Otevřít hlavní menu

Leitenbergerové

úspěšná podnikatelská německá rodina na severu Čech

Leitenbergerové byla úspěšná podnikatelská rodina na severu Čech. Rod pocházel z Telče, kde na náměstí vlastnili dům jako Litohorští[1]. a živili se barvením textilu. Tato činnost je také přivedla na sever Čech, kde změnili příjmí do současného německého tvaru. Leitenbergerové vybudovali řadu továren na potisk látek i kartonů, stáli u zrodu prvního hasičského spolku v Čechách, uplatnili se v politice, byli povýšeni do rytířského stavu.

Obsah

Významní členové rodinyEditovat

Johann Josef LeitenbergerEditovat

 
Johann Josef Leitenberger

Narodil se 27. března 1730 v Levíně na Litoměřicku[2] do rodiny, která se barvení textilu věnovala od poloviny 17. století. Jeho otec František se až roku 1750 dokázal vykoupit z nevolnictví. Měl 12 dětí. Po ukončení obecné školy se Johann učil v barvířské dílně svého otce a pak odešel na tehdy obvyklý tovaryšský vandr pro získání zkušeností. Procestoval země rakouského mocnářství, Německo, Švýcarsko, Nizozemí a byl i ve Španělsku. Pak se nechal zaměstnat jako dělník v Augsburgu v dílnách barvení látek Johanna Heinricha Schüleho. Po získání zkušeností se vrátil do Čech. Zvolil Verneřice u Děčína, kde v domě č. 131 založil svou první barvírnu s potiskem látek. Byl úspěšný, prodej barvených látek měl odbyt. Zde se i roku 1758 oženil s Marií Elisabet Reitländerovou, dcerou jeho domácího, původem z Levína. Od tchána převzal roku 1764 dílnu. V roce 1770 si ve Verneřicích postavil svou první manufakturu. Místo modrotisku začal tisknout barevně na kartony, prodeje zboží mu rostly. Při požáru městečka roku 1774 mu manufaktura shořela. O rok později se rozhodl si postavit větší továrnu se sušárnou a sklady. Látky získával přes faktory od domácích tkalců, přízi odebíral v řadě přádelen. Jednu z přádelen pro 500 dělníků si postavil i v Praze, další měl v řadě měst po Čechách. Ve své verneřické továrně zaměstnával stovku dělníků a také děti, pro které nechal zřídit tovární večerní školu. Jeho úspěšnou továrnu navštívil i císař Josef II. Zaváděl zde v roce 1797 nové anglické stroje i nové výrobní postupy (nový stroj se nazýval Leitenbergerina[3]) pro omezení ruční výroby. O jeho výrobcích se vyjadřoval pochvalně český tisk. Byl prvním v Čechách, kdo zvládl vícebarevný a stálý tisk. Roku 1792 pro své továrny získal tzv. tovární privilegium. Na továrnách měl znak – císařského orla a nápis C. a k. privilegovaná továrna. Aby omezil svou závislost a finanční náročnost, založil si i svou kolonii tesařů, kteří mu vyráběli tkalcovské stavy a tiskařské stoly.[4][5]

 
Rodinné sídlo v Nových Zákupech je dnes ruinou

Továrna ve Verneřicích měla nedostatek vody, nedala se více rozšiřovat a proto se rozhodl postavit si jinde novou. Navíc měl syny. Zvolil nejdříve dvůr Zelená louka u Úštěku, kde si roku 1773 postavil druhou barvírnu, pak se (roku 1786) rozhodl pro Zákupy. Najal si zprvu budovy předzámčí, kde založil další barvírnu. Sloužila mu do roku 1799. Krátce po roce 1786 koupil dvůr v 2 km vzdálených Nových Zákupech, budovy přestavěl a už roku 1788 zde zahájil výrobu na 24 tiskařských stolech. V Nových Zákupech postavil i rodinné sídlo. Tři roky po zahájení výroby zde měl 50 tiskařských stolů s 400 dělníky. Navíc zadával práci pro 5000 domácích tkalců a předláků. Pro své dělníky ve Verneřicích a Zákupech vymohl osvobození od vojenské služby. Od mocnářství měl daňové úlevy. [6][7]

Úspěšný podnikatel získal další privilegovanou továrnu roku 1793 v Kosmonosích a Josefově Dole u Mladé Boleslavi. Výrobu z Kosmonos převedl do Josefova Dolu a svěřil ji synovi Francovi (Františkovi). Zákupskou továrnu svěřil svému synovi Ignácovi, sám zůstával ve Verneřicích. Jeho rodina se tak stala koncem 18. století největšími průmyslníky v Čechách. Zemřel ve Verneřicích 30. května 1802[8] ve věku 72 let. [6][7]

Franz LeitenbergerEditovat

Jeho otcem byl Johann Josef Leitenberger. Narodil se 29. června 1761 ve Verneřicích[9]. V roce 1796 převzal od otce textilní továrnu v Josefově Dole, kterou rozšířil o budovy piaristického kláštera v Kosmonosech. I on byl úspěšný, dokázal své výrobky prodávat po Evropě. Od roku 1804 vedl továrnu se svým švagrem Ignácem z Orlanda a roku 1820 mu ji předal. O pět let později 7. dubna 1825 v Kosmonosích[10] zemřel.

Bedřich František LeitenbergerEditovat

Podrobnější informace naleznete v článku Friedrich von Leitenberger (1837–1899).

Narodil se 5. listopadu 1837 ve Vídni. Získal od otce roku 1854 továrnu, kterou později pojmenoval „Franz Leitenberger in Cosmanos“ v Josefově Dolu u Mladé Boleslavi. Dokázal ji rozšířit, prosperoval, skoupil v obci všechny pozemky a nemovitostí, sídlem mu byl zámek s velkým parkem. Postavil zde i rodinnou hrobku. Roku 1869 si nechal postavit svou plynárnu, vybudoval dvoutřídní školu s opatrovnou, byty pro zaměstnance, obchod, závodní jídelnu. V roce 1868 obdržel od císaře Řád železné koruny 3. třídy a rok poté byl jím povýšen do rytířského stavu. Roku 1873 se stal členem stavu svobodných pánů. Měl v modrém erbu zlaté kosmé dřevo s třemi modrými hvězdami V roce 1880 si postavil v Josefově Dole vedle továrny dodnes architektonicky ceněnou vilu. V roce 1884 postavil úzkorozchodnou železniční vlečku, která se napojila na trať Kralupy – Turnov. Zřídil pro své zaměstnance nemocenskou a penzijní pokladnu.

V roce 1890 koupil Bedřich František Josef Leitenberger pro svého syna JUDr. Bedřicha Josefa Leitenbergera panství Lysá nad Labem.

Zemřel zde 26. října 1899 ve věku necelých 62 let.

Ignác LeitenbergerEditovat

Byl mladším synem Johanna Josefa. Narodil se 18. dubna 1764 ve Verneřicích[11]. Když jeho otec zemřel, převzal roku 1802 i formálně továrnu v Nových Zákupech a také byl úspěšný. V roce 1829 získala jeho nová metoda rytí válců tiskařských strojů zlatou medaili, roku 1831 byl oceněn na průmyslové výstavě v Praze. Jen v Nových Zákupech továrna na barevný tisk kartounů zaměstnávala 650 osob, část z nich pracovala ještě na ruční výrobě. V Nových Zákupech začal zaučovat i svého syna, Eduarda. Další jeho syn Ferdinand se stal vojákem z povolání. Ignác Leitenberger zemřel 26. prosince 1829 v Nových Zákupech[12].

 
Ferdinand Leitenberger, zakladatel hasičského sboru
 
Hrob Ferdinanda při hasičských oslavách

Ferdinand LeitenbergerEditovat

Narodil se 30. června 1799 v Nových Zákupech[13]. Jeho otcem byl továrník Ignác, bratrem Eduard Leitenberger.

Zvolil si dráhu vojenskou mimo Zákupy a dosáhl hodnost rytmistra. Když již byl důstojníkem v záloze, požádala ho roku 1850 městská rada v Zákupech o založení a zorganizování hasičského sboru. Byl založen jako první svého druhu v zemích Rakousko-Uherské monarchie. [14] V roce 1855 vydal tiskem příručku Dobrovolné hasičské sbory (Freiwilige Pompierskorps), která se stala návodem pro zakládání a vedení dalších jednotek v Čechách.

Zemřel v Zákupech 3. září 1869[15] a byl pochován na zákupském hřbitově. [16]

Eduard LeitenbergerEditovat

Byl vnukem Josefa a synem Ignáce Leitenbergera. Narodil se 6. září 1794 v Nových Zákupech[17]. Byl úspěšný jako chemik v oboru barviv, proto i oceněn roku 1833 členstvím v Jednotě pro povzbuzování průmyslu v Čechách. Svůj výzkum vydal knižně roku 1845.

Nedařilo se mu na poli obchodním, v konkurenci neobstál. Získal sice další továrnu v Mimoni, ale pak se natolik zadlužil, že továrnu v Nových Zákupech musel roku 1852 prodat J. F. Feldnerovi. Ten ve výrobě nepokračoval.

Úspěšný byl Eduard jako politik. Stal se poradcem rakouského ministerstva zemědělství, průmyslu a obchodu a jednal na půdě frankfurtského parlamentu v roce 1848. Byl členem Průmyslového spolku v Liberci, kde zastupoval zájmy německých průmyslníků. V září 1848 byl v Liberci zvolen náhradníkem do frankfurtského sněmu. Zemřel ve svých 75 letech 25. ledna 1871 v Praze[18] na Malé Straně. [19]

Zjednodušený rozrodEditovat

  • František Leitenberger, Levín
    • Johann Josef Leitenberger 1730-1802, Verneřice
      • Franc (František) Leitenberger 1761-1825, Kosmonosy, Josefův Důl
        • Bedrich Leitenberger, Kosmonosy, Josefův Důl
          • Bedřich František Leitenberger 1837-1899, Josefův Důl
            • JUDr.Bedřich Josef Leitenberger 1864-1904, Kosmonosy, Usingen
      • Ignác Leitenberger, Zákupy
        • Eduard Leitenberger +1871, Zákupy
        • Ferdinand Leitenberger 1799-1869, Zákupy, voják a hasič

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Božena Chmelová: Příběhy, pověsti a historie města Lysá nad Labem a okolí, ALPY Lysá nad Labem, 1999.
  2. Matriční záznam o narození a křtu Johanna Josefa Leitenbergera farnosti Levín
  3. MGR. SMEJKAL, Ladislav. Historie a současnost podnikání na Českolipsku. Žehušice: Městské knihy s.r.o., 2009. ISBN 978-80-86699-58-5. Kapitola Textilní podnikání - kartounky, s. 26. 
  4. SMEJKAL, Ladislav. Máchův kraj - Českolipsko. Praha 6: REGIA, 2008. ISBN 978-80-86367-65-1. Kapitola Cesta Johanna Josefa Leitenbergera ke slávě, s. 98. 
  5. ŠIMEK, Jiří. Povídání o Zákupech. Zákupy: Město Zákupy, 2004. ISBN 80-239-4495-9. Kapitola Manufakturní výroba a počátky výroby tovární, s. 48. 
  6. a b Máchův kraj, str. 100
  7. a b Povídání o Zákupech , str. 48
  8. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu Johanna Josefa Leitenbergera farnosti Verneřice u Děčína
  9. Matriční záznam o narození a křtu Franze Leienbergera Archivováno 27. 1. 2016 na Wayback Machine farnosti Verneřice u Děčína
  10. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu Franze Leitenbergera farnosti Kosmonosy
  11. Matriční záznam o narození a křtu Ignáce Leitenbergera farnosti Verneřice u Děčína
  12. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu Ignáce Leitenbergera Archivováno 27. 1. 2016 na Wayback Machine farnosti Zákupy
  13. Matriční záznam o narození a křtu Ferdinanda Leitenbergera Archivováno 27. 1. 2016 na Wayback Machine farnosti Zákupy
  14. Povídání o Zákupech , str. 32
  15. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu Ferdinanda Leitenbergera Archivováno 27. 1. 2016 na Wayback Machine farnosti Zákupy
  16. HORSKÝ, Jaroslav. SDH Zákupy 1850-2005. Zákupy: SDH Zákupy, 2005. Kapitola Historie hasičská, s. 7. 
  17. Matriční záznam o narození a křtu Eduarda Leitenbergera farnosti Zákupy
  18. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu Eduarda Leitenbergera farnosti sv.Tomáše na Malé Straně
  19. Povídání o Zákupech , str. 49

Externí odkazyEditovat