Mimoň

město v okrese Česká Lípa v Libereckém kraji
Tento článek je o městě v okrese Česká Lípa. O osadě v obci Mírová pod Kozákovemokrese Semily pojednává článek Mimoň (Mírová pod Kozákovem).
Možná hledáte: film a postavy Mimoni.

Město Mimoň (něm. Niemes) se nachází v okrese Česká Lípa, v Libereckém kraji, v Ralské pahorkatině, v podhůří Lužických hor. Městem protéká řeka Ploučnice a zde se s ní spojuje Panenský potok.

Mimoň
Mimoň, náměstí 1. máje se sochou Nanebevzetí Panny Marie
Mimoň, náměstí 1. máje se sochou Nanebevzetí Panny Marie
Znak města MimoňVlajka města Mimoň
znakvlajka
Lokalita
Status město
LAU 2 (obec) CZ0511 561835
Pověřená obec Mimoň
Obec s rozšířenou působností Česká Lípa
Okres (LAU 1) Česká Lípa (CZ0511)
Kraj (NUTS 3) Liberecký (CZ051)
Historická země Čechy
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 6 443 (2020)[1]
Rozloha 15,48 km²
Nadmořská výška 280 m n. m.
PSČ 471 24
Počet částí obce 8
Počet k. ú. 2
Počet ZSJ 15
Kontakt
Adresa městského úřadu Mírová 120
Mimoň III
47124 Mimoň
podatelna@mestomimon.cz
Starosta Petr Král
Oficiální web: www.mestomimon.cz
Mimoň na mapě
Mimoň
Mimoň
Další údaje
Geodata (OSM): OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Počátkem roku 2014 zde žilo 6 577 obyvatel,[2] v roce 2006 jich bylo 6 830, nyní zde žije přibližně 6 400[1] obyvatel. Mimoní též vede železniční trať z Liberce do České Lípy a je zde i železniční stanice.

HistorieEditovat

Založení a středověkEditovat

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1262, týká se jakéhosi Lotolduse de Nemans.[3] Nicméně archeologické nálezy v Mimoni a okolí ukazují, že místo bylo osídleno již v mladší době kamenné a bronzové. Přibližně v 5. století přicházejí Slované. V polovině 14. století jsou zmiňováni jako vlastníci páni z Mimoně.

V roce 1371 získali část vsi bratři Jan a Václav z Vartenberka.[4] Vartenberkové sídlili na nedalekém hradě Ralsko.[5] Bratrům se podařilo získat od krále povolení vybírat clo a zároveň nařízení, že všichni kupci se cestou do Žitavy musí k úhradě cla zastavit v Mimoni. Díky tomuto se obec rychle rozvíjela. V roce 1489, po smrti Kryštofa z Vartenberka získává Mimoň rytířský rod Zedlitzů a v roce 1505 ji získal Oldřich (Uhrlich V.) z Biberštejna. Roku 1505 byla doposud farní ves Mimoň povýšena na město. Mezi lety 1511 - 1516 vlastní Mimoňské panství opět Jan z Vartenberka (1480 - 1534).

Jan z Vartenberka (1480 - 1534) kupuje roku 1511 zpět od Kryštofa z Talkenberka Děvínské panství, a zároveň téhož roku 1511 kupuje zpět od Oldřicha (Uhrlicha V.) z Bieberštejna panství Mimoňské s hradem Ralsko. Avšak následně obě panství, tj. panství Děvínské i s panstvím Mimoňským a hradem Ralsko roku 1516 prodal Jitce z Landštejna, manželce Joachima I. von Bieberstein. A tak se panství Mimoňské, Děvínské a hrad Ralsko dostávají 5. prosince roku 1516, za 8 100 kop grošů českých definitivně do držení rodu Bieberštejnů.[6]

NovověkEditovat

V roce 1578 je psán jako vlastník Bohuslav Mazanec z Frimburka a v roce 1601 Jan Myllner z Milhauzu, který se přidal k českému stavovskému povstání. Po bitvě na Bílé hoře rod Milhauzů o majetek přišel, městečko bylo v prosinci roku 1620 obsazeno polským oddílem císařského vojska, a panské sídlo, které bylo v té době čerstvě přestavěno na zámek, vypáleno.

Poté se správy města ujímá císařská správa, která trvá až do roku 1623, kdy poskytl Johann Zeidler von Berbisdorf auf Boden a Dittmannsdorf zvaný Hofmann (1578–1635) císaři Ferdinandovi II. Štýrskému půjčku 32 650 rýnských zlatých a za to získal od finanční správy císaře na 18 let panství se zámkem v Mimoni s hradem Ralsko a sousední panství Děvín s hradem Děvín. Místo splacení půjčky císařem Ferdinandem II. Štýrským, přijal Johann Zeidler von Berbisdorf zvaný Hofmann v roce 1626 vládu nad Mimoňským a Děvínským panstvím s dědickým právem. A tak se paradoxně protestantský šlechtic stal pánem na Mimoni a přijal dokonce revers, že na svém panství nezavede jiné náboženství než katolické. A to pod svou osobní zodpovědností. Navíc se vzdal náhrady za škody způsobené v listopadu 1620 vpádem polského oddílu císařské armády.

Johann Zeidler von Berbisdorf zvaný Hofmann měl však během třicetileté války, jako vysoký saský úředník podíl na tažení Sasů na Prahu, kterou nakonec ovládli. 25. května 1632 se ale Prahy zmocnil Albrecht z Valdštejna a Sasy z Čech postupně vytlačil. Zeidlerovo jednání bylo uznáno jako zrada císaře Ferdinanda II. Štýrského, a za to byl zbaven majetku a jeho panství na Mimoni a Děvíně byla převedena roku 1633 do držení Generála a Polního maršála Albrechta z Valdštejna, vévody Frýdlantského a Mecklenburgského.

Od roku 1633 patřila Mimoň Albrechtovi z Valdštejna, který jí dostal, jako repatriaci za válečné tažení proti Sasům. Jeho vláda nad Mimoní však netrvala dlouho, Albrecht z Valdštejna byl 25. února 1634 v Chebu zavražděn.

Po smrti Albrechta z Valdštejna se Mimoň opět dostává pod císařskou správu, která trvá až do roku 1636, kdy o navrácení panství požádala vdova po zemřelém Johannu Zeidlerovi von Berbisdorf zvanému Hofmann, kterému bylo již dříve mimoňské panství za zradu císaře zkonfiskováno. Prosba došla laskavého vyřízení a v srpnu roku 1635 jí byla panství přislíbena a následujícího roku 1636 předána.

Magdalena Zeidler tak získala v severních Čechách panství Mimoňské a Děvínské roku 1636 zpět. Vyhnula se používání šlechtického titulu Berbisdorf a nesla jméno své rodiny Röhling von Hirschberg v Čechách. Panství Mimoňské a Děvínské dokázala držet až do své smrti v roce 1649 a odkázala je svým dětem. Synovi Johannovi Sigismundovi Zeidlern von Berbisdorf narozeného 31. srpna 1627 na zámku v Mimoni (zemřel 11. července 1696 v Berbisdorfu) a dceři Magdaleně Zeidlern von Berbisdorf († 1703).

Za dva roky, v roce 1651 prodali sourozenci panství mimoňské a děvínské Johannovi Putzovi z Adlerthurnu, císařskému rakouskému komisaři pro konfiskace po bitvě na Bílé hoře u Prahy.

Po roce 1651, kdy se majitelem stal Jan (Johann) Putz z Adlersthurnu zažívá město velký rozvoj. Jan Putz z Adlersthurnu nechal přestavět zámek[7] do barokní podoby. Vysoké postavení Jana Putze z Adlersthurnu u císařského dvora ve Vídni mu však časově neumožňovalo uskutečnit své daleko větší plány. Co však ještě stihl, bylo rozšíření mimoňského panství v roce 1658 o Útěchovice a Břevniště. Jan Putz z Adlersthurnu umírá ve Vídni v roce 1660.

Po jeho smrti, v roce 1660, se majetku ujala nejprve vdova Juliana, jménem obou synů Jana Františka Edmunda Putze a Jana Ignáce Dominika Putze. A po dovršení plnoletosti se panství ujal starší syn Jan František Edmund Putz, který pokračoval v rozšiřování majetku Putzů.

V roce 1667 rozšířil majetek Putzů o Dlažkovice u Lovosic, které navazovaly na již vlastněné Podsedice u Litoměřic. Poměrně vzdálené Dlažkovice zmíníme, protože právě tam si František Edmund Putz v letech 1672–1673 nechal přestavět starou tvrz na barokní zámek a přesunul tam své sídlo.

Další rozšiřování majetku Putzů se dál soustředilo spíše na přímou návaznost na panství Mimoňské a Děvínské: V roce 1673 koupil František Edmund Putz od dětí Jana Rudolfa Zellnera z Růžodolu za 14 000 zlatých statek Druzcov, s vesnicemi Kotel, Zábrdí, Kravcov (zřejmě Kracmanov) a Jinčen.[6]

František Edmund Putz, se dle otcova přání pustil do jeho plánů a vybudoval přesnou repliku jeruzalémského Božího hrobu, postavil nový pivovar (dnešní kino), rozšířil papírnu (dnešní bývalé OPMP), vystavěl novou radnici a rozšířil poplužní dvůr Medný. V letech 1660–1663 zahájil pod taktovkou Santina Bossiho také přestavbu mimoňského kostela, kterou už však nedokončil.

Jan František Edmund Putz byl od roku 1669 ženatý s Kateřinou Putz, rozenou Šimonovou. Manželství však zůstalo bezdětné. Počátkem roku 1674 za pobytu ve Vídni onemocněl a 7. června 1674 se při astmatickém záchvatu udusil. Pohřben byl ve Vídni, vedle svého otce v klášteře dominikánů.

31. července 1674 nastoupil jako držitel Mimoně Jan Ignác Dominik Putz a hned po svém nástupu kodifikoval právní postavení města, když určil složení a fungování městské samosprávy a dal radnici plně k užívání měšťanům. Při Božím hrobě dal roku 1679 vybudovat špitál (dnešní městské muzeum) a dokončil přestavbu farního kostela, tentokrát pod vedením Giulia Broggia.

I politická kariéra Jana Ignace Dominika Putze byla více než dobrá. Stal se držitelem vysokých úřadů v Českém království. Byl přísedícím dvorního léna a komorního soudu, což znamenalo péči o císařský majetek. V této funkci byl brán také jako mincovní znalec.

Jen manželství s Terezií Putz, rozenou Freislebenovou z Buschhofenu zůstalo bezdětné. V závěti z roku 1705 odkázal svůj majetek dvěma dcerám svého zesnulého strýce Jana Markuse Petra Putze z Adlersthurnu.

Starší dcera Jana Markuse Petra Putze, Marie Terezie Isabela Putz von Adlersthurn byla hlavní dědičkou, a po smrti Jana Ignace Putze z Adlersthurnu, v roce 1718, získala panství Mimoňské a Děvínské, se všemi okolními vesnicemi a sídly získanými po dobu vlastnictví Putzů.

Mladší dcera Jana Markuse Petra Putze Marie Anna Putz von Adlersthurn získala panství Dlažkovice a Podsedice se všemi sídly tam za vlastnictví Putzů nabytými.

Stalo se a Marie Terezie Isabela Putz von Adlersthurn (10. 10. 1686 – 27. 04. 1740) se v roce 1705 provdala za Ludvíka Josefa z Hartigů a panství Mimoňské, Děvínské s veškerými sídly získanými za vlastnictví Putzů mu přinesla věnem.[8]

Posledními vlastníky Mimoně byli do roku 1945 Hartigové. V roce 1806 velkou část města zničil požár.

Reformy, Mimoň okresním městemEditovat

Po zrušení nevolnictví a v důsledku revolučních událostí roku 1848 došlo v Rakouském císařství k radikálním změnám státní správy. Byla zrušena panství šlechty (tedy i mimoňské), během roku 1850 byly ustanoveny nové kraje, politické a soudní okresy. Nově vzniklý Českolipský kraj zahrnoval čtyři soudní okresy, jeden z nich byl přiřknut Mimoni. Podléhal krajskému souduČeské Lípě a fungoval od 27. května 1850. V Mimoni v té době fungoval i berní úřad, který byl podřízen správě v Mladé Boleslavi.

Při další státní reformě byl roku 1855 Českolipský kraj zrušen a Mimoň se stala na sedm let okresním městem. Okres Mimoň přešel pod správu Mladoboleslavského kraje. O několik let později došlo postupně k dalším změnám. V roce 1862 byly zcela zrušeny kraje a poté řada politických okresů. Mimoň se stala součástí okresu Česká Lípa, řízený okresním hejtmanem, i nadále byla sídlem soudního okresu Mimoň. Tento stav s menšími úpravami zůstal do roku 1918.[9]

Období let 1918 – 1990Editovat

V roce 1925 se připravovala akce Dny domoviny a obyvatelstvo bylo vyzváno k soustředění památek a starožitností, vzniklo tak v Mimoni poprvé městské muzeum.[10]

Do odsunu Němců v roce 1945 bylo město osídleno převážně německým obyvatelstvem. V roce 1869 zde žilo v 613 domech 4 473 německých obyvatel.[11] a v roce 1930 z celkového počtu 6 113 obyvatel se jednalo o 5 331 Němců. Roku 1945 byl majetek Hartigů zkonfiskován státem.[12]

Symboly městaEditovat

V roce 1875 uváděl časopis Světozor: „Za znak užívá město Mimoň štít červený a v něm stříbrnou hradbu městskou s cimbuřím, s otevřenou branou, otevřenými dveřněmi a s mříží zavěšenou. Za hradbou vystupují dvě čtyřhranné stříbrné věže s cimbuřím, cihlovými střechami a zlatými makovicemi.”[13] Nový městský znak má vycházet z městské pečetě z 18. století. Návrh vlajky zpracovala Heraldická komise při Státním okresním archivuČeské Lípě. V roce 1994 návrh projednalo zastupitelstvo města, v říjnu 1994 jej posoudil Podvýbor pro heraldiku a vexilologii PS PČR a 1. února 1995 jej městu předseda Poslanecké sněmovny udělil.[14]

ŠkolstvíEditovat

 
ZŠ Letná Mimoň

Od září 2011 došlo k další reorganizaci a stav je tento:

  • Gymnázium Mimoň, Letná 263
  • Základní a Mateřská škola Pod Ralskem 572
  • Základní a mateřská škola Mírová 81
  • Základní škola praktická, Letná 236

Od září 2011 došlo k administrativnímu spojení ZŠ Mírová s praktickou školou. Mimo tyto školy jsou ve městě:

  • Základní umělecká škola Václava Snítila, Mírová 119
  • Dům dětí a mládeže Vážka, Letná 236 (společná budova s ZŠ Praktická)

KulturaEditovat

Ve městě je na náměstí ČSA kulturní středisko Dům kultury Ralsko, které slouží zároveň i jako kino. Ve městě funguje i městská knihovna i městské muzeum. Město je také vydavatelem měsíčníku Mimoňský zpravodaj a zajišťuje vysílání lokálního Mimoňského infokanálu. Ve městě fungují různé spolky, např. Spolek historie Mimoňska.

Zdravotnictví a sociální službyEditovat

Ve městě funguje poliklinika, lékárna, sloučením domova důchodců a pečovatelské služby "Home Care" vznikla organizace Sociální služby města Mimoně, zajišťující všechny sociální služby ve městě (chráněné bydlení, pečovatelskou službu, domov pro seniory a dům s pečovatelskou službou)

Banky a úřadyEditovat

V centru města, v ulici Mírová, spojující náměstí ČSA a náměstí 1. máje je Česká spořitelna, bankomat České spořitelny Městský Úřad, Městské Infocentrum, služebna městské i státní policie, pošta. V Nádražní ulici sídlí Referát státní sociální podpory, Úřad práce a Finanční úřad. Přímo na náměstí 1. Máje je banka Moneta s bankomatem Moneta.

 
Nábřeží Panenského potoka se špitálem, na pozadí hora Ralsko

DopravaEditovat

ŽelezniceEditovat

První železniční trať byla do Mimoně přivedena roku 1883. Jednalo se o soukromou dráhu ze stanice České severní dráhy (Böhmische Nord Bahn – BNB) Česká Lípa přes dnešní provozní dílny mezi Svárovskou a Lukostřeleckou ulicí, kde byla stanice místní dráhy, přes Starou Lípu, Vlčí Důl a Zákupy a končila stanicí u dnešní továrny Falcon, dnes označované jako "staré nádraží".

Tuto trať koupila společnost Ústecko-teplické dráhy (ÚTD, německy Ausig-Teplitz Eisenbahn ATE) a využila její část pro stavbu své transverzální dráhy z Řetenic (dnes část Teplic) do Liberce (délka bezmála 146 km), která sloužila pro přepravu uhlí ze severočeských uhelných dolů do libereckých textilek. Ukončení tratě a její trasa v posledním úseku však plánům nevyhovovalo a tak bylo postaveno nádraží nové na západ od města. Trať do Liberce (dnes trať 086) byla dána do provozu 16. září 1900.

Na odbočce ke starému nádraží byla osobní doprava zastavena v roce 1932. Nákladní doprava je zde stále provozována. Z trati mj. odbočovala vlečka k bývalému vojenskému letišti Hradčany. Tato trať již neexistuje.

Silniční síťEditovat

Ve městě Mimoň se křižují silnice II/268 – Horní Bousov – Kněžmost – Mnichovo HradištěRalsko – Mimoň – ZákupyNový Bor, přes Mimoň jako ulice Pražská, Husova, Malá (Mírová), Panská a Českolipská, a II/270 DubáDoksy – Mimoň – Jablonné v Podještědí – Petrovice (státní hranice), přes Mimoň jako ulice Okrouhlická, Malá (Mírová), Panská, Lužická a Žitavská. Přes centrum Mimoně mezi náměstím Čsl. armády a Kozinovým náměstím procházejí obě silnice společně (peážně), avšak směry jsou rozdělené: směr k severu prochází jednosměrně ulicí Malou, směr k jihu ulicí Mírovou, krátký úsek z náměstí 1. máje na Kozinovo náměstí pak obousměrně ulicí Panskou. Na severním okraji města u silnice 270 do Jablonného a jižním okraji města u silnice 268 do Mnichova Hradiště se nacházejí čerpací stanice.

Z Mimoně vycházejí též silnice III. třídy: III/26830 na jihovýchod k čističce odpadních vod Hvězdov na území města Ralsko, III/26829 na východ přes Nový Dvůr do bývalých Svébořic na území města Ralsko, silnice III/26831 vede z blízkosti starého nádraží přes místní části Vranov a Srní Potok na sever do Novin pod Ralskem, silnice III/2708 západní stranou Letné na sever do Pertoltic pod Ralskem a Velkého Grunova.

Město začalo řešit po roce 2010 úpravy ulic a silnic řadou rozsáhlých oprav a výstavbou několika kruhových křižovatek.[15], v roce 2011 dokončena kruhová křižovatka na náměstí ČSA[16], na Kozinově náměstí v roce 2012, a v roce 2014 dokončena humanizace (rekonstrukce ulice Pražské a Husovy, včetně další kruhové křižovatky na Tyršově náměstí.

Autobusová dopravaEditovat

V severní části města, u Panenského potoka, necelý 1 km pěší chůze od železničního nádraží, je autobusové stanoviště, z nějž jezdí linky do okolních měst (Česká Lípa, Jablonné v Podještědí, Liberec), ale i do Prahy. Většinu regionálních linek provozuje společnost ČSAD Česká Lípa a. s., na dálkové trase Praha–Jablonné v Podještědí si tento dopravce konkuruje, především víkendovými spoji, s pražským dopravcem Jaroslavem Štěpánkem, linku z Mladé Boleslavi do Mimoně provozuje kosmonoský dopravce TRANSCENTRUM bus s.r.o. Takzvaná městská autobusová doprava v Mimoni je tvořena donedávna jednou, nověji již dvěma autobusovými linkami, obsluhuje i sousední města Ralsko a Zákupy a oficiálně městskou dopravou není (má licenci vydanou krajským úřadem, nikoliv městským, a je objednávaná a financovaná krajem). Do roku 2006 však tuto linku provozovala společnost vlastněná městy Mimoň a Ralsko. Ta se transformovala v soukromou společnost COMPAG CZ s.r.o. S výjimkou linky Jaroslava Štěpánka a linky TRANSCENTRUM bus jsou všechny zdejší linky včetně bývalé „městské“ linky začleněny do integrovaného systému IDOL.

Obě dálkové linky, vedené po silnici II/280, zastavují v Mimoni v zastávkách „Mimoň, kino“ (na náměstí Čsl. armády), „Mimoň, aut. st.“ (poblíž Kozinova náměstí) a „Mimoň, Žitavská“ (u tenisových kurtů v Žitavské ulici na Letné). Srní Potok je dostupný pěší chůzí od zastávky „Pertoltice pod Ralskem, rozc.“ na téže silnici. Spoje regionálních linek zastavují kromě těchto zastávek v Mimoni také v zastávkách „Mimoň, OPMP“ (jednosměrná zastávka v centru v Malé ulici), „Mimoň, žel. st.“ a „Mimoň, finanční úřad“ (v oblasti poblíž nádraží), „Mimoň, STS“, „Mimoň, ÚSP“ a „Mimoň, Mitop rozc. 0.3“ na silnici II/268 směrem k Mnichovu Hradišti, „Mimoň, Falcon“ na Hvězdovské ulici poblíž starého nádraží, „Mimoň, Luční“ a „Mimoň, Okružní“ v oblasti Pod Ralskem, „Mimoň, Vranov“ ve Vranově a „Mimoň, Mitop“ na silnici III/2708 vedoucí na sever do Pertoltic pod Ralskem.

SportEditovat

Ve městě je fotbalové hřiště TJ Jiskra Mimoň s travnatým povrchem, dále tenisové kurty a veřejné koupaliště. Na jižním okraji města (při výjezdu z města na Doksy) leží čtvrtý nejstarší hřebčín anglického plnokrevníka v českých zemích (založen v roce 1965), jehož součástí je i mimoňské dostihové závodiště.

Fotbalový A tým mužů zakončil sezonu 2010/2011 v I A. třídě Libereckého kraje na 7. místě čtrnáctičlenné tabulky.[17] O rok později ve stejné soutěži skončil čtvrtý.[18]

PrůmyslEditovat

Ve městě má tradici textilní a dřevozpracující průmysl. Mimoňská pobočka firmy Mitop se zabývá výrobou plstí a technických textilií. Od roku 1870 existovala ve městě firma na výrobu dřevěného ohýbaného nábytku Falcon Mimoň, jako součást firmy TON. Největší místní podnik zaměstnávající stovky lidí v roce 2005 zkrachoval. Hlavním důvodem byla ztráta amerického trhu, který byl hlavním odběratelem produkce v posledních letech.[19]

PamátkyEditovat

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Mimoni.

Z původních historických staveb města se do dnešní doby dochovalo jen málo. Roku 1806 postihl město požár, který pohltil 283 domů vnitřního města a to včetně kostela, fary, zámku, školy i radnice s celým archivem.[20] Z bezpečnostních důvodů byl vydán zákaz výstavby dřevěných domů. Zachovalé dřevěné domy v Lužické ulici a okolí jsou z doby před rokem 1800. Některé památky byly v letech 1985–1986 zbořeny, tento osud potkal roku 1985 zámek a roku 1986 radnici. Řadu církevních památek propojuje naučná stezka Poutní cesta Mimoň.

Farní kostel sv. Petra a PavlaEditovat

Podrobnější informace naleznete v článku Kostel svatého Petra a Pavla (Mimoň).

Areál Božího hrobuEditovat

Podrobnější informace naleznete v článku Kaple Božího hrobu (Mimoň).

ŠpitálEditovat

Podrobnější informace naleznete v článku Městské muzeum Mimoň.

Sloup Nanebevzetí Panny MarieEditovat

Sloup Nanebevzetí Panny Marie v Mimoni, označovaný jako morový sloup, stojí na hlavním mimoňském náměstí (dnes náměstí 1. máje). Nechal jej postavit roku 1677 tehdy úřadující hejtman Matyáš Liebstein.[21]

Zámecký parkEditovat

 
Rybník s ostrůvkem uprostřed zámeckého parku

Vznik zámeckého parku v Mimoni je spojován s barokní přestavbou mimoňského zámku do barokní podoby ve druhé polovině 17 století. Z této doby je historicky doložené rozšíření původní zámecké zahrady na levý břeh řeky Ploučnice.[22] Tehdy se jednalo o kombinaci mírně upravovaného přírodního prostředí a hospodářského využívání lesa s rekreační oddychovou funkcí a byl s mimoňským zámkem, resp. se zámeckou zahradou propojen lávkou přes řeku Ploučnici. Určitou představu o jeho tehdejší podobě poskytuje zobrazení v mapách prvního vojenského mapování z roku 1764 - 1768. Zámek, se kterým byl zámecký park spojen lávkou přes řeku Ploučnici, stál do roku 1985 na protilehlém břehu řeky Ploučnice, která mezi parkem a zámkem protékala. Do dnešních dnů se v místech bývalé zámecké zahrady, dnešní travnatá plocha po bývalém zámku a zámecké zahradě, na východní straně náměstí 1. máje, zachovaly původní vzrostlé stromy. Samotný park byl původně zřízen jako bažantnice s hájovnou. Opravu, rozšíření a přebudování na anglický park zahájil dle vlastního návrhu, kolem roku 1785 František de Paula hrabě z Hartigu a další, tentokrát klasicistní přestavba parku přišla v první třetině 19 století. Podobu zámeckého parku po klasicistní přestavbě můžeme vidět na císařském otisku mapy stabilního katastru z roku 1843. V zámeckém parku dříve stál pomník hraběnky Colloredové, rozené z Vrbna, matky manželky Františka de Paula Hartiga Eleonory (nedochoval se) a byla zde i růžová zahrada se dvěma gloriety. Nic z toho se však nedochovalo. Dochoval se opravený pomník básníku Horatiovi, a na nejvyšším místě nad tímto pomníkem stála vyhlídková věž v podobě čínské třípatrové pagody, na konci klasicistní přestavby nahrazená novým glorietem. Do dnešních dní se z této vyhlídkové věže dochovalo pouze základní čtvercové plato. K vyhlídkové věži vedly schody od prameniště, vybudovaném v roce 1785, které se do dnešních dnů dochovalo a je přesnou kopií prameniště Géronstére v lázních Spa v Belgii, kde se hrabě Hartig úspěšně léčil.

Klasicistní přestavba zámeckého parku představovala jeho rozšíření jižním směrem a vybudování zámeckého rybníka s nesymetrickým ostrůvkem uprostřed. Na ostrůvku byla umístěná panská lázeň a vedla k němu nízká dřevěná lávka bez zábradlí, umístěná těsně nad hladinou rybníka. Na ostrůvku se také konaly slavnosti místních mimoňských spolků a v létě pravidelné nedělní koncerty. V zimě se na rybníce bruslilo, mimoňský bruslařský spolek u něj pravidelně každou zimu zřizoval stánek s horkým čajem, svařeným vínem a ohřívárnou pro bruslící veřejnost a k obveselení vyhrával flašinet a později gramofon.

V této podobě byl park udržován více, než 70 let, než byl spolu se zámkem v roce 1945 zkonfiskován československým státem.

Velkou změnu ve vzhledu části zámeckého parku, která vedla podél řeky Ploučnice, znamenala regulace koryta řeky Ploučnice v 80 letech 20 století. Další novodobé rekonstrukce v zámeckém parku proběhly v roce 1998 a v letech 2014 - 2018 proběhla revitalizace zámeckého rybníka a částečně i jeho středového ostrůvku, který dnes tvoří jižní část zámeckého parku. Na tomto ostrůvku bylo ještě d 80 letech 20 století možné spatřit zbytky velkého dřevěného altánu, který se na tomto místě nacházel. Prameniště Géronstere bylo v roce 2018 také nově zrekonstruováno. Po okraji parku podél řeky Ploučnice vede od roku 2012 cyklostezka a i tato část zámeckého parku zároveň v těchto letech prošla revitalizací. Centrální část zámeckého parku (bývalá původní bažantnice), včetně jeho východní části s budovou pravděpodobně bývalé hájovny, či obydlí správce parku, na svou revitalizaci teprve čeká.

Pískovcové sklepyEditovat

 
Pivovarské pískovcové sklepy pod kostelem sv. Petra a Pavla

Pod kostelním vrchem se nacházejí unikátní pískovcové pivovarské sklepy s chodbami. Ty jsou však z bezpečnostních důvodů nepřístupné.

Současná architekturaEditovat

 
Panelový dům na jihovýchodním sídlišti Pod Ralskem

Na okrajích Mimoně jsou sídliště s panelovými domy. Na severním okraji sídliště Letná z 50. let 20. století a na jihovýchodním okraji sídliště pod Ralskem ze 70. let 20. století.

Památné stromyEditovat

Na území Mimoně se nalézají dva stromy, prohlášené za památné; oba přímo ve městě:

OkolíEditovat

V okolí Mimoně jsou poměrně rozsáhlé borové lesy, jež jsou oblíbeným cílem houbařů. Mimoň je zčásti obklopena bývalým vojenským výcvikovým prostorem Ralsko, kde po okupaci z roku 1968 sídlila vojska SSSR. Po odjezdu cizích vojsk a zrušení vojenského prostoru je zde nyní mnoho příležitostí pro turistiku, cykloturistiku a podobně.

Nedaleko Mimoně se nachází bývalé vojenské letiště Hradčany, později využívané i pro ultralehká letadla, rogala a motorkáře. Také se zde konaly přehlídky automobilů a tuningů tzv. "Mimoňské války". Prochází zde několik značených cyklostezek (3046, 241), končí zde červená trasa pro pěší turisty 0328 od České Lípy a začíná obdobná červená trasa přes Ralsko směrem na Liberec.

Významní rodáciEditovat

 
Pohled na Mírovou ulici

Partnerská městaEditovat

Členění městaEditovat

Město je administrativně rozděleno na 8 částí, z nichž 6 je číslovaných, které leží na katastrálním území Mimoň, a 2 nečíslované leží na katastrálním území Vranov pod Ralskem.

  • Mimoň I, východní část města v okolí starého nádraží na levém břehu Ploučnice
  • Mimoň II, jižní část města na pravém břehu Ploučnice
  • Mimoň III, hlavní část centra města zejména na pravém břehu Ploučnice
  • Mimoň IV, severní část města na pravém břehu Ploučnice
  • Mimoň V, oblast v okolí nádraží na západní straně města
  • Mimoň VI, východní část lesíku Čistá na jihu města
  • Vranov, vesnice asi 2 km severovýchodně od centra města, pod Vranovskými skalami, též základní sídelní jednotka (k. ú. Vranov pod Ralskem)
  • Srní Potok, osada asi 2,5 km severoseverovýchodně od centra města, na levém břehu Ploučnice, též základní sídelní jednotka (k. ú. Vranov pod Ralskem)

Vymezení základních sídelních jednotek v katastrálním území Mimoň se nekryje s hranicemi místních částí:

  • Mimoň-střed (pravý břeh Ploučnice za ústím Panenského potoka a zámecký park na levém břehu Ploučnice, díl 1 v části Mimoň III (Panská a Mírová ulice a pás území přes Ploučnici až k zámeckému parku), díl 2 v části Mimoň IV (severně od centra, např. autobusové nádraží a Kozinovo náměstí), díl 3 v části Mimoň II (jižně od Příkopu, až k ulici U Hřebčína))
  • U nádraží (díl 1 v části Mimoň V (okolí nádraží), díl 2 v části Mimoň III (blíže k centru, oblast ulic Sokolská, Raisova, Hřbitovní včetně hřbitova, Zahradní), díl 3 v části Mimoň II (nepatrné území poblíž Příkopu))
  • Slovany (Mimoň V), osada podél železniční trati západně od nádraží, zahrnuje dostihové závodiště
  • Husova-Pražská (Mimoň I, okolí Pražské, Hvězdovské a Svébořické ulice od Ploučnice až k železniční trati vedoucí ke starému nádraží, včetně obchodních areálů Tesco a Penny Market jižně od zámeckého parku)
  • Pod Ralskem (díl 1 v části Mimoň I, nepatrná část díl 2 v části Mimoň III), východně od zámeckého parku, včetně sídliště Pod Ralskem
  • U pily (Mimoň I), západně od části Pod Ralskem, v okolí konce vlečky za starým nádražím
  • U lipové aleje (Mimoň I), převážně nezastavěné a neobydlené území na východní straně města, kolem cesty do Vranova
  • Svébořická strana (Mimoň I, převážně neobydlená a nezastavěná oblast kolem silnic III/26829 a III/26830 na východojihovýchodním okraji města)
  • Kuřivodská strana (převážně neobydlená oblast na levém břehu Ploučnice jižně od města, lesík Čistá s lesním závodem, díl 1 v části Mimoň I (západně od silnice II/268), díl 2 tvoří část Mimoň VI (východně od silnice II/268))
  • U nemocnice (Mimoň I), oblast jižně od starého nádraží, zahrnující nemocnici a průmyslové objekty na levém břehu Ploučnice
  • Průmyslový obvod (Mimoň II), jižní část města na pravém břehu Ploučnice
  • Bohatická strana (Mimoň IV), převážně neobydlené území na severní a západní straně města, západně od Panenského potoka a severně a západně od Slovan
  • Letná (Mimoň IV), oblast v klínu soutoku Ploučnice a Panenského potoka, zahrnující sídliště s garážovým komplexem, zahrádkářské osady, městské muzeum, kostel Božího hrobu a průmyslový areál mezi Žitavskou a Pertoltickou ulicí

V katastrálním území Mimoň je 58 pojmenovaných ulic a 5 náměstí: náměstí 1. máje (Mimoň III, ZSJ Mimoň-střed), Kozinovo náměstí (Mimoň IV, ZSJ Mimoň-střed), náměstí Čsl. armády (Mimoň I, ZSJ Husova-Pražská), náměstí J. Fučíka (Mimoň I, ZSJ Husova-Pražská), Tyršovo náměstí (Mimoň I, ZSJ Husova-Pražská). Ve Vranově a Srním Potoce nejsou ulice pojmenovány.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2020. Praha. 30. dubna 2020. Dostupné online. [cit. 2020-05-01]
  2. Michael Polák. Z České Lípy se vystěhovalo přes 1 100 lidí za jediný rok. Českolipský deník [online]. 2014-03-27 [cit. 2014-03-28]. Dostupné online. 
  3. KRATĚNOVÁ, Pavlína. Cech ševců v Mimoni. Bezděz , vlastivědný sborník Českolipska. 2010, čís. 19, s. 7. ISSN 1211-9172. ISBN 978-80-86319-13-1. 
  4. Bezděz 2010, str. 7
  5. PODHORSKÝ DOMOV DŮCHODCŮ, Marek. Liberecký kraj. Praha 7: freytag&berndt, 2002. ISBN 80-7316-032-3. Kapitola Českolipsko, s. 33. 
  6. a b Mimoň v zrcadle staletí. 1. vyd. vyd. Mimoň: Město Mimoň 399 s. s. Dostupné online. ISBN 978-80-254-8365-7, ISBN 80-254-8365-7. OCLC 829660638 
  7. VLČEK, Pavel. Encyklopedie českých zámků. Praha 5: Libri, 1998, 3.vydání. ISBN 80-85983-32-X. Kapitola Mimoň, s. 194. 
  8. Významné rody v Mimoni :: Mimoňská historie. www.historiemimone.cz [online]. [cit. 2020-06-01]. Dostupné online. 
  9. SOVADINA, Miloslav. Správní vývoj Českolipska. Česká Lípa: Státní okresní archiv, 1998. ISBN 80-238-3843-1. Kapitola Vývoj správy na Českolipsku, s. 48. 
  10. SYKÁČKOVÁ, Olga. Český muzejní spolek v České Lípě. Bezděz, vlastivědný sborník Českolipska. 1990, s. 42. ISSN 80-7065-071-20. 
  11. Časopis Světozor, Ročník 9, 24.9.1875, Číslo 39, str. 466
  12. Bezděz 2010, str. 8
  13. Světozor, Ročník 9, 24.9.1875, Číslo 39
  14. KASÍK, Stanislav. Nové symboly měst. Bezděz , vlastivědný sborník Českolipska. 2002, roč. 11, s. 242. ISSN 1211-9172. 
  15. Nikola Bursová. Dobrá zpráva pro řidiče: Husovka v Mimoni je průjezdná. Českolipský deník [online]. 2013-11-19 [cit. 2013-11-20]. Dostupné online. 
  16. Nová křižovatka pomůže zklidnit dopravu. Českolipský deník. 2011-11-25. Dostupné online [cit. 2020-05-20]. (česky) 
  17. Radek Valenta. Krajské fotbaly. Českolipský deník. Červen 2011, roč. 18, čís. 20. června, s. 21. ISSN 1214-8462. 
  18. Kopeme za fotbal – Výsledky soutěží. Českolipský deník. Červen 2012, roč. 19, čís. 20. června, s. 16. ISSN 1214-8462. 
  19. http://www.i-noviny.cz/zkrachovaly-falcon-eu-mimon-dluzi-veritelum-120-milionu-korun-19941.html[nedostupný zdroj]
  20. PEŠA, Vladimír. Požár Mimoně v červnu 1806. Bezděz, vlastivědný sborník Českolipska. Česká Lípa: Vlastivědný spolek Českolipska, 2004, s. 343. ISSN 1211-9172. ISBN 80-86319-07-5. 
  21. Liberecký kraj – Českolipsko, str. 33
  22. Zámek v Mimoni : zbytečně zbořená památka. 1. vyd. vyd. Mimoň: Město Mimoň 197 s. s. Dostupné online. ISBN 978-80-260-3534-3, ISBN 80-260-3534-8. OCLC 867818661 
  23. 105799
  24. 105798

SouřadniceEditovat

Externí odkazyEditovat