Daniil Medveděv

ruský tenista

Daniil Medveděv (rusky Даниил Сергеевич Медведев, Daniil Sergejevič Medveděv; * 11. února 1996 Moskva) je ruský profesionální tenista a vítěz mužské dvouhry US Open 2021. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál třináct singlových turnajů, včetně Turnaje mistrů 2020 . Na challengerech ATP a okruhu ITF získal šest titulů ve dvouhře a čtyři ve čtyřhře.[2]

Daniil Medveděv
Даниил Медведев
Daniil Medveděv, 2019
PřezdívkaMedvěd[1]
StátRuskoRusko Rusko
Datum narození11. února 1996 (25 let)[1]
Místo narozeníMoskva, Rusko[1]
BydlištěMonte Carlo, Monako[1]
Výška198 cm[1]
Váha83 kg[1]
Profesionál od2014[1]
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek19 793 705 USD
Dvouhra
Tituly13 ATP, 1 challenger, 4 Futures
Nejvyšší umístění2. místo (15. března 2021)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Openfinále (2021)
French Openčtvrtfinále (2021)
Wimbledon4. kolo (2021)
US Openvítěz (2021)
Velké turnaje ve dvouhře
Turnaj mistrůvítěz (2020)
Olympijské hryčtvrtfinále (2021)
Čtyřhra
Tituly0 ATP, 4 Futures
Nejvyšší umístění170. místo (19. srpna 2019)
Čtyřhra na Grand Slamu
French Open1. kolo (2017)
US Open1. kolo (2017)
Týmové soutěže
Davis Cup1. kolo (2017)
ATP Cupvítěz (2021)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20210913a13. září 2021
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v březnu 2021 na 2. místě a ve čtyřhře pak v srpnu 2019 na 170. místě. Trénuje ho Gilles Cervara.[1]

Od letního Citi Open 2019 se probojoval do šesti finále v řadě, včetně tří mastersů a grandslamového US Open, kde v pětisetové bitvě podlehl Španělu Rafaelu Nadalovi. Také druhé grandslamové finále na Australian Open 2021 prohrál, když nestačil na srbskou světovou jedničku Novaka Djokoviće.

V ruském daviscupovém týmu debutoval v roce 2017 nišským úvodním kolem světové skupiny proti Srbsku, v němž skrečoval dvouhru během čtvrté sady se světovou dvojkou Novakem Djokovićem. Do listopadu 2021 v soutěži nastoupil k pěti mezistátním utkáním s bilancí 4–2 ve dvouhře a 0–1 ve čtyřhře.[3]

Ruský výběr dovedl v roli jedničky k titulu na ATP Cupu 2021 po finálové výhře nad Itálií 2–0.

Tenisová kariéraEditovat

2011–2016Editovat

V rámci hlavních soutěží událostí okruhu ITF debutoval v březnu 2011, když na moskevském turnaji postoupil z kvalifikace. V úvodním kole dvouhry porazil Dmitrije Sitaka, aby poté podlehl Lotyši Andisu Juskovi.[2] Premiérový singlový titul na challengerech si odvezl ze zářijového Trophée des Alpilles 2016, konaném v Saint-Rémy-de-Provence. V závěrečném duelu soutěže zdolal Belgičana Jorise De Loorea.[1][2]

Na okruhu ATP World Tour debutoval ve čtyřhře říjnového Kremlin Cupu 2015 v rodné Moskvě, kde po boku krajana Aslana Karaceva přehráli v úvodním kole bělorusko-uzbeckou dvojici Aleksandr Buryj a Denis Istomin. Ve čtvrtfinále však odešli poraženi od páru František Čermák a Radu Albot. Prvním singlovou hlavní soutěží se stal květnový Open de Nice Côte d’Azur 2016, kde prošel kvalifikačním sítem. V dramatické třísetové bitvě úvodního zápasu podlehl Argentinci Guidu Pellovi až v tiebreaku závěrečné sady.

Premiérový kariérní vyhraný zápas na túře ATP dosáhl na travnatém Ricoh Open 2016 v 's-Hertogenboschi, na němž opět postoupil z kvalifikace. V prvním kole na něj uhrál jen čtyři gamy argentinský antukář Horacio Zeballos. Následně skončil na raketě Francouze Adriana Mannarina ve dvou sadách. V rámci série ATP Masters odehrál první utkání v dubnové kvalifikaci Monte-Carlo Rolex Masters 2016, kde jej přehrál nejvýše nasazený Španěl Marcel Granollers.[1]

Bodový zisk ze semifinále bratislavského challengeru Slovak Open 2016, v němž podlehl Rumunu Mariusu Copilovi ve dvou zkrácených hrách, mu zajistil debutový posun do elitní stovky žebříčku ATP, když 14. listopadu 2016 figuroval na 98. místě.[1]

2017–2019Editovat

Do premiérového semifinále i finále na okruhu ATP Tour postoupil, jako 99. hráč žebříčku, na lednovém Aircel Chennai Open 2017 v Čennaí, v němž jej přehrál druhý nasazený Španěl Roberto Bautista Agut po dvousetovém průběhu 6–3 a 6–4.[4][1]

Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenal v mužském singlu Australian Open 2017. V úvodním kole však nenašel recept na amerického kvalifikanta Ernesta Escobeda, s nímž odešel poražen po čtyřech setech.[1]

Čtvrtfinále si zahrál na travnatém Ricoh Open 2017, kde vyřadil šestého nasazeného Robina Haaseho a Thanasiho Kokkinakise, než jej zastavil Chorvat Ivo Karlović. Navazující AEGON Championships 2017 znamenal vítězství nad Nicolasem Mahutem a opět Kokkinakisem, aby skončil na raketě turnajové šestky Grigora Dimitrova ve čtvrtfinále. Dobrou formu na travnatém povrchu potvrdil semifinálem na AEGON International 2017 v Eastbourne, v němž podlehl světové čtyřce Novaku Djokovićovi. Ve Wimbledonu 2017 pak v úvodním kole vyřadil třetího hráče světa Stana Wawrinku po čtyřsetovém průběhu. Ve druhé fázi však nestačil po pětisetové bitvě na kvalifikanta Rubena Bemelmanse.[1]

První titul na túře ATP si odvezl jako 21letý z lednového Sydney International 2018, na němž postoupil do hlavní soutěže z kvalifikace. V roli 84. hráče žebříčku si ve finále poradil s 18letým Australanem Alexem de Minaurem, figurujícím na 134. pozici, po třísetovém průběhu.[5] Druhou trofej přidal na srpnovém Winston-Salem Open 2018, kde ve finále zdolal americkou turnajovou osmičku Steva Johnsona po dvousetovém průběhu. Turnajem prošel bez ztráty sady. Bodový zisk jej posunul na nové kariérní maximum, když mu v žebříčku ATP patřila 36. příčka.[6] Třetí sezónní titul vybojoval na říjnovém Rakuten Japan Open Tennis Championships 2018 v Tokiu, kde postoupil do hlavní soutěže opět z kvalifikace. Ve finálovém duelu za 64 minut přehrál japonskou turnajovou trojku Keie Nišikoriho po dvousetovém průběhu. Po dohrání mu nově patřilo 22. místo, čímž se poprvé v kariéře stal ruskou jedničkou.[7]

Do prvního finále v sérii Masters postoupil na montréalském Rogers Cupu 2019 po výhře nad krajanem a světovou osmičkou Karenem Chačanovem. V boji o titul však podlehl obhájci trofeje Rafaelu Nadalovi, který mu dovolil uhrát jen tři hry. Bodový zisk jej posunul na nové kariérní maximum, když na 8. místě vystřídal Chačanova.[8] Na navazujícím turnaji, srpnovém Western & Southern Open 2019Cincinnati, v semifinále přehrál světovou jedničku Novaka Djokoviće ve třech setech. Ve finále pak za 100 minut zdolal 28letou belgickou turnajovou šestnáctku Davida Goffina po dvousetovém průběhu. Pátý singlový titul na túře ATP Tour znamenal první trofej ze série Masters. Navázal tak na finále z předchozích dvou událostí ve Washingtonu a Montréalu, z nichž odešel poražen. Celkově 44. vítězným utkáním se posunul do čela statistik vyhraných zápasů v roce 2019. Získané body mu zajistily debutové zařazení do elitní světové pětky, jíž uzavíral na 5. příčce.[9] Čtvrté finále v řadě, a první grandslamové, odehrál na US Open, v němž jej po pětisetové bitvě trvající téměř pět hodin zdolala světová dvojka Rafael Nadal. V celé sérii US Open tak dosáhl zápasovou bilanci 20–3 a bodový zisk jej posunul na 4. místo světové klasifikace.[10]

Na říjnovém Shanghai Rolex Masters 2019 prošel do šestého finále v řadě. V zápase o titul přehrál 22letou německou turnajovou pětku Alexandra Zvereva po dvousetovém průběhu. Pasivní bilanci vzájemných utkání tak snížil na 1–4 a získal druhý Masters. Z posledních dvaceti tří zápasů měl bilanci 22–1.[11]

Od roku 2020Editovat

Po srpnovém obnovení ATP Tour nastoupil jako obhájce vítězství do Western & Southern Open výjimečně hraném v dějišti US Open Národním tenisovém centru Billie Jean Kingové. Ve čtvrtfinále ho vyřadil Roberto Bautista Agut. Na navazujícím US Open postoupil suverénně bez ztráty setu do semifinále, když jediným obtížnějším zápasem se stalo čtvrtfinále proti Rubljovovi, kde zvládl dvě zkrácené hry. V semifinále podlehl pozdějšímu vítězovi Thiemovi, když tentokrát dva tiebreaky nezvládl.[12]

Bez výhry odešel z netradiční podzimní antukové šňůry, když v prvních kolech prohrál na Hamburg European Open a i na French Open, kde jej vyřadil Márton Fucsovics.[13] I počtvrté tak v hlavní soutěži pařížského grandslamu nevyhrál ani zápas a prohrál šestý zápas na antuce v řadě.

Zlepšenou formou se prezentoval po návratu na tvrdý povrch. Na Rolex Paris Masters postoupil po více než roce do finále turnaje ATP, ve kterém otočil zápas s Němcem Zverevem a připsal si devátý kariérní titul a třetí z kategorie Masters.[14] Podruhé v řadě se kvalifikoval na závěrečný Turnaj mistrů. Ve skupině Tokio 1970 vyhrál všechny své zápasy, když mu Schwartzman, světová jednička Djoković a ani Zverev nedokázali vzít set. V semifinále otočil duel se španělskou světovou dvojkou Nadalem, který na konci druhého setu dokonce servíroval na postup.[15] Ve finále pak oplatil po 2 hodinách 42 minutách newyorskou porážku světové trojce Thiemovi. Stal se tak prvním první hráčem od vítězství Davida Nalbandiana na Masters Madrid 2007 a vůbec prvním na Turnaji mistrů, který cestou za titulem porazil první tři hráče světové klasifikace a po Nikolaji Davyděnkovi druhým ruským šampionem turnaje.[16]

Na úvod únorového australského léta 2021 pomohl Rusům k vítězství na druhém ročníku ATP Cupu. Na turnaji prodloužil šňůru neporazitelnosti z konce předešlé seźony na 14 utkání, když porazil zaznamenal čtyři výhry včetně tří nad hráči z první světové desítky – Schwartzmanem, Zverevem a Berrettinim.[17] Do druhého grandslamového finále došel na Australian Open 2021. Cestou do něj ztratil pouze dva sety, když mu ve třetím kole málem nestačil náskok 2–0 na sety proti Filipu Krajinovićovi. Ve čtvrtfinále přehrál krajana Rubljova a v semifinále pak Tsitsipase. Stal se tak na Australian Open prvním ruským finalistou od Marata Safina v roce 2005. V boji o titul nestačil na světovou jedničku Novaka Djokoviće ve třech setech.[18] Bodový zisk mu zajistil premiérový posun na 3. místo žebříčku ATP před Thiema.[19] Desátou trofej si připsal na březnovém Open 13 Provence 2021 v Marseille. V závěrečném duelu zdolal Francouze Pierra-Huguese Herberta po těsném třísetovém průběhu.[20] Po skončení se poprvé v kariéře posunul na 2. místo žebříčku ATP, kde vystřídal Rafaela Nadala. Po 15 letech se tak světovou dvojkou stal jiný hráč než člen tzv. Velké čtyřky – Federer, Djoković, Nadal či Murray. Naposledy předtím byl takovým tenistou Lleyton Hewitt ve vydání z 18. července 2005.[21][22]

První grandslam kariéry vybojoval z pozice druhého muže žebříku na US Open 2021. Na cestě za titulem ztratil jediný set ve čtvrtfinále, s nizozemským kvalifikantem Boticem van de Zandschulpem, a celkově si prohrál jen sedm podání. V semifinále vyřadil Kanaďana Félixe Augera-Aliassimeho. V boji o titul oplatil světové jedničce Novaku Djokovićovi finálovou prohru z Australian Open 2021. Po Kafelnikovi a Safinovi se stal třetím ruským šampionem na turnajích velké čtyřky a prvním od Safinova triumfu na Australian Open 2005. Do New Yorku zavítal jako jeden z hlavních favoritů, když v letech 2018–2021 představoval nejúspěšnějšího tenistu na tvrdém povrchu, s nejvyšším počtem 12 titulů, 17 finále a 147 vyhraných zápasů.[23][24]

Soukromý životEditovat

V roce 2019 se jeho manželkou stala Ruska Darja Medveděvová, pocházející také z Moskvy, která hrála závodní tenis do osmnácti let.[25]

Finále na Grand SlamuEditovat

Mužská dvouhra: 3 (1–2)Editovat

Stav rok turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Finalista 2019 US Open tvrdý   Rafael Nadal 5–7, 3–6, 7–5, 6–4, 4–6
Finalista 2021 Australian Open tvrdý   Novak Djoković 5–7, 2–6, 2–6
Vítěz 2021 US Open tvrdý   Novak Djoković 6–4, 6–4, 6–4

Finále na okruhu ATP TourEditovat

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (1–2 D)
Turnaj mistrů (1–0 D)
ATP Tour Masters 1000 (4–1 D)
ATP Tour 500 (1–2 D)
ATP Tour 250 (6–2 D)

Dvouhra: 20 (13–7)Editovat

Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Finalista 1. 8. ledna 2017 Čennaí, Indie tvrdý   Roberto Bautista Agut 3–6, 4–6
Vítěz 1. 13. ledna 2018 Sydney, Austrálie tvrdý   Alex de Minaur 1–6, 6–4, 7–5
Vítěz 2. 26. srpna 2018 Winston-Salem, Spojené státy tvrdý   Steve Johnson 6–4, 6–4
Vítěz 3. 7. října 2018 Tokio, Japonsko tvrdý   Kei Nišikori 6–2, 6–4
Finalista 2. 6. ledna 2019 Brisbane, Austrálie tvrdý   Kei Nišikori 4–6, 6–3, 2–6
Vítěz 4. 10. února 2019 Sofie, Bulharsko tvrdý   Márton Fucsovics 6–4, 6–3
Finalista 3. 28. dubna 2018 Barcelona, Španělsko antuka   Dominic Thiem 4–6, 0–6
Finalista 4. 4. srpna 2019 Washington, D.C., Spojené státy tvrdý   Nick Kyrgios 6–7(6–8), 6–7(4–7)
Finalista 5. 11. srpna 2019 Montréal, Kanada tvrdý   Rafael Nadal 3–6, 0–6
Vítěz 5. 18. srpna 2019 Cincinnati, Spojené státy tvrdý   David Goffin 7–6(7–3), 6–4
Finalista 6. 8. září 2019 US Open, New York, Spojené státy tvrdý   Rafael Nadal 5–7, 3–6, 7–5, 6–4, 4–6
Vítěz 6. 22. září 2019 Petrohrad, Rusko tvrdý (h)   Borna Ćorić 6–3, 6–1
Vítěz 7. 13. října 2019 Šanghaj, Čína tvrdý   Alexander Zverev 6–4, 6–1
Vítěz 8. 8. listopadu 2020 Paříž, Francie tvrdý (h)   Alexander Zverev 5–7, 6–4, 6–1
Vítěz 9. 22. listopadu 2020 Turnaj mistrů, Londýn, Velká Británie tvrdý (h)   Dominic Thiem 4–6, 7–6(7–2), 6–4
Finalista 7. 21. února 2021 Australian Open, Melbourne, Austrálie tvrdý   Novak Djoković 5–7, 2–6, 2–6
Vítěz 10. 14. března 2021 Marseille, France tvrdý (h)   Pierre-Hugues Herbert 6–4, 6–7(4–7), 6–4
Vítěz 11. 26. června 2021 Mallorca, Španělsko tráva   Sam Querrey 6–4, 6–2
Vítěz 12. 15. srpna 2021 Toronto, Kanada tvrdý   Reilly Opelka 6–4, 6–3
Vítěz 13. 12. září 2021 US Open, New York, Spojené státy tvrdý   Novak Djoković 6–4, 6–4, 6–4

Finále soutěží družstev: 1 (1–0)Editovat

Stav č. soutěž povrch spoluhráči soupeři ve finále výsledek
Vítěz 1. 2.–7. února 2021
ATP Cup
Melbourne, Austrálie
tvrdý   Andrej Rubljov
  Aslan Karacev
  Jevgenij Donskoj
  Matteo Berrettini
  Fabio Fognini
  Simone Bolelli
  Andrea Vavassori
  Vincenzo Santopadre
2–0

Finále na challengerech ATP a okruhu FuturesEditovat

Legenda
Challengery (1–1 D)
Futures (4–0 D; 4–6 Č)

Dvouhra: 6 (5–1)Editovat

Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Vítěz 1. 10. srpna 2014 Telavi, Gruzie antuka   Gianluca Mager 3–6, 6–2, 6–2
Vítěz 2. 12. dubna 2015 Marsá al-Qantáwí, Tunisko tvrdý   Tom Jomby 6–4, 6–0
Vítěz 3. 30. května 2015 Moskva, Rusko antuka   Ivan Gachov 6–4, 6–1
Vítěz 4. 20. února 2016 Trimbach, Švýcarsko koberec (h)   Adrien Bossel 6–1, 6–3
Finalista 1. 13. srpna 2016 Portorož, Slovinsko tvrdý   Florian Mayer 1–6, 2–6
Vítěz 5. 11. září 2016 Saint-Rémy-de-Provence, Francie tvrdý   Joris De Loore 6–3, 6–3

Čtyřhra: 10 (4–6)Editovat

Stav datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Vítěz 2. srpna 2014 Telavi, Gruzie antuka   Florent Diep   Emanuele Molina
  Riccardo Sinicropi
6–1, 4–6, [10–3]
Vítěz 12. září 2014 Mylhúzy, Francie tvrdý (h)   Karen Chačanov   Olivier Charroin
  Elie Rousset
7–6(7–5), 4–6, [10–7]
Finalista 31. ledna 2015 Marsá al-Qantáwí, Tunisko tvrdý   Alexandar Lazov   Riccardo Ghedin
  Claudio Grassi
6–4, 6–7(2–7), [4–10]
Finalista 7. února 2015 Marsá al-Qantáwí, Tunisko tvrdý   Alexandar Lazov   Peter Heller
  Dominic Weidinger
3–6, 3–6
Finalista 11. dubna 2015 Marsá al-Qantáwí, Tunisko tvrdý   Remy Chala   Anis Ghorbel
  Vasko Mladenov
6–4, 1–6, [9–11]
Vítěz 1. května 2015 Grasse, Francie antuka   Julien Dubail   Maxime Chazal
  Jérôme Inzerillo
6–4, 6–4
Finalista 19. června 2015 Kazaň, Rusko antuka   Vladimir Užilovskij   Maxim Dubarenco
  Vladyslav Manafov
3–6, 6–4, [6–10]
Finalista 17. července 2015 Saint-Gervais-les-Bains, Francie antuka   Čang Č'-čen   Caio Silva
  Ricardo Urzua-Rivera
6–7(4–7), 1–6
Finalista 21. srpna 2015 Minsk, Bělorusko tvrdý   Čang Č'-čen   Jegor Gerasimov
  Ilja Ivaška
1–6, 3–6
Vítěz 5. března 2016 Lille, Francie tvrdý (h)   Denis Macukjevič   David Pel
  Antal van der Duim
7–6(7–5), 4–6, [11–9]

Chronologie výsledků na Grand SlamuEditovat

DvouhraEditovat

Turnaj 2016 2017 2018 2019 2020 2021 SR V–P
Australian Open A 1R 2R 4R 4R F 0 / 5 13–5
French Open A 1R 1R 1R 1R ČF 0 / 5 4–5
Wimbledon Q3 2R 3R 3R NH 4R 0 / 4 8–4
US Open Q1 1R 3R F SF Vítěz 1 / 5 20–4
výhry–prohry 0–0 1–4 5–4 11–4 8–3 20–3 1 / 19 45–18
Legenda
SR poměr vyhraných turnajů
ku všem odehraným
W–L
V–P
výhry–prohry
NH daný rok se turnaj nekonal A turnaje se hráč nezúčastnil
1Q / LQ prohra v (kole) kvalifikace 1k / 1R prohra v daném kole turnaje
QF / ČF prohra ve čtvrtfinále SF prohra v semifinále
F prohra ve finále Vítěz vítězství v turnaji

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Daniil Medvedev na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g h i j k l m n Daniil Medveděv na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 20210315a15. března 2021
  2. a b c Daniil Medveděv na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20210315a15. března 2021
  3. Daniil Medveděv na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 20210315a15. března 2021
  4. Petr Pokorný. Bautista ve finále v Čennaí porazil ruského mladíka Medvěděva [online]. Tenisportal.cz, 2017-01-08 [cit. 2017-01-10]. Dostupné online. (česky) 
  5. Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Medvěděv v Sydney otočil finále proti De Minaurovi a je poprvé šampionem [online]. TenisPortal.cz, 2018-01-13 [cit. 2018-01-14]. Dostupné online. 
  6. Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Medveděv ve Winston Salemu neztratil ani set a má druhý titul [online]. TenisPortal.cz, 2018-08-26 [cit. 2018-08-27]. Dostupné online. 
  7. Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Medveděv poprvé vyhrál turnaj ATP 500. V Tokiu si poradil i s Nišikorim [online]. TenisPortal.cz, 2018-10-07 [cit. 2018-10-09]. Dostupné online. 
  8. Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Nadal smetl Medveděva a popáté ovládl Rogers Cup. Z Masters má 35. titul [online]. TenisPortal.cz, 2019-08-12 [cit. 2019-08-12]. Dostupné online. 
  9. Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Rozjetý Medveděv si v Cincinnati došel pro první titul z Masters [online]. TenisPortal.cz, 2019-08-19 [cit. 2019-08-24]. Dostupné online. 
  10. Ondřej Jirásek, TenisPortal.cz. Nadal v pětisetové bitvě přemohl Medveděva, počtvrté ovládl US Open a má 19 grandslamový titul [online]. Tenisportal.cz, 2019-09-09 [cit. 2019-09-09]. Dostupné online. 
  11. Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Medveděv vyhrál Masters v Šanghaji. Ve finále na pátý pokus porazil Zvereva [online]. TenisPortal.cz, 2019-10-13 [cit. 2019-10-14]. Dostupné online. 
  12. JIRÁSEK, Ondřej. Thiem v souboji největších favoritů s Medveděvem neztratil set. Ve svém prvním finále na US Open se utká se Zverevem. TenisPortal.cz [online]. 2020-09-12 [cit. 2021-09-07]. Dostupné online. 
  13. ZABLOUDIL, Luboš. Medveděv v Paříži nevyhrál ani na čtvrtý pokus. Fucsovics si proti Rusovi připsal životní skalp. TenisPortal.cz [online]. 2020-09-29 [cit. 2021-09-07]. Dostupné online. 
  14. Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Medveděv v Paříži otočil své první letošní finále proti Zverevovi a má 3. titul z Masters [online]. TenisPortal.cz, 2020-11-08 [cit. 2020-09-07]. Dostupné online. 
  15. ZABLOUDIL, Luboš. Medveděv otočil duel s Nadalem a postoupil do finále Turnaje mistrů. TenisPortal.cz [online]. 2020-11-21 [cit. 2021-09-07]. Dostupné online. 
  16. Giant Killer! Medvedev Takes Nitto ATP Finals Title [online]. ATP Tour, Inc., 2019-11-22 [cit. 2021-09-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. Rusko - Itálie 2:0, Rubljov s Medveděvem deklasovali své soupeře a slaví zisk prestižního ATP Cupu. www.sport.cz [online]. 2021-02-07 [cit. 2021-09-07]. Dostupné online. 
  18. Dominant Novak Djokovic Seals Historic Ninth Australian Open Crown [online]. ATP Tour, Inc., 2021-02-21 [cit. 2021-02-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. 9 finále, 9 výher. Djokovič v Melbourne přehrál Medveděva a slaví 18. grandslamový titul. TenisPortal.cz [online]. LiveSport, 2021-02-21 [cit. 2021-02-21]. Dostupné online. 
  20. Daniil Medvedev Ends Pierre-Hugues Herbert’s Run, Earns 10th Title [online]. ATP Tour, Inc., 2021-03-14 [cit. 2021-03-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. Medvedev set to become world No 2 and break 15-year record in men's tennis [online]. news.co.uk, 2021-03-07 [cit. 2021-03-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. Daniil Medvedev to end 'Big Four' rankings domination by nudging ahead of Rafael Nadal. www.timesnownews.com [online]. 2021-03-07 [cit. 2021-03-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. JIRÁSEK, Ondřej. Medveděv znemožnil Djokovičovi dosáhnout kalendářního Grand Slamu a na US Open slaví první grandslamový titul!. TenisPortal.cz [online]. 2021-09-12 [cit. 2021-09-13]. Dostupné online. 
  24. Daniil Medvedev Stuns Novak Djokovic For US Open Title [online]. ATP Tour, Inc., 2021-09-12 [cit. 2021-09-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  25. Who is Daniil Medvedev's Wife Daria Medvedeva? [online]. www.essentiallysports.com, 2019-12-21 [cit. 2021-03-15]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazyEditovat