Kladské hrabství
| Hrabství kladské Grafschaft Glatz Hrabstwo Kłodzkie
| |||||||||
geografie
| |||||||||
| obyvatelstvo | |||||||||
| státní útvar | |||||||||
mateřská
(nadřazená) země: |
|||||||||
| Státní útvary a území | |||||||||
| |||||||||
.svg){kind=small}
Hrabství kladské nebo též Kladsko (polsky Hrabstwo Kłodzkie nebo Ziemia Kłodzka, německy Grafschaft Glatz) je historické české území, nyní v polském Dolnoslezském vojvodství.
Jeho území přibližně odpovídá současnému okresu Kladsko a jeho metropolí je město Kladsko (polsky Kłodzko).
Obsah
GeografieEditovat
Centrální část Kladska tvoří Kladská kotlina (Kotlina Kłodzka), která je ze všech stran obklopena horami. Na hranicích oblasti se rozkládají masív Králického Sněžníku (Masyw Śnieżnika), Orlické hory (Góry Orlickie) a Bystřické hory (Góry Bystrzyckie), Stolové hory (Góry Stołowe), Javoří hory, Soví hory (Góry Sowie), Bardské hory (Góry Bardzkie), Rychlebské hory (Góry Złote, Góry Bialskie). Jeho územím protéká několik řek, z nichž jsou nejdůležitější Kladská Nisa a hraniční řeka Divoká Orlice (Dzika Orlica). Kladská Nisa opouští území na severu u města Bardo. Většina Kladska patří do úmoří Baltského moře, nejzápadnější část do úmoří Severního moře. Z hlediska geologické regionalizace patří Kladsko z velké části do vnitrosudetské pánve.
Z historického hlediska sousedí na jihu a západě s Čechami, na jihovýchodě s Moravou, na hřebenech Rychlebských hor s územím české části bývalého slezského Niského knížectví (Jesenicko), na severu pak sousedí s územím bývalých slezských knížectví Svídnického a Minsterberského.
Pokud jde o moderní členění, tak okres Kladsko sousedí s českými kraji Královéhradeckým, Pardubickým a Olomouckým, a polskými okresy Ząbkowice Śląskie, Dzierżoniów a Valbřich.
Historický přehledEditovat
První osídleníEditovat
Území bylo osidleno již v prvním století, první písemná zmínka o vlastním městě pochází z Kosmovy kroniky. V kronice je zmíněno město "Ciadzco", které patřilo Slavníkovi, zakladateli rodu Slavníkovců. Územím Kladska vedla již od nejstarších dob obchodní stezka, při níž byl vystavěn hrad Kladsko, který dal dnešnímu území i městu jméno.
Česko-polské spory o územíEditovat
Později bylo území ovládnuto Přemyslovci. Nároky na území si však kladla i polská knížata, což vedlo k několika vojenským střetnutím. Roku 1003 se pokusil území obsadit Boleslav Chrabrý, ale záhy byl vyhnán císařem Jindřichem II. Roku 1080 se oženil Vladislav I. Herman s Juditou Přemyslovnou, dcerou českého knížete Vratislava II. Jejich syn, Boleslav III. Křivoústý si území nárokoval jako věno své matky. Soběslav I. vypálil město do základů, ale brzy jej vybudoval znovu včetně hradu, který zmodernizoval.
Kladsko součástí českých zemíEditovat
Roku 1137 byla prostřednictvím císaře Lothara III. domluvena mírová dohoda, kterou se celé Kladsko stávalo majetkem českého knížete Soběslava I. Přemysl Otakar II. r, 1260 vyňal veškeré statky kláštera polického (Broumovsko) z moci královských úředníků župy kladské, díky čemuž je Broumovsko dosud součástí Čech. Po jeho porážce od císaře Rudolfa I, Habsburského byla župa přiznána doživotně vratislavskému knížeti Jindřichu IV. Probovi.[1] Jakmile ale Jindřich zemřel (roku 1290), navrátilo se Kladsko zpět do českých rukou. Jan Lucemburský doživotně věnoval Kladsko coby české léno Jindřichu VI. Dobrému (1327 až 1335) a poté Boleslavu II. Minsterberskému (1336 až 1341).
Roku 1348 se stalo Kladsko součástí zemí Koruny české. Území následně bohatlo a vyvíjelo se až do husitských válek v první polovině 15. století, během kterých došlo k poměrně velkému úbytku obyvatel způsobeném hlavně morem, válkou, požáry a povodněmi. Ekonomika oblasti se vzpamatovala až v průběhu 16. století.
Roku 1459 (dekret ze 17. prosince 1462) ustanovil Jiří z Poděbrad Kladsko hrabstvím a udělil mu znak: dva zlaté šikmé pásy v červeném poli. Hrabství poté náleželo jako léno jeho synům. Od zadlužených králových potomků je roku 1501 odkoupil sešvagřený hrabě Oldřich z Hardeggu. Rod Hardeggů pak hrabství roku 1534 prodal králi Ferdinandovi. Titul hrabat Kladských však Hardeggové používají dodnes. Podle výsad z let 1472 a 1578 nemělo být odloučeno od Českého království. Až do slezských válek to byl jeden z tzv. vnějších krajů Čech. Ztráta Kladska byla potvrzena vratislavským, drážďanským i cášským mírem, a poté Kladsko připadlo Prusku, které je začlenilo do Slezska (až roku 1818 – do té doby požívalo statut země odlišné od Slezska). Po 2. světové válce (1945) bylo Kladsko začleněno do Polska, následný československo-polský spor o Kladsko byl urovnán mezistátními smlouvami z let 1947 a 1958. 1. června 1975 se Kladsko stává součástí vojvodství Wałbrzych. Na základě správní reformy z roku 1998 zde existuje od 1. ledna 1999 v rámci Dolnoslezského vojvodství okres Kladsko, jenž má totožný rozsah jako historické území. Od roku 1995 je Kladsko součástí Euroregionu Glacensis.
Místa v kladském hrabstvíEditovat
- Kladsko – Glatz – Kłodzko
- Štívnice – Schwedeldorf – Szalejów
- Oldřichovice – Ullersdorf – Ołdrzychowice Kłodzkie
- Kunzendorf – Kunzendorf – Trzebieszowice
- Bystřice – Habelschwerdt – Bystrzyca Kłodzka
- Arnoltov – Grafenort – Gorzanów
- Lomnice – Lomnitz – Łomnica
- Vlčkovice – Wölfelsdorf – Wilkanów
- Mezilesí – Mittelwalde – Międzylesie
- Habartice – Ebersdorf – Domaszków
- Lánov – Bad Langenau – Długopole Górne
- Landek – Bad Landeck – Lądek-Zdrój
- Stráně – Seitenberg – Stronie Śląskie
- Nová Ruda – Neurode – Nowa Ruda
- Ludvíkovice – Ludwigsdorf – Ludwikowice Kłodzkie
- Tlumačov – Tuntschendorf – Tłumaczów
- Vambeřice – Albendorf – Wambierzyce
- Stínava – Steine – Ścinawka
- Hrádek – Wünschelburg – Radków
- Wilhelmsthal – Wilhelmsthal – Bolesławów
- Klesendorf – Klessendorf – Kletno
- Vlčí Důl – Wölfelsgrund – Międzygórze
- Varta – Wartha – Bardo
- Chudoba – Bad Kudowa – Kudowa-Zdrój
- Levín – Lewin – Lewin Kłodzki
- Dušníky – Bad Reinerz – Duszniki Zdrój
- Grunvald – Grünwald – Zieleniec
- Ředeč – Rückers – Szczytna
- Starý Bor – Bad Altheide – Polanica-Zdrój
- Stará Jesenice – Altwilmsdorf – Stary Wielisław
- ... – Freiwalde – Lesica
- ... – Grenzendorf – Graniczna
- ... – Stuhlseifen – Rudawa
- ... – Peuker – Poniatów
- ... – Marienthal – Niemojów
Vrchnostenské celky v kladské kotliněEditovat
- Panství hradu Schnallenstein (polsky Szczerba), později po přemístění centra správy nazýváno rovněž panství Rosenthal (polsky Różanka), ke kterému patřily vsi Rosenthal, Freiwalde, Marienthal, Seitendorf, Peucker, Stuhlseifen, Aloysienthal, Langenbrück, Verlorenwasser, Oberlangenau, Bad Langenau, Niederlangenau, Lichtenwalde, Ebersdorf a Wölfelsgrund.
- Panství Mezilesí (německy Herrschaft Mittelwalde, polsky Międzilesie), ke kterému vedle městečka Mittelwalde patřily vsi Steinbach, Rothflößel, Schönau, Schreibendorf, Bobischau, Schönthal, Herzogswalde a Urnitz.
- Panství Schönfeld (polsky Roztoki), které se oddělilo od panství Mezilesí, k panství Schönfeld patřily vsi Schönfeld, Hain, Lauterbach, Gläsendorf, Thanndorf a Neißbach.
- Panství Vlčkovice (německy Herrschaft Wölfelsdorf, polsky Wilkanów).
- Panství hradu Karpenstein (polsky Karpień),
- Panství Arnoltov (německy Herrschaft Grafenort, polsky Gorzanów), ke kterému patřily vsi Grafenort, Aspenau, Schlosshof, konfiskáty samostatných rytířských sídel Ratschin, Moschin, Alt Waltersdorf, Melling, Alt Batzdorf, Neu Batzdorf, Neu Wilmsdorf, Glasendorf, Sauerbrunn, Neuhain, Hüttenguth a dále dříve vsi samostatného panství Lomnice; Alt Lomnitz, Neu Lomnitz, Pohldorf, Ranserberg,
- Panství hradu Homole (německy Hummelburg, polsky Gomoła),
- Panství Plomnitz (polsky Pławnica), ke kterému patřily vsi Plomnitz, Kieslingswalde, Weißbrodt, Mariendorf, Glasegrund a chvíli také Martinsberg (později patří k panství Kunzendorf).
- Panství Wernersdorf (německy později zvané Wallisfurth, polsky Wolany),
- Panství Kunzendorf (polsky Trzebieszowice),
- Panství Seitenberg (polsky Stronie Śląskie), ke kterému patřily vsi Seitenberg, Schreckendorf, Winkeldorf (později při panství Kunzendorf), Weißwasser (později při panství Kunzendorf), Wolmsdorf, Alt Mohrau, Wilhelmsthal, Klessengrund, Kamnitz, Neu Mohrau)
Samostatné rytířské statky
- Ratschin
- Moschin
Svobodné rychty
- Marienthal
- Voigtsdorf
- Kaiserswalde
- Pohldorf
- Wölfelsdorf
- Seitendorf
- Ebersdorf
Komorní dvory a vsi
- Voigtsdorf (část)
KrajinaEditovat
Krajina Kladska je velice malebná a přitažlivá, její kultura a dějiny pestré, proto se jedná o turisticky atraktivní oblast se značným turistickým potenciálem. Na území se kromě několika chráněných krajinných oblastí nalézá také Národní park Stolové hory (Park Narodowy Gór Stołowych). Kladsko je oblastí s největším výskytem léčivých a minerálních pramenů na území Polska. Nejen ve středověku zde byla naleziště drahých kovů, důkazem toho je velký počet důlních prací, které dnes slouží také jako muzea.
V Kladsku je mnoho sakrálních staveb a míst. Patrně nejproslulejší je poutní místo ve Vambeřicích (Wambierzyce).
V západní části Kladska okolo města Chudoba (Kudowa-Zdrój) existoval tzv. Český koutek.
Horské celky okolo kladské kotlinyEditovat
- Soví hory – Eulengebirge – Góry Sowie
- Rychlebské hory – Reichensteiner Gebirge – Góry Złote
- Králický Sněžník – Glatzer Schneegebirge – Masyw Śnieżnika
- Bystřické hory – Habelschwerdter Gebirge – Góry Bystrzyckie
- Orlické hory – Adlergebirge – Góry Orlickie
- Stolové hory – Heuscheuergebirge – Góry Stołowe
Kladsko v české frazeologiiEditovat
Ke Kladsku je v jedné z hypotéz vztahováno úsloví „za krále Klacka“ (ve východních Čechách „za klackýho krále“), označujícího velmi dávnou dobu, „když v Kladsku v době, jakou už nikdo nepamatuje, vládl mocný král“, což může být například odkaz na knížete Slavníka, resp. na dobu před vyvražděním Slavníkovců.[2]
OdkazyEditovat
ReferenceEditovat
- ↑ Ottův slovník naučný XIV. Praha: Paseka/Argo, 1998, fotoreprint vyd. 1899. 791 s. ISBN 80-7185-200-7 (Paseka) 80-7203-117-1 (Argo). S. 295.
- ↑ proč se říká: "za krále Klacka, ekniha.com, Proč se říká, nedatováno, Miroslav Kazda
LiteraturaEditovat
- ŠEBELA, Marek; FIŠER, Jiří. České názvy hraničních vrchů, sídel a vodních toků v Kladsku. In: Kladský sborník 5. Hradec Králové: Ústav historických věd Pedagogické fakulty Univerzity Hradec Králové, 2003. S. 374–375.
- Ondřej Felcman: Kladsko: dějiny regionu, Hradec Králové, 2012
- 550 let Hrabství Kladského. Kladský sborník supplementum 6, Trutnov 2009, ISBN 978-80-903741-3-3
- DAVÍDEK, Václav. Kladsko domů, domů. K provolání Národního výboru pro území Kladska. Praha: Svaz přátel Kladska, 1946. 53 s.
- FRIEDL, Jiří; JIRÁSEK, Zdeněk. Rozpačité spojenectví : Československo-polské vztahy v letech 1945-1949. Praha: Aleš Skřivan ml., 2008. 399 s. ISBN 978-80-86493-23-7.
- MUSIL, František. Kladsko. Praha: Libri, 2007. 190 s. (Stručná historie států). ISBN 978-80-7277-340-4.
- Arno Herzig a Małgorzata Ruchniewicz: Geschichte des Glatzer Landes. DOBU-Verlag, Hamburg 2006, ISBN 3-934632-12-2
Související článkyEditovat
Externí odkazyEditovat
- Podrobné dějiny Kladska
- (polsky) Internetový portál www.ZiemiaKłodzka.pl
- Historické mapy Kladska
- Euroregion Glacensis
- Kristýna Hladíková: Kladské sběry lidových vyprávění v „Českém koutku“ v Kladsku
- Výpisy z register kanceláře hrabat kladských (1472-1505) (AČ, sv. 8)