Otevřít hlavní menu

ŽivotEditovat

Solón se narodil v Athénách v jedné z mnoha zchudlých aristokratických rodin jako syn Exikestidův a potomek krále Medonta. Své životní zkušenosti načerpal při cestách na Kypr a do Egypta.

Když se Megařané zmocnili Salamíny a ohrožovali tak athénský přístav, přiměl Solón Athéňany k válečné výpravě proti Megaře a v jejich čele zvítězil. Díky tomu se stal populárním jak pro sílící lid, tak pro aristokraty a roku 594 př. n. l. byl zvolen archontem s plnou mocí pro vypracování nové ústavy a zákonů. Po dokončení demokratických reforem, které vyvedly Athény z krize, Solón vystavil nové zákony na mramorových deskách a vzdal se úřadu. Reforma však nebyla hned příznivě přijata a fungování nové ústavy zaručilo po nastalých nepokojích až panování tyrana Peisistrata.

Solón zemřel ve vysokém věku patrně v roce 559 př. n. l.[pozn. 1] Po smrti mu vděční občané postavili pomník a nazvali jej „svatým zákonodárcem“. Obdivovali se mu kromě jiných i Platón a Démosthenés. Plútarchos napsal jeho životopis.

Básník a mudrcEditovat

Solónův literární odkaz obsahoval podle starověké tradice 5 000 veršů různého obsahu. Jeho básnická činnost, nepochybně ovlivněná tvorbou básníka Tyrtaia, úzce souvisela s činností politickou. Básněmi se obracel ke spoluobčanům a ospravedlňoval jimi své jednání. Nebyl velkým básníkem, ale v jeho verších se odráží jasné myšlení a upřímnost.[5] Jeho tvorba však nedosáhla květnatého vyjadřování soudobých básníků Alkaia z Lesbu a Sapfó. Vedle programové politické poezie psal i verše s úvahami o smyslu života. Je dochováno asi 200 veršů z elegií a asi 70 veršů jambických a trochejských.[6]

Zajisté dobro i zlo nám smrtelným přináší Osud;
tomu pak, co dá bůh, neujde smrtelný tvor.
Nebezpečné je všechno, co konáme, nikdo však neví,
jak se mu vydaří věc, do které právě se dal.
Někdo chce jednati dobře, a při vší snaze ho stihne
zkáza a naprostý zmar, aniž co předvídal dřív;
jiný, ač jedná špatně, zas vyvázne ze svého bludu,
neboť ve věcech všech zdaru mu dopřává bůh.

Mezí nemá však píle, s níž lidé bohatství kupí,
neboť nyní, kdo z nás pro život nejvíce má,
dychtí mít dvakrát tolik. Kdo mohl by nasytit všechny?
Od bohů nesmrtných zisk obdržel smrtelný tvor:
z něho však pochází Áté! A tu když pošle Zeus trestat,
stíhá jednoho dnes, zítra pak jiného zas.

—Solón, Elegie, úryvek[7]

Solón byl ve starověku standardně[8] uváděn jako jeden ze sedmi mudrců archaického Řecka, mezi které ho zařadil již Platón.[9] Je mu připisována řada mravních naučení, životních rad a moudrých výroků:

  • Ničeho příliš.[10]
  • Bohatství rodí přesycenost a přesycenost zpupnost.[10]
  • Vyhýbej se rozkoši, která plodí zármutek.[11]
  • Naučíš-li se ovládat, budeš umět vládnout.[12]
  • Nedávej rady nejpříjemnější, nýbrž nejlepší.[10]
  • Nezískávej si přátele rychle a ty, které jsi už získal, rychle nezavrhuj.[12]
  • Vyžaduješ-li od druhých odpovědnost, ujmi se jí i ty sám.[12]
  • Neobcuj se špatnými.[11]
  • Pečuj o důležité věci.[10]
  • Učiň si vůdcem rozum.[13]
  • Cos nespatřil, o tom nepovídej, co jsi spatřil, o tom mlč.[14]
  • Zákony jsou podobny pavučinám, neboť i ty, padne-li do nich něco lehkého a slabého, vydrží, jestliže však do nich padne něco většího, protrhne je to a unikne.[13]
  • Celý lidský život je jen snůškou náhod.[15]
  • Pro člověka je lepší zemřít nežli žít.[16]

Solónovy reformyEditovat

Podrobnější informace naleznete v článku Solónova ústava.

Prvním Solónovým činem ve svěřeném úřadě byla všeobecná amnestie, která se týkala kromě vrahů, vlastizrádců a jiných delikventů také vyhnanců, mezi něž patřili i Alkméonovci. Následně poslal Solón vojsko proti městu Kirze do války, kterou vyhlásila delfská amfyktiónie. Tím si zjednal klid na práci při ústavních reformách.

Dalším činem bylo zrušení všech dluhů bez náhrady a vykoupení občanů, kteří upadli pro dluhy do otroctví. Současně zrušil zákon, podle něhož se za dluhy ručilo tělem.[17] Zrušil i poplatky z pozemků a další nevolnickou vazbu, dle které se rolník stal otrokem, pokud nemohl odevzdávat část ročního výnosu obilí.

Podpořil rozvoj obchodu a pěstování plodin na úkor obilnářství tím, že zakázal vývoz obilí a povolil vývoz olivového oleje. Tímto krokem také zajistil výživu obyvatel. Dále zavedl nový systém měr a vah a dal razit stříbrné mince (nejisté). Řemeslníkům bez půdy udělil občanská práva a jejich podnikání podpořil zákonem, který vyvazoval syny z povinnosti živit staré rodiče, pokud je nedali vyučit řemeslu.

Solón zrušil rodová privilegia a obyvatelstvo Athén rozdělil do čtyř tříd podle majetku (timokracie) na

  • nejvyšší třídu – vlastníky (pentakosiomedimnoi), do které patřili lidé dosahující výnosu 500 medimnů (tj. asi 25 tisíc litrů) plodin, jejíž příslušníci se mohli stát nejvyššími úředníky,
  • druhou třídu – jezdce (hippeis), výnos 300 medimnů, jejímž příslušníkům byly dostupné všechny vysoké úřady kromě úřadu pokladníka,
  • třetí třídu – pěšáky, těžkooděnce (zeugítai), výnos 200 medimnů, ze které pocházeli nižší úředníci,
  • čtvrtou třídu – dělníky, nádeníky (thétes), bez omezení majetku, ze které každý se nyní mohl stát členem búlé, sněmu či „Rady pěti set“, která kontrolovala činnost úřadů a schvalovala zákony.

Tento krok však vyvolal politický třídní boj. Dále vydal Solón zákon, dle kterého se kterýkoli občan mohl odvolat proti rozhodnutí jakéhokoli úřadu, a to k soudu. Takový zákon neměl do té doby precedens. Zřídil nový nejvyšší soud (Hélaia) z porotců volených losem. Nově stanovil složení lidového sněmu podle starých tradic; mohli se ho zúčastnit všichni občané Athén a sněm měl právo rozhodovat o všech věcech a volit všechny úředníky.

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. Starověké zprávy o datu jeho smrti nejsou jednotné.[2][3] Dle profesora Olivy zemřel pravděpodobně v letech 560/559 př. n. l.[4] Údaj, že zemřel v roce 559 př. n. l., přebíráme z Příručního slovníku naučného.[1]

ReferenceEditovat

  1. a b Příruční slovník naučný. IV. díl. Vyd. 1. Praha: Academia, nakladatelství Československé akademie věd, 1967. 933 s. cnb000279018. S. 178.
  2. Plútarchos. Životopisy slavných Řeků a Římanů. 1. svazek. Překlad Antonín Hartmann. Vyd. 1. Praha: Odeon, 1967. 834 s. cnb001657086. S. 159.
  3. VÍTEK, Tomáš. Sedm mudrců a jejich výroky. Vyd. 1. Praha: Herrmann & synové, 2010. 411 s. ISBN 978-80-87054-21-5. S. 182 (poznámka č. 5).
  4. OLIVA, Pavel. Solón. Praha: Svoboda, 1971. 245 s. cnb000133245. S. 42–43.
  5. BORECKÝ, Bořivoj a kol. Slovník spisovatelů. Řecko: antická, byzantská a novořecká literatura. Vyd. 1. Praha: Odeon, 1975. 668 s. cnb002111317. S. 558.
  6. BAHNÍK, Václav, ed. et al. Slovník antické kultury. [1. vyd.]. Praha: Svoboda, 1974. 717 s. cnb000160204. S. 576.
  7. Úryvek v překladu Ferdinanda Stiebitze uvádíme dle → OLIVA, Pavel. Solón. Praha: Svoboda, 1971. 245 s. cnb000133245. [Citovaný text je na str. 159.]
  8. VÍTEK, Tomáš. Sedm mudrců a jejich výroky. Vyd. 1. Praha: Herrmann & synové, 2010. 411 s. ISBN 978-80-87054-21-5. S. 40.
  9. Platón. Prótagoras. Překlad František Novotný. 2., opr. vyd. Praha: Oikoymenh, 1992. 85 s. Oikúmené. ISBN 80-85241-16-1. S. 55.
  10. a b c d VÍTEK, Tomáš. Sedm mudrců a jejich výroky. Vyd. 1. Praha: Herrmann & synové, 2010. 411 s. ISBN 978-80-87054-21-5. S. 321.
  11. a b SVOBODA, Karel, ed. Zlomky předsokratovských myslitelů. V Praze: Česká akademie věd a umění, 1944. 175 s. cnb000764151. S. 5.
  12. a b c VÍTEK, Tomáš. Sedm mudrců a jejich výroky. Vyd. 1. Praha: Herrmann & synové, 2010. 411 s. ISBN 978-80-87054-21-5. S. 315.
  13. a b Diogenés Laertios. Životy, názory a výroky proslulých filosofů. Překlad Antonín Kolář. Vyd. 2. Pelhřimov: Nová tiskárna, 1995. 473 s. ISBN 80-901916-3-0. S. 53.
  14. OLIVA, Pavel. Solón. Praha: Svoboda, 1971. 245 s. cnb000133245. S. 216.
  15. Hérodotos. Dějiny. Překlad Jaroslav Šonka. 3. vyd., v nakl. Academia 1. Praha: Academia, 2004. 548 s. ISBN 80-200-1192-7. S. 33.
  16. Hérodotos. Dějiny. Překlad Jaroslav Šonka. 3. vyd., v nakl. Academia 1. Praha: Academia, 2004. 548 s. ISBN 80-200-1192-7. S. 32.
  17. Pseudo-Aristotelés, Athénská ústava VI.-VII.

LiteraturaEditovat

  • BORECKÝ, Bořivoj a kol. Slovník spisovatelů. Řecko: antická, byzantská a novořecká literatura. Vyd. 1. Praha: Odeon, 1975. 668 s. cnb002111317. S. 558.
  • BUTTIN, Anne-Marie. Řecko: 776 až 338 př.n.l. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2002. 261 s. ISBN 80-7106-566-8.
  • Diogenés Laertios. Životy, názory a výroky proslulých filosofů. Překlad Antonín Kolář. Vyd. 2. Pelhřimov: Nová tiskárna, 1995. 473 s. ISBN 80-901916-3-0. S. 47–56.
  • HOŠEK, Radislav ed. et al. Nejstarší řecká lyrika. Překlad Ferdinand Stiebitz et al. Vyd. v tomto souboru 1. Praha: Svoboda, 1981. 447 s. cnb000161529.
  • LEVI, Peter. Svět starého Řecka: kulturní atlas. Překlad Magdaléna Tůmová. Vyd. 1. Praha: Knižní klub, 1995. 239 s. ISBN 80-7176-214-8.
  • OLIVA, Pavel. Solón. Praha: Svoboda, 1971. 245 s. cnb000133245. [Na str. 157–168 je český překlad zachovaných zlomků Solónových básní, na str. 169–184 je český překlad zlomků jeho zákonů.]
  • Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. 23. díl. V Praze: J. Otto, 1905. 1064 s. cnb000277218. S. 652–654. Dostupné online
  • Plútarchos. Životopisy slavných Řeků a Římanů. 1. svazek. Překlad Antonín Hartmann. Vyd. 1. Praha: Odeon, 1967. 834 s. cnb001657086. [Solónův životopis je na str. 131–159.]
  • STIEBITZ, Ferdinand ed. Řecká lyrika. Vyd. 1. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1954. 356 s. cnb000430970. [Překlad Solónových básní na str. 71–79.]
  • VÍTEK, Tomáš. Sedm mudrců a jejich výroky. Vyd. 1. Praha: Herrmann & synové, 2010. 411 s. ISBN 978-80-87054-21-5.
  • ZAMAROVSKÝ, Vojtěch. Řecký zázrak. Vydání 3. Praha: Garamond, 2016. 512 s. ISBN 978-80-7407-336-6.

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat