Wikipedie

ATP Challenger Tour

ATP Challenger Tour, do roku 2008 existující pod názvem ATP Challenger Series, je mužský profesionální okruh mezinárodních tenisových turnajů. Nejvyšší kategorii mužského tenisu tvoří okruh ATP Tour. Události Challenger Tour jsou druhou nejvyšší úrovní a nejnižší třetí se pak skládá z turnajů Futures pořádaných mužským okruhem ITF (ITF Men's World Tennis Tour).

ATP Challenger Tour je organizován Asociací profesionálních tenistů. Tím se odlišuje od ženského tenisu, v němž se pod nejvyšší úrovní WTA Tour nachází ženský okruh ITF (ITF Women's World Tennis Tour) pořádaný Mezinárodní tenisovou federací.

Hráči získávají za výsledky na ATP Challenger Tour body do žebříčku ATP, čímž mají v případě dobrých výkonů přístup do kvalifikací turnajů série ATP Tour a mohou se etablovat v nejvyšší profesionální úrovni.

HistorieEditovat

První série celkem osmnácti challengerů se odehrála v roce 1978 a byla na úrovni dnešního okruhu ATP Tour. Debutové dva turnaje se hrály od 8. ledna, první v Aucklandu a druhý v Hobartu. Následující přišly na území Spojených států, první v týdnu od 18. června a další pak od 18. srpna. Jejich dějištěm se staly Shreveport, Birmingham, Asheville, Raleigh, Hilton Head, Virginia Beach, Wall, Cape Cod a Lancaster.

Po jednoměsíční přestávce následovaly dva turnaje od 24. a 25. září v Tinton Falls a v hlavním nebraském městě Lincolnu. Poté se konala událost v utažském Salt Lake City následována souběžně konanými turnaji v Tel Avivu a San Ramonu. Pokračovaním byl turnaj v Pasadeně a k zakončení okruhu došlo v japonském Kjótu. Pro srovnání v sezóně 2008 obsahovala listina 178 challengerů hraných ve více než čtyřiceti státech světa.

ATP Challenger Tour 2011 obsahovala 15 turnajů nejvyšší kategorie tzv. Tretorn SERIE+ a dalších přibližně 150 turnajů s rozpočtem od 35 tisíc do 150 tisíc dolarů. V roce 2019 se série skládala ze 158 turnajů, z toho dvacet událostí proběhlo v kategorii Challenger 125, sedm v Challenger 110, jedenáct v Challenger 100, dvacet jedna v Challenger 90 a devadesát devět v Challenger 80. Od sezóny 2020 byla zavedena nejnižší kategorie Challenger 50 pro třicet dva hráčů.

V roce 2022 se uskutečnilo 184 turnajů ve 38 státech, nejvyšší počet událostí v předchozí historii okruhu. 52 tenistů vybojovalo první titul a 22 singlových šampionů prošlo kvalifikací. Argentinec Guido Andreozzi se stal nejníže postaveným vítězem od roku 2000, když chilský Challenger Temuco 2022 ovládl z pozice 901. hráče žebříčku ATP.[1]

Finanční odměny a distribuce bodůEditovat

Rozpočet challengerů se v sezóně 2023 pohybuje v rozmezí 40 000 až 220 000 dolarů. Některé z nich zajišťují bezplatné stravování a ubytování (Hospitality), od čehož se také odvíjí vyšší částka přidělovaných bodů konkrétní událostí. Poprvé byla zavedena prémiová kategorie Challenger 175 – se 175 body pro vítěze dvouhry a čtyřhry –, zahrnující tři turnaje dotované 220 tisíci dolary a hrané ve druhých týdnech Mastersů v Indian Wells, Římě a Madridu. Prvním z nich se se stal phoenixský Arizona Tennis Classic v březnu 2023. Celkový nárůst hráčských odměn (prize money) okruhu se zvýšil z 13,2 milionu dolarů v roce 2022 na 21,1 milionu dolarů v sezóně 2023, což znamenalo meziroční nárůst o 60 %.[2][3]

Hráči se získané body kumulují za období posledních 52 týdnů. Zisk 400 bodů v tomto období by znamenal umístění okolo 100. místa na žebříčku ATP, připsání si 200 bodů pak umístění okolo 200. příčky, 100 bodů pohyb okolo 350. pozice a 50 bodů přítomnost v okolí 500. místa. Body získané na challengerech, tak umožňují tenistovi s růstem výkonnosti rychlejší vzestup klasifikací ATP.

Rozdělení bodů 2023Editovat

ATP Challenger Tour 2023[4]
Kategorie Dvouhra Čtyřhra
vítězové finalisté semifinalisté čtvrtfinalisté 16 v kole 32 v kole VQ Q2 Q1 vítězové finalisté semifinalisté čtvrtfinalisté 16 v kole
Challenger 175 175 100 60 32 15 0 6 3 0 175 100 60 32 0
Challenger 125 125 75 45 25 11 0 5 2 0 125 75 45 25 0
Challenger 100 100 60 36 20 9 0 5 2 0 100 60 36 20 0
Challenger 75 75 50 30 16 7 0 4 2 0 75 50 30 16 0
Challenger 50 50 30 17 9 4 0 3 1 0 50 30 17 9 0
VQ – vítěz kvalifikace

Kvalita hráčůEditovat

Challengerů se obvykle účastní tenisté, kteří byli úspěšní v nejnižší třetí turnajové úrovni Futures, která je součástí ATP Tour. Díky nižšímu bodovému hodnocení hraje challengery největší skupina hráčů pohybujících se mezi 100. až 500. místem žebříčku.

Výjimku tvoří druhý týden grandslamů, kdy většina hráčů z první stovky na této události vypadne. Ti se poté snaží získat divokou kartu k účasti na challengerech konaných v tomto období.

Tretorn Serie+Editovat

Firma Tretorn poskytovala ATP Challenger Tour od února 2007 oficiální tenisové míče a v rámci tohoto okruhu vznikla elitní série turnajů s rozpočtem od 100 000+ dolarů nazvaná Tretorn Serie+. Společnost obnovila v roce 2010 sponzorství Asociace profesionálních tenistů (ATP), které pokračovalo do konce sezóny 2011.

RekordyEditovat

Nejvyšší počet 7 titulů z jediného turnaje získal Korejec I Hjung-tchäk v Soulu, následován 6 trofejemi Marcose Daniela v Bogotě. Maximální počet 6 trofejí z jediné sezóny si odvezli Tunisan Júnis Al Ajnáví (1998), Juan Ignacio Chela (2001) a Facundo Bagnis (2016). Nejdelší finále trvalo 3.31 hodiny. Sehráli jej Somdev Devvarman a Daniel Nguyen ve Winnetce 2015.[5]

Nejdelší šňůru 25zápasové neporazitelnosti v jedné sezóně zaznamenal Nizozemec Tallon Griekspoor v roce 2021, čímž o jedno utkání překonal Argentince Juana Ignacia Chelu ze sezóny 2001.[6] Nejlepší poměr finále 16–2 drží Slovinec Aljaž Bedene. Nejdelší období mezi dvěma tituly dosáhl Španěl David Ferrer, když zvítězil v Manerbiu 2002 a poté až v Monterrey 2018 (proluka 16 let a 1 měsíce). Nejvýše postaveným tenistou na žebříčku, jenž zasáhl do turnaje byla světová osmička Rainer Schüttler v Braunschweigu 2003.[5]

Po sobě jdoucí tituly z challengeru a okruhu ATP Tour vybojovali Belgičan David Goffin (2014: Tampere / Kitzbühel), Američan Ryan Harrison (2017: Dallas / Memphis), Španěl Pablo Andújar (2018: Alicante / Marrákeš) a Jo-Wilfried Tsonga (2019: Cassis / Méty).[5]

Challenger i Masters v jedné sezóně dokázali vyhrát pouze Rakušan Thomas Muster (1992: Benátky / Monte-Carlo), Švéd Mikael Pernfors (1993: Birmingham, Bochum, Fürth, Bermuda / Montréal), Chorvat Borna Ćorić (2022: Parma / Cincinnati) a Dán Holger Rune (2022: Sanremo / Paříž).[1][7]

Nejvíce titulůEditovat

Dvouhra[5]
Poř. tenista tituly
1.   Lu Jan-sun 29
2.   Dudi Sela 23
3.   Paolo Lorenzi 21
4.   Carlos Berlocq 19
5.   Go Soeda 18
6.   Máximo González 17
  Blaž Kavčič
Čtyřhra[5]
Poř. tenista tituly
1.   Sančai Ratiwatana 48
2.   Sončat Ratiwatana 46
3.   Rik de Voest 37
4.   André Sá 34
5.   Horacio Zeballos 34

Nejstarší vítězovéEditovat

Nejstarším vítězem turnaje se stal Chorvat Ivo Karlović, když na challengeru Calgary National Bank 2018 triumfoval ve věku 39 let, 7 měsíců a 23 dní.[8][5] Karlović také postoupil jako nejstarší hráč do finále, které odehrál v Houstonu 2019 ve 40 letech a 8 měsících.[5] Druhým 40letým finalistou se na listopadovém Tenerife Challenger 2021 stal Feliciano López.[6]

Tenista[5] věk titul
  Ivo Karlović 39 let a 7 měsíců Calgary 2018
  Fernando Verdasco 38 let a 3 měsíce Monterrey 2022
  Dick Norman 38 let a 1 měsíc Ciudad de México 2009
  Stéphane Robert 37 let a 8 měsíců Burnie 2018
  Bob Carmichael 37 let a 6 měsíců Hobart 1978
  Stéphane Robert 37 let a 5 měsíců Kóbe 2017
  Tommy Robredo 37 let a 1 měsíc Parma 2019
Poznaň 2019
  Víctor Estrella Burgos 37 let Santo Domingo 2017
  Andreas Seppi 37 let Biella 2021

Nejmladší vítězovéEditovat

Nejmladším šampionem dvouhry se stal Američan Michael Chang v 15 letech a 7 měsících na turnaji v Las Vegas 1987; zároveň tím ustanovil rekord nejmladšího vítěze v rámci debutového startu na challengerech i nejmladšího finalisty vůbec. Jako nejmladší vyhrál zápas v hlavní soutěži Kanaďan Félix Auger-Aliassime v Granby 2015, když mu bylo 14 let a 11 měsíců. V zápase dvouhry tak dokázal zvítězit jako první hráč narozený v roce 2000 či později.[5]

Tenista věk titul
  Michael Chang 15 let a 7 měsíců Las Vegas 1987
  Richard Gasquet 16 let Montauban 2002
  Bernard Tomic 16 let a 4 měsíce Melbourne 2009
  Kent Carlsson 16 let a 7 měsíců New Ulm 1984
  Marcos Ondruska 16 let a 7 měsíců Durban 1989
  Richard Gasquet 16 let a 8 měsíců Sarajevo 2003
  Rafael Nadal 16 let a 9 měsíců Barletta 2003
  Richard Gasquet 16 let a 10 měsíců Neapol 2003
  Félix Auger-Aliassime 16 years a 10 měsíců Lyon 2017

Nejníže postavení vítězové turnaje (od 2000)Editovat

Poř. tenista[5] ATP titul
1.   Guido Andreozzi 901. Temuco 2022[1]
2.   Dominic Stricker 874. Lugano 2021[6]
3.   Petr Luxa 848. Istanbul 2002
4.   Max Purcell 762. Kimčchon 2016
5.   Gastón Gaudio 762. Tunis 2009
6.   Lim Yong-kyu 760. Pusan 2010
7.   John Isner 745. Lexington 2007

Žebříček ATPEditovat

Mužská dvouhra – 20230116a16. ledna 2023
Poř. tenista body posun
1.   Carlos Alcaraz (ESP) 6 820 ▬
2.   Rafael Nadal (ESP) 5 770 ▬
3.   Casper Ruud (NOR) 5 720 ▬
4.   Stefanos Tsitsipas (GRE) 5 715 ▬
5.   Novak Djoković (SRB) 5 070 ▬
6.  Andrej Rubljov 3 930 ▬
7.   Félix Auger-Aliassime (CAN) 3 895 ▬
8.  Daniil Medveděv 3 860 ▬
9.   Taylor Fritz (USA) 3 545 ▬
10.   Holger Rune (DEN) 2 876 ▬
11.   Hubert Hurkacz (POL) 2 860 ▬
12.   Cameron Norrie (GBR) 2 680 ▬
13.   Alexander Zverev (GER) 2 560 ▬
14.   Matteo Berrettini (ITA) 2 490 ▬
15   Pablo Carreño Busta (ESP) 2 420 ▬
16.   Jannik Sinner (ITA) 2 375 ▬
17.   Frances Tiafoe (USA) 2 260 ▬
18.   Marin Čilić (CRO) 1 970 ▬
19.   Lorenzo Musetti (ITA) 1 925 ▬
20.  Karen Chačanov 1 885 ▬
Mužská čtyřhra – 20230116a16. ledna 2023
Poř. tenista body posun
1.   Rajeev Ram (USA) 7 570 ▲2
2.   Joe Salisbury (GBR) 7 480 ▲2
3.   Wesley Koolhof (NED) 7 440 ▼2
  Neal Skupski (GBR) 7 440 ▼2
5.   Mate Pavić (CRO) 5 530 ▬
6.   Marcelo Arévalo (ESA) 5 390 ▬
  Jean-Julien Rojer (NED) 5 390 ▬
8.   Nikola Mektić (CRO) 5 325 ▬
9.   Austin Krajicek (USA) 4 310 ▲1
10.   Ivan Dodig (CRO) 4 210 ▲1
11.   Harri Heliövaara (FIN) 4 205 ▼2
12.   Lloyd Glasspool (GBR) 4 115 ▬
13.   Nick Kyrgios (AUS) 3 940 ▬
14.   Horacio Zeballos (ARG) 3 800 ▲1
15.   Michael Venus (NZL) 3 740 ▼1
16.   Marcel Granollers (ESP) 3 650 ▲1
17.   Thanasi Kokkinakis (AUS) 3 620 ▼1
18.   Tim Pütz (GER) 3 485 ▬
19.   Rohan Bopanna (IND) 3 260 ▬
20.   John Isner (USA) 3 230 ▬

Výběr turnajůEditovat

Challenger 175Editovat

Challenger 125Editovat

Challenger 110Editovat

Challenger 100Editovat

ATP Challenger Tour obsahuje další turnaje v kategoriích Challenger 90, Challenger 80 a Challenger 50.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku ATP Challenger Tour na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c THOMPSON, Grant. By The Numbers: 2022 ATP Challenger Tour. ATP Tour, Inc. [online]. 2022-12-17 [cit. 2023-01-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-12-20. (anglicky) 
  2. ↑ Challenger Tour Enhancements 2023. ATP Tour, Inc. [online]. 2022-12-26 [cit. 2023-01-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ ATP Announces Record-Breaking Challenger Tour Enhancements. ATP Tour, Inc. [online]. 2022-09-16 [cit. 2023-01-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ 2023 ATP Official Rulebook. Kapitola 239 IX. PEPPERSTONE ATP RANKINGS, s. 244. www.atptour.com [PDF]. ATP Tour, Inc., 2023 [cit. 2023-01-03]. S. 244. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-01-03. (anglicky) 
  5. ↑ a b c d e f g h i j ATP Challenger Tour by the numbers [PDF]. ATP Tour, Inc. [cit. 2020-01-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ a b c MEISELES, Josh. By The Numbers: 2021 ATP Challenger Tour | ATP Tour | Tennis. ATP Tour [online]. 2021-12-27 [cit. 2022-03-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ Borna Coric Captures Maiden Masters 1000 Crown In Cincinnati. ATP Tour, Inc. [online]. 2022-08-21 [cit. 2023-01-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-09-29. (anglicky) 
  8. ↑ MEISELES, Josh. Karlovic Becomes Oldest Challenger Champion [online]. ATP World Tour [cit. 2018-10-22]. Dostupné online. (anglicky) 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=ATP_Challenger_Tour&oldid=22380462“