Radu Albot

moldavský tenista

Radu Albot (moldavskou cyrilicí: Раду Албот, * 11. listopadu 1989 Kišiněv) je moldavský profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál jeden singlový a jeden deblový turnaj. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal dvacet tři titulů ve dvouhře a sedmnáct ve čtyřhře.[2]

Radu Albot
Radu Albot ve Wimbledonu 2023
Radu Albot ve Wimbledonu 2023
StátMoldavskoMoldavsko Moldavsko
Datum narození11. listopadu 1989 (34 let)[1]
Místo narozeníKišiněv, Moldavsko, Sovětský svaz[1]
BydlištěKišiněv, Moldavsko[1]
Výška175 cm[1]
Hmotnost69 kg[1]
Profesionál od2008[1]
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek5 022 641 USD
Tenisová raketaYonex
Dvouhra
Poměr zápasů93–126
Tituly1 ATP, 9 challengerů, 14 Futures
Nejvyšší umístění39. místo (5. srpna 2019)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open3. kolo (2021, 2022)
French Open2. kolo (2018, 2019, 2020, 2023)
Wimbledon3. kolo (2018)
US Open3. kolo (2017)
Velké turnaje ve dvouhře
Olympijské hry2. kolo (2016)
Čtyřhra
Poměr zápasů49–69
Tituly1 ATP, 10 challengerů, 7 Futures
Nejvyšší umístění56. místo (29. dubna 2019)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open3. kolo (2018, 2019)
French Openčtvrtfinále (2015)
Wimbledon3. kolo (2022)
US Opensemifinále (2018)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20231211a11. prosince 2023
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v srpnu 2019 na 39. místě a ve čtyřhře v dubnu téhož roku na 56. místě. Na juniorském kombinovaném žebříčku ITF nejvýše figuroval v lednu 2007 na 11. příčce. Trénuje ho Magnus Tideman.[1]

Na nejvyšší grandslamové úrovni nejdále postoupil do semifinále čtyřhry US Open 2018, kde hráli s Malekem Džazírím z pozice náhradníků.

V moldavském daviscupovém týmu debutoval v roce 2007 utkáním 3. skupiny euroafrické zóny proti Bosně a Hercegovině, v němž prohrál po boku Jevgenije Plugarjova čtyřhru. Moldavané zvítězili 2:1 na zápasy. Do září 2020 v soutěži nastoupil k dvaceti devíti mezistátním utkáním s bilancí 28–8 ve dvouhře a 13–9 ve čtyřhře.[3]

Moldavsko reprezentoval na Letních olympijských hrách 2016 v Riu de Janeiru, když do mužské dvouhry obdržel divokou kartu od ITF. Po výhře nad Teimurazem Gabašvilim jej ve druhém kole vyřadil devátý nasazený Chorvat Marin Čilić ve dvou setech.

Tenisová kariéra editovat

V rámci hlavních soutěží událostí okruhu ITF debutoval v srpnu 2006, když na turnaji v rumunském Aradu postoupil z kvalifikace. V úvodním kole pak podlehl Adrianu Cruciatovi.[2] Na challengerech odehrál první turnaj o necelý měsíc dříve, když nastoupil do temešvárské čtyřhry s Rumunem Mirteou, aby soutěž opustili v první fázi. Premiérový singlový titul v této úrovni vybojoval na ferganském challengeru 2013 v Uzbekistánu, kde ve finále přehrál srbského hráče Iliju Bozoljace po třísetovém průběhu. Ve čtyřhře triumfoval již na tureckém Mersin Cupu 2012 s Ukrajincem Denysem Molčanovem. Průnik mezi sto nejlepších tenistů zaznamenal 27. července 2015 po prohraném finálovém duelu na poznaňském challengeru, když mu na žebříčku ATP patřila 100. příčka.[1][2]

 
Bekhend na French Open 2022

Na okruhu ATP World Tour debutoval lednovým Aircel Chennai Open 2014 v Čennaí. Z pozice kvalifikanta vypadl v úvodním kole dvouhry s šestým nasazeným Španělem Marcelem Granollersem ve třech setech.[1] Premiérový kariérní vyhraný zápas v této úrovni dosáhl na červencovém Swedish Open 2014 v Bastadu po vyřazení Francouze Kennyho de Scheppera. Následně odešel poražen od argentinské turnajové sedmičky Carlose Berlocqa. Do prvního čtvrtfinále se podíval na úvodním ročníku travnatého Antalya Open 2017 po výhrách nad Portugalcem Joãem Sousou a druhým nasazeným Paolem Lorenzim, aby jej zastavil Andreas Seppi. V rámci série ATP Masters odehrál první utkání na BNP Paribas Open 2017 v Indian Wells po zvládnuté kvalifikaci. Na úvod jej vyřadil francouzský hráč Jérémy Chardy. Na navazujícím Miami Open 2017 mu stopku v úvodním zápase vystavil Seppi.[1][2]

Do premiérového finále na okruhu ATP Tour postoupil na květnovém Istanbul Open 2015, kde v páru se Srbem Dušanem Lajovićem ovládli deblovou soutěž po dvousetovém vítězství nad švédsko-rakouským párem Robert Lindstedt a Jürgen Melzer. Na moskevském Kremlin Cupu 2015 skončili s Františkem Čermákem jako poražení finalisté čtyřhry, když nestačili na ruskou dvojici Andrej Rubljov a Dmitrij Tursunov až v rozhodujícím supertiebreaku.[1][2]

Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenal v mužském singlu US Open 2014 po zvládnuté tříkolové kvalifikaci, v níž na jeho raketě zůstali Francouz Grégoire Burquier, Maďar Márton Fucsovics a Brit James Ward. Ve dvouhře jej pak na úvod vyřadil dvacátý šestý nasazený Francouz Gilles Simon. Do třetíto kola dvouhry se poprvé probojoval jako kvalifikant na US Open 2017, když zdolal zástupce amerického tenisu Ernesta Escobeda a po pětisetové bitvě i Tchajwance Lu Jan-suna. Poté podlehl turnajové sedmnáctce Samu Querreymu. V mužské čtyřhře French Open 2015 prošel s Lukášem Rosolem do čtvrtfinále, kde jejich cestu pavoukem zastavil šestý nasazený pár Italů Simone Bolelli a Fabio Fognini.[1][2]

Osobní život editovat

Dne 19. dubna 2020 se stal otcem, když jeho partnerka Doina porodila dceru Adeline.[4]

Vyznamenání editovat

Finále na okruhu ATP Tour editovat

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0)
Turnaj mistrů (0)
ATP Tour Masters 1000 (0)
ATP Tour 500 (0)
ATP Tour 250 (1–0 D; 1–1 Č)

Dvouhra: 1 (1–0) editovat

Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Vítěz 1. 24. února 2019 Delray Beach, Spojené státy tvrdý   Dan Evans 3–6, 6–3, 7–6(9–7)

Čtyřhra: 2 (1–1) editovat

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Vítěz 1. 3. května 2015 Istanbul, Turecko antuka   Dušan Lajović   Robert Lindstedt
  Jürgen Melzer
6–4, 7–6(7–2)
Finalista 1. 25. října 2015 Moskva, Rusko tvrdý (h)   František Čermák   Andrej Rubljov
  Dmitrij Tursunov
6–2, 1–6, [6–10]

Tituly na challengerech ATP a okruhu Futures editovat

Legenda
Challengery (9 D; 10 Č)
Futures (14 D; 7 Č)

Dvouhra (23) editovat

č. datum turnaj povrch poražený finalista výsledek
1. říjen 2010 Antalya, Turecko tvrdý   Denys Molčanov 6–3, 4–6, 7–5
2. únor 2011 Antalya, Turecko antuka   Ruan Roelofse 7–5, 6–4
3. březen 2011 Antalya, Turecko tvrdý   Alejandro González 7–5, 6–3
4. duben 2011 Antalya, Turecko tvrdý   Yannik Reuter 6–3, 7–6(7–1)
5. duben 2011 Antalya, Turecko tvrdý   Peter Gojowczyk 6–3, 6–2
6. květen 2011 Cesena, Itálie antuka   Walter Trusendi 2–6, 6–2, 7–6(7–1)
7. únor 2012 Antalya, Turecko tvrdý   Alexandr Lobkov 7–6(7–5), 6–3
8. únor 2012 Antalya, Turecko tvrdý   Ádám Kellner 7–6(7–5), 6–2
9. březen 2012 Antalya, Turecko tvrdý   Sergio Gutierrez-Ferrol 6–1, 6–3
10. duben 2012 Antalya, Turecko tvrdý   Tomislav Brkić 6–1, 4–6, 6–1
11. duben 2012 Antalya, Turecko tvrdý   Tomislav Brkić 3–6, 6–4, 7–6(7–3)
12. květen 2012 Bacău, Rumunsko antuka   Roman Borvanov 7–5, 6–4
13. únor 2013 Antalya, Turecko tvrdý   Reid Carleton 6–1, 6–4
14. březen 2013 Antalya, Turecko tvrdý   Marsel İlhan 6–3, 3–6, 7–6(9–7)
1. září 2013 Fergana, Uzbekistán tvrdý   Ilija Bozoljac 7–6(11–9), 6–7(3–7), 6–1
2. únor 2015 Kalkata, Indie tvrdý   James Duckworth 7–6(7–0), 6–1
3. červen 2016 Fürth, Německo tvrdý   Jan-Lennard Struff 6-3, 6-4
4. červen 2016 Fergana, Uzbekistán tvrdý   Konstantin Kravčuk 6-4, 6-2
5. červenec 2016 Poznaň, Polsko antuka   Clement Geens 6-2, 6-4
6. listopad 2017 Šen-čen, ČLR tvrdý   Hubert Hurkacz 7–6(8–6), 6–7(3–7), 6–4
7. říjen 2018 Liou-čou, ČLR tvrdý   Miomir Kecmanović 6–2, 4–6, 6–3
8. listopad 2021 Pau, Francie tvrdý (h)   Jiří Lehečka 6–2, 7–6(7-5)
9. září 2022 Istanbul, Turecko tvrdý   Lukáš Rosol 6–2, 6–0

Čtyřhra (17) editovat

č. datum turnaj povrch spoluhráč poražení finalisté výsledek
1. červenec 2008 Oradea, Rumunsko antuka   Andrei Ciumac   Steven Goh
  Zakary van Min
7–6(7–5), 6–7(5–7), [10–3]
2. květen 2009 Bukurešť, Rumunsko antuka   Andrei Ciumac   Florin Mergea
  Costin Pavăl
6–1, 6–2
3. srpen2009 Kempten, Německo antuka   Jiří Školoudík   James Lemke
  Richard Waite
6–1, 6–2
4. květen 2010 Pitești, Rumunsko antuka   Andrei Ciumac   Ivan Anikanov
  Artem Smirnov
2–6, 6–3, [10–7]
5. březen 2011 Antalya, Turecko antuka   Denys Molčanov   Roman Jebavý
  Adrian Sikora
6–7(3–7), 6–3, [12–10]
6. květen 2011 Aosta, Itálie Clay   Jasutaka Učijama   Hiroki Morija
  Šuiči Sekiguči
4–6, 7–5, [10–7]
1. duben 2012 Mersin, Turecko antuka   Denys Molčanov   Alessandro Motti
  Simone Vagnozzi
6–0, 6–2
2. květen 2012 Ostrava, Česko antuka   Teimuraz Gabašvili   Adam Pavlásek
  Jiří Veselý
7–5, 5–7, [10–8]
3. říjen 2013 Kazaň, Rusko tvrdý   Farruch Dustov   Jegor Gerasimov
  Dzmitrij Žyrmont
6–2, 6–7(3–7), [10–7]
7. březen 2014 Kanton, ČLR tvrdý   Christopher Rungkat   Claudio Grassi
  Ricadro Ghedin
1–6, 7–5, [10–7]
4. duben 2014 Mersin, Turecko antuka   Jaroslav Pospíšil   Thomas Fabbiano
  Matteo Viola
7–6(9–7), 6–1
5. květen 2014 Řím, Itálie antuka   Artem Sitak   Andrea Arnaboldi
  Flavio Cipolla
4–6, 6–2, [11–9]
6. červenec 2014 Poznań, Polsko antuka   Adam Pavlásek   Tomasz Bednarek
  Henri Kontinen
7–5, 2–6, [10–8]
7. srpen 2014 San Marino, San Marino antuka   Enrique López-Pérez   Franko Škugor
  Adrian Ungur
6–4, 6–1
8. únor 2015 Launceston, Austrálie tvrdý   Mitchell Krueger   Adam Hubble
  Jose Rubin Statham
3–6, 7–5, [11–9]
9. říjen 2017 Ning-po, Čína tvrdý   Rubin Statham   Džívan Nedunčežijan
  Christopher Rungkat
7–5, 6–3[
10. září 2021 Istanbul, Turecko tvrdý   Alexander Cozbinov   Antonio Šančić
  Artem Sitak
4–6, 7–5, [11–9]

Odkazy editovat

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Radu Albot na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g h i j k l Radu Albot na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 20190501a1. května 2019
  2. a b c d e f Radu Albot na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 0.9976426214050609a9. června 202
  3. Radu Albot na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 20220609a9. června 2022
  4. Becoming A Father: The New Role In Radu Albot’s Life. www.atptour.com [online]. [cit. 2022-05-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Президент Николае Тимофти подписал указ о награждении теннисиста Раду Албота медалью. www.presedinte.md [online]. [cit. 2020-07-12]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy editovat