Wikipedie

Andrej Rubljov (tenista)

ruský tenista

Andrej Rubljov (rusky: Андрей Андреевич Рублёв, Andrej Andrejevič Rubljov, * 20. října 1997 Moskva) je ruský profesionální tenista a olympijský vítěz smíšené čtyřhra z tokijských her. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál čtrnáct singlových a čtyři deblové turnaje, včetně „doublu“ na Open 13 2022. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal pět titulů ve dvouhře a tři ve čtyřhře.[2]

Andrej Rubljov
StátRuskoRusko Rusko
Datum narození20. října 1997 (25 let)
Místo narozeníMoskva, Rusko[1]
BydlištěMoskva, Rusko[1]
Výška188 cm[1]
Hmotnost65 kg[1]
Profesionál od2014[1]
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek17 805 025 USD
Tenisová raketaWilson
Dvouhra
Poměr zápasů254–140
Tituly14 ATP, 1 challenger, 4 Futures
Nejvyšší umístění5. místo (13. září 2021)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Openčtvrtfinále (2021)
French Openčtvrtfinále (2020, 2022)
Wimbledončtvrtfinále (2023)
US Openčtvrtfinále (2017, 2020, 2022, 2023)
Velké turnaje ve dvouhře
Turnaj mistrůsemifinále (2022)
Olympijské hry1. kolo (2020)
Čtyřhra
Poměr zápasů65–66
Tituly4 ATP, 2 challengery, 1 Futures
Nejvyšší umístění53. místo (15. srpna 2022)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo (2019)
US Open3. kolo (2017)
Velké turnaje ve čtyřhře
Olympijské hry1. kolo (2021)
Smíšená čtyřhra na olympijských hrách
Olympijské hryZlatá medaile zlato (2020)
Týmové soutěže
Davis Cupvítěz (2021)
ATP Cupvítěz (2021)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20230712a12. července 2023
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Přehled medailí
Olympijské kruhy Tenis na LOH
zlato Tokio 2020 smíšená čtyřhra

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v září 2021 na 5. místě a ve čtyřhře pak v srpnu 2022 na 53. místě. Trénují ho Fernando Vicente s Albertem Martínem. Dříve tuto roli plnil Sergej Taraševič.[1]

V ruském daviscupovém týmu debutoval v roce 2014 baráží 1. skupiny zóny Evropy a Afriky proti Portugalsku, v níž vyhrál čtyřhru i dvouhru za rozhodnutého stavu 4:1 pro Rusko. V ročníku 2021 byl součástí vítězného ruského týmu. Do roku 2024 v soutěži nastoupil k devatenácti mezistátním utkáním s bilancí 12–5 ve dvouhře a 8–5 ve čtyřhře.[3]

Juniorská kariéra Editovat

Juniorským debutem se pro něj stal ve třinácti letech turnaj v Lucemburku. Již při druhé účasti vybojoval první trofej, když triumfoval ve Phoenixu po vítězství nad Tunisanem Skanderem Mansourim.[4] V prosinci 2012 získal vavřín z floridského Orange Bowlu.[4]

V sezóně 2013 následoval titul na jihoafrickém NWU PUKKE/RVTA Junior ITF 1 Cupu v Potchefstroomu. Do čtvrtfinále prošel na Australian Open 2014. Na grandslamovou trofej dosáhl na dvouhře French Open 2014, když jako čtvrtý nasazený ve finále zdolal španělskou turnajovou sedmičku Jaumeho Antonia Muñara Clara.[4] V deblové soutěži Roland Garros došli s Američanem Stefanem Kozlovem do semifinále. Po turnaji se 9. června 2014 stal juniorskou světovou jedničkou. Ve Wimbledonu 2014 mu překvapivou porážku ve třetím kole přivodil až 1 842. hráč žebříčku van Rijthoven z Nizozemska.[5] Ve wimbledonské čtyřhře hráli s Kozlovem v roli nejvýše nasazeného páru. Ve finále však byli poraženi brazilskými juniory Orlandem Luzem a Marcelem Zormannem.[6]

Na Letních olympijských hrách mládeže 2014 v Nankingu nastoupil do všech třech soutěží. Z dvouhry si odvezl bronzovou medaili po výhře nad Japoncem Džumpejem Jamasakim. Stříbrný kov vybojoval ve čtyřhře s Karenem Chačanovem, když ve finále nenašli recept na Brazilce Luze se Zormannem. V mixu pak vypadli s Darjou Kasatkinovou ve druhém kole. V závěru roku 2014 byl vyhlášen juniorským mistrem světa ITF.

Juniorskou kariéru ukončil v dubnu 2015 trofejí z premiérového ročníku mistrovské události ITF Junior Masters v Čcheng-tu. V závěrečném duelu přehrál Američana Taylora Fritze po dvousetovém průběhu.[7]

Profesionální kariéra Editovat

Na okruhu ITF debutoval v červenci 2013 turnajem v bulharském Chaskovu, kde skončil ve čtvrtfinále na raketě Francouze Mathiase Bourguea. O měsíc později si jako patnáctiletý zahrál první finále v Minsku, kde byl nad jeho síly Bělorus Jegor Gerasimov. Premiérový titul si připsal v listopadu 2013 z floridského Bradentonu po finálové výhře nad Lotyšem Mārtiņšem Podžusem.

 
Rubljov na Rolex Paris Masters 2019

Premiérovým startem na okruhu ATP Tour se stal Delray Beach International Tennis Championships 2015, kde jej ve druhém kole vyřadil Američan Steve Johnson. Na události série Masters Miami Open zdolal Španěla Pabla Carreña Bustu, aby následně podlehl favorizovanému Johnu Isnerovi. Z kvalifikace do hlavní soutěže postoupil na antukovém Barcelona Open. V úvodní fázi přehrál španělského hráče Fernanda Verdasca a ve druhém nenašel recept na třináctého nasazeného Itala Fabia Fogniniho. Vítězstvím nad Finem Jarkko Nieminenem během Geneva Open, v sedmnácti letech zopakoval Nadalův výkon, a to vyhrát v juniorském věku (do 18 let) zápas alespoň na pěti událostech okruhu ATP Tour v jedné sezóně. Rafael Nadal tohoto výsledku dosáhl v roce 2004.[8][9]

Grandslamovým debutem se stal US Open 2015, kde zvládl tři kvalifikační kola. V hlavní soutěži na úvod nestačil na jihoafrickou turnajovou patnáctku Kevina Andersona po čtyřsetovém průběhu. Premiérový titul z okruhu ATP Tour si odvezl z říjnové čtyřhry Kremlin Cupu 2015, když na divokou kartu s Dmitrijem Tursunovem ve finále porazili dvojici Radu Albot a František Čermák až v rozhodujícím supertiebreaku. Na červencovém Croatia Open Umag 2017 pak vybojoval první trofej ve dvouhře, když ve finále přehrál italskou turnajovou čtyřku Paola Lorenziho po dvousetovém průběhu. Stal se tak sedmým šťastným poraženým vítězem turnajů ATP v historii a prvním od triumfu Rajeeva Rama v Newportu 2009. Bodový zisk mu v následném vydání žebříčku ATP zajistil debutový posun do elitní světové padesátky na 49. místo [10][1]

První čtvrtfinále na majoru si zahrál během US Open 2017, kde ve druhém kole vyřadil sedmého nasazeného Grigora Dimitrova a ve čtvrté fázi turnajovou devítku Davida Goffina. Následně jej vyřadil první hráč žebříčku a pozdější vítěz Rafael Nadal, jemuž odebral jen pět gamů. Stal se tak nejmladším čtvrtfinalistou US Open od Andyho Roddicka a ročníku 2001. Do finále se probojoval na úvodním ročníku závěrečného turnaje sezóny pro hráče do 21 let, Next Generation ATP Finals 2017 v Miláně, kde podlehl Jihokorejci Čong Hjonovi, na něhož nestačil už v základní skupině. Turnaj se odehrával ve formátu Fast4 tenisu bez bodového ohodnocení.[11][12]

V době zahájení ruské invaze na Ukrajinu v únoru 2022 hrál závěr Dubai Tennis Championships 2022. Po semifinálové výhře nad Polákem Hubertem Hurkaczem napsal na kameru vzkaz: „No war please“.[13] Ve finále zdolal českého kvalifikanta Jiřího Veselého po dvousetovém průběhu a vybojoval jubilejní desátý singlový titul. Navázal jím na šest dní starý triumf z Open 13 Provence 2022 v Marseille.[14][15]

První titul z kategorie Masters získal na Monte-Carlo Rolex Masters 2023. Ve finále zdolal dánskou světovou osmičku Holgera Runeho poměrem 7–5 ve třetím setu, když otočil nepříznivý vývoj 1–4 na gamy.[16]

Po pětisetové bitvě postoupil přes Kazachstánce Alexandra Bublika mezi poslední osmičku Wimbledonu 2023, čímž zkompletoval čtvrtfinálové účasti na grandslamech. Poté však nestačil na světovou dvojku Novaka Djokoviće a jako první tenista v otevřené éře prohrál osm úvodních grandslamových čtvrtfinále, do nichž nastoupil.[17] Čtvrtfinálový souboj nezvládl ani na devátý pokus na US Open 2023, kde jej vyřadil Daniil Medveděv.

Soukromý život Editovat

Narodil se roku 1997 v ruské metropoli Moskvě do rodiny profesionálního boxera a později restauratéra Andreje Rubljova[18] a tenisové trenérky Mariny Marenkové,[19] která se podílela na vedení např. Anny Kurnikovové.

K roku 2015 jej trénoval běloruský kouč Sergej Taraševič. V rámci přípravy studoval Raonicův servis, Nadalovu hru nohou a pohyb či Federerovu herní lehkost a forhend.[4]

Utkání o olympijské medaile Editovat

Smíšená čtyřhra: 1 (1 zlato) Editovat

Stav rok místo konání povrch spoluhráč soupeřky výsledek
Zlato 2020 Tokio, Japonsko tvrdý   Anastasija Pavljučenkovová   Jelena Vesninová
  Aslan Karacev		 6–3, 6–7(5–7), [13–11]

Finále na okruhu ATP Tour Editovat

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0)
Turnaj mistrů (0)
ATP Tour Masters 1000 (1–2 D; 1–3 Č)
ATP Tour 500 (5–4 D)
ATP Tour 250 (8–2 D; 3–0 Č)

Dvouhra: 21 (14–7) Editovat

Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Vítěz 1. 23. července 2017 Umag, Chorvatsko antuka   Paolo Lorenzi 6–4, 6–2
Finalista 1. 6. ledna 2018 Dauhá, Katar tvrdý   Gaël Monfils 2–6, 3–6
Finalista 2. 28. července 2019 Hamburk, Německo antuka   Nikoloz Basilašvili 5–7, 6–4, 3–6
Vítěz 2. 20. října 2019 Moskva, Rusko tvrdý (h)   Adrian Mannarino 6–4, 6–0
Vítěz 3. 11. ledna 2020 Dauhá, Katar tvrdý   Corentin Moutet 6–2, 7–6(7–3)
Vítěz 4. 18. ledna 2020 Adelaide, Austrálie tvrdý   Lloyd Harris 6–3, 6–0
Vítěz 5. 27. září 2020 Hamburk, Německo antuka   Stefanos Tsitsipas 6–4, 3–6, 7–5
Vítěz 6. 18. října 2020 Petrohrad, Rusko tvrdý (h)   Borna Ćorić 7–6(7–5), 6–4
Vítěz 7. 1. listopadu 2020 Vídeň, Rakousko tvrdý (h)   Lorenzo Sonego 6–4, 6–4
Vítěz 8. 7. března 2021 Rotterdam, Nizozemsko tvrdý (h)   Márton Fucsovics 7–6(7–4), 6–4
Finalista 3. 18. dubna 2021 Monte Carlo, Monako antuka   Stefanos Tsitsipas 3–6, 3–6
Finalista 4. 20. června 2021 Halle, Německo tráva   Ugo Humbert 3–6, 6–7(4–7)
Finalista 5. 22. srpna 2021 Cincinnati, Spojené státy tvrdý   Alexander Zverev 2–6, 3–6
Vítěz 9. 20. února 2022 Marseille, Francie tvrdý (h)   Félix Auger-Aliassime 7–5, 7–6(7–4)
Vítěz 10. 26. února 2022 Dubaj, Spojené arabské emiráty tvrdý   Jiří Veselý 6–3, 6–4
Vítěz 11. 24. dubna 2022 Bělehrad, Srbsko antuka   Novak Djoković 6–2, 6–7(4–7), 6–0
Vítěz 12. 16. října 2022 Gijón, Španělsko tvrdý (h)   Sebastian Korda 6–2, 6–3
Finalista 6. 4. března 2023 Dubaj, Spojené arabské emiráty tvrdý   Daniil Medveděv 2–6, 2–6
Vítěz 13. 16. dubna 2023 Monte Carlo, Monako antuka   Holger Rune 5–7, 6–2, 7–5
Finalista 7. 25. června 2023 Halle, Německo tráva   Alexandr Bublik 3–6, 6–3, 3–6
Vítěz 14. 23. července 2023 Båstad, Švédsko antuka   Casper Ruud 7–6(7–3), 6–0

Čtyřhra: 7 (4–3) Editovat

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Vítěz 1. 25. října 2015 Moskva, Rusko tvrdý (h)   Dmitrij Tursunov   Radu Albot
  František Čermák 		2–6, 6–1, [10–6]
Finalista 1. 1. dubna 2018 Miami, Spojené státy tvrdý   Karen Chačanov   Bob Bryan
  Mike Bryan 		6–4, 6–7(5–7), [4–10]
Finalista 2. 3. listopadu 2019 Paříž, Francie tvrdý (h)   Karen Chačanov   Pierre-Hugues Herbert
  Nicolas Mahut 		4–6, 1–6
Vítěz 2. březen 2021 Dauhá, Katar tvrdý   Aslan Karacev   Marcus Daniell
  Philipp Oswald 		7–5, 6–4
Finalista 3. 16. října 2021 Indian Wells, Spojené státy tvrdý   Aslan Karacev   John Peers
  Filip Polášek 		3–6, 6–7(5–7)
Vítěz 3. 20. února 2022 Marseille, Francie tvrdý (h)   Denys Molčanov   Raven Klaasen
  Ben McLachlan 		4–6, 7–5, [10–7]
Vítěz 4. 6. května 2023 Madrid, Španělsko antuka   Karen Chačanov   Rohan Bopanna
  Matthew Ebden 		6–3, 3–6, [10–3]

Finále Next Gen ATP Finals Editovat

Dvouhra: 1 (0–1) Editovat

Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Finalista 1. 11. listopadu 2017 Milán, Itálie tvrdý (h)   Čong Hjon 4–3(7–5), 3–4(2–7), 2–4, 2–4

Finále na challengerech ATP a okruhu Futures Editovat

Legenda
Challengery (1–2 D; 2–0 Č)
Futures (4–2 D; 1–2 Č)

Dvouhra: 9 (5–4) Editovat

Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Finalista 1. 20130817a17. srpna 2013 Minsk, Bělorusko tvrdý   Jegor Gerasimov 6–7((2–7), 6–4, 4–6
Vítěz 1. 20131117a17. listopadu 2013 Bradenton, Spojené státy antuka   Mārtiņš Podžus 3–6, 7–6(8–6), 6–3
Vítěz 2. 20140308a8. března 2014 Aktobe, Kazachstán tvrdý (h)   Jaraslav Šyla 6–4, 3–6, 6–3
Vítěz 3. 20140531a31. května 2014 Moskva, Rusko antuka   Stanislav Vovk 6–0, 6–4
Finalista 2. 20141101a1. listopadu 2014 Tartu, Estonsko koberec (h)   Dzmitrij Žirmont 4–6, 2–6
Vítěz 4. 20141220a20. prosince 2014 Santo Domingo, Dominikánská republika tvrdý   Mitchell Krueger 6–2, 6–4
Vítěz 5. 20160306a6. března 2016 Quimper, Francie tvrdý (h)   Paul-Henri Mathieu 6–7(6–8), 6–4, 6–4
Finalista 3. 20161113a13. listopadu 2016 Mouilleron-le-Captif, Francie tvrdý (h)   Julien Benneteau 5–7, 6–2, 3–6
Finalista 4. 20170129a29. ledna 2017 Rennes, Francie tvrdý (h)   Uladzimir Ignatik 7–6(8–6), 3–6, 6–7(5–7)

Čtyřhra: 5 (3–2) Editovat

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Finalista 1. 20130714a14. července 2013 Plovdiv, Bulharsko antuka   Yaraslau Shyla   Alexander Lazov
  Laslo Urrutia Fuentes 		6–4, 3–6(8–10)
Vítěz 1. 20140518a18. května 2014 Teplice, Česko antuka   Andriej Kapas   David Škoch
  Robin Staněk 		7–5, 6–2
Finalista 2. 20140531a31. května 2014 Moskva, Rusko antuka   Denis Macukjevič   Jegor Gerasimov
  Stanislav Vovk 		6–2, 4–6(8–10)
Vítěz 2. 20150208a8. února 2015 Dallas, Spojené státy tvrdý (h)   Denys Molčanov   Hans Hach Verdugo
  Luis Patiño 		6–4, 7–6(7–5)
Vítěz 3. 20150704a4. července 2015 Padova, Itálie antuka   Michail Jelgin   Federico Gaio
  Alessandro Giannessi 		6–4, 7–6(7–4)

Finále soutěží družstev: 2 (2–0) Editovat

Stav č. soutěž povrch spoluhráči soupeři ve finále výsledek
Vítěz 1. 2.–7. února 2021
ATP Cup
Melbourne, Austrálie 		tvrdý   Daniil Medveděv
  Aslan Karacev
  Jevgenij Donskoj 		  Matteo Berrettini
  Fabio Fognini
  Simone Bolelli
  Andrea Vavassori
  Vincenzo Santopadre 		2–0
Vítěz 2. 5. prosince 2021
Davis Cup
Madrid, Španělsko 		tvrdý (h)   Daniil Medveděv
  Aslan Karacev
  Karen Chačanov
  Jevgenij Donskoj 		  Marin Čilić
  Nino Serdarušić
  Borna Gojo
  Mate Pavić
  Nikola Mektić 		2–0

Finále na juniorském Grand Slamu Editovat

Dvouhra: 1 (1–0) Editovat

Stav rok turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Vítěz 2014 French Open antuka   Jaume Munar 6–2, 7–5

Čtyřhra: 1 (0–1) Editovat

Stav rok turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Finalista 2014 Wimbledon tráva   Stefan Kozlov   Orlando Luz
  Marcelo Zormann 		4–6, 6–3, 6–8

Chronologie výsledků na Grand Slamu Editovat

Dvouhra Editovat

Turnaj 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020 2021 2022 2023 SR V–P
Australian Open A A A 2. kolo 3. kolo 1. kolo 4. kolo ČF 3. kolo ČF 0 / 7 16–7
French Open A A 2Q 1. kolo A A ČF 1. kolo ČF 3. kolo 0 / 5 10–5
Wimbledon A 2Q 2Q 2. kolo A 2. kolo NH 4. kolo A ČF 0 / 4 9–4
US Open A 1. kolo 1Q ČF 1. kolo 4. kolo ČF 3. kolo ČF ČF 0 / 8 21–8
výhry–prohry 0–0 0–1 0–0 6–4 2–2 4–3 11–3 9–4 10–3 14–4 0 / 24 56–24
Legenda
SR poměr vyhraných turnajů
ku všem odehraným 		W–L
V–P 		výhry–prohry
NH daný rok se turnaj nekonal A turnaje se hráč nezúčastnil
1Q / LQ prohra v (kole) kvalifikace 1k / 1R prohra v daném kole turnaje
QF / ČF prohra ve čtvrtfinále SF prohra v semifinále
F prohra ve finále Vítěz vítězství v turnaji

Odkazy Editovat

Reference Editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Andrey Rublev (tennis) na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f g Andrej Rubljov na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 20230712a12. července 2023
  2. ↑ Andrej Rubljov na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20230712a12. července 2023
  3. ↑ Andrej Rubljov (tenista) na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 20230712a12. července 2023
  4. ↑ a b c d Поколение Next: Андрей Рублев [online]. SportBox, 09-06-2014 [cit. 2014-07-03]. Dostupné online. (rusky) 
  5. ↑ Wimbledon. Андрей Рублёв покидает юниорские соревнования [online]. GoTennis, 3-07-2014 [cit. 2014-07-07]. Dostupné online. (rusky) 
  6. ↑ Championat, 6-07-2014 [cit. 2014-07-07]. Dostupné online. (rusky) 
  7. ↑ Who's who: ITF Junior Masters. www.itftennis.com [online]. [cit. 2015-09-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-09-30. 
  8. ↑ Андрей Рублёв повторил достижение Рафаэля Надаля [online]. Championat.com, 17-05-2015. Dostupné online. (rusky) 
  9. ↑ Young Gun Rublev Reaches Geneva Second Round; Giraldo Advances [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ Rublev Beats Lorenzi For First Title In Umag [online]. ATP World Tour, Inc., 2017-07-23 [cit. 2017-07-28]. Dostupné online. (eb) 
  11. ↑ Ondřej Jirásek. Vítězem premiérového ročníku Next Gen ATP Finals je Hyeon Chung [online]. Tenisportal.cz, 2017-11-11 [cit. 2017-12-07]. Dostupné online. 
  12. ↑ ČTK, iDNES.cz. Tenisový Turnaj mistrů pro mladé naděje vyhrál Korejec Čong Hjon [online]. iDNES.cz, 2017-11-12 [cit. 2017-12-07]. Dostupné online. 
  13. ↑ ČTK. Ne válce. Ruský tenista Rubljov napsal po výhře v Dubaji na kameru jasný vzkaz. Aktualne.cz [online]. 2022-02-25. Dostupné online. 
  14. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Veselý v Dubaji prohrál finále s Rubljovem. Rus slaví druhý triumf během sedmi dnů. TenisPortal.cz [online]. 2022-02-26 [cit. 2022-02-27]. Dostupné online. 
  15. ↑ Andrey Rublev Races Past Jiri Vesely To Dubai Title. ATP Tour [online]. 2022-02-26 [cit. 2022-02-27]. Dostupné online. 
  16. ↑ JACOT, Sam. Andrey Rublev Defeats Holger Rune For Monte-Carlo Title. ATP Tour, Inc. [online]. 2023-04-16 [cit. 2023-04-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-04-16. (anglicky) 
  17. ↑ Novak Djokovic Defeats Andrey Rublev In Wimbledon QFs. ATP Tour, Inc. [online]. 2023-07-11 [cit. 2023-07-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. ↑ [1]
  19. ↑ Archivovaná kopie. www.heraldtribune.com [online]. [cit. 2015-09-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-09-24. 

Externí odkazy Editovat

Žebříček ATP Žebříček WTA
Mužská dvouhra – 20230925a25. září 2023
Poř. tenista body posun
1.   Novak Djoković (SRB) 11 795 ▬
2.   Carlos Alcaraz (ESP) 8 535 ▬
3.  Daniil Medveděv 7 280 ▬
4.   Holger Rune (DEN) 4 710 ▬
5.   Stefanos Tsitsipas (GRE) 4 615 ▬
6.  Andrej Rubljov 4 515 ▬
7.   Jannik Sinner (ITA) 4 465 ▬
8.   Taylor Fritz (USA) 3 955 ▬
9.   Casper Ruud (NOR) 3 560 ▬
10.   Alexander Zverev (GER) 3 280 ▬
Ženská dvouhra – 20230925a25. září 2023
Poř. tenistka body posun
1.  Aryna Sabalenková 9 266 ▬
2.   Iga Świąteková (POL) 8 195 ▬
3.   Coco Gauffová (USA) 6 165 ▬
4.   Jessica Pegulaová (USA) 5 755 ▬
5.   Jelena Rybakinová (KAZ) 5 665 ▬
6.   Maria Sakkariová (GRE) 4 360 ▲ 3
7.   Ons Džabúrová (TUN) 3 875 ▬
8.   Markéta Vondroušová (CZE) 3 830 ▼ 2
9.   Karolína Muchová (CZE) 3 765 ▼ 1
10.   Caroline Garciaová (FRA) 3 335 ▲ 1
Mužská čtyřhra – 20230925a25. září 2023
Poř. tenista body posun
1.   Austin Krajicek (USA) 7 750 ▬
2.   Ivan Dodig (CRO) 7 240 ▬
3.   Neal Skupski (GBR) 6 950 ▬
4.   Wesley Koolhof (NED) 6 800 ▬
5.   Rajeev Ram (USA) 5 597 ▬
6.   Joe Salisbury (GBR) 5 552 ▬
7.   Rohan Bopanna (IND) 5 370 ▬
8.   Matthew Ebden (AUS) 5 210 ▬
9.   Andrés Molteni (ARG) 4 765 ▬
10.   Máximo González (ARG) 4 540 ▬
Ženská čtyřhra – 20230925a25. září 2023
Poř. tenistka body posun
1.   Elise Mertensová (BEL) 6 690 ▲ 3
2.   Storm Hunterová (AUS) 6 205 ▲ 4
3.   Kateřina Siniaková (CZE) 6 085 ▼ 2
4.   Coco Gauffová (USA) 6 035 ▼ 2
  Jessica Pegulaová (USA) 6 035 ▼ 2
6.   Barbora Krejčíková (CZE) 5 585 ▼ 1
7.   Sie Šu-wej (TPE) 5 231 ▬
8.   Taylor Townsendová (USA) 5 180 ▬
9.   Gabriela Dabrowská (CAN) 4 785 ▬
10.   Luisa Stefaniová (BRA) 4 540 ▬
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Andrej_Rubljov_(tenista)&oldid=23140282“