Rome Masters, oficiálně Internazionali BNL d'Italia, je profesionální tenisový turnaj mužského okruhu ATP Tour a ženského okruhu WTA Tour, hraný v italském hlavním městě Římě. Založen byl v roce 1930. Dějištěm jsou antukové dvorce v areálu Foro Italico, s hlavními kurty Campo Centrale pro 10,5 tisíce diváků, Grandstandem pro 5 tisíc a stadionem Nicoly Pietrangeliho pro 3 720 návštěvníků. Areál obsahuje dvanáct vedlejších dvorců.[3]

Rome Masters
Internazionali BNL d'Italia
Centrální dvorec (Campo Centrale) pro 10,5 tisíce diváků z roku 2010[1]

Založeno1930
OdehránoInternazionali BNL d'Italia 2025
MístoŘím, ItálieItálie Itálie
DějištěForo Italico
Souřadnice
Povrchantuka / venku
Soutěže96 dvouhra (48 kvalifikace) / 32 čtyřhra
Obdobíkvěten
ŘeditelPaolo Lorenzi[2]
ATP Tour
1970–1989Championship Series (Grand Prix)
1990–1992Championship Series Single Week
1993–1999Super 9
2000–2008Masters Series
2009–ATP Tour Masters 1000

Prize Money8 055 385 EUR
WTA Tour
1990–2008WTA Tier I
2009–2020WTA Premier 5
2021–WTA 1000

Prize Money6 009 593 EUR
internazionalibnlditalia.com/en/home
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Turnaj s tradičním názvem Italian Open představuje Mezinárodní mistrovství Itálie v tenise. Od sezóny 2009 se mužská část řadí do devítidílné kategorie ATP Tour Masters 1000. Ženská polovina od roku 2021 probíhá v kategorii WTA 1000. V květnovém termínu je římská událost generálkou na pařížský antukový grandslam French Open.

V mužské dvouhře vyhrál rekordních deset titulů Španěl Rafael Nadal. Mezi ženami drží rekord s pěti trofejemi Američanka Chris Evertová. Španělka Conchita Martínezová zvítězila jako jediný singlista v historii turnaje čtyřikrát za sebou.[4]

Historie

editovat

Rome Masters byl založen roku 1930 v Miláně z iniciativy hraběte Alberta Bonacossy,[5] kde probíhal do sezóny 1934 na antukových dvorcích Tennis Clubu Milano. Úvodní ročník vyhráli Američan Bill Tilden a Španělka Lilí de Álvarezová. Následně se v roce 1935 přestěhoval do římského areálu Foro Italico. S počátkem druhé světové války roku 1939 byla událost přerušena a obnovena až v sezóně 1950. Ročník 1961 proběhl ve Sporting Clubu severoitalského Turína.

 
Stadion Nicoly Pietrangeliho (Stadio Nicola Pietrangeli) pro 3 720 diváků

Profesionálům se s příchodem open éry otevřel roku 1969. Mezi lety 1970–1989 patřil na okruhu Grand Prix do nejvyšší kategorie Grand Prix Super Series. Se vznikem ATP Tour v roce 1990 se turnaj stal jeho součástí v kategorii ATP Championship Series Single Week, která následně několikrát změnila název až k ATP Tour Masters 1000.

V roce 1979 se ženský turnaj konal dva týdny před mužským. V období 1980–1984 se ženským dějištěm stala Perugia a roku 1985 Taranto. V sezóně 1986 ženská část neproběhla, ačkoli se během července odehrál turnaj v Perugii patřící do Virginia Slims World Championships Series, který ovšem nebyl uznán za oficiální ročník Rome Masters. V roce 1987 se pak ženy vrátily zpět na dvorce římského Fora Italico.[6]

Výrazné změny nastaly v roce 2023, po vzoru Indian Wells Masters a Miami Masters ze stejné kategorie. Turnaj byl prodloužen z jednoho na dva týdny, s dvoudenní kvalifikací a navazující dvanáctidenní hlavní soutěží, stejně jako Madrid Open a mužský Shanghai Masters.[7] Startovní pole bylo rozšířeno z 56 na 96 singlistů a ženská čtyřhra dorovnala 32 páry soutěž mužského deblu.[8]

Přehled finále

editovat

Mužská dvouhra

editovat

Ženská dvouhra

editovat

Mužská čtyřhra

editovat

Vysvětlivky

  1. Deblové finále v roce 1976 bylo přerušeno za stavu 2–2 na sety pro tmu a rozhodující pátá sada proběhla 15. září 1976 na krytém dvorci ve Woodlands u texaského Houstonu, kde se konal navazující turnaj.[9]

Ženská čtyřhra

editovat

Rekordy

editovat

Mužská dvouhra

editovat
 
Rafael Nadal, držitel římských rekordů
Rekord držitelé rekordu hodnota
Nejvíce titulů   Rafael Nadal 10
Nejvíce finále   Rafael Nadal 12
  Novak Djoković
Nejvíce titulů v řadě   Rafael Nadal
  (2005–2007)
3
Nejvíce finále v řadě   Rafael Nadal
  (2009–2014)
6
Nejvíce vyhraných zápasů   Rafael Nadal 69
Nejvíce vyhraných zápasů v řadě   Rafael Nadal 17
Nejvíce odehraných ročníků   Nicola Pietrangeli 22
Nejvyšší % výhraných zápasů
(při alespoň 20 odehraných zápasech)
  Rod Laver 93,75 %
  Björn Borg
Nejmladší vítěz   Björn Borg
  (1974)
17 let, 11 měsíců a 2 dny
Nejstarší vítěz   Bill Tilden
  (1930)
38 let, 2 měsíce a 18 dnů
Nejstarší vítěz otevřené éry   Novak Djoković
  (2022)
34 let
Nejvýše postavený vítěz otevřené éry 8krát světová jednička ATP
(naposledy Novak Djoković, 2022)
1. ATP
Nejníže postavený vítěz otevřené éry   Félix Mantilla
  (2003)
47. ATP
Nejdelší finále
2006 (57 gamů)
  Rafael Nadal 60 77 6 2 77
  Roger Federer 77 65 4 6 65
Nejkratší finále
2013 (16 gamů)
  Rafael Nadal 6 6
  Roger Federer 1 3

Ženská dvouhra

editovat
 
34letá Serena Williamsová se v roce 2016 stala nejstarší vítězkou otevřené éry;[4] vpravo poražená finalistka Madison Keysová
Rekord držitelky rekordu hodnota
Nejvíce titulů   Chris Evertová 5
Nejvíce finále   Chris Evertová 7
Nejvícekrát poražená finalistka   Lucia Valeriová 4
 /  Martina Navrátilová
Kvalifikantky ve finále   Alizé Cornetová
  (2008)
1
Nejvíce titulů v řadě   Conchita Martínezová
  (1993–1996)
4
Nejvíce finále v řadě   Conchita Martínezová
  (1993–1997)
5
Nejvícekrát poražená finalistka v řadě   Lucia Valeriová
  (1934, 1935)
2
  Lesley Turnerová
  (1963, 1964)
  Martina Navrátilová
  (1974, 1975)
  Virginia Ruziciová
  (1980, 1981)
  Monika Selešová
  (1991, 1992)
  Amélie Mauresmová
  (2000, 2001)
  Simona Halepová
  (2017, 2018)
  Karolína Plíšková
  (2020, 2021)
Nejvíce odehraných zápasů   Conchita Martínezová 53[4]
  Serena Williamsová
Nejvíce vyhraných zápasů   Serena Williamsová 44[4]
Nejvíce vyhraných zápasů v řadě   Conchita Martínezová 24
Nejvíce odehraných ročníků   Lea Pericoliová 20
Nejvyšší % výhraných zápasů
(při alespoň 20 odehraných zápasech)
  Chris Evertová (36–3) 92,31 %
  Margaret Courtová (24–2)
Neporažená vítězka   Doris Hartová 7–0 (1951, 1953)
  Althea Gibsonová 5–0 (1956)
  Tracy Austinová 5–0 (1979)
  Lilí Álvarezová 4–0 (1930)
  Helen Jacobsová 4–0 (1934)
  Hilde Krahwinkel Sperlingová 4–0 (1935)
Nejmladší vítězka otevřené éry   Tracy Austinová
  (1979)
16 let a 152 dnů[4]
Nejstarší vítězka otevřené éry   Serena Williamsová
 2016)
34 let a 230 dnů[4]
Nejdelší finále
1962 (32 gamů)
  Margaret Courtová 8 5 6
  Maria Buenová 6 7 4
Nejkratší finále
2021 (12 gamů)
  Iga Świąteková 6 6
  Karolína Plíšková 0 0

Ženská čtyřhra

editovat
deblistka pár
Nejvíce titulů   Virginia Wadeová 4   Thelma Coyne Longová
  Mary Hawtonová
2
  Paola Suárezová
  Virginia Ruano Pascualová
  Sie Šu-wej
  Pcheng Šuaj
  Sara Erraniová
  Jasmine Paoliniová
Nejvíce finále  Thelma Coyne Longová 5   Silvana Lazzarinová
  Lea Pericoliová
5
  Silvana Lazzarinová
  Lea Pericoliová
  Virginia Wadeová
  Virginia Ruziciová
  Martina Hingisová
Nejvícekrát poražené finalistky   Silvana Lazzarinová 5   Silvana Lazzarinová
  Lea Pericoliová
5
  Lea Pericoliová
Nejvíce titulů v řadě   Olga Morozovová
  (1972, 1973, 1974)
3   Thelma Coyne Longová
  Mary Hawtonová
  (1956, 1957)
2
 /  Monika Selešová
  (1990, 1991, 1992)
  Gigi Fernándezová
  Nataša Zverevová
  (1994, 1995)
  Sara Erraniová
  Jasmine Paoliniová
  (2024, 2025)
Nejvíce finále v řadě   Silvana Lazzarinová
  (1962–1965)
4   Silvana Lazzarinová
  Lea Pericoliová
  (1962–1965)
4
  Lea Pericoliová
  (1962–1965)
Nejvícekrát poražené finalistky v řadě   Silvana Lazzarinová
  (1962–1965)
4   Silvana Lazzarinová
  Lea Pericoliová
  (1962–1965)
4
  Lea Pericoliová
  (1962–1965)
Nejdelší finále
1956 (40 gamů)
  Thelma Coyne Longová
  Mary Hawtonová
6 6 9
  Darlene Hardová
  Angela Buxtonová
4 8 7
Nejkratší finále
1957 (14 gamů)
  Thelma Coyne Longová
  Mary Bevis Hawtonová
6 6
  Rosa Reyesová
  Yola Ramírezová
1 1
Nejkratší finále
2001 (14 gamů)
  Cara Blacková
  Jelena Lichovcevová
6 6
  Paola Suárezová
  Patricia Tarabiniová
1 1

Galerie

editovat

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Italian Open (tennis) na anglické Wikipedii.

  1. V Římě pokřtili nový tenisový amfiteátr, Foro Italico zkrásnělo. iDNES.cz [online]. 2010-04-28 [cit. 2022-05-10]. Dostupné online. 
  2. Internazionali BNL d'Italia 2024: Draws, Dates, History & All You Need To Know. ATP Tour, Inc. [online]. 2024-04-30 [cit. 2024-05-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Foro Italico, Nadal, Djokovic: 13 questions about the 2021 Rome Masters. Tennis Majors [online]. 2021-04-15 [cit. 2024-05-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-12-05. (anglicky) 
  4. a b c d e f PREVIEW NOTES | INTERNAZIONALI BNL D’ITALIA [PDF]. Women's Tennis Association, 2024-05-07 [cit. 2024-05-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Athletes – Alberto, Count Bonacossa [online]. Sports Reference [cit. 2018-05-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-10-02. 
  6. COLLINS, Bud. The Bud Collins History of Tennis. 2nd. vyd. [New York]: New Chapter Press, 2010. ISBN 978-0942257700. S. 740–741. 
  7. ATP Announces Record $37.5 Million Prize Money Increase For 2023. ATP Tour, Inc. [online]. 2022-11-17 [cit. 2023-04-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-11-17. (anglicky) 
  8. MASTROLUCA, Alessandro. 12 days of challenges and a super-weekend in between: the Internazionali BNL d'Italia as never seen before. Internazionali BNL d’Italia [online]. 2023-03-23 [cit. 2023-05-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-04-10. (anglicky) 
  9. The Bridgeport Post from Bridgeport, Connecticut · Page 33 [online]. Bridgeport, Connecticut: The Bridgeport Post (In: Newspapers.com), 1976-09-16 [cit. 2018-05-22]. S. 33. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

editovat