Voluta
Voluta (latinsky volutus = svinutý) je spirálovitý motiv různých soustav výzdoby, který konstrukčně vychází z Archimédovy spirály. Tento motiv je v architektuře využíván od pravěku v mnoha různých formách, polohách a způsobech umístění. Nejčastěji byl využíván v sestavě hlavic, palmet a ant v iónském sloupovém řádu a korintském sloupovém řádu a v sestavě volutového štítu.[1][2]
Využití volut v jednotlivých slozíchEditovat
Iónský sloupový řád (antika)Editovat
Voluta je charakteristickým prvkem hlavic sloupů tohoto řádu.
Korintský sloupový řád (antika)Editovat
Voluty jsou součástí složitých hlavic sloupu tohoto řádu. Voluty tvoří na těchto hlavicích především rohové články, svinující se pod deskou abaku, k těmto čtyřem rohovým volutám přistupují často další vřazené voluty.
Volutový ornament (pozdní renesance)Editovat
Objevuje se ve vrcholné renesanci od poloviny 16. století (po roce 1570) v nizozemském a německém manýrismu (Florisův styl) na fasádách radnic a měšťanských domů v oblasti řeky Vezery (odtud vezerská renesance).[2]
Volutový štít (renesance, baroko)Editovat
Dynamický domovní štít, typický pro období baroka a rokoka. Voluty se zde využívaly k vyřešení přechodu mezi svislými a vodorovnými částmi stavby.
Voluty ve světové architektuřeEditovat
Antefixy s volutovými palmetami, Afghánistán, 2. stol. př. n. l.
Hlavice iónského sloupu Erechtheionu na Akropoli v Athénách
Voluty na hlavici korintského sloupu, agora v Athénách
Bohatě ornamentovaná voluta v záklenku Titova oblouku v Římě
Volutové konzoly, Tabularium, Řím
Využití volutového ornamentu, štít zámku Libenstein v Sasku, 1590
Detail volutového štítu radnice v Braunschweigu, 1591
Kostel Il Gesu, Řím - použití voluty k spojení svislé a vodorovné části průčelí
Krzeszów, Polsko - volutové helmice kostelních věží
Voluty v české architektuřeEditovat
Volutový štít domu U Dvou slunců, Praha, Nerudova
Radnice v Litoměřicích s volutovým štítem
Volutový štít radnice ve Vrchlabí
Volutový štít kostela sv. Tomáše v Brně
Volutová římsa domu v Olomouci
Detail volutového štítu selské usedlosti čp. 13 v Bušanovicích (okr. Prachatice)
ReferenceEditovat
- ↑ BLAŽÍČEK, O. J.; KROPÁČEK, J. Slovník pojmů z dějin umění. Názvosloví a tvarosloví architektury, sochařství, malby a užitého umění. Praha: Odeon, 1991. ISBN 80-207-0246-6.
- ↑ a b KOCH, W. Evropská architektura. Encyklopedie evropské architektury od antiky po současnost. Praha: Ikar, 1998. ISBN 80-7202-388-8.
