Turnaj mistrů

závěrečný tenisový turnaj mužské sezóny ATP World Tour

Turnaj mistrů, oficiálně ATP Finals a sponzorským názvem Nitto ATP Finals, představuje závěrečný tenisový turnaj mužské profesionální sezóny pro osm nejvýše postavených mužů ve dvouhře a osm nejlepších párů ve čtyřhře na žebříčku ATP Race, pokud se podle pravidel účastníci nekvalifikovali jiným způsobem. Událost, kterou organizuje Asociace tenisových profesionálů (ATP), patří jako jediná po grandslamu do druhé nejvyšší kategorie ATP Tour Finals.

Turnaj mistrů
Nitto ATP Finals
Pala Alpitour v Turíně, dějiště 2021–2025

Založeno1970
OdehránoATP Finals 2022
MístoTurín, ItálieItálie Itálie
DějištěPala Alpitour (2021–2025)
Souřadnice
Povrchtvrdý / hala
Soutěže8 hráčů dvouhry / 8 párů čtyřhry
Dotace14 750 000 USD (2022)
Prize money14 750 000 USD
Obdobílistopad
ATP Tour
2009–ATP Tour Finals

www.nittoatpfinals.com
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Závěrečný šampionát se odehrává v listopadovém termínu. V letech 2021–2025 je místem konání italský Turín. Turnaj probíhá v multifunkční aréně Pala Alpitour, v níž je instalován dvorec s tvrdým povrchem. Celkové odměny ATP Finals 2022 dosáhly částky rekordní 14 750 000 amerických dolarů. Hlavním sponzorem se v sezóně 2017 stala japonská společnost Nitto Denko.[1]

Soutěže dvouhry se účastní osm tenistů, z nichž každý odehraje tři vzájemné zápasy v jedné ze dvou čtyřčlenných základních skupin A a B. První dva tenisté z každé skupiny postupují do semifinále, které je hráno vyřazovacím systémem pavouka. První ze skupiny A se utkává s druhým ze skupiny B a naopak. Vítězové semifinále pak postupují do finále.[2] Soutěž čtyřhry kopíruje formát dvouhry.[3] Za každé vítězné utkání v základní skupině obdrží singlista či deblista 200 bodů, neporažený šampión pak celkem 1 500 bodů.

Turnaj mistrů byl založen v roce 1970. Premiérový ročník se odehrál v Tokiu. Nejvyšší počet šesti singlových titulů získali Švýcar Roger Federer se Srbem Novakem Djokovićem, který se v roce 2022 stal ve 35 letech i nejstarším šampionem. S pěti trofejemi je následují Čechoameričan Ivan Lendl a americký tenista Pete Sampras. Rekordních sedm deblových trofejí si odvezli Američané Peter FlemingJohn McEnroe.

Ženským protějškem závěrečné události sezóny je Turnaj mistryň – WTA Finals.

HistorieEditovat

Turnaj začal svou historii na konci roku 1970 pod názvem Masters Grand Prix (turnaj mistrů Grand Prix) jako součást tehdy existujícího tenisového okruhu Grand Prix, který pořádala International Lawn Tennis Federation (ILTF).

 
Novak Djoković, 2011

Od počátku byl uplatňován formát s nejlepšími hráči okruhu podle dosažených bodů z turnajů v dané sezóně. V premiérovém ročníku se kvalifikovalo pouze šest nejlepších hráčů, ve druhém pak sedm tenistů. Všichni se v rámci jedné skupiny utkali ve vzájemných zápasech – každý s každým. Vítězem se stal hráč s nejlepším výsledkem. Od třetího ročníku byl nastolen formát s osmi nejlépe postavenými tenisty, kteří byli rozděleni do dvou čtyřčlenných skupin. První dva z každé skupiny pak postoupili do semifinále, po němž následovalo finále. Změna herního systému byla učiněna se záměrem zvýšení přitažlivosti pro diváky, kdy o vítězi rozhoduje až poslední střetnutí. Při omluvě účastníka získal právo startu další v pořadí.

 
Andy Murray, 2011

Od roku 1982 došlo k vytvoření nového formátu. Zrušeny byly základní skupiny a ve vyřazovacím systému pavouka se utkalo dvanáct nejlepších tenistů. Čtyři nejvýše postavení na žebříčku měli volný los a začínali od čtvrtfinále. Do čtyřhry nastupovalo šest párů s volným losem prvních dvou nasazených. V sezóně 1985 následovala modifikace, kdy se na turnaj kvalifikovalo šestnáct nejlepších ve dvouhře. Opuštění tohoto formátu proběhlo v roce 1986, kdy se organizátoři vrátili k základní fázi dvou čtyřčlenných skupin (Dona Budge a Freda Perryho). Obdobně byly čtyřčlenné skupiny obnoveny v deblu (bílá a červená). K zachování došlo u vyřazovacího systému semifinále a finále.

Mezi lety 1971–1989 paralelně probíhal také druhý závěrečný turnaj sezóny WCT Finals, jenž byl organizován konkurenčním okruhem World Championship Tennis Tour. Přestože byl Masters Grand Prix vrcholnou akcí, hráči z něj nezískávali do světové klasifikace žádné body.

V roce 1990 se stala řídící organizací mužského okruhu Asociace tenisových profesionálů (ATP), která nahradila název Masters za nový ATP Tour World Championship. Skončila tak éra bez bodů, když neporažený šampión mohl získat stejný počet bodů jako vítěz grandslamového turnaje. Původní pořadatel turnaje mistrů Mezinárodní tenisová federace pokračovala v organizování čtyř Grand Slamů a nově založila konkurenční závěrečný šampionát roku známý jako Grand Slam Cup, kterého se mohlo účastnit 16 tenistů, kteří během sezóny nasbírali nejvíce bodů v rámci grandslamu.

 
Roger Federer, 2011

V prosinci 1999 se obě řídící organizace ATP a ITF dohodly na ukončení dichotomie a souhlasily s vytvořením společné události nazvané Tennis Masters Cup, jež se poprvé konala v roce 2000. Soutěž dvouhry proběhla v Lisabonu a čtyřhra v indickém Bengalúru. Formátem navázala na předchozí turnaje mistrů, když obsahovala dvě čtyřčlenné skupiny osmi nejlepších na žebříčku ATP, a to jak v singlové tak i deblové části. Přesto, podle pravidel Tennis Masters Cupu, nemá účastník figurující na osmé příčce žebříčku ATP Race jistotu účasti. Pokud singlista či deblový pár dokáže v roce zvítězit alespoň na jednom Grand Slamu, a současně se umístit do dvacátého místa klasifikace, pak nahradí v pořadí osmého hráče figurujícího na žebříčku ATP. Pokud se podaří vyhrát grandslamovou událost více hráčům, kteří byli zároveň do dvacítky, ale nikoli v osmičce, pak na turnaj postupuje lépe žebříčkově postavený účastník.

V sezóně 2009 došlo k přejmenování závěrečného turnaje na ATP World Tour Finals. Původně na čtyřleté období 2009–2013 se dějištěm stala londýnská O2 Arena.[4] Roku 2012 organizátoři prodloužili s arénou smlouvu do sezóny 2015.[5][6] V roce 2015 došlo k posunutí kontratku do sezóny 2018.[7] V roce 2017 byl turnaj přejmenován na ATP Finals a setrvání dějiště v londýnské O2 Areně potvrzeno až do roku 2020.[8][9]

 
Leander Paes a Radek Štěpánek, 2012

Soutěž čtyřhry byla poprvé hrána, stejně jako dvouhra, roku 1970 v Tokiu. V období 1971–1974, a opět v roce 2002, se nekonala. V sezónách 1986–2001 probíhala na jiných místech, než singlový turnaj. Ze společného newyorského dějiště v Madison Square Garden se roku 1986 přestěhovala na čtyřleté období do Londýna. Pak pokračovala v Sanctuary Cove, Johannesburgu, Jakartě, Eindhovenu, Hartfordu a Bengalúru, než se opět v sezóně 2003 připojila k singlovému turnaji, konanému v Houstonu.

V období 2000–2022 se desekrát o konečné světové jedničce rozhodovalo na Turnaji mistrů,[10] a to v sezónách 2000 (Kuerten), 2001–2002 (Hewitt), 2003 (Roddick), 2009 (Federer), 2013 (Nadal), 2014 (Djoković), 2016 (Murray), 2019 (Nadal) a 2022 (Alcaraz)

Kvalifikační kritériaEditovat

DvouhraEditovat

Dvouhry se účastní osm tenistů kvalifikovaných v následujícím pořadí:[11]

  1. Zaprvé, sedm tenistů dle žebříčku ATP Race vydaného v pondělí po posledním řádném turnaji ATP Tour. V roce 2022 se jím stal Paris Masters.
  2. Zadruhé, až dva grandslamoví vítězové z roku 2022 figurující na 8. až 20. místě žebříčku, a to v pořadí dle sestupného umístění.
  3. Zatřetí, osm hráčů na základě pořadí žebříčku ATP.[12]
 
Rafael Nadal, 2013

Do žebříčku ATP Race, vydávaného vždy v pondělí, se započítávají body získané od ledna kalendářního roku probíhající sezóny.[12] Kumulovány jsou z turnajů Grand Slamu, ATP Tour, ATP Cupu, ATP Challenger Tour a ITF Tour. Hráčům se přičetly body z 19 turnajů, do nichž se řadily:

ČtyřhraEditovat

Do čtyřhry nastupuje osm párů kvalifikovaných podle stejných kritérií jako u singlistů. Dvojice nemají určeny povinné účasti u stanovených turnajů. Sbírají tak body z 19 libovolných událostí na okruhu ATP Tour podle nejvyššího bodového zisku.[11][12]

Body a finanční odměnyEditovat

Rozpočet ATP Finals 2022 činil 14,75 milionu dolarů. Novak Djoković jako neporažený vítěz dvouhry získal nejvyšší odměnu v předchozí historii tenisu, 4 740 300 dolarů (cca 111 milionů korun).[13][14] Také deblisté Rajeev Ram s Joem Salisburym nenašli přemožitele a odvezli si 930 300 dolarů na pár, nejvyšší částku z jakékoli deblové soutěže.[15]

Fáze dvouhra čtyřhra body
neporažení vítězové 4 740 300 $ 930 300 $ 1 500
vítězové ZS + 2 200 400 $ ZS + 350 400 $ ZS + 900
finalisté ZS + 1 070 000 $ ZS + 130 000 $ ZS + 400
za výhru ve skupině 383 300 $ 93 300 $ 200
startovné
za 3 zápasy 320 000 $ 130 000 $
za 2 zápasy 240 000 $ 97 500 $
za 1 zápas 160 000 $ 52 000 $
náhradníci 150 000 $ 50 000 $
Poznámky
  • částky jsou uváděny v amerických dolarech ($)
  • celkový rozpočet 14 750 000 dolarů
  • ZS – celkové finanční odměny či body získané v základní skupině
  • finanční odměny ve čtyřhře jsou uváděny na celý pár

Vývoj názvuEditovat

Období základní název
1970–1989 Masters Grand Prix
1990–1999 ATP Tour World Championships
2000–2008 Tennis Masters Cup
2009–2016 ATP World Tour Finals
od 2017 ATP Finals

SponzorstvíEditovat

Generálním sponzorem Turnaje mistrů byl v minulosti většinou hlavní obchodní partner celého mužského okruhu ATP Tour. Od vzniku okruhu 1990 až do sezóny 2008 však událost žádného sponzora neměla, přestože singlovou část túry ATP zajištovala firma IBM. V období 2009–2016 se generálním partnerem stala společnost Barclays PLC,[16] která roku 2015 potvrdila, že sedmiletou smlouvu neprodlouží.[17]

Dne 25. května 2017 bylo vydáno prohlášení, že se hlavním partnerem stala japonská společnost Nitto Denko, a to s minimálně tříletým kontraktem.[1]

Přehled rekordů dvouhryEditovat

Statistiky Turnaje mistrů.[18]

 
O2 aréna, Londýn
Nejvíce titulů
1.   Roger Federer, 6 (2003, 2004, 2006, 2007, 2010, 2011)
1.   Novak Djoković, 6 (2008, 2012, 2013, 2014, 2015, 2022)
3.   Ivan Lendl, 5 (1981, 1982, 1985, 1986, 1987)
3.   Pete Sampras, 5 (1991, 1994, 1996, 1997, 1999)
5.   Ilie Năstase, 4 (1971, 1972, 1973, 1975)
Nejvíce titulů v řadě
Nejvíce finálových účastí
1.   Roger Federer, 10 (2003–2007, 2010–2012, 2014–2015)
2.   Ivan Lendl, 9 (1980–1988)
3.   Boris Becker, 8 (1985–1986, 1987–1988, 1992, 1994–1996)
4.   Novak Djoković, 7 (2012–2016, 2018, 2022)
5.   Pete Sampras, 6 (1991, 1993–1994, 1996–1997, 1999)
Nejvíce finálových účastí v řadě
1.   Ivan Lendl, 9 (1980–1988)
2.   Novak Djoković, 5 (2012–2016)
2.   Ilie Năstase, 5 (1971–1975)
2.   Roger Federer, 5 (2003–2007)
5.   Roger Federer, 3 (2010–2012)
5.   Stan Smith, 3 (1970–1972)
5.   Boris Becker, 3 (1994–1996)
 
Qizhong City Arena, Šanghaj
Vítězové turnaje bez porážky (od 1990)
Nejvyšší počet aktivních účastí
1.   Roger Federer, 17 (2002–2015, 2017–2019)
2.   Novak Djoković, 15 (2007–2016, 2018–2022)
3.   Andre Agassi, 13 (1988–1991, 1994, 1996, 1998–2003, 2005)
4.   Ivan Lendl, 12 (1980–1991)
5.   Jimmy Connors, 11 (1972–1973, 1977–1984, 1987)
5.   Boris Becker, 11 (1985–1992, 1994–1996)
5.   Pete Sampras, 11 (1990–2000)
5.   Rafael Nadal, 11 (2006–2007, 2009–2011, 2013, 2015, 2017, 2019–2020, 2022)
Nejvyšší zápasová úspěšnost
1.   Ilie Năstase – 88,0 % (22–3)
2.   Ivan Lendl – 79,6 % (39–10)
3.   Roger Federer – 77,6 % (59–17)
4.   Boris Becker – 73,5 % (36–13)
5.   Novak Djoković – 73 % (46–17)
Nejmladší vítěz
Nejstarší vítěz

Dějiště konáníEditovat

Město stát období povrch dějiště konání kapacita
Tokio Japonsko  Japonsko 1970 koberec / hala Tokyo Metropolitan Gymnasium 6 500
Paříž Francie  Francie 1971 Stade Pierre de Coubertin 5 000
Barcelona Španělsko  Španělsko 1972 Palau Blaugrana 5 700
Boston USA  USA 1973 Boston Garden 14 900
Melbourne Austrálie  Austrálie 1974 tráva / venku Kooyong Stadium 8 500
Stockholm Švédsko  Švédsko 1975 koberec / hala Kungliga tennishallen 6 000
Houston USA  USA 1976 The Summit 16 300
New York USA  USA 1977–1989 Madison Square Garden 18 000
Frankfurt Německo  Německo 1990–1995 Festhalle Frankfurt 12 000
Hannover Německo  Německo 1996–1999 koberec / hala (1996)
tvrdý / hala (1997–1999)
Hanover fairground 15 000
Lisabon Portugalsko  Portugalsko 2000 tvrdý / hala Pavilhão Atlântico 12 000
Sydney Austrálie  Austrálie 2001 Acer Arena 17 500
Šanghaj Čína  Čína 2002 SNIEC  
Houston USA  USA 2003–2004 tvrdý / venku Westside Tennis Club 5 240
Šanghaj Čína  Čína 2005–2008 koberec / hala (2005)
tvrdý / hala (2006–2008)
Qizhong City Arena 15 000
Londýn Spojené království  Spojené království 2009–2020 tvrdý / hala O2 Arena[19] 20 000
Turín Itálie  Itálie 2021–2025 tvrdý / hala Pala Alpitour[20] 12 000

Přehled fináleEditovat

DvouhraEditovat

Rok místo vítěz finalista výsledek
Masters Grand Prix
1970 Tokio   Stan Smith hrána pouze základní skupina
1971 Paříž   Ilie Năstase
1972 Barcelona   Ilie Năstase (2)   Stan Smith 6–3, 6–2, 3–6, 2–6, 6–3
1973 Boston   Ilie Năstase (3)   Tom Okker 6–3, 7–5, 4–6, 6–3
1974 Melbourne   Guillermo Vilas   Ilie Năstase 7–6(8–6), 6–2, 3–6, 3–6, 6–4
1975 Stockholm   Ilie Năstase (4)   Björn Borg 6–2, 6–2, 6–1
1976 Houston   Manuel Orantes   Wojciech Fibak 5–7, 6–2, 0–6, 7–6(7–1), 6–1
1977 New York   Jimmy Connors   Björn Borg 6–4, 1–6, 6–4
1978   John McEnroe   Arthur Ashe 6–7(5–7), 6–3, 7–5
1979   Björn Borg   Vitas Gerulaitis 6–2, 6–2
1980   Björn Borg (2)   Ivan Lendl 6–4, 6–2, 6–2
1981   Ivan Lendl   Vitas Gerulaitis 6–7(5–7), 2–6, 7–6(8–6), 6–2, 6–4
1982   Ivan Lendl (2)   John McEnroe 6–4, 6–4, 6–2
1983   John McEnroe (2)   Ivan Lendl 6–3, 6–4, 6–4
1984   John McEnroe (3)   Ivan Lendl 7–5, 6–0, 6–4
1985   Ivan Lendl (3)   Boris Becker 6–2, 7–6(7–4), 6–3
1986   Ivan Lendl (4)   Boris Becker 6–4, 6–4, 6–4
1987   Ivan Lendl (5)   Mats Wilander 6–2, 6–2, 6–3
1988   Boris Becker   Ivan Lendl 5–7, 7–6(7–5), 3–6, 6–2, 7–6(7–5)
1989   Stefan Edberg   Boris Becker 4–6, 7–6(8–6), 6–3, 6–1
ATP Tour World Championships
1990 Frankfurt   Andre Agassi   Stefan Edberg 5–7, 7–6(7–5), 7–5, 6–2
1991   Pete Sampras   Jim Courier 3–6, 7–6(7–5), 6–3, 6–4
1992   Boris Becker (2)   Jim Courier 6–4, 6–3, 7–5
1993   Michael Stich   Pete Sampras 7–6(7–3), 2–6, 7–6(9–7), 6–2
1994   Pete Sampras (2)   Boris Becker 4–6, 6–3, 7–5, 6–4
1995   Boris Becker (3)   Michael Chang 7–6(7–3), 6–0, 7–6(7–5)
1996 Hannover   Pete Sampras (3)   Boris Becker 3–6, 7–6(7–5), 7–6(7–4), 6–7(11–13), 6–4
1997   Pete Sampras (4)   Jevgenij Kafelnikov 6–3, 6–2, 6–2
1998   Àlex Corretja   Carlos Moyà 3–6, 3–6, 7–5, 6–3, 7–5
1999   Pete Sampras (5)   Andre Agassi 6–1, 7–5, 6–4
Tennis Masters Cup
2000 Lisabon   Gustavo Kuerten   Andre Agassi 6–4, 6–4, 6–4
2001 Sydney   Lleyton Hewitt   Sébastien Grosjean 6–3, 6–3, 6–4
2002 Šanghaj   Lleyton Hewitt (2)   Juan Carlos Ferrero 7–5, 7–5, 2–6, 2–6, 6–4
2003 Houston   Roger Federer   Andre Agassi 6–3, 6–0, 6–4
2004   Roger Federer (2)   Lleyton Hewitt 6–3, 6–2
2005 Šanghaj   David Nalbandian   Roger Federer 6–7(4–7), 6–7(11–13), 6–2, 6–1, 7–6(7–3)
2006   Roger Federer (3)   James Blake 6–0, 6–3, 6–4
2007   Roger Federer (4)   David Ferrer 6–2, 6–3, 6–2
2008   Novak Djoković   Nikolaj Davyděnko 6–1, 7–5
ATP World Tour Finals
2009 Londýn   Nikolaj Davyděnko   Juan Martín del Potro 6–3, 6–4
2010   Roger Federer (5)   Rafael Nadal 6–3, 3–6, 6–1
2011   Roger Federer (6)   Jo-Wilfried Tsonga 6–3, 6–7(6–8), 6–3
2012   Novak Djoković (2)   Roger Federer 7–6(8–6), 7–5
2013   Novak Djoković (3)   Rafael Nadal 6–3, 6–4
2014   Novak Djoković (4)   Roger Federer bez boje
2015   Novak Djoković (5)   Roger Federer 6–3, 6–4
2016   Andy Murray   Novak Djoković 6–3, 6–4
ATP Finals
2017   Grigor Dimitrov   David Goffin 7–5, 4–6, 6–3
2018   Alexander Zverev   Novak Djoković 6–4, 6–3
2019   Stefanos Tsitsipas   Dominic Thiem 6–7(6–8), 6–2, 7–6(7–4)
2020   Daniil Medveděv   Dominic Thiem 4–6, 7–6(7–2), 6–4
2021 Turín   Alexander Zverev   Daniil Medveděv 6–4, 6–4
2022   Novak Djoković (6)   Casper Ruud 7–5, 6–3

ČtyřhraEditovat

Rok místo vítězové finalisté výsledek
Masters Grand Prix
1970 Tokio   Stan Smith
  Arthur Ashe
hrána pouze základní skupina
1971
1974
čtyřhra nehrána
1975 Stockholm   Juan Gisbert
  Manuel Orantes
hrána pouze základní skupina
1976 Houston   Fred McNair
  Sherwood Stewart
  Brian Gottfried
  Raúl Ramírez
6–4, 5–7, 5–7, 6–4, 6–4
1977 New York   Bob Hewitt
  Frew McMillan
  Robert Lutz
  Stan Smith
7–5, 7–6, 6–3
1978   Peter Fleming
  John McEnroe
  Wojciech Fibak
  Tom Okker
6–4, 6–2, 6–4
1979   Peter Fleming
  John McEnroe
  Wojciech Fibak
  Tom Okker
6–3, 7–6, 6–1
1980   Peter Fleming
  John McEnroe
  Peter McNamara
  Paul McNamee
6–4, 6–3
1981   Peter Fleming
  John McEnroe
  Kevin Curren
  Steve Denton
6–3, 6–3
1982   Peter Fleming
  John McEnroe
  Sherwood Stewart
  Ferdi Taygan
7–5, 6–3
1983   Peter Fleming
  John McEnroe
  Pavel Složil
  Tomáš Šmíd
6–2, 6–2
1984   Peter Fleming
  John McEnroe
  Mark Edmondson
  Sherwood Stewart
6–3, 6–1
1985   Stefan Edberg
  Anders Järryd
  Joakim Nyström
  Mats Wilander
6–1, 7–6(7–5)
1986 Londýn   Stefan Edberg
  Anders Järryd
  Guy Forget
  Yannick Noah
6–3, 7–6(7–2), 6–3
1987   Miloslav Mečíř
  Tomáš Šmíd
  Ken Flach
  Robert Seguso
6–4, 7–5, 6–7(5–7), 6–3
1988   Rick Leach
  Jim Pugh
  Sergio Casal
  Emilio Sánchez
6–4, 6–3, 2–6, 6–0
1989   Jim Grabb
  Patrick McEnroe
  John Fitzgerald
  Anders Järryd
7–5, 7–6(7–4), 5–7, 6–3
ATP Tour World Championships
1990 Johannesburg   Guy Forget
  Jakob Hlasek
  Sergio Casal
  Emilio Sánchez
6–4, 7–6(7–5), 5–7, 6–4
1991 Londýn   John Fitzgerald
  Anders Järryd
  Ken Flach
  Robert Seguso
6–4, 6–4, 2–6, 6–4
1992   Todd Woodbridge
  Mark Woodforde
  John Fitzgerald
  Anders Järryd
6–2, 7–6(7–4), 5–7, 3–6, 6–3
1993   Jacco Eltingh
  Paul Haarhuis
  Todd Woodbridge
  Mark Woodforde
7–6(7–4), 7–6(7–5), 6–4
1994 Jakarta   Jan Apell
  Jonas Björkman
  Todd Woodbridge
  Mark Woodforde
6–4, 4–6, 4–6, 7–6(7–5), 7–6(8–6)
1995 Eindhoven   Grant Connell
  Patrick Galbraith
  Jacco Eltingh
  Paul Haarhuis
7–6(8–6), 7–6(8–6), 3–6, 7–6(7–2)
1996 Hartford   Todd Woodbridge
  Mark Woodforde
  Sébastien Lareau
  Alex O'Brien
6–4, 5–7, 6–2, 7–6(7–3)
1997   Rick Leach
  Jonathan Stark
  Maheš Bhúpatí
  Leander Paes
6–3, 6–4, 7–6(7–3)
1998   Jacco Eltingh
  Paul Haarhuis
  Mark Knowles
  Daniel Nestor
6–4, 6–2, 7–5
1999   Sébastien Lareau
  Alex O'Brien
  Maheš Bhúpatí
  Leander Paes
6–3, 6–2, 6–2
2000 Bengalúr   Donald Johnson
  Piet Norval
  Maheš Bhúpatí
  Leander Paes
7–6(10–8), 6–3, 6–4
ATP World Doubles Challenge Cup[21]
2001   Ellis Ferreira
  Rick Leach
  Petr Pála
  Pavel Vízner
6–7(6–8), 7–6(7–2), 6–4, 6–4
Tennis Masters Cup
2002 čtyřhra nehrána
2003 Houston   Bob Bryan
  Mike Bryan
  Michaël Llodra
  Fabrice Santoro
6–7(6–8), 6–3, 3–6, 7–6(7–3), 6–4
2004   Bob Bryan
  Mike Bryan
  Wayne Black
  Kevin Ullyett
4–6, 7–5, 6–4, 6–2
2005 Šanghaj   Michaël Llodra
  Fabrice Santoro
  Leander Paes
  Nenad Zimonjić
6–7(6–8), 6–3, 7–6(7–4)
2006   Jonas Björkman
  Max Mirnyj
  Mark Knowles
  Daniel Nestor
6–2, 6–4
2007   Mark Knowles
  Daniel Nestor
  Simon Aspelin
  Julian Knowle
6–2, 6–3
2008   Daniel Nestor
  Nenad Zimonjić
  Bob Bryan
  Mike Bryan
7–6(7–3), 6–2
ATP World Tour Finals
2009 Londýn   Bob Bryan
  Mike Bryan
  Max Mirnyj
  Andy Ram
7–6(7–5), 6–3
2010   Daniel Nestor
  Nenad Zimonjić
  Maheš Bhúpatí
  Max Mirnyj
7–6(8–6), 6–4
2011   Max Mirnyj
  Daniel Nestor
  Mariusz Fyrstenberg
  Marcin Matkowski
7–5, 6–3
2012   Marcel Granollers
  Marc López
  Maheš Bhúpatí
  Rohan Bopanna
7–5, 3–6, [10–3]
2013   David Marrero
  Fernando Verdasco
  Bob Bryan
  Mike Bryan
7–5, 6–7(3–7), [10–7]
2014   Bob Bryan
  Mike Bryan
  Ivan Dodig
  Marcelo Melo
6–7(5–7), 6–2, [10–7]
2015   Jean-Julien Rojer
  Horia Tecău
  Rohan Bopanna
  Florin Mergea
6–4, 6–3
2016   Henri Kontinen
  John Peers
  Raven Klaasen
  Rajeev Ram
2–6, 6–1, [10–8]
ATP Finals
2017   Henri Kontinen
  John Peers
  Łukasz Kubot
  Marcelo Melo
6–4, 6–2
2018   Jack Sock
  Mike Bryan
  Pierre-Hugues Herbert
  Nicolas Mahut
5–7, 6–1, [13–11]
2019   Pierre-Hugues Herbert
  Nicolas Mahut
  Raven Klaasen
  Michael Venus
6–3, 6–4
2020   Wesley Koolhof
  Nikola Mektić
  Jürgen Melzer
  Pierre-Hugues Herbert
2–6, 6–3, [10–5]
2021 Turín   Pierre-Hugues Herbert
  Nicolas Mahut
  Rajeev Ram
  Joe Salisbury
6–4, 7–6(7–0)
2022   Rajeev Ram
  Joe Salisbury
  Nikola Mektić
  Mate Pavić
7–6(7–4), 6–4

Přehled vítězů a finalistůEditovat

DvouhraEditovat

 
Novak Djoković získává první titul, 2008
Tituly tenista vítěz finalista
6   Roger Federer 2003, 2004, 2006, 2007, 2010, 2011 2005, 2012, 2014
  Novak Djoković 2008, 2012, 2013, 2014, 2015, 2022 2016, 2018
5   Ivan Lendl 1981, 1982, 1985, 1986, 1987 1980, 1983, 1984, 1988
  Pete Sampras 1991, 1994, 1996, 1997, 1999 1993
4   Ilie Năstase 1971, 1972, 1973, 1975 1974
3   Boris Becker 1988, 1992, 1995 1985, 1986, 1989, 1994, 1996
  John McEnroe 1978, 1983, 1984 1982
2   Björn Borg 1979, 1980 1975, 1977
  Lleyton Hewitt 2001, 2002 2004
  Alexander Zverev 2018, 2021
1   Andre Agassi 1990 1999, 2000, 2003
  Jimmy Connors 1977
  Àlex Corretja 1998
  Nikolaj Davyděnko 2009 2008
  Stefan Edberg 1989 1990
  Gustavo Kuerten 2000
  Andy Murray 2016
  David Nalbandian 2005
  Manuel Orantes 1976
  Stan Smith 1970 1972
  Michael Stich 1993
  Guillermo Vilas 1974
  Grigor Dimitrov 2017
  Stefanos Tsitsipas 2019
  Daniil Medveděv 2020 2021
0   Arthur Ashe 1979
  James Blake 2006
  Michael Chang 1995
  Jim Courier 1991, 1992
  David Ferrer 2007
  Wojciech Fibak 1976
  Juan Carlos Ferrero 2002
  Vitas Gerulaitis 1979, 1981
  Sébastien Grosjean 2001
  Jevgenij Kafelnikov 1997
  Carlos Moyà 1998
  Tom Okker 1973
  Mats Wilander 1987
  Juan Martín del Potro 2009
  Rafael Nadal 2010, 2013
  Jo-Wilfried Tsonga 2011
  David Goffin 2017
  Dominic Thiem 2019, 2020
  Casper Ruud 2022

ČtyřhraEditovat

 
Vlevo vítězové Daniel Nestor a Nenad Zimonjić, vpravo finalisté Bob a Mike Bryanovi, 2008
Tituly tenista vítěz finalista
7   Peter Fleming 1978, 1979, 1980, 1981, 1982, 1983, 1984
  John McEnroe 1978, 1979, 1980, 1981, 1982, 1983, 1984
5   Bob Bryan 2003, 2004, 2009, 2014, 2018 2008
4   Daniel Nestor 2007, 2008, 2010, 2011 1998, 2006
  Mike Bryan 2003, 2004, 2009, 2014 2008
3   Anders Järryd 1985, 1986, 1991 1989, 1992
  Rick Leach 1988, 1997, 2001
2   Todd Woodbridge 1992, 1996 1993, 1994
  Mark Woodforde 1992, 1996 1993, 1994
  Max Mirnyj 2006, 2011 2009, 2010
  Jacco Eltingh 1993, 1998 1995
  Paul Haarhuis 1993, 1998 1995
  Nenad Zimonjić 2008, 2010 2005
  Stefan Edberg 1985, 1986
  Jonas Björkman 1994, 2006
  Henri Kontinen 2016, 2017
  John Peers 2016, 2017
  Pierre-Hugues Herbert 2019, 2021 2018, 2020
  Nicolas Mahut 2019, 2021 2018
1   Sherwood Stewart 1976 1982, 1984
  John Fitzgerald 1991 1989, 1992
  Mark Knowles 2007 1998, 2006
  Stan Smith 1970 1977
  Tomáš Šmíd 1987 1983
  Guy Forget 1990 1986
  Sébastien Lareau 1999 1996
  Alex O'Brien 1999 1996
  Michaël Llodra 2005 2003
  Fabrice Santoro 2005 2003
  Arthur Ashe 1970
  Juan Gisbert 1975
  Manuel Orantes 1975
  Fred McNair 1976
  Bob Hewitt 1977
  Frew McMillan 1977
  Miloslav Mečíř 1987
  Jim Pugh 1988
  Jim Grabb 1989
  Patrick McEnroe 1989
  Jakob Hlasek 1990
  Jan Apell 1994
  Grant Connell 1995
  Patrick Galbraith 1995
  Jonathan Stark 1997
  Donald Johnson 2000
  Piet Norval 2000
  Ellis Ferreira 2001
  Marcel Granollers 2012
  Marc López 2012
  David Marrero 2013
  Fernando Verdasco 2013
  Jean-Julien Rojer 2015
  Horia Tecău 2015
  Jack Sock 2018
  Wesley Koolhof 2020
  Nikola Mektić 2020 2022
  Rajeev Ram 2022
  Joe Salisbury 2022

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku ATP World Tour Finals na anglické Wikipedii.

  1. a b ATP extends season-finale in London through 2020 with new title partner Nitto Denko Corporation [online]. London: Nitto ATP Finals, 25-05-2017 [cit. 2017-08-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Andy Murray buoyed by support from the crowd in London [online]. 6 November 2013 [cit. 2013-11-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Home | Barclays ATP World Tour Finals [online]. Atpworldtour.com, 2013-10-27 [cit. 2013-10-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. London Awarded 2009 ATP World Tour Finals. www.atptennis.com [online]. [cit. 2013-11-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-07-09. 
  5. ATP finals to stay in London through 2015 [online]. [cit. 2012-11-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 08-11-2012. (anglicky) 
  6. ATP World Tour Finals to be showcased in London till 2015 [online]. [cit. 2012-11-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 13-11-2012. (anglicky) 
  7. ATP Confirms London As Host City Through 2018 As 2015 Season Finale Is Officially Launched [online]. ATP World Tour [cit. 2016-11-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ATP World Tour Finals to stay in London till 2020 under new title sponsor [online]. 25-05-2017. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ATP Extends Season-Ending Finale In London Through 2020 With New Title Partner Nitto Denko Corporation [online]. Association of Tennis Professionals (ATP), 25-05-2017. Dostupné online. (anglicky) 
  10. Nadal Clinches Year-End No. 1 ATP Ranking For Fifth Time [online]. ATP Tour, Inc., 2019-11-14 [cit. 2019-12-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. a b 2022 ATP Official Rulebook [PDF]. ATP Tour [cit. 2022-11-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. a b c Rankings | Pepperstone ATP Rankings FAQ [online]. ATP Tour [cit. 2022-11-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-11-16. (anglicky) 
  13. WEST, Andy. Novak Djokovic Claims Nitto ATP Finals Crown. ATP Tour, Inc. [online]. 2022-11-20 [cit. 2022-11-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-11-20. (anglicky) 
  14. ZABLOUDIL, Luboš. Djokovič je nejstarším vítězem Turnaje mistrů. Už 6. triumfem vyrovnal rekord Federera. TenisPortal.cz [online]. 2022-11-20 [cit. 2022-11-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-11-20. 
  15. Champions In Turin! Rajeev Ram and Joe Salisbury Clinch Nitto ATP Finals Title. ATP Tour, Inc. [online]. 2022-11-20 [cit. 2022-11-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-11-20. (anglicky) 
  16. ATP agree $35 million deal for showpiece tournament [online]. 2008-06-18. Dostupné online. (anglicky) 
  17. Barclays to end World Tour Finals sponsorship [online]. BBC News, 4-11-2015 [cit. 2015-11-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. Historical Stats | Nitto ATP Finals [online]. Nitto ATP Finals, 2021-09-01 [cit. 2022-03-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. NEWBERY, Piers. London to host World Tour Final [online]. 2007-07-03. Dostupné online. (anglicky) 
  20. Turin To Host ATP Finals From 2021 To 2025, ATP Tour, Inc,
  21. ATP sets Double Challenge Cup for Jan. 29-Feb. 2 in Bangalore [online]. 2002-01-16 [cit. 2008-11-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-11-04. (anglicky) 

LiteraturaEditovat

  • Lichner, I. et al.: Malá encyklopedie tenisu. Praha : Olympia. 1985, ss. 161–165

Externí odkazyEditovat