Virginia Wadeová

britská tenistka

Sarah Virginia Wadeová, OBE (* 10. července 1945, Bournemouth, Dorset) je bývalá britská tenistka, vítězka sedmi grandslamů – tří singlových a čtyř deblových. V červenci 1977 zvítězila ve stém ročníku Wimbledonu a do triumfu Andyho Murrayho na US Open 2012 byla poslední britskou šampionkou dvouhry na turnajích velké čtyřky. Po ukončení aktivní kariéry se čtyři roky věnovala trenérské dráze.[2]

Virginia Wadeová
StátSpojené královstvíSpojené království Spojené království
Datum narození10. července 1945 (79 let)
Místo narozeníBournemouth, Dorset
Výška170 cm
Hmotnost62 kg
Profesionálka od1968
Ukončení kariéry1986
Držení raketypravou rukou
Výdělek1 542 278 USD
Síň slávy1989 (profil)
Dvouhra
Poměr zápasů839–329
Tituly55[1]
Nejvyšší umístění2. místo (3. listopadu)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Openvítězka (1972)
French Openčtvrtfinále (1970, 1972)
Wimbledonvítězka (1977)
US Openvítězka (1968)
Čtyřhra
Poměr zápasů42–48
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Openvítězka (1973)
French Openvítězka (1973)
Wimbledonfinalistka (1970)
US Openvítězka (1973, 1975)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne —
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hrála útočný tenis. Podání a voleje se řadily k absolutní světové špičce.[3]

V roce 1986 byla oceněna Řádem britského impéria (OBE).[4] Roku 1989 pak došlo v americkém Newportu k jejímu uvedení do Mezinárodní tenisové síně slávy.[5]

Osobní život

editovat

Narodila se roku 1945 v anglickém Bournemouthu. Od jednoho roku věku žila s rodiči v Jihoafrické unii, kde začala hrát tenis. Otec působil jako arciděkan v Durbanu.[6] V patnácti letech se rodina vrátila zpět do Velké Británie. Navštěvovala střední dívčí školu Tunbridge Wells Girls' Grammar School a také Talbot Heath School.[7][8] Poté pkračovala vysokoškolským studiem matematiky a fyziky na Univerzitě v Sussexu, které absolvovala v roce 1966.[9]

Tenisová kariéra

editovat

Aktivní kariéru prožila na přelomu amatérské éry a první fáze otevřeného období tenisu. V roce 1968 vyhrála historicky premiérový otevřený turnaj British Hard Court Open v Bournemouthu a získala první finanční prémii 720 amerických dolarů. O pět měsíců později se stala profesionálkou a odjela do Spojených států, kde vyhrála otevřené US Open po finálové výhře nad Američankou Billie Jean Kingovou. Prémie činila 6 000 dolarů.

V roce 1977 na domácí půdě získala singlový titul z nejslavnější tenisové události světa ve Wimbledonu. Od roku 1962 se jednalo o šestnáctou sezónu, v níž do turnaje nastoupila. Poprvé se však probojovala až do finále, když v semifinále přešla přes Američanku Chris Evertovou ve třech setech. Ve finále stého jubilejního ročníku čelila Betty Stoveové. Královna Alžběta II. daný rok slavila stříbrné jubileum – dvacet pět let na trůnu a poprvé za čtvrt století se rozhodla Wimbledon navštívit, když se zúčastnila finálového zápasu. Angličanka jej vyhrála devět dnů před 32. narozeninami ve třech sadách a z rukou panovnice převzala stříbrný talíř mísu Venus Rosewater pro šampiónku dvouhry. Publikum na centrálním dvorci začalo k oslavě triumfu spontánně zpívat chorál For She's a Jolly Good Fellow.

Spolu s Australankou Margaret Smithovou Courtovou zvítězila na čtyřech grandslamech v ženské čtyřhře. Spolu s Courtovou, Kingovou a Casalsovou nejvíce ovlivňovala vývoj ženského tenisu v 60. a 70. letech.[3] Celkově jako profesionálka vyhrála 55 turnajů ve dvouhře s výdělkem 1 542 278 dolarů. V první světové desítce se pohybovala nepřetržitě v letech 1967–1979. Aktivní kariéra trvala dvacet šest let a ukončila ji v závěru sezóny 1985, respektive o rok později ve čtyřhře.

Za fedcupový tým Velké Británie odehrála 99 zápasů, což bylo do doby, než Španělka Arantxa Sánchezová Vicariová nasbírala 100 utkání v soutěži, absolutním rekordem Fed Cupu.

Od roku 1981 pracovala také jako reportérka z tenisových událostí pro British Broadcasting Corporation.[4]

V roce 1983, ve třiceti sedmi letech, získala spolu s Rumunkou Virginií Ruziciovou deblový titul na Italian Open.

Finále na Grand Slamu

editovat

Ženská dvouhra: 3 finále (3 výhry)

editovat
Stav rok turnaj povrch soupeřka ve finále výsledek
Vítězka 1968 US Open tráva   Billie Jean Kingová 6–4, 6–1
Vítězka 1972 Australian Open tráva   Evonne Goolagongová Cawleyová 6–4, 6–4
Vítězka 1977 Wimbledon tráva   Betty Stoveová 4–6, 6–3, 6–1

Ženská čtyřhra: 10 finále (4 výhry, 6 porážek)

editovat
Stav rok turnaj povrch spoluhráčka soupeřky ve finále výsledek
Finalistka 1969 US Open tráva   Margaret Courtová   Françoise Durrová
  Darlene Hardová
6–0, 3–6, 4–6
Finalistka 1970 Wimbledon tráva   Françoise Durrová   Billie Jean Kingová
  Rosemary Casalsová
2–6, 3–6
Finalistka 1970 US Open tráva   Rosemary Casalsová   Margaret Courtová
  Judy Tegartová Daltonová
3–6, 4–6
Finalistka 1972 US Open tráva   Margaret Courtová   Françoise Durr
  Betty Stoveová
3–6, 6–1, 3–6
Vítězka 1973 Australian Open tráva   Margaret Courtová   Kerry Harrisová
  Kerry Melville Reidová
6–4, 6–4
Vítězka 1973 French Open antuka   Margaret Courtová   Françoise Durrová
  Betty Stoveová
6–2, 6–3
Vítězka 1973 US Open tráva   Margaret Courtová   Billie Jean Kingová
  Rosemary Casalsová
3–6, 6–3, 7–5
Vítězka 1975 US Open (2) antuka   Margaret Courtová   Billie Jean Kingová
  Rosemary Casalsová
7–5, 2–6, 7–6
Finalistka 1976 US Open antuka   Olga Morozovová   Delina Boshoffová
  Ilana Klossová
1–6, 4–6
Finalistka 1979 French Open antuka   Françoise Durrová   Betty Stoveová
  Wendy Turnbullová
6–3, 5–7, 4–6

Tituly ve dvouhře (55)

editovat
tučně turnaje Grand Slamu
  • 1968 - US Open, Bloemfontein, Bournemouth, East London, Dewar Cup-Crystal Palace
  • 1969 - Kapské Město, Hoylake, Dewar-Perth, Dewar-Stalybridge, Dewar-Aberavon, Dewar-Crystal Palace, East London
  • 1970 - German Indoors, West Berlin Open, Irish Open, Stalybridge, Aberavon
  • 1971 - Kapské Město, Catania Open, Řím, Newport-Wales, Cincinnati Masters, Dewar-Billingham, Dewar-Aberavon, Dewar Cup Final-London, Clean Air Classic
  • 1972 - Australian Open, VS Indoors-Mass., Merion, Buenos Aires
  • 1973 - Dallas, Bournemouth, Dewar-Aberavon, Dewar-Edinburgh, Dewar-Billingham, Dewar Cup Final-Albert Hall
  • 1974 - Virginia Slims (VS) Chicago, Bournemouth, VS Phoenix, Dewar-Edinburgh, Dewar Cup-London
  • 1975 - VS Dallas, VS Philadelphia, Paris Indoors, Eastbourne, Dewar Cup, Stockholm
  • 1976 - US Indoor Championships, Dewar Cup
  • 1977 - Wimbledon, World Invitational Hilton Head, Tokio Sillook
  • 1978 - WTA New Jersey, Tokio Sillook, Florida Open

Chronologie singlových výsledků na Grand Slamu

editovat
Legenda
SR poměr vyhraných turnajů
ku všem odehraným
W–L
V–P
výhry–prohry
NH daný rok se turnaj nekonal A turnaje se hráč nezúčastnil
1Q / LQ prohra v (kole) kvalifikace 1k / 1R prohra v daném kole turnaje
QF / ČF prohra ve čtvrtfinále SF prohra v semifinále
F prohra ve finále Vítěz vítězství v turnaji
Turnaj 1962 1963 1964 1965 1966 1967 1968 1969 1970 1971 1972 1973 1974 1975 1976 1977 1978 1979 1980 1981 1982 1983 1984 1985 Celkově SR
Austrálie A A A A A A A A A A vítěz QF A A A A / A A A A A A 2R 2R 2R 1 / 5
Francie A A A A A 4R A 2R QF 1R QF 3R 2R A A A A 2R 3R 4R 3R 1R 1R 2R 0 / 14
Wimbledon 2R 2R 2R 4R 2R QF 1R 3R 4R 4R QF QF SF QF SF Vítěz SF QF 4R 2R 2R QF 3R 3R 1 / 24
USA A A 4R 2R QF 4R Vítěz SF SF A QF QF 2R SF 2R QF 3R QF 3R 3R 1R 2R 2R A 1 / 20
SR 0 / 1 0 / 1 0 / 2 0 / 2 0 / 2 0 / 3 1 / 2 0 / 3 0 / 3 0 / 2 1 / 4 0 / 4 0 / 3 0 / 2 0 / 2 1 / 2 0 / 2 0 / 3 0 / 3 0 / 3 0 / 3 0 / 4 0 / 4 0 / 3 3 / 63

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Virginia Wade na anglické Wikipedii.

  1. WTA website. www.sonyericssonwtatour.com [online]. [cit. 2011-10-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-07-29. 
  2. LEE, Veronica. Nice girls finish last. www.guardian.co.uk. London: www.guardian.co.uk/sport, 2004-06-27. Dostupné online. 
  3. a b Lichner, I. et al.(1985): Malá encyklopedie tenisu. Olympia, Praha, s. 326
  4. a b Biographies - Virginia Wade [online]. BBC [cit. 2009-06-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-01-06. 
  5. Sarah Virginia Wade "Ginny". www.tennisfame.com [online]. [cit. 2011-10-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-03-04. 
  6. VINER, Brian. Virginia Wade: 'We used to think there was a British winner every eight years'. The Independent. London: Independent News & Media, 29 June 2007. Dostupné online [cit. 10 January 2009]. 
  7. MOSS, Stephen. The long game. The Guardian. London: Guardian Media Group, 18 June 2007. Dostupné online [cit. 10 January 2008]. 
  8. Talbot Heath: Factfile [online]. Talbot Heath School [cit. 2009-01-10]. Dostupné online. 
  9. CHEESE, Caroline. Q&A: Virginia Wade. BBC Sport. BBC, 24 October 2008. Dostupné online [cit. 10 January 2008]. 

Externí odkazy

editovat