Otevřít hlavní menu

Kosmonosy (zámek)

zámek v Česku

Kosmonosy jsou zámek ve stejnojmenném městěMladé Boleslavi. Založen byl ve druhé polovině šestnáctého století Krajíři z Krajku. K dalším významným majitelům patřili Černínové z Chudenic, kteří podnikli náročnou barokní přestavbu. Dochovaná podoba však pochází až z devatenáctého století, kdy hrabata z Mirbachu nechala přistavět jižní empírové křídlo. Zámecký areál je od roku 1967 chráněn jako kulturní památka.[1]

Kosmonosy
Zámek Kosmonosy crop.JPG
Základní informace
Sloh barokní
empír
Architekt Giovanni Battista Alliprandi
Přestavba 1689–1709
1835–1836
Stavebník Adam Krajíř z Krajku
Další majitelé Lobkovicové
Černínové z Chudenic
Hrzánové z Harasova
Poloha
Adresa Kosmonosy, ČeskoČesko Česko
Souřadnice
Kosmonosy
Kosmonosy
Další informace
Rejstříkové číslo památky 27263/2-1599 (PkMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

HistorieEditovat

Panské sídlo v Kosmonosích bylo postaveno až v šestnáctém století. Do té doby vesnice patřila ke zvířetickému nebo k mladoboleslavskému panství a tvrz vystavěli Krajířové z Krajku. První písemná zmínka o ní pochází až z roku 1571, kdy ji údajně obnovil a přestavěl Adam Krajíř z Krajku.[2] Roku 1576 na ní sídlila Marta Krajířová z Veselice, která ji získala od svého manžela Arnošta Krajíře z Krajku, ačkoliv ten nechal zapsat převod do desk zemských až v roce 1583 („s tvrzí Kosmonosy v nově vystavenou“).[3] Po její smrti v roce 1588 panství získal i s Mladou Boleslaví Jiří Popel z Lobkovic,[2] ale ještě téhož roku oba statky vyměnil se svým příbuzným Bohuslavem Jáchymem Hasištejnským z Lobkovic za chomutovské panství.[4]

Na počátku šestnáctého století Kosmonosy patřily hraběnce Evě z Hohenlohe, rozené Hasištejnské z Lobkovic (podle Augusta Sedláčka pocházela z rodu Valdštejnů[3]). Její manžel Jiří Fridrich z Hohenlohe se zúčastnil stavovského povstání v letech 1618–1620 jako jeden z velitelů stavovských vojsk, za což mu bylo kosmonoské panství zkonfiskováno. Později však císař Ferdinand II. Štýrský panství Evě vrátil a ta jej roku 1628 prodala spolu s městem Králíky a městečkem Mladkovem hraběti Gottfriedu Jindřichovi z Pappenheimu.[2]

Nový majitel nechal starou tvrz přestavět v renesančním slohu. Během třicetileté války na zámku často pobývala vojska válčících stran a roku 1639 ji jako velitelství využívali generálové Johan Banér a Lennart Torstenson.[2] Gottfried Jindřich z Pappenheimu zemřel ještě předtím roku 1632 na následky zranění v bitvě u Lützenu. Poručníkem jeho manželky a syna Volfganga Adama se stal Albrecht z Valdštejna. Volfgang Adam se stal důstojníkem a zemřel roku 1647 při střeleckém souboji s generálem Golčem pod hradbami Prahy. Podle Adamovy poslední vůle jeho majetek zdědila Marie Ester z Huischinu. Od ní kosmonoské panství zpustošené častými pobyty vojsk[2] koupil hrabě Heřman Černín z Chudenic za 120 tisíc uherských zlatých.[3]

Černínům Kosmonosy patřily až do roku 1738. Významnou osobou, která se zapsala do dějin zámku, se stal Heřman Jakub Černín, který nechal v letech 1697–1709 zámek přestavět v barokním slohu podle návrhu Giovanniho Battisty Alliprandiho. Přestavba zámku a další nákladné stavby v Kosmonosích Černíny přinutily rozprodat část majetku. Nejprve prodali v roce 1730 Čejetičky, roku 1738 Luštěnice a o dva roky později také Kosmonosy (August Sedláček uvádí prodej Kosmonos v roce 1738[3]).[2] Novým majitelem se stal roku 1740 hrabě Zikmund Hrzán z Harasova. Hrzánům panství zůstalo do roku 1760, kdy je od nich koupili Martinicové[3] a od nich v roce 1804 hrabata z Mirbachu, právě oni nechali v letech 1835–1836 postavit empírové jižní křídlo. Roku 1905 zámek získala rodina Klingerů, kteří jej upravili podle dobových potřeb. Ve druhé polovině dvacátého století v zámecké budově sídlila základní škola a internát střední ekonomické školy. Velký sál byl využíván jako koncertní síň a řada místností byla upravena na byty.[2]

Stavební podobaEditovat

Základem zámku je barokní jednopatrová čtyřkřídlá budova se třinácti okenními osami na každé straně. Její nároží zdůrazňují dvoupatrové hranolové věže. Barokní fasády jsou zdobené bosovanými lizénami a okny, nad kterými se nachází suprafenestry se zvlněnými římsami. Jižní strana a přilehlé části východní a západní strany mají fasády empírové. Na věžích jsou nakupené pilastry, které nesou kladí a nad ním trojúhelníkový štít na každé straně.[5]

Hlavní vstup se nachází ve východním křídle, jehož dominantou je pětiosý střední rizalitportálem, kterým se vchází do vestibulu zaklenutého plackovou klenbou. Po stranách portálu stojí volutové pilastry nesoucí balkón s vázami. Okna v prvním patře rizalitu mají půlobloukové zakončení a osvětlují velký sál. Okna ve druhém patře rizalitu jsou oválná. Menší portály se nachází také na severní a západní straně. Nadvoří je v prvním patře lemováno lichými arkádami.[5] Velký sál v rizalitu svou výškou přesahuje výšku dvou pater a je jediným zámeckým prostorem s dochovanou původní výzdobou (nástropní a nástěnné malby) z osmnáctého století.[2]

K památkově chráněnému areálu patří také budova panského dvora (čp. 2), obytný domek (čp. 225), zámecký park s terasovou zdí a jezírkem a ohradní zeď s bránou a vázami.[6]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2019-02-03]. Identifikátor záznamu 138496 : Zámek. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  2. a b c d e f g h Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Rudolf Anděl. Svazek III. Severní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Kosmonosy – zámek, s. 213–214. Dále jen Anděl (1984). 
  3. a b c d e SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek X. Boleslavsko. Praha: František Šimáček, 1895. 462 s. Dostupné online. Kapitola Tvrze u Michalovic, s. 221. 
  4. Anděl (1984), s. 172.
  5. a b Umělecké památky Čech. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek II. K/O. Praha: Academia, 1978. 580 s. Heslo Kosmonosy, s. 102. 
  6. Zámek [online]. Národní památkový ústav [cit. 2019-02-03]. Dostupné online. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat