Kamil Krofta

československý ministr zahraničí a historik

Kamil Krofta (17. července 1876 Plzeň[1]16. srpna 1945 Vráž) byl český historik Gollovy školy, univerzitní profesor, československý politik a diplomat.

Prof. Kamil Krofta
Kamil Krofta 1936.jpg
1. Čs. vyslanec ve Svatém stolci (Vatikánu)
Ve funkci:
22. březen 1920 – prosinec 1921
NástupceVáclav Pallier
Čs. vyslanec v Rakousku
Ve funkci:
1922 – 1925
PředchůdceHanuš Peterka
NástupceArtur Pacák
Čs. vyslanec v Německu
Ve funkci:
1925 – 1927
PředchůdceVlastimil Tusar
NástupceFrantišek Chvalkovský
3. ministr zahraničí Československa
Ve funkci:
29. února 1936 – 22. září 1938
PředchůdceMilan Hodža
NástupceFrantišek Chvalkovský
Stranická příslušnost
ČlenstvíČsND

Narození17. července 1876
Plzeň,
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí16. srpna 1945 (ve věku 69 let)
Vráž,
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Národnostčeská
ChoťŠtěpánka Kroftová rozená Tylová
RodičeJosef Krofta, Marie Kroftová rozená Svátková
DětiJiří Krofta, Jan Krofta
PříbuzníRichard Krofta (bratr), Marie Hegnerová roz. Kroftová (sestra), Otakar Krofta (bratr),Josefa Schmiedová roz. Kroftová (sestra), Marie Charvátová roz. Kroftová (sestra), Anna Schüllerová roz. Kroftová (sestra)
OceněníŘád Tomáše Garrigua Masaryka mzz 1. třídy in memoriam (1992)
CommonsKamil Krofta
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Mládí a studiaEditovat

Kamil Krofta se narodil v rodině plzeňského advokáta a staročeského politika Josefa Krofty a jeho ženy Marie, rozené Svátkové.[1] Byl třetím z deseti sourozenců.[2] Vystudoval gymnázium v Plzni a v letech 1894–1896 studoval na filozofické fakultě Karlovo–Ferdinandovy univerzity v Plzni. Poté studoval na Institut für Österreichische Geschichtsforschung ve Vídni. Doktorem filozofie byl promován v Praze v roce 1898.[3] O rok později ukončil i vídeňská studia.

Práce v Zemském archivu a na univerzitěEditovat

Po ukončení studií pobýval dva roky na stipendijním pobytu ve Vatikánu, kde připravoval k vydání bohemika – papežské listiny z let 1378–1404. Vynikající výsledky jeho práce byly referencí pro přijetí do pražského Zemského archivu, kde pracoval v období 1901–1911.

V roce 1904 byl jmenován dopisujícím členem České akademie pro vědy, slovesnost a umění[4] a v následujícím roce se habilitoval na pražské české univerzitě. Dne 11. listopadu 1911 byl Kamil Krofta na této univerzitě jmenován mimořádným profesorem rakouských dějin a 29. února 1912 opustil Zemský archiv, aby na univerzitu nastoupil.[5]

Po vzniku ČeskoslovenskaEditovat

V roce 1919 byl Kamil Krofta jmenován řádným profesorem československých dějin se zvláštním zřetelem ke Slovensku, ale již 22. března 1920[6] se stal prvním vyslancem ČSR u Svatého stolce a ve funkci byl do prosince 1921[7] (výrazně se zasloužil o uznání ČSR Svatým stolcem). V lednu 1922 se stal vyslancem ve Vídni, od roku 1925 v Berlíně. V roce 1927 se vrátil do Československa, kde byl zaměstnán na ministerstvu zahraničí jako šéf jeho presidia. Byl zástupcem tehdejšího ministra zahraničí Edvarda Beneše a v době jeho nepřítomnosti ministerstvo řídil. Stejně tak zastupoval ministra zahraničí (a současně předsedu vlády) Milana Hodžu poté, co byl Edvard Beneš v roce 1935 zvolen presidentem republiky. V červnu 1936 odešel do důchodu.[8][9]

Ministr zahraničíEditovat

Po svém zvolení presidentem zprostil Edvard Beneš 29. února 1936 Milana Hodžu řízení ministerstva zahraničních věcí a Kamila Kroftu jmenoval ministrem.[10] (Hodža se postu vzdal kvůli usmíření Republikánské strany československého venkova s prezidentem republiky.) Krofta byl Benešovým stoupencem, a tak Beneš nadále jeho prostřednictvím určoval základní směry československé zahraniční politiky.[9]

Ministrem zahraničí byl Krofta i v době Mnichovské dohody, až do 22. září 1938; krátce po Benešově abdikaci z funkce odešel. Nadále se věnoval vědecké práci.

Protinacistický odboj a smrtEditovat

Od ledna 1943 byl spoluzakladatelem odbojové skupiny Přípravný revoluční národní výbor, jehož dalšími členy byli básník Jaroslav Kvapil a právník Emil Lány. Ve vojenské složce výboru působily zbytky Obrany národa s jejím posledním zemský velitelem generálem Zdeňkem Novákem. V létě 1944 byli všichni vedoucí činitelé Přípravného národního revolučního výboru uvězněni.[11] Kamil Krofta byl po zatčení vězněn na Pankráci a poté v terezínské Malé pevnosti a spolu s dalšími diplomaty na zámečku Jenerálka. Propuštěn byl na začátku Pražského povstání, 5. května 1945, na příkaz nacistického pohlavára Karla Hermanna Franka, který chtěl v Protektorátu ustanovit přechodnou vládu, aby se zabránilo krveprolití. Krofta však účast v této vládě odmítl.[12]

Uvítal ještě presidenta Beneše při jeho návratu do vlasti, zemřel krátce na to na následky věznění, v sanatoriu ve Vráži.[13] Pohřben byl na hřbitově v Dýšině[14].

Rodinný životEditovat

Dne 9. října 1905 se v Ejpovicích oženil se Štěpánkou Tylovou (1881–1943), dcerou místního majitele mlýna.[15] Manželé Kroftovi měli syny Jiřího (* 1904, Řím)[16] a Jana.

Bydleli na nábřeží Legií čp. 729/31 Praha 5,[16] Smíchov (v současnosti Janáčkovo nábřeží).[17]

DíloEditovat

  • 11. březen - 8. duben 1848. (1919) [18]
  • Bílá hora
  • Boj o mír a bezpečnost státu. (1934) – československá zahraniční politika v projevech ministra Dra Ed. Beneše, 1924 – 1933 [19]
  • Čechové a Slováci před svým státním sjednocením
  • Čechy do válek husitských. (1930) [20]
  • Čtení o ústavních dějinách slovenských. (1924) [21]
  • Dějinné základy naší samostatnosti. (1933) – projev na Staroměstském náměstí v Praze v předvečer 28. října 1933 [22]
  • Dějiny československé. (1946) [23]
  • Historia Fratrum a Rozmlouvání starého Čecha s mladým rytířem
  • Chelčický a Jednota v XV. století. (1916) – nový otisk prací: Petr Chelčický a jeho učení, Jednota bratrská v XV. století, Nové spisy o Valdenských [24]
  • Komenskij, kak zaveršitel gusitskoj tradiciji. (1946) [25]
  • Kurie a církevní správa zemí českých v době předhusitské
  • Listy z náboženských dějin českých
  • Majestát Rudolfa II. (1909) [26]
  • Malé dějiny československé. (1947) [27]
  • Masarykova politická demokracie. (1935) [28]
  • Mistr Jan Hus. (1908) – přednáška proslovená ve Vysokém Mýtě dne 4. července 1908 [29]
  • Monumenta Vaticana res gestas Bohemicas illustrantia. (1903) [30]
  • Naše minulost a přítomnost. (1936) [31]
  • Naše staré legendy a začátky našeho duchovního života. (1947) [32]
  • Nesmrtelný národ. (1940) – od Bílé hory k Palackému (Snaha o zvýšení sebevědomí českého národa; výtisk zaslal Krofta Aloisi Eliášovi s osobním dopisem)[8] [33]
  • Němci v Československém státě. (1937) [34]
  • Politická postava Karla Kramáře. (1930) [35]
  • Přehled dějin selského stavu v Čechách a na Moravě
  • Řím a Čechy před hnutím husitským. (1906) [36]
  • Sborník prací historických. (1906) [37]
  • Sněmy české od léta 1526 až po naši dobu. (1910) [38]
  • Společnost národů v mezinárodní politice. (1936) [39]
  • Die Tschechoslovakei und die Kleine Entente in der heutigen europäischen Politik. (1937) – Exposé des Aussenministers : Vorgetragen am 21. Mai 1937 in den Aussenausschüssen des Abgeordnetenhauses und des Senates der Nationalversammlung [40]
  • Výchova k státnosti. (1935) – výchova k brannosti, výchova politická, propaganda státu [41]
  • Z dob naší první republiky. (1939) [42]
  • Žižka a husitská revoluce. (1936) [43]

Posmrtná oceněníEditovat

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. Dřívější Jeronýmova byla na Kroftovu přejmenována v letech 1947–1952. V období 1952–1992 se jmenovala Rosy Luxemburgové, poté opět Kroftova.

ReferenceEditovat

  1. a b Matriční záznam o narození a křtu
  2. Richard Krofta. encyklopedie.plzen.eu [online]. [cit. 2022-11-28]. Dostupné online. 
  3. Promoce. Národní politika. 24. 10. 1898, s. 2. Dostupné online. 
  4. Z České Akademie. Plzeňské listy. 6. 12. 1904, s. 3. Dostupné online. 
  5. Zprávy Zemského archivu království Českého. 1918, s. 340. Dostupné online. 
  6. Výročí obnovení diplomatických vztahů mezi Sv. stolcem a bývalým Československem [online]. MZV ČR, 2020-06-29 [cit. 2021-01-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-03-04. 
  7. STEHLÍKOVÁ, Michaela. Vztahy Československa s Vatikánem v letech 1939-1950. Praha, 2017 [cit. 2021-01-08]. 130 s. Bakalářská práce. FSS MU. Vedoucí práce PhDr. Vladimír Černý, Ph.D.. s. 16. Dostupné online.
  8. a b Ministerstvo zahraničních věcí: Kamil Krofta
  9. a b Vláda České republiky: Prof. PhDr. Kamil Krofta
  10. Nový ministr zahraničí. Moravská orlice. 1. 3. 1936, s. 3. Dostupné online. 
  11. Ptejte se knihovny: Co to byl Revoluční národní výbor
  12. PACNER, Karel. Osudové okamžiky Československa. Praha: Nakladatelství BRÁNA, 2012. 720 s. ISBN 978-80-7243-597-5. S. 206. 
  13. Minulost.cz, Zlatuše Kukánová: Likvidace a obnova československé diplomacie v letech 1939–1945
  14. Dýšina | Spolek pro vojenská pietní místa. www.vets.cz [online]. [cit. 2020-12-29]. Dostupné online. 
  15. Matrika oddaných Dýšina, 1894-1911. snímek 143
  16. a b Soupis pražských obyvatel: Krofta Kamil
  17. FOIBOS. Secesní činžovní domy na Janáčkově nábřeží, Stavby Prahy 5. SlavneVily.cz [online]. FOIBOS, 2022-05-12 [cit. 2022-11-20]. Dostupné online. 
  18. KROFTA, Kamil. 11. březen - 8. duben 1848 [online]. Praha: B. Kočí, 1919 [cit. 2021-10-04]. Dostupné online. 
  19. KROFTA, Kamil. Boj o mír a bezpečnost státu [online]. Praha: Orbis, 1934 [cit. 2021-10-04]. Dostupné online. 
  20. KROFTA, Kamil. Čechy do válek husitských [online]. Praha: Vesmír, 1930 [cit. 2021-10-04]. Dostupné online. 
  21. KROFTA, Kamil. Čtení o ústavních dějinách slovenských [online]. Praha: Klub historický, 1924 [cit. 2021-10-04]. Dostupné online. 
  22. KROFTA, Kamil. Dějinné základy naší samostatnosti [online]. Praha: Demokratický střed, 1933 [cit. 2021-10-04]. Dostupné online. 
  23. KROFTA, Kamil. Dějiny československé [online]. Praha: Sfinx, Bohumil Janda, 1946 [cit. 2021-10-04]. Dostupné online. 
  24. KROFTA, Kamil. Chelčický a Jednota v XV. století [online]. Praha: Historický klub, 1916 [cit. 2021-10-04]. Dostupné online. 
  25. KROFTA, Kamil. Komenskij, kak zaveršitel gusitskoj tradiciji [online]. Praha: Orbis, 1946 [cit. 2021-10-04]. Dostupné online. 
  26. KROFTA, Kamil. Majestát Rudolfa II [online]. Praha: Historický klub, 1909 [cit. 2021-10-04]. Dostupné online. 
  27. KROFTA, Kamil. Malé dějiny československé [online]. Praha: Orbis, 1947 [cit. 2021-10-04]. Dostupné online. 
  28. KROFTA, Kamil. Masarykova politická demokracie [online]. Praha: Československá obec sokolská, 1935 [cit. 2021-10-04]. Dostupné online. 
  29. KROFTA, Kamil. Mistr Jan Hus [online]. Praha: Výkon. výbor Nár. strany svobodomyslné, 1908 [cit. 2021-10-04]. Dostupné online. 
  30. KROFTA, Kamil. Monumenta Vaticana res gestas Bohemicas illustrantia [online]. Praha: Acta Urbani VI. et Bonifacii IX. pontificum romanorum, 1903 [cit. 2021-10-04]. Dostupné online. 
  31. KROFTA, Kamil. Naše minulost a přítomnost [online]. Praha: Orbis, 1936 [cit. 2021-10-04]. Dostupné online. 
  32. KROFTA, Kamil. Naše staré legendy a začátky našeho duchovního života. [online]. Praha: 1947 [cit. 2021-10-04]. Dostupné online. 
  33. KROFTA, Kamil. Nesmrtelný národ: od Bílé hory k Palackému [online]. Praha: 1940 [cit. 2021-10-04]. Dostupné online. 
  34. KROFTA, Kamil. Němci v Československém státě [online]. Praha: Orbis, 1937 [cit. 2021-10-04]. Dostupné online. 
  35. KROFTA, Kamil. Politická postava Karla Kramáře [online]. Praha: Zdeněk Chytil, 1930 [cit. 2021-10-04]. Dostupné online. 
  36. KROFTA, Kamil. Řím a Čechy před hnutím husitským [online]. Praha: nákladem vlastním, 1906 [cit. 2021-10-04]. Dostupné online. 
  37. KROFTA, Kamil. Sborník prací historických [online]. Praha: Hist. klub, 1906 [cit. 2021-10-01]. Dostupné online. 
  38. KROFTA, Kamil. Sněmy české od léta 1526 až po naši dobu [online]. Praha: Zemský výbor království Českého, 1910 [cit. 2021-10-01]. Dostupné online. 
  39. KROFTA, Kamil. Společnost národů v mezinárodní politice [online]. Praha: Čs. akční výbor pro Společnost národů, 1936 [cit. 2021-10-04]. Dostupné online. 
  40. KROFTA, Kamil. Die Tschechoslovakei und die Kleine Entente in der heutigen europäischen Politik [online]. Praha: Orbis, 1937 [cit. 2021-10-04]. Dostupné online. 
  41. KROFTA, Kamil. Výchova k státnosti [online]. Praha: Masarykův lidovýchovný ústav, 1935 [cit. 2021-10-04]. Dostupné online. 
  42. KROFTA, Kamil. Z dob naší první republiky [online]. Praha: Jan Laichter, 1939 [cit. 2021-10-04]. Dostupné online. 
  43. KROFTA, Kamil. Žižka a husitská revoluce. [online]. Praha: Jan Laichter, 1937 [cit. 2021-10-04]. Dostupné online. 
  44. Řád T. G. Masaryka: Seznam vyznamenaných

LiteraturaEditovat

  • BARTOŠ, František Michálek. Kamil Krofta. 1. vyd. Praha: Orbis, 1946. 37 s.
  • DEJMEK, Jindřich. Historik v čele diplomacie: Kamil Krofta: studie z dějin československé zahraniční politiky v letech 1936-1938. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 1998. 397 s. ISBN 80-7184-593-0.
  • FORST, Vladimír ed. et al. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. Svazek 2/II. Praha: Academia, 1993. 1377 s. ISBN 80-200-0345-2. S. 983–985. 
  • GLÜCKLICH, Julius. Kamil Krofta. Vyd. 1. V Praze: Česká akademie věd a umění, 1947. 70 s.
  • HONAJZER, Jiří (1995): Vznik a rozpad vládních koalic v Československu v letech 1918–1938. Praha: Orbis.
  • KUTNAR, František; MAREK, Jaroslav. Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví : od počátků národní kultury až do sklonku třicátých let 20. století. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1997. 1065 s. ISBN 80-7106-252-9. 
  • MORÁVKOVÁ, Naděžda. Plzeňan Kamil Krofta. Plzeň: Koniáš, 2016. 359 s. ISBN 978-80-86948-25-6.
  • ŠTECH, V. V. V zamlženém zrcadle. Praha : Československý spisovatel, 1969, str. 179

Externí odkazyEditovat