Novak Djoković

srbský profesionální tenista

Novak Djoković (srbsky Novak Đoković / Новак Ђоковић; * 22. května 1987 Bělehrad) je srbský profesionální tenista. V letech 2011–2022 byl v šesti obdobích světovou jedničkou ve dvouhře. Poprvé na čele figuroval během července 2011 jako 25. hráč od zavedení žebříčku v roce 1973. Na vrcholu strávil historicky nejdelší období 373 týdnů, když během března 2021 překonal Federerův rekord 310 týdnů. Sedmkrát se stal konečnou světovou jedničkou, znamenající také rekord, a třikrát mu v konečném hodnocení patřila 2. příčka.

Novak Djoković
Novak Đoković/Новак Ђоковић
Novak Djoković ve Wimbledonu 2017
PřezdívkaNole, Djoker, Djoki
StátSrbskoSrbsko Srbsko (od 2006)
Srbsko a Černá HoraSrbsko a Černá Hora Srbsko a Černá Hora (2003–2006)
Datum narození22. května 1987 (35 let)
Místo narozeníBělehrad, SFRJ, dnes Srbsko
BydlištěMonte Carlo, Monako
Výška188 cm
Hmotnost77 kg
Profesionál od2003
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek164 691 308 USD
(1. v historickém žebříčku mužů i žen)
Tenisová raketaHEAD
Dvouhra
Poměr zápasů1031–206
Tituly91 ATP, 3 challengery, 3 Futures
Nejvyšší umístění1. místo (4. července 2011)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Openvítěz (2008, 2011, 2012, 2013, 2015, 2016, 2019, 2020, 2021)
French Openvítěz (2016, 2021)
Wimbledonvítěz (2011, 2014, 2015, 2018, 2019, 2021, 2022)
US Openvítěz (2011, 2015, 2018)
Velké turnaje ve dvouhře
Turnaj mistrůvítěz (2008, 2012, 2013, 2014, 2015, 2022)
Olympijské hryBronzová olympijská medaile bronz (2008)
Čtyřhra
Poměr zápasů62–76
Tituly1 ATP, 1 Futures
Nejvyšší umístění114. místo (30. listopadu 2009)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open1. kolo (2006, 2007)
French Open1. kolo (2006)
Wimbledon2. kolo (2006)
US Open1. kolo (2006)
Smíšená čtyřhra na olympijských hrách
Olympijské hry4. místo (2020)
Týmové soutěže
Davis Cupvítěz (2010)
Hopman Cupfinále (2008, 2013)
ATP Cupvítěz (2020)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20221121a21. listopadu 2022
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Přehled medailí
Olympijské kruhy Tenis na Letních olympijských hrách
bronz 2008 Peking dvouhra mužů

Ve své dosavadní kariéře vyhrál na okruhu ATP Tour devadesát jedna turnajů ve dvouhře a jeden ve čtyřhře. Na nejvyšší grandslamové úrovni získal dvacet jedna singlových titulů, čímž v historických statistikách ztrácí jednu trofej na vedoucího Nadala. Rekordní počet devíti trofejí drží na Australian Open, sedm triumfů vybojoval ve Wimbledonu a tři na US Open. Vítězstvím na Roland Garros 2016 zkompletoval jako osmý tenista historie kariérní Grand Slam. Již postupem do čtvrtfinále pařížského grandslamu se stal prvním tenistou s výdělkem přes 100 milionů dolarů.[1] Triumfem na French Open 2021 pak jako první muž otevřené éry završil kariérní grandslam podruhé a navázal na Emersona s Laverem, kteří toho dosáhli v 60. letech 20. století. Po Budgeovi z roku 1938 a Laverovi z roku 1969 se stal třetím mužem historie, jenž zvítězil na čtyřech majorech v řadě a jako první na třech různých površích.[2] V sezóně 2011 vyhrál tři ze čtyř majorů a stal se šestým hráčem otevřené éry, kterému se tento výkon podařil. V boji o titul na Australian Open 2012 odehrál s Nadalem nejdelší finále historie Grand Slamu trvající 5 hodin a 53 minut. V roce 2021 ovládl jako pátý muž tři úvodní grandslamy kalendářní sezóny a až prohrané finále na US Open mu neumožnilo dovršit sezónní grandslam.

Z Letních olympijských her 2008 v Pekingu si odvezl bronzovou medaili ve dvouhře. V roce 2010 se stal díky singlové neporazitelnosti hlavní oporou srbského daviscupového týmu, který poprvé získal salátovou mísu pro vítěze. Na zahajovacím ceremoniálu XXX. letních her v Londýně se stal vlajkonošem srbské výpravy. Rekord šesti titulů ze závěrečného Turnaje mistrů sdílí s Federerem. V sérii Masters rovněž získal nejvyšší počet třiceti osmi singlových trofejí. Jako jediný v ní, dokonce dvakrát, zkompletoval tzv. kariérní Zlatý Masters – tituly ze všech devíti turnajů. Na Masters rovněž drží rekord šesti trofejí z jedné sezóny (2015). Na Rome Masters 2022 pokořil jako pátý hráč hranici 1000 vyhraných zápasů na okruhu ATP Tour.

Od června 2019 jej trénuje Chorvat Goran Ivanišević. Opakovaně byl vyhlášen nejlepším sportovcem Srbska. V  rámci Mezinárodní tenisové federace se sedmkrát stal mistrem světa ve dvouhře a ATP jej osmkrát zvolila za hráče roku. Čtyřikrát získal světovou sportovní cenu Laureus pro nejlepšího sportovce světa a obdržel také Řád svatého Sávy. V letech 2016–2020 vedl dvanáctičlennou Radu hráčů ATP.

Soukromý životEditovat

Narodil se 22. května 1987 v Bělehradu, hlavním městě Socialistické federativní republiky Jugoslávie do rodiny Srđana (Срђан) a Dijany (Дијана) Đokovićových. Dva mladší bratři Marko (Марко) a Đorđe (Ђорђе) Đokovićovi, jsou tenisté s ambicemi stát se profesionály.[3] Žije v monackém Monte Carlu a od léta 2006 jej trénuje bývalý slovenský tenista Marián Vajda.[4] Podobně jako Roger Federer, se označuje za milovníka cizích jazyků, když uvádí, že vyjma rodné srbštiny hovoří anglicky, německy a italsky.[5][6] Od konce roku 2005 udržuje partnerský vztah s Jelenou Ristićovou (Јелена Ристић).[7] Poté, co se v září 2013 zasnoubili[8] a 10. července 2014 následovala civilní svatba v černohorském letovisku Sveti Stefan.[9] Na stejném místě pak o dva dny poději proběhl i církevní sňatek v místním kostele (srbsky: Црква Светог Архиђакона Стефана).[10] Dne 24. dubna 2014 tenista oznámil, že očekávají příchod prvního potomka.[11] Do manželství se pak 21. října 2014 narodil syn Stefan Djoković.[12]

 
Rodiče Srđan a Dijana Djokovićovi, US Open 2007

S tenisem začínal ve čtyřech letech. Roku 1993, v šesti letech, jej jako talentované dítě objevila srbská tenisová legenda Jelena Genčićová[13]Kopaoniku, kde jeho rodiče provozovali rychlé občerstvení.[14] Poté, co jej viděla hrát na kurtu, prohlásila: „To je největší talent, který vidím od dob Moniky Selešové.[3] Genčićová s ním pak spolupracovala více než šest let. V roce 1999 se obrátila na Niki Piliće, jenž dvanáctiletého tenistu přijal do své akademie v německém Oberschleißheimu. V ní trénoval další čtyři roky.[15]

Od čtrnácti let začal soutěžit na mezinárodních turnajích. Ve své věkové kategorii zvítězil ve dvouhře a čtyřhře na mistrovství Evropy, na němž dopomohl ke zlatu i srbskému družstvu.[3]

Mimo dvorec je známý svým humorem a imitací herního stylu svých spoluhráčů. Po vítězném čtvrtfinále s Carlosem Moyou na US Open 2007 bavil publikum předváděním Nadala a Šarapovové.[16] Dojem učinil také na Johna McEnroea, s nímž rozveselili několika výměnami ochozy centrálního dvorce, po osmifinálovém vítězství na US Open 2009. Díky těmto charakterovým rysům získal přezdívku „Djoker“, vzniklou spojením příjmení a anglického slova „joker“ – šprýmař.

Řadí se k členům klubu „Champions for Peace“, skupině světově významných sportovců, kteří se zavázali propagovat a šířit mír prostřednictvím sportu. K tomuto účelu založili v Monaku mezinárodní organizaci Peace and Sport.[17]

Vyznáním se hlásí k Srbské pravoslavné církvi. 28. dubna 2011 mu srbský patriarcha Irinej udělil nejvyšší církevní vyznamenání Řád svatého Sávy I.  třídy, za jeho náklonnost k církvi a podporu Srbů.[18]

 
Djoković bavil publikum s Johnem McEnroem po 4. kole US Open 2009

Patří mezi fanoušky několika fotbalových klubů – srbské Červené hvězdy Bělehrad,[19] italského AC Milán[20] a portugalské Benfiky Lisabon. Řadí se také mezi blízké přátele bývalé srbské světové jedničky v tenise Any Ivanovićové, se kterou se poprvé setkal ve dvou letech.

V roce 2016 uvedl, že je téměř rok pecetariánem, kromě občasné konzumace ryb je jeho strava veganská.[21] V témže roce otevřel veganskou restauraci v Monte Carlo. V rozhovoru pro Forbes uvedl, že stravě vděčí za velkou část profesního úspěchu, když mu umožnila udržet konzistentní úroveň energie, větší kontrolu nad svým tělem a větší pohotovost.[22] Byl součástí týmu výkonných producentů celovečerního filmu The Game Changers, který představil výhody rostlinné stravy u sportovců.[23]

Tenisová kariéraEditovat

2001–2006: Počáteční fáze kariéryEditovat

V roce 2001 byl členem jugoslávského týmu, který se probojoval do finále juniorského Davis Cupu pro hráče do 14 let. V něm prohrál singlové utkání.

Na počátku kariéry hrál jako většina začínajících tenistů události na tenisových okruzích nižší úrovně Futureschallengerech. V období 2003–2005 vyhrál na každém z nich tři turnaje ve dvouhře.

Poprvé se do hlavní soutěže turnaje nejvyšší mužské úrovně – ATP Tour, probojoval na Croatia Open Umag 2004 v chorvatském Umagu, kde v úvodním kole nestačil na Filippa Volandriho. V dubnu 2004 debutovalreprezentaci Srbska a Černé Hory v euroafrické zóně Davisova poháru proti Lotyšsku. Sezónu zakončil jako 186. hráč žebříčku ATP.

Premiérový grandslam odehrál na Australian Open 2005, kde v první fázi hladce podlehl Rusu Maratu Safinovi, když na pozdějšího vítěze uhrál pouze tři gamy. Na French Open postoupil do druhého a ve Wimbledonu, stejně jako na US Open pak do třetího kola. V květnu vyhrál challenger v italském San Remu a sezónu zakončil na 78. místě žebříčku.

V sezóně 2006 krátce uvažoval o plánu se přestěhovat ze Srbska do Velké Británie, kterou by reprezentoval.[24] Zejména díky čtvrtfinálové účasti na French Open 2006 a postupu do čtvrtého kola ve Wimbledonu se posunul do první čtyřicítky hráčů na singlovém žebříčku ATP.

Tři týdny po Wimbledonu, si připsal premiérový titul na okruhu ATP, když triumfoval na Dutch Open 2006 v nizozemském Amersfoortu, a to bez ztráty setu. V boji o titul přehrál dvojnásobného olympijského vítěze z Chile Nicoláse Massúa. Druhý titul pak získal na francouzském Moselle Open 2006 v Metách, čímž poprvé pronikl do první dvacítky klasifikace a sezónu zakončil na 16. příčce.

2007: Průnik do elitní desítky a první finále majoruEditovat

 
Djoković v 1. kole Australian Open 2007

Tradičně úvodní australskou část sezóny zahájil výhrou na turnaji v Adelaide, kde ve finále zdolal Chrise Gucciona. Na Australian Open se probojoval do čtvrtfinále, v němž nestačil na světovou jedničku a pozdějšího vítěze Rogera Federera ve třech sadách. Kvalitní výsledky z událostí série Masters na kalifornském Indian Wells, kde ve finále podlehl Rafaelu Nadalovi a ve floridském Key Biscayne, na němž v další finálové účasti získal premiérový titul této kategorie nad Španělem Guillermo Cañasem, mu poprvé zajistily postup mezi deset nejlepších tenistů světa.

Ze Spojených států se v dubnu vrátil do Srbska na zápas první skupiny euroasijské zóny Davisova poháru, v němž na domácí tým čekala Gruzie. Djoković získal bod singlovou výhrou nad George Čanturjanem a Srbsko postoupilo do zářijové baráže o Světovou skupinu hladce výhrou 5:0.

Následovala antuková část sezóny. Na Monte-Carlo Masters ve třetí fázi nestačil na Davida Ferrera. Do finále se poté probojoval na portugalském Estoril Open, kde v boji o titul zdolal Francouze Richarda Gasqueta. Ve čtvrtfinále skončil na dalších dvou turnajích, italském Rome Masters a německém Masters Series Hamburg. V prvním případě zůstal na raketě Nadala a ve druhém pak prohrál s Carlosem Moyou. French Open pro něj znamenalo první semifinálovou účast na grandslamu, v níž jej přehrál pozdější vítěz Nadal, jenž pro svou dominanci budoval přezdívku „antukový král“.

Na travnatém Wimbledonu svedl mezi posledními osmi pětihodinovou bitvu s vítězným koncem proti Kypřanu Marcosi Baghdatisovi. V semifinálovém utkání s Rafaelem Nadalem byl nucen ve třetím setu utkání skrečovat pro poranění lokte.

 
Djoković na US Open 2007

Na vítězné vlně v sérii Masters pokračoval i v Rogers Cupu, konaném toho roku v Montrealu. Ve čtvrtfinále zdolal světovou trojku Andyho Roddicka, v semifinále dvojku Nadala a konečně ve finále porazil poprvé v kariéře prvního hráče světa – Švýcara Federera. Současně se jednalo o první turnaj od sezóny 1994, na kterém dokázal hráč porazit tři nejlepší tenisty světa. V roce 1994 se stejný výkon podařil Němci Borisi Beckerovi.[25] Srb se po Tomáši Berdychovi stal teprve druhým hráčem, jenž zdolal, jak Nadala, tak i Federera, a to od momentu, kdy obsadili první dvě příčky světového žebříčku. Švédska tenisová legenda Björn Borg na jeho adresu po kanadském triumfu sdělila, že „se definitivně stal uchazečem na grandslamový titul“.[26] Nicméně na dalším turnaji Cincinnati Masters, skončil již ve druhém kole po dvousetové porážce od Moyi.

Na posledním grandslamu US Open prošel postupně až do finále, v němž ve třech setech nestačil na Federera, přestože v prvním z nich nevyužil pět a ve druhém pak dva setboly. Během sezóny si získal přízeň fanoušků pro komediální imitaci jiných tenistů, včetně Nadala, Roddicka a Šarapovové.

V zářijové daviscupové baráži o Světovou skupinu získal v bělehradském utkání proti Austrálii tři body, za dvě dvouhry a společný bod se Zimonjićem z debla. Srbové vyhráli 4:1 na zápasy a postoupili do elitní skupiny pro rok 2008.

 
Bělehradská oslava zisku trofeje z dvouhry Australian Open 2008

Pátý titul sezóny si připsal na BA-CA TennisTrophy ve Vídni, kde v boji o titul zdolal Švýcara Stanislase Wawrinku. Na další španělské události Madrid Open jej porazil v semifinálové fázi Argentinec David Nalbandian. Konečné třetí místo na žebříčku mu poprvé v kariéře zajistilo účast na závěrečném Turnaji mistrů v Šanghaji, na kterém ovšem nepostoupil ze základní skupiny, když postupně prohrál s Ferrerem, Gasquetem i Nadalem všechny dvouhry.

V Srbsku byl vyhlášen nejlepším sportovcem roku.[27]

2008: Premiérový grandslam z Australian OpenEditovat

Sezónu zahájil účastí na perthském Hopmanově poháru ve společném týmu se světovou trojkou Jelenou Jankovićovou. V základní skupině vyhrál všechny tři dvouhry. Ve finále však Srbsko nestačilo po výsledku 1–2 na Spojené státy, které reprezentovali Serena Williamsová a Mardy Fish.

Na Australian Open dosáhl druhého grandslamového finále v řadě, když v semifinále porazil dvojnásobného obhájce Federera. Ve věku 20 let a 250 dnů se stal nejmladším tenistou historie, který si zahrál semifinále všech čtyř grandslamů. Ve finále si poradil s nenasazeným Francouzem Jo-Wilfriedem Tsongou, který mu vzal jediný set na turnaji a připsal si jako vůbec první Srb historie grandslamovou trofej ve dvouhře.[28] Poprvé od roku 2005 nevyhrál nikdo z dvojice Federer–Nadal.

 
Djokovićův bekhend na Canada Masters 2008

Další událost odehrál na Blízkém východě, když na dubajském turnaji vypadl v semifinále s Andym Roddickem. Devátou singlovou trofej získal na turnaji série Masters Pacific Life Open v Indian Wells poté, co v třísetovém finále porazil Mardy Fishe. Jubilejní desátý titul a čtvrtý z Masters vyhrál na antuce v římském mezinárodním mistrovství Itálie. Následující týden podlehl v semifinále Hamburg Masters s Nadalem a do druhého grandslamu French Open nastupoval z pozice třetího nasazeného. Mezi posledními čtyřmi hráči nestačil opět na „antukového krále“ a pozdějšího vítěze Nadala.

Se stejným soupeřem se utkal také na trávě, a to ve finále Artois Championships v londýnském Queen's Clubu, kde Španělovi podlehl ve dvou sadách. Na Wimbledonu podlehl jako turnajová trojka již ve druhém kole bývalé světové jedničce Maratu Safinovi. Tak skončila série pěti velkých turnajů v řadě, na kterých se probojoval alespoň do semifinále.

Při návratu na americkou část okruhu neuspěl s obhajobou kanadského Mastersu Rogers Cupu tentokrát hraného v Torontu. Vypadl ve čtvrtfinále s nasazenou osmičkou ze Skotska Andy Murrayem. Příští týden se na ohioském Cincinnati Masters přes Nadala probojoval až do finále, v němž opět zůstal poražen na raketě Murrayho.

 
Djoković vítězí na Turnaji mistrů 2008

Následovaly pekingské Letní olympijské hry, kterých se účastnil poprvé v kariéře. Spolu se Zimonjićem vytvořili v deblové soutěži druhý nasazený pár, který ovšem nepřešel první kolo, když podlehl české dvojici Martin Damm a Pavel Vízner. Ve dvouhře se jako turnajová trojka probojoval do semifinále, v němž nestačil na Nadala. V boji o bronzovou medaili pak přehrál Američana Jamese Blakea a zajistil si cenný olympijský kov.

Poté se vrátil do Spojených států na závěrečný grandslam sezóny US Open, v němž jako třetí nasazený přehrál ve čtvrtfinále Roddicka. V pozápasovém rozhovoru Američan kritizoval Srba za přehnané zneužívání jeho komunikace s trenérem během utkání. Djokovićova cesta skončila v semifinále, když po čtyřsetovém zápase podlehl Federerovi. Oba hráči se potkali již ve finále předchozího ročníku.

Po události ve Flushing Meadows odehrál do konce roku čtyři turnaje. Ve finále PTT Thailand Open podlehl Tsongovi ve dvou sadách. V listopadu podruhé za sebou postoupil do Turnaje mistrů v Šanghaji, tentokrát jako druhý nasazený. V úvodním klání vyhrál s Argentincem del Potrem ve dvou setech, poté zdolal i Rusa Nikolaje Davyděnka ve třech dějstvích, aby v posledním utkání skupiny podlehl opět Tsongovi. Zajistil si účast v semifinále, v němž přehrál Francouze Gillese Simona. Ve finále se podruhé potkal s Davyděnkem a opět vítězně. Získal tak premiérový titul ze závěrečné události sezóny, kterou podruhé zakončil na 3. místě žebříčku ATP.

2009: Pět titulů z deseti finálových účastíEditovat

Sezónu otevřel startem na Brisbane International hraném v australském Brisbane, kde byl v úvodním kole vyřazen Ernestsem Gulbisem.[29] Na další grandslamové přípravě Medibank International podlehl v semifinálové fázi Finu Jarkko Nieminenovi.[30]

 
Djoković při tréninku na Miami Masters 2009

Do Australian Open vstupoval jako obhájce titulu, ale ve čtvrtfinále proti bývalé světové jedničce Andymu Roddickovi utkání skrečoval.[31]

Po přesunu do Evropy se objevil v marseilleském dvouhře Open 13, v níž jako nejvýše nasazený v semifinále nestačil na Tsongu. Dvanácté singlové vítězství na okruhu ATP zaznamenal na Dubai Tennis Championships, když v boji o titul porazil Davida Ferrera. Další týden již obhajoval titul na americkém Masters v Indian Wells, kde podruhé v sezóně odešel poražen od Roddicka, a to opět ve čtvrtfinále. Na Miami Masters v Key Biscayne přešel mezi posledními čtyřmi hráči přes Federera a ve finále podlehl Britovi Andy Murraymu.

Finálovou účast na turnaji série ATP Masters 1000 si zajistil na francouzském Monte-Carlo Rolex Masters, kde jej zdolal nejlepší antukář na okruhu Rafael Nadal. Na římském Rome Masters, obhajoval titul, ale ve finále znovu nestačil na dominantního Španěla.

Jako nejvýše nasazený hráč se zúčastnil domácího bělehradského turnaje Serbian Open. V boji o titul porazil v premiérovém vzájemném střetnutí Poláka Łukasze Kubota, čímž si zajistil druhou výhru v sezóně.[32] Do antukového Mutua Madrilena Madrid Open vstupoval jako třetí nasazený a ztráty sady se probojoval do semifinále, v němž narazil na Nadala, jemuž i přes tři nevyužité mečboly podlehl. Zápas se zapsal do historie ATP Tour svým trváním – hrál se 4 hodiny a 3 minuty, nejdéle v otevřené éře tenisu v rámci utkání na dva vítězné sety.[33] Na druhém grandslamu sezóny, pařížském French Open, opustil soutěž ve třetí fázi po porážce od Němce Philippa Kohlschreibera.

 
Djoković podává ve 2. kole French Open 2009

Travnatou sezónu zahájil na německém Gerry Weber Open, kde byl po odstoupení tradičního účastníka Federera prvním nasazeným tenistou. Ve finále však nestačil na zkušeného Němce Tommyho Haase.[34] Se stejným soupeřem pak podlehl opět ve čtvrtfinále dvouhry na Wimbledonu.[35]

V rámci přípravy na poslední grandslam se zúčastnil tradiční řady turnajů nazvané US Open Series. Mezi posledních osm tenistů prošel na Masters Rogers CupuMontrealu, kde podlehl Andy Roddickovi. Na cincinnatském Western & Southern Financial Group Masters zdolal v semifinále světovou trojku Nadala, ale v boji o titul jej porazil první hráč žebříčku Roger Federer.[36] Na grandslamu US Open došel do semifinále, když předtím ztratil pouze dva sety. Mimo jiné zdolal Chorvata Ivana Ljubičiće, českou turnajovou patnáctku Radka Štěpánka a desítku Fernanda Verdasca. Mezi posledními čtyřmi hráči soutěže opět jako v předchozích letech nestačil na Federera.[37]

Na pekingském turnaji China Open zdolal během postupu do finále Rumuna Victora Hănesca, krajana Viktora Troického, Španěla Verdasca a Švéda Robina Söderlinga. V boji o titul pak zvítězil nad mladým chorvatským tenistou Marinem Čilićem, aby si připsal třetí titul sezóny.[38] Na novém turnaji okruhu Šanghaj ATP Masters 1000 v semifinálové fázi zůstal na raketě Rusa Nikolaje Davyděnka.

 
Djoković na US Open 2009

Po návratu na evropskou půdu zamířil na basilejský Davidoff Swiss Indoors, na němž si poradil s Janem Hernychem,[39] ve čtvrtfinále pak s domácím Stanislasem Wawrinkou, v semifinále s dalším Čechem Štěpánkem a ve finále na něj čekala švýcarská světová jednička a trojnásobný vítěz turnaje Roger Federer, kterého porazil navzdory papírovým předpokladům.[40]

Na poslední události série Masters, pařížském halovém turnaji BNP Paribas Masters potvrdil formu ze Švýcarska a připsal si první titul této kategorie v sezóně, když v semifinále nejdříve zdolal Nadala[41] a ve finále nedal šanci Francouzi Gaëlu Monfilsovi.[42]

Do londýnského Turnaje mistrů vstupoval jako obhájce titulu. V úvodním zápase základní skupinu porazil svého finálového soupeře z předchozího roku Nikolaje Davyděnka.[43] Poté podlehl Švédu Söderlingovi[44], a přestože v posledním duelu porazil Španěla Nadala, zůstal za prvními dvěma postupovými místy ve čtyřčlenné skupině a do semifinále se nekvalifikoval.[45]

Sezónu zakončil potřetí za sebou na 3. místě světové klasifikace ve dvouhře mužů. Za celý rok odehrál 97 zápasů – nejvíce ze všech tenistů na okruhu ATP, s bilancí 78 výher a 19 proher. Vyjma prvního místa ve statistice absolutního počtu vítězných utkání za sezónu (78), si zahrál nejvícekrát finále v kariéře – desetkrát, z toho v pěti případech vítězně.

2010: Vítěz Davisova poháru a finalista US OpenEditovat

První akcí sezóny byla účast na exhibici Kooyong Classic, kde nejdříve porazil Tommy Haase, ale ved ruhém zápase podlehl Fernandu Verdascovi.[46]

Na úvodním grandslamu Australian Open se probojoval do čtvrtfinále, v němž po pětisetové bitvě nestačil na Jo-Wilfrieda Tsongu.[47] Navzdory vyřazení se v následné pondělní klasifikaci ATP posunul na své maximum, když byl poprvé hodnocen na 2. místě.

 
Djoković ve Wimbledonu 2010

Po návratu do Evropy odehrál rotterdamský turnaj ABN AMRO World Tennis Tournament, na němž jej porazil Rus Michail Južnyj. Na Dubai Tennis Championships ve Spojených arabských emirátech došel až do finále, v němž oplatil předchozí porážku Južnému a získal první titul sezóny.[48]

Následně reprezentoval Srbsko v Davisově poháru. Na bělehradské antuce hostilo Spojené státy. Dvěma výhrami nad Samem Querreym a Johnem Isnerem dopomohl k premiérovému postupu družstva do čtvrtfinále Světové skupiny po výsledku 3–2 na zápasy.

V Indian Wells Masters vypadl ve čtvrtém kole s Chorvatem Ivanem Ljubičićem a na další velké události Miami Masters nestačil hned v úvodní fázi na Belgičana Oliviera Rochuse. Djoković poté oznámil, že ukončuje spolupráci s trenérem Toddem Martinem.[49]

Poprvé na antuce se v sezóně objevil na Monte-Carlo Rolex Masters, kde z pozice nejvýše nasazeného hráče došel do semifinále, když předtím porazil Stanislase Wawrinku a Davida Nalbandiana. V něm jej přehrál Španěl Fernando Verdasco. Podruhé se stejným soupeřem prohrál na dalším Internazionali BNL d'Italia v Římě, tentokrát ve čtvrtfinále.[50]

V rodném Bělehradu jako první nasazený tenista obhajoval titul na Serbia Open, ale v utkání mezi posledními osmi hráči po prvním prohraném setu skrečoval krajanovi Filipu Krajinovićovi, jenž startoval na divokou kartu.

Do antukového grandslamu French Open vstupoval jako trojka. na cestě do čtvrtfinále si postupně poradil s Jevgenijem Koroljovem, Kei Nišikorim, Victorem Hănescem a Robby Gineprim. V něm jej zastavil Rakušan Jürgen Melzer po pětisetovém utkání.[51]

 
Djoković v zápase s Federerem na Canada Maters 2010

Ve Wimbledonu byl opět turnajová trojka. Dokázal zde porazit Oliviera Rochuse, Taylora Denta, Alberta Montañése, bývalou světovou jedničku Lleytona Hewitta a Lu Jan-suna, než v semifinále narazil na Čecha Tomáše Berdycha, který mu nepovolil vyhrát ani jediný set.

Na americké části sezóny v torontském Rogers Cupu vypadl v semifinále s Federerem. Na turnaji startoval také ve čtyřhře, když vytvořil pár s Rafaelem Nadalem. Jednalo se o první účinkování singlové světové jedničky a dvojky ve společné dvojici od roku 1976, kdy vedle sebe nastoupili tehdejší jednička Jimmy Connors a dvojka Arthur Ashe. Přes kralování na singlovém žebříčku pár nepřešel přes první kolo, když nestačil na kanadskou dvojici Milos Raonic a Vasek Pospisil. Na další události Western & Southern Financial Group Masters, hraném v Cincinnati, skončil ve čtvrtfinále na raketě turnajové devítky Andyho Roddicka.[52]

Jako třetí nasazený vstupoval do posledního grandslamu US Open. Již v úvodním kole hraném v extrémním teple se přiblížil vyřazení s krajanem Viktorem Troickim, když prohrával 1–2 na sety, ale zápas dovedl do vítězného konce. Následně zdolal bez ztráty sady Philippa Petzschnera, Jamese Blakea, Mardy Fishe, turnajovou sedmnáctku Gaëla Monfilse, aby se probojoval počtvrté za sebou do semifinále. Tam jej čekal přemožitel z minulých ročníků Roger Federer. V pětisetové tenisové bitvě zachraňoval dva mečboly protihráče za stavu 4–5 na gamy v rozhodující sadě. Páté dějství dokázal získat poměrem 7–5 a Švýcara poprvé ve Flushing Meadows udolat. Finále pak ztratil se světovou jedničkou Nadalem ve čtyřech setech. Španěl tím zkompletoval výhru na všech čtyřech Grand Slamech jako sedmý tenista historie.

 
Djoković na US Open 2010

Po bělehradském semifinálovém vítězství v Davis Cupu nad Českou republikou v poměru 3–2 se Srbsko probojovalo do finále soutěže. Djoković vyhrál nedělní dvouhru s Berdychem a nastoupil také se Zimonjićem do sobotní čtyřhry, v níž prohráli. Poté si jako obhájce titulu a nejvýše nasazený zahrál pekingský China Open, v němž opět triumfoval po finálové výhře nad Davidem Ferrerem. V předchozích kolech porazil Mao-sin Kunga, bez boje Mardy Fishe, Gillese Simona a konečně v semifinále Johna Isnera.

Na další čínské události šanghajském Mastersu dosáhl na semifinálovou účast, v níž mu porážku z US Open oplatil Roger Federer.

Potřetí v řadě se kvalifikoval na londýnský závěrečný Turnaj mistrů, kde byl přiřazen do skupiny A ke Španělovi Nadalovi, Čechu Berdychovi a Američanu Roddickovi. Nejdříve porazil Berdycha, poté podlehl Nadalovi, aby si postup do semifinále zajistil výhrou ve třetím utkání s Roddickem. Mezi posledními čtyřmi hráči nestačil stejně jako v Šanghaji na Federera.

Ve finále Davisova poháru na tvrdém povrchu v Bělehradské aréně dopomohl Srbsku k premiérovému zisku salátové mísy, když vyhrál proti Simonovi a Monfilsovi obě dvouhry ve třech setech. Sezónu zakončil počtvrté v řadě na 3. místě žebříčku ATP. Olympijský výbor Srbska jej vyhlásil nejlepším sportovcem země, stejně jako deník DSL Sport organizující anketu Sportovec roku Srbska.[53]

2011: Tři Grand Slamy, pět Mastersů a první na žebříčkuEditovat

Podrobnější informace naleznete v článku Tenisová sezóna Novaka Djokoviće 2011.
 
Djoković slaví titul ve Wimbledonu

Sezóna, kterou odehrál, je považována za jednu z nejlepších v historii mužského tenisu.[54] Neporažen zůstal od ledna až do květnového semifinále French Open, když předtím vyhrál 43 utkání v řadě. Během celého roku získal deset singlových titulů, z toho tři Grand Slamy.[54] Na Masters Series 1000 vyhrál v rámci jedné sezóny nejvíce titulů vůbec, když triumfoval v Indian Wells Masters, Miami Masters a Canada Masters na tvrdém povrchu a v Madridu a Římě na antuce.[55]

Přestože ke konci roku snížil četnost zápasů a procentuální úspěšnost výher–proher, tak celkově prohrál jen šestkrát, zatímco v sedmdesáti případech odešel jako vítěz. Rafaela Nadala porazil ve všech šesti finálových utkáních. Světovou jedničkou se poprvé stal 4. července, aniž by tuto pozici po zbývající část roku opustil.[56] Vytvořil také rekord ATP World Tour v nejvyšším výdělku hráče za jednu sezónu, když si na prémiích připsal 12,6 miliónu dolarů.[57]

2012: Trofej na Australian Open a opět světovou jedničkouEditovat

V úvodním grandslamu nové sezóny na Australian Open narazil mezi posledními čtyřmi hráči na loňského finalistu Andy Murrayho, proti němuž svedl pětisetové utkání. Vyhrál za 4 hodiny a 50 minut až v rozhodující sadě poměrem her 7–5, když už prohrával 1–2 na sety a v posledním dějství zachránil všech pět soupeřových brejkbolů.[58] Ve finále pak zdolal Rafaela Nadala opět po pětisetové bitvě, přestože měl Španěl v páté sadě výhodu prolomeného podání, kterou však nevyužil a po vlastních ztracených servisech podlehl 7–5. Utkání vytvořilo rekord, když se stalo nejdelším finálem grandslamu bez rozdílu soutěží v otevřené éře. Jeho délka činila 5 hodin a 53 minut. Stejně tak představovalo nejdelší finále v historii Australian Open.[59]

 
Během Wimbledonu

Na turnaji Dubai Tennis Championships prošel přes Cedrika-Marcela Stebeho, Serhije Stachovského a Janka Tipsareviće bez ztráty setu do semifinále. V něm zůstal na raketě Andy Murrayho, čímž skončila jeho dubajská neporazitelnost trvající od roku 2009.[60]

Na úvodním Mastersu v Indian Wells vypadl v semifinálové fázi 1–2 na sety s Johnem Isnerem, když prohrál dvě zkrácené hry. Z druhé události této kategorie Miami Masters hrané v Key Biscayne, si připsal druhý titul v sezóně, když Murraymu vrátil finálovou porážku z Dubaje.

Na Mastersu v Monte Carlo ve finále hladce podlehl Rafaelu Nadalovi, jenž tak získal osmý titul v řadě. Na French Open se poprvé v kariéře probojoval do finále. Výhrou by se stal třetím tenistou historie, který by zkompletoval čtyři grandslamové tituly v řadě (nekalendářní grandslam). Ve čtyřech setech však podlehl opět Nadalovi, jenž tak docílil rekordního sedmého vítězství na pařížské události.

 
Forhend v semifinále US Open

Ve Wimbledonu vypadl v semifinále s pozdějším vítězem Rogerem Federerem, čímž ztratil pozici světové jedničky, na které figuroval od 4. července 2011.

Na amerických betonech obhájil titul na torontském Canada Masters, když ve finále přehrál Francouze Guasqeta. Do závěrečného grandslamu sezóny US Open vstupoval jako druhý nasazený. Počtvrté v kariéře se probojoval až do finále, kde na něj čekal Skot Andy Murray. Po pětisetové bitvě odešel poražen, což znamenalo třetí prohru z finále newyorské události.

V závěrečné asijské fázi okruhu vyhrál dva turnaje za sebou. Nejdříve potřetí triumfoval na pekingském China Open, když ve finále zdolal Tsongu a následující týden v Šanghaji oplatil finálovou prohru z newyorského grandslamu Britovi Murraymu. Poté, co se Federer odhlásil z Paris Masters, získal Srb jistotu návratu na čelo světové klasifikace od 5. listopadu a zakončení roku jako světová jednička.[61] Ze závěrečného Turnaje mistrů si připsal druhou trofej po finálové výhře nad Federerem.[62][63][64]

2013: Šestý grandslamový titul a 100 týdnů v čele klasifikaceEditovat

Sezónu rozehrál na Australian Open, kde ve finále zdolal Skota Andyho Murrayho. Stal se tak prvním mužem otevřené éry, který úvodní grandslam roku dokázal vyhrát třikrát v řadě. Celkově si na Australian Open připsal čtvrtý titul a šestý grandslamový v kariéře.[65] O týden později vedl srbský tým v prvním kole Světové skupiny Davisova poháru proti Belgii, v němž zdolal Oliviera Rochuse bez ztráty sady. Srbové tak do sobotní čtyřhry vstupovali s náskokem 2–0 na zápasy a nakonec postoupili výsledkem 3–2.[66]

Třicátý šestý singlový titul přidal 2. března, když ve finále Dubai Tennis Championships přehrál Tomáše Berdycha.[67] Na březnovém Mastersu BNP Paribas Open v Indian Wells vypadl v semifinálové fázi s del Potrem, který ukončil jeho sérii 22zápasové neporazitelnosti.[68] Na navazující Miami Masters přijížděl v roli obhájce titulu. Ve čtvrtém kole jej však zastavil zkušený Tommy Haas po dvousetovém průběhu.[69]

 
Na French Open vypadl v semifinále

V dubnovém čtvrtfinále Světové skupiny Davisova poháru proti Spojeným státům pomohl družstvu k postupu 3–1 na zápasy dvěma vítězstvími nad Johnem Isnerem a v neděli Samem Querreym.[70][71] Ve druhé polovině dubna pak vybojoval premiérovou trofej na antukovém Monte-Carlo Rolex Masters, když si poradil s osminásobným obhájcem titulu Rafaelem Nadalem bez ztráty sady.[72] Bulharský tenista Grigor Dimitrov ukončil jeho účast na Mutua Madrid Open, když mu podlehl ve třísetové bitvě druhého kola.[73] Další týden mu únorovou porážku oplatil Berdych, na něhož nestačil mezi poslední osmičkou římské události Internazionali BNL d'Italia.[74]

Pařížský major French Open otevřel výhrami 3:0 na sety nad Belgičanem Davidem Goffinem a Guidem Pellou.[75] V osmifinále doháněl jednosetovou ztrátu proti Němci Philippu Kohlschreiberovi, když v duelu získal všechny zbylé sady.[76] Pošestnácté v řadě tak prošel do čtvrtfinále Grand Slamu. Jeho cesta pavoukem skončila v semifinále po neúspěšné pětisetové bitvě s favorizovaným Nadalem.[77]

Ve finále travnatého Wimbledonu neuhrál žádný set proti vítěznému Murraymu. Na srpnovém Rogers Cupu odešel poražen od Nadala opět mezi poslední čtyřkou hráčů v pavouku. Ve čtvrtfinále Cincinnati Masters mu stopku vystavil Isner. Na závěrečném grandslamu US Open postoupil do finálového zápasu, kde se po třicáté sedmé v kariéře utkal s Nadalem, čímž ustavili nový rekord otevřené éry tenisu. Žádní jiní dva hráči od roku 1968 neodehráli proti sobě více utkání. Po čtyřsetové prohře skončil jako poražený finalista.[78] V polovině září pomohl Srbům k vítězství v semifinále 3:2 na zápasy, když na něj neuhráli žádný set Vasek Pospisil ani Milos Raonic.

Porážku Španělovi vrátil v přímém boji o titul na říjnovém China Open. Z Pekingu si odvezl čtvrtou trofej. Poté získal druhé turnajové vítězství na Shanghai Rolex Masters, po němž držel šňůru 20zápasové neporazitelnosti na tvrdém povrchu asijských událostí, která započala o rok dříve.[79] Šestnáctý titul ze série Masters dobyl na poslední akci této kategorie BNP Paribas Masters, konané v pařížské hale Bercy. Ve finále porazil Davida Ferrera.[80] Na londýnském Turnaji mistrů obhájil titul, když v závěrečném finálovém duelu zdolal Nadala po dvousetovém průběhu..[81] Přestože v bělehradském finále Davisova poháru proti České republice vyhrál obě dvouhry nad Radkem Štěpánkem i Tomášem Berdychem bez ztráty sady, Srbsko nakonec soupeři podlehlo 2:3 na zápasy.

2014: Druhá wimbledonská trofej a čtvrtá z Turnaje mistrůEditovat

Sezónu otevřel exhibicí Mubadala World Tennis Championship. Prvními čtyřmi koly Australian Open proti Lukáši Lackovi, Leonardu Mayerovi, Denisi Istominovi a nasazené patnáctce Fabiu Fogninimu prošel bez ztráty setu. Stejně jako v předchozím roce narazil na Stana Wawrinku. Ve čtvrtfinále prohrával 1:2 na sety. Po srovnání sad však nezvládl koncovku pátého dějství a odešel poražen 7–9 na gamy. V Melbourne Parku tak Švýcar zakončil jeho 25zápasovou neporazitelnost, stejně jako sérii 14 grandslamových semifinále bez přerušení.[82]

 
Bekhendový volej na Rome Masters

Mezi poslední čtveřicí hráčů na Dubai Tennis Championships jej zastavil pozdější šampion Roger Federer. V březnu mu však porážku oplatil na BNP Paribas Open, když basilejského rodáka zdolal ve finále a připsal si třetí titul z Indian Wells Masters. Kvalitní formu prokázal na navazujícím Mastersu Sony Open Tennis, kde dobyla další trofej finálovým vítězstvím nad světovou jedničkou Rafaelem Nadalem.[83] Během dubnového Monte-Carlo Rolex Masters se potýkal s bolestivým zápěstím. Ve dvou setech mu stopku v semifinále vystavil Federer. Na další antukové akci dosáhl třetí trofej z římského Internazionali BNL d'Italia.[84] Finanční odměnu ve výši půl milionu dolarů věnoval rodinám obětí ničivých povodní na Balkáně.[85]

Na jediný chybějící grandslamový titul z French Open opět nedosáhl, když jej v rozhodujícím finále porazil favorizovaný Nadal ve čtyřsetovém průběhu. Španěl tak tak vyhrál první vzájemný duel z posledních šesti střetnutí. V předešlých šesti zápasech dokázali Djokovićovi soupeři odebrat pouze dvě sady. Ve Wimbledonu byl již ve finále úspěšný, když v pětisetovém dramatu připravil Rogera Federera o šanci dosáhnout na osmý titul. Druhá trofej z All England Clubu pro Srba znamenala, že na čele žebříčku ATP vystřídal Nadala.[86]

 
V exhibici před Wimbledonem účinkoval i jako sběrač míčků

Letní americkou sérii na betonech rozehrál kanadským Rogers Cupem, na němž jej ve třetím kole vyřadil pozdější vítěz Jo-Wilfried Tsonga.[87] Pokles formy pokračoval na Cincinnati Masters, kde mu stopku opět ve třetím kole vystavil Španěl Tommy Robredo, když nezvládl koncovky obou sad. Jako první nasazený vstupoval do US Open, s nímž se rozloučil semifinálovou účastí po porážce od Japonce Kei Nišikoriho.[88]

V asijské části okruhu vybojoval pátý titul na pekingském China Open ze šesti posledních ročníků. Do finále postoupil přes Skota Andyho Murrayho a v rozhodujícím duelu přehrál Tomáše Berdycha.[89] V semifinále navazujícího Shanghai Rolex Masters však nenašel recept na Federera.

Po říjnovém narození syna již neprohrál do konce sezóny ani jeden zápas. Nejdříve ovládl závěrečnou událost mistrovské série Paris Masters, kde bez ztráty setu prošel pavoukem. Na závěr zdolal kanadského tenistu Milose Raonice.

Poslední akcí se stal Turnaji mistrů, na němž vytvořil nový turnajový rekord, když mu v základní skupině tři soupeři dokázali odebrat nejméně gamů v historii, a to pouhých devět her. Tím překonal Lendla a McErnroea o pět gamů.[90] Postupem do semifinále si také zajistil konečnou pozici světové jedničky, které dosáhl potřetí v kariéře, čímž se posunul na páté místo statistik po bok Nadala. Poté, co Federer před finále odstoupil pro bolest zad, slavil svou čtvrtou mistrovskou trofej[91] a celkově sedmou v roce.

2015: Tří Grand Slamy, rekord šesti titulů z Masters i v počtu žebříčkových bodůEditovat

Sezóna představovala nejlepší rok dosavadní Djokovićovy kariéry a znamenala jednu z nejlepších sezón otevřené éry. Od čistého grandslamu Srba dělil jediný vítězný zápas, když nezvládl finále na Roland Garros proti Wawrinkovi. Jako první hráč open éry vyhrál popáté Australian Open a jako první dosáhl na šest trofejí ze série Masters. Vytvořil rekord tenisové historie šňůrou patnácti finálových účastí v řadě, z nichž proměnil jedenáct v titul. Na odměnách si připsal rekordních 21 592 125 dolarů, čímž se stal prvním tenistou s více než 20milionovým výdělkem.[92] Během roku vyhrál osmdesát dva zápasů a šestkrát odešel poražen. Dalším zápisem do rekordních statistik bylo třicet jedna vítězných zápasů nad soupeři z elitní světové desítky, nejvyšší počet 16 785 bodů na žebříčku ATP od jeho zavedení v roce 1973 i největší bodový rozdíl před druhým v pořadí.[92]

Sezónu zahájil na Qatar Open v Dauhá, kde v úvodních dvou kláních ztratil jen šest gamů. Ve čtvrtfinále jej však vyřadil Ivo Karlović po těsném třísetovém boji. V roli prvního nasazeného přijel na Australian Open, kde v prvních pěti zápasech neprohrál ani jeden set. V semifinále vrátil rok starou porážku obhájci titulu Stanu Wawrinkovi, když v poslední páté sadě uštědřil soupeři kanára. Potřetí jej ve finále hraném v Rod Laver Arena vyzval Andy Murray a potřetí z něj vyšel jako vítěz. Ve čtyřsetovém klání si Srb připsal posledních 12 ze 13 odehraných gamů a skotskému soupeři také v závěru udělil kanára. Jako první tenista otevřené éry na Australian Open vybojoval pátou trofej, čímž se odpoutal od Federera a Agassiho.[93] Ziskem osmého grandslamu se zařadil po bok Agassiho, Lendla, Connorse, Rosewalla a Perryho.[94]

 
Podání na French Open, kde nezkompletoval kariérní grandslam porážkou ve finále

Na únorovém Dubai Tennis Championships se ve finále utkal se světovou dvojkou Rogerem Federerem, jemuž podlehl ve dvou setech.[95] Navazující BNP Paribas Open znamenal opět finálovou účast proti Federerovi. Vítězstvím ukončil Švýcarovu 10zápasovou neporazitelnost a snížil poměr vzájemných utkání na 18:20. Vyrovnal také Federerův rekord čtyř trofejí na Indian Wells Masters a jako čtvrtý hráč otevřené éry dosáhl na 50. titul z okruhu ATP Tour, jímž překonal 49. titulů svého trenéra Borise Beckera.[96] Na Miami Open zdolal v boji o titul třetího nasazeného Andyho Murrayho0. Skota porazil posedmé v řadě a zvýšil aktivní poměr vzájemné zápasové bilance na 18:8. Stal se tak prvním hráčem, jenž třikrát opanoval oba úvodní americké Mastersy v jediném kalendářním roce (2011, 2014, 2015). Celkově si připsal pátou trofej z Miami Masters a 51. kariérní titul.[97]

V dubnu vybojoval druhý titul na Monte-Carlo Masters, když ve finále zdolal Tomáše Berdycha.[98] Z navazujícího Madrid Masters se odhlásil.[99] Na římském Rome Masters poté triumfoval počtvrté v kariéře, když v boji o titul zdolal světovou dvojku Federera po dvousetovém průběhu. Padesátý třetí titul na okruhu ATP Tour pro něj znamenal pátou trofej v sérii Masters bez přerušení. Djoković tak od narození syna v říjnu 2014 neprohrál na žádném velkém turnaji – grandslamu, turnaji mistrů či Mastersu, když prodloužil sérii na 37 vítězných zápasů a sedm titulů v řadě.[100]

Na cestě do semifinále French Open neztratil ani jednu sadu. V něm pak porazil Andyho Murrayho po pětisetovém průběhu. Srbovu 43zápasovou vítěznou sérii zastavil až ve finále Švýcar Stan Wawrinka, když jej zdolal ve čtyřech setech.[101]

Dalším turnajem se tradičně stal až travnatý Wimbledon. Během grandslamu mu soupeři odebrali pouze tři sady. V osmifinále otočil nepříznivý stav 0–2 na sety proti Jihoafričanu Kevinu Andersonovi. Ve finále se opět střetl së světovou dvojkou Rogerem Federerem. Každý si připsal po jedné z úvodních dvou sad v tiebreaku. Ve třetím dějství byl zápas za stavu 3–2 pro podávajícího Djokoviće přerušen kvůli dešti. Střecha nebyla zatažena a v dalším průběhu již Srb na dvorci dominoval. Dosáhl tak na třetí wimbledonský triumf a celkově devátou grandslamovou trofej.[102]

 
Djoković po finálové porážce s Federerem na Cincinnati Masters

Srpnovou US Open Series rozehrál montréalským Canada Masters, kde v přímém boji o titul podlehl poprvé po dvou letech Andymu Murraymu. Skot tak ukončil šňůru osmi vzájemných porážek.[103][104] Ani popáté nevyhrál ve finále navazujícího Cincinnati Masters, když mu Federer v 90 minut dlouhém duelu oplatil londýnskou porážku a neumožnil mu zkompletovat kariérní Golden Masters, tj. zvítězit i na posledním devátém turnaji série Masters.[105][106]

Na posledním Grand Slamu sezóny, newyorském US Open 2015, byl coby světová jednička nasazen jako číslo jedna. V úvodním kole nejprve přehrál Brazilce João Souzu, následně snadno porazil rakouského tenistu Andrease Haider-Maurere, ve třetím kole si poradil s dvacátým pátým nasazeným Andreasem Seppim z Itálie a posléze i se Španělem Robertem Bautistou Agutem, se kterým prohrál druhý set. Ve čtvrtfinále si poradil s dalším Španělem Felicianem Lópezem, když zvítězil ve čtyřech setech.[107] V semifinále pak ani ne za hodinu a půl hry zvítězil hladce nad obhájcem titulu Marinem Čilićem z Chorvatska, čímž se dostal do celkově šestého finále na dvorcích Národního tenisového centra Billie Jean Kingové a zároveň postoupil do čtvrtého grandslamové finále v jednom roce.[108] Ve finále se střetnul s Rogerem Federerem, kterého po 3 hodinách a 20 minutách boje porazil ve čtyřech sadách, díky čemuž vyrovnal vzájemnou bilanci zápasů na 21–21. Celkově tak vybojoval desátý grandslamový titul, třetí v kalendářním roce a padesátý pátý turnajový triumf na okruhu ATP Tour.[109] Po Rodu Laverovi (1969) a Federerovi (2006, 2007, 2009) se stal třetím mužem otevřené éry, který si zahrál finále všech čtyř Grand Slamů v jediné sezóně.[110][111]

Bez ztráty setu prošel pavoukem říjnového China Open a ve svém dvanáctém finále bez přerušení zdolal španělskou turnajovou trojku Rafaela Nadala za 1:30 hodin po dvousetovém průběhu. Počtem gamů se jednalo o nejhladší vítězství ve vzájemné sérii obou tenistů, v níž Srb snížil pasivní bilanci duelů na 22–23.[112] Připsal si tak padesátý šestý singlový titul na okruhu ATP Tour. Na China Open udržel i při šestém startu celkovou neporazitelnost, když všech 29 zápasů do nichž v Pekingu nastoupil, vyhrál. Za Nadalovým tenisovým rekordem, 31 vyhranými zápasy v řadě od premiérového startu (na French Open), tak zaostával pouze o dvě utkání.[112] Navazující týden potřetí ovládl Shanghai Rolex Masters po finálovém vítězství nad Francouzem Jo-Wilfriedem Tsongou. Prodloužil tak svou 17zápasovou neporazitelnost i dvacet dva vyhraných setů v řadě.[113] Překonal také vlastní finanční rekord ze sezóny 2013, kdy v jednom roce vydělal 14,5 milionu dolarů. Šanghajská prémie přes 900 tisíc dolarů znamenala průběžný roční výdělek 16 041 009 dolarů, což představovalo nejvyšší odměnu v konkrétní sezóně v historii tenisu.[114]

Ve čtrnáctém finále bez přerušení, z patnácti odehraných turnajů roku, zdolal na BNP Paribas Masters skotskou turnajovou dvojku Andyho Murrayho po dvousetovém průběhu. Prodloužil tak svou 22zápasovou neporazitelnost a jako první tenista vůbec vybojoval šest trofejí ze série Masters za jedinou sezónu, i čtyři trofeje na pařířském mastersu. Proti Murraymu vyhrál desáté utkání z posledních jedenácti a aktivní vzájemnou bilanci navýšil na 21–9.[115]

Na londýnském ATP World Tour Finals porazil ve finálovém utkání Rogera Federera po dvousetovém průběhu.[116] Švýcarovi vrátil porážku ze základní fáze a v osmém vzájemném utkání sezóny odešel popáté jako vítěz. Připsal si tak celkově pátou trofej z Turnaje mistrů, čímž se dotáhl na Lendla a Samprase, a stal se vůbec prvním tenistou, jenž vyhrál čtyři ročníky za sebou. Švýcarovi vrátil porážku ze základní fáze a v osmém utkání sezóny odešel popáté jako vítěz. Celkový poměr vzájemných duelů srovnal na 22–22.[92][117]

Počtvrté zakončil sezónu na postu světové jedničky, a to s nejvyšším počtem žebříčkových bodů od zavedení klasifikace v roce 1973 i s největším rozdílem před druhým v pořadí Murrayem.

2016: Kariérní i nekalendářní Grand Slam, nový bodový rekord na žebříčku ATPEditovat

Sezónu rozehrál Qatar ExxonMobil Open v Dauhá, kde neztratil žádný set. V semifinále jej jediný tiebreak donutil odehrál šestý muž žebříčku Tomáš Berdych. Ve finále zdolal světovou pětku Rafaela Nadala. Vybojoval tak jubilejní šedesátý singlový titul na okruhu ATP Tour. Srb nad Španělem zvítězil v devátém z posledních deseti vzájemných utkání a vůbec poprvé se ujal v sérii vedení 24–23 na zápasy. Jednalo se o jeho nejhladší vzájemnou výhru. Srbská jednička tak navýšila aktivní zápasovou bilanci 85–5 za poslední rok, v jejímž rámci držela proti hráčům elitní desítky poměr 35–5.[118] Navíc posunula vlastní bodový rekord žebříčku ATP na hodnotu 16 790 bodů.

 
Djoković líbá Pohár mušketýrů. Titulem na Roland Garros 2016 zkompletoval jako osmý tenista historie kariérní Grand Slam.

V pozici světové jedničky, obhájce titulu a hráče nasazeného jako číslo jedna vstupoval na Australian Open.[119] Na úvod neměl potíže s korejským 19letým tenistou Čong Hjonem, které ho porazil ve třech setech, díky čemuž zaznamenal 10. po sobě jdoucích vítězství v prvním kole Australian Open bez ztráty sady.[120] Stejný počet setů potřeboval i ve 2. kole, v němž porazil Francouze Quentina Halyse. Vítězstvím ve třetím kole nad Andreasem Seppim dosáhl na 33. triumf v řadě nad nějakým z italských protivníků (jediný duel prohrál v chorvatském Umagu v roce 2004 s Filippom Volandrim). V jeho 60. zápase na Australian Open udolal za čtyři hodiny a 32 minut v pěti setech Gillese Simona z Francie a vybojoval účast v 27. grandslamovém čtvrtfinále v řadě, kterou se vyrovnal Američanovi Jimmymu Connorsovi.[121] Djoković v utkání vyprodukoval 100 nevynucených chyb (jeho nový vlastní rekord, předchozí hodnota byla 63).[122] Ve čtvrtfinále si poradil s japonským hráčem Keiem Nišikorim.[123] V boji o finále se střetl s Rogerem Federerem, kterého dokázal porazit ve čtyřech setech. Srb tak postoupil do svého 17. turnajového finále v řadě a vzájemnou zápasovou bilanci s Federerem dokázal překlopit na svou stranu (24–23).[124] Ve finále narazil na Andyho Murrayho, se kterým se v boji o titul z Melbourne střetl už počtvrté. Po kontrolovaném výkonu nakonec zvítězil ve třech setech a od finále Wimbledonu 2013 ho z posledních dvanácti duelů přehrál už pojedenácté. Srb vybojoval na zdejších kurtech šestý titul, který znamenal vyrovnání rekordu v počtu titulů Australana Roye Emersona.[125][126]

V semifinále BNP Paribas Open zdolal Nadala a ve finále si za 77 minut poradil s kanadskou turnajovou dvanáctku Milose Raonice po hladkém průběhu. V utkání nemusel odvracet žádnou brejkovou šanci soupeře a vyrobil pouze čtyři nevynucené chyby, všechny v úvodní sadě. Jako první dokázal na Indian Wells Masters zvítězit popáté, na což organizátoři zareagovali okamžitým přejmenováním centrálního dvorce po jeho osobě.[127] Šestým vítězstvím na navazujícím Miami Open vyrovnal turnajový rekord Andreho Agassiho. V sérii ATP Masters 1000 vytvořil nový rekordní zápis dvacátým osmým titulem a přeskočil Rafaela Nadala. Šedesátým třetím titulem na ATP Tour se odpoutal od Argentince Guillerma Vilase na deváté místo. Potřetí za sebou, a počtvrté celkově, triumfoval na velkých březnových turnajích v Indian Wells i Miami během jedné sezóny.[128] Navíc se poprvé dostal do čela historického žebříčku výdělků hráčů, když částkou 98,2 milionů dolarů odsunul 4. dubna z vedení Federera.[129]

Antukovou část sezóny nezahájil dobře, když na turnaji kategorie Masters 1000 v Monte Carlu podlehl, po volném losu, ve druhém kole 55. českému hráči žebříčku Jiřímu Veselému ve třech setech.[130] Djoković tak utržil druhou porážku v probíhající sezóně a nejranější prohru za předešlé tři roky, když naposledy předtím vypadl v prvním či druhém kole s Bulharem Grigorem Dimitrovem na Mutua Madrid Open 2013.[131] Jednalo se také o Srbův první nezvládnutý zápas s hráčem mimo světovou padesátku, od vyřazení 74. mužem klasifikace Xavierem Malissem na AEGON Championships 2010. Ukončil tak sérii devíti vyhraných turnajů z posledních deseti startů.[132] Podruhé triumfoval na Mutua Madrid Open po finálovém vítězství nad světovou dvojkou Andym Murraym ve třech setech. Proti hráčům elitní světové desítky tak vyhrál předchozích 33 z 35 setů, což představovalo patnáct vítězných utkání v řadě. Šedesátý čtvrtý singlový titul na okruhu ATP Tour znamenal posun na šesté místo open éry, které sdílel s Björnem Borgem a Petem Samprasem. V sérii Masters vytvořil nový rekord dvacátým devátým titulem.[133] O týden později mu finálovou porážku Murray oplatil, když jej zdolal na římském Mastersu Internazionali BNL d'Italia ve dvou setech.[134]

Na Roland Garros ztratil první ze dvou setů ve čtvrtém kole se čtrnáctým nasazeným Španělem Robertem Bautistou Agutem. Po zisku zbylých tří sad prošel do čtvrtfinále, čímž si 2. června zajistil start na závěrečném Turnaji mistrů v Londýně.[135] Navíc tato výhra znamenala, že se stal prvním tenistou historie s více než 100 miliony dolarů výdělku na odměnách. Po kole částka činila 100 001 974 dolarů a po turnaji pak 101 917 404 dolarů. Druhý Federer měl na kontě přes 98 milionů.[1] Mezi poslední osmičkou hráčů zdolal turnajovou sedmičku Tomáše Berdycha a v semifinále nepřipustil zápletku s Rakušanem Dominicem Thiemem. V repríze finále lednového Australian Open přehrál světovou dvojku Andyho Murrayho po čtyřsetovém průběhu. Zkompletoval tak jako osmý tenista historie kariérní Grand Slam. Po Budgeovi a Laverovi se výhrou stal třetím mužem historie, jenž zvítězil na čtyřech grandslamových turnají v řadě.[2] Šedesáté páté turnajové vítězství na okruhu ATP Tour znamenalo dvanáctý vavřín z majoru a posun na čtvrté místo historických tabulek, které sdílel s Australanem Royem Emersonem.[2] V Paříži zvítězil při dvanácté účasti, což představovalo nejdelší období muže v čekání na zisk prvního titulu. Z předchozích dvaceti tří odehraných grandslamů nepostoupil do finálového duelu pouze pětkrát.[2]

 
Do mužské čtyřhry olympijského turnaje nastoupil s Nenadem Zimonjićem

Výhrou ve druhém kole Wimbledonu nad Francouzem Adrianem Mannarinem vytvořil nový rekord otevřené éry 30 vítěznými zápasy na Grand Slamu v řadě, čímž překonal výkon tenisové legendy Roda Lavera z konce šedesátých let dvacátého století.[136] Ihned v následném kole však tuto šňůru nedokázal navýšit, když byl překvapivě nad jeho síly dvacátý osmý nasazený Američan Sam Querrey, který dokázal Srba porazit ve čtyřech setech. Utkání se hrálo ve dvou dnech. Na grandslamu tak Srb nepostoupil do osmifinále poprvé od Roland Garros 2009, kdy v Paříži rovněž skončil ve třetím kole. Ukončil tím šňůru dvaceti osmi grandslamových čtvrtfinále v řadě.[137] Ve finále torontského Rogers Cupu popáté v roce zdolal Keie Nišikoriho a navýšil celkový poměr vzájemných duelů na 10–2. Čtvrtou trofejí z Canada Masters se zařadil na druhé místo za šest titulů Ivana Lendla. Čtyřicátou třetí finálovou účastí v kategorii ATP Masters se osamostatnil na čele statistik, když předchozí rekord sdílel s Nadalem a Federerem.[138][139]

Srbsko reprezentoval na Letních olympijských hrách v Riu de Janeiru, kde v mužské dvouhře jako světová jednička vypadl již v úvodním kole s pozdějším stříbrným medailistou Juanem Martínem del Potrem. Jednalo se o jeho premiérovou porážku v prvním odehraném zápase turnaje od ledna 2009, kdy podlehl Ernestsu Gulbisovi na Brisbane International.[140][141] Na US Open se probojoval do finále, kde jej zastavil Stan Wawrinka po čtyřsetovém průběhu.[142] V semifinále Shanghai Rolex Masters nestačil na Roberta Bautistu Aguta. Čtvrtfinálová porážka od Marina Čiliće na pařížském BNP Paribas Masters znamenala po 122 týdnech bez přerušení pád z čela žebříčku ATP, respektive po celkové délce 223 týdnů. Na této pozici jej vystřídal Skot Andy Murray,[143][144] který Srba porazil ve finále závěrečného ATP World Tour Finals.

2017: Kolísavá forma, rozchod s týmem a předčasný konec sezóny pro zraněníEditovat

 
V lednu 2017 obhájil titul na Qatar ExxonMobil Open

Do sezóny vstoupil obhajenou trofejí na Qatar ExxonMobil Open, kde v závěrečném duelu oplatil listopadovou porážku světové jedničce Andy Murraymu. Australian Open znamenalo vyřazení již ve druhém kole od uzbeckého 117. hráče klasifikace Denise Istomina. Poprvé od Australian Open 2007 tak v Melbourne Parku nepostoupil do čtvrtfinále a poprvé v kariéře na grandslamu podlehl tenistovi mimo elitní světovou stovku.

Následně jej dvakrát za sebou vyřadil Australan z druhé desítky žebříčku Nick Kyrgios. Nejdříve mezi posledními osmi na Abierto Mexicano Telcel a poté v osmifinále Indian Well Masters.V dubnu dosáhl čtvrtfinálové účasti na Monte-Carlo Rolex Masters, kde jej zastavil Belgičan David Goffin.

Do druhého finále sezóny se probojoval na květnovém Internazionali BNL d'Italia poté, co dovolil Rakušanovi Dominicu Thiemovi uhrát jediný game. V rozhodujícím zápasu však nestačil na šestnáctého nasazeného Němce Alexandra Zvereva, když si nevypracoval žádnou brejkovou příležitost.[145]

V květnu rozpustil svůj realizační tým, včetně ukončení jedenáctileté spolupráce s Mariánem Vajdou, kondičním koučem Gebhardem Philem-Gritschem i fyzioterapeutem Miljanem Amanovičem.[146] Trenérské vedení převzala od French Open bývalá americká světová jednička Andre Agassi.[147] Na pařížském grandslamu jej ve čtvrtfinále vyřadil Rakušan Dominic Thiem.[148]

 
Premiérovou trofej si odvezl z eastbournského AEGON International

Poprvé od sezóny 2010 odehrál před Wimbledonem přípravný turnaj na trávě,[149] když po pádu na čtvrté místo žebříčku zavítal na AEGON International do Eastbourne. V celém průběhu neztratil žádný set a po finálové výhře nad francouzskou turnajovou dvojku Gaëlem Monfilsem získal druhý sezónní titul, opět z kategorie ATP 250.[150] V roli světové čtyřky zavítal do Wimbledonu, kde skončil ve čtvrtfinále na raketě Tomáše Berdycha. Po ztrátě úvodní sady v tiebreaku, v průběhu druhého setu zápas skrečoval pro bolestivý pravý loket.[151]

Na doporučení lékařů 26. července 2017 předčasně ukončil sezónu pro pokračující bolest lokte, s plánem konzervativní léčby. Daná zdravotní indispozice měla protrahovaný charakter, když se s ní potýkal v průběhu předešlého roku a půl. Absence na US Open znamenala, že přeruší šňůru 51 grandslamových účastí v řadě. Herní výpadek komentoval slovy: „Mé tělo má limity a to musím respektovat. … Musel jsem udělat radikální rozhodnutí. Bylo to těžké, ale neměl jsem na výběr … Pár měsíců nevezmu raketu do ruky … navštívil jsem hodně specialistů a všichni se shodli, že potřebuju klid a pauzu.“ Ve stejný den roku 2016 oznámil předčasné ukončení sezóny Roger Federer.[151]

Na počátku listopadu pak poprvé od roku 2007 opustil elitní světovou desítku žebříčku ATP, když klesl ze 7. na 12. místo.[152]

2018: Operace ramena, vítěz Wimbledonu a US Open, kariérní Golden MastersEditovat

 
Na Australian Open vypadl v osmifinále s Čong Hjonem

V lednu zdolal Dominica Thiema na exhibičním Kooyong Classic hraném na melbournském Kooyong Stadium. Na okruh se po více než půl roční pauze vrátil grandslamem Australian Open, kde ve druhém kole vyřadil Gaëla Monfilse, ve třetí fázi Alberta Ramose-Viñolase, aby následně nenašel recept na Jihokorejce Čong Hjona. Na konci ledna pak podstoupil operaci ramenního kloubu.[153] Na twitterovém účtu oznámil 3. března 2018 návrat k tréninku a po mírné jednotýdenní zátěži se překvapivě představil již na březnovém BNP Paribas Open v Indian Wells, kde jej ve druhém kole vyřadil Japonec Taró Daniel.[154] Opět ve druhé fázi dohrál i na navazujícím Miami Open, tentokrát s Francouzem Benoîtem Pairem.[155]

Na dubnový Monte-Carlo Rolex Masters přijížděl s obnovenou spoluprací se slovenským trenérem Mariánem Vajdou. V soutěži uhrál dvě kola proti krajanu Dušanu Lajovićovi a Chorvatu Bornu Ćorićovi, s následnou porážkou od světové sedmičky Dominica Thiema. Na tiskové konferenci komentoval svůj zdravotní stav slovy: „Po dvou letech mohu konečně hrát bez bolesti“.[156] Po dalším časném vyřazení na Barcelona Open Banco Sabadell se Slovákem Martinem Kližanem,[157] si zvýšil sebevědomí během Mutua Madrid Open, kde poprvé za deset měsíců porazil hráče z elitní světové dvacítky a finalistu z Monte-Carla Keie Nišikoriho. Ve druhém kole jej však zastavil Brit Kyle Edmund po třísetovém průběhu.[158][159] Do římského Internazionali BNL d'Italia vstupoval se sezónní zápasovou bilancí 6–6. Poprvé od června 2017 prošel až do semifinále, v němž jej zdolala světová jednička Rafael Nadal ve dvou sadách.[160] Čtvrtfinálovou účast zaznamenal na French Open, když byl vyřazen italským překvapením turnaje a 72. hráčem žebříčku Marcem Cecchinatem po čtyřsetovém průběhu.[161][162]

 
Ve finále v londýnském Queen's Clubu podlehl Čilićovi po nevyužití mečbolu

Dobrý vstup do travnaté sezóny zaznamenal na Fever-Tree Championships v londýnském Queen's Clubu, kde si výhrou nad Grigorem Dimitrovem připsal první vítězství nad členem elitní světové pětky po více než roce a půl. Poté přehrál Francouze Adriana Mannarina a Jérémy Chardyho, čímž se probojoval do finále. V něm nevyužil mečbol proti nejvýše nasazenému Marinu Čilićovi a utkání nakonec ztratil.[163]

Do Wimbledonu zavítal jako dvanáctý nasazený. Na jeho raketě postupně dohráli Tennys Sandgren, Horacio Zeballos, Kyle Edmund, Karen Chačanov a mezi poslední osmičkou Kei Nišikori. V semifinále svedl pětisetovou bitvu s prvním mužem klasifikace Rafaelem Nadalem. jednalo se o jejich 52. vzájemné střetnutí a Djoković triumfoval po 5.21 hodinách výsledkem poměrem gamů 10–8 v rozhodující sadě. Navýšil tím mírně aktivní vzájemnou bilanci na 27–25.[164][165] Oba shodně zahráli 73 vítězných míčů a vytvořili 42 nevynucených chyb. Jednalo se o druhé nejdelší semifinále v historii Wimbledonu, překonané pouze druhým souběžným semifinálem ročníku mezi Andersonem a Isnerem.[166] Po třísetovém finálovém vítězství nad Jihoafričanem Kevinem Andersonem získal čtvrtý wimbledonský a celkově třináctý grandslamový titul ve dvacátém druhém odehraném finále majoru. 31letý Srb hrající z pozice světové jednadvacítky se stal nejníže postaveným vítězem od Chorvata Gorana Ivaniševiće z roku 2001.[167][168][169] Bodový zisk jej poprvé od října 2017 navrátil do elitní světové desítky, jíž uzavíral na 10. místě.[170]

Na Rogers Cupu v Torontu dohrál ve třetím kole po prohře od pozdějšího řeckého finalisty Stefanose Tsitsipase. Debutovou trofej na cincinnatském Western & Southern Open získal po finálovém vítězství nad světovou dvojkou Rogerem Federerem po dvousetovém průběhu. Ve čtyřicátém šestém vzájemném duelu vybojoval dvacátou čtvrtou výhru. 31. titul v kategorii Masters znamenal, že se stal prvním hráčem dvouhry, který vyhrál všech devět podniků série Masters, v této podobě hrané od vzniku okruhu ATP Tour v roce 1990. Na zkompletování tzv. kariérního Golden Mastersu přitom čekal pět let, ale ze všech pěti předchozích finále Cincinnati Masters odešel poražen.[171] Do finále newyorského US Open prošel přes Keie Nišikoriho. V závěrečném duelu zdolal argentinskou světovou trojku Juana Martína del Potra po třísetovém průběhu. Poměr vzájemných duelů navýšil na 15–4, z toho dosáhl třinácté výhry v řadě. Po triumfech z let 2011 a 2015 vybojoval třetí trofej z Flushing Meadows, která znamenala čtrnáctý grandslamový titul. Tím se posunul na třetí místo historických statistik, jež sdílel s Petem Samprasem. Po Federerovi se stal druhým tenistou historie, který vybojoval třikrát Wimbledon i US Open vždy v jedné sezóně. V žebříčku se posunul o tři místa výše na 3. místo. Do elitní světové trojky se vrátil poprvé od French Open 2017.[172][173][174]

 
US Open si po finálové výhře nad del Potrem odvezl třetí titul

Z říjnového Shanghai Rolex Masters si po finálové výhře nad Chorvatem Bornou Ćorićem odvezl čtvrtý šanghajský titul, čímž navýšil svou finálovou neporazitelnost z čínských turnajů na 11–0. Zároveň vybojoval třicátou druhou trofej v sérii Masters. Neporazitelnost prodloužil na 18 utkání a od Wimbledonu 2018 prohrál z dvaceti osmi zápasů jen jednou. Na druhém místě světové klasifikace vystřídal Federera, se ztrátou 215 bodů na vedoucího Nadala.[175] Po těsné výhře nad Federerem až v tiebreaku rozhodující sady postoupil do finále listopadového Rolex Paris Masters. V něm však nestačil na 22letého Rusa Karena Chačanova po dvousetovém průběhu.[176] Ztráta setu ve čtvrtfinále s Čilićem znamenala ukončení nejdelší, 30setové série neporazitelnosti Djokoviće v kariéře.[177] Po pařížském turnaji zahájil 5. listopadu 2018 čtvrté období jako světová jednička, když vystřídal Nadala. Španěl ve stejný den ukončil sezónu pro břišní zranění, čímž Djoković získal jistotu, že popáté v kariéře zakončí rok na postu konečné jedničky. Stal se také historicky prvním takovým hráčem, který v průběhu sezóny figuroval mimo elitní dvacítku žebříčku.[178]

Základní skupinu Kuertena na závěrečné akci roku ATP Finals vyhrál, když porazil Alexandra Zvereva, Čiliće a Isnera. Po vítězství nad Kevinem Andersonem postoupil do sedmého karierního finále na Turnaji mistrů. V něm mu dva dny starou prohru oplatil 21letý Zverev, který srovnal poměr vzájemných utkání na 2–2. Srb přitom ztratil první podání na turnaji až v devátém gamu úvodního setu finálového duelu.[179]

Sezónu zakončil popáté v kariéře jako světová jednička na žebříčku ATP.

2019: Sedmý titul na Australian Open a pátý z WimbledonuEditovat

Úvodním turnajem sezóny se stal lednový Qatar ExxonMobil Open. Na jeho raketě postupně dohráli Damir Džumhur, Márton Fucsovics a pátý nasazený Gruzínec Nikoloz Basilašvili, než jej v semifinále vyřadila španělská turnajová sedmička Roberto Bautista Agut.

Na Australian Open přijížděl v roli prvního hráče světa. Na cestě do finále přehrál Mitchella Kruegera, finalistu z roku 2008 Jo-Wilfrieda Tsongu, dvacátého pátého nasazeného Denise Shapovalova, turnajovou patnáctku Daniila Medveděva, osmičku Keie Nišikoriho a dvacet osmičku Lucase Pouilleho. Rekordní sedmý melbournský titul, a patnáctý grandslamový, získal po výhře nad světovou dvojkou Rafaelem Nadalem, když Španěl utržil nejtěžší porážku v rámci svých grandslamových finále.[180] Na březnovém BNP Paribas Open v Indian Wells jej ve třetím kole vyřadil Philipp Kohlschreiber.[181] V třísetovém zápase osmifinále Miami Open podruhé v roce podlehl Bautistu Agutovi.[182]

 
Pátou wimbledonskou trofej získal po odvrácení dvou Federerových mečbolů v nejdelším londýnském finále historie, trvajícím 4.57 hodiny

Antukovou sezónu rozehrál na Monte-Carlo Rolex Masters, kde jej ve třísetovém čtvrtfinále zastavil Rus Daniil Medveděv.[183] Během květnového Mutua Madrid Open překonal hranici 250 týdnů na čele žebříčku ATP, čímž se zařadil po bok Federera, Samprase, Lendla a Connorse.[184] Třetí madridskou trofej vybojoval finálovým vítězstvím s Řekem Stefanosem Tsitsipasem. Na jeden týden tak vyrovnal Nadalův rekord 33. trofejí v sérii Masters.[185] Španěl se od Srba opět odpoutal na navazujícím Internazionali BNL d'Italia v Římě, kde Djokoviće zdolal ve finále. Poprvé mu také uštědřil „kanára“, set v poměru 6–0.[186]

Na French Open prošel do semifinále bez ztráty setu, včetně výhry nad pátým nasazeným Alexandrem Zverevem. Již osmifinálové vítězství nad Němcem Janem-Lennardem Struffem, z něj učinilo prvního tenistu, který na Roland Garros postoupil do deseti čtvrtfinále v řadě. Před branami finále jej však v pětisetové bitvě trvající čtyři hodiny zastavil Dominic Thiem. Utkání bylo opakovaně přerušeno pro déšť a rozloženo do dvou dnů. Rakušan tak ukončil Srbovu 26zápasovou neporazitelnost na grandslamech a připravil jej o možnost podruhé získat „Nole Slam“ za čtyři vyhrané majory v řadě.[187]

Z Wimbledonu si odvezl šestnáctý kariérní grandslam, když mu zvládnutá obhajoba přinesla pátou trofej z All England Clubu. V pětisetovém finálovém dramatu proti Federerovi, časem 4.57 hodin nejdelším ve wimbledonské historii, odvrátil v závěrečném dějství dva mečboly podávajícího Švýcara v řadě. Za stavu gemů 12–12 pak vůbec poprvé o vítězi rozhodla zkrácená hra.[188][189] Jako obhájce titulu jej v semifinále cincinnatského Western & Southern Open vyřadil Rus Daniil Medveděv.[190] Stejnou roli plnil na US Open. Ve čtvrtém kole skrečoval Stanu Wawrinkovi, jenž ziskal úvodní dva sety a ve třetím měl výhodu prolomeného servisu. Porážka znamenala, že nezopakuje svá maxima z let 2011 a 2015, kdy získal tři ze čtyř grandslamů.[191] V říjnu triumfoval na Rakuten Japan Open Tennis Championships v Tokiu po finálovém vítězství nad australským kvalifikantem Johnem Millmanem.[192] Čtvrtfinálovou porážku pak utržil na Shanghai Rolex Masters od Řeka Stefanose Tsitsipase.[193] Přestože na listopadovém Rolex Paris Masters vyhrál rekordní pátou trofej, když ve dvou závěrečných kolech přehrál Grigora Dimitrova a Kanaďana Denise Shapovalova,[194] přesně po roce ztratil post světové jedničky. Na vrchol žebříčku se vrátil Rafael Nadal.[195]

Na Turnaji mistrů, londýnském ATP Finals, nepostoupil ze základní skupiny Björna Borga. Po výhře nad italským debutantem Matteem Berrettinim podlehl ve třech setech Dominicu Thiemovi a ve dvou sadách i Federerovi, s nímž prohrál poprvé od roku 2015.[196] Sezónu zakončil jako světová dvojka.

2020: Osmá trofej na Australian Open a druhý kariérní Zlatý MastersEditovat

Do sezóny vstoupil jako člen srbského výběru na úvodním ročníku australské týmové soutěže ATP Cupu. Srbsko vyhrálo všech šest mezistátních utkání a získalo trofej. Djoković porazil šest soupeřů ve dvouhře včetně ruské světové pětky Medveděva v semifinále a španělské světové jedničky Nadala ve finále.[197] Do Australian Open vstoupil jubilejním 900. vítězným zápasem na okruhu ATP Tour, v němž vyřadil Němce Jana-Lennarda Struffa.[198] V semifinále neztratil ani jednu sadu proti Rogeru Federerovi. Ve finále pak za 3.59 hodiny přehrál rakouskou světovou pětku Dominica Thiema po pětisetovém dramatu. Ve finále grandslamu poprvé otočil nepříznivý vývoj setů ze stavu 1–2, když sedm předchozích finále s tímto vývojem prohrál. Osmým triumfech na Australian Open navýšil vlastní historický rekord. Sedmnáctá grandslamová trofej jej řadila na třetí místo historických statistik. Titulem se vrátil do čela světového žebříčku a pátým obdobím zahájil 276. týden na vrcholu klasifikace.[199]

Z Dubai Tennis Championships si odvezl celkově pátou trofej a první od roku od roku 2013. Setrvání na čele klasifikace si zajistil postupem do semifinále. Do finále pak prošel přes francouzskou světovou devítku Gaëla Monfilse. V boji o titul zdolal světovou šestku Stefanose Tsitsipase ve dvou setech.[200]

Po pětiměsíčním přerušení sezóny pro pandemii koronaviru se na okruh vrátil srpnovým Western & Southern Open výjimečně hraným v newyorském areálu Billie Jean Kingové namísto Cincinnati. Do boje o titul postoupil po výhře nad Španělem Robertem Bautistou Agutem. V závěrečném utkání porazil třicátého hráče žebříčku Milose Raonice přes ztrátu úvodní sady. Udržel tak sezónní neporazitelnost s bilancí výher 23–0. Jubilejní osmdesátou trofejí ATP podruhé v kariéře zkompletoval kariérní Zlatý Masters, tituly ze všech devíti turnajů série Masters, v níž nadále zůstával jeho jediným držitelem.[201][202] Následující týden začalo v témže areálu grandslamové US Open. Na cestě do osmifinále mu jediný set odebral ve druhém kole Brit Kyle Edmund z páté desítky klasifikace. V koncovce úvodní sady osmifinále proti dvacátému sedmému hráči světa Pablu Carreñu Bustovi pak nevyužil sérii tří setbolů na příjmu, gem prohrál, a v další hře za stavu 5–5 ztratil podání. Při odchodu na lavičku odehrál míč, který zasáhl čárovou rozhodčí do krku a způsobil jí pád na dvorec. Incident vedl k jeho diskvalifikaci. Stal se tak prvním vyloučeným tenistou na grandslamu od Stefana Koubka na French Open 2000.[203] Ve finále zářijového Internazionali BNL d'Italia v Římě přehrál argentinskou světovou patnáctku Diega Schwartzmana po dvousetovém průběhu. Pátou trofejí na Rome Masters se ve 33 letech stal nejstarším šampionem turnaje. Rovněž získal třicátý šestý titul v sérii Masters, čímž se na čele odpoutal od Nadala. V předchozí části sezóny vyhrál 31 z 32 zápasů, když jedinou prohrou byla diskvalifikace ve Flushing Meadows. Po skončení zahájil 287. týden na vrcholu žebříčku ATP, jímž se na druhé příčce osamostatnil od Peta Samprase.[201]

První prohraný zápas v sezóně, který dokončil, odehrál ve finále říjnového French Open s Nadalem. V duelu získal pouze sedm gemů.[204] Poté ve čtvrtfinále vídeňského Erste Bank Open překvapivě nestačil na Itala Lorenza Sonega, což znamenalo jeho první prohru se šťastným poraženým z kvalifikace. V duelu uhrál jen tři hry.[205] Na závěrečném ATP Finals postoupil do semifinále po nezvládnutém utkání s Daniilem Medveděvem a výhrách nad Alexandrem Zverevem i Diegem Schwartzmanem. Před branami finále jej však v třísetové bitvě zastavil Rakušan Dominic Thiem, když poslední dva sety rozhodly těsné tiebreaky.[206]

Ve vydání žebříčku ATP z 21. prosince 2020 dosáhl jako druhý hráč po Federerovi mety 300 týdnů na jeho vrcholu, pošesté sezónu zakončil jako světová jednička a připsal si v ní nejdelší šňůru 26zápasové neporazitelnosti.[207][208]

2021: Jeden zápas od čistého grandslamu, druhý kariérní grandslam a nejdelší období na čele žebříčkuEditovat

Do sezóny ovlivněné koronavirovou pandemií vstoupil únorovou týmovou soutěží, ATP Cupem v Melbourne, kde vedl obhájce trofeje ze Srbska. Ačkoli obě své dvouhry proti Denisi Shapovalovovi a Alexandru Zverevovi vyhrál, Srbsko skončilo ve skupině druhé za Německem, na nějž nestačilo 1:2 na zápasy.[209] Na navazujícím Australian Open postoupil do finále přes Alexandra Zvereva a ruského kvalifikanta Aslana Karaceva v semifinále. Již vítězstvím ve čtvrtém kole nad Milosem Raonicem se stal po Federerovi druhým mužem open éry, který na grandslamu vyhrál alespoň 300 dvouher.[210] V boji o titul pak neztratil žádný set s ruskou světovou čtyřkou Daniilem Medveděvem. Získal tak rekordní devátý triumf na Australian Open, kde udržel semifinálovou i finálovou neporazitelnost s bilancí 18–0. Po Nadalovi na French Open se stal druhým mužem v historii s alespoň devíti trofejemi z jednoho majoru. Rovněž vyrovnal Nadalův rekord šesti vyhraných grandslamů po 30. roce života. Celkově vybojoval osmnáctou grandslamovou trofej.[211] Čtvrtfinálovou prohrou Nadala v Melbourne získal jistotu, že 8. března 2021 překoná rekordních 310 týdnů Rogera Federera na čele klasifikace ATP.[212]

 
Djokovićovo zničení rakety na odložených Letních olympijských hrách 2020Tokiu, kde Srb prohrál singlové semifinále i zápas o bronz

Antukovou sezónu zahájil dubnovým Monte-Carlo Rolex Masters, kde jej ve třetím kole přehrál Brit Daniel Evans ze čtvrté desítky žebříčku.[213] Na obnoveném bělehradském Serbia Open postoupil přes Jihokorejce Kwona Soon-wooa a krajana Miomira Kecmanoviće do semifinále, v němž jej zastavil Aslan Karacev po třísetovém průběhu.[214] Mezi poslední osmičkou římského Internazionali BNL d'Italia porazil světovou pětku Stefanose Tsitsipase a poté Itala Lorenza Sonega, než jej v posledním duelu zdolal Rafael Nadal ve třech sadách.[215] Do Bělehradu se vrátil na dodatečně zařazenou generálku pařížského grandslamu, Belgrade Open. Ve dvou závěrečných zápasech si poradil se Slováky figurujícími mimo první světovou stovku, Andrejem Martinem a Alexem Molčanem. Vyhrál tak druhou sezónní trofej.[216] Úvodními třemi koly French Open prošel bez ztráty setu. Na hraně vyřazení se ocitl v osmifinále s italským teenagerem Lorenzem Musettim z osmé světové desítky, když ztratil tiebreaky prvních dvou setů. Následně již na dvorci dominoval. Ital utkání však psychicky nezvládl a v jeho zbytku získal už jen 18 míčů. Na konci páté sady zápas skrečoval, ačkoli jej nelimitovalo zranění.[217][218] Ve čtvrtfinále Srb přešel přes italskou světovou devítku Mattea Berrettiniho a poté uštědřil teprve třetí pařížskou porážku obhájci Rafaelu Nadalovi. V posledním střetnutí proti Tsitsipasovi ztratil podruhé na turnaji úvodní dvě sady, ale zápas opět dovedl do vítězného konce. Svým devatenáctým grandslamem jako první muž otevřené éry podruhé zkompletoval kariérní grandslam a navázal na Emersona s Laverem, jimž se tento výkon podařil v 60. letech dvacátého století. Pouze oba Australané a on také dokázali ovládnout Australian Open i French Open vícekrát v jedné sezóně. Stal se rovněž třetím mužem historie, který vyhrál grandslam přes ztrátu setů 0–2 ve více než jednom utkání.[219][220]

Do finále Wimbledonu postoupil přes Maďara Mártona Fucsovicse, s nímž vyhrál 100. utkání na trávě, a desátého nasazeného Kanaďana Denise Shapovalova. V závěrečném duelu po necelém měsíci opět zdolal debutanta ve finále grandslamu, světovou devítku Mattea Berrettiniho. Šestou wimbledonskou trofejí se posunul na čtvrté místo historických statistik a po Federerovi, Borgovi Samprasovi se stal čtvrtým mužem otevřené éry, jenž ovládl londýnský major třikrát v řadě.[221] Jubilejní dvacátou grandslamovou trofejí vyrovnal mužský rekord Federera a Nadala v historických statistikách. Jako pátý muž rovněž vyhrál během kalendářní sezóny tři úvodní majory. Navázal tak na Crawforda, Budge, Hoada a Lavera. Tři grandslamy vybojoval již v sezóně 2015.[222] Následně odjel na své čtvrté olympijské hry v řadě do Tokia, kde prohrál klíčové boje o medaile. V semifinále odložené olympiády nestačil na Němce Alexandra Zvereva a v boji o bronz na Španěla Pabla Carreña Bustu. V semifinále smíšené soutěže podlehl s krajankou Ninou Stojanovićovou zástupcům ruského tenisu Karacevovi s Vesninovou. Před duelem o bronzový kov proti Australanům Bartyové s Peersem[223] však, v den porážky s Bustou, z turnaje odstoupil pro zranění ramene.[224][225]

Na US Open přijel s cílem stát se po Budgeovi a Laverovi třetím mužem historie, který zkompletuje kalendářní grandslam.[226] Do semifinále prošel přes Itala Berrettiniho. Mezi poslední čtveřicí svedl pětisetovou bitvu se světovou čtyřkou Alexandrem Zverevem, jemuž oplatil olympijskou porážku. Jediný vyhraný zápas jej tak dělil od čistého grandslamu. V boji o titul však nenašel recept na druhého hráče žebříčku Daniila Medveděva, který mu nedovolil získat ani jeden set.[227] Třicátým prvním grandslamovým finále vyrovnal rekordní zápis Federera. V otevřené éře US Open se stal prvním devítinásobným finalistou, když se odpoutal od osmi Lendlových a Samprasových účastí ve finále. Šestou porážkou z přímého boje o titul vyrovnal nejvyšší počet proher Američana Billa Johnstona z první čtvrtiny dvacátého století.[228][229]

Ve finále halového Rolex Paris Masters vrátil newyorskou prohru Medveděvovi a získal rekordní šestý pařížský titul. Postupem do závěrečného utkání si také zajistil sedmé zakončení na pozici světové jedničky, čímž překonal šest Samprasových zakončení na vrcholu klasifikace. Pařížskou trofejí získal 37. triumf v kategorii Masters, což znamenalo odpoutání se od sdíleného rekordu s Nadalem.[230] Třemi zápasy základní skupiny turínského Turnaje mistrů prošel bez ztráty setu. V semifinále však podruhé v roce podlehl Alexandru Zverevovi.[231] Sezónu zakončil účastí v srbském týmu na finálovém turnaji Davis Cupu, kde vyhrál všechny čtyři dvouhry. V semifinále však přesto Srbové vypadli s Chorvatskem, když po boku Filipa Krajinoviće nezvládli rozhodující čtyřhru.[232]


2022: Australská vízová kontroverze, sedmý titul z Wimbledonu a šestý z Turnaje mistrů, 1000. výhra na okruhuEditovat

Vyhoštění z Austrálie jako neočkovanému proti covidu-19Editovat

Sezónu měl zahájit jako jednička srbského týmu na sydneyském ATP Cupu, z něhož se však v závěru prosince 2021 odhlásil.[233] Na grandslamové Australian Open přijížděl v roli trojnásobného obhájce titulu, když jako jeden z tenistů neočkovaných proti covidu-19 obdržel výjimku z povinné vakcinace plynoucí z nařízení victorijského ministerstva zdravotnictví a kterou akceptoval tenisový svaz Tennis Australia. Výjimku získal díky dokladu o pozitivním testu z prosince 2021.[234][235]

 
Lednová demonstrace na podporu Djokoviće a dalších zadržovaných v Park Hotelu v Carltonu, za účasti Grandmothers For Refugees (Babiček pro uprchlíky) a dalších skupin kritizujících australskou imigrační politiku

Po příletu do Melbourne 5. ledna 2022 mu však pohraniční stráž zrušila vízum ke vstupu do země po zpochybnění schválené výjimky z očkování a nesplnění podmínek pro neočkované osoby. Uzavřen tak byl v detenčním Park Hotelu v merlbournském Carltonu, kde po svém odvolání čekal na rozhodnutí soudu. Vedle diplomatů se věcí začali zabývat i premiéři obou států. Srbská předsedkyně vlády Ana Brnabićová vedla o Djokovićově kauze rozhovor se svým australským protějškem Scottem Morrisonem. Federální soudce Anthony Kelly rozhodl 10. ledna ve prospěch tenisty, jemuž bylo obnoveno vízum a umožněn vstup do země. Jedním z důvodů bylo vydání tenistovy výjimky nezávislou odbornou komisí, jíž ustavila victorijská vláda. Podle australských deníků The Age a Sky News však Srb ve formuláři neuvedl pravdivá fakta o tom, že dva týdny před příletem nikam z domova necestoval. Podle zjišťění v dané době odjel trénovat do Marbelly. Zpochybněna byla rovněž výjimka založená na jeho pozitivním koronavirovém testu ze 16. prosince 2021. Podle snímků na sociálních sítích předával následující den, kdy měl být v izolaci, bez roušky ceny mladým tenistům. Rovněž s vědomím nákazy poskytl rozhovor francouzskému deníku L'Équipe. Dne 12. ledna 2022 pak připustil porušení nařízené izolace.[236][234][235] Německý týdeník Der Spiegel vyjádřil možnost manipulace s koronavirovým testem, když při první kontrole QR kódu se redaktorům objevil negativní výsledek, při pozdější kontrole byl již změněn na pozitivní. Ani digitální datum testu neodpovídalo uváděnému 16. prosinci, ale časová známka se shodovala s 26. prosincem.[237]

Australský ministr pro imigraci Alex Hawke světové jedničce 14. ledna zrušil vrácená víza, když tento krok zdůvodnil ochranou veřejného zájmu s důrazem na zdraví a dodržování pořádku. Djoković se vůči verdiktu opět odvolal. Den před zahájením turnaje, 16. ledna, však tříčlenný senát federálního soudu odvolání jednomyslně zamítl. Předseda poroty James Allsop uvedl, že se senát zabýval právní přiměřenosti Hawkeova verdiktu, zda byl v souladu se zákonem.[238] Srb tak byl ze země vyhoštěn,[239] což znamenalo tříletý zákaz vstupu do Austrálie. Tenista ovšem mohl během tohoto období požádat o prominutí zákazu.[240][241] V listopadu 2022 mu byl zákaz zrušen a Srb obdržel australská víza, s možností startu na tamních turnajích během ledna 2023. Již v červenci 2022 upustila australská vláda od povinnosti prokazovat stav očkování u osob směřujících do Austrálie.[242][243]

Pád z čela žebříčku po 86 týdnech, trofeje z Rome Masters a WimbledonuEditovat

 
Na Monte-Carlo Masters prohrál již ve druhém kole s Davidovichem Fokinou

První turnaj v roce odehrál na únorovém Dubai Tennis Championships. Přes Musettiho a Chačanova postoupil do čtvrtfinále, v němž jej podruhé v kariéře porazil kvalifikant ze druhé světové stovky Jiří Veselý. Pozdější český finalista se Srbem udržel neporazitelnost.[244] Nedostatečný bodový zisk za účast ve čtvrtfinále znamenal, že jej v závěru února na pozici světové jedničky vystřídal Daniil Medveděv.[245] Od února 2020 strávil na čele 86 týdnů bez přerušení (vyjma zmrazení žebříčku), své druhé nejdelší období, a celkově rekordních 361 týdnů. Na velkých březnových turnajích Indian Wells Masters a Miami Masters nestartoval, protože mu byl jako neočkovanému hráči proti covidu-19 odepřen vstup do Spojených států, dle nařízení o povinné vakcinaci cizinců.[246] Přes neaktivitu se po třech týdnech vrátil na vrchol klasifikace s minimálním náskokem 10 bodů, když Medveděv v Miami potřeboval vyhrát o jeden zápas více.[247]

Na evropskou antuku se vrátil dubnovým Monte-Carlo Rolex Masters. Po volném losu podlehl v téměř tříhodinové bitvě světové šestačtyřicítce Alejandru Davidovichovi Fokinovi.[248] Na cestě do finále bělehradského Serbia Open svedl tři vítězné třísetové zápasy. V závěrečném utkání turnaje však nestačil na osmého muže žebříčku Andreje Rubljova, jenž mu v rozhodující sadě uštědřil „kanára“.[249] Po finálové výhře nad světovou pětkou Stefanosem Tsitsipasem ovládl Internazionali BNL d'Italia. Jednalo se o jeho 232. výhru proti členovi světové desítky, při 106 porážkách. Žádný jiný tenista nedokázal od zavedení žebříčku ATP v roce 1973 získat vyšší počet výher proti tenistům z Top 10. Na Rome Masters tak dvanáctým finálem vyrovnal Nadalův rekord a získal šestou trofej, ve 34 letech jako nejstarší římský šampion v open éře. V sérii Masters navýšil rekordní počet na 38 titulů. Již semifinálové vítězství nad Norem Casperem Ruudem znamenalo, že se stal pátým tenistou, jenž na túře ATP vyhrál 1000 zápasů. Před ním tuto hranici pokořili Jimmy Connors, Roger Federer, Ivan Lendl a Rafael Nadal.[250][251] Na French Open mohl jako první muž potřetí zkompletovat kariérní grandslam. Na cestě do čtvrtfinále neztratil žádný set včetně osmifinálové výhry nad světovou šestnáctkou Diegem Schwartzmanem. Ve čtvrtfinále prodloužili s Rafaelem Nadalem rekordní sérii otevřené éry mezi dvěma tenisty, když se utkali již v 59. vzájemném zápasu. Čtyřsetovou výhrou španělská světová pětka snížila pasivní bilanci zápasů na 29–30 a v Paříži ji naopak navýšila na 8–2. Žádná jiná dvojice na Roland Garros neodehrála více duelů. Djokovićova neporazitelnost tak skončila po devíti zápasech a dvaceti dvou setech.[252][253][254] Týden po skončení opustil čelo žebříčku po rekordních 373 týdnech, aby jej podruhé v sezóně vystřídal Medveděv. Poprvé od října 2018 Djoković klesl na 3. místo, což znamenalo, že premiérově od listopadu 2003 na prvních dvou příčkách nefiguroval žádný z členů tzv. Velké čtyřky.[255]

Ve čtvrtfinále Wimbledonu zvrátil nepříznivý stav setů 0–2 s Italem Jannikem Sinnerem. V All England Clubu se mu takový obrat podařil potřetí a z celkových jedenácti pětisetových bitev jich vyhrál deset. V kariéře pak jeho poměr duelů, jež dospěly do páté sady činil 35–10.[256] Přes britskou jedničku Camerona Norrieho postoupil do osmého londýnského finále, přestože ztratil úvodní sadu. V závěrečném utkání se proti australské světové čtyřicítce Nicku Kyrgiosovi semifinálový scénář setů zopakoval. Sedmou wimbledonskou trofejí se zařadil na druhé místo statistik po bok Williama Renshawa a Peta Samprase a po Borgovi, Samprasovi, Federerovi a Nadalovi se stal pátým tenistou otevřené éry se čtyřmi tituly z jediného grandslamu v řadě. Dvacátou první grandslamovou trofejí se na druhé příčce historických statistik osamostatnil od Federera. Třicátým druhým finále na grandslamech vytvořil nový mužský rekord. Již úvodní výhrou nad Kwonem se stal prvním tenistou historie, který na každém ze čtyř grandslamů vyhrál alespoň osmdesát zápasů a po Federerovi druhým mužem, jenž na každém z nich odehrál minimálně devadesát utkání i sto zápasů na třech z nich.[257] Vzhledem k nepřidělení bodů do žebříčku klesl o čtyři příčky na 7. místo.[258][259]

Absence na US Open Series opět pro odmítnutí vakcinace a návrat na Laver CupuEditovat

Plánovanou srpnovou přípravu na newyorský grandslam v rámci US Open Series ani samotné Flushing Meadows neodehrál z téhož důvodu, pro jaký již chyběl v letní australské sezóně. Kanada a Spojené státy mu jako neočkovanému proti covidu-19 neumožnily vstup na své území a výjimku neobdržel. Oba severoamerické státy vyžadovaly po cizích státních příslušnících dokončené očkování. Přestože Střediska pro kontrolu a prevenci nemocí v srpnu oznámila rozvolnění proticovidových opatření, nebyla z hlediska cizinců dostatečná pro změnu přístupu k neočkovaným.[260][261][262] Zasáhl tak až do londýnského Laver Cupu, kde ukončil kariéru jeden z jeho dvou úhlavních soupeřů Federer. V evropském týmu jako sedmý muž žebříčku porazil Francese Tiafoea a podlehl Félixi Augeru-Aliassimemu. Evropský tým odešel poprvé, v pětileté historii této týmové soutěže, poražen od výběru světa.[263]

Tituly v Tel Avivu a Astaně a rekordní šestá trofej na Turnaji mistrůEditovat

Na podzimní evropské túře se probojoval do tří finále v řadě, z nichž první dvě vyhrál. Na dodatečně zařazeném Tel Aviv Watergen Open v boji o titul přehrál chorvatskou turnajovou dvojku Marina Čiliće. Proti šestnáctému hráči klasifikace navýšil aktivní bilanci duelů na 19–2.[264] Další říjnový týden prošel do finále kazachstánského Astana Open z kategorie ATP 500 po skreči světové čtyřky Daniila Medveděva před rozehráním třetí sady kvůli bolesti přitahovače v oblasti stehna.[265] V závěrečném duelu si poradil se světovou šestkou Stefanosem Tsitsipasem a na okruhu ATP Tour vybojoval jubilejní devadesátý titul. Řeka porazil poosmé z deseti odehraných klání.[266] V roli obhájce titulu přicestoval na Rolex Paris Masters hraný v hale Bercy. Jeho přemožitelem se ve finále stal 19letý Dán Holger Rune, který ve třetí sadě otočil nepříznivý vývoj gamů 1–3. V sérii Masters tak Djoković prohrál první z 31 odehraných finále, v nichž získal úvodní set.[267] Patnáctou účast na Turnaji mistrů – turínském ATP Finals, zahájil výhrou s Tsitsipasem. Ani ve druhém duelu neztratil set po vítězství nad Andrejem Rubljovem, jímž si zajistil jedenáctý postup do semifinále.[268] Jediný set v ročníku mu odebral poslední skupinový soupeř Medveděv, kterého přesto porazil. V semifinále zvládl oba tiebreaky proti Američanu Tayloru Fritzovi. V závěrečném duelu i počtvrté v kariéře přehrál světovou čtyřku Caspera Ruuda, s nímž opět neztratil žádnou sadu. Šestou trofejí vyrovnal rekordní zápis Rogera Federera. V 35 letech a 5 měsících se stal nejstarším šampionem závěrečné události sezóny. Čtrnáctileté rozpětí mezi první trofejí z roku 2008 a šestou v sezóně 2022 představovalo rovněž rekordní hodnotu. Jako neporažený vítěz si připsal nejvyšší odměnu v předchozí historii tenisu, 4 740 300 dolarů (cca 111 milionů korun).[269][270]

Vzájemná soupeřeníEditovat

Djoković vs. FedererEditovat

Podrobnější informace naleznete v článku Soupeření Djokoviće a Federera.

Novak Djoković a Roger Federer se na okruhu potkali v 50 utkáních (a finále Turnaje mistrů 2014 nebylo odehráno). Djokovic vyhrál 27krát a 23krát odešel poražen.[271][272] Poměr na tvrdém povrchu vyzněl mírně ve prospěch Srba 20–18, bilance na antuce 4–4 zůstala vyrovnaná, a na trávě zvítězil Djoković 3–1, když první vzájemné utkání na zeleném pažitu Federer vyhrál v semifinále Wimbledonu 2012 a naopak poražen odešel z finále Wimbledonu 2014, 2015 i 2019. Devatenáctkrát vzájemné měření sil dospělo až do rozhodující sady. Federer ukončil kariéru v září 2022.

 
Los před semifinále Rogers Cupu 2010:
Federer–Djoković, 6–1, 3–6, 7–5

Na Grand Slamu spolu odehráli čtrnáct zápasů. Djoković v ní vyhrál 8–6. Vedle Nadala zůstal srbský tenista jediným hráčem okruhu, který švýcarského hráče dokázal zdolat na dvou po sobě jdoucích turnajích „velké čtyřky“. Poté, co jej přehrál na US Open 2010, vyřadil ho také na Australian Open 2011, dvakrát po sobě ho poté porazil ve Wimbledonu 2014 a 2015. Spolu s Nadalem a Murraym pak byli jedinými třemi tenisty, kteří dosáhli nad Federerem dvouciferného počtu vítězství. Opět Djoković s Nadalem zůstáli osamoceni ve statistice grandslamových výher bez ztráty setu, když Srb stavu 3:0 na sety dosáhl na Australian Open 2008, Australian Open 2011 a French Open 2012, Španěl jej tímto způsobem dokázal zdolat ve finále French Open 2008.

Federer ukončil Djokovićovu neporazitelnost v sezóně 2011, do níž Srb vstoupil šňůrou čtyřiceti jedna vítězství. V semifinále French Open 2011 však švýcarskému tenistovi podlehl po čtyřsetovém průběhu. Tuto porážku mu však oplatil v pětisetovém semifinálovém dramatu na zářijovém US Open 2011, kde ve druhém ročníku za sebou odvrátil dva Federerovy mečboly a prošel do finále.[273] Vzájemná série pokračovala v semifinále Wimbledonu 2012, kde Švýcar uštědřil čtyřsetovou porážku tehdejší světové jedničce a obhájci titulu.[274] Před finále Turnaje mistrů 2014 Švýcar odstoupil pro zádové potíže. Poprvé se tak ve 45leté historii turnaje finálový duel neodehrál. Poslední vzájemný zápas na Western & Southern Open 2018 vyhrál Djoković. Řada expertů zhodnotila vzájemné soupeření obou hráčů na US Open jako jedno z největších v rámci otevřené éry tenisu.[275]

V pětisetovém boji o titul ve Wimbledonu 2019 odehráli nejdelší finále londýnského grandslamu, trvající téměř pět hodin. V rozhodující sadě Federer neproměnil dva mečboly na podání a utkání prohrál v nově zavedeném tiebreak.[276]

Djoković vs. NadalEditovat

Podrobnější informace naleznete v článku Soupeření Djokoviće a Nadala.
 
Novak Djoković

Novak Djoković a Rafael Nadal svedli větší počet vzájemných střetnutí, než jakákoli jiná dvojice v otevřené éře tenisu.[277] Celkově se utkali v padesáti devíti zápasech, v nichž drží těsnou kladnou bilanci výher a proher Srb poměrem 30–29.[278]

V sezónách 2006–2010 byla jejich vzájemná série zastiňována soupeřením Federera a Nadala. Větší pozornost na sebe začala poutat od prvního finále Grand Slamu na US Open 2010, v němž se dvojice utkala. Jedná se o jediný pár tenistů, jehož členové proti sobě odehráli finálové zápasy na všech čtyřech grandslamových turnajích, a to dokonce bez přerušení. Finálový duel na Australian Open 2012 je řadou odborníků řazen k nejlepším utkáním tenisové historie. Mary Carillová a John McEnroe označili tento zápas, spolu s jejich semifinále na French Open 2013, vůbec za nejlepší klání hraná na tvrdém povrchu a antuce.[279] Web ATPworldtour.com hodnotil soupeření této dvojice za třetí nejlepší v první dekádě třetího tisíciletí.[280]

První duel oba proti sobě odehráli ve čtvrtfinále French Open 2006, z něhož vítězně vyšel Španěl poté, co byl srbský hráč přinucen utkání ve třetí sadě skrečovat pro zranění. Po zápasu Djoković médiím sdělil, že pochopil co je třeba udělat, aby Nadala přehrál a dodal, že soupeř byl „na antuce k poražení“. Od té doby zaujal Srb roli hlavního Nadalova soupeře na jeho nejdominantnější antuce, když mu na tomto povrchu uštědřil přes polovinu všech porážek. K premiérovému finále oba nastoupili na Indian Wells Masters 2007, z něhož vyšel vítězně mallorský rodák. Jednalo se o teprve druhé vzájemné střetnutí na okruhu ATP Tour. O týden později slavil debutový triumf Djoković, když soupeře zdolal ve čtvrtfinále Miami Masters 2007. Od března 2011 do dubna 2013 se dvojice utkala ve třinácti finálových zápasech bez přerušení, z nichž osm vyhrál srbský hráč.[281]

Trenérský tým a zázemíEditovat

Od podzimu 2005 do června 2006 jej trénoval Riccardo Piatti, jenž současně vedl Chorvata Ivana Ljubičiće. K rozchodu došlo poté, co kouč odmítl Srba připravovat na plný úvazek jako jediného svěřence.[282]

Od června 2006 do května 2017 jej trénoval bývalý slovenský tenista Marián Vajda. Poprvé se potkali ve stejném roce v květnu na French Open. Djoković příležitostně najímá další kouče na částečný úvazek. V jarní části 2007 se jednalo o Australana Marka Woodfordea, jenž měl na starosti zlepšení hry na síti. Od srpna 2009 do dubna 2010 se na přípravě podílel Američan Todd Martin, jenž měl za úkol změnit styl podání.[283]

V červenci 2010 před daviscupovým utkáním mu pomohl odborník na výživu Igor Četojević, jenž praktikoval tradiční čínskou medicínu včetně akupunktury.[284] U Srba diagnostikoval celiakii s jeho následným přechodem na bezlepkovou dietu. Djoković se poté začal cítit silnější, rychlejší a v lepší formě. Po wimbledonském triumfu v červnu 2011 byla spolupráce s Četojevićem ukončena.[285]

Od prosince 2013 do roku 2016 působil na pozici hlavního trenéra bývalý německý první hráč světa Boris Becker. V květnu 2017 oznámil Djoković rozpuštění realizačního týmu, včetně ukončení jedenáctileté spolupráce s Mariánem Vajdou, kondičním koučem Gebhardem Philem-Gritschem i fyzioterapeutem Miljanem Amanovičems cílem získat nový náboj do hry.[146] Na květnovém Rome Masters 2017 oznámil, že se jeho koučem od navazujícího French Open stala bývalá americká světová jednička Andre Agassi, ačkoli spolu neuzavřeli žádný dlouhodobý kontrakt. Trenérskou změnu komentoval slovy: „Dva týdny jsme si s Andrem telefonovali a dohodli jsme se na spolupráci … Prošel vším, čím si teď procházím já. Hře rozumí jako málokdo. Užívám si každý rozhovor s ním.[147] Poté, co v polovině listopadu 2017 ukončil profesionální kariéru český tenista Radek Štěpánek, stal se v závěru téhož měsíce dalším koučem Srba.[286] Agassi se Štěpánkem ukončili s Djokovićem spolupráci na konci března 2018, když se jejich názory příliš často rozcházely s pohledem srbského tenisty.[287][288] V květnu téhož roku obnovil spolupráci s Mariánem Vajdou. V červnu 2019 se členem trenérského týmu stala bývalá světová dvojka a chorvatský wimbledonský vítěz Goran Ivanišević.[289] Druhý rozchod s Vajdou oznámil v březnu 2022.[290] Srbský tenista plánoval hrát menší počet turnajů a soustředit se na grandslamy, což vedlo i ke zmenšení realizačního týmu. Jako trenéra pak preferoval setrvání Ivaniševiće.[291]

Přehled trenérůEditovat

RekordyEditovat

Výběr historických rekordů
Událost od roku dosažený rekord spoludržitelé
Žebříček ATP 1973 nejvyšší počet bodů (16 950) zůstává sám
nejdelší období na 1. místě (373 týdnů) zůstává sám
7krát konečná světová jednička (2011–2021) zůstává sám
7krát mistr světa ITF zůstává sám
91 týdnů v řadě na 3. místě (2007–2009) zůstává sám
nejvíce výher proti členům Top 10 (240 po ATP Finals 2022)[251] zůstává sám
5 finálových výher v řadě proti světové jedničce (Nadalovi, 2011)[pozn. 1] zůstává sám
Grand Slam 1877 zkompletování dvou kariérních grandslamů Roy Emerson
Rod Laver
Rafael Nadal
32 finále v mužské dvouhře zůstává sám
3 finále v řadě na každém Grand Slamu zůstává sám
vítěz nekalendářního Grand Slamu Don Budge
vítěz grandslamu přes ztrátu setů 0–2 ve více utkáních Henri Cochet
Ted Schroeder
alespoň 80 výher na každém Grand Slamu zůstává sám
nejmladší hráč, jenž zkompletoval semifinále všech Grand Slamů –
20 let a 250 dní (2007–2008)[pozn. 2]
zůstává sám
nejdelší finále historieAustralian Open 2012, 5.53 hodin Rafael Nadal[292]
1978 vítěz všech 4 Grand Slamů na 3 různých površích v řadě zůstává sám
sedm finále na tvrdém povrchu v řadě
(US Open 2010 – US Open 2013)
zůstává sám
Australian Open 1905 vítěz devíti ročníků dvouhry (2008–2021) zůstává sám
finalista devíti ročníků dvouhry (2008–2021) zůstává sám
vítěz tří ročníků dvouhry v řadě ve dvouhře (2011–2013, 2019–2021) zůstává sám
ATP Tour 1970 vítěz všech 4 Grand Slamů a Turnaje mistrů v řadě zůstává sám
vítěz 10 turnajů nejvyšších kategorií v sezóně (2015) zůstává sám
finalista 18 turnajů nejvyšších kategorií v řadě zůstává sám
15 finále v řadě v sezóně (2015) zůstává sám
Turnaj mistrů 1970 6 titulů Roger Federer
4 tituly v řadě (2012–2015) zůstává sám
nejdelší rozpětí mezi tituly (2008–2022) zůstává sám
nejkratší doba kvalifikování – 18 týdnů a 6 dní (2011) zůstává sám
14zápasová neporazitelnost (2012–2014) Roger Federer
Ivan Lendl
nejstarší vítěz (35 let, 5 měsíců a 29 dní, 2022) zůstává sám
ATP Masters 1000 1990 27 titulů na tvrdém povrchu zůstává sám
38 titulů zůstává sám
kariérní Zlatý Masters (dvakrát) – vítěz všech 9 turnajů zůstává sám[171]
6 titulů v jedné sezóně (2015) zůstává sám[115]
31 vítězných zápasů v řadě (2011) zůstává sám
8 finále v jedné sezóně (2015) zůstává sám
Miami Masters 1985 6 titulů ve dvouhře Andre Agassi
Indian Wells Masters 1974 5 titulů ve dvouhře Roger Federer
Paris Masters 1968 6 titulů ve dvouhře zůstává sám
Shanghai Masters 2009 4 tituly ve dvouhře zůstává sám
China Open 1993 6 titulů ve dvouhře zůstává sám
Výdělek v tenise 1877 nejvyšší prize money (164 691 308 USD) zůstává sám
nejvyšší jednorázové prize money (4 740 300 USD, Turnaj mistrů 2022) zůstává sám

Ocenění a vyznamenáníEditovat

OceněníEditovat

Řády a další vyznamenáníEditovat

Finále na Grand SlamuEditovat

Mužská dvouhra: 32 (21–11)Editovat

Stav rok Grand Slam povrch soupeř ve finále výsledek
Finalista 2007 US Open tvrdý   Roger Federer 6–7(4–7), 6–7(2–7), 4–6
Vítěz 2008 Australian Open tvrdý   Jo-Wilfried Tsonga 4–6, 6–4, 6–3, 7–6(7–2)
Finalista 2010 US Open (2) tvrdý   Rafael Nadal 4–6, 7–5, 4–6, 2–6
Vítěz 2011 Australian Open (2) tvrdý   Andy Murray 6–4, 6–2, 6–3
Vítěz 2011 Wimbledon tráva   Rafael Nadal 6–4, 6–1, 1–6, 6–3
Vítěz 2011 US Open tvrdý   Rafael Nadal 6–2, 6–4, 6–7(3–7), 6–1
Vítěz 2012 Australian Open (3) tvrdý   Rafael Nadal 5–7, 6–4, 6–2, 6–7(5–7), 7–5
Finalista 2012 French Open antuka   Rafael Nadal 4–6, 3–6, 6–2, 5-7
Finalista 2012 US Open (3) tvrdý   Andy Murray 6–7(10–12), 5–7, 6–2, 6–3, 2–6
Vítěz 2013 Australian Open (4) tvrdý   Andy Murray 6–7(2–7), 7–6(7–3), 6–3, 6–2
Finalista 2013 Wimbledon tráva   Andy Murray 4-6, 5–7, 4-6
Finalista 2013 US Open (4) tvrdý   Rafael Nadal 2–6, 6–3, 4–6, 1–6
Finalista 2014 French Open (2) antuka   Rafael Nadal 6–3, 5–7, 2–6, 4–6
Vítěz 2014 Wimbledon (2) tráva   Roger Federer 6–7(7–9), 6–4, 7–6(7–4), 5–7, 6-4
Vítěz 2015 Australian Open (5) tvrdý   Andy Murray 7–6(7–5), 6–7(4–7), 6–3, 6–0
Finalista 2015 French Open (3) antuka   Stan Wawrinka 6–4, 4–6, 3–6, 4–6
Vítěz 2015 Wimbledon (3) tráva   Roger Federer 7–6(7–1), 6–7(10–12), 6–4, 6–3
Vítěz 2015 US Open (2) tvrdý   Roger Federer 6–4, 5–7, 6–4, 6–4
Vítěz 2016 Australian Open (6) tvrdý   Andy Murray 6–1, 7–5, 7–6(7–3)
Vítěz 2016 French Open antuka   Andy Murray 3–6, 6–1, 6–2, 6–4
Finalista 2016 US Open tvrdý   Stan Wawrinka 7–6(7–1), 4–6, 5–7, 3–6
Vítěz 2018 Wimbledon (4) tráva   Kevin Anderson 6–2, 6–2, 7–6(7–3)
Vítěz 2018 US Open (3) tvrdý   Juan Martín del Potro 6–3, 7–6(7–4), 6–3
Vítěz 2019 Australian Open (7) tvrdý   Rafael Nadal 6–3, 6–2, 6–3
Vítěz 2019 Wimbledon (5) tráva   Roger Federer 7–6(7–5), 1–6, 7–6(7–4), 4–6, 13–12(7–3)
Vítěz 2020 Australian Open (8) tvrdý   Dominic Thiem 6–4, 4–6, 2–6, 6–3, 6–4
Finalista 2020 French Open (4) antuka   Rafael Nadal 0–6, 2–6, 5–7
Vítěz 2021 Australian Open (9) tvrdý   Daniil Medveděv 7–5, 6–2, 6–2
Vítěz 2021 French Open (2) antuka   Stefanos Tsitsipas 6–7(6–8), 2–6, 6–3, 6–2, 6–4
Vítěz 2021 Wimbledon (6) tráva   Matteo Berrettini 6–7(4–7), 6–4, 6–4, 6–3
Finalista 2021 US Open tvrdý   Daniil Medveděv 4–6, 4–6, 4–6
Vítěz 2022 Wimbledon (7) tráva   Nick Kyrgios 4–6, 6–3, 6–4, 7–6(7–3)

Účast na Turnaji mistrůEditovat

Sezóna 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020 2021 2022 SR V–P %
Turnaj mistrů nekvalifikován ZS Vítěz ZS SF ZS Vítěz Vítěz Vítěz Vítěz F DNQ F ZS SF SF Vítěz 6 / 15 46–17 73 %

Finále na okruhu ATP TourEditovat

Dvouhra: 130 (91–39)Editovat

Legenda
Grand Slam (21–11)
Turnaj mistrů (6–2)
ATP Tour Masters 1000 (38–18)
ATP Tour 500 (15–3)
ATP Tour 250 (11–5)
Finále podle povrchu
tvrdý (65–21)
antuka (18–14)
tráva (8–4)
koberec (0–0)
Finále podle místa
venku (74–33)
hala (17–6)
Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Vítěz 1. 17. června 2006 Amersfoort, Nizozemsko antuka   Nicolás Massú 7–6(7–5), 6–4
Finalista 1. 30. července 2006 Umag, Chorvatsko antuka   Stan Wawrinka 6–6(3–1)skreč
Vítěz 2. 2. října 2006 Mety, Francie tvrdý (h)   Jürgen Melzer 4–6, 6–3, 6–2
Vítěz 3. 1. ledna 2007 Adelaide, Austrálie tvrdý   Chris Guccione 6–3, 6–7(6–8), 6–4
Finalista 2. 18. března 2007 Indian Wells, Spojené státy tvrdý   Rafael Nadal 2–6, 5–7
Vítěz 4. 1. dubna 2007 Miami, Spojené státy tvrdý   Guillermo Cañas 6–3, 6–2, 6–4
Vítěz 5. 29. dubna 2007 Estoril, Portugalsko antuka   Richard Gasquet 7–6(9–7), 0–6, 6–1
Vítěz 6. 12. srpna 2007 Montréal, Kanada tvrdý   Roger Federer 7–6(7–2), 2–6, 7–6(7–2)
Finalista 3. 9. září 2007 US Open, New York, Spojené státy tvrdý   Roger Federer 6–7(4–7), 6–7(2–7), 4–6
Vítěz 7. 14. října 2007 Vídeň, Rakousko tvrdý (h)   Stan Wawrinka 6–4, 6–0
Vítěz 8. 27. ledna 2008 Australian Open, Melbourne, Austrálie tvrdý   Jo-Wilfried Tsonga 4–6, 6–4, 6–3, 7–6(7–2)
Vítěz 9. 23. března 2008 Indian Wells, Spojené státy tvrdý   Mardy Fish 6–2, 5–7, 6–3
Vítěz 10. 11. května 2008 Řím, Itálie antuka   Stan Wawrinka 4–6, 6–3, 6–3
Finalista 4. 15. června 2008 Queen's Club – Londýn, Spojené království tráva   Rafael Nadal 6–7(6–8), 5–7
Finalista 5. 3. srpna 2008 Cincinnati, Spojené státy tvrdý   Andy Murray 6–7(4–7), 6–7(5–7)
Finalista 6. 28. září 2008 Bangkok, Thajsko tvrdý (h)   Jo-Wilfried Tsonga 6–7(4–7), 4–6
Vítěz 11. 16. listopadu 2008 Turnaj mistrů, Šanghaj, Čína tvrdý (h)   Nikolaj Davyděnko 6–1, 7–5
Vítěz 12. 28. února 2009 Dubaj, SAE tvrdý   David Ferrer 7–5, 6–3
Finalista 7. 5. dubna 2009 Miami, Spojené státy tvrdý   Andy Murray 2–6, 5–7
Finalista 8 19. dubna 2009 Monte Carlo, Monako antuka   Rafael Nadal 3–6, 6–2, 1–6
Finalista 9. 3. května 2009 Řím, Itálie antuka   Rafael Nadal 6–7(2–7), 2–6
Vítěz 13. 10. května 2009 Bělehrad, Srbsko antuka   Łukasz Kubot 6–3, 7–6(7–0)
Finalista 10. 14. června 2009 Halle, Německo tráva   Tommy Haas 3–6, 7–6(7–4), 1–6
Finalista 11. 23. srpna 2009 Cincinnati, Spojené státy (2) tvrdý   Roger Federer 1–6, 5–7
Vítěz 14. 11. října 2009 Peking, Čína tvrdý   Marin Čilić 6–2, 7–6(7–4)
Vítěz 15. 8. listopadu 2009 Basilej, Švýcarsko tvrdý (h)   Roger Federer 6–4, 4–6, 6–2
Vítěz 16. 15. listopadu 2009 Paříž, Francie tvrdý (h)   Gaël Monfils 6–2, 5–7, 7–6(7–3)
Vítěz 17. 27. února 2010 Dubaj, Spojené arabské emiráty(2) tvrdý   Michail Južnyj 7–5, 5–7, 6–3
Finalista 12. 12. září 2010 US Open, New York, Spojené státy (2) tvrdý   Rafael Nadal 4–6, 7–5, 4–6, 2–6
Vítěz 18. 10. října 2010 Peking, Čína (2) tvrdý   David Ferrer 6–2, 6–4
Finalista 13. 7. listopadu 2010 Basilej, Švýcarsko tvrdý (h)   Roger Federer 4–6, 6–3, 1–6
Vítěz 19. 30. ledna 2011 Australian Open, Melbourne, Austrálie (2) tvrdý   Andy Murray 6–4, 6–2, 6–3
Vítěz 20. 26. února 2011 Dubaj, Spojené arabské emiráty(3) tvrdý   Roger Federer 6–3, 6–3
Vítěz 21. 20. března 2011 Indian Wells, Spojené státy (2) tvrdý   Rafael Nadal 4–6, 6–3, 6–2
Vítěz 22. 3. dubna 2011 Miami, Spojené státy (2) tvrdý   Rafael Nadal 4–6, 6–3, 7–6(7–4)
Vítěz 23. 1. května 2011 Bělehrad, Srbsko (2) antuka   Feliciano López 7–6(7–4), 6–2
Vítěz 24. 8. května 2011 Madrid, Španělsko antuka   Rafael Nadal 7–5, 6–4
Vítěz 25. 15. května 2011 Řím, Itálie (2) antuka   Rafael Nadal 6–4, 6–4
Vítěz 26. 3. července 2011 Wimbledon, Londýn, Spojené království tráva   Rafael Nadal 6–4, 6–1, 1–6, 6–3
Vítěz 27. 14. srpna 2011 Montréal, Kanada (2) tvrdý   Mardy Fish 6–2, 3–6, 6–4
Finalista 14. 21. srpna 2011 Cincinnati, Spojené státy (3) tvrdý   Andy Murray 4–6, 0–3 skreč
Vítěz 28. 12. září 2011 US Open, New York, Spojené státy tvrdý   Rafael Nadal 6–2, 6–4, 6–7(3–7), 6–1
Vítěz 29. 29. ledna 2012 Australian Open, Melbourne, Austrálie (3) tvrdý   Rafael Nadal 5–7, 6–4, 6–2, 6–7(5–7), 7–5
Vítěz 30. 1. dubna 2012 Miami, Spojené státy (3) tvrdý   Andy Murray 6–1, 7–6(7–4)
Finalista 15. 22. dubna 2012 Monte Carlo, Monako (2) antuka   Rafael Nadal 3–6, 1–6
Finalista 17. 10. června 2012 French Open, Paříž, Francie antuka   Rafael Nadal 4–6, 3–6, 6–2, 5–7
Vítěz 31. 13. srpna 2012 Toronto, Kanada (3) tvrdý   Richard Gasquet 6–3, 6–2
Finalista 18. 19. srpna 2012 Cincinnati, Spojené státy (4) tvrdý   Roger Federer 0–6, 6–7(7–9)
Finalista 19. 9. září 2012 US Open, New York, Spojené státy tvrdý   Andy Murray 6–7(10–12), 5–7, 6–2, 6–3, 2–6
Vítěz 32. 7. října 2012 Peking, Čína (3) tvrdý   Jo-Wilfried Tsonga 7–6(7–4), 6–2
Vítěz 33. 14. října 2012 Šanghaj, Čína tvrdý   Andy Murray 5–7, 7–6(13–11), 6–3
Vítěz 34. 12. listopadu 2012 Turnaj mistrů, Londýn, Spojené království (2) tvrdý (h)   Roger Federer 7–6(8–6), 7–5
Vítěz 35. 27. ledna 2013 Australian Open, Melbourne, Austrálie (4) tvrdý   Andy Murray 6–7(2–7), 7–6(7–3), 6–3, 6–2
Vítěz 36. 2. března 2013 Dubaj, Spojené arabské emiráty(4) tvrdý   Tomáš Berdych 7–5, 6–3
Vítěz 37. 20. dubna 2013 Monte Carlo, Monako antuka   Rafael Nadal 6–2, 7–6(7–1)
Finalista 20. 7. července 2013 Wimbledon, Londýn, Spojené království tráva   Andy Murray 4–6, 5–7, 4–6
Finalista 21. 9. září 2013 US Open, New York, Spojené státy tvrdý   Rafael Nadal 2–6, 6–3, 4–6, 1–6
Vítěz 38. 6. října 2013 Peking, Čína (4) tvrdý   Rafael Nadal 6–3, 6–4
Vítěz 39. 13. října 2013 Šanghaj, Čína (2) tvrdý   Juan Martín del Potro 6–1, 3–6, 7–6(7–3)
Vítěz 40. 3. listopadu 2013 Paříž, Francie (2) tvrdý (h)   David Ferrer 7–5, 7–5
Vítěz 41. 10. listopadu 2013 Turnaj mistrů, Londýn, Spojené království (3) tvrdý (h)   Rafael Nadal 6–3, 6–4
Vítěz 42. 16. března 2014 Indian Wells, Spojené státy (3) tvrdý   Roger Federer 3–6, 6–3, 7–6(7–3)
Vítěz 43. 30. březen 2014 Miami, Spojené státy (4) tvrdý   Rafael Nadal 6–3, 6–3
Vítěz 44. 18. května 2014 Řím, Itálie (3) antuka   Rafael Nadal 4–6, 6–3, 6–3
Finalista 22. 8. června 2014 French Open, Paříž, Francie (2) antuka   Rafael Nadal 6–3, 5–7, 2–6, 4–6
Vítěz 45. 6. července 2014 Wimbledon, Londýn, Spojené království (2) tráva   Roger Federer 6–7(7–9), 6–4, 7–6(7–4), 5–7, 6-4
Vítěz 46. 5. října 2014 Peking, Čína (5) tvrdý   Tomáš Berdych 6–0, 6–2
Vítěz 47. 2. listopadu 2014 Paříž, Francie (3) tvrdý (h)   Milos Raonic 6–2, 6–3
Vítěz 48. 9. listopadu 2014 Turnaj mistrů, Londýn, Spojené království (4) tvrdý (h)   Roger Federer bez boje
Vítěz 49. 1. února 2015 Australian Open, Melbourne, Austrálie (5) tvrdý   Andy Murray 7–6(7–5), 6–7(4–7), 6–3, 6–0
Finalista 23. 28. února 2015 Dubaj, SAE tvrdý   Roger Federer 3–6, 5–7
Vítěz 50. 22. března 2015 Indian Wells, Spojené státy (4) tvrdý   Roger Federer 6–3, 6–7(5–7), 6–2
Vítěz 51. 5. dubna 2015 Miami, Spojené státy (5) tvrdý   Andy Murray 7–6(7–3), 4–6, 6–0
Vítěz 52. 19. dubna 2015 Monte Carlo, Monako (2) antuka   Tomáš Berdych 7–5, 4–6, 6–3
Vítěz 53. 17. května 2015 Řím, Itálie (4) antuka   Roger Federer 6–4, 6–3
Finalista 24. 7. června 2015 French Open, Paříž, Francie (3) antuka   Stan Wawrinka 6–4, 4–6, 3–6, 4–6
Vítěz 54. 12. července 2015 Wimbledon, Londýn, Spojené království (3) tráva   Roger Federer 7–6(7–1), 6–7(10–12), 6–4, 6–3
Finalista 25. 16. srpna 2015 Montréal, Kanada tvrdý   Andy Murray 4–6, 6–4, 3–6
Finalista 26. 23. srpna 2015 Cincinnati, Spojené státy (5) tvrdý   Roger Federer 6–7(1–7), 3–6
Vítěz 55. 13. září 2015 US Open, New York, Spojené státy (2) tvrdý   Roger Federer 6–4, 5–7, 6–4, 6–4
Vítěz 56. 11. října 2015 Peking, Čína (6) tvrdý   Rafael Nadal 6–2, 6–2
Vítěz 57. 18. října 2015 Šanghaj, Čína (3) tvrdý   Jo-Wilfred Tsonga 6–2, 6–4
Vítěz 58. 8. listopadu 2015 Paříž, Francie (4) tvrdý (h)   Andy Murray 6–2, 6–4
Vítěz 59. 22. listopadu 2015 Turnaj mistrů, Londýn, Spojené království (5) tvrdý (h)   Roger Federer 6–3, 6–4
Vítěz 60. 9. ledna 2016 Dauhá, Katar tvrdý   Rafael Nadal 6–1, 6–2
Vítěz 61. 31. ledna 2016 Australian Open, Melbourne, Austrálie (6) tvrdý   Andy Murray 6–1, 7–5, 7–6(7–3)
Vítěz 62. 20. března 2016 Indian Wells, Spojené státy (5) tvrdý   Milos Raonic 6–2, 6–0
Vítěz 63. 3. dubna 2016 Miami, Spojené státy tvrdý   Kei Nišikori 6–3, 6–3
Vítěz 64. 8. května 2016 Madrid, Španělsko (2) antuka   Andy Murray 6–2, 3–6, 6–3
Finalista 27. 15. května 2016 Řím, Itálie antuka   Andy Murray 3–6, 3–6
Vítěz 65. 5. června 2016 French Open, Paříž, Francie antuka   Andy Murray 3–6, 6–1, 6–2, 6–4
Vítěz 66. 31. července 2016 Toronto, Kanada tvrdý   Kei Nišikori 6–3, 7–5
Finalista 28. 11. září 2016 US Open, New York, Spojené státy tvrdý   Stan Wawrinka 7–6(7–1), 4–6, 5–7, 3–6
Finalista 29. 20. listopadu 2016 Turnaj mistrů, Londýn, Spojené království tvrdý (h)   Andy Murray 3–6, 4–6
Vítěz 67. 7. ledna 2017 Dauhá, Katar (2) tvrdý   Andy Murray 6–3, 5–7, 6–4
Finalista 30. 21. května 2017 Řím, Itálie antuka   Alexander Zverev 4–6, 3–6
Vítěz 68. 1. července 2017 Eastbourne, Spojené království tráva   Gaël Monfils 6–3, 6–4
Finalista 31. 24. června 2018 Queen's Club, Londýn, Spojené království tráva   Marin Čilić 7–5, 6–7(4–7), 3–6
Vítěz 69. 15. července 2018 Wimbledon, Londýn, Spojené království (4) tráva   Kevin Anderson 6–2, 6–2, 7–6(7–3)
Vítěz 70. 19. srpna 2018 Cincinnati, Spojené státy tvrdý   Roger Federer 6–4, 6–4
Vítěz 71. 9. září 2018 US Open, New York, Spojené státy (3) tvrdý   Juan Martín del Potro 6–3, 7–6(7–4), 6–3
Vítěz 72. 14. října 2018 Šanghaj, Čína (4) tvrdý   Borna Ćorić 6–3, 6–4
Finalista 32. 4. listopadu 2018 Paříž, Francie tvrdý (h)   Karen Chačanov 5–7, 4–6
Finalista 33. 18. listopadu 2018 Turnaj mistrů, Londýn, Spojené království tvrdý (h)   Alexander Zverev 4–6, 3–6
Vítěz 73. 27. ledna 2019 Australian Open, Melbourne, Austrálie (7) tvrdý   Rafael Nadal 6–3, 6–2, 6–3
Vítěz 74. 12. května 2019 Madrid, Španělsko (3) antuka   Stefanos Tsitsipas 6–3, 6–4
Finalista 33. 19. května 2019 Řím, Itálie antuka   Rafael Nadal 0–6, 6–4, 1–6
Vítěz 75. 14. července 2019 Wimbledon, Londýn, Spojené království (5) tráva   Roger Federer 7–6(7–5), 1–6, 7–6(7–4), 4–6, 13–12(7–3)
Vítěz 76. 6. října 2019 Tokio, Japonsko tvrdý   John Millman 6–3, 6–2
Vítěz 77. 3. listopadu 2019 Paříž, Francie (5) tvrdý (h)   Denis Shapovalov 6–3, 6–4
Vítěz 78. 2. února 2020 Australian Open, Melbourne, Austrálie (8) tvrdý   Dominic Thiem 6–4, 4–6, 2–6, 6–3, 6–4
Vítěz 79. 29. února 2020 Dubaj, Spojené arabské emiráty(5) tvrdý   Stefanos Tsitsipas 6–3, 6–4
Vítěz 80. 29. srpna 2020 New York, Spojené státy tvrdý   Milos Raonic 1–6, 6–3, 6–4
Vítěz 81. 21. září 2020 Řím, Itálie (5) antuka   Diego Schwartzman 7–5, 6–3
Finalista 35. 11. října 2020 French Open, Paříž, Francie antuka   Rafael Nadal 0–6, 2–6, 5–7
Vítěz 82. 21. února 2021 Australian Open, Melbourne, Austrálie (9) tvrdý   Daniil Medveděv 7–5, 6–2, 6–2
Finalista 36. 16. května 2021 Řím, Itálie antuka   Rafael Nadal 5–7, 6–1, 3–6
Vítěz 83. 29. května 2021 Bělehrad, Srbsko antuka   Alex Molčan 6–4, 6–3
Vítěz 84. 13. června 2021 French Open, Paříž, Francie (2) antuka   Stefanos Tsitsipas 6–7(6–8), 2–6, 6–3, 6–2, 6–4
Vítěz 85. 11. července 2021 Wimbledon, Londýn, Spojené království (6) tráva   Matteo Berrettini 6–7(4–7), 6–4, 6–4, 6–3
Finalista 37. 12. září 2021 US Open, New York, Spojené státy tvrdý   Daniil Medveděv 4–6, 4–6, 4–6
Vítěz 86. 7. listopadu 2021 Paříž, Francie (6) tvrdý (h)   Daniil Medveděv 4–6, 6–3, 6–3
Finalista 38. 24. dubna 2022 Bělehrad, Srbsko antuka   Andrej Rubljov 2–6, 7–6(7–4), 0–6
Vítěz 87. 15. května 2022 Řím, Itálie (6) antuka   Stefanos Tsitsipas 6–0, 7–6(7–5)
Vítěz 88. 10. července 2022 Wimbledon, Londýn, Spojené království (7) tráva   Nick Kyrgios 4–6, 6–3, 6–4, 7–6(7–3)
Vítěz 89. 2. října 2022 Tel Aviv, Izrael tvrdý (h)   Marin Čilić 6–3, 6–4
Vítěz 90. 9. října 2022 Astana, Kazachstán tvrdý (h)   Stefanos Tsitsipas 6–3, 6–4
Finalista 39. 6. listopadu 2022 Paříž, Francie tvrdý (h)   Holger Rune 6–3, 3–6, 5–7
Vítěz 91. 20. listopadu 2022 Turnaj mistrů, Turín, Itálie (6) tvrdý (h)   Casper Ruud 7–5, 6–3

Čtyřhra: 3 (1–2)Editovat

Legenda
Grand Slam (0)
Turnaj mistrů (0)
ATP Tour Masters 1000 (0)
ATP Tour 500 (0)
ATP Tour 250 (1–2)
Tituly podle povrchu
tvrdý (0–1)
antuka (0–0)
tráva (1–1)
koberec (0–0)
Tituly pode místa
venku (1–2)
hala (0–0)
Stav č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Finalista 1. 7. ledna 2007 Adelaide, Austrálie tvrdý   Radek Štěpánek   Wesley Moodie
  Todd Perry
4–6, 6–3, [13–15]
Vítěz 2. 13. června 2010 Queen's Club – Londýn, Spojené království tráva   Jonatan Erlich   Karol Beck
  David Škoch
6–7(6–8), 6–2, [10–3]
Finalista 2. červen 2021 Mallorca, Španělsko tráva   Carlos Gómez-Herrera   Simone Bolelli
  Máximo González
bez boje

Zápasy o olympijské medaileEditovat

Mužská dvouhra: 3 (1 bronz)Editovat

Stav rok místo konání povrch soupeř výsledek
Bronz 2008 Peking, Čína tvrdý   James Blake 6–3, 7–6(7–4)
4. místo 2012 Londýn, Spojené království tráva   Juan Martín del Potro 5–7, 4–6
4. místo 2020 Tokio, Japonsko tvrdý   Pablo Carreño Busta 4–6, 7–6(8–6), 3–6

Smíšená čtyřhra: 1 (0–1)Editovat

Stav rok místo konání povrch spoluhráčka soupeři výsledek
4. místo 2020 Tokio, Japonsko tvrdý   Nina Stojanovićová   Ashleigh Bartyová
  John Peers
bez boje

Finále soutěží družstev: 5 (2–3)Editovat

Stav č. soutěž povrch spoluhráči soupeři ve finále výsledek
Finalista 1. 4. ledna 2008
Hopman Cup
Perth, Austrálie
tvrdý (h)   Jelena Jankovićová   Serena Williamsová
  Mardy Fish
1–2
Vítěz 1. 3.–5. prosince 2010
Davis Cup
Bělehrad, Srbsko
tvrdý (h)   Nenad Zimonjić
  Janko Tipsarević
  Viktor Troicki
  Gaël Monfils
  Michaël Llodra
  Arnaud Clément
  Gilles Simon
3–2
Finalista 2. 5. ledna 2013
Hopman Cup
Perth, Austrálie
tvrdý   Ana Ivanovićová   Anabel Medina Garriguesová
  Fernando Verdasco
1–2
Finalista 3. 15.–17. listopadu 2013
Davis Cup
Bělehrad, Srbsko
tvrdý (h)   Nenad Zimonjić
  Dušan Lajović
  Ilija Bozoljac
  Tomáš Berdych
  Radek Štěpánek
  Lukáš Rosol
  Jan Hájek
2–3
(detaily)
Vítěz 2. 12. ledna 2020
ATP Cup
Sydney, Austrálie
tvrdý   Dušan Lajović
  Nikola Milojević
  Viktor Troicki
  Nikola Ćaćić
  Rafael Nadal
  Roberto Bautista Agut
  Pablo Carreño Busta
  Albert Ramos-Viñolas
  Feliciano López
2–1

Finále exhibic: 5 (4–1)Editovat

Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Vítěz 1. 31. prosince 2011 Abú Zabí, SAE tvrdý   David Ferrer 6–2, 6–1
Vítěz 2. 29. prosince 2012 Abú Zabí, SAE tvrdý   Nicolás Almagro 6–7(4–7), 6–3, 6–4
Vítěz 3. 28. prosince 2013 Abú Zabí, SAE tvrdý   David Ferrer 7–5, 6–2
Vítěz 4. 3. března 2014 New York, Spojené státy tvrdý   Andy Murray 6–3, 7–6(7–2)
Finalista 1. 3. ledna 2015 Abú Zabí, SAE tvrdý   Andy Murray nenastoupil

Chronologie výsledků na Grand SlamuEditovat

DvouhraEditovat

Turnaj 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020 2021 2022 SR V–P %
Australian Open A A 1. kolo 1. kolo 4. kolo Vítěz ČF ČF Vítěz Vítěz Vítěz ČF Vítěz Vítěz 2. kolo 4. kolo Vítěz Vítěz Vítěz A 9 / 17 82-8 92 %
French Open A A 2. kolo ČF SF SF 3. kolo ČF SF F SF F F Vítěz ČF ČF SF F Vítěz ČF 2 / 18 85–16 84 %
Wimbledon A A 3. kolo 4. kolo SF 2. kolo ČF SF Vítěz SF F Vítěz Vítěz 3. kolo ČF Vítěz Vítěz NH Vítěz Vítěz 7 / 17 86–10 90 %
US Open A A 3. kolo 3. kolo F SF SF F Vítěz F F SF Vítěz F A Vítěz 4. kolo 4. kolo F A 3 / 16 82–13 87 %
výhry–prohry 0–0 0–0 5–4 9–4 19–4 18–3 15–4 19–4 25–1 24–3 24–3 22–3 27–1 21–2 9–3 21–2 22–2 16–2 27–1 11–1 21 / 68 334–47 88 %
Legenda
SR poměr vyhraných turnajů
ku všem odehraným
W–L
V–P
výhry–prohry
NH daný rok se turnaj nekonal A turnaje se hráč nezúčastnil
1Q / LQ prohra v (kole) kvalifikace 1k / 1R prohra v daném kole turnaje
QF / ČF prohra ve čtvrtfinále SF prohra v semifinále
F prohra ve finále Vítěz vítězství v turnaji

Postavení na žebříčku ATPEditovat

DvouhraEditovat

Sezóna 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020 2021 2022
Nejvýše 660. 184. 75. 16. 3. 3. 3. 2. 1. 1. 1. 1. 1. 1. 2. 1. 1. 1. 1. 1.
Nejníže 774. 681. 188. 81. 16. 3. 4. 3. 3. 2. 2. 2. 1. 2. 12. 22. 2. 2. 1. 8.
Konečný 676. 187. 83. 16. 3. 3. 3. 3. 1. 1. 2. 1. 1. 2. 12. 1. 2. 1. 1. 5.

ČtyřhraEditovat

Sezóna 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020 2021 2022
Konečný 1672. 381. 694. 303. 145. 586. 114. 163. 240. 572. 569. 125. 233. 268. 139. 158. 255.

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. Djoković porazil Nadala i v následných finále na US Open 2011 a Australian Open 2012, kdy se ale již jejich postavení světové jedničky a dvojky vyměnilo.
  2. Do semifinále postoupil na French Open 2007, ve Wimbledonu 2007, US Open 2007 a sérii zkompletoval na Australian Open 2008

ReferenceEditovat

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Novak Djokovic na anglické Wikipedii, 2011 Novak Djokovic tennis season na anglické Wikipedii a Novak Djokovic career statistics na anglické Wikipedii.

  1. a b Ravi Ubha. Novak Djokovic becomes tennis' first $100 million man at French Open [online]. CNN, 2016-06-01 [cit. 2016-06-06]. Dostupné online. 
  2. a b c d Luboš Zabloudi. Djokovič na Roland Garros zkompletoval kariérní i nekaledářní grandslam! [online]. Tenisportál.cz, 2016-05-05 [cit. 2016-05-06]. Dostupné online. 
  3. a b c Novak Djokovic's Official Website [online]. Novakdjokovic.rs [cit. 2011-10-29]. Dostupné online. 
  4. ITF Tennis – Mens Circuit – Player Biography [online]. [cit. 2007-08-14]. Dostupné online. 
  5. Hot Shot: Novak Djokovic – Vogue Magazine [online]. [cit. 2011-06-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-22. 
  6. Novak Djokovic Interview [online]. [cit. 2011-06-06]. Dostupné online. 
  7. Novak Djokovic's Girlfriend Jelena Ristic Watches Him Win 1st US Open Title – Jelena Ristic [online]. Zimbio, 2011-09-12 [cit. 2011-10-29]. Dostupné online. 
  8. Novak Djokovic wife: Details of the world number one's marriage and children revealed. Republic World [online]. 2021-06-11 [cit. 2022-06-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. Novak Djokovic wedding Jelena Ristic [online]. USA Today, 10 July 2014 [cit. 2014-07-10]. Dostupné online. 
  10. Završeno crkveno vjenčanje Novaka i Jelene Đoković [online]. nezavisne [cit. 2014-07-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. Novak Djokovic to become a father for the first time [online]. CNN, 24 April 2014 [cit. 2014-04-24]. Dostupné online. 
  12. Novak Djokovic’s wife gives birth to baby boy [online]. [cit. 2014-10-21]. Dostupné online. 
  13. DRUCKER, Joel. Behind every good man is an even better woman coach [online]. ESPN.com, 14 February 2008 [cit. 2011-07-08]. Dostupné online. 
  14. CLAREY, Cristopher. Behind Serbia’s Rise in Tennis, a Star and His Family [online]. The New York Times, 1 December 2010 [cit. 2011-07-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. CLAREY, Christopher. Djokovic Is on the Rise, Just as He Expects to Be. The New York Times [online]. 2007-05-26 [cit. 2022-06-03]. Dostupné online. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  16. MACPHERSON, Paul. Joker in the Pack Holds All the Aces [online]. DEUCE Magazine, summer 2007, 10 September 2007 [cit. 2007-09-12]. Dostupné online. 
  17. Novak Djokovic makes 55th Champion for Peace [online]. Sportsfeatures.com, 2011-04-18 [cit. 2011-10-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-06-21. 
  18. Novak Djokovic awarded with the highest distinction of the Serbian Church | Serbian Orthodox Church [Official web site] [online]. Serbian Orthodox Chuch, 2011-04-28 [cit. 2022-01-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-04. (anglicky) 
  19. Tennis stars' favourite football teams [online]. Uk.eurosport.yahoo.com [cit. 2011-10-29]. Dostupné online. 
  20. Djokovic: "I Am A Big Milan Fan" [online]. AC Milan, 2011-04-11 [cit. 2011-10-29]. Dostupné online. 
  21. PERROTTA, Tom. Djokovic: ‘Vegan with a Little Fish Here and There’. Wall Street Journal. 2016-05-26. Dostupné online [cit. 2020-04-05]. ISSN 0099-9660. (anglicky) 
  22. SIEGEL, Emily. Novak Djokovic Opens Vegan Restaurant, Eqvita, In Monte Carlo. Forbes [online]. [cit. 2020-04-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. The Game Changers [online]. 2019-06-25 [cit. 2020-04-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  24. HODGKINSON, Mark. Serbian may join British ranks [online]. UK: 17 May 2006 [cit. 2007-08-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  25. After topping Nadal, Djokovic put away Federer to win Rogers Cup [online]. ESPN, 13 August 2007 [cit. 2011-07-10]. Dostupné online. 
  26. Borg: 'Djokovic can win a Grand Slam' [online]. BlackRock Tour of Champions, 13 August 2007 [cit. 2007-08-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  27. Trofej OKS – Najuspešniji sportisti Archivováno 20. 8. 2010 na Wayback Machine.. Oks.org.rs. Retrieved 9 March 2011.
  28. HODGKINSON, Mark. Novak Djokovic wins Australian Open [online]. London: 27 January 2008. Dostupné online. (anglicky) 
  29. Djokovic Upset In First Round Match At Brisbane [online]. The Sports Network. Canadian Press, 6 January 2009 [cit. 2011-09-17]. Dostupné online. 
  30. Djokovic Upset By Nieminen In Sydney International Semifinal [online]. The Sports Network. Canadian Press, 16 January 2009 [cit. 2011-09-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-10-20. 
  31. Novak Djokovic quits Australian Open quarter-final against Andy Roddick. Fox Sports [online]. 2009-01-26 [cit. 2022-06-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  32. Djokovic wins Serbia Open final [online]. 10 May 2009 [cit. 2009-05-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  33. Best Matches of the Year [online]. 9 December 2009. Dostupné online. 
  34. Haas beats Djokovic to win title [online]. BBC, 14 June 2009 [cit. 2009-06-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  35. WESTBROOK, Ian. Haas stuns Djokovic to make semis [online]. 1 July 2009 [cit. 2009-07-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  36. Federer secures Cincinnati title [online]. 23 August 2009 [cit. 2009-09-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  37. Federer & Del Potro into US final [online]. 13 September 2009 [cit. 2009-09-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  38. Djokovic beats Cilic in Beijing [online]. 11 October 2009 [cit. 2009-10-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  39. Djokovic gets first career double bagel, beats Hernych at Swiss Indoors [online]. 9 November 2009 [cit. 2009-10-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-08-09. (anglicky) 
  40. Djokovic beats Federer in final [online]. 8 November 2009 [cit. 2009-11-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  41. In-Form Djokovic Cruises Past Nadal, Reaches 10th Final Of Year [online]. atpworldtour.com, 14 November 2009 [cit. 2009-11-28]. Dostupné online. 
  42. Djokovic wins superb Paris final [online]. 8 November 2009 [cit. 2009-11-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  43. Djokovic edges past Davydenko [online]. 23 November 2009 [cit. 2009-11-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  44. Robin Soderling beats Novak Djokovic to reach semis [online]. 25 November 2009 [cit. 2009-11-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  45. Novak Djokovic beats Nadal but is knocked out of Finals [online]. 27 November 2009 [cit. 2009-11-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  46. Djokovic results at AAMI classic 2010 [online]. 14 January 2010 [cit. 2010-01-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-02-16. 
  47. Djokovic blames illness [online]. 28 January 2010 [cit. 2010-01-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-01-29. 
  48. Tennis – ATP World Tour – Dubai Saturday – Djokovic In Command Before Rain Hits, Dostupné online. ATP World Tour (27 February 2010). Retrieved 9 March 2011.
  49. Djokovic Admits That Martin Messed Up His Serve [online]. 12 April 2010 [cit. 2010-05-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-06-21. 
  50. Novak Djokovic beaten in Rome by Fernando Verdasco [online]. 30 April 2010 [cit. 2010-05-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  51. RAMCHANDANI, Haresh. The only player to ever beat Djokovic after losing the first 2 sets recalls the historic moment. www.sportskeeda.com [online]. 2020-10-22 [cit. 2022-06-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  52. Nadal, Djokovic flop on doubles debut - CNN.com. CNN [online]. 2010-08-10 [cit. 2022-06-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  53. „Sport“: Najbolji Đoković i sestre Moldovan. NOVOSTI [online]. 2010-12-04 [cit. 2022-06-03]. Dostupné online. (srbsky) 
  54. a b Djokovic plays down fitness worries [online]. Tennis Australia, 20 November 2011 [cit. 2012-03-05]. Dostupné online. 
  55. ATP Staff. Djokovic Makes Masters 1000 History In Montreal [online]. ATP World Tour, 14 August 2011 [cit. 2011-11-14]. Dostupné online. 
  56. Djokovic Clinches Year-End No. 1 For First Time [online]. ATP, 13 October 2011. Dostupné online. 
  57. Djokovic earns season record $12.6M in prize money [online]. Association of Tennis Professionals, 6 December 2011 [cit. 2011-12-08]. Dostupné online. 
  58. Andy Murray defeated by Novak Djokovic in epic semi-final [online]. The Independent, 27 January 2012 [cit. 2012-01-27]. Dostupné online. 
  59. Djokovic has that unbeatable feeling [online]. [cit. 2012-01-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-08-09. 
  60. Andy Murray beats Novak Djokovic to reach Dubai final [online]. [cit. 2012-03-07]. Dostupné online. 
  61. Novak Djokovic to finish year as No. 1 [online]. 29 October 2012 [cit. 2012-10-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  62. BRIGGS, Simon. ATP World Tour Final 2012: world No 1 Novak Djokovic seals season with defeat of Roger Federer in fitting finale [online]. London: 12 November 2012 [cit. 2012-11-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  63. Kralj Novak osvojio London! [online]. B92, 12 November 2012 [cit. 2012-11-12]. Dostupné online. 
  64. Djokovic beats Federer to win World Tour Finals title [online]. [cit. 2012-11-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  65. Novak piše istoriju Melburna! [online]. B92, 27 January 2013 [cit. 2013-01-27]. Dostupné online. 
  66. Surefooted Djokovic gives Serbia 2–0 lead in Davis Cup tie against Belgium [online]. CNN, 1 February 2013 [cit. 2013-02-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  67. Novak pokorio Dubai [online]. RTS, 2 March 2013 [cit. 2013-03-02]. Dostupné online. 
  68. Juan Martin del Potro beats Novak Djokovic in Indian Wells semis [online]. BBC, 17 March 2013 [cit. 2013-03-27]. Dostupné online. 
  69. Novak Djokovic loses to Tommy Haas at Sony Open in Miami [online]. BBC, 27 March 2013 [cit. 2013-04-21]. Dostupné online. 
  70. Djokovic Stars for Serbia; Raonic Levels Canadians [online]. ATP, 5 April 2013 [cit. 2013-04-21]. Dostupné online. 
  71. Craig Gabriel. Djokovic ends American hopes [online]. Davis Cup, 7 April 2013 [cit. 2013-04-21]. Dostupné online. 
  72. Novak Djokovic beats Rafael Nadal to win Monte Carlo Masters title [online]. BBC, 21 April 2013 [cit. 2013-04-21]. Dostupné online. 
  73. Novak Djokovic beaten by Grigor Dimitrov at Madrid Open [online]. BBC, 7 May 2013 [cit. 2013-05-07]. Dostupné online. 
  74. Djokovic crumbles to defeat against Berdych in Rome [online]. ABC CBN, 18 May 2013 [cit. 2013-11-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  75. Novak Djokovic thrashes Grigor Dimitrov in French Open [online]. BBC, 1 June 2013. Dostupné online. 
  76. Novak Djokovic fights back to reach French Open quarters [online]. BBC, 3 June 2013. Dostupné online. 
  77. Howard Fendrich. French Open 2013: Rafael Nadal ousts Novak Djokovic to reach final [online]. The Washington Times, 7 June 2013 [cit. 2013-07-06]. Dostupné online. 
  78. Nadal postaje "kralj" betona, nadigrao Novaka i u suzama osvojio US Open! [online]. Blic Sport, 10 September 2013 [cit. 2013-11-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  79. Djokovic beats del Potro to win Shanghai Masters [online]. 13 October 2013 [cit. 2013-11-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  80. Djokovic Beats Ferrer to Win Paris Masters Title [online]. 3 November 2013 [cit. 2013-11-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  81. Djokovic denies Nadal last word in the World Tour Finals [online]. 12 November 2013 [cit. 2013-11-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  82. Stanislas Wawrinka Ousts Djokovic [online]. ESPN, 21 January 2014 [cit. 2014-01-21]. Dostupné online. 
  83. Novak Djokovic rolls Rafael Nadal win fourth Sony Open title [online]. ESPN, 30 March 2014 [cit. 2014-07-15]. Dostupné online. 
  84. Novak Djokovic beats Rafael Nadal to win Italian Open in Rome [online]. BBC, 18 May 2014 [cit. 2014-05-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  85. Đoković donirao 500.000 dolara! [online]. B92, 19 May 2014 [cit. 2014-05-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  86. DJOKOVIC RETURNS TO NO. 1 WITH WIMBLEDON VICTORY [online]. ATP, 6 July 2014 [cit. 2014-07-07]. Dostupné online. 
  87. ATP Toronto Masters: Top seed Novak Djokovic beaten by Jo-Wilfried Tsonga [online]. ATP, 8 August 2014 [cit. 2014-08-12]. Dostupné online. 
  88. Nishikori register historic victory over Djokovic [online]. [cit. 2014-09-06]. Dostupné online. 
  89. Novak Djokovic beats Tomas Berdych to win fifth China Open [online]. [cit. 2014-10-06]. Dostupné online. 
  90. SCALA, Filippo. ATP Finals: Novak Djokovic vs Kei Nishikori. Who wins? [online]. Tennis World USA, 2014-11-15 [cit. 2014-11-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  91. Roger Federer out of ATP World Tour final v Novak Djokovic [online]. BBC Sport, 16 November 2014 [cit. 2014-11-16]. Dostupné online. 
  92. a b c ZABLOUDIL, Luboš. Djokovič jako první vyhrál Turnaj mistrů čtvrtou sezonu po sobě!. TenisPortal.cz [online]. 2015-11-22 [cit. 2015-11-22]. Dostupné online. 
  93. Andy Murray beaten by Novak Djokovic in Australian Open final [online]. Daily Telegraph, 1 February 2015 [cit. 2015-02-02]. Dostupné online. 
  94. DJOKOVIC MAKES HISTORY AT AUSTRALIAN OPEN [online]. [cit. 2015-02-01]. Dostupné online. 
  95. SITA. Roger Federer sa stal štvrtým členom Klubu 9000. Webnoviny.sk [online]. 2015-03-02 [cit. 2015-03-18]. Dostupné online. 
  96. SITA. Djokovič získal jubilejní 50. titul. V Indian Wells opět vyhrál finále s Federerem. Tenisportal.cz [online]. 2015-03-23 [cit. 2015-03-24]. Dostupné online. 
  97. Djokovič obhájil titul v Miami, ve finále přehrál Murrayho. iDNES.cz [online]. 2015-04-05, rev. 2015-04-06 [cit. 2015-04-06]. Dostupné online. 
  98. Novak Djokovic beats Tomas Berdych to win Monte Carlo title [online]. [cit. 2015-04-19]. Dostupné online. 
  99. Novak Djokovic withdraws from Mutua Madrid Open [online]. [cit. 2015-05-10]. Dostupné online. 
  100. Djokovič přehrál Federera a překonal ho v počtu titulů z turnajů Masters. Tenisportal.cz [online]. 2015-05-17 [cit. 2015-05-18]. Dostupné online. 
  101. Wawrinka zdolal Djokoviče a na French Open získal druhý grandslamový titul [online]. [cit. 2015-07-12]. Dostupné online. 
  102. Djokovič-obhájil-wimbledonský-titul-ve-finále-porazil-opět-Federera [online]. [cit. 2015-07-12]. Dostupné online. 
  103. Murray v Montrealu ukončil sérii porážek s Djokovičem a má 11. titul z Masters. Tenisportal.cz [online]. 2015-08-16 [cit. 2015-08-17]. Dostupné online. 
  104. Murray deklasoval Nišikoriho, ve finále zkusí zlomit Djokoviče. Tenisportal.cz [online]. 2015-08-16 [cit. 2015-08-17]. Dostupné online. 
  105. Federer wins 7th Cincinnati title; Djokovic denied again [online]. [cit. 2015-08-24]. Dostupné online. 
  106. ZABLOUDIL, Luboš. Triumf bez ztráty podání. Federer zdolal i Djokoviče a posedmé dobyl Cincinnati. Tenisportal.cz [online]. 2015-08-23 [cit. 2015-08-24]. Dostupné online. 
  107. ZABLOUDIL, Luboš. Obhájce Čilič vyhrál bitvu s Tsongou, v semifinále ho čeká Djokovič. TenisPortal.cz [online]. 2015-09-09 [cit. 2015-09-15]. Dostupné online. 
  108. POKORNÝ, Petr. Djokovič smetl obhájce titulu Čiliče a už počtvrté je letos ve finále grandslamu. V boji o titul ho čeká Federer. TenisPortal.cz [online]. 2015-09-12 [cit. 2015-09-15]. Dostupné online. 
  109. ZABLOUDIL, Luboš. Djokovič zdolal Federera a na US Open vybojoval 10. grandslamový titul. TenisPortal.cz [online]. 2015-09-14 [cit. 2015-09-15]. Dostupné online. 
  110. Novak Djokovic wins US Open 2015 title after beating rival Roger Federer at Flushing Meadows as world No 1 toasts 10th grand slam [online]. Daily Mail, 14 September 2015 [cit. 2015-09-15]. Dostupné online. 
  111. Novak Djokovic turns back Roger Federer for third Slam title of '15 [online]. ESPN, 14 September 2015 [cit. 2015-09-15]. Dostupné online. 
  112. a b ZABLOUDI, Luboš. Djokovič smetl také Nadala a Peking dobyl i pošesté. TenisPortal.cz [online]. 2015-10-11 [cit. 2015-10-12]. Dostupné online. 
  113. ZABLOUDI, Luboš. Djokovič v Šanghaji vyhrál pátý letošní turnaj Masters a vyrovnal rekord. TenisPortal.cz [online]. 2015-10-18 [cit. 2015-10-19]. Dostupné online. 
  114. MOTEZ BISHARA, Bishara; RIDDELL, Don. Novak Djokovic: The $16 million man. CNN [online]. 2015-10-19 [cit. 2015-10-22]. Dostupné online. 
  115. a b ZABLOUDI, Luboš. Djokovič v Paříži vyhrál rekordní šestý Masters během jedné sezony. TenisPortal.cz [online]. 2015-11-08 [cit. 2015-11-09]. Dostupné online. 
  116. iDNES.cz. Djokovič zůstal tenisovým mistrem nad mistry. Federerovi vrátil prohru. iDNES.cz [online]. 2015-11-22 [cit. 2015-11-22]. Dostupné online. 
  117. ATP World Tour Finals: Novak Djokovic dominates Roger Federer to claim record fourth straight title [online]. ibtimes, 12 November 2015 [cit. 2015-11-22]. Dostupné online. 
  118. ZABLOUDIL, Luboš. Djokovič po nejjednoznačnější výhře nad Nadalem ovládl turnaj v Dauhá [online]. Tenisportal.cz, 2016-01-09 [cit. 2016-01-11]. Dostupné online. 
  119. Djokovic, Williams top AO 2016 seedings [online]. www.ausopen.com, January 14, 2016 [cit. 2016-01-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-01-30. 
  120. Novak Djokovic vs. Hyeon Chung: Score and Reaction from 2016 Australian Open [online]. bleacherreport.com, January 18, 2016 [cit. 2016-01-18]. Dostupné online. 
  121. ZABLOUDIL, Luboš. Djokovič spáchal 100 nevynucených chyb. Simona udolal v pěti setech [online]. Tenisportal.cz, 2016-01-24 [cit. 2016-01-28]. Dostupné online. 
  122. Djokovic Survives Five Set Test Against Simon; Federer Cruises Past Goffin to Reach Australian Open Quarterfinals [online]. Tennis Panorama News, January 24, 2016 [cit. 2016-01-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-02-02. 
  123. ZABLOUDIL, Luboš. Berdych končí ve čtvrtfinále na raketě skvělého Federera [online]. Tenisportal.cz, 2016-01-26 [cit. 2016-01-28]. Dostupné online. 
  124. pva. Djokovič je dál suverénní. Porazil Federera a je ve finále [online]. Tenisportal.cz, 2016-01-28 [cit. 2016-01-28]. Dostupné online. 
  125. ZABLOUDIL, Luboš. Djokovič 6. titulem z Australian Open vyrovnal rekord. Murray prohrál i páté finále. TenisPortal.cz [online]. 2016-01-31 [cit. 2016-02-01]. Dostupné online. 
  126. UBHA, Ravi. Australian Open 2016: Novak Djokovic eases past Andy Murray for historic title [online]. CNN, 31 January 2016 [cit. 2016-01-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  127. ZABLOUDIL, Luboš. IW: Djokovič je prvním pětinásobným šampionem a má 27. titul z Masters [online]. Tenisportal.cz, 2016-03-20 [cit. 2016-03-20]. Dostupné online. 
  128. ZABLOUDIL, Luboš. Djokovič v Miami získal rekordní 28. titul z turnajů Masters [online]. Tenisportal.cz, 2016-04-03 [cit. 2016-04-04]. Dostupné online. 
  129. Djokovic wins 6th Key Biscayne title by beating Nishikori [online]. m.tennis.com, 03-04-2016 [cit. 2016-04-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 16-04-2016. (anglicky) 
  130. ZABLOUDI, Luboš. Veselý: Na výhru jsem ani nepomyslel, jen jsem nechtěl udělat ostudu [online]. Tenisportal.cz, 2016-04-13 [cit. 2016-04-14]. Dostupné online. 
  131. ZABLOUDIL, Luboš. Senzace: Veselý vyřadil v Monte Carlu Djokoviče! [online]. Tenisportal.cz, 2016-04-13 [cit. 2016-04-13]. Dostupné online. 
  132. Vesely Shocks Djokovic In Monte-Carlo [online]. ATP World Tour, Inc., 2016-04-13 [cit. 2016-04-14]. Dostupné online. 
  133. ATP Staff. Djokovic Battles Past Murray In Madrid Final [online]. ATP World Tour, Inc., 2016-05-08 [cit. 2016-05-08]. Dostupné online. 
  134. Murray v Montrealu ukončil sérii porážek s Djokovičem a má 11. titul z Masters. Tenisportal.cz [online]. 2016-05-15 [cit. 2016-05-16]. Dostupné online. 
  135. Djokovic set for 10th appearance at Barclays ATP World Tour Finals [online]. ATP World Tour, Inc., 2016-06-05 [cit. 2016-06-06]. Dostupné online. 
  136. Jacob Steinberg. Novak Djokovic breaks a Rod Laver record with second-round victory. The Guardian [online]. 2016-06-29 [cit. 2016-06-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  137. POKORNÝ, Petr. Senzace ve Wimbledonu: Djokovič nestačil na Querreyho a končí už ve 3. kole! [online]. 2016-07-02 [cit. 2016-07-03]. Dostupné online. 
  138. Luboš Zabloudil. Djokovič v Torontu získal 30. titul z turnajů Masters [online]. Tenisportal.cz, 2016-08-01 [cit. 2016-08-01]. Dostupné online. 
  139. ATP Staff. Djokovic Wins Record 30th Masters 1000 Crown [online]. ATP World Tour, Inc., 2016-07-31 [cit. 2016-08-01]. Dostupné online. 
  140. Rio Olympics 2016: Novak Djokovic beaten by Juan Martín del Potro in first round [online]. BBC Sport, 8 August 2016 [cit. 2016-08-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  141. Novak Djokovic cries on the court after losing to Juan Martín Del Potro at Rio Olympics 2016 [online]. 8-8-2016 [cit. 2016-08-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  142. Stan Reigns In New York: How The US Open Final Was Won [online]. atpworldtour.com, 11-9-2016 [cit. 2016-09-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  143. Djokovic: If Murray Gets To No. 1, He Deserves It [online]. atpworldtour.com, 4-11-2016 [cit. 2016-11-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  144. James Buddell. Andy Murray Rises To No. 1 [online]. ATP World Tour, Inc., 2016-11-05 [cit. 2016-11-06]. Dostupné online. 
  145. ZABLOUDIL, Luboš. Zverev porazil i Djokoviče. V Římě získal první titul z Masters a bude v Top 10 [online]. Tenisportal.cz, 2017-05-21 [cit. 2017-05-22]. Dostupné online. 
  146. a b Ondřej Jirásek. Djokovič podstoupí "šokovou terapii". Ukončil spolupráci s Vajdou i zbytkem trenérského týmu [online]. Tenisportal.cz, 2017-05-05 [cit. 2017-05-06]. Dostupné online. 
  147. a b Luboš Zabloudil. Djokovič bez kouče dlouho nezůstal. Zpět na vrchol mu má pomoct Agassi [online]. Tenisportal.cz, 2017-05-21 [cit. 2017-05-22]. Dostupné online. 
  148. Thiem Takes Out Defending Champ Djokovic [online]. Association of Tennis Professionals], 7-6-2017. Dostupné online. (anglicky) 
  149. Djokovic accepts Eastbourne Wild Card [online]. 21-06-2017 [cit. 2017-06-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  150. ZABLOUDIL, Luboš. Djokovič má první titul z trávy mimo Wimbledon [online]. Tenisportal.cz, 2017-07-01 [cit. 2017-07-02]. Dostupné online. 
  151. a b JIRÁSEK, Ondřej. Djokovič se rozhodl předčasně ukončit sezonu [online]. Tenisportal.cz, 2017-07-26 [cit. 2017-07-26]. Dostupné online. 
  152. JIRÁSEK, Ondřej. Halepová zakončila sezonu na trůnu, Plíšková na čtvrtém místě. Djokovič a Murray vypadli z desítky [online]. Tenisportal.cz, 2017-11-6 [cit. 2017-11-08]. Dostupné online. 
  153. Djokovic undergoes surgery to cure troublesome elbow [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  154. In Indian Wells Defeat, Novak Djokovic Shows Just How Far He Has To Go [online]. Tennis.com [cit. 2018-06-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  155. Novak Djokovic loses to Benoit Paire at Miami Open [online]. ESPN [cit. 2018-06-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  156. Simon Cambers. After opening Monte Carlo win, Novak Djokovic says he's finally pain-free [online]. ESPN, 2018-04-16 [cit. 2018-07-19]. Dostupné online. 
  157. Novak Djokovic’s woes worsen with defeat by qualifier at Barcelona Open [online]. The Guardian [cit. 2018-06-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  158. Madrid Open: Novak Djokovic beats Kei Nishikori in round one [online]. 2018-05-07 [cit. 2018-05-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  159. Madrid Open: Britain's Kyle Edmund beats Novak Djokovic [online]. 2018-05-09 [cit. 2018-05-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  160. Novak Djokovic produces best performance of the year but is outlasted by Rafael Nadal in Rome [online]. The Telegraph [cit. 2018-06-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  161. Novak Djokovic loses to Marco Cecchinato in stunning French Open quarter-final upset [online]. Eurosport [cit. 2018-06-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  162. Cecchinato Stuns Djokovic In Roland Garros Thriller [online]. ATP World Tour, Inc., 5-6-2018 [cit. 2018-06-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  163. Wimbledon 2018: Marin Cilic beats Novak Djokovic in close final to claim second Queen’s title [online]. Independant [cit. 2018-07-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  164. Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz, ČTK. Djokovič udolal Nadala 10-8 v pátém setu a je po dvou letech ve finále grandslamu [online]. TenisPortal.cz, 2018-07-14 [cit. 2018-07-18]. Dostupné online. 
  165. QUARRELL, Dan. Novak Djokovic pips Rafael Nadal in second longest Wimbledon semi-final ever [online]. Eurosport, 14-07-2018 [cit. 2018-07-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  166. The Fortnight 2018 in numbers [online]. Wimbledon, 2018-07-16 [cit. 2018-07-19]. Dostupné online. 
  167. JUREJKO, Jonathan. Novak Djokovic wins fourth Wimbledon by beating Kevin Anderson [online]. BBC Sport, 15-07-2018 [cit. 2018-07-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  168. Novak Djokovic seals fourth Wimbledon title in final stroll over Kevin Anderson [online]. 15-07-2018 [cit. 2018-07-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  169. Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Djokovič porazil Andersona a počtvrté dobyl Wimbledon [online]. TenisPortal.cz, 2018-07-15 [cit. 2018-07-18]. Dostupné online. 
  170. Novak Djokovic wins fourth Wimbledon by beating Kevin Anderson [online]. BBC [cit. 2018-07-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  171. a b Ondřej Jirásek, Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Je první! Djokovič v Cincinnati porazil Federera a zkompletoval Golden Masters [online]. TenisPortal.cz, 2018-08-20 [cit. 2018-08-20]. Dostupné online. 
  172. Ondřej Jirásek, TenisPortal.cz, Luboš Zabloudil. Djokovič s Del Potrem neztratil set a slaví 14. grandslamový triumf [online]. Tenisportal.cz, 2018-09-09 [cit. 2018-09-10]. Dostupné online. 
  173. Novak Djokovic beats Juan Martin del Potro to win title [online]. BBC Sport, 09-09-2018 [cit. 2018-09-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  174. Novak Djokovic powers past Juan Martín del Potro to win third US Open [online]. Guardian, 10-09-2018 [cit. 2018-09-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  175. Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Djokovič počtvrté ovládl Šanghaj a má 32. titul z turnajů Masters [online]. TenisPortal.cz, 2018-10-14 [cit. 2018-10-15]. Dostupné online. 
  176. Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Chačanov zastavil Djokoviče, neprohrál ani čtvrté finále a má první titul z Masters! [online]. TenisPortal.cz, 2018-11-04 [cit. 2018-11-04]. Dostupné online. 
  177. Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Rekordní sérii Djokovič neprodloužil, ale o semifinále s Federerem nepřišel [online]. TenisPortal.cz, 2018-11-03 [cit. 2018-11-22]. Dostupné online. 
  178. The Associated Press. Nadal Ends His Season, Handing Djokovic the Year-End No. 1 Ranking [online]. The New York Times, 2018-11-05 [cit. 2018-11-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  179. Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Zverev zastavil Djokoviče a vyhrál Turnaj mistrů! [online]. TenisPortal.cz, 2018-11-18 [cit. 2018-11-19]. Dostupné online. 
  180. Australian Open 2019: Novak Djokovic beats Rafael Nadal to win record seventh title [online]. BBC Sport [cit. 2019-01-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  181. Indian Wells: Novak Djokovic beaten by Philipp Kohlschreiber in third round [online]. BBC Sport [cit. 2019-03-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  182. Miami Open: Novak Djokovic & Kyle Edmund lose in fourth round [online]. BBC Sport [cit. 2019-04-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  183. Monte Carlo Masters: Novak Djokovic loses to Daniil Medvedev, Rafael Nadal into semi-finals [online]. BBC Sport [cit. 2019-04-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  184. Djokovic Celebrates 250 Weeks At No. 1 In ATP Rankings [online]. ATP Tour [cit. 2019-05-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  185. Djokovic Beats Tsitsipas For Madrid Title, Tying Nadal's Masters 1000 Record [online]. ATP Tour [cit. 2019-05-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  186. Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Nadal zdolal Djokoviče, podeváté dobyl Řím a má rekordní 34. titul z Masters [online]. TenisPortal.cz, 2019-05-19 [cit. 2019-05-20]. Dostupné online. 
  187. CAMBERS, Simon. Dominic Thiem ends Novak Djokovic's slam streak to reach French Open final. The Observer. 2019-06-08. Dostupné online [cit. 2019-06-08]. ISSN 0029-7712. (anglicky) 
  188. Novak Djokovic Wins Wimbledon. The New York Times. 14-07-2019. Dostupné online [cit. 14-07-2019]. (anglicky) 
  189. Djokovic tops Federer in epic Wimbledon final. espn.com. 14-07-2019. Dostupné online [cit. 14-07-2019]. (anglicky) 
  190. Daniil Medvedev stuns Novak Djokovic to set up Cincinnati final with Goffin [online]. The Guardian [cit. 2019-08-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  191. US Open: Novak Djokovic pulls out injured against Stan Wawrinka [online]. BBC Sport [cit. 2019-09-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  192. Novak Djokovic Crushes John Millman To Win Japan Open [online]. [cit. 2019-10-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 06-10-2019. (anglicky) 
  193. Irate Federer loses to join Djokovic through Shanghai Masters exit door [online]. [cit. 2019-10-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  194. Djokovic To Face Shapovalov For Paris Masters Title [online]. [cit. 2019-11-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  195. Novak Djokovic beats Denis Shapovalov to win fifth Paris Masters title. www.bbc.com. 2019-11-03. Dostupné online [cit. 2019-11-04]. (anglicky) 
  196. Roger Federer beats Novak Djokovic at 2019 ATP Finals in London [online]. BBC Sport [cit. 2019-11-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  197. Serbia wins atp cup [online]. ABC news [cit. 2020-01-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  198. 10 Stats To Watch In The Djokovic-Thiem Australian Open Final [online]. ATP Tour, Inc., 2020-02-01 [cit. 2020-02-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  199. TenisPortal.cz, Luboš Zabloudil. Djokovič vyhrál i 8. finále v Melbourne. Po udolání Thiema má 17. grandslamový titul [online]. Tenisportal.cz, 2020-02-02 [cit. 2020-02-03]. Dostupné online. 
  200. Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Djokovič zůstává letos neporažen. Po výhře nad Tsitsipasem ovládl už popáté Dubaj [online]. TenisPortal.cz, 2020-02-29 [cit. 2020-03-03]. Dostupné online. 
  201. a b Novak Djokovic Makes Masters 1000 History, Clinches Fifth Rome Crown [online]. ATP Tour, Inc., 2020-09-20 [cit. 2020-09-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  202. Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Djokovič v New Yorku otočil finále s Raonicem a má 35. titul z Masters [online]. TenisPortal.cz, 2020-08-29 [cit. 2020-08-30]. Dostupné online. 
  203. US Open 2020: Novak Djokovic defaulted after hitting ball at line judge [online]. BBC sports, 05-09-2020 [cit. 2020-09-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  204. Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Nadal smetl Djokoviče a slaví: 100. výhru v Paříži, 13. triumf na Roland Garros a rekordní 20. titul z grandslamu!. TenisPortal.cz [online]. 2020-10-11 [cit. 2020-10-12]. Dostupné online. 
  205. Sonego Stuns Djokovic In Vienna [online]. ATP Tour [cit. 2020-10-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  206. Dominic Thiem edges Novak Djokovic in thriller to advance to final of ATP Final [online]. CNN [cit. 2020-11-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  207. Djokovic hits 300 weeks at No. 1, just 10 away from Federer's record [online]. tennis.com [cit. 2020-12-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  208. Djokovic Becomes Second Player To Reach 300 Weeks At No. 1 [online]. atptour.com [cit. 2020-12-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  209. Novak Djokovic sensationally loses it during dramatic upset [online]. [cit. 2021-02-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  210. Novak Djokovic Records 300th Grand Slam Match Win, Now For Alexander Zverev At Australian Open [online]. ATP Tour [cit. 2021-02-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  211. Dominant Novak Djokovic Seals Historic Ninth Australian Open Crown [online]. ATP Tour, Inc., 2021-02-21 [cit. 2021-02-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  212. KUMAR, Namit. ATP confirms Novak Djokovic is guaranteed to break Roger Federer's record of most weeks as World No. 1 [online]. sportskeeda, 2021-02-17 [cit. 2021-02-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  213. How Daniel Evans Stunned Novak Djokovic In Monte-Carlo [online]. ATP Tour, Inc., 2021-04-15 [cit. 2021-06-16]. Dostupné online. 
  214. Novak Djokovic stunned by Aslan Karatsev in Serbia Open semi-finals; Matteo Berrettini through to final [online]. Sky Sports, 2021-04-25 [cit. 2021-06-16]. Dostupné online. 
  215. Nadal overcomes blip to scythe down Djokovic in Rome final. Reuters [online]. 2021-05-16 [cit. 2021-06-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  216. Novak Djokovic Wins 83rd Career Title In Belgrade { [online]. ATP Tour, Inc., 2021-05-29 [cit. 2021-05-31]. Dostupné online. 
  217. French Open: 'I retired because I wasn't winning points' - Lorenzo Musetti says he wasn't injured against Novak Djokovic [online]. Eurosport, 2021-06-08 [cit. 2021-06-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  218. 'I didn't see a bad injury' - Becker criticises Musetti for Djokovic retirement. Tennishead [online]. 2021-06-07 [cit. 2021-06-16]. Dostupné online. 
  219. Novak Djokovic Comeback Seals Historic Roland Garros Victory [online]. ATP Tour, Inc, 2021-06-13 [cit. 2021-06-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  220. How Novak Djokovic Rallied From The Brink To Beat Stefanos Tsitsipas [online]. ATP Tour, Inc., 2021-06-13 [cit. 2021-06-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  221. Novak Djokovic Wins Sixth Wimbledon Trophy For Record-Equalling 20th Grand Slam Crown [online]. ATP Tour, Inc., 2021-07-11 [cit. 2021-07-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  222. Djokovič ve Wimbledonu zdolal Berrettiniho, slaví hattrick a 20. grandslamovým titulem vyrovnal rekord Federera a Nadala. TenisPortal.cz [online]. 2021-07-11 [cit. 2021-07-12]. Dostupné online. 
  223. Tennis fans erupt over Barty and Djokovic development at Olympics [online]. [cit. 2021-07-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  224. Tokyo Olympics: Belinda Bencic wins gold but Novak Djokovic leaves with no medals. BBC News. 2021-07-31. Dostupné online [cit. 2021-07-31]. (anglicky) 
  225. Citing injury, Djokovic withdraws from mixed doubles bronze medal match [online]. 2021-07-31 [cit. 2021-07-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  226. Novak Djokovic Targets Grand Slam At The US Open; When Is The Draw [online]. [cit. 2021-09-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  227. Medvedev beats Djokovic to win US Open. BBC Sport. Dostupné online [cit. 2021-09-12]. (anglicky) 
  228. JIRÁSEK, Ondřej. Medveděv znemožnil Djokovičovi dosáhnout kalendářního Grand Slamu a na US Open slaví první grandslamový titul!. TenisPortal.cz [online]. 2021-09-12 [cit. 2021-09-13]. Dostupné online. 
  229. Daniil Medvedev Stuns Novak Djokovic For US Open Title [online]. ATP Tour, Inc., 2021-09-12 [cit. 2021-09-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  230. Djokovic Wins Record 37th Masters 1000 Crown. ATP Tour [online]. 2021-11-07 [cit. 2021-11-08]. Dostupné online. 
  231. Novak Djokovic 2021 season ends with Nitto ATP Finals defeat to Alexander Zverev [online]. Express, 21-11-2021 [cit. 2021-11-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  232. T., M. Đoković ne može sâm – Srbija bez finala Dejvis kupa. b92.net. 3-12-2021. Dostupné online [cit. 3-12-2021]. (srbsky) 
  233. ATP Cup Updates: France Replaces Austria, Novak Djokovic & Andrey Rublev Out [online]. ATP Cup, 2021-12-29 [cit. 2022-01-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  234. a b Soudce obnovil Djokovičovi australské vízum. Australian Open ještě jisté nemá. ČT24 [online]. ČT24, 2022-01-10 [cit. 2022-01-12]. Dostupné online. 
  235. a b Sport, ČTK. Ministr dál zkoumá Djokovičův případ. Rozhodnout by se mělo ve středu. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2022-01-11 [cit. 2022-01-12]. Dostupné online. 
  236. Novak Djokovic admits breaking isolation while Covid positive. BBC News [online]. 2022-01-12 [cit. 2022-01-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  237. Djokovičův test na koronavirus mohl být zmanipulovaný, píše Spiegel. ČT24 [online]. 2022-01-12 [cit. 2022-01-13]. Dostupné online. 
  238. Djokovič prohrál soud! Musí opustit Austrálii a nebude obhajovat titul. Sport.cz [online]. 2022-01-16 [cit. 2022-01-17]. Dostupné online. 
  239. Miloslav Fišer, Novinky, ČTK. „Jsem zklamaný.“ Djokovič nebude obhajovat titul a musí opustit Austrálii. Novinky.cz [online]. 2022-01-16 [cit. 2022-01-16]. Dostupné online. 
  240. Djokovič má podruhé zrušená víza, šance na start v Melbourne už je jen teoretická. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2022-01-14 [cit. 2022-01-14]. Dostupné online. 
  241. Djokovič zná verdikt australského ministra, musí opustit zemi. Sport.cz [online]. 2022-01-14 [cit. 2022-01-14]. Dostupné online. 
  242. Australian Open | Djokovič dostal víza. Bude startovat na Australian Open. Sport.cz [online]. 2022-11-16 [cit. 2022-11-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-11-16. 
  243. Djokovič vízum dostane. Přes tříletý zákaz tak bude moci startovat na Australian Open. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2022-11-15 [cit. 2022-11-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-11-16. 
  244. ZABLOUDIL, Luboš. Veselý porazil Djokoviče i podruhé! Světovou jedničkou bude Medveděv. TenisPortal.cz [online]. 2022-02-24 [cit. 2022-02-24]. Dostupné online. 
  245. How Daniil Medvedev Can Claim World No. 1 From Novak Djokovic. ATP Tour [online]. [cit. 2022-02-20]. Dostupné online. 
  246. DOSADIL, Pavel. Druhý tenista světa Djokovič se kvůli očkování odhlásil z turnajů v USA - Sport.cz. Sport.cz [online]. 2022-03-09 [cit. 2022-03-11]. Dostupné online. 
  247. How Daniil Medvedev Can Retake World No. 1 From Novak Djokovic After Miami. ATP Tour, Inc. [online]. 2022-03-24 [cit. 2022-03-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-03-23. (anglicky) 
  248. ZABLOUDIL, Luboš. Druhý start v sezoně, druhý neúspěch. Djokovič v Monte Carlu prohrál úvodní zápas s Davidovichem. TenisPortal.cz [online]. 2022-04-12 [cit. 2022-04-12]. Dostupné online. 
  249. Andrey Rublev Defeats Novak Djokovic For Belgrade Title. ATP Tour, Inc. [online]. 2022-04-24 [cit. 2022-04-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  250. Novak Djokovic Scores 1,000th Career Win To Reach Rome Final. ATP Tour, Inc. [online]. 2022-05-14 [cit. 2022-05-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  251. a b Novak Djokovic Defeats Stefanos Tsitsipas In Rome For Record-Extending 38th Masters 1000 Title. ATP Tour, Inc. [online]. 2022-05-15 [cit. 2022-05-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  252. FENDRICH, Howard. Nadal tops Djokovic in quarterfinal thriller at French Open. AP NEWS [online]. 2022-05-31 [cit. 2022-06-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  253. Rafael Nadal Downs Novak Djokovic In Classic Roland Garros Quarter-final. ATP Tour [online]. 2022-06-01 [cit. 2022-06-01]. Dostupné online. 
  254. ZABLOUDIL, Luboš. Nadal ve strhující bitvě šampionů zdolal Djokoviče a je popatnácté v semifinále Roland Garros. TenisPortal.cz [online]. 2022-06-01 [cit. 2022-06-01]. Dostupné online. 
  255. Alexander Zverev Controls His Destiny In Battle For World No. 1. ATP Tour [online]. 2022-06-01 [cit. 2022-06-02]. Dostupné online. 
  256. Wimbledon: Novak Djokovic roars back from two sets down to battle past Jannik Sinner and reach semi-finals. Eurosport [online]. 2022-07-06 [cit. 2022-07-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  257. MAJUMDAR, Aayush. Novak Djokovic becomes the first player in history to win 80 matches at all the Grand Slams with 1R win at 2022 Wimbledon. www.sportskeeda.com [online]. 2022-06-27 [cit. 2022-07-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  258. HODGKINSON, Mark. Djokovic by the numbers. www.wimbledon.com [online]. 2022-07-10 [cit. 2022-07-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  259. WEST, Andy. Novak Djokovic Defeats Nick Kyrgios For Wimbledon Title. ATP Tour, Inc. [online]. 2022-07-10 [cit. 2022-07-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  260. Djokovič nesplňuje podmínku pro vstup do Kanady, vynechá Masters v Montrealu. Tenisový svět [online]. 2022-08-05 [cit. 2022-08-09]. Dostupné online. 
  261. PRAVDA, Petr. Djokovič má šanci na US Open. Amerika uvolňuje pravidla covid-19. Seznam Zprávy [online]. Seznam.cz, 2022-08-12 [cit. 2022-08-17]. Dostupné online. 
  262. Novak Djokovic Withdraws From US Open. ATP Tour [online]. 2022-08-25 [cit. 2022-08-26]. Dostupné online. 
  263. Felix Auger-Aliassime beats Novak Djokovic; Team World leads Laver Cup. NBC Sports [online]. 2022-09-25 [cit. 2022-11-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  264. Novak Djokovic Completes Dominant Week, Beats Marin Cilic For Tel Aviv Title. ATP Tour, Inc. [online]. 2022-10-02 [cit. 2022-10-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  265. RAMCHANDANI, Haresh. "I play one more set, you can do it, but you can probably miss half a year instead of one month.” - Medvedev. Tennis Majors [online]. 2022-10-10 [cit. 2022-11-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  266. Novak Djokovic Defeats Stefanos Tsitsipas, Triumphs In Astana. ATP Tour [online]. 2022-10-09 [cit. 2022-10-09]. Dostupné online. 
  267. Holger Rune Rules In Paris! Dane Stuns Novak Djokovic. ATP Tour, Inc. [online]. 2022-11-06 [cit. 2022-11-06]. Dostupné online. 
  268. Djokovic eases into semifinals with victory over Rublev. USA TODAY [online]. 2022-11-16 [cit. 2022-11-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  269. WEST, Andy. Novak Djokovic Claims Nitto ATP Finals Crown. ATP Tour, Inc. [online]. 2022-11-20 [cit. 2022-11-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-11-20. (anglicky) 
  270. ZABLOUDIL, Luboš. Djokovič je nejstarším vítězem Turnaje mistrů. Už 6. triumfem vyrovnal rekord Federera. TenisPortal.cz [online]. 2022-11-20 [cit. 2022-11-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-11-20. 
  271. Poměr vzájemných utkání: Federer vs. Djoković na stránce ATP Tour (anglicky)
  272. Novak & Roger: The Rivalry [online]. ATPWorldTour.com [cit. 2013-04-24]. Dostupné online. 
  273. Djokovic Snatches Monumental Victory from Federer [online]. [cit. 2011-09-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  274. Wimbledon 2012: Roger Federer keeps his dream of equalling Sampras' record alive [online]. 7 July 2012 [cit. 2012-07-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  275. Roger Federer vs. Novak Djokovic: The Best Hard Court Rivalry [online]. Bleacher Report, 28 August 2011 [cit. 2012-01-24]. Dostupné online. 
  276. BULL, J. J. Novak Djokovic wins epic men's final against Roger Federer: live reaction. The Telegraph. 2019-07-14. Dostupné online [cit. 2019-07-14]. ISSN 0307-1235. (anglicky) 
  277. Nadal Edges Djokovic In Montreal Thriller, Faces Raonic in Final [online]. ATP World Tour [cit. 2013-09-09]. Dostupné online. 
  278. Poměr vzájemných utkání: Djoković vs. Nadal na stránce ATP Tour (anglicky)
  279. BBC Sport – Novak Djokovic v Rafael Nadal: Players & pundits hail 'greatest' match [online]. Bbc.co.uk, 2012-01-29 [cit. 2013-09-09]. Dostupné online. 
  280. RIVALRIES OF THE DECADE [online]. [cit. 2011-08-19]. Dostupné online. 
  281. Novak & Rafa: The Rivalry [online]. ATP World Tour, 6-11-2012 [cit. 2013-04-15]. Dostupné online. 
  282. HARMAN, Neil. Djokovic unable to take the strain in battle with Nadal [online]. London: The Times, 8 June 2006 [cit. 2011-07-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  283. Tennis.com Blog. ESPN.com [online]. Duben 2010 [cit. 2022-05-04]. Martin-Djokovic Dostupné online. (anglicky) 
  284. Ko je sedi čovek u Novakovoj loži?. B92.net [online]. 2011-01-31 [cit. 2022-05-04]. Dostupné online. 
  285. Razišli se Đoković i dr Četojević. B92.net [online]. 2011-08-30 [cit. 2022-05-04]. Dostupné online. 
  286. Novak Djokovic adds Radek Stepanek to coaching team [online]. Eurosport, 2017-11-30 [cit. 2017-12-01]. Dostupné online. 
  287. Novak Djokovic: Former world number one splits with head coach Andre Agassi [online]. BBC Sport, 2018-04-01 [cit. 2018-04-03]. Dostupné online. 
  288. Štěpánek už není v týmu Djokoviče. Spolupráce končí po čtyřech měsících [online]. iDNES.cz, 2018-04-04 [cit. 2018-04-05]. Dostupné online. 
  289. Djokovic adds Ivanisevic to coaching team at Wimbledon [online]. ATP Tour, Inc., 30 June 2019 [cit. 2019-07-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  290. Novak Djokovic & Longtime Coach Marian Vajda Split. ATP Tour [online]. 2022-03-04 [cit. 2022-05-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  291. SEDLÁKOVÁ, Jana. Djokovič chcel hrať výrazne menej turnajov. Nedávalo to už zmysel, vraví Vajda. sportnet.sme.sk [online]. 2022-05-03 [cit. 2022-05-04]. Dostupné online. (slovensky) 
  292. Longest Men's Singles Championship Final [online]. ESPN Sports, 30-12-2012. Dostupné online. 
  293. Djokovic won third Golden Badge [online]. DSL Sport, 26-11-2011. Dostupné online. 
  294. GQ: Nole named ACE of the Year [online]. Belgrade, Serbia: novakdjokovic.rs, November 30, 2011 [cit. 2011-12-01]. Dostupné online. 
  295. The 2011 Golden Bagel award finish [online]. Austin, United States: SideSpin Productions, Inc., 2011-12-31 [cit. 2011-12-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  296. ITF, 13 December 2011 [cit. 2012-04-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-01-05. 
  297. Djokovic roi des courts de Monaco [online]. www.parismatch.com [cit. 2012-04-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-04-27. 

Externí odkazyEditovat

                                Žebříček ATP                                                                       Žebříček WTA                                
Mužská dvouhra20221128a28. listopadu 2022
Poř. tenista body posun
1.   Carlos Alcaraz (ESP) 6 820
2.   Rafael Nadal (ESP) 6 020
3.   Casper Ruud (NOR) 5 820
4.   Stefanos Tsitsipas (GRE) 5 550
5.   Novak Djoković (SRB) 4 820
6.   Félix Auger-Aliassime (CAN) 4 195
7.  Daniil Medveděv 4 065
8.  Andrej Rubljov 3 930
9.   Taylor Fritz (USA) 3 355
10.   Hubert Hurkacz (POL) 2 905
Ženská dvouhra20221128a28. listopadu 2022
Poř. tenistka body posun
1.   Iga Świąteková (POL) 11 085
2.   Ons Džabúrová (TUN) 5 055
3.   Jessica Pegulaová (USA) 4 691
4.   Caroline Garciaová (FRA) 4 375
5.  Aryna Sabalenková 3 925
6.   Maria Sakkariová (GRE) 3 871
7.   Coco Gauffová (USA) 3.646
8.  Darja Kasatkinová 3 435
9.  Veronika Kuděrmetovová 2 795
10.   Simona Halepová (ROU) 2 661
Mužská čtyřhra20221128a28. listopadu 2022
Poř. tenista body posun
1.   Wesley Koolhof (NED) 7 850
  Neal Skupski (GBR) 7 850
3.   Rajeev Ram (USA) 7 480
4.   Joe Salisbury (GBR) 7 390
5.   Mate Pavić (CRO) 5 325
6.   Marcelo Arévalo (ESA) 5 230
  Jean-Julien Rojer (NED) 5 230
8.   Nikola Mektić (CRO) 5 120
9.   Ivan Dodig (CRO) 4 210
10.   Austin Krajicek (USA) 4 205
Ženská čtyřhra20221128a28. listopadu 2022
Poř. tenistka body posun
1.   Kateřina Siniaková (CZE) 6 890
2.   Veronika Kuděrmetovová 6 035
3.   Barbora Krejčíková (CZE) 5 937
4.   Coco Gauffová (USA) 5 360
5.   Elise Mertensová (BEL) 5 310
6.   Jessica Pegulaová (USA) 5 160
7.   Gabriela Dabrowská (CAN) 4 740
8.   Giuliana Olmosová (MEX) 4 650
9.   Ljudmila Kičenoková (UKR) 4 300
10.   Storm Sandersová (AUS) 4 265