Otevřít hlavní menu

Gustav Adolf Procházka

český duchovní, teolog a vysokoškolský pedagog

Gustav Adolf Procházka (11. března 1872 Kosmonosy[1]9. února 1942 Praha[2]) byl druhý patriarcha Církve československé (husitské). Původně římskokatolický kněz orientovaný reformisticky, později spoluzakladatel, duchovní, biskup a nakonec patriarcha Církve československé (husitské). Dále teolog, profesor Vysoké školy bohovědné CČS, v letech 1935–1939 suplent pro praktickou teologii Husovy československé evangelické fakulty bohoslovecké (HČEFB) v Praze.

prof. ThDr. h. c. Gustav Adolf Procházka
Gustav Adolf Procházka
Gustav Adolf Procházka
Narození 11. března 1872
Kosmonosy
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 9. února 1942 (ve věku 69 let)
Praha
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Ocenění čestný doktor
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

ŽivotEditovat

Studoval na klasickém gymnáziu v Mladé Boleslavi, po úspěšně složené maturitní zkoušce (1891) absolvoval kněžský diecézní seminář v Litoměřicích (18911895). Kněžské svěcení přijal od biskupa Mons. Emanuela Schöbla v roce 1895, poté až do roku 1912 působil jako kaplan ve Vysokém nad Jizerou, Lounech a Jenišovicích u Turnova, kde byl ustanoven farářem (1912). Od studentských let měl blízko k ideám české reformace a katolického modernismu, až do jejího zákazu v roce 1907 pracoval v původní Zemské jednotě katolického duchovenstva a v Katolické moderně. Pozornost i polemiky vyvolaly jeho články o postavení, úloze a reformních snahách řadových kněží, uveřejněné v letech 19171918 v deníku Národní listy.[zdroj?]

Po vzniku samostatné Československé republiky se aktivně zapojil do činnosti obnovené Jednoty katolického duchovenstva československého (7. 11. 1918), jejího radikálního křídla Ohnisko a po jeho přejmenování také Klubu reformních kněží (KRK). Patřil k nejagilnějším účastníkům valného sjezdu KRK 8. 1. 1920, v jehož průběhu dal bezprostřední podnět k založení Církve československé, jako člen jejího prvního řídícího grémia Církevního výboru byl jedním ze čtyř signatářů provolání Národu československému10. 1. 1920.

V následujících letech patřil k předním organizátorům vnitrocírkevní práce CČS a jejím výrazným představitelům zejména v severovýchodních Čechách; v letech 19201923 jako farář náboženské obce Jenišovice a východočeský vikariátní správce, v období 19231928 pak volený biskup od roku 1921 postupně konstituované východočeské diecéze, jejímž sídlem se po Turnovu stal Hradec Králové (1925). Po smrti ThDr. Karla Farského byl v závěru roku 1927 převážnou většinou náboženských obcí (171 ze 194) zvolen druhým patriarchou a tím rovněž biskupem západočeské (dnes pražské) diecéze Církve československé, do úřadu biskupa-patriarchy byl uveden 18. 3. 1928.
V dalších téměř čtrnácti letech se v duchu odkazu prvního patriarchy snažil dále konsolidovat CČS po stránce ideové, organizační i ekonomické. Pod jeho vedením se uskutečnilo ve dnech 28.–30. 3. 1931 2. zasedání I. řádného sněmu, které přijalo Učení náboženství křesťanského pro věřící CČS, novou státně pak schválenou Ústavu CČS a potvrdilo též obřadní, organizační a sociální směřování církve na základech položených oběma valnými sjezdy delegátů náboženských obcí CČS (leden a srpen 1921) i 1. zasedání I. řádného sněmu ze srpna 1924.
Přes veškeré tehdejší vážné vnitrostátní a také mezinárodněpolitické ideologické tlaky[zdroj?] církev odolala náporu hospodářské krize, soustavně rostla nejen její členská základna (v průběhu třicátých let dosáhl počet věřících 700 000[zdroj?]), ale také počet sborových budov. Netušenou měrou se rozvinuly laické iniciativy ve sférách mládežového hnutí, široce pojatých sociálních, publikačních i vydavatelských aktivit a organizování původně volných sdružení inteligence z řad příslušníků církve do pevněji organizačně konstituované Společnosti ThDr. Karla Farského (1933).
V průběhu jeho patriarchátu církev pronikla na Slovensko a Podkarpatskou Rus, osobní angažovanost druhého patriarchy přispěla k výraznému rozšíření mezinárodních ekumenických styků CČS. Od roku 1931 byl viceprezidentem Světové aliance pro mezinárodní přátelství prostřednictvím církví, členem Ekumenické rady pro praktické křesťanství a členem komise pro vysokoškolské studium při Světovém svazu pro svobodné křesťanství. V roce 1934 jeho úsilí ocenila Meadville Lombard Theological School v Chicagu udělením čestného doktorátu teologie.[zdroj?]

Výrazně se zasloužil o specifikaci bohoslovecké výuky budoucích duchovních CČS, kteří byli do té doby vzděláváni na Husově československé evangelické fakultě bohoslovecké. V letech 19321934 na základě jeho iniciativy byl zřízen první samostatný teologický ústav Vysoká škola bohovědná CČS a jiných svobodných církví křesťanských v Praze, na níž G. A. Procházka působil jako profesor pastorální teologie. Projekt nezískal oficiální státní uznání, po návratu studentů na HČEFB však byla v jejím rámci od roku 1935 zřízena samostatná sekce pedagogů Církve československé s profesory Aloisem Spisarem a Františkem Kovářem; druhý patriarcha pak v jejím rámci přednášel jako suplent praktickou teologii v letech 19351939.

Závěr jeho patriarchátu byl poznamenán nacistickou okupací. ThDr. Gustav Adolf Procházka, vážně nemocen od podzimu 1941, zemřel 9. 2. 1942 v Praze ve věku nedožitých sedmdesáti let. Po jeho skonu již nesměl[zdroj?] být západočeský (pražský) biskupský a církevní patriarší stolec do konce války obsazen.[3]

DíloEditovat

Příspěvky do periodikEditovat

  • Byl publicisticky činný od studentských let, před koncem I. světové války (1917–1918) proslul zejména články o reformních snahách katolického duchovenstva v Národních listech, po roce 1920 publikoval hlavně v periodických tiskovinách Církve československé Český zápas, Náboženská revue CČS a v kalendáři Blahoslav.
  • Z jeho žurnalistických materiálů jsou dodnes aktuální následující stati a úvahy:
    • O bohosloveckou fakultu církve československé. Náboženská revue CČS 3/1, 1931, s. 1–11
    • Krise v CČS? Český zápas, roč. 14, č. 11/1931
    • Dnešní stav církve československé. Český zápas, roč. 14, č. 15/1931
    • Svépomoc. Český zápas, roč. 15, č. 25/1932
    • Volná myšlenka a církev československá. Český zápas, roč. 16, č. 20/1933
    • Ruce k dílu pro společnou věc. Český zápas, roč. 17, č. 50/1934

SpisyEditovat

  • Křesťanský humanism a československá církev. Praha 1932
  • V boji za pravdu : připomínky k Hromádkovým kritikám církve československé v Křesťanské revui 1932. Praha 1933
  • Die Tschechoslowakische Nationalkirche. Leipzig 1937
  • Služebník všech. Praha 1942 (Text byl vydán také v Náboženské revui CČS - příloha Jednota, 24/5, 1953, s. 1–6)

SborníkyEditovat

  • Vstupní přednášky profesorů na Vysoké škole bohoslovecké církve československé / Předneseny při zahájení přednášek dne 10. října 1932 (Gustav Adolf Procházka, Alois Spisar, Josef Rostislav Stejskal, Vilém Kloubek, Jan Plešinger, František M. Hník). Praha 1932

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. (dostupné online v NK ČR. Národní politika. 10. 2. 1942, s. 4. Dostupné online. 
  3. Podrobněji JINDRA, Martin: Sáhnout si do ran tohoto světa. Perzekuce a rezistence Církve československé (husitské) v letech 1938–1945. ÚSTR – CČSH, Praha 2017, s. 704 (ISBN 978-80-87912-80-5, ÚSTR; 978-80-7000-141-7, CČSH), s. 337-350.

LiteraturaEditovat

  • Masarykův slovník naučný. V. díl. Praha 1931. s. 990
  • Ottův slovník naučný nové doby. Dodatky, V. díl. 1. svazek. Praha 1938. s. 166
  • HRDLIČKA, Jaroslav. O patriarchátu Gustava Adolfa Procházky. Český zápas, roč. 87, č. 11/2007
  • KADEŘÁVEK, Václav. In memoriam patriarchy G. A. Procházky. Theologická revue CČSH, 5/2, 1972, s. 35–38
  • KALOUS, František. Nad osobností druhého patriarchy. Náboženská revue CČS, 14/2, 1942, s. 65–66
  • KAŇÁK, Miloslav. Církev československá, in: Křesťanské církve, denominace a sekty. Praha 1958, s. 325–330
  • KOVÁŘ, František. Vzpomínka na br. patriarchu Procházku. Český zápas, roč. 31, č. 5/1948
  • LOMOZ, Jan. Smrt spravedlivého. Český zápas, roč. 25, č. 7/1942
  • PRÁŠEK, Ferdinand. Vznik Československé církve a patriarcha G. A. Procházka. Praha 1933
  • SAKAŘ, Vladimír. G. A. Procházka. Český zápas, roč. 77, č. 5/1997
  • SEKOT, Aleš. Církev československá za patriarchátu G. A. Procházky (1928-1942), in: Církev československá husitská. Praha 1982, s. 31–34
  • STEJSKAL, Josef Rostislav. K sedmdesátinám br. patriarchy. Náboženská revue CČS 14/1, 1942, s. 1–4
  • STIBOR, Ferdinand. Promluva nad rakví br. patriarchy G. A. Procházky. Český zápas, roč. 25, č. 9/1942
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K–P. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 629–630. 
  • VINKLÁREK, Antonín. Bdělý strážce církve. Český zápas, roč. 25, č. 8/1942
  • JINDRA, Martin: Sáhnout si do ran tohoto světa. Perzekuce a rezistence Církve československé (husitské) v letech 1938–1945. ÚSTR – CČSH, Praha 2017, s. 698.

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat

Patriarcha Církve československé
Předchůdce:
Karel Farský
1928-1942
Gustav Adolf Procházka
Nástupce:
František Kovář
Biskup východočeské (královéhradecké) diecéze Církve československé
Předchůdce:
úřad nebyl zřízen
1923-1928
Gustav Adolf Procházka
Nástupce:
Stanislav Kordule
Biskup západočeské (pražské) diecéze Církve československé
Předchůdce:
Karel Farský
1928-1942
Gustav Adolf Procházka
Nástupce:
Miroslav Novák