Pierre-Hugues Herbert

francouzský tenista

Pierre-Hugues Herbert (* 18. března 1991 Schiltigheim) je francouzský profesionální tenista, který s krajanem Nicolasem Mahutem v letech 2015–2019 zkompletoval kariérní grandslam v mužské čtyřhře, tj. jako osmý pár historie vyhráli všechny čtyři majory. Společně triumfovali na US Open 2015, Wimbledonu 2016, French Open 2018 i 2021 a Australian Open 2019. Společně také ovládli Turnaj mistrů 2019 a 2021. V juniorské kategorii získal deblovou trofej ve Wimbledonu 2009. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál dvacet tři deblových turnajů. Na challengerech ATPokruhu ITF získal deset titulů ve dvouhře a třicet ve čtyřhře.[2]

Pierre-Hugues Herbert
Pierre-Hugues Herbert ve Vendée (2021)
Pierre-Hugues Herbert ve Vendée (2021)
StátFrancieFrancie Francie
Datum narození18. března 1991 (33 let)
Místo narozeníSchiltigheim, Francie[1]
BydlištěDevelier, Švýcarsko[1]
Výška188 cm[1]
Hmotnost75 kg[1]
Profesionál od2010[1]
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek9 227 032 USD
Tenisová raketaYonex
Dvouhra
Poměr zápasů100–126
Nejvyšší umístění36. místo (11. února 2019)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open3. kolo (2016, 2019)
French Open3. kolo (2018)
Wimbledon3. kolo (2016)
US Open2. kolo (2018)
Čtyřhra
Poměr zápasů218–101
Tituly23 ATP, 17 challengerů, 13 Futures
Nejvyšší umístění2. místo (11. července 2016)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Openvítěz (2019)
French Openvítěz (2018, 2021)
Wimbledonvítěz (2016)
US Openvítěz (2015)
Velké turnaje ve čtyřhře
Turnaj mistrůvítěz (2019, 2021)
Olympijské hry1. kolo (2016, 2020)
Smíšená čtyřhra na olympijských hrách
Olympijské hry1. kolo (2016)
Týmové soutěže
Davis Cupvítěz (2017)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20231114a14. listopadu 2023
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v únoru 2019 na 36. místě a ve čtyřhře pak v červenci 2016 na 2. místě. Trénuje ho otec Jean Roch Herbert.[1]

Ve francouzském daviscupovém týmu debutoval v roce 2016 čtvrtfinálem světové skupiny proti České republice, v němž s Mahutem vyhráli pětisetovou čtyřhru nad párem Lukáš Rosol a Radek Štěpánek. Francouzi postoupili po vítězství 3:1 na zápasy. V Davis Cupu 2017 se stal členem vítězného týmu. Do listopadu 2023 v soutěži nastoupil k dvanácti mezistátním utkáním s bilancí 0–1 ve dvouhře a 11–1 ve čtyřhře.[3]

Francii reprezentoval na Letních olympijských hrách 2016 v Riu de Janeiru, kde v mužské čtyřhře vytvořil nejvýše nasazenou dvojici s Nicolasem Mahutem. Soutěž však opustili již v úvodním kole po dvousetové prohře od kolumbijského páru Juan Sebastián Cabal a Robert Farah. Ve smíšené soutěži byli s Kristinou Mladenovicovou turnajovými dvojkami. Poraženi však odešli v prvním kole od italské dvojice Roberta Vinciová a Fabio Fognini po nezvládnutém rozhodujícím supertiebreaku.

Tenisová kariéra

editovat

V juniorské čtyřhře Wimbledonu 2009 hrál po boku Němce Kevina Krawietza. Ve finále zdolali francouzský pár Julien Obry a Adrien Puget až v supertiebreaku dvoubodovým rozdílem. Ve dvouhře juniorů US Open 2009 se probojoval do semifinále, kde nestačil na pozdějšího australského vítěze Bernarda Tomica. Měsíc po newyorském majoru, v říjnu 2009, dosáhl kariérního maxima na juniorském kombinovaném žebříčku ITF, když mu patřila 9. příčka.

Profesionálem se stal v sezóně 2010. První turnaj série Masters odehrál na listopadovém BNP Paribas Masters 2013, kde jako postoupivší kvalifikant na úvod přehrál krajana Benoîta Paireho. Ve druhém však skončil na raketě světové dvojky a pozdějšího vítěze Novaka Djokoviće. Na konečném žebříčku ATP za rok 2013 ve dvouhře byl postaven na 106. místě.

V rámci nejvyšší grandslamové úrovně debutoval na French Open 2014, když do hlavní soutěže dvouhry obdržel divokou kartu. Z prvního kola však odešel od světové desítky Johna Isnera. O měsíc později prošel wimbledonskou kvalifikací 2014 díky třem výhrám nad Bornou Ćorićem, Danielem Kosakowskim a Miloslavem Mečířem mladším. V úvodním kole hlavní soutěže jej pak zdolal Američan Jack Sock, přestože vyhrál úvodní sadu v tiebreaku, aby zbylé tři ztratil.

Na říjnovém Swiss Indoors 2014, hraném v basilejské hale St. Jakobshalle postoupil z kvalifikace. V otevíracím duelu hlavní soutěže zůstal na jeho raketě krajan Édouard Roger-Vasselin, když o postupujícím rozhodla až zkrácená hra poslední sady. Ve druhé fázi jej však deklasovala světová dvojka Rafael Nadal, jemuž odebral pouze dva gamy.

Premiérový titul na okruhu ATP Tour dosáhl ve čtyřhře Rakuten Japan Open Tennis Championships 2014. Do hlavní soutěže tokijského turnaje postoupili s Polákem Michałem Przysiężnym až jako šťastný poražený pár z kvalifikace. V prvním kole překvapivě vyřadili nejlepší světovou dvojici bratrů Boba a Mika Bryanových v supertiebreaku. Ve finále přehráli druhý nasazený chorvatsko-brazilský pár Ivan Dodig a Marcelo Melo.

Na melbournském grandslamu Australian Open 2015 si zahrál mužské čtyřhry v páru s krajanem Nicolasem Mahutem. Ve čtvrtfinále na jejich raketách skončili turnajové dvojky Julien Benneteau a Édouard Roger-Vasselin. Mezi poslední čtveřicí párů podruhé porazili čtvrté nasazené Dodiga s Melem. Finálový duel však vyhrál – poprvé po padesáti šesti letech – italský pár Simone Bolelli a Fabio Fognini.[4]

První finále na okruhu ATP v singlu si zahrál na turnaji s tvrdým podkladem v americkém Winston-Salemu, když cestou do něj přešel přes Sergije Stachovskiho, Marcose Baghdatise, Aljaže Bedeneho, Pabla Carreña Bustu a Steva Johnsona. V něm byl však nad jeho síly Jihoafričan Kevin Anderson, se kterým prohrál ve dvou setech.[5]

Ve Wimbledonu se po výhrách v kvalifikaci nad Hansem Podlipnikem Castillem, Facundem Argüellem a Íñigem Cervantesem dostal do hlavní soutěže. V prvním kole přehrál po téměř třech hodinách v pěti setech Jihokorejce Hjona Čonga, když v posledním setu zvítězil 10–8. Ve druhém kole prohrál ve dvou setech s Bernardem Tomicem z Austrálie, hráčem, se kterým prohrál v semifinále juniorského US Open 2009.

V soutěži čtyřhry na zářijovém US Open získal společně s Nicolasem Mahutem premiérový grandslamový titul, když ve finále porazili britsko-australské turnajové osmičky Jamieho Murrayho s Johnem Peersem bez ztráty servisu po dvousetovém průběhu[6]

2016–2018

editovat

Do třetího kola grandslamové dvouhry se poprvé probojoval na Australian Open 2016, když zvládl postup z kvalifikačního turnaje. V prvním kole přehrál Španěla Pabla Andújara a ve druhém Američana startujícího na divokou kartu Noaha Rubina. Ve třetí fázi skončil na raketě devátého nasazeného krajana Jo-Wilfrieda Tsongy po třísetovém průběhu, když nezvládl dva tiebreaky.

 
Podání ve Wimbledonu 2016

S Nicolasem Mahutem nejdříve ovládl únorový ABN AMRO World Tennis Tournament 2016, aby následně získali tituly ze tří úvodních mastersů roku, když postupně vyhráli Indian Wells Masters 2016, Miami Miasters 2016 a Monte Carlo Rolex Masters. Bodový zisk následně přispěl k posunu vzhůru deblovým žebříčkem. V jeho vydání ze 6. června 2016, po vyřazení třetím kole debla na French Open 2016, dosáhl nového kariérního maxima, když mu patřilo 3. místo. Jeho spoluhráč Mahut se v dané aktualizaci stal historicky druhým francouzským mužem na čele světové klasifikace.[7]

Ve Wimbledonu 2016 se nejprve v singlové části dostal do třetího kola, kde ho vyřadil jeho spoluhráč ze čtyřhry Nicolas Mahut, se kterým se v deblu probojoval do finále, kde zdolali krajany Juliena Benneteaua a Édouarda Rogera-Vasselina a získali tak druhý společný Grand Slam.[8] Bylo to poprvé v historii, kdy měla tato wimbledonská soutěž ryze francouzské obsazení.

Debutovou výhru nad členem elitní světové desítky zaznamenal ve čtvrtfinále rotterdamského ABN AMRO World Tennis Tournament 2017, když vyřadil osmého hráče pořadí Dominica Thiema ve dvou setech. Následně však skončil na raketě třetího nasazeného Belgičana Davida Goffina.

Třetí grandslamový vavřín ze čtyřhry přidal s Mahutem na French Open 2018. Ve finále za 1.40 hodin zdolali rakousko-chorvatské turnajové dvojky Olivera Maracha a Mateho Paviće. Ve druhé sadě přitom odvrátili čtyři setboly a zápas následně ukončili v tiebreaku. Stali se tak třetí francouzskou dvojicí, která triumfovala na Roland Garros, když navázali na vítězství Henriho Lecontea s Yannickem Noahem (1984) a Juliena Benneteaua s Édouardem Rogerem-Vasselinem (2014).[9]

Finále na Grand Slamu

editovat

Mužská čtyřhra: 6 (5–1)

editovat
Stav rok turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Finalista 2015 Australian Open tvrdý   Nicolas Mahut   Simone Bolelli
  Fabio Fognini
4–6, 4–6
Vítěz 2015 US Open tvrdý   Nicolas Mahut   Jamie Murray
  John Peers
6–4, 6–4
Vítěz 2016 Wimbledon tráva   Nicolas Mahut   Julien Benneteau
  Édouard Roger-Vasselin
6–4, 7–6(7–1), 6–3
Vítěz 2018 French Open antuka   Nicolas Mahut   Oliver Marach
  Mate Pavić
6–3, 7–6(7–4)
Vítěz 2019 Australian Open tvrdý   Nicolas Mahut   Henri Kontinen
  John Peers
6–4, 7–6(7–1)
Vítěz 2021 French Open (2) antuka   Nicolas Mahut   Alexandr Bublik
  Andrej Golubjev
4–6, 7–6(7–1), 6–4

Finále na Turnaji mistrů

editovat

Čtyřhra: 3 (2–1)

editovat
Stav rok turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek finále
Finalista 2018 Londýn, Velká Británie tvrdý (h)   Nicolas Mahut   Mike Bryan
  Jack Sock
7–5, 1–6, [11–13]
Vítěz 2019 Londýn, Velká Británie tvrdý (h)   Nicolas Mahut   Raven Klaasen
  Michael Venus
6–3, 6–4
Vítěz 2021 Turín, Itálie tvrdý (h)   Nicolas Mahut   Rajeev Ram
  Joe Salisbury
6–4, 7–6(7–0)

Finále na okruhu ATP Tour

editovat
Legenda (před/od 2009)
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (5–1 Č)
Turnaj mistrů (2–1 Č)
ATP Tour Masters 1000 (7–2 Č)
ATP Tour 500 (6–0 Č)
ATP Tour 250 (0–4 D, 3–5 Č)

Dvouhra: 4 (0–4)

editovat
Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek finále
Finalista 1. 29. srpna 2015 Winston-Salem, Spojené státy tvrdý   Kevin Anderson 4–6, 5–7
Finalista 2. 30. září 2018 Šen-čen, Čína tvrdý   Jošihito Nišioka 5–7, 6–2, 4–6
Finalista 3. 10. února 2019 Montpellier, Francie tvrdý (h)   Jo-Wilfried Tsonga 4–6, 2–6
Finalista 4. 14. března 2021 Marseille, Francie tvrdý (h)   Daniil Medveděv 4–6, 7–6(7–4), 4–6

Čtyřhra: 32 (23–9)

editovat
Stav č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek finále
Vítěz 1. 5. října 2014 Tokio, Japonsko tvrdý   Michał Przysiężny   Ivan Dodig
  Marcelo Melo
6–3, 6–7(3–7), [10–5]
Finalista 1. 31. ledna 2015 Australian Open, Melbourne, Austrálie tvrdý   Nicolas Mahut   Simone Bolelli
  Fabio Fognini
4–6, 4–6
Finalista 2. 13. června 2015 Rosmalen, Nizozemsko tráva   Nicolas Mahut   Ivo Karlović
  Łukasz Kubot
2–6, 6–7(9–11)
Vítěz 2. 21. června 2015 Queen's Club, Londýn, Velká Británie tráva   Nicolas Mahut   Marcin Matkowski
  Nenad Zimonjić
6-2, 6-2
Vítěz 3. 12. září 2015 US Open, New York, Spojené státy tvrdý   Nicolas Mahut   Jamie Murray
  John Peers
6–4, 6–4
Finalista 3. 27. září 2015 Mety, Francie tvrdý (h)   Nicolas Mahut   Łukasz Kubot
  Édouard Roger-Vasselin
6–2, 3–6, [7–10]
Vítěz 4. 19. března 2016 Indian Wells, Spojené státy tvrdý   Nicolas Mahut   Vasek Pospisil
  Jack Sock
6–3, 7–6(7–5)
Vítěz 5. 2. dubna 2016 Miami, Spojené státy tvrdý   Nicolas Mahut   Raven Klaasen
  Rajeev Ram
5–7, 6–1, [10–7]
Vítěz 6. 17. dubna 2016 Monte Carlo, Monako antuka   Nicolas Mahut   Bruno Soares
  Jamie Murray
4–6, 6–0, [10–6]
Vítěz 7. 19. června 2016 Queen's Club, Londýn, Velká Británie (2) tráva   Nicolas Mahut   Chris Guccione
  André Sá
6–3, 7–6(7–5)
Vítěz 8. 9. července 2016 Wimbledon, Londýn, Velká Británie tráva   Nicolas Mahut   Julien Benneteau
  Édouard Roger-Vasselin
6–4, 7–6(7–1), 6–3
Finalista 4. 23. října 2016 Antverpy, Belgie tvrdý (h)   Nicolas Mahut   Daniel Nestor
  Édouard Roger-Vasselin
4–6, 4–6
Finalista 5. 6. listopadu 2016 Paříž, Francie tvrdý (h)   Nicolas Mahut   Henri Kontinen
  John Peers
4–6, 6–3, [6–10]
Vítěz 9. 21. května 2017 Řím, Itálie antuka   Nicolas Mahut   Ivan Dodig
  Marcel Granollers
4–6, 6–4, [10–3]
Vítěz 10. 13. srpna 2017 Montreal, Kanada tvrdý   Nicolas Mahut   Rohan Bopanna
  Ivan Dodig
6–4, 3–6, [10–6]
Vítěz 11. 20. srpna 2017 Cincinnati, Spojené státy tvrdý   Nicolas Mahut   Jamie Murray
  Bruno Soares
7–6(8–6), 6–4
Finalista 6. 6. ledna 2018 Puné, Indie tvrdý   Gilles Simon   Robin Haase
  Matwé Middelkoop
6–7(5–7), 6–7(5–7)
Vítěz 12. 18. února 2018 Rotterdam, Nizozemsko (3) tvrdý (h)   Nicolas Mahut   Oliver Marach
  Mate Pavić
2–6, 6–2, [10–7]
Vítěz 13. 9. června 2018 French Open, Paříž, Francie antuka   Nicolas Mahut   Oliver Marach
  Mate Pavić
6–3, 7–6(7–4)
Finalista 7. 18. listopadu 2018 Turnaj mistrů, Londýn, Velká Británie tvrdý (h)   Nicolas Mahut   Mike Bryan
  Jack Sock
7–5, 1–6, [11–13]
Vítěz 14. 5. ledna 2019 Dauhá, Katar tvrdý   David Goffin   Robin Haase
  Matwé Middelkoop
5–7, 6–4, [10–4]
Vítěz 15. 26. ledna 2019 Australian Open, Melbourne, Austrálie tvrdý   Nicolas Mahut   Henri Kontinen
  John Peers
6–4, 7–6(7–1)
Vítěz 16. 3. listopadu 2019 Paříž, Francie tvrdý (h)   Nicolas Mahut   Karen Chačanov
  Andrej Rubljov
6–4, 6–1
Vítěz 17. 17. listopadu 2019 Turnaj mistrů, Londýn, Velká Británie tvrdý (h)   Nicolas Mahut   Raven Klaasen
  Michael Venus
6–3, 6–4
Vítěz 18. 16. února 2020 Rotterdam, Nizozemsko tvrdý (h)   Nicolas Mahut   Henri Kontinen
  Jan-Lennard Struff
7–6(7–5), 4–6, [10–7]
Vítěz 19. 18. října 2020 Kolín na Rýnem, Německo tvrdý (h)   Nicolas Mahut   Łukasz Kubot
  Marcelo Melo
6–4, 6–4
Finalista 8. 23. května 2021 Lyon, Francie antuka   Nicolas Mahut   Hugo Nys
  Tim Pütz
4–6, 7–5, [8–10]
Vítěz 20. 13. června 2021 French Open, Paříž, Francie (2) antuka   Nicolas Mahut   Alexandr Bublik
  Andrej Golubjev
4–6, 7–6(7–1), 6–4
Vítěz 21. červen 2021 Queen's Club, Londýn, Velká Británie (3) tráva   Nicolas Mahut   John Peers
  Reilly Opelka
6–4, 7–5
Finalista 9. 7. listopadu 2021 Paříž, Francie tvrdý (h)   Nicolas Mahut   Michael Venus
  Tim Pütz
3–6, 7-6(7-4), [11-13]
Vítěz 22. 21. listopadu 2021 Turnaj mistrů, Turín, Itálie (2) tvrdý (h)   Nicolas Mahut   Rajeev Ram
  Joe Salisbury
6–4, 7–6(7–0)
Vítěz 23. 6. února 2022 Montpellier, Francie tvrdý (h)   Nicolas Mahut   Lloyd Glasspool
  Harri Heliövaara
4–6, 7–6(7–3), [12–10]

Tituly na challengerech ATP

editovat
Legenda
Challengery (4 D; 17 Č)

Dvouhra (4 tituly)

editovat
Č. datum turnaj povrch poražený finalista výsledek
1. 10. února 2014 Quimper, Francie tvrdý (h)   Vincent Millot 7-6(7-5), 6-3
2. 10. listopadu 2014 Mouilleron-le-Captif, Francie tvrdý (h)   Marsel İlhan 6–2, 6-3
3. 14. února 2016 Bergamo, Itálie tvrdý   Jegor Gerasimov 6–3, 7–6(7–5)
4. 26. září 2016 Orleans, Francie tvrdý (h)   Norbert Gombos 7–5, 4–6, 6–3

Čtyřhra (17 titulů)

editovat
Č. datum turnaj povrch spoluhráč poražení finalisté výsledek
1. 24. října 2010 Orléans, Francie tvrdý (h)   Nicolas Renavand   Sébastien Grosjean
  Nicolas Mahut
7–6(7–3), 1–6, [10–6]
2. 6. března 2011 Cherbourg, Francie tvrdý (h)   Nicolas Renavand   Nicolas Mahut
  Édouard Roger-Vasselin
3–6, 6–4, [10–5]
3. 11. září 2011 Saint-Rémy, Francie tvrdý   Édouard Roger-Vasselin   Arnaud Clément
  Nicolas Renavand
6–0, 4–6, [10–7]
4. 23. října 2011 Orléans, Francie (2) tvrdý (h)   Nicolas Renavand   David Škoch
  Simone Vagnozzi
7–5, 6–3
5. 12. února 2012 Quimper, Francie tvrdý (h)   Maxime Teixeira   Dustin Brown
  Jonathan Marray
7–6(7–5), 6–4
6. 1. dubna 2012 Le Gosier, Francie tvrdý (h)   Albano Olivetti   Paul Hanley
  Jordan Kerr
7–5, 1–6, [10–7]
7. 13. dubna 2013 Itajaí, Brazílie antuka   James Duckworth   Guilherme Clezar
  Fabricio Neis
7–5, 6–2
8. 14. července 2013 San Benedetto, Itálie antuka   Maxime Teixeira   Alessandro Giannessi
  João Sousa
6–4, 6–3
9. 7. září 2013 Saint-Rémy, Francie (2) tvrdý   Albano Olivetti   Marc Gicquel
  Josselin Ouanna
6–3, 6–7(5–7), [15–13]
10. 16. února 2014 Quimper, Francie (2) tvrdý (h)   Albano Olivetti   Toni Androić
  Nikola Mektić
6–4, 6–3
11. 3. května 2014 Tunis, Tunisko antuka   Adil Shamasdin   Stephan Fransen
  Jesse Huta Galung
6–3, 7–6(7–5)
12. 6. září 2014 Saint-Rémy, Francie (3) tvrdý   Konstantin Kravčuk   David Guez
  Martin Vaïsse
6–1, 7–6(7–3)
13. 9. listopadu 2014 Mouilleron-le-Captif, Francie tvrdý (h)   Nicolas Mahut   Tobias Kamke
  Philipp Marx
6–3, 6–4
14. 21. února 2016 Vratislav, Polsko tvrdý (h)   Albano Olivetti   Nikola Mektić
  Antonio Šančić
6–3, 7–6(7–4)
15. srpen 2020 Praha, Česko antuka   Arthur Rinderknech   Zdeněk Kolář
  Lukáš Rosol
6–3, 6–4
16. říjen 2021 Orleans, Francie tvrdý   Albano Olivetti   Antoine Hoang
  Kyrian Jacquet
6–2, 2–6, [11–9]
17. březen 2022 Biel, Švýcarsko tvrdý (h)   Albano Olivetti   Purav Radža
  Ramkumar Ramanathan
6–3, 6–4

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Pierre-Hugues Herbert na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f Pierre-Hugues Herbert na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 20200701a1. července 2020
  2. Pierre-Hugues Herbert na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20231114a14. listopadu 2023
  3. Pierre-Hugues Herbert na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 20231113a13. listopadu 2023
  4. ZABLOUDIL, Luboš. Grandslamovou čtyřhru mužů vyhrála poprvé italská dvojice: Bolelli s Fogninim. tenisportal.cz [online]. 2015-01-31 [cit. 2015-02-01]. Dostupné online. 
  5. ZABLOUDIL, Luboš. Anderson zastavil Herberta a získal svůj třetí titul. TenisPortal.cz [online]. 2015-08-29 [cit. 2015-08-31]. Dostupné online. 
  6. POKORNÝ, Petr. Herbert s Mahutem dobyli čtyřhru na US Open a slaví první grandslamový titul. TenisPortal.cz [online]. 2015-09-12 [cit. 2015-09-13]. Dostupné online. 
  7. Nicolas Mahut devient numéro 1 mondial du double, 30 ans après Noah [online]. Eurosport, 2016-06-04 [cit. 2016-06-08]. Dostupné online. (francouzsky) 
  8. POKORNÝ, Petr. Herbert s Mahutem ve Wimbledonu získali druhý grandslamový titul. TenisPortal.cz [online]. 2016-07-09 [cit. 2016-07-10]. Dostupné online. 
  9. Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz, ČTK. Herbert s Mahutem na domácím French Open ovládli třetí grandslam [online]. TenisPortal.cz, 2018-06-09 [cit. 2018-06-10]. Dostupné online. 

Externí odkazy

editovat