Otevřít hlavní menu

Thalés z Milétu, řecky Θαλης ὁ Μιλήσιος, (okolo 624 př. n. l. Milétos – okolo 548 př. n. l.) byl předsókratovský filosof, geometr a astronom, jeden ze „sedmi mudrců“. Aristotelés a mnozí další ho pokládali za zakladatele řecké filosofie, která tehdy ovšem zahrnovala také matematiku či jiné vědy. Snažil se totiž zkoumat svět a přírodu rozumově a vysvětlovat je, aniž by se přitom odvolával na mýty.

Thalés z Milétu
Illustrerad Verldshistoria band I Ill 107.jpg
Narození 623 př. n. l.
Milét
Úmrtí 546 př. n. l. (ve věku 76–77 let)
Milét
Příčina úmrtí úžeh
Povolání matematik, filozof, astronom, fyzik a inženýr
Národnost Řekové
Témata filosofie
Rodiče Examyas a Сleobuline
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Z jeho díla se zachovaly pouze zlomky a různá vyprávění o něm, takže výklad jeho filosofie je velmi nejistý a není možné ani ověřit jeho matematické objevy. Od starověku se mu však připisuje řada objevů v geometrii (například Thaletova věta), v astronomii a v kosmologii.

ŽivotEditovat

 
Milét v Malé Asii

O jeho životě je známo velmi málo a zprávy si často protiřečí. Narodil se v Milétu v Iónii na západním pobřeží Malé Asie, v jihozápadním cípu dnešního Turecka. Protože z Milétu, což bylo až do perského vpádu jedno z nejbohatších řeckých měst, pocházeli i další předsókratovští filosofové (Anaximandros, Anaximenés), řadí se mezi „Miléťany“. Někdy se hovoří i o „Milétské škole“, což je ale spíše metafora a o žádnou školu nešlo. Někteří se domnívají, že byl učitelem Pythagorovým nebo Anaximandrovým. Jeho snaha o racionální výklad skutečnosti i obrat ke geometrii měly na celou západní filosofii zásadní vliv a někteří ho pokládají za „otce vědy“.

Podle Diogena Laertského pocházeli jeho rodiče z Fénicie, z rodu bájného knížete Kadma. Podle téhož autora se Thalés vzdělával v Egyptě a zemřel ve věku 78 let za 58. olympiády (548–545 př. n. l.), podle Sosikrata se dožil věku 90 let. Podle Plútarcha se ho prý zeptal Solón, proč se neoženil; na to Thalés odpověděl: „Protože mám rád děti“, a o pár let později adoptoval svého synovce Kybistha. Podle některých nic nepsal, jiní uvádějí spisy O slunovratu a O rovnodennosti, případně O hvězdách pro mořeplavce, které se však nezachovaly. Dvakrát vyhrál cenu, nejspíš za deklamaci na Panhellénských hrách, a věnoval ji Apollónovi.

Platón vypráví, že Thalés chodil po dvoře a pozoroval hvězdy, až spadl do studny. Děvečka, která ho vytáhla, mu prý vyhubovala: „Jak chceš poznat všechno o vesmíru, když ani nevidíš, co máš pod nohama?“[1] Dle Aristotela prý Thalés jednou odhadl, že bude velká úroda oliv, a najal si všechny lisy. Tak vydělal mnoho peněz a prokázal, že nebyl chudý z neschopnosti, ale protože o peníze nestál.[2]

Podle Hérodota doprovázel Thalés krále Kroisa v tažení proti Peršanům a měl pomoci vojsku překročit řeku tím, že část vody odvedl korytem kolem ležení. Správně předpověděl zatmění Slunce, které nastalo 28. května roku 585 př. n. l. a přerušilo bitvu u řeky Halys.[3] Podle Diogena Thalés také poradil Kroisovi, aby se nepouštěl do dalších bitev, takže perský král Kýros po svém vítězství Kroisa i Milét ušetřil.

GeometrieEditovat

 
Thaletova věta

Jeho jméno je spojováno s pěti důležitými geometrickými větami:

Podle Thaléta je prostor to největší, protože obsahuje všechny věci. Své přesné místo v něm mají i body, přímky, roviny a tělesa. Pracoval s pravoúhlými trojúhelníky a s jejich podobností. Podle Diogena změřil výšku pyramidy tak, že počkal, až bude stín člověka stejně dlouhý jako on sám, a pak změřil délku stínu pyramidy.

KosmologieEditovat

Thaléta – podobně jako další iónské myslitele – trápila otázka počátku či základu světa. Plochá země podle něho plave na vodách oceánu a zemětřesení pak vznikají z vlnobití. Je to patrně první doklad toho, jak člověk vystupuje z mýtu, výkladu světa přijímaného bez výhrad a kritické reflexe. Samozřejmě je jeho myšlení mýtem ovlivněno, ale pokouší se celek světa vysvětlit z uvažování o skutečnosti. Slunce a hvězdy jsou podle Thaléta ohnivé, mají však v sobě cosi zemitého a podle některých pramenů dokonce soudil, že Měsíc svítí jen odraženým světlem.

Podle Diogena je pro Thaléta „všechno plné bohů“ (panta pléré théon einai) a byl prý také první, kdo učil, že duše je nesmrtelná.[4] Z pozorování magnetu a jantaru prý usoudil, že i domněle netečná hmota je živá (i jantar se stává magnetický, když je třen, a může mít schopnost pohybovat jinými předměty). Podle Kratochvíla to však neznamená totéž, co moderní hylozoismus. Ostatně řecké slovo pro přírodu – fysis – je odvozeno od slovesa fyein, vznikat, růst, podobně jako latinské natura od nasci, rodit se.

FilosofieEditovat

Thalés byl prý první, kdo hlásal zásadu „poznej sám sebe“ (gnóthi seauton). Podle Aristotela řešil otázku vzniku a proměn v přírodě tak, že rozlišil podstatu či přirozenost, která se nemění, kdežto mění se podoba či vzhled, forma. Aristotelés ho tedy pokládal za předchůdce svého rozlišení „látky“ (hylé, dříví, hmota) a „formy“ (eidos), jejichž spojením teprve vznikají jsoucna. Podle Cicerona Thalés tvrdil, že voda je počátek všech věcí, kdežto bůh je duch, který všechno oživuje a utváří.[5] Dle profesora Kirka je však uvedená Ciceronova reference ovlivněna stoickým překroucením Thalétových názorů, což platí i pro tvrzení, že Thalés hlásal nesmrtelnost duše. Ve skutečnosti Thalés měl zřejmě za to, že voda, která je podstatná pro uchování vegetativního a animálního života, je základním konstituentem věcí. Zároveň zastával názor, že svět je jakýmsi způsobem živý, že podléhá samovolné změně, a že proto není třeba přírodní změny nějak zvlášť vykládat. Svět jako celek je prostoupen životní silou, kterou je pro její rozsah a vytrvalost přirozené nazývat božskou.[6]

MudrcEditovat

Thalés byl ve starověku standardně uváděn jako jeden ze sedmi mudrců archaického Řecka, mezi které ho v dialogu Prótagoras zařadil již Platón.[7] Často byl považován za nejmoudřejšího z nich.[8] Podle Démétria z Faléru byl pojmenován mudrcem v době, kdy byl v Athénách archontem Damasiás, tedy asi v roce 582 př. n. l.;[9] jde však pravděpodobně jen o legendu.[10] [11]

Thalétovi je připisována řada mravních naučení, životních rad a moudrých výroků:

  • Poznej sebe sama.[12]
  • Záruka, to je zkáza.[13]
  • Jsou-li u tebe přátelé, pamatuj i na ty, kteří u tebe nejsou.[13]
  • Nepřikrášluj svůj vzhled, nýbrž buď krásný způsobem života.[13]
  • Neobohacuj se špatným způsobem.[13]
  • Nerozpakuj se lichotit rodičům.[13]
  • Nepřebírej od otce jeho špatnosti.[13]
  • Trapná je nečinnost, škodlivá nemírnost, obtížná nevzdělanost.[14]
  • Nebuď líný, ani když jsi bohatý.[13]
  • Uč se a vyučuj to lepší.[13]
  • Vzbuzuj spíše závist než soucit.[14]
  • Zachovávej míru.[14]
  • Nevěř všemu a všem.[13]
  • Vládneš-li, udržuj se v řádu.[13]
  • Smrt v ničem nerozlišíš od života.[15]
  • Na otázku, co je nesnadné, odpověděl: „Poznat sebe sama."[16]
  • Kdo je blažený? Ten, kdo je tělesně zdráv, duševně bystrý a má dobrou povahu.[15]
  • Jaké služby prokážeš svým rodičům, takové očekávej i od svých dětí.[16]
  • Jak žít nejlépe a nejspravedlivěji? Kdybychom sami nedělali to, co vytýkáme ostatním.[15]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Platón, Theaitétos 174a.
  2. Aristotelés, Politika 1259a.
  3. Kratochvíl se ovšem domnívá, že mohl předpovědět jen možnost zatmění, neboť schopnost předpovědět, zda skutečně nastane, je daleko pozdější. Mezi mořem a nebem, str. 197nn.
  4. Diogenés Laert., Životy I. 24
  5. Cicero, De natura deorum I,10.
  6. KIRK, G. S., RAVEN, J. E. a SCHOFIELD, Malcolm. Předsókratovští filosofové: kritické dějiny s vybranými texty. Vyd. 1. Praha: OIKOYMENH, 2004. 663 s. ISBN 80-7298-110-2. S. 126–129.
  7. Platón. Prótagoras. Překlad František Novotný. 2., opr. vyd. Praha: Oikoymenh, 1992. 85 s. Oikúmené. ISBN 80-85241-16-1. S. 55.
  8. VÍTEK, Tomáš. Sedm mudrců a jejich výroky. Vyd. 1. Praha: Herrmann & synové, 2010. 411 s. ISBN 978-80-87054-21-5. S. 40 a 47.
  9. Diogenés Laertios. Životy, názory a výroky proslulých filosofů. Překlad Antonín Kolář. Vyd. 2. Pelhřimov: Nová tiskárna, 1995. 473 s. ISBN 80-901916-3-0. S. 38.
  10. VÍTEK, Tomáš. Sedm mudrců a jejich výroky. Vyd. 1. Praha: Herrmann & synové, 2010. 411 s. ISBN 978-80-87054-21-5. 179–181.
  11. FREL, Jiří. Od tyranů k Sókratovi: malý český Plutarch. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1969. 208 s. cnb000135549. S 28.
  12. Diogenés Laertios. Životy, názory a výroky proslulých filosofů. Překlad Antonín Kolář. Vyd. 2. Pelhřimov: Nová tiskárna, 1995. 473 s. ISBN 80-901916-3-0. S. 45.
  13. a b c d e f g h i j VÍTEK, Tomáš. Sedm mudrců a jejich výroky. Vyd. 1. Praha: Herrmann & synové, 2010. 411 s. ISBN 978-80-87054-21-5. S. 317.
  14. a b c SVOBODA, Karel, ed. Zlomky předsokratovských myslitelů. V Praze: Česká akademie věd a umění, 1944. 175 s. cnb000764151. S. 5.
  15. a b c VÍTEK, Tomáš. Sedm mudrců a jejich výroky. Vyd. 1. Praha: Herrmann & synové, 2010. 411 s. ISBN 978-80-87054-21-5. S. 321.
  16. a b Diogenés Laertios. Životy, názory a výroky proslulých filosofů. Překlad Antonín Kolář. Vyd. 2. Pelhřimov: Nová tiskárna, 1995. 473 s. ISBN 80-901916-3-0. S. 44.

LiteraturaEditovat

  • BORECKÝ, Bořivoj a kol. Slovník spisovatelů. Řecko: antická, byzantská a novořecká literatura. Vyd. 1. Praha: Odeon, 1975. 668 s. cnb002111317. S. 580–851.
  • Diogenés Laertios. Životy, názory a výroky proslulých filosofů. Překlad Antonín Kolář. Vyd. 2. Pelhřimov: Nová tiskárna, 1995. 473 s. ISBN 80-901916-3-0. S. 38–47.
  • KIRK, G. S., RAVEN, J. E. a SCHOFIELD, Malcolm. Předsókratovští filosofové: kritické dějiny s vybranými texty. Vyd. 1. Praha: OIKOYMENH, 2004. 663 s. ISBN 80-7298-110-2. [Kapitola „Thalés z Milétu" je na str. 100–129; autor Geoffrey Stephen Kirk.]
  • KRATOCHVÍL, Zdeněk. Mezi mořem a nebem: odkaz iónské archaické vnímavosti. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2010. 370 s. ISBN 978-80-87378-65-6. S. 175-214.
  • Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. 25. díl. V Praze: J. Otto, 1906. 995 s. cnb000277218. [Heslo „Thalés" na str. 316–317.] Dostupné online
  • SVOBODA, Karel, ed. Zlomky předsokratovských myslitelů. V Praze: Česká akademie věd a umění, 1944. 175 s. cnb000764151. S. 5–8.
  • VÍTEK, Tomáš. Sedm mudrců a jejich výroky. Vyd. 1. Praha: Herrmann & synové, 2010. 411 s. ISBN 978-80-87054-21-5.

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat