Otevřít hlavní menu

Turnaj mistrů

závěrečný tenisový turnaj mužské sezóny ATP World Tour

Turnaj mistrů, oficiálně ATP Finals a sponzorským názvem Nitto ATP Finals, představuje závěrečný tenisový turnaj mužské profesionální sezóny pro osm nejvýše postavených mužů ve dvouhře a osm nejlepších párů ve čtyřhře na žebříčku ATP (Emirates ATP Rankings), pokud se podle pravidel účastníci nekvalifikovali jiným způsobem. Událost, kterou organizuje Asociace tenisových profesionálů (ATP), patří jako jediná po grandslamu do druhé nejvyšší kategorie ATP World Tour Finals.

Turnaj mistrů
Nitto ATP Finals
O2 Arena v Londýně

Založeno 1970
Odehráno ATP Finals 2018
Místo Londýn, Spojené královstvíSpojené království Spojené království
Dějiště O2 Arena (2009–2020)
Souřadnice
Povrch tvrdý / hala
Soutěže 8 hráčů dvouhry / 8 párů čtyřhry
Dotace 8 500 000 USD
Prize Money 8 500 000 USD
Období listopad
Ředitel Adam Hogg
ATP World Tour
2009– ATP World Tour Finals

www.nittoatpfinals.com
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Závěrečný šampionát se odehrává v listopadovém termínu. V letech 2009–2020 je místem konání britská metropole Londýn, konkrétně pak multifunkční O2 Arena, v níž byl instalován dvorec s tvrdým povrchem (Londýn prodloužil původní smlouvu plánovanou jen do roku 2015). Celkové odměny pro rok 2018 činily 8 500 000 amerických dolarů. Hlavním sponzorem je od sezóny 2017 japonská společnost Nitto Denko, s účastí minimálně do roku 2020.[1]

Soutěže dvouhry se účastní osm tenistů, z nichž každý odehraje tři vzájemné zápasy v jedné ze dvou čtyřčlenných základních skupin A a B. První dva tenisté z každé skupiny postupují do semifinále, které je hráno vyřazovacím systémem pavouka. První ze skupiny A se utkává s druhým ze skupiny B a naopak. Vítězové semifinále pak postupují do finále.[2] Soutěž čtyřhry kopíruje formát dvouhry.[3] Za každé vítězné utkání v základní skupině obdrží singlista či deblista 200 bodů, neporažený šampión pak celkem 1 500 bodů.

Turnaj mistrů byl založen v roce 1970. Premiérový ročník se odehrál v Tokiu. Nejvíce titulů ve dvouhře získal Švýcar Roger Federer, když dokázal vyhrát šestkrát. S pěti trofejemi ho následují Čechoameričan Ivan Lendl, americký tenista Pete Sampras a  Srb Novak Djoković. Rekordní počet sedmi titulů ve čtyřhře si připsal americký pár Peter FlemingJohn McEnroe.

Ženským protějškem závěrečné události sezóny je Turnaj mistryň – WTA Finals.

Obsah

HistorieEditovat

Turnaj začal svou historii na konci roku 1970 pod názvem Masters Grand Prix (turnaj mistrů Grand Prix) jako součást tehdy existujícího tenisového okruhu Grand Prix, který pořádala International Lawn Tennis Federation (ILTF).

Od počátku byl uplatňován formát s nejlepšími hráči okruhu podle dosažených bodů z turnajů v dané sezóně. V premiérovém ročníku se kvalifikovalo pouze šest nejlepších hráčů, ve druhém pak sedm tenistů. Všichni se v rámci jedné skupiny utkali ve vzájemných zápasech – každý s každým. Vítězem se stal hráč s nejlepším výsledkem. Od třetího ročníku byl nastolen formát s osmi nejlépe postavenými tenisty, kteří byli rozděleni do dvou čtyřčlenných skupin. První dva z každé skupiny pak postoupili do semifinále, po němž následovalo finále. Změna herního systému byla učiněna se záměrem zvýšení přitažlivosti pro diváky, kdy o vítězi rozhoduje až poslední střetnutí. Při omluvě účastníka získal právo startu další v pořadí.

Od roku 1982 došlo k vytvoření nového formátu. Zrušeny byly základní skupiny a ve vyřazovacím systému pavouka se utkalo dvanáct nejlepších tenistů. Čtyři nejvýše postavení na žebříčku měli volný los a začínali od čtvrtfinále. Do čtyřhry nastupovalo šest párů s volným losem prvních dvou nasazených. V sezóně 1985 následovala modifikace, kdy se na turnaj kvalifikovalo šestnáct nejlepších ve dvouhře. Opuštění tohoto formátu proběhlo v roce 1986, kdy se organizátoři vrátili k základní fázi dvou čtyřčlenných skupin (Dona Budge a Freda Perryho). Obdobně byly čtyřčlenné skupiny obnoveny v deblu (bílá a červená). K zachování došlo u vyřazovacího systému semifinále a finále.

Mezi lety 1971–1989 paralelně probíhal také druhý závěrečný turnaj sezóny WCT Finals, jenž byl organizován konkurenčním okruhem World Championship Tennis Tour. Přestože byl Masters Grand Prix vrcholnou akcí, hráči z něj nezískávali do světové klasifikace žádné body.

V roce 1990 se stala řídící organizací mužského okruhu Asociace tenisových profesionálů (ATP), která nahradila název Masters za nový ATP Tour World Championship. Skončila tak éra bez bodů, když neporažený šampión mohl získat stejný počet bodů jako vítěz grandslamového turnaje. Původní pořadatel turnaje mistrů Mezinárodní tenisová federace pokračovala v organizování čtyř Grand Slamů a nově založila konkurenční závěrečný šampionát roku známý jako Grand Slam Cup, kterého se mohlo účastnit 16 tenistů, kteří během sezóny nasbírali nejvíce bodů v rámci grandslamu.

V prosinci 1999 se obě řídící organizace ATP a ITF dohodly na ukončení dichotomie a souhlasily s vytvořením společné události nazvané Tennis Masters Cup, jež se poprvé konala v roce 2000. Soutěž dvouhry proběhla v Lisabonu a čtyřhra v indickém Bengalúru. Formátem navázala na předchozí turnaje mistrů, když obsahovala dvě čtyřčlenné skupiny osmi nejlepších na žebříčku ATP, a to jak v singlové tak i deblové části. Přesto, podle pravidel Tennis Masters Cupu, nemá účastník figurující na osmé příčce žebříčku ATP Race jistotu účasti. Pokud singlista či deblový pár dokáže v roce zvítězit alespoň na jednom Grand Slamu, a současně se umístit do dvacátého místa klasifikace, pak nahradí v pořadí osmého hráče figurujícího na žebříčku ATP. Pokud se podaří vyhrát grandslamovou událost více hráčům, kteří byli zároveň do dvacítky, ale nikoli v osmičce, pak na turnaj postupuje lépe žebříčkově postavený účastník.

V sezóně 2009 došlo k přejmenování závěrečného turnaje na ATP World Tour Finals. Původně na čtyřleté období 2009–2013 se dějištěm stala londýnská O2 Arena.[4] Roku 2012 organizátoři prodloužili s arénou smlouvu do sezóny 2015.[5][6] V roce 2015 došlo k posunutí kontratku do sezóny 2018.[7] V roce 2017 byl turnaj přejmenován na ATP Finals a setrvání dějiště v londýnské O2 Areně potvrzeno až do roku 2020.[8][9]

Soutěž čtyřhry byla poprvé hrána, stejně jako dvouhra, roku 1970 v Tokiu. V období 1971–1974, a opět v roce 2002, se nekonala. V sezónách 1986–2001 probíhala na jiných místech, než singlový turnaj. Ze společného newyorského dějiště v Madison Square Garden se roku 1986 přestěhovala na čtyřleté období do Londýna. Pak pokračovala v Sanctuary Cove, Johannesburgu, Jakartě, Eindhovenu, Hartfordu a Bengalúru, než se opět v sezóně 2003 připojila k singlovému turnaji, konanému v Houstonu.

SponzorstvíEditovat

Generálním sponzorem Turnaje mistrů je tradičně hlavní obchodní partner celého mužského okruhu ATP Tour. Od vzniku okruhu 1990 až do sezóny 2008 však událost žádného sponzora neměla, přestože singlovou část túry ATP zajištovala firma IBM. V období 2009–2016 se generálním partnerem stala společnost Barclays PLC,[10] která roku 2015 potvrdila, že sedmiletou smlouvu neprodlouží.[11]

Dne 25. května 2017 bylo vydáno prohlášení, že se hlavním partnerem stala japonská společnost Nitto Denko, a to s minimálně tříletým kontraktem.[1]

Přehled rekordů dvouhryEditovat

nejvíce titulů
1.   Roger Federer, 6 (2003, 2004, 2006, 2007, 2010, 2011)
2.   Ivan Lendl, 5 (1981, 1982, 1985, 1986, 1987)
2.   Pete Sampras, 5 (1991, 1994, 1996, 1997, 1999)
2.   Novak Djoković, 5 (2008, 2012, 2013, 2014, 2015)
5.   Ilie Năstase, 4 (1971, 1972, 1973, 1975)
nejvíce titulů v řadě
nejvíce finálových účastí
1.   Roger Federer, 10 (2003–2007, 2010–2012, 2014–2015)
2.   Ivan Lendl, 9 (1980–1988)
3.   Boris Becker, 8 (1985–1986, 1987–1988, 1992, 1994–1996)
4.   Pete Sampras, 6 (1991, 1993–1994, 1996–1997, 1999)
4.   Novak Djoković, 6 (2012–2016, 2018)
nejvíce finálových účastí v řadě
1.   Ivan Lendl, 9 (1980–1988)
2.   Novak Djoković, 5 (2012–2016)
2.   Ilie Năstase, 5 (1971–1975)
2.   Roger Federer, 5 (2003–2007)
5.   Roger Federer, 3 (2010–2012)
5.   Stan Smith, 3 (1970–1972)
5.   Boris Becker, 3 (1994–1996)
vítězové turnaje bez porážky (od 1990)
nejvíce účastí
1.   Roger Federer, 16 (2002–2015, 2017, 2018)
2.   Andre Agassi, 13 (1988–1991, 1994, 1996, 1998–2003, 2005)
3.   Ivan Lendl, 12 (1980–1991)
4.   Boris Becker, 11 (1985–1992, 1994–1996)
4.   Jimmy Connors, 11 (1972–1973, 1977–1984, 1987)
4.   Pete Sampras, 11 (1990–2000)
4.   Novak Djoković, 11 (2007–2016, 2018)

Dějiště konáníEditovat

Město stát období povrch dějiště konání kapacita
Tokio Japonsko  Japonsko 1970 koberec / hala Tokyo Metropolitan Gymnasium 6 500
Paříž Francie  Francie 1971 Stade Pierre de Coubertin 5 000
Barcelona Španělsko  Španělsko 1972 Palau Blaugrana 5 700
Boston USA  USA 1973 Boston Garden 14 900
Melbourne Austrálie  Austrálie 1974 tráva / venku Kooyong Stadium 8 500
Stockholm Švédsko  Švédsko 1975 koberec / hala Kungliga tennishallen 6 000
Houston USA  USA 1976 The Summit 16 300
New York USA  USA 1977–1989 Madison Square Garden 18 000
Frankfurt Německo  Německo 1990–1995 Festhalle Frankfurt 12 000
Hannover Německo  Německo 1996–1999 koberec / hala (1996)
tvrdý / hala (1997–1999)
Hanover fairground 15 000
Lisabon Portugalsko  Portugalsko 2000 tvrdý / hala Pavilhão Atlântico 12 000
Sydney Austrálie  Austrálie 2001 Acer Arena 17 500
Šanghaj Čína  Čína 2002 SNIEC  
Houston USA  USA 2003–2004 tvrdý / venku Westside Tennis Club 5 240
Šanghaj Čína  Čína 2005–2008 koberec / hala (2005)
tvrdý / hala (2006–2008)
Qizhong City Arena 15 000
Londýn Spojené království  Spojené království 2009–2020 tvrdý / hala O2 Arena[12] 20 000
Turín Itálie  Itálie 2021–2025 tvrdý / hala Pala Alpitour[13] 16 600

Přehled fináleEditovat

DvouhraEditovat

Místo rok vítěz finalista výsledek
Londýn ATP Finals
2018   Alexander Zverev   Novak Djoković 6–4, 6–3
2017   Grigor Dimitrov   David Goffin 7–5, 4–6, 6–3
ATP World Tour Finals
2016   Andy Murray   Novak Djoković 6–3, 6–4
2015   Novak Djoković (5/5)   Roger Federer 6–3, 6–4
2014   Novak Djoković (4/5)   Roger Federer bez boje
2013   Novak Djoković (3/5)   Rafael Nadal 6–3, 6–4
2012   Novak Djoković (2/5)   Roger Federer 7–6(8–6), 7–5
2011   Roger Federer (6/6)   Jo-Wilfried Tsonga 6–3, 6–7(6–8), 6–3
2010   Roger Federer (5/6)   Rafael Nadal 6–3, 3–6, 6–1
2009   Nikolaj Davyděnko   Juan Martín del Potro 6–3, 6–4
Tennis Masters Cup
Šanghaj 2008   Novak Djoković (1/5)   Nikolaj Davyděnko 6–1, 7–5
2007   Roger Federer (4/6)   David Ferrer 6–2, 6–3, 6–2
2006   Roger Federer (3/6)   James Blake 6–0, 6–3, 6–4
2005   David Nalbandian   Roger Federer 6–7(4–7), 6–7(11–13), 6–2, 6–1, 7–6(7–3)
Houston 2004   Roger Federer (2/6)   Lleyton Hewitt 6–3, 6–2
2003   Roger Federer (1/6)   Andre Agassi 6–3, 6–0, 6–4
Šanghaj 2002   Lleyton Hewitt (2/2)   Juan Carlos Ferrero 7–5, 7–5, 2–6, 2–6, 6–4
Sydney 2001   Lleyton Hewitt (1/2)   Sébastien Grosjean 6–3, 6–3, 6–4
Lisabon 2000   Gustavo Kuerten   Andre Agassi 6–4, 6–4, 6–4
ATP Tour World Championships
Hannover 1999   Pete Sampras (5/5)   Andre Agassi 6–1, 7–5, 6–4
1998   Àlex Corretja   Carlos Moyà 3–6, 3–6, 7–5, 6–3, 7–5
1997   Pete Sampras (4/5)   Jevgenij Kafelnikov 6–3, 6–2, 6–2
1996   Pete Sampras (3/5)   Boris Becker 3–6, 7–6(7–5), 7–6(7–4), 6–7(11–13), 6–4
Frankfurt 1995   Boris Becker (3/3)   Michael Chang 7–6(7–3), 6–0, 7–6(7–5)
1994   Pete Sampras (2/5)   Boris Becker 4–6, 6–3, 7–5, 6–4
1993   Michael Stich   Pete Sampras 7–6(7–3), 2–6, 7–6(9–7), 6–2
1992   Boris Becker (2/3)   Jim Courier 6–4, 6–3, 7–5
1991   Pete Sampras (1/5)   Jim Courier 3–6, 7–6(7–5), 6–3, 6–4
1990   Andre Agassi   Stefan Edberg 5–7, 7–6(7–5), 7–5, 6–2
Masters Grand Prix
New York 1989   Stefan Edberg   Boris Becker 4–6, 7–6(8–6), 6–3, 6–1
1988   Boris Becker (1/3)   Ivan Lendl 5–7, 7–6(7–5), 3–6, 6–2, 7–6(7–5)
1987   Ivan Lendl (5/5)   Mats Wilander 6–2, 6–2, 6–3
1986   Ivan Lendl (4/5)   Boris Becker 6–4, 6–4, 6–4
1985   Ivan Lendl (3/5)   Boris Becker 6–2, 7–6(7–4), 6–3
1984   John McEnroe (3/3)   Ivan Lendl 7–5, 6–0, 6–4
1983   John McEnroe (2/3)   Ivan Lendl 6–3, 6–4, 6–4
1982   Ivan Lendl (2/5)   John McEnroe 6–4, 6–4, 6–2
1981   Ivan Lendl (1/5)   Vitas Gerulaitis 6–7(5–7), 2–6, 7–6(8–6), 6–2, 6–4
1980   Björn Borg (2/2)   Ivan Lendl 6–4, 6–2, 6–2
1979   Björn Borg (1/2)   Vitas Gerulaitis 6–2, 6–2
1978   John McEnroe (1/3)   Arthur Ashe 6–7(5–7), 6–3, 7–5
1977   Jimmy Connors   Björn Borg 6–4, 1–6, 6–4
Houston 1976   Manuel Orantes   Wojciech Fibak 5–7, 6–2, 0–6, 7–6(7–1), 6–1
Stockholm 1975   Ilie Năstase (4/4)   Björn Borg 6–2, 6–2, 6–1
Melbourne 1974   Guillermo Vilas   Ilie Năstase 7–6(8–6), 6–2, 3–6, 3–6, 6–4
Boston 1973   Ilie Năstase (3/4)   Tom Okker 6–3, 7–5, 4–6, 6–3
Barcelona 1972   Ilie Năstase (2/4)   Stan Smith 6–3, 6–2, 3–6, 2–6, 6–3
Paříž 1971   Ilie Năstase (1/4) hrána pouze základní skupina
Tokio 1970   Stan Smith

ČtyřhraEditovat

Místo rok vítězové finalisté výsledek
Londýn ATP Finals
2018   Jack Sock
  Mike Bryan
  Pierre-Hugues Herbert
  Nicolas Mahut
5–7, 6–1, [13–11]
2017   Henri Kontinen
  John Peers
  Łukasz Kubot
  Marcelo Melo
6–4, 6–2
ATP World Tour Finals
2016   Henri Kontinen
  John Peers
  Raven Klaasen
  Rajeev Ram
2–6, 6–1, [10–8]
2015   Jean-Julien Rojer
  Horia Tecău
  Rohan Bopanna
  Florin Mergea
6–4, 6–3
2014   Bob Bryan
  Mike Bryan
  Ivan Dodig
  Marcelo Melo
6–7(5–7), 6–2, [10–7]
2013   David Marrero
  Fernando Verdasco
  Bob Bryan
  Mike Bryan
7–5, 6–7(3–7), [10–7]
2012   Marcel Granollers
  Marc López
  Mahesh Bhupathi
  Rohan Bopanna
7–5, 3–6, [10–3]
2011   Max Mirnyj
  Daniel Nestor
  Mariusz Fyrstenberg
  Marcin Matkowski
7–5, 6–3
2010   Daniel Nestor
  Nenad Zimonjić
  Mahesh Bhupathi
  Max Mirnyj
7–6(8–6), 6–4
2009   Bob Bryan
  Mike Bryan
  Max Mirnyj
  Andy Ram
7–6(7–5), 6–3
Tennis Masters Cup
Šanghaj 2008   Daniel Nestor
  Nenad Zimonjić
  Bob Bryan
  Mike Bryan
7–6(7–3), 6–2
2007   Mark Knowles
  Daniel Nestor
  Simon Aspelin
  Julian Knowle
6–2, 6–3
2006   Jonas Björkman
  Max Mirnyj
  Mark Knowles
  Daniel Nestor
6–2, 6–4
2005   Michaël Llodra
  Fabrice Santoro
  Leander Paes
  Nenad Zimonjić
6–7(6–8), 6–3, 7–6(7–4)
Houston 2004   Bob Bryan
  Mike Bryan
  Wayne Black
  Kevin Ullyett
4–6, 7–5, 6–4, 6–2
2003   Bob Bryan
  Mike Bryan
  Michaël Llodra
  Fabrice Santoro
6–7(6–8), 6–3, 3–6, 7–6(7–3), 6–4
2002 čtyřhra nehrána
ATP World Doubles Challenge Cup[14]
Bengalúr 2001   Ellis Ferreira
  Rick Leach
  Petr Pála
  Pavel Vízner
6–7(6–8), 7–6(7–2), 6–4, 6–4
ATP Tour World Championships
Bengalúr 2000   Donald Johnson
  Piet Norval
  Mahesh Bhupathi
  Leander Paes
7–6(10–8), 6–3, 6–4
Hartford 1999   Sébastien Lareau
  Alex O'Brien
  Mahesh Bhupathi
  Leander Paes
6–3, 6–2, 6–2
1998   Jacco Eltingh
  Paul Haarhuis
  Mark Knowles
  Daniel Nestor
6–4, 6–2, 7–5
1997   Rick Leach
  Jonathan Stark
  Mahesh Bhupathi
  Leander Paes
6–3, 6–4, 7–6(7–3)
1996   Todd Woodbridge
  Mark Woodforde
  Sébastien Lareau
  Alex O'Brien
6–4, 5–7, 6–2, 7–6(7–3)
Eindhoven 1995   Grant Connell
  Patrick Galbraith
  Jacco Eltingh
  Paul Haarhuis
7–6(8–6), 7–6(8–6), 3–6, 7–6(7–2)
Jakarta 1994   Jan Apell
  Jonas Björkman
  Todd Woodbridge
  Mark Woodforde
6–4, 4–6, 4–6, 7–6(7–5), 7–6(8–6)
Johannesburg 1993   Jacco Eltingh
  Paul Haarhuis
  Todd Woodbridge
  Mark Woodforde
7–6(7–4), 7–6(7–5), 6–4
1992   Todd Woodbridge
  Mark Woodforde
  John Fitzgerald
  Anders Järryd
6–2, 7–6(7–4), 5–7, 3–6, 6–3
1991   John Fitzgerald
  Anders Järryd
  Ken Flach
  Robert Seguso
6–4, 6–4, 2–6, 6–4
Sanctuary Cove 1990   Guy Forget
  Jakob Hlasek
  Sergio Casal
  Emilio Sánchez
6–4, 7–6(7–5), 5–7, 6–4
Masters Grand Prix
Londýn 1989   Jim Grabb
  Patrick McEnroe
  John Fitzgerald
  Anders Järryd
7–5, 7–6(7–4), 5–7, 6–3
1988   Rick Leach
  Jim Pugh
  Sergio Casal
  Emilio Sánchez
6–4, 6–3, 2–6, 6–0
1987   Miloslav Mečíř
  Tomáš Šmíd
  Ken Flach
  Robert Seguso
6–4, 7–5, 6–7(5–7), 6–3
1986   Stefan Edberg
  Anders Järryd
  Guy Forget
  Yannick Noah
6–3, 7–6(7–2), 6–3
New York 1985   Stefan Edberg
  Anders Järryd
  Joakim Nyström
  Mats Wilander
6–1, 7–6(7–5)
1984   Peter Fleming
  John McEnroe
  Mark Edmondson
  Sherwood Stewart
6–3, 6–1
1983   Peter Fleming
  John McEnroe
  Pavel Složil
  Tomáš Šmíd
6–2, 6–2
1982   Peter Fleming
  John McEnroe
  Sherwood Stewart
  Ferdi Taygan
7–5, 6–3
1981   Peter Fleming
  John McEnroe
  Kevin Curren
  Steve Denton
6–3, 6–3
1980   Peter Fleming
  John McEnroe
  Peter McNamara
  Paul McNamee
6–4, 6–3
1979   Peter Fleming
  John McEnroe
  Wojciech Fibak
  Tom Okker
6–3, 7–6, 6–1
1978   Peter Fleming
  John McEnroe
  Wojciech Fibak
  Tom Okker
6–4, 6–2, 6–4
1977   Bob Hewitt
  Frew McMillan
  Robert Lutz
  Stan Smith
7–5, 7–6, 6–3
Houston 1976   Fred McNair
  Sherwood Stewart
  Brian Gottfried
  Raúl Ramírez
6–4, 5–7, 5–7, 6–4, 6–4
Stockholm 1975   Juan Gisbert
  Manuel Orantes
hrána pouze základní skupina
1974

1971
čtyřhra nehrána
Tokio 1970   Stan Smith
  Arthur Ashe
hrána pouze základní skupina

Přehled vítězů a finalistůEditovat

DvouhraEditovat

 
Novak Djoković získává první titul, 2008
Tituly tenista vítěz finalista
6   Roger Federer 2003, 2004, 2006, 2007, 2010, 2011 (6) 2005, 2012, 2014 (3)
5   Ivan Lendl 1981, 1982, 1985, 1986, 1987 (5) 1980, 1983, 1984, 1988 (4)
  Pete Sampras 1991, 1994, 1996, 1997, 1999 (5) 1993 (1)
  Novak Djoković 2008, 2012, 2013, 2014, 2015 (5) 2016, 2018 (2)
4   Ilie Năstase 1971, 1972, 1973, 1975 (4) 1974 (1)
3   Boris Becker 1988, 1992, 1995 (3) 1985, 1986, 1989, 1994, 1996 (5)
  John McEnroe 1978, 1983, 1984 (3) 1982 (1)
2   Björn Borg 1979, 1980 (2) 1975, 1977 (2)
  Lleyton Hewitt 2001, 2002 (2) 2004 (1)
1   Andre Agassi 1990 (1) 1999, 2000, 2003 (3)
  Jimmy Connors 1977 (1)
  Àlex Corretja 1998 (1)
  Nikolaj Davyděnko 2009 (1) 2008 (1)
  Stefan Edberg 1989 (1) 1990 (1)
  Gustavo Kuerten 2000 (1)
  Andy Murray 2016 (1)
  David Nalbandian 2005 (1)
  Manuel Orantes 1976 (1)
  Stan Smith 1970 (1) 1972 (1)
  Michael Stich 1993 (1)
  Guillermo Vilas 1974 (1)
  Grigor Dimitrov 2017 (1)
  Alexander Zverev 2018 (1)
0   Arthur Ashe 1979 (1)
  James Blake 2006 (1)
  Michael Chang 1995 (1)
  Jim Courier 1991, 1992 (2)
  David Ferrer 2007 (1)
  Wojciech Fibak 1976 (1)
  Juan Carlos Ferrero 2002 (1)
  Vitas Gerulaitis 1979, 1981 (2)
  Sébastien Grosjean 2001 (1)
  Jevgenij Kafelnikov 1997 (1)
  Carlos Moyà 1998 (1)
  Tom Okker 1973 (1)
  Mats Wilander 1987 (1)
  Juan Martín del Potro 2009 (1)
  Rafael Nadal 2010, 2013 (2)
  Jo-Wilfried Tsonga 2011 (1)
  David Goffin 2017 (1)

ČtyřhraEditovat

 
Vlevo vítězové Daniel Nestor a Nenad Zimonjić, vpravo finalisté Bob a Mike Bryanovi, 2008
Tituly tenista vítěz finalista
7   Peter Fleming 1978, 1979, 1980, 1981, 1982, 1983, 1984
  John McEnroe 1978, 1979, 1980, 1981, 1982, 1983, 1984
5   Bob Bryan 2003, 2004, 2009, 2014, 2018 2008
4   Daniel Nestor 2007, 2008, 2010, 2011 1998, 2006
  Mike Bryan 2003, 2004, 2009, 2014 2008
3   Anders Järryd 1985, 1986, 1991 1989, 1992
  Rick Leach 1988, 1997, 2001
2   Todd Woodbridge 1992, 1996 1993, 1994
  Mark Woodforde 1992, 1996 1993, 1994
  Max Mirnyj 2006, 2011 2009, 2010
  Jacco Eltingh 1993, 1998 1995
  Paul Haarhuis 1993, 1998 1995
  Nenad Zimonjić 2008, 2010 2005
  Stefan Edberg 1985, 1986
  Jonas Björkman 1994, 2006
  Henri Kontinen 2016, 2017
  John Peers 2016, 2017
1   Sherwood Stewart 1976 1982, 1984
  John Fitzgerald 1991 1989, 1992
  Mark Knowles 2007 1998, 2006
  Stan Smith 1970 1977
  Tomáš Šmíd 1987 1983
  Guy Forget 1990 1986
  Sébastien Lareau 1999 1996
  Alex O'Brien 1999 1996
  Michaël Llodra 2005 2003
  Fabrice Santoro 2005 2003
  Arthur Ashe 1970
  Juan Gisbert 1975
  Manuel Orantes 1975
  Fred McNair 1976
  Bob Hewitt 1977
  Frew McMillan 1977
  Miloslav Mečíř 1987
  Jim Pugh 1988
  Jim Grabb 1989
  Patrick McEnroe 1989
  Jakob Hlasek 1990
  Jan Apell 1994
  Grant Connell 1995
  Patrick Galbraith 1995
  Jonathan Stark 1997
  Donald Johnson 2000
  Piet Norval 2000
  Ellis Ferreira 2001
  Marcel Granollers 2012
  Marc López 2012
  David Marrero 2013
  Fernando Verdasco 2013
  Jean-Julien Rojer 2015
  Horia Tecău 2015
  Jack Sock 2018

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku ATP World Tour Finals na anglické Wikipedii.

  1. a b ATP extends season-finale in London through 2020 with new title partner Nitto Denko Corporation [online]. London: Nitto ATP Finals, 25-05-2017 [cit. 2017-08-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Andy Murray buoyed by support from the crowd in London [online]. 6 November 2013 [cit. 2013-11-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Home | Barclays ATP World Tour Finals [online]. Atpworldtour.com, 2013-10-27 [cit. 2013-10-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. London Awarded 2009 ATP World Tour Finals. www.atptennis.com [online]. [cit. 2013-11-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-07-09. 
  5. ATP finals to stay in London through 2015 [online]. [cit. 2012-11-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 08-11-2012. (anglicky) 
  6. ATP World Tour Finals to be showcased in London till 2015 [online]. [cit. 2012-11-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ATP Confirms London As Host City Through 2018 As 2015 Season Finale Is Officially Launched [online]. ATP World Tour [cit. 2016-11-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ATP World Tour Finals to stay in London till 2020 under new title sponsor [online]. 25-05-2017. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ATP Extends Season-Ending Finale In London Through 2020 With New Title Partner Nitto Denko Corporation [online]. Association of Tennis Professionals (ATP), 25-05-2017. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ATP agree $35 million deal for showpiece tournament [online]. 2008-06-18. Dostupné online. (anglicky) 
  11. Barclays to end World Tour Finals sponsorship [online]. BBC News, 4-11-2015 [cit. 2015-11-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. NEWBERY, Piers. London to host World Tour Final [online]. 2007-07-03. Dostupné online. (anglicky) 
  13. Turin To Host ATP Finals From 2021 To 2025, ATP Tour, Inc,
  14. ATP sets Double Challenge Cup for Jan. 29-Feb. 2 in Bangalore [online]. 2002-01-16 [cit. 2008-11-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-11-04. (anglicky) 

LiteraturaEditovat

  • Lichner, I. et al.: Malá encyklopedie tenisu. Praha : Olympia. 1985, ss. 161–165

Externí odkazyEditovat