Otevřít hlavní menu

Ferdinand Marjanko

český novinář, básník a překladatel
(přesměrováno z Ferdinand Marjánko)

Ferdinand Marjanko (31. května 1845 Kosmonosy[1]13. května 1903 Praha[2]) byl český novinář, básník a překladatel. Působil jako redaktor několika časopisů (nejprve Krakonoš v Jičíně, poté Brousek v Praze, v letech 1875–90 pak Svornost ve Slaném). Roku 1890 se stal tajemníkem Ústřední společnosti hospodářské pro království české, pro kterou organizoval výroční svatojánské výstavy a redigoval České listy hospodářské. V mládí byl rovněž literárně činný – psal básně a povídky, překládal z ruštiny a starořečtiny.

Ferdinand Marjanko
Narození 31. května 1845
Kosmonosy
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 13. května 1903 (ve věku 57 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Příčina úmrtí infarkt myokardu
Národnost Češi
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

ŽivotEditovat

MládíEditovat

Narodil se 13. května 1845 v Kosmonosech, kde jeho otec Vincenc Marjanko sloužil u hraběte Mirbacha.[p 1] Vystudoval nižší gymnázium v Mladé Boleslavi a vyšší gymnázium v Praze; kvůli nedostatku peněz musel bydlet v Emauzském klášteře. Po maturitě se zapsal na filosofickou fakultu, z finančních důvodů ale musel předčasně odejít. Místo toho se zaměřil na teologii a strávil tři roky na semináři v Hradci Králové.[3]

Pobyt v Jičíně a SlanémEditovat

Ferdinand Marjanko v roce 1873 založil v Jičíně časopis Krakonoš. O rok později se stal redaktorem pražského listu Brousek (vydával Jan Stanislav Skrejšovský), odkud roku 1875 přestoupil do časopisu Svornost ve Slaném. Působil zde patnáct let.[3] Zapojil se zde do politických bojů, v nichž byl jeho hlavním protivníkem slánský časopis Svobodný občan.[4] Během pobytu ve Slaném se rovněž oženil s Annou Neureuterovou.[3]

Redaktor Národní politikyEditovat

Roku 1890 odjel do Prahy, kde nejprve vstoupil do redakce Národní politiky, ale zanedlouho přijal místo tajemníka v Ústřední hospodářské společnosti pro království české. Funkci zastával velmi pečlivě a svědomitě. Mimo jiné redigoval České listy hospodářské a s úspěchem pořádal výroční svatojánské výstavy.[4]

Byl rovněž dlouholetým členem Spolku českých žurnalistů, v němž zastával funkci revizora.[3]

SmrtEditovat

11. května 1903 dopoledne, během organizace výstavy v Královské oboře, ho náhle postihla prudká bolest na prsou a na následky „překrvácení plic“ (zřejmě infarkt myokardu) zemřel o dva dny později[2]. Pohřeb byl vypraven v pátek 15. května z jeho bytu v tehdejší Táborské ulici č. 7 v hořejším Novém Městě[3] (čp. 1877,[5] dnes Legerova ulice)[6] na nádraží Františka Josefa, odkud byly jeho ostatky převezeny do Slaného a tam uloženy do rodinné hrobky.[3]

Rodinný životEditovat

Ferdinand Marjanko byl ženat s Annou Neureutterovou (1851–??).[7]

DíloEditovat

V mládí psal básně, například: Noční pán, Zlé oči in: Světozor (26. duben 1872);[8] (přispěl např. do almanachu Anemonky pod pseudonymem Ferdinand Marenko)[9] a povídky.[3]

Rovněž překládal z francouzštiny, ruštiny a polštiny, např. Anakreónovy básně (Písně anakreontické, 1880),[3] povídku Honba na tigra (z ruštiny od A. Jak. Maksimova, cca 1888)[10] a veselohru Souboj, aneb Žena dvou mužů (v Divadelním ochotníku z r. 1870)[11]

ZajímavostEditovat

Při pobytu ve Slaném byl zvolen členem výboru místního Klubu velocipedistů „Slaný“ a revizorem jeho účtů.[12]

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. V matrice narozených zapsán jako „právní posel“.

ReferenceEditovat

  1. Matrika narozených, Kosmonosy, 1843-1853, snímek
  2. a b Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnosti při kostele sv.Apolináře na Novém Městě pražském
  3. a b c d e f g h Ferdinand Marjánko zemřel. Národní listy. 1903-05-14, roč. 43, čís. 132, s. 2. Dostupné online [cit. 2013-03-02]. 
  4. a b VYKOUKAL, František Vladimír. Nové rovy. Osvěta. 1903, roč. 33, čís. 1, s. 565. Dostupné online [cit. 2013-03-02]. 
  5. Zemřelí v Praze. Národní politika. 1903-05-19, roč. 21, čís. 136, s. 5. Dostupné online [cit. 2013-03-02]. 
  6. Viz např. polohu domu čp. 1877 v katastru nemovitostí nebo historii Legerovy ulice (legerova39.blogspot.dk)
  7. Policejní ředitelství I, konskripce, karton 374, obraz 96, Marjanko Ferdinand
  8. Z básní Ferd. Marjanka. Světozor. 17/1872, s. 199. Dostupné online. 
  9. Viz ukázku na Wikizdrojích.
  10. Podle seznamu prací v NK ČR.
  11. Viz Digitalizované vydání v NK ČR.
  12. Klub velocipedistů „Slaný“. Světlo. 17. 2. 1899, s. 20. Dostupné online. 

Externí odkazyEditovat