Josef Scheybal

český starožitník, sběratel a otec etnografa Josefa Václava Scheybala

Josef Scheybal (1897 Neustupov – 1967) byl český starožitník, nakladatel pohlednic a sběratel, otec etnologa Josefa Václava Scheybala.

Josef Scheybal
Narození 30. dubna 1897
Neustupov
Úmrtí 1. října 1967 (ve věku 70 let)
Jablonec nad Nisou
Děti Josef Václav Scheybal
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Pocházel z jižních Čech, během vojenské služby se seznámil s budoucí chotí Annou a usadil v Kristiánově, kde měl jeho tchán hostinec. Manželé vytvářeli drobné dekorace. Také fotil, nejprve fotografie prodával nakladatelům, později založil nakladatelství turistických pohlednic Lange & Scheybal. Získal licenci starožitníka. Po záboru Sudet se Scheybal přestěhoval do Turnova, zde spolupracoval s muzeem, seznámil se s malířem Karlem Vikem a díky němu též s Zdeňkem Wirthem. Po válce se začal věnovat záchraně konfiskovaného a opuštěného kulturního majetku v široké oblasti severních Čech (po vzniku Národní kulturní komise jako stálý pověřenec), tento majetek shromáždil ve sběrnách na Hrubém Rohozci a Sychrově. V polovině 50. let po revizi mobiliárních fondů pořádaných Státní památkovou správou byl po sporech propuštěn (tehdy z místa správce svozových depozitářů na Sychrově) a usadil se i s rodinou na staré faře v Jablonci nad Nisou.

Po celý život budoval sbírku, zejména zaměřenou na knihy a drobnou grafiku. V turbulentních dobách druhé světové války o část sbírky přišel (část snad skončila v frýdlantském muzeu) a v roce 1940 část odkoupil Literární archiv. Později budovaná sbírka přešla do majetku jeho syna J. V. Scheybala, který svoji pozůstalost odkázal Muzeu Českého ráje v Turnově.

ŽivotopisEditovat

 
Hostinec v Kristianově (Heřmanicích), kde mezi válkami Scheybalovi žili

Narodil se v Neustupově do rodiny poštovního úředníka Josefa Scheybala (pocházejícího z Dvora Králové na Trutnovsku) a jeho ženy Františky z Poličky.[1] Navštěvoval Pokračovací živnostenskou školu v Poličce (nedokončil), poté získával zkušenosti v Obchodním domě Františka Kozla a stal se prodavačem a aranžérem výloh. Během první světové války bojoval na východní frontě, po válce si roku 1919 vzal Annu Riemerovou (1901–1988) a usadili se v hostinci v Kristiánově, kde byl nájemcem otec Anny.

Krom pomoci s hostinskou činností si v Kristiánově vybudoval dílnu na drobné dřevěné upomínkové předměty, maškarní masky a divadelní rekvizity. Měl také živnostenský list starožitníka a antikváře, roku 1938 ustanoven soudním znalcem se specializací na starožitnosti. V roce 1939 byl po udání vězněn v Drážďanech a po návratu se přestěhoval s rodinou do Turnova.

V Turnově spolupracoval s muzeem, pořádal knihovnu, putoval po venkově (tehdy již se synem, který se narodil roku 1928), kde dokumentoval lidovou architekturu a nábytek, sbíral a vykupoval „nepotřebné“ písemnosti a tisky. Vedle toho se také stýkal s turnovskou uměleckou scénou, hlavně malířem Karlem Vikem a grafikem Karlem Kinským – na těchto setkáních se zřejmě seznámil se Zdeňkem Wirthem.

Již v květnu 1945 byla Českou zemskou radou ustanovena Zajišťovací komise, která se měla starat o opuštěný kulturní majetek v českém příhraničí. Členy byl Scheybal, Karel Vik, kapitán Zdeněk Krejčík a zapisovatel Zdeněk Steklý. Tato komise procházela konfiskované majetky a zajišťovala je před následným rabováním, záhy však zanikla a v průběhu roku 1946 neměl Scheybal zaštítění pro svoji činnost, teprve po ustanovení NKK a pověření úkolem stálého pověřence mohl pokračovat v přebírání majetku, který převážel do depozitářů v na Hrubém Rohozci za spolupráce s kastelánem Karlem Mlejnkem a na Sychrov za spolupráce s Otto Lankem.

Po ukončení činnosti NKK v roce 1951 byla Scheybalova funkce změněna na správce svozových depozitářů (sběrny) na Sychrově, po ustanovení Státní památkové správy došlo po roce 1953 k novému sepisování státního mobiliárního majetku a jeho revizi, Scheybal se v této době dostával do sporů se zaměstnanci SPS provádějících revizi a ačkoliv revize – na to jak velké depozitáře byly na Sychrově – dopadla uspokojivě, Scheybal byl propuštěn.

 
Stará fara v Jablonci, dnes infocentrum „Dům Jany a Josefa V. Scheybalových“, který pořídil Josef Scheybal

Po propuštění hledal nový domov, kde by měl dostatek místa pro svoje sbírka. K tomu nakonec posloužila budova opuštěné fary v Jablonci nad Nisou.

ReferenceEditovat

  1. https://ebadatelna.soapraha.cz/d/9681/380 SOA Praha, Neustupov 23, matrika narození, folio 379, záznam 38.

LiteraturaEditovat

  • Císařová, Jitka. Zajišťování movitého majetku osob považovaných za Němce na Liberecku v letech 1945–1951. Fontes Nissae 19, 2018, č. 1. https://issuu.com/npu-liberec/docs/fontes_nissae_xix_2018_1
  • Jana Svobodová. Josef Václav Scheybal: Dokumentátor a sběratel. Praha 2014. Diplomová práce.
  • Uhlíková, Kristina, Josef Scheybal a jeho role při konfiskaci movitých památek z majetku občanů německé národnosti po 2. světové válce, 1. část, období 1945–1947, Fontes Nissae 15, 2014, č. 2.
  • Uhlíková, Kristina, Josef Scheybal a jeho role při konfiskaci movitých památek z majetku občanů německé národnosti po 2. světové válce, 2. část, období 1947–1954, Fontes Nissae 16, 2015, č. 1.

Externí odkazyEditovat