Otevřít hlavní menu

Obsah

2010Editovat

2010/24Editovat

 
Skupiny postovětských republik:
     Rusko
     Státy střední Asie
     Státy východní Evropy
     Baltské státy
     Zakavkazské státy

Postsovětské republiky, známé pod souhrnným označením jako bývalý Sovětský svaz (anglicky: former Soviet Union, FSU), země bývalého Sovětského svazu či bývalé sovětské republiky, tvoří patnáct nezávislých států, které vznikly po rozpadu Sovětského svazu v prosinci 1991. S výjimkou pobaltských států, které byly nezávislé před druhou světovou válkou, a tak po získání nezávislosti obnovily své diplomatické předválečné styky, jsou rovněž označovány jako nově nezávislé státy (anglicky: Newly Independent States, NIS).

Od rozpadu Sovětského svazu vznikla řada regionálních organizací a kooperujících bloků. Symbolickou nástupnickou organizací SSSR se stalo Společenství nezávislých států (SNS) založené v prosinci 1991. Tři baltské státy náležící do postovětských republik se staly členy Evropské unie a NATO. Mezi skutečně regionální organizace postsovětských republik patří například EurAsEc, OSKB a ŠOS. (více…)


2010/23Editovat

Vynecháno.

2010/22Editovat

 
Kanoisté

Pro účely vodní turistiky se sjízdné úseky toků řek hodnotí stupněm obtížnosti, který se zapisuje zkratkami v rámci klasifikace vodácké obtížnosti. V České republice (a sousedních státech) se používá tzv. alpský systém, který se mírně liší od systému, který se organizace American Whitewater snaží prohlásit za mezinárodní.

Stupeň obtížnosti se stanovuje podle nejtěžších míst na daném úseku, ale mezi ně se nezapočítávají ojedinělé krátké překážky, které lze překonat jinak (přenést), jako jsou například typicky jezy. Pokud na daném úseku významně převládá obtížnost nižší, jen s několika těžšími úseky, je možno uvést nižší stupeň obtížnosti odpovídající většině toku a stupeň těžších úseků uvést za něj do závorky. Pokud se v úseku obtížnost často střídá, takže není účelné rozdělit hodnocení na kratší úseky podle jednotlivých obtížností, uvádí se rozmezí stupňů oddělené pomlčkou, nejprve nižší, poté vyšší.

Obtížnost vodního toku je velmi závislá na vodním stavu (průtoku). Stupeň obtížnosti se obvykle uvádí pro průtok, který je pro danou řeku typický v její vodácké sezóně, což velmi často odpovídá stavům těsně nad minimem sjízdnosti. Za vyššího stavu obtížnost vzrůstá, často i o několik stupňů nebo za hranici sjízdnosti. Za extrémně vysokých stavů může obtížnost splutí opět klesat, přestože nebezpečí pohybu na řece nadále roste. (více…)


2010/21Editovat

 
Mapa Říše Ming

Říše Ming (čínsky: znaky tradiční 明國, zjednodušené 明国) byl čínský stát nazvaný podle vládnoucí dynastie Ming (čínsky: znaky 明朝, pinyin Míng Cháo, český přepis Ming Čchao). Říše byla založena roku 1368 s vyhnáním Mongolů dynastie Jüan. Je označována za „jedno z největších období řádné vlády a sociální stability v historii lidstva“. Éra vlády dynastie Ming je často považována jak za dobu, kdy čínská civilizace měla vysokou úroveň, tak za období počátků kapitalismu v Číně. Mingové také byli poslední čínskou národní (tj. chanskou) dynastií, následováni mandžuskými Čchingy. Přestože mingské hlavní město Peking roku 1644 padlo s celou severní Čínou do rukou Mandžuů, jižní část země zůstala pod kontrolou Číňanů. Pozdní mingské režimy jižní Číny, trvající až do roku 1661, pozdější historici nazvali Jižní Ming.

Během vlády Mingů bylo postaveno velké námořní loďstvo a vytvořena stálá armáda, jejíž celková početnost kolísala mezi jedním a čtyřmi milióny vojáků. Přestože soukromý námořní obchod i oficiální mise vymáhající tribut byly vypravovány i dříve, plavby admirála a muslimského eunucha Čeng Chea překonaly veškeré minulé expedice a dosáhly východní Afriky. Mingská vláda uskutečnila obrovská stavební díla, včetně obnovení Velkého kanálu Velké čínské zdi a postavení Zakázaného města v Pekingu v první čtvrtině 15. století. Populace mingské Číny vzrostla z počátečních více než 60 miliónů na maximum 160–200 miliónů obyvatel počátkem 17. století. V posledních desetiletích vlády dynastie následkem epidemií, hladomorů a válek lidí rapidně ubylo.

V 16. století byla ekonomika mingské Číny stimulována obchodem s Portugalci, Španěly a Nizozemci. Čína se zapojila do globální výměny zboží, rostlin, zvířat a potravin (nazývané kolumbovská výměna) v roli centra světové ekonomiky. Vývoz zboží do Evropy a Japonska přinesl Číně značné množství stříbra, které nahradilo měděné a papírové peníze v roli všeobecného platidla. Během posledních desetiletí mingské vlády přítok stříbra do Číny výrazně poklesl, což poškodilo ekonomiku a přineslo pokles státních příjmů. Negativní účinky na hospodářství se násobily současným poklesem zemědělské produkce zapříčiněným nástupem Malé doby ledové, přírodními katastrofami a epidemiemi. Paralelně se od druhé poloviny 16. století ve státním aparátu projevily příznaky rozkladu a k počátku 17. století už byl skrz naskrz prosáklý korupcí. Císaři se málo zajímali o politiku a veškerá nejvyšší moc byla soustředěna v rukách jejich početného okolí (příbuzných, eunuchů a vysokých úředníků). Krize zasáhla také vztahy na vesnici: po úplné privatizaci pozemků činovníky vládního aparátu státní sektor prakticky zmizel. Z toho všeho plynoucí pokles životní úrovně obyvatelstva a autority vlády vedl povstalecké vůdce jako byl Li C'-čcheng k odmítnutí legitimity dynastie. (více…)


2010/20Editovat

Chráněná krajinná oblast (CHKO), je dle zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny rozsáhlé území s harmonicky utvářenou krajinou, charakteristicky vyvinutým reliéfem, významným podílem přirozených ekosystémů lesních a trvalých travních porostů s hojným zastoupením dřevin, případně s dochovanými památkami historického osídlení. Hospodářské využívání těchto území se provádí podle zón odstupňované ochrany tak, aby se udržoval a zlepšoval jejich přírodní stav a byly zachovány, popřípadě znovu vytvářeny optimální ekologické funkce těchto území. Rekreační využití CHKO je přípustné, pokud nepoškozuje přírodní hodnoty chráněných území. CHKO se vyhlašují vládním nařízením.

Na území České republiky je vyhlášeno 25 CHKO o celkové rozloze 1 041 612 ha. Mezi nejznámější a také nejnavštěvovanější CHKO v ČR patří CHKO Šumava, CHKO Český ráj, CHKO Český kras. (více…)


2010/19Editovat

 
Samuel Huntington na Světovém ekonomickém fóru v Davosu, 2004.

Samuel Phillips Huntington (18. dubna 192724. prosince 2008) byl vlivný a kontroverzní americký politický teoretik, poradce amerického prezidenta Jimmy Cartera a autor významné geopolitické teorie a bestselleru Střet civilizací z roku 1996.

Vystudoval Yale University a Harvard University a na druhé zmíněné po získání doktorátu začal v roce 1950 učit. Zabýval se poměrem mezi vojenskou a civilní vládou, státními převraty a vlivem imigrace. V roce 1993 napsal článek a v roce 1996 posléze knihu s názvem Střet civilizací, kterou vyvolal velkou polemiku, protože proti představě „konce dějin“ (např. Francis Fukuyama) a očekávání pokojného vítězství demokracie po pádu komunistických režimů, postavil představu několika soupeřících civilizací, z nichž zejména indická, konfuciánská a islámská jsou podle Huntingtona na vzestupu. Obecně uvádí osm civilizací: západní, slovansko-pravoslavná, islámská, hinduistická, konfuciánská, japonská, latinskoamerická a africká. Budoucí konflikty nebudou podle něj konflikty mezi státy, ale mezi kulturami a civilizacemi, budou probíhat především podél tzv. zlomových hranic - linií, kde se civilizace střetávají. (více…)


2010/18Editovat

 
Filiální kostel Nejsvětějšího Srdce Páně v Lysovicích.

Lysovice (původně se psaly Lissowicz) jsou obec Jihomoravského kraje ležící v jižní části okresu Vyškov. Nacházejí se 11 kilometrů jižně od města Vyškov u silnice z Rostěnic do Kučerova v nadmořské výšce 270 m. n. m. Obec s 262 obyvateli je půdorysně tzv. návesní silnicovka, kterou protéká Lysovický potůček ústící do Rostěnického potoka. Nad jih od obce ční kopec Větrník (394 m n. m.).

Obec Lysovice byla až do druhé světové války součástí německého ostrova v okrese Vyškov. Po válce byli Němci z Lysovic vystěhováni a obec byla nově osídlena českými rodinami. Je zde historická památková zóna s domy se žudry a filiální kostel Nejsvětějšího Srdce Páně.

Dnešní obec je součástí mikroregionu Větrník, v obci je několik podnikatelských subjektů zaměřených převážně na obchod, stavebnictví a zemědělství. (více…)


2010/17Editovat

 
První kibuc: vlevo nahoře Deganija Alef, uprostřed Deganija Bet, vpravo nahoře správní a komerční komplex Cemach.

Kibuc, v plurálu kibucim nebo kibucy (hebrejsky: קיבוץ, anglicky: kibbutz) je označení pro zemědělskou, ale také průmyslovou osadu v Izraeli, která hospodaří formou kolektivního vlastnictví. Zisky jsou investovány zpět do osady poté, co jsou zajištěny základní životní potřeby členů kibucu – strava, oblečení, ubytování a také zdravotní a sociální péče. Kibuc poskytuje svým členům také kulturní a sportovní vyžití. Obyvatelé kibucu se nazývají kibucníci. Úplně prvním kibucem byla Deganija (z hebrejského slova dagan: obilí), která byla jižně od Galilejského jezera, v tehdejší v osmanské Palestině založena v roce 1909. Kibucy prožily po vzniku státu rychlý nárůst počtu i populace. K 31. prosinci 2008 existovalo v Izraeli 267 kibuců, ve kterých žilo 126 700 obyvatel.

Nedílnou součástí života v kibucech je dobrovolnické hnutí. Kibucoví dobrovolníci přicházející do kibuců pocházejí nejčastěji z vyspělých zemí, např. Evropské unie, USA, Austrálie či Jižní Koreje. Většinou se jedná o mladé lidi. Na rozdíl od pracovníků v mošavech nedostávají plat, ale kapesné. Strava a ubytování je zdarma. (více…)


2010/16Editovat

 
Gejzír Strokkur na Islandu

Gejzír je pramen charakteristický nepravidelným únikem vody vyvrhované turbulentně do okolí a doprovázené vodní parou. Dříve se termín používal v geologii dle definice schválené USGS jen pro vyvrhování vařícího proudu vody a páry na zemský povrch v určitých časově omezených periodách (či v podstatě i nepřetržitě) ve vulkanicky aktivních oblastech. Po objevení gejzírů na měsících ve sluneční soustavě, jako například na Saturnově měsíci Enceladu, došlo k rozšíření definice. Název pochází z islandského nejznámějšího gejzíru Geysir v oblasti Haukadalur. Jeho název je odvozen z islandského slovesa geysa znamenajícího „proudit“. Na světě je známo okolo tisíce gejzírů (jiný zdroj uvádí počet 700), z toho přibližná polovina se nachází v Yellowstonském národním parku v USA, kde je možno navštívit i pravděpodobně nejznámější gejzír Old Faithful. Další oblasti výskytu jsou Údolí gejzírů v Rusku, El Tatio v Chile, Taupo Volcanic Zone na Novém Zélandu a Island.

Ke vzniku gejzírů dochází jen na několika místech na Zemi, kde panují specifické hydrogeologické podmínky, a tak se jedná o poměrně řídký jev. Gejzíry jsou spojené s vulkanicky aktivními oblastmi, jelikož žhavé magma pod povrchem dodává vodě teplo potřebné k přehřátí a vzniku gejzíru. Vodní erupce dosahují různé výšky v závislosti na tlaku dosaženém v podzemí a mohou dosahovat až několika desítek metrů. Nejvyšší aktivní gejzír k roku 2010 je Steamboat Geyser, který dosahuje výšky okolo 90 metrů. Voda vyvržená na povrch je často nasycena minerálními látkami uvolňovanými z magmatu či okolních hornin. Při výstupu na povrch klesá tlak a teplota vody, takže se tyto látky z vodního prostředí srážejí, čímž vznikají různé vápnité nebo křemité sedimentární horniny jako například sintry (či gejzírity). (více…)


2010/15Editovat

Yosemitský národní park (anglicky Yosemite National Park, vyslov [joʊˈsɛmɨtiː] IPA) je americký národní park rozkládající se v okresech Tuolumne, Mariposa a Madera ve východní části centrální Kalifornie na ploše 3081 km2 v horách Sierry Nevady. Tento přírodní park, jenž byl za národní prohlášen již v roce 1890 a v roce 1984 zapsán na seznam světového dědictví UNESCO, navštíví každoročně přes 3,5 milionu turistů a návštěvníků.

Mezi turistické atraktivity národního parku patří Yosemitského údolí podél řeky Merced, kolem níž se rozkládají skaliska, z nichž padá nejvyšší vodopádSeverní AmericeYosemitský vodopád o výšce 739 metrů. Mezi další atraktivity patří nejvyšší žulový monolit na světě zvaný El Capitan o výšce 1095 m n. m., monumentální 1450 m vysoký žulový útvar zvaný Half Dome a pod ním se nacházející vodopády Vernal a Nevada. Yosemitský národní park je světově proslulý svými žulovými skalisky, vodopády, sekvojovými lesy a biologickou diverzitou. I když nebyl prvním národním parkem, měl a má mimořádný význam ve vývoji idey národních parků, a to zejména díky práci lidí jako John Muir a Galen Clark.

Yosemite je jedna z největších a nejsouvislejších neporušených přírodních oblastí v Sierra Nevadě a park chrání celou škálu rostlin a živočichů. Nadmořská výška se pohybuje od 600 do 4000 m n. m. a zahrnuje pět hlavních vegetačních pásem. Je zde zdokumentován významný výskyt více než 160 vzácných rostlin, vzácné geologické útvary a jedinečné půdy. Zdejší geologie je charakteristická žulovými skalami a zbytky starších hornin. (více…)


2010/14Editovat

 
Města s více než 1 milionem obyvatel (2006)

Megalopole, také megapole (megapolis, z řeckého megalé, tj. „velká“ a polis, tj. „město“) nebo metroplex (z názvu „metropolitní komplex“) jsou různá označení pro velmi velká města nebo shluky měst (konurbace, aglomerace), typicky s více než 10 miliony obyvatel.

Velkoměsta a megapole nejsou po světě rozložena rovnoměrně, nýbrž většinou hustě nahloučena v několika málo oblastech Země. Jedná se o oblasti s nějak příznivými podmínkami, kde došlo a dochází k demografickému růstu obyvatelstva, které většinou hledá obživu v blízkém okolí. V těchto oblastech se velkoměsta a megapole spojují do shluků nebo řetězců, aglomerací nebo metroplexů, se společnou dopravní infrastrukturou, vysokou mobilitou a množstvím různých pracovních příležitostí.

Příkladem takových shluků mohou být v Evropě metropolitní oblasti v okolí největších měst (Londýn, Paříž) nebo dřívější střediska průmyslu (Porúří, severní Itálie, části Nizozemska atd.). Ve Spojených státech je řada takových „řetězců měst“, jakkoli s nižší hustotou obyvatelstva, například oblast BostonWashington (BosWash) na východním pobřeží o délce přes 750 kilometrů s asi 55 miliony obyvatel nebo oblast Los Angeles s téměř 18 miliony. Největší megalopole však vznikají v Japonsku a v Číně, v poslední době také v Mexiku, v Indii a v jižní Americe. (více…)


2010/13Editovat

 
Bludné balvany ve Frýdku-Místku ze skandinávské červené žuly a ruly

Bludný balvan, či též eratický balvan, je blok horniny, který byl v době ledové přepraven ledovcem na velkou vzdálenost, kde byl po roztátí ledovce usazen v geologicky zcela odlišném prostředí. Tato teorie se objevila až koncem 19. století, do té doby se jejich výskyt vysvětloval potopou světa, vulkanickou činností či „činností“ čertů, kyklopů a dalších bájných tvorů. Označení pochází z latinského slova erare, které znamená „bloudit“.

Příkladem mohou být balvany skandinávské červené žuly (rapakivi) a jiných hornin z Ålandských ostrovů a dalších míst Skandinávie na severní Moravě, které byly dopraveny pohybem pevninského ledovce ve starších čtvrtohorách v období halštatského (cca před 470 až 430 tisíci lety) a sálského zalednění (před 230 až 170 tisíci lety). Žuly a ruly (pro svoji odolnost) v nálezech převažují, dalšími horninami nalezenými na severní Moravě jsou migmatity, pískovce, vápence. Pestrost nálezů příkladně dokumentuje naučná zahrádka 32 bludných kamenů budovaná ve Velké Kraši.

Velikost balvanů dosahuje řádově decimetrovýchmetrových rozměrů, hmotnost v průměru několika tun. Menší kameny se označují jako ledovcové souvky. Největší známý bludný balvan se nachází ve švédském Botsmarku, je 15 metrů vysoký, má průměr 35 metrů a jeho hmotnost se odhaduje na 25 000 tun. (více…)


2010/12Editovat

 
Telavivská pláž

Tel Aviv-Jaffa (hebrejsky: תֵּל-אָבִיב-יָפוֹ, arabsky: تل أبيب‎, Tal Abīb), obvykle jen Tel Aviv, je druhé největší izraelské město s 392 700 obyvateli (odhad z roku 2008) považované většinou států světa za hlavní město Izraele. Česká republika považuje za hlavní město Jeruzalém, avšak velvyslanectví má, jako většina států, v Tel Avivu. Tel Aviv je zároveň správním centrem Telavivského distriktu a největším a nejlidnatějším městem metropolitní oblasti Guš Dan, ve které k roku 2007 žilo 3,15 milionu obyvatel. Město leží na pobřeží Středozemního moře na ploše 51,8 km².

Město bylo založeno roku 1909 na předměstí tou dobou převážně arabského starobylého přístavního města Jaffa (hebrejsky: יָפוֹ, Jafo). Růst Tel Avivu však Jaffu v krátké době zastínil. Ke sjednocení obou měst došlo v roce 1950. Až do roku 1949 byl Tel Aviv hlavním městem Izraele, kdy izraelští představitelé rozhodli přesunout hlavní město státu z Tel Avivu do Jeruzaléma. Většina států světa tento krok neuznala a dodnes považují za hlavní město Tel Aviv. Část Tel Avivu zvaná Bílé Město, kde je největší soubor modernistických budov na světě, byla roku 2003 zapsána na seznam Světového dědictví UNESCO.

Tel Aviv je ekonomickým a kulturním centrem Izraele. Sídlí zde Telavivská burza cenných papírů a mnoho firem i výzkumných a vývojových center. Mezi atraktivity města patří pláže, kavárny, obchodně-zábavní centra a památky, díky nimž je oblíbeným cílem turistů. Podle průzkumu společnosti Mercer z roku 2008 se jedná o nejdražší město Blízkého východu a 14. nejdražší město světa. (více…)


2010/11Editovat

 
Vlajka UNESCO

UNESCO (celým anglickým názvem United Nations Educational, Scientific and Cultural Organization, česky: Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu) je jednou ze čtrnácti mezistátních odborných organizací Organizace spojených národů (OSN). Organizace sídlí v Paříži a jejím hlavním úkolem je usilovat o udržení mezinárodního míru rozvíjením spolupráce v oblasti výchovy, vědy a kultury a prosazováním úcty k lidským právům a právnímu řádu.

UNESCO bylo založené 4. listopadu 1945Londýně a mezi jeho dvacet zakládajících členů patřilo i Československo. V současné době má 190 členů a zabývá se činností v pěti hlavních oborech: vzdělání, přírodní vědy, sociální a humanitní vědy, kultura a komunikace a informace. Projekty podporované UNESCO zahrnují šíření gramotnosti, odborné a školicí programy, programy mezinárodní vědní spolupráce, propagaci nezávislých médií a svobody tisku, regionální a kulturní historické projekty, propagaci kulturní různorodosti, dohody mezinárodní spolupráce v oblasti kulturního a přírodního dědictví a ochrany lidských práv, a pokusy vyrovnat rozdíly v možnosti využití digitálních technologií ve světě. (více…)


2010/10Editovat

 
Příklad obsahu geocache.

Geocaching (anglicky /dʒɪɒkæʃɪŋ/, v češtině také často /gɛɔkɛʃɪŋk/) je hra na pomezí sportu a turistiky, která spočívá v použití navigačního systému GPS při hledání skryté schránky nazývané cache (v češtině psáno i keš), o níž jsou známy jen její zeměpisné souřadnice (v systému WGS 84). Při hledání se používají turistické přijímače GPS. Člověk, zabývající se geocachingem, bývá označován slovem geocacher, česky též geokačer. Po objevení cache, zapsání se do logbooku a případné výměně obsahu ji nálezce opět uschová a zamaskuje.

Jednou ze základních myšlenek geocachingu je umisťování keší na místech, která jsou něčím zajímavá a přesto nejsou turisticky navštěvovaná. V popisu cache (listing) jsou pak uvedeny informace o místě s jeho zvláštnostmi a zajímavostmi. Cache se ale umisťují i do zajímavých míst velmi frekventovaných. V některých případech je zajímavým právě úkol, který je s nalezením cache spojen. (více…)


2010/09Editovat

 
Zobrazení severního pólu pomocí gnómonické projekce

Gnómonická projekce je azimutální mapové zobrazení, které není plochojevné, délkojevné ani úhlojevné. Poledníky se zobrazují jako přímky, rovnoběžky jako kuželosečky. V normální poloze leží rovníknekonečnu, a proto jej nelze zobrazit. Zkreslení narůstá od pólu k rovníku.

Ortodromy se v gnómonické projekci zobrazují jako přímky. Z toho vyplývá praktické užití v navigaci. Nejkratší spojnice dvou bodů na mapě (přímka) totiž přímo odpovídá nejkratší spojnici dvou bodů na Zemi (ortodromě). Zobrazení se využívá také pro zákres ortodrom – pomocí průsečíků se zeměpisnou sítí se ortodroma může překreslit do jiného zobrazení. Autorem projekce byl Thalés z Milétu. (více…)


2010/08Editovat

 
Levandule je pro oblast Provence typickou rostlinou.

Provence (provensálsky: Provença) je historická oblast, která se nachází v jihovýchodní Francii. Je součástí administrativního celku Provence-Alpes-Côte d'Azur. Pod tuto oblast se tradičně řadí departmenty Var, Vaucluse, Bouches-du-Rhône a některé oblasti regionů Alpes-de-Haute-Provence a Alpes-Maritimes. Název oblasti pochází z latinského slova provincie (Provence se totiž stala první mimoitalskou provincií Římanů).

V Provence se nachází řada historických památek a přírodních atraktivit. Ze zdejších pamětihodností jsou čtyři uvedeny na seznamu světového dědictví UNESCO. Jsou jimi město Arles, amfiteátr a vítězný oblouk v Orange, staré město v Avignonu a římský akvadukt Pont du Gard. Mezi zdejší významné přírodní atraktivity patří národní park Camargue, pohoří Luberon, Mont Ventoux a Grand canyon du Verdon.

Místním tradičním jazykem je provensálština. Jedná se o dialekt okcitánštiny známé také pod názvem langue d'oc, která je velmi blízká katalánštině. Jazyk se vyučuje na provensálských školách včetně univerzit, k běžné komunikaci ji ale používá pravděpodobně méně než 500, převážně starších, lidí. (více…)


2010/07Editovat

Hazmburk (německy Hasenburg, Zajíčí hrad, Zajícův hrad), někdy též Házmburk, nebo ve starších pramenech Hanžburek, je zdaleka viditelný čedičový vrch a zřícenina gotického hradu u vsi Klapý, 3,5 km severozápadně od města Libochovice. Vrch samotný se také někdy označuje jako Klapý. Vrch je krajinnou dominantou dolního Poohří a konkuruje i hoře Říp.

Hrad byl sídlem rodu Zajíců od roku 1335 do roku 1558, kdy pozbyl významu, jako v té době i ostatní hrady. Po opuštění zpustl. Zřícenina hradu se v době romantismu stala předmětem zájmu českých romantiků, jako například Karla Hynka Máchy nebo Svatopluka Čecha. (více…)


2010/06Editovat

 
Belémská věž je symbolem portugalských zámořských objevů. Je jednou z portugalských památek zapsaných na seznamu památek UNESCO

Cestovní ruch Portugalska přivede každoročně do Portugalska mnoho turistů. V roce 2006 jich zemi navštívilo 12,8 milionů. Cestovní ruch hraje stále významnější roli v portugalské ekonomice, do níž přispívá zhruba 5 % hrubého domácího produktu (HDP). Mezi hlavní turistické oblasti patří (pořadí podle významnosti) Lisabon, Algarve, portugalské ostrovy Madeira a Azory, Porto se severním Portugalskem a Alentejo.

Lisabon v roce 2006 navštívilo 7 milionů turistů a v letech 2005 až 2006 došlo k 11,8% růstu jeho návštěvnosti. Mezi jeho zajímavé památky patří například Belémská věž či klášter svatého Jeronýma (oboje na seznamu světového dědictví UNESCO) či Výtah Santa Justa.

V roce 2006 rostla nejvíce návštěvnost města Porto a severního Portugalska (11,9 %). Většinu turistu v Portugalsku tvoří Britové, Španělé či Němci, kteří sem cestují nízkonákladovými aerolinkami. Turisté již nevyhledávají pouze slunce a pláže, ale především kulturu, gastronomii, námořní turismus či sem přijíždí v rámci obchodní cesty. (více…)


2010/05Editovat

 
Česko-německo-rakouské trojmezí na Šumavě

Trojmezí hranic, někdy též trojstyk, je geografický bod, kde se setkávají hranice tří geografických celků na stejné úrovni (země, státy, spolkových zemí). Známými se stávají většinou když existují již delší dobu a když se například setkávají hranice tří kultur atd. Většinou je označený vlajkami všech tří států nebo monumentem.

Česká republika má čtyři mezistátní trojmezí u Hrčavy, Hrádku nad Nisou, nedaleko hory Plechý a na soutoku Moravy a Dyje. Za další trojmezí můžeme označit místa styku historických území – v Česku jsou významné TrojmezíHranic (Čechy, Bavorsko, Sasko), vrchol Králického Sněžníku (Čechy, Morava, Kladsko resp. Slezsko) a Trojmezí (Slavonice) (Čechy, Morava, Dolní Rakousy). (více…)


2010/04Editovat

Borobudur je chrámový komplex mahájánového buddhismu v indonéském Magelangu na Střední Jávě. Skládá se z šesti čtvercových teras završených třemi kruhovými terasami, celá stavba je poseta 2672 reliéfními panely a 504 sochami Buddhy. Hlavní stúpa, umístěná na vrcholu stavby ve středu nejvýše položené terasy, je obklopena 72 sochami Buddhy sedících uvnitř menších perforovaných stúp.

Borobudur je zasvěcen především Buddhovi Gautamovi. Jedná se rovněž o buddhistické poutní místo – poutníci začínají svůj výstup na Borobudur u základny, odkud započnou v obcházení a zároveň mírném stoupání až k vrcholu. Poutníci cestou k vrcholu symbolicky projdou třemi úrovněmi světa (trilóka) vyplývajícími z buddhistické kosmologie. Cestou na vrchol poutníky provází systém schodišť a chodeb s 1460 reliéfními panely umístěných na zdech a balustrádách.

Chrámový komplex pochází asi z 9. století, pravděpodobně od 14. století byl opuštěn patrně z důvodu úpadku buddhistických a hinduistických království na Jávě a postupné konverzi Javánců k islámu. Borobudur byl znovu objeven až v roce 1814, kdy tehdejší britský místodržící na Jávě, sir Thomas Stamford Raffles, byl na stavbu upozorněn domorodými Javánci. Borobudur od té doby prošel několika rekonstrukcemi, největší rekonstrukční práce probíhaly mezi lety 1975–1982 pod patronací indonéské vlády a UNESCO. V roce 1991 byla stavba přijata mezi památky světového dědictví UNESCO. Jednou ročně na Borobuduru slaví Indonésané a buddhisté svátek vesak (narození Buddhy). Chrámový komplex je nejnavštěvovanější indonéskou turistickou atrakcí. (více…)


2010/03Editovat

Ledovec je nehomogenní přírodní těleso tvořené ledem. Ledovce, které jsou částí kryosféry a hydrosféry, mají jazykovitý nebo bochníkovitý tvar. Jejich studiem se zabývá glaciologie a jistou částí také geokryologie. Vznikají hromaděním sněhu, který se pod vlivem okolí mění na firn, z firnu na firnový led a z firnového ledu na led ledovcový. Proces přeměny sněhu ve firn je nazýván firnovatění. To je způsobeno především táním a znovu zamrzáním pod vlivem tlaku vyšších vrstev, ale dochází k němu i se změnami teploty. Tento zdánlivě jednoduchý proces tání a mrznutí se odborně nazývá regelace. Tato vlastnost činí z ledovce plastické těleso schopné vyplňovat a modelovat reliéf Země. Ledovce se vyskytují na všech kontinentech s výjimkou Austrálie. (více…)


2010/02Editovat

Geografický informační systém (GIS) (anglicky: Geographic information system) je na počítačích založený informační systém pro získávání, ukládání, analýzu a vizualizaci dat, která mají prostorový vztah k povrchu Země. Geodata, se kterými GIS pracuje jsou definována svou geometrií, topologií, atributy a dynamikou.

Geografický informační systém umožňuje vytvářet modely části zemského povrchu pomocí dostupných softwarových a hardwarových prostředků. Takto vytvořený model lze pak využít například při evidenci katastru nemovitostí, předpovídání vývoje počasí, určování záplavových zón řek, výběru vhodné lokace pro čistírny odpadních vod, plánování výstavby silnic, apod. (více…)


2010/01Editovat

Abu Abd Aláh Muhammad al-Idrísí al-Kurtubi al-Hasani al-Sabti či jednoduše al-Idrísí (arabsky: أبو عبد الله محمد الإدريسي‎, 11001165/1166) byl andaluský geograf, kartograf, egyptolog a cestovatel, který žil na Sicílii na dvoře krále Rogera II. Sicilského. Narodil se v severoafrické Ceutě, která náležela Almoravidské říši, zemřel na Sicílii a byl členem emírského rodu Idrísovců. Náleží k třetímu tzv. normansko-arabskému období islámské kartografie.

Z jeho tvorby lze zmínit kruhovou mapu a knihu Rogerovu (arabsky: Al-Kitáb al-Rudžari, latinsky: Tabula Rogeriana). Druhé zmíněné dílo, které je zároveň jeho dílem nejvýznamnějším, dokončil v roce 1154 na dvoře sicilského krále Rogera II., kam byl pozván, aby zaktualizoval mapu světa. Tabula Rogeriana je podrobný popis Evropy, Asie a Afriky doprovozený mapou světa na 70 obdélníkových mapových listech (z českého území je na mapě možné pod názvy Mašla, Šruna, Agra a Bis najít města Plzeň, Brno, Kroměříž a Olomouc). Vlastní kniha a mapové listy se do dnešní doby nedochovaly, avšak existuje několik jejích opisů (Pařížský, Oxfordský, Petrohradský). Jeho obdélníková mapa světa je považována za nejvýznamnější dílo arabské kartografie. (více…)


2009Editovat

2009/53Editovat

V důsledku skutečnosti, že rok 2009 končil ve čtvrtek byl pro zbývající tři dny použit předcházející článek.

2009/52Editovat

Tropická bouře Barry vznikla u mexického poloostrova Yucatán na začátku června 2007. Byla v pořadí druhou bouří Atlantické hurikánové sezóny 2007. Maximální rychlost větru byla 95 km/h a nejvyšší tlak byl 997 mb/hPa. 5. června dorazila na východní pobřeží Spojených států a ten den se poprvé vyskytly silné bouřky.

V provincii Pinar del Río na ostrově Kuba zranila 3 osoby a zničila 55 domů. Na Floridě zabily povodně a mokré silnice dvě osoby a v Pinellas County na moři zahynul jeden člověk. Na druhou stranu tropická bouře ukončila období sucha a pomohla hasičům uhasit ničivé požáry. (více…)


2009/51Editovat

Portolánové mapy (z italského portolano, tj. „vztahující se k přístavům,“ případně portolani, tj. „písemné námořní pokyny“) jsou námořní navigační mapy italského původu zakreslující hlavně mořské pobřeží a přístavy. Vznik portolánových map se datuje zhruba do přelomu 13. a 14. století a jejich výroba se soustřeďovala především do Itálie a španělského Katalánska.

Nejstarší dochovanou portolánovou mapou je tzv. pisánská mapa, která vznikla kolem roku 1300. Mezi nejvýznamnější však patří Katalánský atlas z roku 1375. Ten byl vyhotoven mallorskou kartografickou školou pro prince Jana Aragonského, který jej dal darem svému bratranci a pozdějšímu španělskému králi Karlu V. Autorství atlasu je připisováno katalánskému židovskému kartografovi Abrahamu Cresquesovi. (více…)


2009/50Editovat

Hrad Tolštejn (německy Tollenstein, dříve Dohlenstein znamenající „Kavčí skála“) je zřícenina středověkého hradu na severní straně Lužických hor na jihu Šluknovského výběžku v severních Čechách, přibližně 7 km jihozápadně od města Varnsdorf a 2 km jižně od centra obce Jiřetín pod Jedlovouokrese Děčín, na jejímž katastrálním území leží.

Gotický hrad byl postaven začátkem 14. století kolem dvou znělcových skalisek, která na jih a východ spadají téměř svisle dolů a na západě souvisí nízkým hřbetem s horou Jedlová. Ze severní strany jej chránily příkopy a hradby. Tolštejn měl vynikající strategickou polohu, která umožňovala hlídat jediný schůdný přechod z Lužice na českou stranu Lužických hor. V průběhu dějin ho vlastnili Vartenberkové, Berkové, Šlejnicové i další majitelé. Hrad dal název okolnímu panství s názvem tolštejnské.

17. století byl opuštěn a začal chátrat, později se stal vyhledávaným turistickým cílem, s nímž se spojují návštěvy známých osobností i místní pověsti. V současnosti je zřícenina volně přístupná, v jejím areálu se nachází placená skalní vyhlídka umožňující pohled na území Čech a Saska. Tolštejn je i významnou botanickou lokalitou s výskytem vzácných teplomilných druhů rostlin. (více…)


2009/49Editovat

Izrael (hebrejsky: יִשְרָאֵל, Jisra'el; arabsky: إسرائيل‎, Izra'íl), oficiálně Stát Izrael (hebrejsky: מְדִינַת יִשְרָאֵל‎,   Medinat Jisra'el; arabsky: دولة ,إسرائيل Daulat Izra'íl),‎ je stát na Blízkém východě v oblasti jihozápadní Asie, kde leží při východním pobřeží Středozemního moře. Na severu sousedí s Libanonem, na severovýchodě se Sýrií, na východě s Jordánskem a na jihozápadě s Egyptem. K Izraeli přiléhá i Západní břeh Jordánu (Judea a Samaří) a Pásmo Gazy, tj. území částečně spravovaná Palestinskou autonomií – tato území jsou Izraelem okupována od Šestidenní války v roce 1967. Izrael je se svou populací 7 390 600 obyvatel, z níž většinu (76 %) tvoří Židé, jediným židovským státem na světě. Je rovněž domovem izraelských Arabů, křesťanů, Drúzů a Samaritánů, stejně jako jiných náboženských a etnických menšin.

Moderní stát Izrael, o jehož vznik usilovalo sionistické hnutí již od konce 19. století, se odvolává na biblickou myšlenku země izraelské, jejíž zaslíbení tvoří jeden z ústředních motivů judaismu po více než tři tisíce let. Po první světové válce ustanovila Společnost národů Britský mandát Palestina s cílem vytvořit „domovinu pro židovský lid“. V roce 1947 Organizace spojených národů schválila rozdělení Mandátu Palestina na dva státy – židovský a arabský. Přestože Liga arabských států tento plán odmítla, Izrael na jeho základě vyhlásil 14. května 1948 nezávislost a v následující vítězné Válce za nezávislost rozšířil své hranice nad rámec plánu OSN na rozdělení Palestiny. Od té doby trvá mezi Izraelem a sousedícími arabskými zeměmi konflikt, který vyústil v několik válek a desetiletí násilí, trvající dodnes. Se dvěma sousedícími zeměmi (Egypt a Jordánsko) však Izrael už mírové smlouvy podepsal a nyní usiluje o dosažení dohod s Palestinci.

Izrael je demokratická parlamentní republika s všeobecným rovným volebním právem. Vládu vede premiér a zákonodárným orgánem je jednokomorový parlament Kneset. Podle hrubého domácího produktu je izraelská ekonomika 44. největší na světě (2007). Mezi zeměmi Blízkého východu patří Izrael na první místo v indexu lidského rozvoje, svobody tisku a ekonomiky. Zatímco Izrael samotný považuje za své hlavní město Jeruzalém, většina států uznává jako hlavní město Tel Aviv-Jaffa. (více…)


2009/48Editovat

Fulbové (sami sebe nazývají Fulbhe, sg. Pullo; další názvy jsou Fula nebo Peulh) je původně nomádské pastevecké etnikum rozšířené především v oblasti afrického Sahelu, tj. v severní části západní, střední a východní Afriky od Senegalu po Súdán a Etiopii. Důležité zastoupení mají v Burkině Faso, Kamerunu, Gambii, Guineji, Guineji-Bissau, Čadu, Mali, Mauritánii, Nigeru, Nigérii, Senegalu, Sierra Leone a Súdánu. Jejich počet vinou značné územní roztříštěnosti a promíchanosti s jinými etniky není úplně jasný, různé zdroje uvádějí různé údaje, ale pravděpodobně jich je okolo 24 milionů. Největší zastoupení mají Fulbové v Nigérii, kde jich žije asi 13 milionů.

I když jsou některými autory považováni za největší pastevecké etnikum světa, v současnosti většina z nich žije v městských centrech nebo usedle na venkově jako zemědělci. Jako skupina lidí Fulbové v současnosti zahrnují mnoho jiných etnických skupin, které byly podrobeny a staly se součástí Fulbů skrze jejich šíření islámu. (více…)


2009/47Editovat

Konstantinopolské hradby jsou řady kamenných opevnění obklopující někdejší hlavní město Východořímské říše Konstantinopol (dnešní IstanbulTurecku), vybudované římským císařem Konstantinem I. Velikým. Hradbám chránícím Konstantinopol se během historie dostalo množství nejrůznějších úprav a vylepšení. Staly se největším opevněním postaveným ve starověku a jedním z nejkomplexnějších a nejpropracovanějších systému městského opevnění vůbec.

První hradby postavené císařem Constantinem kolem nově vybudovaného hlavního města Římské říše obklopovaly celé město, aby jej chránily jak proti útokům ze souše, tak i z moře. Jak se město postupně rozrůstalo, byly v 5. století našeho letopočtu vybudovány hradby nové, jež se později nazývaly Theodosiánské. Ačkoliv ostatní části opevnění nebyly tak dobře vybudovány jako Theodosiánské hradby, byly plně obsazené hradby takřka nedobytné pro většinu obléhacích technik středověku a ochránily Konstantinopol a Byzantskou říši před útokem Avarů, Arabů, Rusů, Bulharů a dalších národů (viz rozcestník obléhání Konstantinopole) po několik set let. S nástupem střelných zbraní se klasická středověká opevnění stala zastaralá a neúčinná proti dělům, jež byla mnohem účinnější, než dřívější obléhací stroje, což nakonec přispělo i ke konečnému pádu Konstantinopole do rukou osmanských Turků 29. května roku 1453.

Hradby města, jemuž Turci dali jméno Istanbul, byly udržovány i za vlády osmanských sultánů. Teprve v 19. století, když se město začalo rozrůstat i za hranice středověkého osídlení, začaly být některé části hradeb bourány. Navzdory upadající údržbě hradeb se mnohé části opevnění zachovaly dodnes. V osmdesátých letech 20. století byl spuštěn rozsáhlý program na záchranu původního městského opevnění, díky kterému dnes mohou být hradby spatřeny ve své původní podobě. (více…)


2009/46Editovat

Machteš (hebrejsky: מכתש‎, pl. מכתשים - „machtešim“; doslova „hmoždíř“) je jedinečný geologický kráterovitý útvar, který se nachází pouze v Negevské pouštiIzraeli a při východní části Sinajského poloostrova. Tento útvar je ze tří stran ohraničený a ze čtvrté strany otevřený. Otevřenou stranou pak odtéká voda, která do machteše spadne v podobě srážek. Jedná se o pozůstatek dřívější existence moře, které dokládá sedimentace vápence a dolomitu při svrchních vrstvách machteše, jež původně tvořily dno moře. Pod těmito sedimenty se nachází vrstvy pískovce. Nachází se zde i čedič. Na celém světě se nachází pouhých sedm machtešim, z čehož šest je v Izraeli a jeden v Egyptě. Nejznámější a největší z nich je Machteš Ramon. (více…)


2009/45Editovat

Zemětřesení je náhlý pohyb zemské kůry, vyvolaný uvolněním napětí – např. z neustálých pohybů zemských desek – podél zlomů. Větší zemětřesení se proto obvykle vyskytují v těch oblastech světa, kterými významné zlomy procházejí (západní pobřeží Ameriky, východní Asie a ostrovy mezi ní a Austrálií, Kavkaz, Turecko a Írán, Středomoří atd.) Studiu zemětřesení se věnuje geofyzika konkrétně její součást seismologie.

Místo vzniku zemětřesení se nazývá ohnisko neboli hypocentrum, jeho kolmý průmět na zemském povrchu se nazývá epicentrum. (více…)


2009/44Editovat

Lumbiní (v sanskrtu लुम्बिनी) je jedno ze čtyř hlavních buddhistických poutních míst. Podle tradice se zde narodil princ Siddhártha, který se později stal Buddhou Šákjamunim. Lumbiní leží na severu Indického subkontinentu v jižním Nepálu, 25 kilometrů východně od Kapilavastu. Jméno Lumbiní je odvozeno od Buddhovy babičky, matky královny Máji.

Když ve 3. století př. n. l. místo navštívil král Ašóka, nechal zde vztyčit sloup, který se dochoval až do současné doby. Z dalších staletí se o Lumbiní dochovaly cenné literární zprávy v dílech čínských poutníků Fa-siena a Süan-canga. Lumbiní však bylo postupně opouštěno a buddhistické památky počaly chátrat. V 15. století přivodil jeho definitivní zánik vpád Mughalů. Lumbiní bylo znovuobjeveno koncem 19. století, v následujících desetiletích zde proběhlo několik archeologických průzkumů. Od konce 70. let 20. století Lumbiní prochází rozsáhlou přestavbou, od roku 1997 je součástí světového dědictví UNESCO. (více…)


2009/43Editovat

Ivanovice na Hané (německy: Eiwanowitz) je město v Jihomoravském krajiokrese Vyškov s necelými třemi tisíci obyvateli. Nachází se 8 km severovýchodně od města Vyškov na říčce Hané při dálnici D1 a železniční trati z Brna do Přerova.

Ivanovice na Hané jsou městem s bohatou historií. Prošly rukama velkým množstvím majitelů od rytířského řádu sv. Jana Jeruzalémského až po císařskou rodinu Habsburků. Je zde barokizovaný kostel svatého Ondřeje, zámek postavený na začátku 17. století a další historické památky.

Dnešní město je sídlem správy mikroregionu Ivanovická brána s rozrůstající se silniční a dopravní infrastrukturou. Stojí tu dvě základní školy z čehož je jedna umělecká se zaměřením na hudbu. Město je též rodištěm varhanního virtuose a hudebního skladatele profesora Bedřicha Antonína Wiedermanna. (více…)


2009/42Editovat

Mapa je zmenšené, zevšeobecněné a vysvětlené znázornění objektů a jevů na Zemi, ostatních nebeských tělesech nebo nebeské sféře, sestrojené obvykle podle některého ze zobrazení na rovině a vyjadřující pomocí smluvených znaků rozmístění a vlastnosti objektů a jevů vázaných na jmenované povrchy. Pokud se jedná o zobrazení na kouli, nazýváme ji glóbus.

Mapu můžeme označit za model reálného světa, v žádném případě není dokonalým obrazem naší reality. Nelze na ní nalézt vše, ale naopak může znázornit i jevy, které nejsme jinak schopni vnímat. Skutečnost může potlačit i zdůraznit. Souborně informace zaznamenané na mapách označujeme jako „prostorové informace“.

Slovo mapa je punského původu. Výraz mappa označoval kousek plátna, ubrousek. (více…)


2009/41Editovat

Friedrich Heinrich Alexander svobodný pán von Humboldt (14. září 1769 Berlín6. května 1859 Berlín) byl německý přírodovědec světového významu a spoluzakladatel geografie jako empirické vědy.

Jeho výzkumné cesty vedly přes Evropu až do Střední Ameriky a Jižní Ameriky jakož i do Střední Asie. Zabýval se obory z oblasti fyziky, chemie, geologie, mineralogie, vulkanologie (vyvrátil „neptunismus“), botanika (založil fytogeografii), zoologie, klimatologie (izotermy, klima), oceánografie a astronomie, ale také ho zajímaly otázky hospodářské geografie, etnologie a demografie. Kromě toho si dopisoval při tvorbě svého velkolepého díla s mnoha odborníky z celého světa z mnoha rozdílných oborů a vytvořil tak svéráznou vědeckou síť.

V Německu dosáhnl mimořádné popularity především díly „Ansichten der Natur“ a „Kosmos“. Již za svého života požíval neuvěřitelně vážnosti, což odráží jeho přízviska „druhý Kolumbus“, „vědecký znovuobjevitel Ameriky“, „kníže vědy“ a „nový Aristoteles“ (pamětní mince Pařížské Akademie Věd). (více…)


2009/40Editovat

Voda na Marsu je souhrnné označení veškeré vody, která se na planetě Mars nachází. Oproti Zemi však nemá Mars výskyt vody ve všech třech skupenstvích v množství obdobném pozemskému. Na povrchu neexistují rozsáhlé oblasti kapalné vody v podobě hydrosféry, ale voda je vázána převážně v kryosféře (ve formě permafrostu, polárních čepiček) jako led nebo malá část v atmosféře jako vodní pára.

Současné podmínky na povrchu Marsu neumožňují dlouhodobou existenci kapalné vody. Průměrné hodnoty tlaku a teploty jsou příliš nízké, což vede k tomu, že voda začíná okamžitě mrznout a následně sublimovat. Výzkum planety však naznačuje, že se na povrchu planety tekoucí voda v minulosti vyskytovala, tvořila souvislé vodní plochy a dnešní otázka spíše zní, kam se tato voda poděla.

O výskytu vody na povrchu či pod jeho povrchem existuje celá řada přímých i nepřímých důkazů jako v podobě říčních koryt, polárních oblastí, spektrometrických měření, erodovaných kráterů, či minerálů přímo spojených s existencí kapalné vody. Díky zásobám kapalné vody je pravděpodobné, že se značně zmenší potřebné zásoby pro budoucí kosmické mise k planetě. (více…)


2009/39Editovat

Městská hromadná doprava v Česku je tvořena pražským metrem, sedmi tramvajovými, třinácti trolejbusovými a mnoha autobusovými provozy. Rovněž lze do ní započítat několik minibusových a skibusových provozů, vybrané lanové dráhy (Karlovy Vary, Mariánské Lázně a Praha) či některé městské a příměstské železniční úseky (v Praze například takzvané Metropolitní dopravní linie a tangenciální městská linka). Spíše doplňkový význam má městská vodní doprava, například tři přívozy v Praze a doprava na Brněnské přehradní nádrži.

Od poloviny devadesátých let 20. století městská hromadná doprava jednotlivých měst postupně splývá s příměstskou a regionální dopravou v rámci integrovaných dopravních systémů. Současně dochází k propojování systému hromadné dopravy s veřejnou i soukromou nehromadnou dopravou, například prostřednictvím parkovišť P+R. (více…)


2009/38Editovat

Jordán (hebrejsky נהר הירדן‎‎ – Nahar ha-Jarden, arabsky نهر أردن‎‎ – Nahr al-Urdun) je řekajihozápadní Asii, která se vlévá do Mrtvého moře. Historickynábožensky je považována za jednu z nejposvátnějších řek světa. Je dlouhá 251 km a její povodí zaujímá 18 300 km2. Pramennou oblastí Jordánu jsou jihozápadní svahy hory Hermon na pomezí Libanonu, IzraeleSýrie. Vlastní řeka vzniká soutokem tří zdrojnic, říček Dan, HasbaniBanias, v bažinaté oblasti Chulského údolí, které je pozůstatkem někdejšího velkého jezera.

Od tohoto údolí míří řeka po celý zbytek svého toku přímo na jih sledujíc přitom Velkou příkopovou propadlinu. Kromě průtoku Chulským údolím má Jordán na svém horním toku poměrně prudký spád s četnými peřejemi, a to až po rozlehlé Galilejské jezero, které leží 210 m pod úrovní světového oceánu. Po opuštění Galilejského jezera se do Jordánu vlévá zleva řeka Jarmuk, která odděluje Golanské výšiny od Jordánska. V následující části toku přibývají meandry a dále na jih tvoří hranici mezi Izraelem a Jordánskem a následně mezi Palestinskou autonomií (Západním břehem Jordánu) a Jordánskem. Tok řeky končí u bezodtokého Mrtvého moře, které je 417 m pod úrovní světového oceánu. (více…)


2009/37Editovat

Československo-polský spor o Těšínsko byl jeden z československo-polských pohraničních sporů a vedl se mezi těmito státy od roku 1918 do roku 1958. Vrcholil v letech 1918 až 1920 a v roce 1938. S konečnou platností byl ukončen až československo-polskou smlouvou z roku 1958.

Po zániku Rakouska-Uherska vznikl mezi nově vzniklým Československem a Polskem spor o území Těšínska. Po krátkém vojenském střetnutí rozhodla 28. července 1920 konference velvyslanců ve Spa o rozdělení sporného území mezi oba státy. V roce 1938 Polsko východní část české části Těšínska vojensky obsadilo a anektovalo. Po druhé světové válce se hranice vrátily do stavu před polským obsazením. Spor byl ukončen uzavřením smlouvy o vzájemných hranicích v roce 1958. (více…)


2009/36Editovat

Fernão de Magalhães (španělsky: Fernando Magallanes, latinsky: Ferdinand Magellan; jaro 1480, Sabrosa, Portugalsko27. dubna 1521, Mactan, Filipíny) byl portugalský mořeplavec, který sloužil španělské koruně.

Důkaz o kulatosti Země přinesla výprava, již Magalhães vedl a která ve službách španělského krále obeplula poprvé celou zeměkouli. Z pěti lodí se po třech letech vrátila jen jedna (Victoria), sám Magalhães zahynul (pravděpodobně rukama domorodců) na Filipínách. V době, kdy Magalhães se svými námořníky uskutečňoval nebezpečnou výpravu, se Španělé zaměřili na dobývání nově objevené severní Ameriky. (více…)


2009/35Editovat

Global Positioning System, zkráceně GPS, je vojenský polohový družicový systém provozovaný Ministerstvem obrany Spojených států amerických, s jehož pomocí je možno určit polohu a přesný čas kdekoliv na Zemi nebo nad Zemí s přesností první desítky metrů. Přesnost GPS lze s použitím dalších metod ještě zvýšit až na jednotky centimetrů. Část služeb tohoto systému s omezenou přesností je volně k dispozici i civilním uživatelům.

V současné době se systém využívá v mnoha oborech lidské činnosti. Na provoz GPS se ročně vynakládá přibližně 600 až 900 milionů (2006-2008) amerických dolarů z rozpočtu USA (více…)


2009/34Editovat

České Budějovice (německy Budweis, popřípadě Böhmisch Budweis) jsou statutární město a správní a kulturní metropole Jihočeského kraje. Žije zde asi 96 000 obyvatel. Leží v Českobudějovické pánvi na soutoku řek Vltava a Malše a nachází se v nich řada historických památek a muzeí. Pro ně a blízkost dalších historicky cenných míst (Hluboká nad Vltavou, Český Krumlov, Zlatá Koruna, Vyšší Brod atd.) jsou častým cílem turistů. Ve městě sídlí Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích a biskup římskokatolické českobudějovické diecéze. (více…)


2009/33Editovat

Surtsey ['sør̥tsɛi] je novodobý sopečný ostrov vzdálený 33 kilometrů jižně od Islandu. Vznikl vulkanickou erupcí v roce 1963, přímo před objektivy fotoaparátů a televizních kamer; od té doby je předmětem soustavného výzkumu vědců z několika oborů (geologie, biologie, ornitologie atd.). Surtsey vznikl v podmořské sopečné oblasti Vestmannaeyjar. Spadá pod správní oblast Vestmannaeyjar.

Ostrov umožňuje sledovat rychlost, s jakou jsou živočišné a rostlinné druhy schopny osídlit nové prostředí a také jejich schopnost překonávat vzdálenosti. Nově vzniklý ostrov je již zanesen na nových námořních mapách. Během svého vzniku byl soustavně pozorován vulkanology, kteří tak měli jedinečnou možnost sledovat, jak vznikají ostrovy tohoto typu. Po skončení sopečné aktivity se stal Surtsey centrem pozornosti pro týmy botaniků a biologů, kteří zde mohou pro změnu studovat adaptaci organismů a jejich schopnost osidlovat nová prostředí. V roce 2008 byl ostrov Surtsey zařazen na Seznam světového dědictví UNESCO. (více…)


2009/32Editovat

Norské moře (norsky Norskehavet) je okrajové moře Atlantského oceánu, které bývá někdy řazeno k Severnímu ledovému oceánu. Tvoří důležité spojení mezi otevřeným severním Atlantikem a Severním ledovým oceánem. Moře leží mezi Norskem, Islandem, Špicberky a ostrovem Jan Mayen a má rozlohu 1,383 miliónu km². Na rozdíl od Severního moře navazujícího na jihu a Barentsova moře na severovýchodě není šelfovým mořem, ale dosahuje hloubky až 4000 metrů. Jeho dno je velice členité a bohaté na ložiska ropy a zemního plynu, pobřežní vody slouží mnoha druhům ryb jako trdliště.

Severoatlantský proud je příčinou vyrovnaných teplot vody po celý rok, které jsou zhruba o deset stupňů Celsia vyšší než odpovídá stupni zeměpisné šířky. Spolu se sousedním Grónským mořem je Norské moře místem vzniku severoatlantského podmořského proudu (anglicky North Atlantic Deep Water); teplá voda Severoatlantského proudu s vysokou salinitou se zde ochlazuje a klesá do hlubin oceánu. Je rozhodujícím místem pro vznik a udržení termohalinního výměníku světového oceánu. (více…)


2009/31Editovat

Lešanský Buddha, známý též pod svým čínským názvem Da Fo, je socha Buddhy, která se nachází poblíž města Le-šančínské provincii S’-čchuan. Buddha měří přibližně 71 metrů, což z něj činí největší sochu sedícího Buddhy na světě. Socha byla vytesán do skalního masivu hory E-mej-šan za dynastie Tchang (618-907). Organizátorem celé výstavby se stal mnich Chaj Tchung, který pro stavbu záměrně vybral soutok tří řek, aby Buddha chránil projíždějící lodě před jejich rozbouřenými vodami.

Celá oblast je hojně navštěvována turisty, kteří se zde přepravují většinou loděmi z města Le-šan. Pro svou mimořádnou hodnotu byl Buddha v roce 1996 společně s horou E-mej-šan zařazen mezi památky světového dědictví UNESCO. (více…)


2009/30Editovat

Londýn (anglicky: London) je hlavní město Anglie a Spojeného království ležící na jihovýchodě země při ústí řeky Temže. Londýn produkuje 17 % HDP Spojeného království a londýnská City je jedna z největších světových obchodních center. Londýn je společně s městy New York, Tokio a Paříž označován jako jedno ze čtyř nejdůležitějších měst na světě.

Londýn je domovem mnoha institucí s mezinárodní působností, stejně tak nadnárodních společností a organizací. Leží v něm mnoho důležitých budov, včetně světově známých divadel, muzeí, koncertních síní, paláců a dalších. Moderní Londýn tvoří dvě starobylá města Londýn a Westminster, která se změnila na současnou metropoli, v ní žije asi 7 421 228 obyvatel na ploše větší než 480 km2. (více…)