Kněžský seminář
Kněžský seminář (z lat. seminarium – semeniště, rostlinná/stromová školka od semen – semeno[1][2]), někdy alumnát, je ústav katolické církve pro přípravu budoucích kněží. Jeho žáci se nazývají seminaristé nebo také bohoslovci. Semináře jsou buďto diecézní, které zřizuje patřičné (arci)biskupství, nebo interdiecézní, které zřizuje Kongregace pro katolickou výchovu, která zároveň poskytuje dozor a obecný rámec pro fungování všech seminářů. Seminaristé studují na teologických fakultách, kde získávají odbornou průpravu teoretickou, v seminářích pak procházejí duchovní formací.
Přehled seminářů pro české seminaristyEditovat
V současnosti fungují v Česku dva kněžské semináře a to pražský a olomoucký.
Na území nynější České republiky existovaly kněžské semináře v těchto místech:
- Praha (1636-1783, 1790-1953, od roku 1990; v letech 1783 až 1790 generální seminář pro Čechy)
- Litoměřice (od 18. století do roku 1783, 1790-1950, 1953-1990; Teologický konvikt 1990–2002)
- Hradec Králové (1714-1783, 1790-1950)
- České Budějovice (1803-1950)
- Olomouc (do roku 1785, 1790-1950, 1968-1974, od roku 1990)
- Klášterní Hradisko (v letech 1785 až 1790 generální seminář pro Moravu)
- Brno (1807-1950)
- Vidnava (1899-1939)
Pro české a moravské studenty existovaly také kněžské semináře v Římě:
- Bohemicum (1884-1929)
- Nepomucenum (od roku 1929)
Galerie budov seminářůEditovat
olomoucký Arcibiskupský kněžský seminář
saratovský ortodoxní teologický seminář
vratislavský biskupský seminář
černihivský ortodoxní seminář
OdkazyEditovat
ReferenceEditovat
LiteraturaEditovat
Pavlíček, Tomáš W.: Výchova kněží v Čechách a jejich role v náboženské kultuře (1948–1914). Praha : Academia, 2017, ISBN 978-80-200-2771-9.
