Otevřít hlavní menu
Wikipedie

Kamil Krofta

československý ministr zahraničí a historik

ŽivotEditovat

Mládí a studiaEditovat

Kamil Krofta se narodil v rodině plzeňského advokáta a staročeského politika Josefa Krofty a jeho ženy Marie, rozené Svátkové.[1] Byl třetím z deseti sourozenců. Vystudoval gymnázium v Plzni a v letech 1894–1896 studoval na filozofické fakultě Karlovo–Ferdinandovy univerzity v Plzni. Poté studoval na Institut für Österreichische Geschichtsforschung ve Vídni. Doktorem filozofie byl promován v Praze v roce 1898.[2] O rok později ukončil i vídeňská studia.

Práce v Zemském archivu a na univerzitěEditovat

Po ukončení studií pobýval dva roky na stipendijním pobytu ve Vatikánu, kde připravoval k vydání bohemika – papežské listiny z let 1378–1404. Vynikající výsledky jeho práce byly referencí pro přijetí do pražského Zemského archivu, kde pracoval v období 1901–1911.

V roce 1904 byl jmenován dopisujícím členem České akademie pro vědy, slovesnost a umění[3] a v následujícím roce se habilitoval na pražské české univerzitě. Dne 11. listopadu 1911 byl Kamil Krofta na této univerzitě jmenován mimořádným profesorem rakouských dějin a 29. února 1912 opustil Zemský archiv, aby na univerzitu nastoupil.[4]

Po vzniku ČeskoslovenskaEditovat

V roce 1919 byl Kamil Krofta jmenován řádným profesorem československých dějin se zvláštním zřetelem ke Slovensku, ale již od roku 1920 byl vyslancem ČSR v Italském království a u Svatého stolce (výrazně se zasloužil o uznání ČSR Svatým stolcem). V lednu 1922 se stal vyslancem ve Vídni, od roku 1925 v Berlíně. V roce 1927 se vrátil do Československa, kde byl zaměstnán na ministerstvu zahraničí jako šéf jeho presidia. Byl zástupcem tehdejšího ministra zahraničí Edvarda Beneše a v době jeho nepřítomnosti ministerstvo řídil. Stejně tak zastupoval ministra zahraničí (a současně předsedu vlády) Milana Hodžu poté, co byl Edvard Beneš v roce 1935 zvolen presidentem republiky. V červnu 1936 odešel do důchodu.[5][6]

Ministr zahraničíEditovat

Po svém zvolení presidentem zprostil Edvard Beneš 29. února 1936 Milana Hodžu řízení ministerstva zahraničních věcí a Kamila Kroftu jmenoval ministrem.[7] (Hodža se postu vzdal kvůli usmíření Republikánské strany československého venkova s prezidentem republiky.) Krofta byl Benešovým stoupencem, a tak Beneš nadále jeho prostřednictvím určoval základní směry československé zahraniční politiky.[6]

Ministrem zahraničí byl Krofta i v době Mnichovské dohody, až do 22. září 1938; krátce po Benešově abdikaci z funkce odešel. Nadále se věnoval vědecké práci.

Protinacistický odboj a smrtEditovat

Od ledna 1943 byl spoluzakladatelem odbojové skupiny Přípravný revoluční národní výbor, jehož dalšími členy byli básník Jaroslav Kvapil a právník Emil Lány. Ve vojenské složce výboru působily zbytky Obrany národa a její posledním zemský velitel generálem Zdeňkem Novákem. V létě 1944 byli všichni vedoucí činitelé Přípravného národního revolučního výboru uvězněni.[8]

Kamil Krofta byl po zatčení vězněn na Pankráci a poté v terezínské Malé pevnosti a spolu s dalšími diplomaty na zámečku Jenerálka. Uvítal ještě presidenta Beneše při jeho návratu do vlasti, zemřel krátce na to na následky věznění, v sanatoriu ve Vráži.[9]

Rodinný životEditovat

Dne 9. října 1905 se v Ejpovicích oženil se Štěpánkou Tylovou (1881–1943), dcerou místního majitele mlýna.[10] Manželé Kroftovi měli syny Jiřího (*1904, Řím)[11] a Jana.

DíloEditovat

  • Bílá hora
  • Čechové a Slováci před svým státním sjednocením
  • Čechy do válek husitských. Dostupné online.
  • Čtení o ústavních dějinách slovenských. Dostupné online.
  • Historia Fratrum a Rozmlouvání starého Čecha s mladým rytířem
  • Kurie a církevní správa zemí českých v době předhusitské
  • Listy z náboženských dějin českých
  • Malé dějiny československé
  • Masarykova politická demokracie. Dostupné online.
  • Nesmrtelný národ (vydáno 1940, se snahou o zvýšení sebevědomí českého národa; výtisk zaslal Krofta Aloisi Eliášovi s osobním dopisem)[5]
  • Němci v Československém státě. Dostupné online.
  • Přehled dějin selského stavu v Čechách a na Moravě
  • Řím a Čechy před hnutím husitským. Dostupné online.
  • Společnost národů v mezinárodní politice. Dostupné online.
  • Z dob naší první republiky. Dostupné online. (Úvahy obhajující zahraniční politiku ČSR, vydáno 1939, na počátku okupace.)
  • Žižka a husitská revoluce. Dostupné online.

Posmrtná oceněníEditovat

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. ↑ Dřívější Jeronýmova byla na Kroftovu přejmenována v letech 1947–1952. V období 1952–1992 se jmenovala Rosy Luxemburgové, poté opět Kroftova.

ReferenceEditovat

  1. ↑ a b Matriční záznam o narození a křtu
  2. ↑ Promoce. Národní politika. 24. 10. 1898, s. 2. Dostupné online. 
  3. ↑ Z České Akademie. Plzeňské listy. 6. 12. 1904, s. 3. Dostupné online. 
  4. ↑ Zprávy Zemského archivu království Českého. 1918, s. 340. Dostupné online. 
  5. ↑ a b Ministerstvo zahraničních věcí: Kamil Krofta
  6. ↑ a b Vláda České republiky: Prof. PhDr. Kamil Krofta
  7. ↑ Nový ministr zahraničí. Moravská orlice. 1. 3. 1936, s. 3. Dostupné online. 
  8. ↑ Ptejte se knihovny: Co to byl Revoluční národní výbor
  9. ↑ Minulost.cz, Zlatuše Kukánová: Likvidace a obnova československé diplomacie v letech 1939–1945
  10. ↑ Matrika oddaných Dýšina, 1894-1911. snímek 143
  11. ↑ Soupis pražských obyvatel: Krofta Kamil
  12. ↑ Řád T. G. Masaryka: Seznam vyznamenaných

LiteraturaEditovat

  • BARTOŠ, František Michálek. Kamil Krofta. 1. vyd. Praha: Orbis, 1946. 37 s.
  • DEJMEK, Jindřich. Historik v čele diplomacie: Kamil Krofta: studie z dějin československé zahraniční politiky v letech 1936-1938. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 1998. 397 s. ISBN 80-7184-593-0.
  • FORST, Vladimír ed. et al. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. Svazek 2/II. Praha: Academia, 1993. 1377 s. ISBN 80-200-0345-2. S. 983–985. 
  • GLÜCKLICH, Julius. Kamil Krofta. Vyd. 1. V Praze: Česká akademie věd a umění, 1947. 70 s.
  • HONAJZER, Jiří (1995): Vznik a rozpad vládních koalic v Československu v letech 1918–1938. Praha: Orbis.
  • KUTNAR, František; MAREK, Jaroslav. Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví : od počátků národní kultury až do sklonku třicátých let 20. století. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1997. 1065 s. ISBN 80-7106-252-9. 
  • MORÁVKOVÁ, Naděžda. Plzeňan Kamil Krofta. Plzeň: Koniáš, 2016. 359 s. ISBN 978-80-86948-25-6.
  • ŠTECH, V. V. V zamlženém zrcadle. Praha : Československý spisovatel, 1969, str. 179

Externí odkazyEditovat


Autoritní data: AUT: jk01063388 | GND: 121313891 | ISNI: 0000 0001 1022 3687 | LCCN: n83215174 | VIAF: 22134070 | WorldcatID: lccn-n83215174
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Kamil_Krofta&oldid=17789094“