Otevřít hlavní menu

Ashleigh Bartyová (* 24. dubna 1996 Ipswich, Queensland) je australská profesionální tenistka a bývalá kriketistka, patřící k původním obyvatelům Austrálie aboridžincům.[1] Od září 2019 je podruhé světovou jedničkou ve dvouhře žen, jíž se stala jako druhá Australanka po Goolagongové z roku 1976 a celkově dvacátá sedmá od zavedení klasifikace v roce 1975.[2] Na čele klasifikace figurovala již v létě 2019 sedm týdnů. Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour vyhrála šest singlových turnajů včetně grandslamového French Open 2019. K nim přidala deset deblových trofejí včetně US Open 2018, v páru s Vandewegheovou. V rámci okruhu ITF získala čtyři tituly ve dvouhře a devět ve čtyřhře.[3]

Ashleigh Bartyová
Ashleigh Bartyová ve Wimbledonu 2017
Stát AustrálieAustrálie Austrálie
Datum narození 24. dubna 1996 (23 let)
Místo narození Ipswich, Austrálie
Bydliště Ipswich, Austrálie
Výška 166 cm
Profesionál od dubna 2010
Držení rakety pravou rukou; bekhend obouruč
Výdělek 11 203 372 USD
Tenisová raketa HEAD
Dvouhra
Poměr zápasů 229–87
Tituly 6 WTA, 4 ITF
Nejvyšší umístění 1. místo (24. června 2019)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open čtvrtfinále (2019)
French Open vítězka (2019)
Wimbledon 4. kolo (2019)
US Open 4. kolo (2018, 2019)
Čtyřhra
Poměr zápasů 185–58
Tituly 10 WTA, 9 ITF
Nejvyšší umístění 5. místo (21. května 2018)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open finále (2013)
French Open finále (2017)
Wimbledon finále (2013)
US Open vítězka (2018)
Velké turnaje ve čtyřhře
Turnaj mistryň semifinále (2018)
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open 2. kolo (2014)
French Open 1. kolo (2013)
Wimbledon čtvrtfinále (2013)
US Open čtvrtfinále (2014)
Týmové soutěže
Fed Cup finále (2019)
Hopman Cup základní skupina (2013, 2019)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20190912a12. září 2019
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v červnu 2019 na 1. místě a ve čtyřhře pak v květnu 2018 na 5. místě. Trénují ji Craig Tyzzer a Jason Stoltenberg.[4]

Tenis začala hrát ve čtyřech letech v sousedství Brisbane. V juniorské kategorii se stala světovou dvojkou po singlovém triumfu ve Wimbledonu 2011, kde zdolala Rusku Chromačevovou. Mezi šestnáctým a sedmnáctým rokem života se prosadila na okruhu WTA Tour, když v roce 2013 s krajankou Dellacquovou odešly poraženy z finále tří grandslamových čtyřher – Australian Open, Wimbledonu a US Open. V závěru sezóny 2014 se rozhodla přerušit tenisovou kariéru a od roku 2015 se věnovat kriketu, když podepsala smlouvu s týmem Brisbane Heat pro první sezónu australské ligy Women's Big Bash League.

K tenisu se vrátila v první třetině sezóny 2016, krátce před dvacátými narozeninami. Ačkoli hned vyhrála dvě deblové trofeje na okruhu ITF, dlouhodobě se potýkala se zraněním paže. Průlomovou sezónou ve dvouhře se stal rok 2017, kdy ovládla Malaysian Open 2017 a vystoupala na 17. příčku žebříčku, ačkoli v předchozích letech nikdy nefigurovala v elitní světové stovce. S Dellacquovou si poprvé zahrály čtyřhru na Turnaji mistryň 2017, kde došla o rok později do semifinále. Dva singové tituly přidala ve WTA Tour 2018, včetně závěrečného WTA Elite Trophy. Po ukončení kariéry stabilní partnerky Dellacquové získala první grandslamový vavřín ze čtyřhry US Open 2018, do níž nastoupila s Američankou Vandewegheovou. V debutovém čtvrtfinále dvouhry majoru na Australian Open 2019 ji porazila Kvitová.

Po zisku prvního titulu z kategorie Premier Mandatory na Miami Open 2019 se posunula do elitní světové desítky na 9. místo. Premiérový grandslam ve dvouhře vyhrála na antukovém French Open 2019 a stala se světovou dvojkou. Po výhře na turnaji v Birminghamu vystřídala na první příčce žebříčku WTA japonskou tenistku Naomi Ósakaovou.

Týmové soutěžeEditovat

Fed CupEditovat

V australském fedcupovém týmu debutovala v roce 2013 ostravským čtvrtfinále Světové skupiny proti České republice, v němž s Casey Dellacquovou nestačily ve čtyřhře na pár Andrea Hlaváčková a Lucie Hradecká. Australanky odešly poraženy 0:4 na zápasy. V brisbanském semifinále Světové skupiny Fed Cupu 2014 proti Německu získaly s Dellacquovou jediný bod domácích, když vyhrály debla nad dvojicí Julia Görgesová a Anna-Lena Grönefeldová. Němky postoupily do finále po vítězství 3:1 na zápasy.

V roce 2019 dovedla jako jednička Australanky do finále, když ve čtvrtfinále Světové skupiny proti Spojeným státům i v semifinále proti Bělorusku vyhrála vždy obě dvouhry i čtyřhru.

Do listopadu 2019 v soutěži nastoupila k deseti mezistátním utkáním s bilancí 10–1 ve dvouhře a 7–1 ve čtyřhře.[5]

Hopman CupEditovat

Austrálii reprezentovala spolu s Bernardem Tomicem na Hopmanově poháru 2013. V základní skupině zdolala Němku Andreu Petkovicovou, která po prvním setu utkání skrečovala, poté nestačila na Srbku Anu Ivanovićovou a na závěr porazila Italku Francescu Schiavoneovou. Družstvo obsadilo konečné druhé místo za Srbskem a do finále nepostoupilo.

Tenisová kariéraEditovat

2011Editovat

V červenci zvítězila na dívčí juniorce Wimbledonu, když ve finále porazila Irinu Chromačevovou. V prosinci se utkala s dalšími krajany o přidělení divoké karty na Australian Open 2012. Přestože byla nejmladším účastníkem, turnaj vyhrála, když mimo jiné porazila Casey Dellacquovou, Arina Rodionovovou a Olivii Rogowskou.

2012Editovat

 
Forhend na turnaji ITF v Eastbourne 2016 s dotací 50 tisíc dolarů

Na základě výsledků z předchozí sezóny obdržela divokou kartu do kvalifikace turnaje v Brisbane z kategorie Premier. V prvním kole kvalifikace podlehla nejvýše nasazené Kanie Kingové.[6] Spolu s krajankou Casey Dellacquovu také nastoupily do čtyřhry, v níž se probojovaly až do semifinále, kde nestačily na pár Spearsová a Kopsová-Jonesová.

Další divokou kartu získala do hlavní soutěže turnaje v Hobartu, kde podlehla v úvodním kole Američance Bethanie Mattekové-Sandsové[7] V první fázi grandslamu Australian Open nepřešla přes Gruzínku Annu Tatišviliovou.[8] Spolu s britskou juniorkou Laurou Robsonovou se zúčastnila také ženské čtyřhry.

2017Editovat

I ze čtvrtého grandslamového finále ženské čtyřhry odešla po boku Dellacquové poražena poté, co na French Open hladce podlehly prvnímu světovému páru Bethanie Matteková-Sandsová a Lucie Šafářová, když uhrály jen tři gamy.[9]

Poprvé si finále dvouhry i čtyřhry během jediného turnaje zahrála na travnatém Birmingham Classic, kde v závěrečném duelu singlové soutěže trvajícím 1.47 hodin ztratila vedení 1–0 na sety proti Petře Kvitové, vracející se po zranění na okruh. Během turnaje jí patřila 77. příčka žebříčku.[10][11] Po porážce z dvouhry vybojovala trofej ve čtyřhře se stabilní partnerkou Casey Dellacquovou vítězstvím nad dvojicí Čan Chao-čching a Čang Šuaj. Australanky tak získaly pátou společnou trofej.[12]

2018Editovat

První singovou trofej z trávy si odvezla z Nature Valley Open, probíhajícím v Nottinghamu, po finálovém vítězství nad Britkou Johannou Kontaovou.[13] Na tzv. malém Turnaji mistryň, WTA Elite Trophy v čínské Ču-chaji, vyhrála základní orchideovou skupinu, v níž zdolala Caroline Garciaovou a podlehla Aryně Sabalenkové. V semifinále vyřadila obhájkyni trofeje Julii Görgesovou a ve finálovém duelu přehrála čínskou turnajovou jedenáctku Wang Čchiang po dvousetovém průběhu. Třetí titul na túře pro ni znamenal posun na nové kariérní maximum, 15. místo žebříčku WTA.[14]

2019: Vítězka French Open a světová jedničkaEditovat

Sezónu otevřela druhý rok v řadě finálovou účastí na Sydney International, kde na úvod vyřadila světovou jedničku Simonu Halepovou a mezi poslední čtveřicí sedmou nasazenou Kiki Bertensovou. V boji o titul však nestačila na turnajovou pětku Petru Kvitovou po třísetovém průběhu.[15] Na Australian Open dohrála v osmifinále opět na raketě Kvitové.

Na březnovém Miami Open z kategorie Premier Mandatory porazila na cestě do finále také členky první světové desítky, Nizozemku Kiki Bertensovou a ve čtvrtfinále Petru Kvitovou. V boji o titul přehrála další Češku a světovou sedmičku Karolínu Plíškovou, čímž vylepšila bilanci vzájemných zápasů na 3–2. Čtvrtý kariérní trofej pro ni znamenala premiérový posun do první světové desítky, na 9. místo.[16]

 
Na Sydney International podlehla ve finále Petře Kvitové

Premiérový grandslamový titul ve dvouhře vybojovala na antukovém French Open, kam přijela jako světová osmička. V úvodních kolech vyřadila Američanky Jessicu Pegulaovou a Danielle Collinsovou, rovněž tak i Němku Andreu Petkovicovou. První set ztratila až ve čtvrté fázi se Sofií Keninovou. Čtvrtfinálová výhra nad čtrnáctou nasazenou Američankou Madison Keysovou jí zajistila karierní posun do elitní světové pětky, jakožto první Australance od Sam Stosurové ze srpna 2012.[17] Semifinále proti 17leté Američance ruského původu Amandě Anisimovové přineslo řadu zvratů. Dominantním vstupem si nejdříve vypracovala vedení 5–0 na gamy, ale za stavu 40:15 nevyužila dva setboly. Americká teenagerka však průběh šňůrou šesti her otočila a úvodní sadu získala v tiebreaku. Na vítězné vlně pokračovala do stavu her 3–0, než iniciativu převzala opět Australanka, která sérii šesti gamů vyhrála druhé dějství. Přestože v rozhodující sadě jako první ztratila podání, vzápětí si je vzala zpět a po dalším prolomeném servisu Američanky si udržovala náskok. Duel ukončila šestým mečbolem. Stala se tak první australskou finalistkou Roland-Garros od Samanthy Stosurové v roce 2010.[18] Ve finále turnaje potřetí v kariéře zdolala 19letou Češku ze čtvrté světové desítky Markétu Vondroušovou, když ztratila jen čtyři hry. Pařížský grandslam ovládla jako první australská šampionka od Margaret Courtové z roku 1973. Na žebříčku WTA se posunula na 2. místo.[19]

Travnatou sezónu zahájila šestým kariérním titulem z birminghamského Nature Valley Classic, svou první singlovou trofejí v kategorii WTA Premier. V průběhu turnaje neztratila žádný set. Až ve finále proti osmé nasazené Němce Julii Görgesové čelila setbolu, který odvrátila. Bodový zisk ji katapultoval na 1. místo světového žebříčku, jakožto první Australanku od Evonne Goolagongové z roku 1976, která mu vévodila dva týdny. Na vrcholu klasifikace vystřídala Japonku Naomi Ósakaovou.[20] Ve Wimbledonu prohrála v osmifinále s nenasazenou Američankou Alison Riskeovou. Skončila tak její 15zápasová neporazitelnost.[21]

Letní US Open Series otevřela prohrou ve druhém kole torontského Rogers Cupu s Ameičankou Sofií Keninovou. Po turnaji se Ósakaová vrátila do čela světové klasifikace, kde Bartyová setrvala sedm týdnů. Zlepšení formy přišlo na Western & Southern Open v Cincinnati. Na její raketě postupně dohrály Maria Šarapovová, Anett Kontaveitová, jíž uštědřila první porážku, a Řekyně Maria Sakkariová. Po vyřazení Ósakaové s Plíškovou se mohla postupem do finále vrátit na vrchol žebříčku. V semifinále však podlehla ruské veteránce Světlaně Kuzněcovové, figurující až na 153. příčce.

Na newyorský grandslam US Open přijela v roli turnajové dvojky. Po výhrách nad Zarinou Dijasovou, Lauren Davisovou a Sakkariovou čtvrtým kolem zopakovala výkon z předchozího ročníku. Před branami čtvrtfinále ji zastavila Číńanka z druhé světové desítky Wang Čchiang. Po dohrání majoru zahájila druhé období na vrcholu žebříčku WTA.

Kriketová kariéraEditovat

V září 2014 přerušila tenisovou kariéru a v roce 2015 začala hrát kriket,[22] když podepsala smlouvu s ženským týmem Brisbane Heat pro premiérovou sezónu australské ligové soutěže Women's Big Bash League.[23] V soutěži debutovala 4. prosince 2015 v zápase proti Melbourne Stars.[24] K tenisu se vrátila během února 2016.[25]

Soukromý životEditovat

Narodila se roku 1996 v queenslandském Ipswichi do rodiny Josie a Roberta Bartyových. Otec, profesí vládní úředník, patří mezi domorodé obyvatele australského kontintentu, aboridžince ze skupiny Ngarigo. Matka je rentgenoložka a dcera britských imigrantů.[26] Bartyová vyrůstala na ipswichském předměstí ve Springfieldu, kde absolvovala školu Woodcrest College.[27][28] Má dvě starší sestry Saru a Ali.[29] V dětství hrála také netball, ale rozhodla se věnovat pouze tenisu, když „si uvědomila, že [netball] je jen dívčí sport,“[29] a sestry ji v něm převyšovaly.[30] Během dospívání nikdy nehrála kriket.[31]

Finále na Grand SlamuEditovat

Ženská dvouhra: 1 (1–0)Editovat

Stav rok turnaj povrch soupeřka ve finále výsledek
Vítězka 2019 French Open antuka   Markéta Vondroušová 6–1, 6–3

Ženská čtyřhra: 6 (1–5)Editovat

Stav Rok Turnaj Povrch Spoluhráčka Soupeřky ve finále Výsledek
Finalistka 2013 Australian Open tvrdý   Casey Dellacquová   Sara Erraniová
  Roberta Vinciová
2–6, 6–3, 2–6
Finalistka 2013 Wimbledon tráva   Casey Dellacquová   Sie Su-wej
  Pcheng Šuaj
6–7(1–7), 1–6
Finalistka 2013 US Open tvrdý   Casey Dellacquová   Andrea Hlaváčková
  Lucie Hradecká
7–6(7–4), 1–6, 4–6
Finalistka 2017 French Open antuka   Casey Dellacquová   Bethanie Matteková-Sandsová
  Lucie Šafářová
2–6, 1–6
Vítězka 2018 US Open tvrdý   Coco Vandewegheová   Tímea Babosová
  Kristina Mladenovicová
3–6, 7–6(–2), 7–6(8–6)
Finalistka 2019 US Open tvrdý   Viktoria Azarenková   Aryna Sabalenková
  Elise Mertensová
5–7, 5–7

Finále na okruhu WTA TourEditovat

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (1–0 D; 1–5 Č)
Turnaj mistryň (0)
WTA Elite Trophy (1–0 D)
Premier Mandatory & Premier 5 (1–1 D; 4–0 Č)
Premier (1–3 D; 1–3 Č)
International (2–0 D; 4–0 Č)

Dvouhra: 10 (6–4)Editovat

Stav č. datum turnaj povrch soupeřka ve finále výsledek
Vítězka 1. 5. března 2017 Kuala Lumpur, Malajsie tvrdý   Nao Hibinová 6–3, 6–2
Finalistka 1. 25. června 2017 Birmingham, Spojené království tráva   Petra Kvitová 6–4, 3–6, 2–6
Finalistka 2. 30. září 2017 Wu-chan, ČLR tvrdý   Caroline Garciaová 7–67–3, 6–74–7, 2–6
Finalistka 2. 13. ledna 2018 Sydney, Austrálie tvrdý   Angelique Kerberová 4–6, 4–6
Vítězka 2. 17. června 2018 Nottingham, Spojené království tráva   Johanna Kontaová 6–3, 3–6, 6–4
Vítězka 3. 4. listopadu 2018 Ču-chaj, ČLR tvrdý   Wang Čchiang 6–3, 6–4
Finalistka 4. 12. ledna 2019 Sydney, Austrálie (2) tvrdý   Petra Kvitová 6-1, 5–7, 6–7 (3-7)
Vítězka 4. 30. března 2019 Miami, Spojené státy tvrdý   Karolína Plíšková 7–6(7–1), 6–3
Vítězka 5. 8. června 2019 French Open, Paříž, Francie antuka   Markéta Vondroušová 6–1, 6–3
Vítězka 6. 23. června 2019 Birmingham, Spojené království tráva   Julia Görgesová 6–3, 7–5

Čtyřhra: 18 (10–8)Editovat

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráčka soupeřky ve finále výsledek
Finalistka 1. 25. ledna 2013 Australian Open, Melbourne,
Austrálie
tvrdý   Casey Dellacquová   Sara Erraniová
  Roberta Vinciová
2–6, 6–3, 2–6
Vítězka 1. 16. června 2013 Birmingham, Spojené království tráva   Casey Dellacquová   Cara Blacková
  Marina Erakovicová
7–5, 6–4
Finalistka 2. 6. července 2013 Wimbledon, Londýn,
Spojené království
tráva   Casey Dellacquová   Sie Su-wej
  Pcheng Šuaj
6–7(1–7), 1–6
Finalistka 3. 9. září 2013 US Open, New York,
Spojené státy
tvrdý   Casey Dellacquová   Andrea Hlaváčková
  Lucie Hradecká
7–6(7–4), 1–6, 4–6
Vítězka 2. 24. května 2014 Štrasburk, Francie antuka   Casey Dellacquová   Tatiana Búaová
  Daniela Seguelová
4–6, 7–5, [10–4]
Finalistka 4. 15. června 2014 Birmingham, Spojené království tráva   Casey Dellacquová   Raquel Kopsová-Jonesová
  Abigail Spearsová
6–7(1–7), 1–6
Vítězka 3. 5. března 2017 Kuala Lumpur, Malajsie tvrdý   Casey Dellacquová   Nicole Melicharová
  Makoto Ninomijová
7–6 (7–5), 6–3
Vítězka 4. 27. května 2017 Štrasburk, Francie antuka   Casey Dellacquová   Čan Chao-čching
  Čan Jung-žan
6–4, 6–2
Finalistka 5. 11. června 2017 French Open, Paříž, Francie antuka   Casey Dellacquová   Bethanie Matteková-Sandsová
  Lucie Šafářová
2–6, 1–6
Vítězka 5. 25. června 2017 Birmingham, Spojené království tráva   Casey Dellacquová   Čan Chao-čching
  Čang Šuaj
6–1, 2–6, [10–8]
Finalistka 6. 1. července 2017 Eastbourne, Spojené království tráva   Casey Dellacquová   Čan Jung-žan
  Martina Hingisová
3–6, 5–7
Finalistka 7. 26. srpna 2017 New Haven, Spojené státy tvrdý   Casey Dellacquová   Gabriela Dabrowská
  Sü I-fan
6–3, 3–6, [8–10]
Vítězka 6. 1. dubna 2018 Miami, Spojené státy tvrdý   Coco Vandewegheová   Kateřina Siniaková
  Barbora Krejčíková
6–2, 6–1
Vítězka 7. 20. května 2018 Řím, Itálie antuka   Demi Schuursová   Andrea Sestini Hlaváčková
  Barbora Strýcová
6–3, 6–4
Vítězka 8. 12. srpna 2018 Montréal, Kanada tvrdý   Demi Schuursová   Latisha Chan
  Jekatěrina Makarovová
4–6, 6–3, [10–8]
Vítězka 9. 9. září 2018 US Open, New York, Spojené státy tvrdý   Coco Vandewegheová   Tímea Babosová
  Kristina Mladenovicová
3-6, 7-6(7-2), 7-6(8-6)
Vítězka 10. 19. května 2019 Řím, Itálie (2) antuka   Viktoria Azarenková   Anna-Lena Grönefeldová
  Demi Schuursová
4–6, 6–0, [10–3]
Finalistka 8. 8. září 2019 US Open, New York, Spojené státy tvrdý   Viktoria Azarenková   Aryna Sabalenková
  Elise Mertensová
5–7, 5–7

Finále na okruhu ITFEditovat

Dotace turnajů okruhu ITF
100 000 $ tournaments 80 000 $ tournaments
75 000 $ tournaments 60 000 $ tournaments
50 000 $ tournaments 25 000 $ tournaments
15 000 $ tournaments 10 000 $ tournaments

Dvouhra: 6 (4–2)Editovat

Stav č. datum turnaj povrch soupeřka ve finále výsledek
Vítězka 1. 19. února 2012 Sydney, Austrálie tvrdý   Olivia Rogowská 6–1, 6–3
Vítězka 2. 26. února 2012 Mildura, Austrálie tráva   Viktorija Rajicicová 6–1, 7–6(10–8)
Finalistka 3. 25. března 2012 Ipswich, Austrálie antuka   Sandra Zaniewská 6–7(5–7), 1–6
Vítězka 4. 17. června 2012 Nottingham, Spojené království tráva   Tatjana Maleková 6–1, 6–1
Finalistka 5. 6. října 2012 Esperance, Austrálie tvrdý   Olivia Rogowská 0–6, 3–6
Vítězka 6. 28. října 2012 Traralgon, Austrálie tvrdý   Arina Rodionovová 6–2, 6–3

Čtyřhra: 11 (9–2)Editovat

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráčka soupeřky ve finále výsledek
Vítězka 1. 16. června 2012 Nottingham, Spojené království tráva   Sally Peersová   Réka Luca Janiová
  Maria João Köhlerová
7–6(7–2), 3–6, [10–5]
Vítězka 2. 5. října 2012 Esperance, Austrálie tvrdý   Sally Peersová   Victoria Larrièreová
  Olivia Rogowská
4–6, 7–6(7–5), [10–4]
Finalistka 3. 28. října 2012 Traralgon, Austrálie tvrdý   Sally Peersová   Arina Rodionovová
  Cara Blacková
6–2, 6–7(4–7), [8–10]
Vítězka 4. 2. listopadu 2012 Bendigo, Austrálie tvrdý   Sally Peersová   Arina Rodionovová
  Cara Blacková
7–6(14–12), 7–6(7–5)
Vítězka 5. 24. listopadu 2012 Tojota, Japonsko koberec   Casey Dellacquová   Miki Mijamurová
  Varatčaja Vongteančajová
6–1, 6–2
Vítězka 5. 24. března 2013 Innisbrook, Spojené státy antuka   Alizé Limová   Paula Cristina Gonçalvesová
  María Irigoyenová
6–1, 6–3
Vítězka 6. 13. dubna 2013 Pelham, Spojené státy antuka   Arina Rodionovová   Kao Shao-yuan
  Lee Hua-chen
6–4, 6–2
Vítězka 7. 14. února 2016 Perth, Austrálie tvrdý   Jessica Mooreová   Alison Baiová
  Abbie Myersová
3–6, 6–4, [10–8]
Finalistka 2. 28. února 2016 Port Pirie, Austrálie tvrdý   Casey Dellacquová   Lee Ya-hsuan
  Riko Sawajanagiová
4–6, 5–7
Vítězka 8. 20. března 2016 Canberra, Austrálie antuka   Arina Rodionovová   Kanae Hisamiová
  Varatčaja Vongteančajová
6–4, 6–2
Vítězka 9. 25. března 2016 Canberra, Austrálie antuka   Arina Rodionovová   Eri Hozumiová
  Miju Katová
5–7, 6–3, [10–7]

Finále na juniorce Grand SlamuEditovat

Dvouhra juniorek: 1 (1–0)Editovat

Rok Turnaj Povrch Finalistka Výsledek
2011 Wimbledon tráva   Irina Chromačevová 7–5, 7–63

Postavení na konečném žebříčku WTAEditovat

DvouhraEditovat

Rok 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018
Pořadí 669. 195. 164. 218. 325. 17. 15.

ČtyřhraEditovat

Rok 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018
Pořadí 172. 12. 39. 261. 11. 7.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ashleigh Barty na anglické Wikipedii.

  1. Barty named National Indigenous Tennis Ambassador [online]. WTA Tennis [cit. 2018-08-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Barty becomes 27th woman to ascend to World No.1 [online]. WTA Tennis, 2019-06-23 [cit. 2019-06-24]. Dostupné online. 
  3. (anglicky) Ashleigh Bartyová na stránkách Mezinárodní tenisové federace, přístup: 20190912a12. září 2019
  4. (anglicky) Ashleigh Bartyová na stránkách Ženské tenisové asociace, přístup: 20190624a24. června 2019
  5. (anglicky) Ashleigh Bartyová na stránkách Fed Cupu, přístup: 20190422a22. dubna 2019
  6. Ashleigh Barty crashes out of Brisbane International qualifying [online]. Perth Now, 30 Dec 2011. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Ashleigh Barty gets reality check [online]. Herald Sun, 8 January 2012. Dostupné online. (anglicky) 
  8. Women's Singles Draw [online]. Australian Open [cit. 2012-01-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 17-01-2012. (anglicky) 
  9. ZABLOUDIL, Luboš. Šafářová má pátý grandslamový titul! S Mattekovou v Paříži jasně ovládly finále [online]. Tenisportal.cz, 2017-06-11 [cit. 2017-06-11]. Dostupné online. (česky) 
  10. Ashleigh Barty loses to Petra Kvitova in Birmingham final, as Wimbledon build-up continues [online]. ABC News, 2017-06-26 [cit. 2017-06-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ZABLOUDIL, Luboš. Kvitová vyhrála turnaj WTA Premier na trávě v Birminghamu! [online]. Tenisportal.cz, 2017-06-25 [cit. 2017-06-26]. Dostupné online. (česky) 
  12. Ashleigh Barty loses to Petra Kvitova in Birmingham final, as Wimbledon build-up continues [online]. ABC News, 2017-06-26 [cit. 2017-06-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ČTK, Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Bartyová porazila Kontaovou a v Nottighamu získala druhý titul [online]. TenisPortal.cz, 2018-06-17 [cit. 2018-06-21]. Dostupné online. 
  14. Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Třetí triumf Bartyové. Australanka vyhrála WTA Elite Trophy a slaví životní titul [online]. TenisPortal.cz, 2018-11-04 [cit. 2018-11-05]. Dostupné online. 
  15. Ondřej Jirásek, Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Strhaná lvice Kvitová v Sydney přetlačila Bartyovou a vyhrála osmé finále v řadě! [online]. TenisPortal.cz, 2019-01-12 [cit. 2019-01-12]. Dostupné online. 
  16. Petr Pokorný, Ondřej Jirásek, Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Plíšková v Miami podlehla Bartyové a nejcennější titul nezískala [online]. TenisPortal.cz, 2019-03-30 [cit. 2019-03-31]. Dostupné online. 
  17. WTA Insider Courtney Nguyen. Barty set for Top 5 debut after French Open heroics: 'I can match it with everyone regardless what surface' [online]. Paris: WTA Tennis, 2019-06-06 [cit. 2019-06-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. Battling Barty holds off Anisimova to reach French Open final [online]. Paris: WTA Tennis, 2019-06-07 [cit. 2019-06-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Vondroušová ve finále French Open neuspěla. První grandslamový titul má Bartyová [online]. TenisPortal.cz, 2019-06-08 [cit. 2019-06-10]. Dostupné online. 
  20. Petr Pokorný, Ondřej Jirásek, Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Bartyová ovládla trávu v Birminghamu a bude novou světovou jedničkou! [online]. TenisPortal.cz, 2019-06-23 [cit. 2019-06-24]. Dostupné online. 
  21. Stephanie Livaudais. Riske topples top seed Barty, rewarded with first Wimbledon quarterfinal: ‘I'm ready for a war’ [online]. WTA Tennis, 2019-07-08 [cit. 2019-07-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. Paul Malone. Ash Barty chooses cricket ahead of tennis as her exile from the sport continues [online]. The Courier Mail, 27-07-2015 [cit. 2015-10-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. Former tennis pro signs with Heat [online]. Cricket Australia, 14-10-2015 [cit. 2015-10-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  24. Ash Barty making her mark at WBBL Dostupné online. Cricket.com.au
  25. Barty announces return to tennis [online]. WTA, 8-2-2016 [cit. 2016-02-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  26. Away from centre court, Australia's 'next big thing' is happy in own skin [online]. The Sydney Morning Herald, 24-01-2011. Dostupné online. (anglicky) 
  27. Barty's star still on rise [online]. The Sydney Morning Herald, 11-12-2011. Dostupné online. (anglicky) 
  28. Barty enjoying 'normal' time [online]. Queensland Times, 14-10-2011. Dostupné online. (anglicky) 
  29. a b MARSHALL, Konrad. Second serve [online]. Sydney Morning Herald [cit. 2018-08-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  30. Sporting Schools School Yard To Sports Star: Ash Barty [online]. [cit. 2018-08-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  31. Ash Barty: from Wimbledon junior champ to Women’s National Cricket League in just four months [online]. [cit. 2018-08-18]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazyEditovat

Předchůdce Ashleigh Bartyová Nástupce

Naomi Ósakaová
Naomi Ósakaová
Světová jednička ve dvouhře
24. 6. 2019 – 11. 8. 2019
9. 9. 2019 –

Naomi Ósakaová
úřadující