Gustav Adolf Procházka

český duchovní, teolog a vysokoškolský pedagog

Gustav Adolf Procházka (11. března 1872 Kosmonosy[1]9. února 1942 Praha[2]) byl druhý patriarcha Církve československé (husitské). Původně římskokatolický kněz orientovaný reformisticky, později spoluzakladatel, duchovní, biskup a nakonec patriarcha Církve československé (husitské). Dále teolog, profesor Vysoké školy bohovědné CČS, v letech 1935–1939 suplent pro praktickou teologii Husovy československé evangelické fakulty bohoslovecké (HČEFB) v Praze.

prof. ThDr. h. c. Gustav Adolf Procházka
Gustav Adolf Procházka
Gustav Adolf Procházka
Narození11. března 1872
Kosmonosy
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí9. února 1942 (ve věku 69 let)
Praha
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Povolánípedagog a teolog
Oceněníčestný doktor
Nábož. vyznáníkatolická církev
Církev československá husitská
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Studoval na klasickém gymnáziu v Mladé Boleslavi, po úspěšně složené maturitní zkoušce (1891) absolvoval kněžský diecézní seminář v Litoměřicích (18911895). Kněžské svěcení přijal od biskupa Mons. Emanuela Schöbla v roce 1895, poté až do roku 1912 působil jako kaplan ve Vysokém nad Jizerou, Lounech a Jenišovicích u Turnova, kde byl ustanoven farářem (1912). Od studentských let měl blízko k ideám české reformace a katolického modernismu, až do jejího zákazu v roce 1907 pracoval v původní Zemské jednotě katolického duchovenstva a v Katolické moderně. Pozornost i polemiky vyvolaly jeho články o postavení, úloze a reformních snahách řadových kněží, uveřejněné v letech 19171918 v deníku Národní listy.[zdroj?]

Po vzniku samostatné Československé republiky se aktivně zapojil do činnosti obnovené Jednoty katolického duchovenstva československého (7. 11. 1918), jejího radikálního křídla Ohnisko a po jeho přejmenování také Klubu reformních kněží (KRK). Patřil k nejagilnějším účastníkům valného sjezdu KRK 8. 1. 1920, v jehož průběhu dal bezprostřední podnět k založení Církve československé, jako člen jejího prvního řídícího grémia Církevního výboru byl jedním ze čtyř signatářů provolání Národu československému10. 1. 1920.

V následujících letech patřil k předním organizátorům vnitrocírkevní práce CČS a jejím výrazným představitelům zejména v severovýchodních Čechách; v letech 19201923 jako farář náboženské obce Jenišovice a východočeský vikariátní správce, v období 19231928 pak volený biskup od roku 1921 postupně konstituované východočeské diecéze, jejímž sídlem se po Turnovu stal Hradec Králové (1925). Po smrti ThDr. Karla Farského byl v závěru roku 1927 převážnou většinou náboženských obcí (171 ze 194) zvolen druhým patriarchou a tím rovněž biskupem západočeské (dnes pražské) diecéze Církve československé, do úřadu biskupa-patriarchy byl uveden 18. 3. 1928.
V dalších téměř čtrnácti letech se v duchu odkazu prvního patriarchy snažil dále konsolidovat CČS po stránce ideové, organizační i ekonomické. Pod jeho vedením se uskutečnilo ve dnech 28.–30. 3. 1931 2. zasedání I. řádného sněmu, které přijalo Učení náboženství křesťanského pro věřící CČS, novou státně pak schválenou Ústavu CČS a potvrdilo též obřadní, organizační a sociální směřování církve na základech položených oběma valnými sjezdy delegátů náboženských obcí CČS (leden a srpen 1921) i 1. zasedání I. řádného sněmu ze srpna 1924.
Přes veškeré tehdejší vážné vnitrostátní a také mezinárodněpolitické ideologické tlaky[zdroj?] církev odolala náporu hospodářské krize, soustavně rostla nejen její členská základna (v průběhu třicátých let dosáhl počet věřících 700 000[zdroj?]), ale také počet sborových budov. Netušenou měrou se rozvinuly laické iniciativy ve sférách mládežnického hnutí, široce pojatých sociálních, publikačních i vydavatelských aktivit a organizování původně volných sdružení inteligence z řad příslušníků církve do pevněji organizačně konstituované Společnosti ThDr. Karla Farského (1933).
V průběhu jeho patriarchátu církev pronikla na Slovensko a Podkarpatskou Rus[pozn. 1], osobní angažovanost druhého patriarchy přispěla k výraznému rozšíření mezinárodních ekumenických styků CČS. Od roku 1931 byl viceprezidentem Světové aliance pro mezinárodní přátelství prostřednictvím církví, členem Ekumenické rady pro praktické křesťanství a členem komise pro vysokoškolské studium při Světovém svazu pro svobodné křesťanství. V roce 1934 jeho úsilí ocenila Meadville Lombard Theological School v Chicagu udělením čestného doktorátu teologie.[zdroj?]

Výrazně se zasloužil o specifikaci bohoslovecké výuky budoucích duchovních CČS, kteří byli do té doby vzděláváni na Husově československé evangelické fakultě bohoslovecké. V letech 19321934 na základě jeho iniciativy byl zřízen první samostatný teologický ústav Vysoká škola bohovědná CČS a jiných svobodných církví křesťanských v Praze, na níž G. A. Procházka působil jako profesor pastorální teologie. Projekt nezískal oficiální státní uznání, po návratu studentů na HČEFB však byla v jejím rámci od roku 1935 zřízena samostatná sekce pedagogů Církve československé s profesory Aloisem Spisarem a Františkem Kovářem; druhý patriarcha pak v jejím rámci přednášel jako suplent praktickou teologii v letech 19351939.

Závěr jeho patriarchátu byl poznamenán nacistickou okupací. ThDr. Gustav Adolf Procházka, vážně nemocen od podzimu 1941, zemřel 9. února 1942 v Praze ve věku 69 let. Po jeho skonu již nesměl[zdroj?] být západočeský (pražský) biskupský a církevní patriarší stolec do konce války obsazen.[3]

DíloEditovat

Příspěvky do periodikEditovat

  • Byl publicisticky činný od studentských let, před koncem I. světové války (1917–1918) proslul zejména články o reformních snahách katolického duchovenstva v Národních listech, po roce 1920 publikoval hlavně v periodických tiskovinách Církve československé Český zápas, Náboženská revue CČS a v kalendáři Blahoslav.
  • Z jeho žurnalistických materiálů jsou dodnes aktuální následující stati a úvahy:
    • O bohosloveckou fakultu církve československé. Náboženská revue CČS 3/1, 1931, s. 1–11
    • Krise v CČS? Český zápas, roč. 14, č. 11/1931
    • Dnešní stav církve československé. Český zápas, roč. 14, č. 15/1931
    • Svépomoc. Český zápas, roč. 15, č. 25/1932
    • Volná myšlenka a církev československá. Český zápas, roč. 16, č. 20/1933
    • Ruce k dílu pro společnou věc. Český zápas, roč. 17, č. 50/1934

SpisyEditovat

  • Křesťanský humanism a československá církev. Praha 1932
  • V boji za pravdu : připomínky k Hromádkovým kritikám církve československé v Křesťanské revui 1932. Praha 1933
  • Die Tschechoslowakische Nationalkirche. Leipzig 1937
  • Služebník všech. Praha 1942 (Text byl vydán také v Náboženské revui CČS - příloha Jednota, 24/5, 1953, s. 1–6)

SborníkyEditovat

  • Vstupní přednášky profesorů na Vysoké škole bohoslovecké církve československé / Předneseny při zahájení přednášek dne 10. října 1932 (Gustav Adolf Procházka, Alois Spisar, Josef Rostislav Stejskal, Vilém Kloubek, Jan Plešinger, František M. Hník). Praha 1932

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. (dostupné online v NK ČR. Národní politika. 10. 2. 1942, s. 4. Dostupné online. 
  3. Podrobněji JINDRA, Martin: Sáhnout si do ran tohoto světa. Perzekuce a rezistence Církve československé (husitské) v letech 1938–1945. ÚSTR – CČSH, Praha 2017, s. 704 (ISBN 978-80-87912-80-5, ÚSTR; 978-80-7000-141-7, CČSH), s. 337-350.

LiteraturaEditovat

  • Masarykův slovník naučný. V. díl. Praha 1931. s. 990
  • Ottův slovník naučný nové doby. Dodatky, V. díl. 1. svazek. Praha 1938. s. 166
  • HRDLIČKA, Jaroslav. O patriarchátu Gustava Adolfa Procházky. Český zápas, roč. 87, č. 11/2007
  • CHADIMA, Martin. Gustav Adolf Procházka - II. patriarcha Církve československé (husitské) a jeho doba. Královéhradecká diecéze Církve československé husitské. Hradec Králové 2019.
  • KADEŘÁVEK, Václav. In memoriam patriarchy G. A. Procházky. Theologická revue CČSH, 5/2, 1972, s. 35–38
  • KALOUS, František. Nad osobností druhého patriarchy. Náboženská revue CČS, 14/2, 1942, s. 65–66
  • KAŇÁK, Miloslav. Církev československá, in: Křesťanské církve, denominace a sekty. Praha 1958, s. 325–330
  • KOVÁŘ, František. Vzpomínka na br. patriarchu Procházku. Český zápas, roč. 31, č. 5/1948
  • LOMOZ, Jan. Smrt spravedlivého. Český zápas, roč. 25, č. 7/1942
  • PRÁŠEK, Ferdinand. Vznik Československé církve a patriarcha G. A. Procházka. Praha 1933
  • SAKAŘ, Vladimír. G. A. Procházka. Český zápas, roč. 77, č. 5/1997
  • SEKOT, Aleš. Církev československá za patriarchátu G. A. Procházky (1928-1942), in: Církev československá husitská. Praha 1982, s. 31–34
  • STEJSKAL, Josef Rostislav. K sedmdesátinám br. patriarchy. Náboženská revue CČS 14/1, 1942, s. 1–4
  • STIBOR, Ferdinand. Promluva nad rakví br. patriarchy G. A. Procházky. Český zápas, roč. 25, č. 9/1942
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K–P. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 629–630. 
  • VINKLÁREK, Antonín. Bdělý strážce církve. Český zápas, roč. 25, č. 8/1942
  • JINDRA, Martin: Sáhnout si do ran tohoto světa. Perzekuce a rezistence Církve československé (husitské) v letech 1938–1945. ÚSTR – CČSH, Praha 2017, s. 698.
  • JINDRA, Martin – SLADKOWSKI, Marcel (eds.): Biografický slovník Církve československé husitské. CČSH, Praha 2020, s. 640, ISBN 978-80-7000-167-7.

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat

Patriarcha Církve československé
Předchůdce:
Karel Farský
19281942
Gustav Adolf Procházka
Nástupce:
František Kovář
Biskup východočeské (královéhradecké) diecéze Církve československé
Předchůdce:
úřad nebyl zřízen
19231928
Gustav Adolf Procházka
Nástupce:
Stanislav Kordule
Biskup západočeské (pražské) diecéze Církve československé
Předchůdce:
Karel Farský
19281942
Gustav Adolf Procházka
Nástupce:
Miroslav Novák