Wikipedie

Kosmonosy

město v okrese Mladá Boleslav ve Středočeském kraji

Kosmonosy (německy Kosmanos) jsou město v okrese Mladá Boleslav, ležící zhruba 50 km severovýchodně od Prahy a těsně sousedící s městem Mladá Boleslav. Dominantními památkami města jsou renesanční zámek ze 16. století, Loreta, kostel Povýšení sv. Kříže ze 17. století s raně barokní zvonicí a barokní fara. V budovách bývalého piaristického kláštera (koleje) sídlí druhá nejstarší psychiatrická nemocnice v České republice. Žije zde přibližně 5 300[1] obyvatel.

Kosmonosy
barokní loreta a zvonice
barokní loreta a zvonice
Znak města KosmonosyVlajka města Kosmonosy
znakvlajka
Lokalita
Statusměsto
Pověřená obecMladá Boleslav
Obec s rozšířenou působnostíMladá Boleslav
(správní obvod)
OkresMladá Boleslav
KrajStředočeský
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice50°26′19″ s. š., 14°55′48″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel5 304 (2024)[1]
Rozloha11,38 km²[2]
Nadmořská výška243 m n. m.
PSČ293 06
Počet domů1 265 (2021)[3]
Počet částí obce2
Počet k. ú.2
Počet ZSJ11
Kontakt
Adresa městského úřaduMěstský úřad Kosmonosy
Debřská 223/1
293 06  Kosmonosy
sekretar@oukosmonosy.cz
StarostaPharmDr. Eduard Masarčík
Oficiální web: www.kosmonosy.cz
Kosmonosy
Kosmonosy
Další údaje
Kód obce570826
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

editovat

Podle archeologických nálezů se odhaduje první osídlení oblasti kolem Kosmonos na dobu před 7 000 lety. Název Kosmonosy je odvozen od slova kosma, tedy mnoho vlasů. Přímo o Kosmonosech se poprvé píše v darovací listině správy Pražského hradu, kterou byla osada v roce 1186 darována řádu sv. Jana Jeruzalémského.

Kosmonosy změnily mnohokrát majitele, v 15. století patřily ke zvířetickému panství. Roku 1650 stal pánem Heřman Černín z Chudenic z rodu Černínů, za jejichž vlády poznalo město značný rozvoj. Humprecht Jan Černín zde založil Svobodnou obec řemeslnickou. V té době byl také postaven kostel sv. Kříže, Campanilla – věž Lorety, byla založena obora a mnohé další stavby. Mnohem známější stavbou hraběte je samozřejmě Černínský palác v Praze. Hrabě měl údajně při hledání místa pro stavbu paláce podmínku, že z oken musí být za jasného počasí vidět kosmonoský zámek. Heřman Jakub Černín založil v Kosmonosích piaristickou kolej s gymnáziem, jež se stalo střediskem vzdělanosti celého Mladoboleslavska. Kolej byla po reformách Josefa II. zrušena a gymnázium přesunuto do Mladé Boleslavi.

 
Piaristická kolej

V roce 1738 prodali Černínové Kosmonosy Hrzánům z Harasova, kteří jej vlastnili 20 let. Dalším majitelem se stal hrabě Josef de Bolzo, který zde v roce 1764 založil textilní manufakturu, bělidlo a barvírnu u Jizery, kde později vyrostla továrna na potiskování látek TIBA. Továrnu později koupila rodina Leitenbergerů, která zde po roce 1800 vlastnila téměř všechny nemovitosti.[4] V 18. století se majiteli stali Mirbachové, posledním urozeným držitelem panství byl baron Klinger.

Městys Kosmonosy byl povýšen dne 26. října 1913 Františkem Josefem I. na město. Dalšího rozkvětu se město dočkalo v období mezi první a druhou světovou válkou. Václav Svoboda postavil továrnu na traktory Svoboda, která proslavila město po celém Československu. Za protektorátu byla v Kosmonosích německá vojenská posádka o síle 60 mužů. Celkem 68 občanů města bylo internováno v koncentračních táborech – 11 z nich bylo popraveno nebo umučeno.

Po válce se Kosmonosy spojily s Mladou Boleslaví,[5] což ale nepřineslo očekávaný efekt, a tak v roce 1954 došlo opětovnému osamostatnění. Další administrativní přičlenění k Mladé Boleslavi přišlo v době normalizace 1. ledna 1974. Po změně režimu v Československu se nakonec na přání občanů 24. listopadu 1990 obec obnovila samostatnost,[6] a byl jí navrácen status města.[7] V květnu 1994 městské zastupitelstvo schválilo žádost občanů obce Horní Stakory o připojení ke Kosmonosům.

Územněsprávní začlenění

editovat

Dějiny územněsprávního začleňování zahrnují období od roku 1850 do současnosti. V chronologickém přehledu je uvedena územně administrativní příslušnost obce v roce, kdy ke změně došlo:

  • 1850 země česká, kraj Jičín, politický i soudní okres Mladá Boleslav[8]
  • 1855 země česká, kraj Mladá Boleslav, soudní okres Mladá Boleslav[8]
  • 1868 země česká, politický i soudní okres Mladá Boleslav[8]
  • 1939 země česká, Oberlandrat Jičín, politický i soudní okres Mladá Boleslav[9]
  • 1942 země česká, Oberlandrat Praha, politický i soudní okres Mladá Boleslav[10]
  • 1945 země česká, správní i soudní okres Mladá Boleslav[11]
  • 1949 Pražský kraj, okres Mladá Boleslav[12]
  • 1960 Středočeský kraj, okres Mladá Boleslav[13]

Rok 1932

editovat

Ve městě Kosmonosy s 4210 obyvateli v roce 1932 byly evidovány tyto úřady, živnosti a obchody:[14]

  • Instituce a průmysl: poštovní úřad, telegrafní úřad, telefonní úřad, četnická stanice, 2 katolické kostely, Zemský ústav pro choromyslné, sbor dobrovolných hasičů, výroba cementového zboží, 2 cihelny, elektrické podniky, továrna na elektromotory, ovocnářské a zelinářské družstvo, pila, 2 stáčírny lahvového piva, spořitelna, spořitelní a záložní spolek, okresní hospodářská záložna, 2 stavební družstva, 2 stavitelé, továrna na svíčky, 2 velkostatky.
  • Služby: 7 lékařů, 2 autodrožky, bednář, biograf Edison, cukrář, obchod s dobytkem, drogerie, elektrotechnické potřeby, fotoateliér, 6 holičů, 8 hostinců, kamnář, 2 kapelníci, 2 klempíři, kolář, kominík, konsum Včela, konsum Bratrství, 2 kováři, 8 krejčích, lékárna, 2 malíři, 3 modistky, 6 obuvníků, 8 obchodů s ovocem, 3 pekaři, pohodný, pohřební ústav, 2 pokrývači, 2 porodní asistentky, povozník, prádelna, realitní kancelář, 5 řezníků, 2 sedláři, 15 obchodů se smíšeným zbožím, 3 obchody se střižním zbožím, 4 švadleny, 2 tesařští mistři, 4 trafiky, 3 truhláři, 4 obchody s uhlím, obchod s velocipedy, vinárna, voňavkářství, 7 zahradnictví, zámečník, zednický mistr.

Ve vsi Horní Stakory s 300 obyvateli (v roce 1932 samostatné vsi, ale která se později stala součástí) byly evidovány tyto živnosti a obchody:[15] 2 hostince, lom, sadař, 2 obchody se smíšeným zbožím, trafika, velkostatek.

Části města

editovat

Obyvatelstvo

editovat
Sčítání lidu[16]
  1991 2001 2011
celkem muži ženy celkem muži ženy celkem muži ženy
Počet lidí 3 557 1 795 1 762 3 885 2 050 1 835 4 400
Trvale obydlené domy a byty[16]
Domy celkem Rodinné domy Bytové domy Ostatní budovy
Trvale obydlené domy 869 786 59 14
Trvale obydlené byty 1 298 867 419 12

Doprava

editovat

Silniční doprava

Městem prochází silnice II/610 Praha – Mladá Boleslav – Kosmonosy – Mnichovo Hradiště – Turnov. Okrajem města prochází silnice I/38 Nymburk – Mladá Boleslav – Doksy – Jestřebí a okolo města vede dálnice D10 Praha – Mladá Boleslav – Turnov s exitem 46.

Železniční doprava

Železniční trať ani stanice na území města nejsou. Nejblíže městu je železniční stanice Mladá Boleslav-Debř ve vzdálenosti 3 km ležící na trati 070 z Prahy do Turnova.

Autobusová doprava

Městem Kosmonosy vedlo v květnu 2011 mnoho příměstských autobusových linek z Mladé Boleslavi přes Kosmonosy do okolních obcí, do Kosmonos vede i množství linek Městské autobusové dopravy Mladá Boleslav. V městě zastavovaly autobusové linky do vzdálenějších cílů, jako Bakov nad Jizerou, Česká Lípa, Dobrovice, Doksy, Kněžmost, Lázně Kundratice, Liberec, Mladá Boleslav, Mnichovo Hradiště, Nový Bor, Praha, Sobotka[17]

Pamětihodnosti

editovat
Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Kosmonosích.
 
Zámek Kosmonosy
  • Zámek v Kosmonosech byl založen ve druhé polovině 16. století. Dochovaná podoba je výsledkem barokní černínské přestavby z let 1689–1709 a dostavby jižního křídla v empírovém slohu v první polovině 19. století.[18] Část budovy slouží jako škola.
  • Loreta a Campanilla – volná barokní kaple vzniklá podle návrhu G. B. Alliprandiho v letech 1704–1712 se sochařskou výzdobou z dílny Josefa Jelínka z Kosmonos. K Loretě patří také mimo uzavřený areál samostatná barokní zvonice z roku 1673. V roce 1831 byla Loreta poprvé opravována po zásahu bleskem. V roce 1908 byla opravena poškozená severní stěna. Nákladné opravy se Loreta dočkala od roku 1948, kdy byly opravovány trhliny v západní stěně pod ambitem. Záchranu areálu přinesla však až celková rekonstrukce v devadesátých letech 20. století.
  • Kostel Povýšení sv. Kříže
  • Piaristický klášter – od roku 1869 psychiatrická léčebna[19]
  • Fara
  • Štift
  • Zájezdní hostinec
  • Biotop

Osobnosti

editovat
  • Alois Bubák (22. 8. 1824 Kosmonosy – 6. 3. 1870 Praha), přední malíř-krajinář období pozdního romantismu, autor krajinářských motivů především z Mladoboleslavska, Českého ráje a Šumavy.
  • Karel Domalíp (24. 6. 1846 Kosmonosy – 19. 11. 1909 Praha), profesor elektrotechniky na technice v Praze, zakladatel elektrotechnické laboratoře, propagátor bezdrátového rádiového vysílání a rentgenova přístroje, autor mnoha odborných publikací.
  • Jiří Formáček (* 9. 3. 1932 Horní Stakory), virtuos na fagot, sólista České filharmonie, člen komorních souborů, profesor pražské konzervatoře.
  • František Hauser (1822 Kosmonosy – 1892 Praha), učitel, hudební skladatel, dramatik, majitel soukromé školy v Praze
  • Josef Jiří Jelínek (leden 1697 Kosmonosy – 23. 1. 1776 Kosmonosy), nejvýznamnější představitel rodinné sochařské a řezbářské dílny z Kosmonos, ve svém vrcholném období ve třicátých až padesátých letech 18. století tvůrce plastik ve stylu radikálního baroka, autor sochařské výzdoby v mnoha kostelích Mladoboleslavska, severovýchodních i středních Čech.
  • Eduard Knobloch (* 7. 12. 1907 Horní Stakory), vědecký pracovník Výzkumného ústavu pro farmacii a biochemii, člen vědeckých sdružení a komisí, autor několika desítek článků v našich i zahraničních odborných časopisech a několika monografií, zejména z výzkumu vitamínů.
  • Václav Kopecký (27. 8. 1897 Kosmonosy – 5. 8. 1961 Praha), český komunistický novinář a politik
  • Karel Kruis (13. 5. 1851 Kosmonosy – 27. 12. 1917 Praha), profesor kvasné chemie a fotografie na České vysoké škole technické v Praze, spoluzakladatel chemického ústavu, reorganizátor lihovarnictví, průkopník mikrofotografie, autor mnoha vědeckých publikací.
  • Ferdinand Marjánko (31. 5. 1845 Kosmonosy – 13. 5. 1903 Praha), novinář, překladatel, organizátor hospodářských výstav.
  • Josef Matějů (9. 2. 1891 Kosmonosy – 9. 6. 1967 Praha), sochař, autor řady samostatných plastik i soch na veřejných budovách na Mladoboleslavsku i v jiných oblastech Čech (Matka s dítětem u Masarykova ústavu sociální péče v Mladé Boleslavi), hojně využíval také keramiky.
  • Václav Nedoma (1778 Kosmonosy – 1838 Praha), český kamenosochař období klasicismu.
  • Čeněk Novotný (24. 3. 1903 Mlčení u Kokořína – 4. 9. 1972 Kosmonosy), učitel měšťanských škol a později ředitel zvláštní školy v Mladé Boleslavi, autor článků s pedagogickou tematikou, ale také regionální historik a významný botanik, průkopník ochrany přírody.
  • Antonín Pařík (1879–1948), rodák z Kosmonos, podnikatel, továrník a velkoobchodník s prádlem, spoluzakladatel Trioly
  • Gustav Adolf Procházka (11. 3. 1872 Kosmonosy – 9. 2. 1942 Praha), původně katolický duchovní, od mládí zapojen do hnutí, usilujícího o reformu církve, po roce 1918 spoluzakladatel Církve československé husitské, od roku 1925 její biskup a od roku 1931 patriarcha, člen mezinárodních ekumenických a mírových organizací.
  • Antonín Stecker (15. 1. 1855 Kosmonosy – 15. 4. 1888 Praha), zoolog, cestovatel, prozkoumal pro Evropany tehdy neznámé oblasti v Libyi a Etiopii, ze svých cest uveřejňoval příspěvky v řadě našich i německých časopisů.
  • Karel Stecker (2. 2. 1861 Kosmonosy – 13. 3. 1918 Praha), profesor varhanní hry, skladby a hudebních dějin na pražské konzervatoři, autor řady příspěvků a publikací z oblasti hudební teorie a dějin hudby, skladatel církevní hudby, písní a drobných skladeb pro sólové nástroje.
  • Zdeněk Ullrych (21. 3. 1901 Kosmonosy – 1955 Alexandria, Egypt), sociolog, vědecký pracovník Sociologického ústavu v Praze, od roku 1948 v emigraci v Egyptě, profesor univerzity v Alexandrii, autor řady sociologických spisů a studií.
  • Eduard Masarčík( 21.10.1962 ), lékárník, starosta Kosmonos

Partnerská města

editovat

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
  2. ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
  3. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
  4. ↑ SMEJKAL, Ladislav. Máchův kraj – Českolipsko. Praha 6: Regia, 2008. ISBN 978-80-86367-65-1. Kapitola Cesta Johanna Josefa Leitenbergera ke slávě, s. 98. 
  5. ↑ Vyhláška ministerstva vnitra č. 3/1950 Sb., o změnách úředních názvů míst v roce 1949. Dostupné online.
  6. ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005, II. díl. Praha: Český statistický úřad, 2006. ISBN 80-250-1311-1. S. 240.
  7. ↑ USNESENÍ VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY ze dne 5. června 1991 č. 178. kormoran.vlada.cz [online]. [cit. 2012-02-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-11-27. 
  8. ↑ a b c Správní uspořádání Předlitavska 1850–1918
  9. ↑ Amtliches Deutsches Ortsbuch für das Protektorat Böhmen und Mähren
  10. ↑ Nařízení ministra vnitra č. 185/1942 Sb.
  11. ↑ Dekret presidenta republiky č. 121/1945 Sb.. aplikace.mvcr.cz [online]. [cit. 2011-09-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-09-28. 
  12. ↑ Vládní nařízení č. 3/1949 Sb.. aplikace.mvcr.cz [online]. [cit. 2011-05-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-22. 
  13. ↑ Zákon č. 36/1960 Sb.. aplikace.mvcr.cz [online]. [cit. 2011-05-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-22. 
  14. ↑ Adresář republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství, sestavila a vydala firma Rudolf Mosse, Praha 1932, svazek I, strana 605. (česky a německy)
  15. ↑ Adresář republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství, sestavila a vydala firma Rudolf Mosse, Praha 1932, svazek I, strana 350. (česky a německy)
  16. ↑ a b Zdroj ČSÚ.
  17. ↑ Portál CIS o jízdních řádech
  18. ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Rudolf Anděl. Svazek III. Severní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Kosmonosy – zámek, s. 213–214. Dále jen Anděl (1984). 
  19. ↑ Základní mezníky vývoje PN Kosmonosy, webová stránka nemocnice, online: plkosmonosy.cz/historie... Archivováno 27. 6. 2011 na Wayback Machine.

Literatura

editovat

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Kosmonosy&oldid=24174393“