Otevřít hlavní menu

František Novotný (filolog)

český překladatel a filolog

Životopis a díloEditovat

Mládí a studiaEditovat

Narodil se jako syn domkáře Jana Novotného a jeho manželky Nepomučeny, rozené Turkové.[2] V letech 1892—1899 vystudoval gymnázium v Chrudimi.Klasickou filologii vystudoval v letech 18991904 na FF UK v Praze u prof. Josefa Krále. Poté byl středoškolským profesorem ve Vysokém Mýtě a na Královských Vinohradech.

První světovou válku, do které byl povolán jako záložní důstojník, strávil v armádě. Již v roce 1914 byl raněn.[3]

Odborné funkceEditovat

V roce 1918 se habilitoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, o dva roky později (1920) se stal profesorem klasické filologie na Masarykově univerzitě v Brně.[4] Řádným členem České akademie věd a umění byl jmenován v roce 1933.

V letech 1929–1930 byl děkanem Filozofické fakulty Masarykovy univerzity.

Lexikografické díloEditovat

Badatelský záběr Františka Novotného byl v rámci klasické filologie prakticky bezbřehý. Věnoval se latinské lexikografii. Spolupracoval s Josefem M. Pražákem a Josefem Sedláčkem na dosud největším Latinsko-českém slovníku (první vydání roku 1910), který pro pozdější vydání upravoval již sám. Vydal několik latinských gramatických a syntaktických příruček. Z latiny rovněž překládal.

Grecistické díloEditovat

Do širšího povědomí je zapsán svým grecistickým dílem. Habilitoval se prací Eurhythmie řecké a latinské prósy (1917–1921), ke které na sklonku své univerzitní činnosti připojil ještě přehledná skripta Řecká a římská metrika (1955). Ve 20. letech 20. století v brožurkách i časopiseckých statích popularizoval vyspělou antickou kulturu a řeckou filosofii.

PlatónEditovat

Od mládí byl přitahován Platónovými dialogy, k jejichž jazyku a rozboru jednotlivých míst se vracel v četných článcích. Řecky s latinskými komentáři vydal Listy a Epinomis. A od roku 1915 do roku 1961 postupně přeložil a úvody doprovodil celé Platónovo dílo. Tento počin završil tetralogií O Platonovi I–IV (Život, Dílo, Filosofie, Druhý život, 1948–1970), která je dosud jediným komplexním dílem o Platónovi v češtině.

RodinaEditovat

S manželkou Karlou, rozenou Federovou (1875—1922) měli dceru Janu (1908—1981).[5] Jako vdovec se ve Starém Brně 6.6.1931 znovu oženil s Věrou Bakalinskou (1898—1979).[2][3]

Jeho švagrem byl zakladatel ondřejovské hvězdárny Josef Jan Frič (manželky byly sestry).[6]

DíloEditovat

PublikaceEditovat

  • Eurhythmie řecké a latinské prósy I–II, Praha 1917–1921
  • Gymnasion. Úvahy o řecké kultuře, Praha 1922
  • Socialistické snahy ve starém Řecku, Praha 1922
  • Antické státy a náboženství., Praha 1925
  • Platonovy Listy a Platon, Brno 1926
  • Sokrates, Praha 1926
  • Platon, Praha 1926
  • Platonis epistulae commentariis illustratae, Brno 1930
  • Latinská mluvnice pro střední školy II, Praha 1938
  • Latinská mluvnice pro střední školy. Hláskosloví a nauka o slově III/1, Praha 1946
  • O Platonovi I. Život, Praha 1948
  • O Platonovi II. Dílo, Praha 1948
  • O Platonovi III. Filosofie, Praha 1949
  • O Platonovi IV. Druhý život, Praha 1970
  • Latinská skladba (skripta), Brno 1953
  • Řecká a římská metrika (skripta), Brno 1955
  • Historická mluvnice latinského jazyka II, Praha 1955
  • Platonis Epinomis commentariis illustrata, Praha 1960
  • The Posthumous Life of Plato, Praha 1977

PřekladyEditovat

ReferenceEditovat

  1. prof. PhDr. František Novotný, DrSc. In: Encyklopedie dějin města Brna
  2. a b c Matrika narozených, Hlína, 1867-1908, snímek 3, Záznam o narození a křtu a o 2. svatbě. 195.113.185.42:8083 [online]. [cit. 2017-03-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-03-26. 
  3. a b Encyklopedie města Brna: František Novotný
  4. František Novotný. www.phil.muni.cz [online]. [cit. 2017-12-01]. Dostupné online. 
  5. Policejní přihlášky, Praha, rodina Františka Novotného
  6. Rodokmen Federovi

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat