Otevřít hlavní menu

Andrej Rubljov, rusky: Андрей Андреевич Рублёв, Andrej Andrejevič Rubljov, (* 20. října 1997 Moskva) je ruský profesionální tenista a juniorský mistr světa ITF pro rok 2014. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP World Tour vyhrál jeden singlový a jeden deblový turnaj. Na challengerech ATPokruhu Futures získal pět titulů ve dvouhře a tři ve čtyřhře.[2]

Andrej Rubljov
Rubljov ve Wimbledonu 2017
Stát RuskoRusko Rusko
Datum narození 20. října 1997 (21 let)
Místo narození Moskva, Rusko[1]
Bydliště Moskva, Rusko[1]
Výška 188 cm[1]
Váha 65 kg[1]
Profesionál od 2014
Držení rakety pravou rukou; bekhend obouruč
Výdělek 2 472 884 USD
Dvouhra
Poměr zápasů 75–74
Tituly 1 ATP, 1 challenger, 4 Futures
Nejvyšší umístění 31. místo (19. února 2018)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open 3. kolo (2018)
French Open 1. kolo (2017)
Wimbledon 2. kolo (2017)
US Open čtvrtfinále (2017)
Čtyřhra
Poměr zápasů 21–24
Tituly 1 ATP, 2 challengery, 1 Futures
Nejvyšší umístění 99. místo (2. července 2018)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open 1. kolo (2018)
US Open 3. kolo (2017)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20181024a24. října 2018
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v únoru 2018 na 31. místě a ve čtyřhře pak v červenci téhož roku na 99. místě. Trénuje ho Fernando Vicente. Dříve tuto roli plnil Sergej Taraševič.[1]

V ruském daviscupovém týmu debutoval v roce 2014 baráží 1. skupiny zóny Evropy a Afriky proti Portugalsku, v níž vyhrál čtyřhru i dvouhru za rozhodnutého stavu 4:1 pro Rusko. Do roku 2019 v soutěži nastoupil k devíti mezistátním utkáním s bilancí 4–4 ve dvouhře a 4–2 ve čtyřhře.[3]

Tenisová kariéraEditovat

Juniorská kariéraEditovat

Juniorským debutem se pro něj stal ve třinácti letech turnaj v Lucemburku. Již při druhé účasti vybojoval první trofej, když triumfoval ve Phoenixu po vítězství nad Tunisanem Skanderem Mansourim.[4] V prosinci 2012 získal vavřín z floridského Orange Bowlu.[4]

V sezóně 2013 následoval titul na jihoafrickém NWU PUKKE/RVTA Junior ITF 1 Cupu v Potchefstroomu. Do čtvrtfinále prošel na Australian Open 2014. Na grandslamovou trofej dosáhl na dvouhře French Open 2014, když jako čtvrtý nasazený ve finále zdolal španělskou turnajovou sedmičku Jaumeho Antonia Muñara Clara.[4] V deblové soutěži Roland Garros došli s Američanem Stefanem Kozlovem do semifinále. Po turnaji se 9. června 2014 stal juniorskou světovou jedničkou.

Ve Wimbledonu 2014 mu překvapivou porážku ve třetím kole přivodil až 1 842. hráč žebříčku van Rijthoven z Nizozemska.[5] Ve wimbledonské čtyřhře hráli s Kozlovem v roli nejvýše nasazeného páru. Ve finále však byli poraženi brazilskými juniory Orlandem Luzem a Marcelem Zormannem.[6]

Na Letních olympijských hrách mládeže 2014 v Nankingu nastoupil do všech třech soutěží. Z dvouhry si odvezl bronzovou medaili po výhře nad Japoncem Džumpejem Jamasakim. Stříbrný kov vybojoval ve čtyřhře s Karenem Chačanovem, když ve finále nenašli recept na Brazilce Luze se Zormannem. V mixu pak vypadli s Darjou Kasatkinovou ve druhém kole. V závěru roku 2014 byl vyhlášen juniorským mistrem světa ITF.

Juniorskou kariéru ukončil v dubnu 2015 trofejí z premiérového ročníku mistrovské události ITF Junior Masters v Čcheng-tu. V závěrečném duelu přehrál Američana Taylora Fritze po dvousetovém průběhu.[7]

Seniorská kariéraEditovat

Na okruhu Futures debutoval v červenci 2013 turnajem v bulharském Chaskovu, kde skončil ve čtvrtfinále na raketě Francouze Mathiase Bourguea. O měsíc později si jako patnáctiletý zahrál první finále v Minsku, kde byl nad jeho síly Bělorus Jegor Gerasimov. Premiérový titul si připsal v listopadu 2013 z floridského Bradentonu po finálové výhře nad Lotyšem Mārtiņšem Podžusem.

Premiérovým startem na okruhu ATP World Tour se stal Delray Beach International Tennis Championships 2015, kde jej ve druhém kole vyřadil Američan Steve Johnson. Na události série Masters Miami Open zdolal Španěla Pabla Carreña Bustu, aby následně podlehl favorizovanému Johnu Isnerovi. Z kvalifikace do hlavní soutěže postoupil na antukovém Barcelona Open. V úvodní fázi přehrál španělského hráče Fernanda Verdasca a ve druhém nenašel recept na třináctého nasazeného Itala Fabia Fogniniho.

Vítězstvím nad Finem Jarkko Nieminenem během Geneva Open, v sedmnácti letech zopakoval Nadalův výkon, a to vyhrát v juniorském věku (do 18 let) zápas alespoň na pěti událostech okruhu ATP Tour v jedné sezóně. Rafael Nadal tohoto výsledku dosáhl v roce 2004.[8][9]

Grandslamovým debutem se stal US Open 2015, kde zvládl tři kvalifikační kola. V hlavní soutěži na úvod nestačil na jihoafrickou turnajovou patnáctku Kevina Andersona po čtyřsetovém průběhu.

Premiérový titul z okruhu ATP Tour si odvezl z říjnové čtyřhry Kremlin Cupu 2015, když na divokou kartu s Dmitrijem Tursunovem ve finále porazili dvojici Radu Albot a František Čermák až v rozhodujícím supertiebreaku. Na červencovém Croatia Open Umag 2017 pak vybojoval první trofej ve dvouhře, když ve finále přehrál italskou turnajovou čtyřku Paola Lorenziho po dvousetovém průběhu. Stal se tak sedmým šťastným poraženým vítězem turnajů ATP v historii a prvním od triumfu Rajeeva Rama v Newportu 2009. Bodový zisk mu v následném vydání žebříčku ATP zajistil debutový posun do elitní světové padesátky na 49. místo [10][1]

První čtvrtfinále na majoru si zahrál během US Open 2017, kde ve druhém kole vyřadil sedmého nasazeného Grigora Dimitrova a ve čtvrté fázi turnajovou devítku Davida Goffina. Následně jej vyřadil první hráč žebříčku a pozdější vítěz Rafael Nadal, jemuž odebral jen pět gamů. Stal se tak nejmladším čtvrtfinalistou US Open od Andyho Roddicka a ročníku 2001.

Do finále se probojoval na úvodním ročníku závěrečného turnaje sezóny pro hráče do 21 let, Next Generation ATP Finals 2017 v Milánu, kde podlehl Jihorejci Čong Hjonovi, na něhož nestačil už v základní skupině. Turnaj se odehrával ve formátu Fast4 tenisu bez bodového ohodnocení.[11][12]

Soukromý životEditovat

Narodil se roku 1997 v ruské metropoli Moskvě do rodiny profesionálního boxera a později restauratéra Andreje Rubljova[13] a tenisové trenérky Mariny Marenkové,[14] která se podílela na vedení např. Anny Kurnikovové.

K roku 2015 jej trénoval běloruský kouč Sergej Taraševič. V rámci přípravy studoval Raonicův servis, Nadalovu hru nohou a pohyb či Federerovu herní lehkost a forhend.[4]

Finále na okruhu ATP World TourEditovat

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0)
Turnaj mistrů (0)
ATP World Tour Masters 1000 (0–1 Č)
ATP World Tour 500 (0)
ATP World Tour 250 (1–1 D; 1–0 Č)

Dvouhra: 2 (1–1)Editovat

Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Vítěz 1. 23. července 2017 Umag, Chorvatsko antuka   Paolo Lorenzi 6–4, 6–2
Finalista 1. 6. ledna 2018 Dauhá, Katar tvrdý   Gaël Monfils 2–6, 3–6

Čtyřhra: 2 (1–1)Editovat

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Vítěz 1. 25. října 2015 Moskva, Rusko tvrdý (h)   Dmitrij Tursunov   Radu Albot
  František Čermák
2–6, 6–1, [10–6]
Finalista 2. 1. dubna 2018 Miami, Spojené státy tvrdý   Karen Chačanov   Bob Bryan
  Mike Bryan
6–4, 6–7(5–7), [4–10]

Finále Next Gen ATP FinalsEditovat

Legenda
Next Gen ATP Finals (0–1 D)

Dvouhra: 1 (0–1)Editovat

Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Finalista 1. 11. listopadu 2017 Milán, Itálie tvrdý (h)   Čong Hjon 4–3(7–5), 3–4(2–7), 2–4, 2–4

Finále na challengerech ATP a okruhu FuturesEditovat

Legenda
Challengery (1–2 D; 2–0 Č)
Futures (4–2 D; 1–2 Č)

Dvouhra: 7 (5–4)Editovat

Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Finalista 1. 20130817a17. srpna 2013 Minsk, Bělorusko tvrdý   Jegor Gerasimov 6–7((2–7), 6–4, 4–6
Vítěz 2. 20131117a17. listopadu 2013 Bradenton, USA antuka   Mārtiņš Podžus 3–6, 7–6(8–6), 6–3
Vítěz 3. 20140308a8. března 2014 Aktobe, Kazachstán tvrdý (h)   Jaraslav Šyla 6–4, 3–6, 6–3
Vítěz 4. 20140531a31. května 2014 Moskva, Rusko antuka   Stanislav Vovk 6–0, 6–4
Finalista 5. 20141101a1. listopadu 2014 Tartu, Estonsko koberec (h)   Dzmitrij Žirmont 4–6, 2–6
Vítěz 6. 20141220a20. prosince 2014 Santo Domingo, Dominikánská republika tvrdý   Mitchell Krueger 6–2, 6–4
Vítěz 7. 20160306a6. března 2016 Quimper, Francie tvrdý (h)   Paul-Henri Mathieu 6–7(6–8), 6–4, 6–4
Finalista 8. 20161113a13. listopadu 2016 Mouilleron-le-Captif, Francie tvrdý (h)   Julien Benneteau 5–7, 6–2, 3–6
Finalista 9. 20170129a29. ledna 2017 Rennes, Francie tvrdý (h)   Uladzimir Ignatik 7–6(8–6), 3–6, 6–7(5–7)

Čtyřhra: 5 (3–2)Editovat

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Finalista 1. 20130714a14. července 2013 Plovdiv, Bulharsko antuka   Yaraslau Shyla   Alexander Lazov
  Laslo Urrutia Fuentes
6–4, 3–6(8–10)
Vítěz 2. 20140518a18. května 2014 Teplice, Česko antuka   Andriej Kapas   David Škoch
  Robin Staněk
7–5, 6–2
Finalista 3. 20140531a31. května 2014 Moskva, Rusko antuka   Denis Macukjevič   Jegor Gerasimov
  Stanislav Vovk
6–2, 4–6(8–10)
Vítěz 4. 20150208a8. února 2015 Dallas, USA tvrdý (h)   Denys Molčanov   Hans Hach Verdugo
  Luis Patiño
6–4, 7–6(7–5)
Vítěz 5. 20150704a4. července 2015 Padova, Itálie antuka   Michail Jelgin   Federico Gaio
  Alessandro Giannessi
6–4, 7–6(7–4)

Finále na juniorském Grand SlamuEditovat

Dvouhra: 1 (1–0)Editovat

Stav rok turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Vítěz 2014 French Open antuka   Jaume Antoni Munar Clar 6–2, 7–5

Čtyřhra: 1 (0–1)Editovat

Stav rok turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Finalista 2014 Wimbledon tráva   Stefan Kozlov   Orlando Luz
  Marcelo Zormann
4–6, 6–3, 6–8

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Andrey Rublev (tennis) na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f (anglicky) Andrej Rubljov na stránkách ATP Tour, přístup: 20181024a24. října 2018
  2. (anglicky) Andrej Rubljov na stránkách Mezinárodní tenisové federace, přístup: 20181024a24. října 2018
  3. (anglicky) Andrej Rubljov (tenista) na stránkách Davis Cupu, přístup: 20181024a24. října 2018
  4. a b c d Поколение Next: Андрей Рублев [online]. SportBox, 9 June 2014 [cit. 2014-07-03]. Dostupné online. (Russian) 
  5. Wimbledon. Андрей Рублёв покидает юниорские соревнования [online]. GoTennis, 3 July 2014 [cit. 2014-07-07]. Dostupné online. (Russian) 
  6. Championat, 6 July 2014 [cit. 2014-07-07]. Dostupné online. (Russian) 
  7. Who's who: ITF Junior Masters
  8. Андрей Рублёв повторил достижение Рафаэля Надаля [online]. Championat.com, 17 May 2015. Dostupné online. (Russian) 
  9. Young Gun Rublev Reaches Geneva Second Round; Giraldo Advances [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. Rublev Beats Lorenzi For First Title In Umag [online]. ATP World Tour, Inc., 2017-07-23 [cit. 2017-07-28]. Dostupné online. (eb) 
  11. Ondřej Jirásek. Vítězem premiérového ročníku Next Gen ATP Finals je Hyeon Chung [online]. Tenisportal.cz, 2017-11-11 [cit. 2017-12-07]. Dostupné online. (česky) 
  12. ČTK, iDNES.cz. Tenisový Turnaj mistrů pro mladé naděje vyhrál Korejec Čong Hjon [online]. iDNES.cz, 2017-11-12 [cit. 2017-12-07]. Dostupné online. (česky) 
  13. [1]
  14. [2]

Externí odkazyEditovat