Hubert Hurkacz
Hubert Hurkacz (* 11. února 1997 Vratislav) je polský profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP World Tour vyhrál čtyři turnaje ve dvouhře, včetně Miami Open 2021, a dva ve čtyřhře. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal pět titulů ve dvouhře a tři ve čtyřhře.[2]
| Hubert Hurkacz | |
|---|---|
_(51376382433).jpg) Hubert Hurkacz na French Open 2021 | |
| Přezdívka | Hubi[1] |
| Stát |  Polsko |
| Datum narození | 11. února 1997 (24 let)[1] |
| Místo narození | Vratislav, Polsko[1] |
| Bydliště | Vratislav, Polsko[1] |
| Výška | 196 cm[1] |
| Váha | 81 kg[1] |
| Profesionál od | 2015[1] |
| Držení rakety | pravou rukou, bekhend obouruč |
| Výdělek | 4 443 328 USD |
| Dvouhra | |
| Poměr zápasů | 63–66 |
| Tituly | 4 ATP, 3 challengery, 2 Futures |
| Nejvyšší umístění | 9. místo (8. listopadu 2021) |
| Dvouhra na Grand Slamu | |
| Australian Open | 2. kolo (2020) |
| French Open | 2. kolo (2018) |
| Wimbledon | semifinále (2021) |
| US Open | 2. kolo (2018, 2020, 2021) |
| Čtyřhra | |
| Poměr zápasů | 20–30 |
| Tituly | 2 ATP, 3 Futures |
| Nejvyšší umístění | 44. místo (25. října 2021) |
| Čtyřhra na Grand Slamu | |
| Australian Open | 1. kolo (2020, 2021) |
| French Open | 2. kolo (2020) |
| US Open | 2. kolo (2021) |
| Údaje v infoboxu aktualizovány dne 9. listopadu 2021 Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v listopadu 2021 na 9. místě a ve čtyřhře v říjnu téhož roku na 44. místě. Trénuje ho Craig Boynton.[1]
V juniorském tenise odešel poražen se Slovákem Alexem Molčanovem z finále čtyřhry Australian Open 2015, když nestačili na australskou dvojici Jake Delaney a Marc Polmans.
V polském daviscupovém týmu debutoval v roce 2016 prvním kolem Světové skupiny proti Argentině, v němž prohrál s Leonardem Mayerem a porazil Renza Oliva. Pozdější šampioni Argentinci zvítězili 3:2 na zápasy. Do srpna 2021 v soutěži nastoupil k deseti mezistátním utkáním s bilancí 7–9 ve dvouhře a 1–0 ve čtyřhře.[3]
Tenisová kariéraEditovat
V rámci hlavních soutěží událostí okruhu ITF debutoval v červnu 2014, když na turnaji ve vratislavské Ślęze postoupil z kvalifikace. V úvodním kole dvouhry podlehl krajanu Janovi Zieliňskému.[2] O rok později na turnaji vybojoval první trofej po finálové výhře nad Čechem Robinem Staňkem. Premiérový titul na challengerech si odvezl z Poznań Open, kde v červnu 2018 přehrál ve finále japonského hráče Tara Daniela. Druhý a třetí turnajový triumf přidal na brestském challengeru 2018 a v Canbeře 2019. V prvním případě zdolal v boji o titul Litevce Ričardase Berankise a ve druhém Bělorusa Ilju Ivašku.[1][2]
Ve dvouhře okruhu ATP World Tour debutoval na dubnovém Gazprom Hungarian Open 2018 v Budapešti. Z pozice kvalifikanta vypadl v úvodním kole dvouhry s italským kvalifikantem Lorenzem Sonegem.[1] V rámci série ATP Masters odehrál první utkání na Western & Southern Open 2018 v Cincinnati, kde prošel kvalifikačním sítem. V prvním kole singlové soutěže jej vyřadil Maďar Márton Fucsovics až v tiebreaku závěrečné sady. Do prvního čtvrtfinále se probojoval na BNP Paribas Open 2019 v Indian Wells po vítězství nad kanadským tenistou Denisem Shapovalovem, než jej zastavila světová čtyřka Roger Federer. Hráče elitní světové desítky premiérově porazil ve druhém kole Dubai Tennis Championships 2019, kde na jeho raketě dohrál šestý muž světa Kei Nišikori. V téže fázi Miami Open 2019 vyřadil světovou čtyřku Dominica Thiema.[1][2]
V roce 2018 si zajistil účast na závěrečné události pro nejvýše postavené hráče do 21 let, Next Generation ATP Finals v Miláně, na němž nepostoupil ze základní skupiny.
Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenal v mužském singlu French Open 2018 po zvládnuté tříkolové kvalifikaci. V úvodním kole vyřadil Američana Tennyse Sandgrena. Jednalo se o jeho vůbec první vyhraný zápas na túře ATP. Následně však nenašel recept na Chorvata Marina Čiliće.[1][2]
Premiérovou trofej v rámci túry ATP si odvezl ze srpnového Winston-Salem Open 2019, kde ve finále zdolal francouzskou turnajovou jedničku Benoîta Paireho po třísetovém průběhu. Stal se tak prvním polským vítězem dvouhry v této úrovni profesionálního tenisu od Wojciecha Fibaka a jeho triumfu v Chicagu 1982 na tehdejším okruhu WCT.[4]
Finále na okruhu ATP TourEditovat
|
|
| |||||||||||||||
Dvouhra: 4 (4–0)Editovat
| Stav | č. | datum | turnaj | povrch | soupeř ve finále | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|
| Vítěz | 1. | 24. srpna 2019 | Winston-Salem, Spojené státy | tvrdý |  Benoît Paire
|
6–3, 3–6, 6–3 |
| Vítěz | 2. | 13. ledna 2021 | Delray Beach, Spojené státy | tvrdý |  Sebastian Korda
|
6–3, 6–3 |
| Vítěz | 3. | 4. dubna 2021 | Miami, Spojené státy | tvrdý |  Jannik Sinner
|
7–6(7–4), 6–4 |
| Vítěz | 4. | 26. září 2021 | Méty, Francie | tvrdý (h) |  Pablo Carreño Busta
|
7–6(7–2), 6–3 |
Čtyřhra: 3 (2–1)Editovat
| Stav | č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráč | soupeři ve finále | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Vítěz | 1. | 8. listopadu 2020 | Paříž, Francie | tvrdý (h) |  Félix Auger-Aliassime
|
 Mate Pavić Bruno Soares
|
6–7(3–7), 7–6(9–7), [10–2] |
| Finalista | 1. | 20. června 2021 | Halle, Německo | tráva | Félix Auger-Aliassime
|
 Kevin Krawietz Horia Tecău
|
6–7(4–7), 4–6 |
| Vítěz | 2. | 26. září 2021 | Méty, Francie | tvrdý (h) | Jan Zieliński
|
 Hugo Nys Arthur Rinderknech
|
7–5, 6–3 |
Finále na challengerech ATP a okruhu FuturesEditovat
| Legenda |
|---|
| Challengery (3–2 D; 0–0 Č) |
| Futures (2–2 D; 3–4 Č) |
Dvouhra: 9 (5–4)Editovat
| Stav | č. | datum | turnaj | povrch | soupeř ve finále | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|
| Vítěz | 1. | září 2015 | Ślęza, Polsko | antuka |  Robin Staněk
|
6–4, 7–6(7–4) |
| Finalista | 1. | října 2015 | Oliveira de Azeméis, Portugalsko | antuka | Pablo Vivero González
|
6–3, 5–7, 3–6 |
| Finalista | 2. | května 2016 | Jablonec nad Nisou, Česko | antuka | Marek Michalička
|
6–3, 4–6, 6–7(5–7) |
| Vítěz | 2. | dubna 2017 | Lisabon, Portugalsko | tvrdý |  João Domingues
|
7–5, 6–1 |
| Finalista | 1. | listopad 2017 | Šen-čen, Čína | tvrdý |  Radu Albot
|
6–7(6–8), 7–6(7–3), 4–6 |
| Finalista | 1. | březen 2018 | Ču-chaj, Čína | tvrdý |  Alex Bolt
|
7–5, 6–7(4–7), 2–6 |
| Vítěz | 1. | červen 2018 | Poznań, Polsko | antuka |  Taró Daniel
|
6–1, 6–1 |
| Vítěz | 2. | říjen 2018 | Brest, Francie | tvrdý (h) |  Ričardas Berankis
|
7–5, 6–1 |
| Vítěz | 3. | leden 2019 | Canberra, Austrálie | tvrdý |  Ilja Ivaška
|
6–4, 4–6, 6–2 |
Čtyřhra (3 tituly)Editovat
| Č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráč | soupeři ve finále | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|
| 1. | listopadu 2016 | Leimen, Německo | tvrdý (h) | Aleksander Charpantidis
|
Marvin Möller Tim Rühl
|
6–1, 6–3 |
| 2. | dubna 2017 | Dauhá Katar | tvrdý |  Milos Sekulic
|
Anderson Reed Sem Verbeek
|
1–6, 3–3skreč |
| 3. | srpna 2017 | Bydhošť, Polsko | antuka | Michał Dembek
|
Karol Drzewiecki Maciej Smoła
|
6–2, 6–7(9–11), [10–6] |
Finále na juniorce Grand SlamuEditovat
Čtyřhra juniorů: 1 (0–1)Editovat
| Stav | rok | turnaj | povrch | spoluhráč | soupeři ve finále | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|
| Finalista | 2015 | Australian Open | tvrdý |  Alex Molčan
|
Jake Delaney Marc Polmans
|
6–0, 2–6, [8–10] |
OdkazyEditovat
ReferenceEditovat
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hubert Hurkacz na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e f g h i j k l Hubert Hurkacz na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 9. listopadu 2021
- ↑ a b c d e Hubert Hurkacz na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 9. listopadu 2021
- ↑ Hubert Hurkacz na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 19. července 2021
- ↑ Hurkacz Lifts Maiden Trophy In Winston-Salem [online]. ATP Tour, 24-08-2019 [cit. 2019-08-24]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazyEditovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Hubert Hurkacz na Wikimedia Commons - Hubert Hurkacz na stránkách ATP Tour (anglicky)
- Hubert Hurkacz na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
- Hubert Hurkacz na stránkách Davis Cupu (anglicky)
