byla vysídlena a zrušena v důsledku vzniku vojenského výcvikového prostoru. Na katastru je též část obory Židlov a Řízená skládka odpadů Svébořice (středisko na zpracování odpadů). Územím protéká Svébořický potok, který zde napájí několik současných a několik víceméně zaniklých rybníků. Prochází tudy silnice z  Mimoně, pokračující jako účelová komunikace do Osečné.[4]

Historie

editovat

První písemná zmínka o Svébořicích pochází z roku 1325,[5] kdy vesnici prodal Soběhrd ze Stakor bratrům Václavovi, Janovi a Benešovi z Vartenberka, v té době sídlících na Děvíně. Vartenberkové zůstali vlastníky Svébořic asi sto let. Byli patrony svébořického kostela.[6]

Z Mimoně vedla do Svébořic poutní cesta lemovaná patnácti výklenkovými kaplemi s vyobrazením růžencových tajemství. Ve středověku se v okolí vesnice dobývala železná ruda.[7]

V roce 1921 byl ve vsi farní úřad. Četnická stanice byla ve Stráži pod Ralskem. Zdravotní obvod, pošta, telegraf byly v Mimoni (7,5 km). Stejně tak železniční stanice (8,25 km).[7]

 
Ve skále tesaný sklep

Vesnice se rozprostírala směrem z východu na západ podél Svébořického potoka. Hlavní dopravní tepnou byla cesta z Mimoně, která procházela celou obcí. Kromě obytných domů a statků zde byly kostel, škola, hostinec a koupaliště v jednom z rybníků.[8]

Katastrálně ke Svébořicím patřil také velký zemědělský dvůr Ostrov (Sperning). Nacházel se asi 1,5 kilometru severovýchodně a choval se v něm skot a koně. Několik desítek metrů od dvora, nad příkrou strání, se nachází vodní betonová nádrž. Jedná se o největší betonovou nádrž v zaniklých obcích Ralska.[8]

Po září 1938 byli vysídleni někteří čeští obyvatelé, stejně jako z  ostatních obcí spadajících do tehdejších Sudet, postoupených Německu. Po roce 1945 došlo k odsunu Němců. V roce 1946 se vznikem vojenského výcvikového prostoru Ralsko obec Svébořice zanikla.[7]

V dolní části zaniklé obce se nachází pozůstatky vojenských budov zanechaných zde Sovětskou armádou, která vojenský prostor využívala v letech 1968 až 1991.

 
Zchátralé budovy Sovětských vojsk

Na území vsi se dochovaly dvě stavby v žalostném stavu, malá vodárna v blízkosti rybníka, ve které je pramen vody a stará betonová vodárenská nádrž. V centru bývalé obce byla za dob VVP zřízena střelnice RPG, proto je tato část zcela zdevastovaná. Komunikace zcela splynuly s okolním terénem. Dříve udržované koryto Svébořického potoka bylo desítky let zaneseno. Potok tu následně vytvořil rozsáhlé mokřady a jeho koryto bylo znovu vyhloubeno a narovnáno až v roce 2007 Vojenskými lesy a statky (též byl vyčištěn jeden rybník a byla mu zpevněna hráz). Ve východní části obce se nacházejí výraznější pozůstatky staveb. V těchto místech neprobíhal intenzivní vojenský výcvik. Jsou zde znatelné rozvaliny zdí bývalých statků. Je zde větší množství sklepů, které jsou dobře přístupné.[8]

V červenci 2013 bylo u Svébořic uspořádáno vojenské cvičení a hra, 10. ročník akce Protector, v níž jsou simulovány podmínky našich vojáků v Afghánistánu.[9]

Na podzim 2013 projevila Česká armáda zájem u Svébořic obnovit pěchotní střelnici.[10] Koncem roku 2014 s tímto záměrem počítalo město Ralsko ve svém územním plánu.[11]

Obyvatelstvo

editovat

V roce 1921 měla obec Svébořice 141 domů a 615 obyvatel, z toho 32 Čechů a 577 Němců. Dalších šest obyvatel bylo nezjišťované národnosti.

Obyvatelé Svébořic žijí pouze na izolované zemědělské farmě Pavlin Dvůr (též Pavlín Dvůr či Pavlín), která má status ulice (UVP) Svébořic a leží asi 3,5 kilometru západně od bývalých Svébořic.

Vývoj počtu obyvatel a domů (podle sčítání lidu)[12][13]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021
Počet obyvatel 1 365 1 232 1 082 1 039 1 067 1 006 976 5 0 0 0 0 1 7 17
Počet domů 233 229 238 240 239 236 242 0 0 0 0 0 3 5 5

Pamětihodnosti

editovat

Osobnosti

editovat

Ve vsi se narodil notář a politik Jaroslav von Rilke[15] i jeho bratr Josef, jehož synem byl básník Rainer Maria Rilke.[16]

Reference

editovat
  1. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01].
  2. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Český statistický úřad. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  3. Územně identifikační registr ČR. Katastrální území Svébořice [online]. 2013-05-29 [cit. 2016-01-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-10-03. 
  4. Mapy.cz [online]. Seznam.cz [cit. 2015-09-01]. Dostupné online. 
  5. PROFOUS, Antonín; SVOBODA, Jan. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek IV. S–Ž. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1957. 868 s. Heslo Svébořice, Schwabitz, s. 244. 
  6. GABRIEL, František; PANÁČEK, Jaroslav. Hrady okresu Česká Lípa. Praha: Argo, 2000. ISBN 80-7203-295-X. Kapitola Svébořice, s. 23. 
  7. a b c Svébořice (Schwabitz) – Historie [online]. www.zanikleobce.cz [cit. 2015-09-01]. Dostupné online. 
  8. a b c Svébořice – Schwabitz [online]. www.zanikleralsko.cz [cit. 2015-09-01]. Dostupné online. 
  9. Bojují s Talibánem u Mimoně. Českolipský deník [online]. 2013-07-27 [cit. 2015-09-01]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  10. POLÁK, Michael. Do Ralska se vrátí armáda, chce tu pěchotní střelnici. Českolipský deník [online]. 2013-12-10 [cit. 2015-09-01]. 
  11. Ralsko – územní plán [online]. www.mestoralsko.cz [cit. 2015-09-01]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  12. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Praha: Český statistický úřad, rev. 2015-12-21 [cit. 2024-07-25]. Dostupné online. 
  13. Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2024-07-25]. Dostupné online. 
  14. PEŠA, Vladimír. České hrady. Praha 3: Argo, 2002. ISBN 80-7203-434-0. Kapitola Svébořice v Ralsku, s. 139. 
  15. Vlastivědný spolek Českolipska. www.vscl.cz [online]. [cit. 2021-04-04]. Dostupné online. 
  16. MAREŠ, Jan; KAREŠ, Ivo. Rainer Maria Rilke. Kohoutí kříž [online]. 2001-01-01 [cit. 2021-04-04]. Dostupné online. 

Literatura

editovat
  • HONS, Osvald. Zaniklé obce kolem Ralska. Ralsko: Město Ralsko, 2014. 511 s. ISBN 978-80-260-6779-5. 

Externí odkazy

editovat