Porúří

německý region

Porúří (německy Ruhrgebiet) je hustě obydlená oblast v Severním Porýní-Vestfálsku, skládající se z velkého počtu původně průmyslových měst. Oblast je ohraničena přibližně řekami Rúr na jihu, Rýn na západě a Lippe na severu. Jedná se o konurbaci. V regionu žije přibližně 5,3 mil. obyvatel a je to jádrová oblast rýnsko-rúrské konurbace, ve které žije více než 12 mil. obyvatel.

Poloha Porúří v rámci Německa

Směrem od západu na východ region zahrnuje města Duisburg, Oberhausen, Bottrop, Mülheim an der Ruhr, Essen, Gelsenkirchen, Bochum, Herne, Hamm, Hagen a Dortmund, a krom toho i několik více „zemědělských“ okresů Wesel, Recklinghausen, Unna a Ennepe-Rúr. Tyto okresy dohromady srostly v rozsáhlý komplex průmyslově využité krajiny, obývané 5,3 miliony obyvatel, což z ní činí pátou největší metropolitní oblastí v Evropě po Moskvě, Velkém Londýnu, Velkém Madridu a Paříži.

Od ledna 2012 zde byla vyhlášena první regionální nízkoemisní zóna, která zahrnuje území 14 měst mezi Dortmundem a Duisburgem o ploše kolem 850 km².[1]

Historie editovat

Jednotlivá města v regionu začala významně růst během průmyslové revoluce, přičemž jejich ekonomika byla založena na těžbě uhlí a hutnictví. Poté, co začala poptávka po uhlí po roce 1960 pomalu klesat, začal region procházet strukturálními změnami a větší průmyslovou diverzifikací, založenou na přesunu od těžkého průmyslu na hi-tech obory a služby.

 
Mapa Porúří

Porúří v literatuře editovat

Prostředí báňských společností a nekontrolovaný kapitalismus, který ignoroval životní podmínky dělníků v Porúří, byly častým námětem kritických románů německého spisovatele Maxe von der Grüna.

Literatura editovat

  • GRÜN, Max von der. Dva dopisy Pospischielovi. Doslov. Praha: NZB, 2015. 274 s. ISBN 978-80-905864-3-7. 

Odkazy editovat

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ruhr area na anglické Wikipedii.

  1. Řidiči pozor, německá města omezují vjezd čoudícím autům! Německo zavádí 6 nových a zpřísňuje 19 stávajících nízkoemisních zón. www.detizeme.cz [online]. [cit. 2012-06-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-04-30. 

Externí odkazy editovat