Otevřít hlavní menu

Monte-Carlo Masters je profesionální tenisový turnaj mužů, hraný v Monte Carlo Country Clubu, jenž leží na území francouzské obce Roquebrune-Cap-Martin v departementu Alpes-Maritimes při severovýchodní hranici Monaka.[1] Na okruhu ATP World Tour se řadí do třetí nejvyšší a devítidílné kategorie ATP Tour Masters 1000, jako první ze tří turnajů hraných na antuce.[2]

Monte-Carlo Masters
Monte-Carlo Rolex Masters
Centr Rainiera III. Monte Carlo Country Clubu

Založeno 1897[1]
Odehráno Monte-Carlo Rolex Masters 2019
Místo Roquebrune-Cap-Martin, FrancieFrancie Francie
Dějiště Monte Carlo Country Club
Souřadnice
Povrch antuka / venku
Soutěže 56 dvouhra (28 kval.) / 32 čtyřhra
Dotace 5 585 030
Prize Money 5 207 405 €
Období duben
Ředitel Željko Franulović[1]
ATP World Tour
1970–1972
1974–1977
1978–1989
Super Series (Grand Prix)
World Championship Tennis
Super Series (Grand Prix)
1990–1992 Series Single Week
1993–1999 Super 9
2000–2008 Masters Series
2009– ATP Tour Masters 1000

www.monte-carlorolexmasters.com
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Úvodní ročník turnaje v dubnu 1897

V roce 2006 se hlavním partnerem stala švýcarská hodinářská firma Rolex, jejíž jméno nese oficiální název.[3][2] Spolu s grandslamem Roland GarrosInternational German Open patří k nejstarším turnajům v kontinentální Evropě.[2]

Obsah

CharakteristikaEditovat

Turnaj byl založen v roce 1897 a premiérový ročník otevřené éry proběhl v sezóně 1969. Monte-Carlo Masters probíhá každoročně v dubnovém termínu na otevřených antukových dvorcích Monte Carlo Country Clubu. Areál zahrnuje 21 antukových kurtů, z toho 13 osvětlených.[4] Kapacita centrálního dvorec Rainiera III. (Court Rainier III) činí 10 500 diváků.[1] Pojmenován byl po monackém knížeti a příznivci tenisu Rainieru III. Prezidentkou klubu se v roce 1972 stala jeho starší sestra princezna Antoinette Monacká, od níž vedení roku 2008 převzala dcera Elisabeth-Anna de Massy, působící také v roli prezidentky monacké tenisové federace. Tradicí se stalo předávání pohárů vítězům členy vládnoucí monacké dynastie Grimaldiů.[2]

V rámci série Masters se nejedná o událost s povinným startem hráčů. Zvláštní pravidla tak upravují přidělování bodů i počet hráčů. Z hlediska startujících do soutěže dvouhry a čtyřhry nastupuje počet tenistů obvyklý pro nižší kategorii ATP Tour 500, zatímco body jsou přidělovány podle rozpisu kategorie Masters 1000.

V letech 1970–1972 a 1978–1989 se jednalo o velký turnaj v rámci okruhu Grand Prix, v němž se řadil do nejvyšší kategorie Grand Prix Super Series. Pro rok 1973 se stal součástí okruhu Rothmans Spring Mediterranean Circuit.[5] Mezi roky 1974–1977 pak náležel do túry World Championship Tennis. Se vznikem okruhu ATP Tour v sezóně 1990 se turnaj stal jeho součástí v kategorii Championship Series Single Week, která následně nesla různé názvy.

Španěl Rafael Nadal získal v letech 2005–2012 osm titulů v řadě, čímž se stal prvním mužským tenistou v historii, který dokázal osmkrát zvítězit na témže turnaji bez přerušení. Ve finále ročníku 2010 porazil krajana Fernanda Verdasca 6–0 a 6–1, což znamenalo vůbec nejkratší finále v sérii Masters, počítané od roku 1990.[6] Trofejí z roku 2017 pak Nadal vybojoval jubilejní padesáté turnajové vítězství na antuce, čímž překonal historický rekord 49 antukových titulů Argentince Guillerma Vilase a zároveň se stal prvním tenistou otevřené éry, který dokázal jeden turnaj ovládnout desetkrát.[7] Rekord posunul v roce 2018 jedenáctým triumfem.[8]

RekordyEditovat

DvouhraEditovat

  • Nejvíce titulů:   Rafael Nadal, 11
  • Nejvíce titulů v řadě:   Rafael Nadal 8, (2005–12)
  • Nejvíce finále:   Rafael Nadal, 12, (2005–13, 2016-18)
 
Jedenáctinásobný vítěz Rafael Nadal, 2007
  • Nejvíce finále v řadě:   Rafael Nadal, 9, (2005–13)
  • Nejvíce odehraných zápasů:   Rafael Nadal, (64)
  • Nejvíce vyhraných zápasů:   Rafael Nadal, (61)
  • Nejdelší série neporazitelnosti :   Rafael Nadal (46 zápasů, 2005–13)
  • Nejvíce odehraných ročníků:   Fabrice Santoro, (17)
  • Nejvyšší zápasová úspěšnost:   Reginald Doherty a   Pierre Pellizza 100 %
  • Nejdelší finále:   Gottfried von Cramm vs.   Henner Henkel, výsledek: 4–6, 4–6, 7–5, 6–4, 7–5 (54 gamů, 1936)
  • Nejkratší finále:   Reginald Doherty vs.   Graf Victor Voss, výsledek: 6–2skreč (8 gamů, 1899)
  • Nejstarší vítěz:   Gordon Francis Lowe, 38 let, 8 měsíců a 6 dní (1923)
  • Nejmladší vítěz:   Mats Wilander, 18 let, 7 měsíců a 7 dní (1983)[9]

ČtyřhraEditovat

Přehled fináleEditovat

DvouhraEditovat

Rok vítěz finalista výsledek
1897[10]   Reginald Doherty   Conway W. Blackwood Price 6–2, 6–1, 6–2
1898[10]   Reginald Doherty (2)   Victor Voss 4–6, 6–3, 6–3, 4–0skreč
1899[10]   Reginald Doherty (3)   Victor Voss 6–2skreč
1900   Lawrence Doherty ročník možná neodehrán[p. 1]
1901   Lawrence Doherty (2)   Wilberforce Eaves 6–2, 5–7, 6–1
1902[10]   Reginald Doherty (4)   George Hillyard 6–1, 6–4, 6–3
1903[10]   Reginald Doherty (5)   Frank Riseley 6–1, 14–16skreč
1904[10]   Reginald Doherty (6)   Josiah Ritchie 6–1, 7–5, 3–6, 7–5
1905   Lawrence Doherty (3)   Josiah Ritchie 6–4, 8–6, 6–4
1906   Lawrence Doherty (4)   Wilberforce Eaves 6–3, 11–9
1907   Josiah Ritchie   Lawrence Doherty 8–6, 7–5, 8–6
1908   Anthony Wilding   Wilberforce Eaves 6–3, 2–6, 6–3, 4–6, 6–0
1909   Fred Alexander   Lawrence Doherty 7–5, 6–4, 6–1
1910   Max Decugis   Josiah Ritchie 6–3, 6–0, 6–0
1911   Anthony Wilding (2)   Max Decugis 5–7, 1–6, 6–3, 6–0, 6–1
1912   Anthony Wilding (3)   C. Moore 6–3, 6–0, 6–0
1913   Anthony Wilding (4)   Félix Poulin 6–0, 6–2, 6–1
1914   Anthony Wilding (5)   Gordon Lowe 6–2, 6–3, 6–2
1919   Nicolae Mișu   Max Decugis 6–2, 6–0
1920   Gordon Lowe   Josiah Ritchie 7–5, 6–2
1921   Gordon Lowe (2)   Algernon Kingscote 6–1, 0–6, 6–4, 6–2
1922   Giovanni Balbi di Robecco   Alain Gerbault 6–1, 6–4, 6–3
1923   Gordon Lowe (3)   Leighton Crawford 6–2, 6–4, 6–4
1924   Leighton Crawford   Leonce Aslangul 6–4, 3–6, 6–2
1926   Béla von Kehrling   Charles Kingsley 6–4, 6–1, 6–3
1927   Béla von Kehrling (2)   Erik Worm bez boje
1928   Henri Cochet   Béla von Kehrling 3–6, 2–6, 6–3, 6–3, 6–2
1929   Henri Cochet (2)   Umberto De Morpurgo 8–6, 6–4, 6–4
1930   William Tilden   Henry Austin 6–4, 6–4, 6–1
1931   Henri Cochet (3)   George Lyttleton-Rogers 7–5, 6–2, 6–4
1932   Roderich Menzel   George Lyttleton-Rogers 6–4, 7–5, 6–2
1933   Henry Austin   George Lyttleton-Rogers 11–9, 6–3, 7–5
1934   Henry Austin (2))   Giorgio de Stefani 6–1, 8–6, 6–4
1935   Giovanni Palmieri   Henry Austin 6–1, 6–1, 7–5
1936   Gottfried von Cramm   Henner Henkel 4–6, 4–6, 7–5, 6–4, 7–5
1937   Gottfried von Cramm (2)   Christian Boussus 6–2, 3–6, 6–2, 2–6, 6–2
1938   Franjo Punčec   Christian Boussus 6–0, 6–1, 6–1
1939   Pierre Pellizza   Yvon Petra 6–8, 6–3, 6–4, 6–2
1946   Pierre Pellizza (2)   Yvon Petra 6–3, 6–2, 4–6, 6–3
1947   Lennart Bergelin   Budge Patty 6–3, 6–8, 1–6, 6–2, 8–6
1948   József Asbóth   Giovanni Cucelli 6–3, 6–2, 5–7, 6–2
1949   Frank Parker   Giovanni Cucelli 2–6, 6–3, 6–0, 6–4
1950   Jaroslav Drobný   William Talbert 6–4, 6–4, 6–1
1951   Straight Clark   Fred Kovaleski 1–6, 6–4, 6–4, 1–6, 10–8
1952   Frank Sedgman   Jaroslav Drobný 7–5, 6–2, 5–7, 6–1
1953   Władysław Skonecki   Jaroslav Drobný 6–3, 6–4, 11–9
1954   Lorne Main   Tony Vincent 9–7, 3–6, 7–5, 6–4
1955   Władysław Skonecki (2)   Budge Patty 6–4, 6–2, 8–6
1956   Hugh Stewart   Tony Vincent 1–6, 8–6, 6–0, 6–2
1957   Jacques Brichant   Paul Remy 3–6, 5–5 (přerušeno)
1958   Robert Haillet   Jaroslav Drobný 6–4, 6–4, 6–3
1959   Robert Haillet (2)   Budge Patty 9–7, 6–3, 4–6, 6–3
1960   Andrés Gimeno   Mike Davies 8–6, 6–3, 6–4
1961   Nicola Pietrangeli   Pierre Darmon 6–4, 1–6, 6–3, 6–3
1962   Pierre Darmon   Boro Jovanović 6–2, 6–1, 6–3
1963   Pierre Darmon (2)   Jan-Erik Lundqvist 6–2, 2–6, 6–1, 5–7, 6–4
1964   Martin Mulligan   Jan-Erik Lundqvist 6–4, 6–4
1965   István Gulyás   Jiří Javorský 6–3, 7–9, 8–6, 6–4
1966   Manuel Santana   Nicola Pietrangeli 8–6, 4–6, 6–4, 6–1
1967   Nicola Pietrangeli (2)   Martin Mulligan 6–3, 3–6, 6–3, 6–1
1968   Nicola Pietrangeli (3)   Alexandr Metreveli 6–2, 6–2
1969   Tom Okker   John Newcombe 8–10, 6–1, 7–5, 6–3
1970   Željko Franulović   Manuel Orantes 6–4, 6–3, 6–3
1971   Ilie Năstase   Tom Okker 3–6, 8–6, 6–1, 6–1
1972   Ilie Năstase (2)   František Pála 6–1, 6–0, 6–3
1973   Ilie Năstase (3)   Björn Borg 6–4, 6–1, 6–2
1974   Andrew Pattison   Ilie Năstase 5–7, 6–3, 6–4
1975   Manuel Orantes   Bob Hewitt 6–2, 6–4
1976   Guillermo Vilas   Wojciech Fibak 6–1, 6–1, 6–4
1977   Björn Borg   Corrado Barazzutti 6–3, 7–5, 6–0
1978   Raúl Ramírez   Tomáš Šmíd 6–3, 6–3, 6–4
1979   Björn Borg (2)   Vitas Gerulaitis 6–2, 6–1, 6–3
1980   Björn Borg (3)   Guillermo Vilas 6–1, 6–0, 6–2
1981 bez vítěze   Jimmy Connors
  Guillermo Vilas
5–5 (přerušeno pro déšť)
1982   Guillermo Vilas (2)   Ivan Lendl 6–1, 7–6, 6–3
1983   Mats Wilander   Mel Purcell 6–1, 6–2, 6–3
1984   Henrik Sundström   Mats Wilander 6–3, 7–5, 6–2
1985   Ivan Lendl   Mats Wilander 6–1, 6–3, 4–6, 6–4
1986   Joakim Nyström   Yannick Noah 6–3, 6–2
1987   Mats Wilander (2)   Jimmy Arias 4–6, 7–5, 6–1, 6–3
1988   Ivan Lendl (2)   Martín Jaite 5–7, 6–4, 7–5, 6–3
1989   Alberto Mancini   Boris Becker 7–5, 2–6, 7–6, 7–5
1990   Andrej Česnokov   Thomas Muster 7–5, 6–3, 6–3
1991   Sergi Bruguera   Boris Becker 5–7, 6–4, 7–6(8–6), 7–6(7–4)
1992   Thomas Muster   Aaron Krickstein 6–3, 6–1, 6–3
1993   Sergi Bruguera (2)   Cédric Pioline 7–6(7–2), 6–0
1994   Andrij Medveděv   Sergi Bruguera 7–5, 6–1, 6–3
1995   Thomas Muster (2)   Boris Becker 4–6, 5–7, 6–1, 7–6(8–6), 6–0
1996   Thomas Muster (3)   Albert Costa 6–3, 5–7, 4–6, 6–3, 6–2
1997   Marcelo Ríos   Àlex Corretja 6–4, 6–3, 6–3
1998   Carlos Moyà   Cédric Pioline 6–3, 6–0, 7–5
1999   Gustavo Kuerten   Marcelo Ríos 6–4, 2–1skreč
2000   Cédric Pioline   Dominik Hrbatý 6–4, 7–6(7–3), 7–6(8–6)
2001   Gustavo Kuerten (2)   Hišám Arází 6–3, 6–2, 6–4
2002   Juan Carlos Ferrero   Carlos Moyà 7–5, 6–3, 6–4
2003   Juan Carlos Ferrero (2)   Guillermo Coria 6–2, 6–2
2004   Guillermo Coria   Rainer Schüttler 6–2, 6–1, 6–3
2005   Rafael Nadal   Guillermo Coria 6–3, 6–1, 0–6, 7–5
2006   Rafael Nadal (2)   Roger Federer 6–2, 6–7(2–7), 6–3, 7–6(7–5)
2007   Rafael Nadal (3)   Roger Federer 6–4, 6–4
2008   Rafael Nadal (4)   Roger Federer 7–5, 7–5
2009   Rafael Nadal (5)   Novak Djoković 6–3, 2–6, 6–1
2010   Rafael Nadal (6)   Fernando Verdasco 6–0, 6–1
2011   Rafael Nadal (7)   David Ferrer 6–4, 7–5
2012   Rafael Nadal (8)   Novak Djoković 6–3, 6–1
2013   Novak Djoković   Rafael Nadal 6–2, 7–6(7–1)
2014   Stan Wawrinka   Roger Federer 4–6, 7–6(7–5), 6–2
2015   Novak Djoković (2)   Tomáš Berdych 7–5, 4–6, 6–3
2016   Rafael Nadal (9)   Gaël Monfils 7–5, 5–7, 6–0
2017   Rafael Nadal (10)   Albert Ramos-Viñolas 6–1, 6–3
2018   Rafael Nadal (11)   Kei Nišikori 6–3, 6–2
2019   Fabio Fognini   Dušan Lajović 6−3, 6−4

ČtyřhraEditovat

Otevřená éra (od 1969)[2]
Rok vítězové finalisté výsledek
1969   Owen Davidson
  John Newcombe
  Pancho Gonzales
  Dennis Ralston
7–5, 11–13, 6–2, 6–1
1970   Marty Riessen
  Roger Taylor
  Pierre Barthès
  Nikola Pilić
6–3, 6–4, 6–2
1971   Ilie Năstase
  Ion Ţiriac
  Tom Okker
  Roger Taylor
1–6, 6–3, 6–3, 8–6
1972   Patrice Beust
  Daniel Contet
  Jiří Hřebec
  František Pala
3–6, 6–1, 12–10, 6–2
1973   Juan Gisbert
  Ilie Năstase
  Georges Goven
  Patrick Proisy
6–2, 6–2, 6–2
1974   John Alexander
  Phil Dent
  Manuel Orantes
  Tony Roche
7–6, 4–6, 7–6, 6–3
1975   Bob Hewitt
  Frew McMillan
  Arthur Ashe
  Tom Okker
6–3, 6–2
1976   Wojciech Fibak
  Karl Meiler
  Björn Borg
  Guillermo Vilas
7–6, 6–1
1977   François Jauffret
  Jan Kodeš
  Wojciech Fibak
  Tom Okker
2–6, 6–3, 6–2
1978   Peter Fleming
  Tomáš Šmíd
  Jaime Fillol
  Ilie Năstase
6–4, 7–5
1979   Ilie Năstase
  Raúl Ramírez
  Víctor Pecci
  Balázs Taróczy
6–3, 6–4
1980   Paolo Bertolucci
  Adriano Panatta
  Vitas Gerulaitis
  John McEnroe
6–2, 5–7, 6–4
1981   Heinz Günthardt
  Balázs Taróczy
  Pavel Složil
  Tomáš Šmíd
6–3, 6–3
1982   Peter McNamara
  Paul McNamee
  Mark Edmondson
  Sherwood Stewart
6–7, 7–6, 6–3
1983   Heinz Günthardt
  Balázs Taróczy (2)
  Henri Leconte
  Yannick Noah
6–2, 6–4
1984   Mark Edmondson
  Sherwood Stewart
  Jan Gunnarsson
  Mats Wilander
6–2, 6–1
1985   Pavel Složil
  Tomáš Šmíd
  Šlomo Glickstein
  Šachar Perkiss
6–2, 6–3
1986   Guy Forget
  Yannick Noah
  Joakim Nyström
  Mats Wilander
6–4, 3–6, 6–4
1987   Hans Gildemeister
  Andrés Gómez
  Mansour Bahrami
  Michael Mortensen
6–2, 6–4
1988   Sergio Casal
  Emilio Sánchez
  Henri Leconte
  Ivan Lendl
6–1, 6–3
1989   Tomáš Šmíd
  Mark Woodforde
  Paolo Canè
  Diego Nargiso
1–6, 6–4, 6–2
1990   Petr Korda
  Tomáš Šmíd
  Andrés Gómez
  Javier Sánchez
6–4, 7–6
1991   Luke Jensen
  Laurie Warder
  Paul Haarhuis
  Mark Koevermans
5–7, 7–6, 6–4
1992   Boris Becker
  Michael Stich
  Petr Korda
  Karel Nováček
6–4, 6–4
1993   Stefan Edberg
  Petr Korda
  Paul Haarhuis
  Mark Koevermans
3–6, 6–2, 7–6
1994   Nicklas Kulti
  Magnus Larsson
  Jevgenij Kafelnikov
  Daniel Vacek
3–6, 7–6, 6–4
1995   Jacco Eltingh
  Paul Haarhuis
  Luis Lobo
  Javier Sánchez
6–3, 6–4
1996   Ellis Ferreira
  Jan Siemerink
  Jonas Björkman
  Nicklas Kulti
2–6, 6–3, 6–2
1997   Donald Johnson
  Francisco Montana
  Jacco Eltingh
  Paul Haarhuis
7–6, 2–6, 7–6
1998   Jacco Eltingh
  Paul Haarhuis
  Todd Woodbridge
  Mark Woodforde
6–4, 6–2
1999   Olivier Delaître
  Tim Henman
  Jiří Novák
  David Rikl
6–2, 6–3
2000   Wayne Ferreira
  Jevgenij Kafelnikov
  Paul Haarhuis
  Sandon Stolle
6–3, 2–6, 6–1
2001   Jonas Björkman
  Todd Woodbridge
  Joshua Eagle
  Andrew Florent
3–6, 6–4, 6–2
2002   Jonas Björkman
  Todd Woodbridge (2)
  Paul Haarhuis
  Jevgenij Kafelnikov
6–3, 3–6, [10–7]
2003   Mahesh Bhupathi
  Max Mirnyj
  Michaël Llodra
  Fabrice Santoro
6–4, 3–6, 7–6
2004   Tim Henman
  Nenad Zimonjić
  Gastón Etlis
  Martín Rodríguez
7–5, 6–2
2005   Leander Paes
  Nenad Zimonjić
  Bob Bryan
  Mike Bryan
bez boje
2006   Jonas Björkman
  Max Mirnyj
  Fabrice Santoro
  Nenad Zimonjić
6–2, 7–6
2007   Bob Bryan
  Mike Bryan
  Julien Benneteau
  Richard Gasquet
6–2, 6–1
2008   Rafael Nadal
  Tommy Robredo
  Mahesh Bhupathi
  Mark Knowles
6–3, 6–3
2009   Daniel Nestor
  Nenad Zimonjić
  Bob Bryan
  Mike Bryan
6–1, 6–4
2010   Daniel Nestor
  Nenad Zimonjić (2)
  Mahesh Bhupathi
  Max Mirnyj
6–3, 2–0skreč
2011   Bob Bryan
  Mike Bryan (2)
  Juan Ignacio Chela
  Bruno Soares
6–3, 6–2
2012   Bob Bryan
  Mike Bryan (3)
  Max Mirnyj
  Daniel Nestor
6–2, 6–3
2013   Julien Benneteau
  Nenad Zimonjić
  Bob Bryan
  Mike Bryan
4–6, 7–6(7–4), [14–12]
2014   Bob Bryan
  Mike Bryan (4)
  Ivan Dodig
  Marcelo Melo
6–3, 3–6, [10–8]
2015   Bob Bryan
  Mike Bryan (5)
  Simone Bolelli
  Fabio Fognini
7–6(7–3), 6–1
2016   Pierre-Hugues Herbert
  Nicolas Mahut
  Jamie Murray
  Bruno Soares
4–6, 6–0, [10–6]
2017   Rohan Bopanna
  Pablo Cuevas
  Feliciano López
  Marc López
6–3, 3–6, [10–4]
2018   Bob Bryan
  Mike Bryan (6)
  Oliver Marach
  Mate Pavić
7–6(7–5), 6–3
2019   Nikola Mektić
  Franko Škugor
  Robin Haase
  Wesley Koolhof
6 6–7(3–7), 7–6(7–3), [11–9]

GalerieEditovat

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. Ayres' Lawn Tennis Almanack and Tournament Guide a další zdroje uvedly Dohertyho za vítěze. V rozporu s tím Aujourd'hui 100 Ans 1897–1997 - Le Tournoi de Monte-Carlo od Michela Suttera (1997) a další zdroje uvedly, že ročník neproběhl.

ReferenceEditovat

  1. a b c d Tournament info [online]. Monte-Carlo Masters [cit. 2018-04-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c d e Monte-Carlo Rolex Masters – History of the tournament [online]. HelloMonaco, 2017-04-15 [cit. 2018-04-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. MONTE-CARLO ROLEX MASTERS from 11 to 19 April 2009 : Rolex becomes the title sponsor of the Master Series Monte-Carlo [online]. Ministère d'Etat, 2008-09-18 [cit. 2018-04-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Tennis courts [online]. www.mccc.mc [cit. 2018-04-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. John Barrett. World of Tennis '74. London: Queen Anne Press, 1974. ISBN 9780362001686. S. 330, 331. (anglicky) 
  6. Unstoppable Nadal Captures Sixth Straight Title Monte-Carlo, Monaco, 18. dubna 2010
  7. ZABLOUDIL, Luboš. Nadal slaví 70. titul a rekordní trofeje: 50. z antuky a 10. z Monte Carla! [online]. Tenisportal.cz, 2017-04-23 [cit. 2017-04-24]. Dostupné online. 
  8. Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Nadal v Monte Carlu slaví rekordní 11. titul z jednoho turnaje! [online]. MONTE CARLO: TenisPortal.cz, 2018-04-22 [cit. 2018-04-23]. Dostupné online. 
  9. a b Monte Carlo Tournament Records [online]. The Tennis Base, 2016 [cit. 2016-12-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. a b c d e f DIGBY BALTZELL, E. Sporting Gentlemen : Men's Tennis from the Age of Honor to the Cult of the Superstar. Somerset, NJ: Transaction Publishers, 2013. ISBN 9781412851800. S. 73. (anglicky) 

Externí odkazyEditovat