Wikipedie

Kamil Krofta

československý ministr zahraničí a historik

Kamil Krofta (17. července 1876 Plzeň[2] – 16. srpna 1945 Vráž) byl český historik Gollovy školy, univerzitní profesor, československý politik a diplomat.

Prof. Kamil Krofta
Kamil Krofta 1936.jpg
1. Čs. vyslanec ve Svatém stolci (Vatikánu)
Ve funkci:
22. březen 1920 – prosinec 1921
NástupceVáclav Pallier
Čs. vyslanec v Rakousku
Ve funkci:
1922 – 1925
PředchůdceHanuš Peterka
NástupceArtur Pacák
Čs. vyslanec v Německu
Ve funkci:
1925 – 1927
PředchůdceVlastimil Tusar
NástupceFrantišek Chvalkovský
3. ministr zahraničí Československa
Ve funkci:
29. února 1936 – 22. září 1938
PředchůdceMilan Hodža
NástupceFrantišek Chvalkovský
Stranická příslušnost
ČlenstvíČsND
Narození17. července 1876
Plzeň,
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí16. srpna 1945 (ve věku 69 let)
Vráž,
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Národnostčeská
RodičeJosef Krofta
PříbuzníOtakar Krofta[1] (sourozenec)
OceněníŘád Tomáše Garrigua Masaryka mzz 1. třídy in memoriam (1992)
CommonsKamil Krofta
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Mládí a studiaEditovat

Kamil Krofta se narodil v rodině plzeňského advokáta a staročeského politika Josefa Krofty a jeho ženy Marie, rozené Svátkové.[2] Byl třetím z deseti sourozenců. Vystudoval gymnázium v Plzni a v letech 1894–1896 studoval na filozofické fakultě Karlovo–Ferdinandovy univerzity v Plzni. Poté studoval na Institut für Österreichische Geschichtsforschung ve Vídni. Doktorem filozofie byl promován v Praze v roce 1898.[3] O rok později ukončil i vídeňská studia.

Práce v Zemském archivu a na univerzitěEditovat

Po ukončení studií pobýval dva roky na stipendijním pobytu ve Vatikánu, kde připravoval k vydání bohemika – papežské listiny z let 1378–1404. Vynikající výsledky jeho práce byly referencí pro přijetí do pražského Zemského archivu, kde pracoval v období 1901–1911.

V roce 1904 byl jmenován dopisujícím členem České akademie pro vědy, slovesnost a umění[4] a v následujícím roce se habilitoval na pražské české univerzitě. Dne 11. listopadu 1911 byl Kamil Krofta na této univerzitě jmenován mimořádným profesorem rakouských dějin a 29. února 1912 opustil Zemský archiv, aby na univerzitu nastoupil.[5]

Po vzniku ČeskoslovenskaEditovat

V roce 1919 byl Kamil Krofta jmenován řádným profesorem československých dějin se zvláštním zřetelem ke Slovensku, ale již 22. března 1920[6] se stal prvním vyslancem ČSR u Svatého stolce a ve funkci byl do prosince 1921[7] (výrazně se zasloužil o uznání ČSR Svatým stolcem). V lednu 1922 se stal vyslancem ve Vídni, od roku 1925 v Berlíně. V roce 1927 se vrátil do Československa, kde byl zaměstnán na ministerstvu zahraničí jako šéf jeho presidia. Byl zástupcem tehdejšího ministra zahraničí Edvarda Beneše a v době jeho nepřítomnosti ministerstvo řídil. Stejně tak zastupoval ministra zahraničí (a současně předsedu vlády) Milana Hodžu poté, co byl Edvard Beneš v roce 1935 zvolen presidentem republiky. V červnu 1936 odešel do důchodu.[8][9]

Ministr zahraničíEditovat

Po svém zvolení presidentem zprostil Edvard Beneš 29. února 1936 Milana Hodžu řízení ministerstva zahraničních věcí a Kamila Kroftu jmenoval ministrem.[10] (Hodža se postu vzdal kvůli usmíření Republikánské strany československého venkova s prezidentem republiky.) Krofta byl Benešovým stoupencem, a tak Beneš nadále jeho prostřednictvím určoval základní směry československé zahraniční politiky.[9]

Ministrem zahraničí byl Krofta i v době Mnichovské dohody, až do 22. září 1938; krátce po Benešově abdikaci z funkce odešel. Nadále se věnoval vědecké práci.

Protinacistický odboj a smrtEditovat

Od ledna 1943 byl spoluzakladatelem odbojové skupiny Přípravný revoluční národní výbor, jehož dalšími členy byli básník Jaroslav Kvapil a právník Emil Lány. Ve vojenské složce výboru působily zbytky Obrany národa a její posledním zemský velitel generálem Zdeňkem Novákem. V létě 1944 byli všichni vedoucí činitelé Přípravného národního revolučního výboru uvězněni.[11] Kamil Krofta byl po zatčení vězněn na Pankráci a poté v terezínské Malé pevnosti a spolu s dalšími diplomaty na zámečku Jenerálka. Propuštěn byl na začátku Pražského povstání, 5. května 1945, na příkaz nacistického pohlavára Karla Hermanna Franka, který chtěl chtěl v Protektorátu ustanovit přechodnou vládu, aby se zabránilo krveprolití. Krofta však účast v této vládě odmítl.[12]

Uvítal ještě presidenta Beneše při jeho návratu do vlasti, zemřel krátce na to na následky věznění, v sanatoriu ve Vráži.[13] Pohřben byl na hřbitově v Dýšině[14].

Rodinný životEditovat

Dne 9. října 1905 se v Ejpovicích oženil se Štěpánkou Tylovou (1881–1943), dcerou místního majitele mlýna.[15] Manželé Kroftovi měli syny Jiřího (* 1904, Řím)[16] a Jana.

DíloEditovat

  • 11. březen - 8. duben 1848. (1919) [17]
  • Bílá hora
  • Boj o mír a bezpečnost státu. (1934) – československá zahraniční politika v projevech ministra Dra Ed. Beneše, 1924 – 1933 [18]
  • Čechové a Slováci před svým státním sjednocením
  • Čechy do válek husitských. (1930) [19]
  • Čtení o ústavních dějinách slovenských. (1924) [20]
  • Dějinné základy naší samostatnosti. (1933) – projev na Staroměstském náměstí v Praze v předvečer 28. října 1933 [21]
  • Dějiny československé. (1946) [22]
  • Historia Fratrum a Rozmlouvání starého Čecha s mladým rytířem
  • Chelčický a Jednota v XV. století. (1916) – nový otisk prací: Petr Chelčický a jeho učení, Jednota bratrská v XV. století, Nové spisy o Valdenských [23]
  • Komenskij, kak zaveršitel gusitskoj tradiciji. (1946) [24]
  • Kurie a církevní správa zemí českých v době předhusitské
  • Listy z náboženských dějin českých
  • Majestát Rudolfa II. (1909) [25]
  • Malé dějiny československé. (1947) [26]
  • Masarykova politická demokracie. (1935) [27]
  • Mistr Jan Hus. (1908) – přednáška proslovená ve Vysokém Mýtě dne 4. července 1908 [28]
  • Monumenta Vaticana res gestas Bohemicas illustrantia. (1903) [29]
  • Naše minulost a přítomnost. (1936) [30]
  • Naše staré legendy a začátky našeho duchovního života. (1947) [31]
  • Nesmrtelný národ. (1940) – od Bílé hory k Palackému (Snaha o zvýšení sebevědomí českého národa; výtisk zaslal Krofta Aloisi Eliášovi s osobním dopisem)[8] [32]
  • Němci v Československém státě. (1937) [33]
  • Politická postava Karla Kramáře. (1930) [34]
  • Přehled dějin selského stavu v Čechách a na Moravě
  • Řím a Čechy před hnutím husitským. (1906) [35]
  • Sborník prací historických. (1906) [36]
  • Sněmy české od léta 1526 až po naši dobu. (1910) [37]
  • Společnost národů v mezinárodní politice. (1936) [38]
  • Die Tschechoslovakei und die Kleine Entente in der heutigen europäischen Politik. (1937) – Exposé des Aussenministers : Vorgetragen am 21. Mai 1937 in den Aussenausschüssen des Abgeordnetenhauses und des Senates der Nationalversammlung [39]
  • Výchova k státnosti. (1935) – výchova k brannosti, výchova politická, propaganda státu [40]
  • Z dob naší první republiky. (1939) [41]
  • Žižka a husitská revoluce. (1936) [42]

Posmrtná oceněníEditovat

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. ↑ Dřívější Jeronýmova byla na Kroftovu přejmenována v letech 1947–1952. V období 1952–1992 se jmenovala Rosy Luxemburgové, poté opět Kroftova.

ReferenceEditovat

  1. ↑ Sbírka matrik západních Čech. Dostupné online.
  2. ↑ a b Matriční záznam o narození a křtu
  3. ↑ Promoce. Národní politika. 24. 10. 1898, s. 2. Dostupné online. 
  4. ↑ Z České Akademie. Plzeňské listy. 6. 12. 1904, s. 3. Dostupné online. 
  5. ↑ Zprávy Zemského archivu království Českého. 1918, s. 340. Dostupné online. 
  6. ↑ Výročí obnovení diplomatických vztahů mezi Sv. stolcem a bývalým Československem [online]. MZV ČR, 2020-06-29 [cit. 2021-01-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-03-04. 
  7. ↑ STEHLÍKOVÁ, Michaela. Vztahy Československa s Vatikánem v letech 1939-1950. Praha, 2017 [cit. 2021-01-08]. 130 s. Bakalářská práce. FSS MU. Vedoucí práce PhDr. Vladimír Černý, Ph.D.. s. 16. Dostupné online.
  8. ↑ a b Ministerstvo zahraničních věcí: Kamil Krofta
  9. ↑ a b Vláda České republiky: Prof. PhDr. Kamil Krofta
  10. ↑ Nový ministr zahraničí. Moravská orlice. 1. 3. 1936, s. 3. Dostupné online. 
  11. ↑ Ptejte se knihovny: Co to byl Revoluční národní výbor
  12. ↑ PACNER, Karel. Osudové okamžiky Československa. Praha: Nakladatelství BRÁNA, 2012. 720 s. ISBN 978-80-7243-597-5. S. 206. 
  13. ↑ Minulost.cz, Zlatuše Kukánová: Likvidace a obnova československé diplomacie v letech 1939–1945
  14. ↑ Dýšina | Spolek pro vojenská pietní místa. www.vets.cz [online]. [cit. 2020-12-29]. Dostupné online. 
  15. ↑ Matrika oddaných Dýšina, 1894-1911. snímek 143
  16. ↑ Soupis pražských obyvatel: Krofta Kamil
  17. ↑ KROFTA, Kamil. 11. březen - 8. duben 1848 [online]. Praha: B. Kočí, 1919 [cit. 2021-10-04]. Dostupné online. 
  18. ↑ KROFTA, Kamil. Boj o mír a bezpečnost státu [online]. Praha: Orbis, 1934 [cit. 2021-10-04]. Dostupné online. 
  19. ↑ KROFTA, Kamil. Čechy do válek husitských [online]. Praha: Vesmír, 1930 [cit. 2021-10-04]. Dostupné online. 
  20. ↑ KROFTA, Kamil. Čtení o ústavních dějinách slovenských [online]. Praha: Klub historický, 1924 [cit. 2021-10-04]. Dostupné online. 
  21. ↑ KROFTA, Kamil. Dějinné základy naší samostatnosti [online]. Praha: Demokratický střed, 1933 [cit. 2021-10-04]. Dostupné online. 
  22. ↑ KROFTA, Kamil. Dějiny československé [online]. Praha: Sfinx, Bohumil Janda, 1946 [cit. 2021-10-04]. Dostupné online. 
  23. ↑ KROFTA, Kamil. Chelčický a Jednota v XV. století [online]. Praha: Historický klub, 1916 [cit. 2021-10-04]. Dostupné online. 
  24. ↑ KROFTA, Kamil. Komenskij, kak zaveršitel gusitskoj tradiciji [online]. Praha: Orbis, 1946 [cit. 2021-10-04]. Dostupné online. 
  25. ↑ KROFTA, Kamil. Majestát Rudolfa II [online]. Praha: Historický klub, 1909 [cit. 2021-10-04]. Dostupné online. 
  26. ↑ KROFTA, Kamil. Malé dějiny československé [online]. Praha: Orbis, 1947 [cit. 2021-10-04]. Dostupné online. 
  27. ↑ KROFTA, Kamil. Masarykova politická demokracie [online]. Praha: Československá obec sokolská, 1935 [cit. 2021-10-04]. Dostupné online. 
  28. ↑ KROFTA, Kamil. Mistr Jan Hus [online]. Praha: Výkon. výbor Nár. strany svobodomyslné, 1908 [cit. 2021-10-04]. Dostupné online. 
  29. ↑ KROFTA, Kamil. Monumenta Vaticana res gestas Bohemicas illustrantia [online]. Praha: Acta Urbani VI. et Bonifacii IX. pontificum romanorum, 1903 [cit. 2021-10-04]. Dostupné online. 
  30. ↑ KROFTA, Kamil. Naše minulost a přítomnost [online]. Praha: Orbis, 1936 [cit. 2021-10-04]. Dostupné online. 
  31. ↑ KROFTA, Kamil. Naše staré legendy a začátky našeho duchovního života. [online]. Praha: 1947 [cit. 2021-10-04]. Dostupné online. 
  32. ↑ KROFTA, Kamil. Nesmrtelný národ: od Bílé hory k Palackému [online]. Praha: 1940 [cit. 2021-10-04]. Dostupné online. 
  33. ↑ KROFTA, Kamil. Němci v Československém státě [online]. Praha: Orbis, 1937 [cit. 2021-10-04]. Dostupné online. 
  34. ↑ KROFTA, Kamil. Politická postava Karla Kramáře [online]. Praha: Zdeněk Chytil, 1930 [cit. 2021-10-04]. Dostupné online. 
  35. ↑ KROFTA, Kamil. Řím a Čechy před hnutím husitským [online]. Praha: nákladem vlastním, 1906 [cit. 2021-10-04]. Dostupné online. 
  36. ↑ KROFTA, Kamil. Sborník prací historických [online]. Praha: Hist. klub, 1906 [cit. 2021-10-01]. Dostupné online. 
  37. ↑ KROFTA, Kamil. Sněmy české od léta 1526 až po naši dobu [online]. Praha: Zemský výbor království Českého, 1910 [cit. 2021-10-01]. Dostupné online. 
  38. ↑ KROFTA, Kamil. Společnost národů v mezinárodní politice [online]. Praha: Čs. akční výbor pro Společnost národů, 1936 [cit. 2021-10-04]. Dostupné online. 
  39. ↑ KROFTA, Kamil. Die Tschechoslovakei und die Kleine Entente in der heutigen europäischen Politik [online]. Praha: Orbis, 1937 [cit. 2021-10-04]. Dostupné online. 
  40. ↑ KROFTA, Kamil. Výchova k státnosti [online]. Praha: Masarykův lidovýchovný ústav, 1935 [cit. 2021-10-04]. Dostupné online. 
  41. ↑ KROFTA, Kamil. Z dob naší první republiky [online]. Praha: Jan Laichter, 1939 [cit. 2021-10-04]. Dostupné online. 
  42. ↑ KROFTA, Kamil. Žižka a husitská revoluce. [online]. Praha: Jan Laichter, 1937 [cit. 2021-10-04]. Dostupné online. 
  43. ↑ Řád T. G. Masaryka: Seznam vyznamenaných

LiteraturaEditovat

  • BARTOŠ, František Michálek. Kamil Krofta. 1. vyd. Praha: Orbis, 1946. 37 s.
  • DEJMEK, Jindřich. Historik v čele diplomacie: Kamil Krofta: studie z dějin československé zahraniční politiky v letech 1936-1938. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 1998. 397 s. ISBN 80-7184-593-0.
  • FORST, Vladimír ed. et al. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. Svazek 2/II. Praha: Academia, 1993. 1377 s. ISBN 80-200-0345-2. S. 983–985. 
  • GLÜCKLICH, Julius. Kamil Krofta. Vyd. 1. V Praze: Česká akademie věd a umění, 1947. 70 s.
  • HONAJZER, Jiří (1995): Vznik a rozpad vládních koalic v Československu v letech 1918–1938. Praha: Orbis.
  • KUTNAR, František; MAREK, Jaroslav. Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví : od počátků národní kultury až do sklonku třicátých let 20. století. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1997. 1065 s. ISBN 80-7106-252-9. 
  • MORÁVKOVÁ, Naděžda. Plzeňan Kamil Krofta. Plzeň: Koniáš, 2016. 359 s. ISBN 978-80-86948-25-6.
  • ŠTECH, V. V. V zamlženém zrcadle. Praha : Československý spisovatel, 1969, str. 179


Externí odkazyEditovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Kamil_Krofta&oldid=21314891“