Paolo Lorenzi
Paolo Lorenzi (* 15. prosince 1981 Řím) je italský profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál jeden singlový a jeden deblový turnaj. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal do září 2019 dvacet osm titulů ve dvouhře a osm ve čtyřhře.[2]
Paolo Lorenzi | |
---|---|
Paolo Lorenzi ve Wimbledonu 2018 | |
Stát | Itálie |
Datum narození | 15. prosince 1985 (38 let) |
Místo narození | Řím, Itálie |
Bydliště | Sarasota, FL, Spojené státy |
Výška | 183 cm[1] |
Hmotnost | 78 kg[1] |
Profesionál od | 2003[1] |
Držení rakety | pravou rukou, bekhend obouruč |
Výdělek | 4 747 136 USD |
Dvouhra | |
Poměr zápasů | 110–185 |
Tituly | 1 ATP, 21 challengerů, 7 Futures |
Nejvyšší umístění | 33. místo (15. ledna 2017) |
Dvouhra na Grand Slamu | |
Australian Open | 2. kolo (2015, 2017) |
French Open | 2. kolo (2017) |
Wimbledon | 2. kolo (2017, 2018) |
US Open | 4. kolo (2017) |
Velké turnaje ve dvouhře | |
Olympijské hry | 2. kolo (2016) |
Čtyřhra | |
Poměr zápasů | 44–108 |
Tituly | 1 ATP, 6 challengerů, 2 Futures |
Nejvyšší umístění | 82. místo (29. ledna 2018) |
Čtyřhra na Grand Slamu | |
Australian Open | 2. kolo (2013) |
French Open | čtvrtfinále (2017) |
Wimbledon | 1. kolo (2011, 2012, 2013, 2014, 2016, 2017, 2018) |
US Open | 2. kolo (2017) |
Týmové soutěže | |
Davis Cup | čtvrtfinále (2016, 2017) |
Údaje v infoboxu aktualizovány dne Některá data mohou pocházet z datové položky. | 25. srpna 2019
Na žebříčku ATP byl nejvýše ve dvouhře klasifikován v lednu 2017 na 33. místě a ve čtyřhře pak v lednu 2018 roku na 82. místě. Trénují ho Walter Grinovero a Martin Rodriguez. Dříve tuto roli plnil Claudio Galoppini.[1]
V italském daviscupovém týmu debutoval v roce 2010 čtvrtfinálem 1. skupiny zóny Evropy a Afriky proti Nizozemsku, v němž vyhrál dvouhru nad Igorem Sijslingem. Italové zvítězili 4:1 na zápasy. Do listopadu 2019 v soutěži nastoupil k sedmi mezistátním utkáním s bilancí 5–4 ve dvouhře a 0–1 ve čtyřhře.[3]
Itálii reprezentoval na Letních olympijských hrách 2016 v Riu de Janeiru. V mužské dvouhře jej ve druhém kole vyřadil desátý nasazený Španěl Roberto Bautista Agut.
Tenisová kariéra
editovatNa grandslamu nezvládl dvacet třikrát kvalifikaci, než v roce 2014 postoupil do hlavní soutěže French Open. Před prvním vítězným utkáním dvouhry, na US Open 2014 proti Jošihitu Nišiokovi, prohrál třináctkrát v úvodním kole grandslamu. Do třetího kola premiérově prošel na US Open 2016 po pětisetové bitvě s Gillesem Simonem, trvající 4.54 hodiny. Ve třiceti pěti letech se pak na US Open 2017 stal nejstarším hráčem otevřené éry, který si poprvé zahrál grandslamové osmifinále. V téže sezóně poprvé, a na sedmý pokus, postoupil z úvodního kola na French Open a ve Wimbledonu. V roce 2017 odehrál z hráčů Top 100 nejvyšší počet 34 turnajů, včetně challengerů, se šňůrou osmi porážek v závěru sezóny.[1][2]
Debutovou trofej na okruhu ATP Tour si odvezl ze čtyřhry únorového VTR Open 2013 ve Viña del Mar. Po boku krajana Potita Staraceho v boji o titul přehráli argentinsko-španělský pár Juan Mónaco a Rafael Nadal. Do premiérového finále dvouhry postoupil ve třicet dvou letech na březnovém Brasil Open 2014 v São Paulu, v němž podlehl Argentinci Federicu Delbonisovi.[1][2] V singlové soutěži triumfoval na červencovém Generali Open Kitzbühel 2016. Ve finálovém duelu zdolal Gruzínce Nikoloze Basilašviliho. Ve věku 34 let a 7 měsíců se stal nejstarším vítězem prvního turnaje na okruhu ATP, čímž překonal věkový rekord Víctora Estrelly z února 2015 a jeho triumfu v Quitu.[4] V srpnu 2016 se stal poprvé italskou jedničkou, když v této pozici vystřídal Fabia Fogniniho.[1]
Po čtvrtfinálové výhře nad Matthewem Ebdenem na Eskişehir Cupu 2015, se 22. května 2015 stal třetím tenistou s více než 300 vítěznými zápasy na ATP Challenger Tour.[5] Postup z druhého kola srpnového Internazionali di Tennis di Manerbio 2019, z něj učinil druhého hráče historie, který na challengerech vyhrál 400 zápasů (po 423 vítězstvích Hidalga Ramiréze).[1]
Finále na okruhu ATP Tour
editovat
|
Dvouhra: 4 (1–3)
editovatStav | č. | datum | turnaj | povrch | soupeř ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
Finalista | 1. | 2. března 2014 | São Paulo, Brazílie | antuka (h) | Federico Delbonis | 6–4, 3–6, 4–6 |
Vítěz | 1. | 24. července 2016 | Kitzbühel, Rakousko | antuka | Nikoloz Basilašvili | 6–3, 6–4 |
Finalista | 2. | 12. února 2017 | Quito, Ekvádor | antuka | Víctor Estrella Burgos | 7–6(7–2), 5–7, 6–7(6–8) |
Finalista | 3. | 23. července 2017 | Umag, Chorvatsko | antuka | Andrej Rubljov | 4–6, 2–6 |
Čtyřhra: 3 (1–2)
editovatStav | č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráč | soupeři ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|---|
Vítěz | 1. | 10. února 2013 | Viña del Mar, Chile | antuka | Potito Starace | Juan Mónaco Rafael Nadal |
6–2, 6–4 |
Finalista | 1. | 15. února 2015 | São Paulo Brazílie | antuka (h) | Diego Schwartzman | Juan Sebastián Cabal Robert Farah |
4–6, 2–6 |
Finalista | 2. | 14. února 2016 | Buenos Aires, Argentina | antuka | Iñigo Cervantes | Juan Sebastián Cabal Robert Farah |
3–6, 0–6 |
Finále na challengerech ATP a okruhu ITF
editovatLegenda |
---|
Challengery (21–15 D; 7–3 Č) |
Futures (6–1 D; 2–1 Č) |
Dvouhra: 43 (27–16)
editovatStav | č. | datum | turnaj | povrch | soupeř ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
Finalista | 1. | 23. září 2002 | Selargius, Itálie | antuka | Rodolphe Cadart | 0–6, 3–6 |
Vítěz | 1. | 6. července 2003 | Arezzo, Itálie | antuka | Gianluca Luppi | 6–2, 6–7(7-5), 6–2 |
Vítěz | 2. | 20. července 2003 | Arezzo, Itálie | antuka | Bastian Grönefeld | 6–3, 6–2 |
Vítěz | 3. | 11. srpna 2003 | Našice, Chorvatsko | antuka | Sebő Kiss | 4–6, 6–0, 6–0 |
Vítěz | 4. | 25. března 2005 | Frankston, Austrálie | antuka | Vasilis Mazarakis | 6–4, 7–6(7–4) |
Finalista | 2. | 10. dubna 2006 | San Luis Potosí, Mexiko | antuka | Rainer Eitzinger | 4–6, 7–6(7–5), 5–7 |
Vítěz | 5. | 18. září 2006 | Tarragona, Španělsko | antuka | Júnis Al Ajnáví | 6–4, 7–6(7–4) |
Vítěz | 6. | 18. února 2008 | Trento, Itálie | tvrdý (h) | Philipp Oswald | 7–6(9–7), 7–6(9–7) |
Vítěz | 7. | 26. května 2008 | Alessandria, Itálie | antuka | Simone Vagnozzi | 4–6, 7–6(7–5), 7–6(7–4) |
Vítěz | 8. | 2. února 2009 | Abidžan, Pobřeží slonoviny | tvrdý | Valentin Sanon | 6–3, 6–4 |
Finalista | 3. | 6. dubna 2009 | San Luis Potosí, Mexiko | antuka | Santiago Giraldo | 2–6, 7–6(7–3), 2–6 |
Finalista | 4. | 27. dubna 2009 | Tenerife, Španělsko | tvrdý | Marco Chiudinelli | 3–6, 4–6 |
Vítěz | 9. | 22. června 2009 | Reggio Emilia, Itálie | antuka | Jean-René Lisnard | 7–5, 1–6, 6–2 |
Vítěz | 10. | 29. června 2009 | Rijeka, Chorvatsko | antuka | Blaž Kavčič | 6–3, 7–6(7–2) |
Vítěz | 11. | 21. září 2009 | Lublaň, Slovinsko | antuka | Grega Žemlja | 1–6, 7–6(7–4), 6–2 |
Finalista | 5. | 5. října 2009 | Tarragona, Španělsko | antuka | Daniel Gimeno-Traver | 4–6, 0–6 |
Finalista | 6. | 18. dubna 2010 | Pereira, Kolumbie | tvrdý | Santiago Giraldo | 3–6, 3–6 |
Vítěz | 12. | 12. července 2010 | Rimini, Itálie | antuka | Federico del Bonis | 6–2, 6–0 |
Vítěz | 13. | 10. dubna 2011 | Pereira, Kolumbie | antuka | Rogério Dutra da Silva | 7–5, 6–2 |
Vítěz | 14. | 25. září 2011 | Lublaň, Slovinsko | antuka | Grega Žemlja | 6–2, 6–4 |
Finalista | 7. | 3. března 2012 | Salinas, Ekvádor | antuka | Guido Pella | 6–1, 5–7, 3–6 |
Finalista | 8. | 18. března 2012 | Guadalajara, Mexiko | tvrdý | Thiago Alves | 3–6, 6–7(4–7) |
Finalista | 9. | 7. dubna 2012 | San Luis Potosí, Mexiko | antuka | Rubén Ramírez Hidalgo | 6–3, 3–6, 4–6 |
Finalista | 10. | 22. dubna 2012 | Sarasota, Spojené státy | antuka | Sam Querrey | 1–6, 7–6(7–3), 3–6 |
Vítěz | 15. | 12. srpna 2012 | Cordenons, Itálie | antuka | Daniel Gimeno-Traver | 7–6(7–5), 6–3 |
Finalista | 11. | 16. září 2012 | Todi, Itálie | antuka | Andrej Kuzněcov | 3–6, 0–2skreč |
Vítěz | 16. | 4. listopadu 2012 | Medellín, Kolumbie | antuka | Leonardo Mayer | 7–6(7–5), 6–7(4–7), 6–4 |
Finalista | 12. | 10. listopadu 2012 | Guayaquil, Ekvádor | antuka | Leonardo Mayer | 2–6, 4–6 |
Finalista | 13. | 26. ledna 2014 | Bucaramanga, Kolumbie | antuka | Alejandro Falla | 5–7, 1–6 |
Vítěz | 17. | 19. dubna 2014 | San Luis Potosí, Mexiko | antuka | Adrián Menéndez-Maceiras | 6–1, 6–3 |
Vítěz | 18. | 5. října 2014 | Cali, Kolumbie | antuka | Víctor Estrella Burgos | 4–6, 6–3, 6–3 |
Finalista | 14. | 15. listopadu 2014 | Guayaquil, Ekvádor | antuka | Pablo Cuevas | bez boje |
Vítěz | 19. | 10. května 2015 | Eskişehir, Turecko | tvrdý | Iñigo Cervantes | 7–6(7–4), 7–6(7–5) |
Vítěz | 20. | 9. srpna 2015 | Cortina d'Ampezzo, Itálie | antuka | Máximo González | 6–3, 7–5 |
Vítěz | 21. | 4. října 2015 | Pereira, Kolumbie | antuka | Alejandro González | 4–6, 6–2, 6–4 |
Vítěz | 22. | 10. října 2015 | Medellin, Kolumbie | antuka | Gonzalo Lama | 7–6(7–3), 2–0skreč |
Vítěz | 23. | 16. ledna 2016 | Canberra, Austrálie | tvrdý | Ivan Dodig | 6–2, 6–4 |
Vítěz | 24. | 12. června 2016 | Caltanissetta, Itálie | antuka | Matteo Donati | 6–3, 4–6, 7–6(9–7) |
Vítěz | 25. | 19. června 2017 | Caltanissetta, Itálie | antuka | Alessandro Giannessi | 6–4, 6–2 |
Vítěz | 26. | 5. srpna 2018 | Sopoty, Polsko | antuka | Daniel Gimeno-Traver | 7–6(7–2), 6–7(5–7), 6–3 |
Vítěz | 27. | 19. srpna 2018 | Cordenons, Itálie | antuka | Máté Valkusz | 6–3, 3–6, 6-4 |
Finalista | 15. | 5. května 2019 | Savannah, Spojené státy | antuka | Federico Coria | 3–6, 6–4, 2–6 |
Finalista | 16. | 11. srpna 2019 | Manerbio, Itálie | antuka | Federico Gaio | 3–6, 1–6 |
Čtyřhra: 13 (9–4)
editovatStav | č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráč | soupeři ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|---|
Finalista | 1. | 14. ledna 2008 | Šen-čen, ČLR | tvrdý | Giancarlo Petrazzuolo | Yu Xin-yuan Zeng Shao-xuan |
6–7(1–7), 6–7(3–7) |
Vítěz | 1. | 21. ledna 2008 | Tung-kuan, ČLR | tvrdy | Giancarlo Petrazzuolo | Frederik Nielsen Rasmus Norby |
6–4, 7–6(7–1) |
Vítěz | 2. | 18. února 2008 | Trento, Itálie | tvrdý (h) | Giancarlo Petrazzuolo | Xavier Audouy Ludovic Walter |
6–3, 4–6, [10–8] |
Finalista | 2. | 28. dubna 2008 | Řím, Itálie | antuka | Giancarlo Petrazzuolo | Flavio Cipolla Simone Vagnozzi |
3–6, 3–6 |
Vítěz | 3. | 7. července 2008 | San Benedetto del Tronto, Itálie | antuka | Júlio Silva | Cătălin Gârd Max Raditschnigg |
6–3, 7–5 |
Vítěz | 4. | 27. července 2009 | Orbetello, Itálie | antuka | Giancarlo Petrazzuolo | Alessio di Mauro Manuel Jorquera |
7–6(7–5), 3–6, [10–6] |
Vítěz | 5. | 17. října 2010 | Asunción, Paraguay | antuka | Fabio Fognini | Carlos Berlocq Brian Dabul |
6–3, 6–4 |
Vítěz | 6. | 3. dubna 2011 | Barranquilla, Kolumbie | tvrdý | Flavio Cipolla | Alejandro Falla Eduardo Struvay |
6–3, 6–4 |
Vítěz | 7. | 5. června 2011 | Rijeka, Chorvatsko | antuka | Júlio Silva | Lovro Zovko Dino Marcan |
6–3, 6–2 |
Finalista | 3. | 29. ledna 2012 | Bucaramanga, Kolumbie | antuka | Miguel Ángel López Jaén | Ariel Behar Horacio Zeballos |
4–6, 6–7(5–7) |
Vítěz | 8. | 9. srpna 2015 | Cortina d'Ampezzo, Itálie | antuka | Matteo Viola | Lee Hsin-han Alessandro Motti |
6–7(5–7), 6–4, [10–3] |
Finalista | 4. | 31. října 2015 | Monterrey, Mexiko | tvrdý | Fernando Romboli | Thiemo de Bakker Mark Vervoort |
bez boje |
Vítěz | 9. | 21. srpna 2019 | Sarasota, Spojené státy | antuka | Martín Cuevas | Luke Bambridge Jonny O'Mara |
7–6(7–5), 7–6(7–6) |
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Paolo Lorenzi na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e f g h Paolo Lorenzi na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 25. srpna 2019
- ↑ a b c Paolo Lorenzi na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 25. srpna 2019
- ↑ Paolo Lorenzi na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 25. srpna 2019
- ↑ ATP Staff. Lorenzi Breaks New Ground In Kitzbuhel [online]. ATP Tour, 2016-07-23 [cit. 2016-07-23]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ MEISELES, Josh. Lorenzi Registers 300th Challenger Win. ATP World Tour. 23-05-2015. Dostupné v archivu pořízeném dne 24-11-2015.
Externí odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Paolo Lorenzi na Wikimedia Commons
- Paolo Lorenzi na stránkách ATP Tour (anglicky)
- Paolo Lorenzi na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
- Paolo Lorenzi na stránkách Davis Cupu (anglicky)