Wikipedie

Anett Kontaveitová

estonská tenistka

Anett Kontaveitová (nepřechýleně Kontaveit, * 24. prosince 1995 Tallinn) je bývalá estonská profesionální tenistka. Ve své kariéře vyhrála na okruhu WTA Tour šest turnajů ve dvouhře. V rámci okruhu ITF získala jedenáct titulů ve dvouhře a pět ve čtyřhře.[1]

Anett Kontaveitová
Anett Kontaveitová ve Wimbledonu 2022
Anett Kontaveitová ve Wimbledonu 2022
StátEstonskoEstonsko Estonsko
Datum narození24. prosince 1995 (28 let)
Místo narozeníTallinn, Estonsko
BydlištěTallinn, Estonsko
Výška174 cm
Profesionálka od2010
Ukončení kariéryčervenec 2023
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek8 038 120 USD
Tenisová raketaBabolat
Dvouhra
Poměr zápasů390–204
Tituly6 WTA, 11 ITF
Nejvyšší umístění2. místo (6. června 2022)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Openčtvrtfinále (2020)
French Open4. kolo (2018)
Wimbledon3. kolo (2017, 2018, 2019)
US Open4. kolo (2015, 2020)
Velké turnaje ve dvouhře
Turnaj mistryňfinále (2021)
Olympijské hry1. kolo (2020)
Čtyřhra
Poměr zápasů55–45
Tituly0 WTA, 5 ITF
Nejvyšší umístění95. místo (2. března 2020)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo (2019, 2020)
French Open3. kolo (2019)
Wimbledon2. kolo (2017, 2022)
US Open2. kolo (2019, 2021)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20230619a19. června 2023
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v červnu 2022 na 2. místě a ve čtyřhře pak v březnu 2020 na 95. místě. Od US Open 2021 do French Open 2022 ji trénoval Dmitrij Tursunov.[2] Dříve tuto roli plnili Ain Suurthal, Nigel Sears, Peeter Lamp či Glenn Schaap.[3]

V estonském fedcupovém týmu debutovala v roce 2011 únorovým čtvrtfinále druhé světové skupiny proti Španělsku, v němž hladce prohrála obě dvouhry s Martínezovou Sánchezovou a Suárezovou Navarrovou. Estonky pak podlehly 1:4 na zápasy. V soutěži nastoupila k jednatřiceti mezistátním utkáním s bilancí 25–8 ve dvouhře a 5–10 ve čtyřhře.[4]

Estonsko reprezentovala na Letních olympijských hrách 2020 v Tokiu, které byly o rok odloženy pro koronavirovou pandemii. V singlové soutěži ji vyřadila v prvním kole Řekyně Maria Sakkariová.

Tenisová kariéra

editovat

Juniorská kariéra

editovat

V prosinci 2011 vyhrála singlovou soutěž floridského Orange Bowlu, když na turnaji přehrála hráčky z první třístovky ženské klasifikace, Eugenii Bouchardovou a Julii Putincevovou. Po boku Taťány Vorobjovové získala deblový titul na Mistrovství Evropy 16letých 2011 po finálové výhře nad nejvýše nasazenou českou dvojicí Barbora Krejčíková a Petra Rohanová. Na juniorském kombinovaném žebříčku ITF byla nejvýše postavená 10. září 2012 na 4. místě.

Mezi poslední čtveřicí juniorek na Australian Open 2013 podlehla v pozici turnajové desítky Češce Kateřině Siniakové. V semifinále French Open 2012 skončila na raketě druhé nasazené a pozdější německé vítězky Anniky Beckové. Ve Wimbledonu 2012 nenašla recept na pátou nasazenou Kanaďanku Eugenii Bouchardovou. Jediné juniorské finále na majoru odehrála na US Open 2012. Ve čtvrtfinále přešla z pozice turnajové dvanáctky přes nejvýše nasazenou Američanku Taylor Townsendovou. V semifinále vyřadila další americkou juniorku Victorii Duvalovou, hrající na divokou kartu Ve finále však po dvousetovém průběhu podlehla Američance Samanthě Crawfordové, když soupeřka obdržela do soutěže také divokou kartu od pořadatelů.

2009–2020: Přehled profesionální kariéry

editovat

V letech 2009 a 2010 se stala vůbec nejmladší mistryní žen Estonska ve dvouhře. Premiérový titul z okruhu ITF si připsala v lednu 2011 na turnaji Seb Tallink Open IV v rodném Tallinnu, když ve finále zdolala Slovenku Zuzanu Luknárovou. Následně na této úrovni ženského tenisu vyhrála sedm singlových finále v řadě. První divokou kartu do kvalifikace turnaje WTA Tour obdržela na kodaňském E-Boks Open 2012. Po výhře nad favorizovanou francouzskou tenistkou Kristinou Mladenovicovou, prohrála v posledním třetím kvalifikačním kole s Němkou Annikou Beckovou.

 
Kontaveitová na French Open 2019

Premiérový start v hlavní soutěži WTA Tour zaznamenala v sezóně 2014, když na úvodní lednové události okruhu ASB Classic, konané v Aucklandu, vyhrála tři kvalifikační kola. V posledním z nich přehrála po dvousetové výhře, šestou nasazenou a 144. ženu světové klasifikace Irinu Falconiovou ze Spojených států. V prvním utkání hlavní soutěže pak podlehla Japonce ze třetí stovky žebříčku Sačie Išizuové. Divokou kartu obdržela do hlavní soutěže turnaje druhé nejvyšší kategorie Premier Mandatory – Miami Masters 2014. V prvním kole nestačila na Američanku Madison Keysovou. První výhru v hlavní soutěži grandslamového turnaje zaznamenala na US Open 2015, kam se probojovala tříkolovou kvalifikací. Ve druhém kole hlavní soutěže porazila 31. nasazenou Rusku Anastasiji Pavljučenkovovou a ve třetím Madison Brengleovou. V osmifinále ji přehrála Venus Williamsová.[5]

Do premiérového finále na okruhu WTA Tour se probojovala ve 21 letech během debutového ročníku dubnového Ladies Open Biel Bienne 2017, když na cestě do závěrečného boje o titul postupně přehrála britskou světovou osmatřicítku Heather Watsonovou, Rusku Jevgeniji Rodinovou, Belgičanku Elise Mertensovou a po třísetovém průběhu také běloruskou kvalifikantku Aljaksandru Sasnovičovou.[6] Ve finále však nenašla recept na 17letou českou kvalifikantku figurující na 233. pozici Markétu Vondroušovou, jíž podlehla ve dvou setech. V následném vydání žebříčku WTA postoupila z 99. na 74. příčku, jedno místo za svým kariérním maximem.[7]

Formu si přenesla na jarní antukové turnaje. Ve Stuttgartu prošla tříkolovou kvalifikací a ve druhém kole zaznamenala první výhru nad hráčkou z první světové desítky, když porazila šestou hráčku světa Garbiñe Muguruzaovou. Ve čtvrtfinále ji přehrála Ruska Maria Šarapovová vracející se na okruh po 15měsíčním zákazu startu pro pozitivní dopingový nález. Přes kvalifikační síto postoupila na Internazionali BNL d'Italia z kategorie Premier 5. Ve druhém kole senzačně porazila úřadující světovou jedničku Angelique Kerberovou.[8] Její tažení římským podnikem ukončila ve čtvrtfinále Simona Halepová.

První turnajové vítězství zaznamenala na Ricoh Open hraném na travnaté povrchu v Rosmalenu u 's-Hertogenbosche. Ve finále zdolala Rusku Natalju Vichljancevovou ve dvou setech. Bodový zisk jí zajistil posun do první světové padesátky.[9] Kariérní grandslamovou bilanci si vylepšila na Australian Open 2020, kde poprvé postoupila mezi poslední osmičku. Stala se tak vůbec prvním estonským tenistou bez ohledu na pohlaví v této fázi australského majoru. Ve třetím kole deklasovala za 49 minut světovou sedmičku Belindu Bencicovou, které povolila jediný gem.[10] V osmifinále přehrála v třísetové bitvě 18letou Polku Igu Świątekovou, přestože nevyužila ve třetím setu vedení 5–1 na gemy a zvítězila až poměrem 7–5.[11] Ve čtvrtfinále ji deklasovala za necelou hodinu turnajová čtyřka Simona Halepová, na níž uhrála jenom po jedné hře v každém setu.[12]

2021: Čtyři tituly a průlom do první světové desítky

editovat

Během sezóny postoupila do sedmi finálových soubojů, nejvíce ze všech tenistek v roce 2021. Nejprve v únoru na Grampians Trophy zařazeného do kalendáře pro tenistky, které kvůli pozitivnímu případu na covid-19 po příletu do Austrálie musely podstoupit přísnou 14denní karanténu.[13] Po zápasech prvního kola byl turnaj pozastaven kvůli dalšímu pozitivnímu testu na toto onemocnění v organizačním týmu. Pro časový skluz, který přerušením vznikl, se pořadatelé vzhledem k začínajícímu Australian Open rozhodli vyřešit situaci zrušením finálového utkání. Jak Kontaveitová tak Ann Liová obdržely bodové a finanční ohodnocení určené pro poražené finalistky.[14] Z navazujícího Australian Open byla vyřazena ve třetím kole po porážce od Shelby Rogersové.

 
Ve třetím kole French Open 2021 podlehla Świątekové

Ve třetím kole French Open ji vyřadila polská obhájkyně Iga Świąteková. Podruhé do finále prošla na travnatém Viking International Eastbourne. Cestou porazila jednu hráčku z první světové desítky Biancu Andreescuovou a ve čtvrtfinále zvládla koncovky druhého a třetího setu proti Viktoriji Golubicové. Ve finále ji přehrála Jeļena Ostapenková.[15] Svou negativní finálovou bilanci tak zhoršila na poměr jedné výhry a šesti porážek. Prohrou rovněž započala šňůru pěti prohraných zápasů, když v prvním kolech dohrála ve Wimbledonu, na přeložené tokijské olympiádě a severoamerických turnajích z kategorie WTA 1000 v Montréalu a Cincinnati. Tu přerušila na Tennis in the Land v Clevelandu, do něhož zasáhla jako druhá nasazená, kde vybojovala druhý kariérní titul. Ve finále přehrála Irinu-Camelii Beguovou.[16] Na závěrečném majoru sezóny ji vyřadila opět ve třetím kole Świąteková.

Největšího titulu dosavadní kariéry dosáhla na zářijovém J&T Banka Ostrava Open, spadajícího do kategorie WTA 500. V turnaji neztratila ani jeden set a na její raketě dohrály úřadující olympijská vítězka Belinda Bencicová, světová desítka Petra Kvitová, jíž v prvním setu nadělila kanára, a turnajová čtyřka Maria Sakkariová, která měla v době konání finále jistý posun na desáté místo světové klasifikace.[17] V sérii halových výher pokračovala o měsíc později na Kremlin Cupu, kde ve finále zdolala Jekatěrinou Alexandrovovou, přestože prohrávala o set a ve druhé sadě již 0–4. V rozhodujícím dějství pak soupeřka dokonce podávala na vítězství.[18] Titul z klužského Transylvania Open, kde ve finále přehrála Simonu Halepovu znamenal premiérový posun do první světové desítky na žebříčku WTA a zároveň se na poslední možnou chvíli kvalifikovala na závěrečný Turnaj mistryň. V případě jiného než vítězného výsledku by se kvalifikovala Džabúrové. Během podzimu ovládla všech patnáct utkání hraných v hale a dohromady ztratila pouze jeden set.[19]

Na Turnaji mistryň byla nalosována do skupiny s Češkami Krejčíkovou a Plíškovou a Španělkou Muguruzaovou. Po dvousetových výhrách nad českými tenistka si zajistila postup do semifinále, poslední zápas skupiny proti Muguruzaové ale prohrála, čímž skončila její 12zápasovou šňůra neporazitelnosti. V semifinále srovnala zápasovou bilanci se Sakkariovou na 6:6 a posedmé v sezóně postoupila do finále, čímž překonala dosavadní lídryni v této statistice Bartyovou. Z boje o titul odešla poražena, když podruhé ve čtyřech dnes podlehla Muguruzaové.[20] Bodový zisk jí přesto zajistil nové kariérní maximum, když jí patřila 7. příčka.

2022: Světová dvojka a zdravotní problémy

editovat

Sezónu otevřela lednovým Sydney Tennis Classic z kategorie WTA 500, kde bez ztráty setu došla do semifinále. V něm uštědřila v prvním setu kanára turnajové jedničce Krejčíkové, přesto ale nakonec prohrála, když ve třetím setu nevyužila sedm mečbolů a nakonec prohrála rozhodujícím zkrácenou hru poměrem 12:14.[21] Na Australian Open porazila na úvod Siniakovou, ve druhém kole ji ale vyřadila 19letá Dánka Clara Tausonová.[22]

 
Při osmé wimbledonské účasti prohrála jako světová trojka poprvé ve druhém kole, když nestačila na Niemeierovou z konce první světové stovky

V halové neporazitelnosti pokračovala na petrohradském St. Petersburg Ladies Trophy, kde získala šestý kariérní titul. V prvním kole zdolala Jil Teichmannovou, ve druhém Soranu Cirsteaovou z Rumunska a ve čtvrtfinále Belindu Bencicovou, když švýcarská soupeřka nedokázala v prvním setu využít dva setboly. V semifinále přehrála Jelenu Ostapenkovou. Ve finále zdolala po více než třech hodinách Mariu Sakkariovou. Řekyně přitom vedla ve třetím setu již 5–2 a servírovala na zisk titulu, od tohoto stavu však uhrála jen sedm výměn. Kontaveitová tak vyhrála 20. zápas v hale bez přerušení, což naposledy předtím dokázala Justine Heninová v letech 2007 až 2010.[23] Druhé finále v řadě si zahrála na Qatar TotalEnergies Open z kategorie WTA 1000. Postupně vyřadila Chorvatku Anu Konjuhovou, Belgičanku Elise Mertensovou a Tunisanku Ons Džabúrovou. V semifinále, stejně jako v Petrohradu, opět zvítězila s Ostapenkovou. Ve finále uhrála jen dvě hry na Polku Igu Świątekovou. I přes porážku se na žebříčku poprvé posunula na 5. místo.[24] Do BNP Paribas Open v Indian Wells vstoupila výhrou nad Slovenkou Kristínou Kučovou, ale poté skončila na raketě Markéty Vondroušové. Na navazujícím Miami Open nezvládla úvodní utkání proti Američance Ann Liové.[25][26]

Na halové antuce Porsche Tennis Grand Prix ve Stuttgartu postoupila po dvou měsících do čtvrtfinále. Na úvod přehrála Angelique Kerberovou přes ztrátu úvodní sady.[27] Poté porazila Rusku Jekatěrinu Alexandrovovou v téměř dvouapůlhodinové bitvě, když o výhře rozhodla ziskem závěrečného tiebreaku.[28] Ve čtvrtfinále jí vystavila stopku Běloruska Aryna Sabalenková po třísetovém průběhu.[29] Z Mutua Madrid Open odstoupila před začátkem kvůli onemocnění.[30] Později uvedla, že se jednalo o covid-19.[31] Na římském Internazionali BNL d'Italia prohrála po volném losu s Chorvatkou Petrou Martićovou. Na French Open nezvládla proti Australance Ajle Tomljanovićové vyrovnané koncovky obou setů.[32] Přesto po skončení pařížského grandslamu vystoupala na druhé místo hodnocení, ovšem s méně než polovičním počtem bodů ve srovnání s první Świątekovou. Poté na okruhu absentovala až do Wimbledonu, kam přijela v pozici světové trojky. Po výhře nad Peraovou ji ve druhém kole vyřadila devadesátá sedmá žena klasifikace, 22letá Jule Niemeierová, od níž ve druhém setu utržila „kanára“. Němka tak poprvé v kariéře zdolala členku první světové desítky.[33]

Na antukovém Hamburg European Open v kategorii WTA 250 obdržela divokou kartu. V prvním kole porazila Rumunku Irinu Baraovou, poté Švédku Rebeccu Petersonovou a mezi poslední osmičkou jí skrečovala Andrea Petkovicová, když získala všech osm odehraných gamů. V semifinále zdolala Rusku Anastasiji Potapovovou, ovšem v přímém boji o titul nestačila na americkou hráčku Bernardu Peraovou.[34][35] Navazující Livesport Prague Open hraný na tvrdém povrchu, kde opět startovala díky divoké kartě, pro ni skončil debaklem ve čtvrtfinále od Rusky a pozdější finalistky Anastasije Potapovové. Na US Open přijela po porážkách v druhém, resp. třetím kole na přípravných turnajích v Toronto a Cincinnati. Ve druhém kole newyorského grandslamu ji vyřadila 40letá loučící se Američanka Serena Williamsová, která se stala první hráčkou starší 40 let, jež porazila členku první světové trojky.[36] Do čtvrtého finále seźony postoupila na domácím turnaji v Tallinnu, ve kterém jí o titul připravila Češka Vítězkou se stala sedmá nasazená Češka Barbora Krejčíková.[37] Prohrála tak první halový zápas na tvrdém povrchu po téměř dvou letech, když naposledy odešla poražena z J&T Banka Ostrava Open 2020. Jako obhájkyně titulu v Ostravě skrečovala ve druhé sadě druhého kola proti Tereze Martincové pro bolest bederní páteře,[38] aby následně ukončila seźonu. V důsledku neobhájení bodů z předchozí seźonu se propadla na 17. místo, na kterém ročník uzavřela.

2023: Konec kariéry

editovat

V úvodní australské části seźonu zvítězila pouze v jednom ze čtyř zápasů, když v prvním kole Australian Open porazila Grabherovou, než ji ve druhém kole vyřadila pozdější semifinalistka Magda Linetteová. V průběhu února pak vypadla po neobhájení titulu z St. Petersburg Ladies Trophy 2022 a finálové účasti z Qatar TotalEnergies Open 2022 z první světové padesátky. Pro pokračující zdravotní problémy absentovala na túře do dubna, kdy odehrála za Estonsko tři vítězné zápasy ze čtyř v zóna Evropy a Afriky Billie Jean King Cupu. Na antukových turnajích pak následně prohrála tři zápasy ze čtyř, včetně porážky v prvním kole French Open 2023. Na konci června oznámila kvůli pokračujícím zdravotním problémům v podobě degenerativního postižení bederní ploténky konec kariéry.[39] Její posledním turnajem se travnatý Wimbledon. V prvním kole porazila italskou kvalifikantku Stefaniniovou, než její singlovou kariéru ukončila ve druhém kole dvaatřicátá nasazená Češka Marie Bouzková.[40] Poslední zápas odehrála v mixu, kde se jejím spoluhráčem stal Fin Emil Ruusuvuori, s nímž prohrála utkání prvního kola.

Soukromý život

editovat

V roce 2022 medializovala partnerský vztah s fotbalovým záložníkem estonské reprezentace Brentem Lepistem.[41] V květnu 2024 oznámila těhotenství.[42] V září téhož roku se jí narodil syn Leon.[43]

Finále na okruhu WTA Tour

editovat

Dvouhra: 17 (6–10)

editovat
Legenda
Grand Slam (0)
Turnaj mistryň (0–1)
Premier Mandatory & Premier 5 / WTA 1000 (0–2)
Premier / WTA 500 (3–2)[a]
International / WTA 250 (3–5)
Finále podle povrchu
tvrdý (5–5)[a]
antuka (0–4)
tráva (1–1)
Stav č. datum turnaj kategorie povrch soupeřka ve finále výsledek
Finalistka 1. 16. dubna 2017 Biel/Bienne, Švýcarsko International tvrdý (h)   Markéta Vondroušová 4–6, 6–7(6–8)
Vítězka 1. 18. června 2017 s-Hertogenbosch, Nizozemsko International tráva   Natalja Vichljancevová 6–2, 6–3
Finalistka 2. 23. července 2017 Gstaad, Švýcarsko International antuka   Kiki Bertensová 4–6, 6–3, 1–6
Finalistka 3. 29. září 2018 Wu-chan, Čína Premier 5 tvrdý   Aryna Sabalenková 3–6, 3–6
Finalistka 4. 28. dubna 2019 Stuttgart, Německo Premier antuka (h)   Petra Kvitová 3–6, 6–7(2–6)
Finalistka 5. 9. srpna 2020 Palermo, Itálie International antuka   Fiona Ferrová 2–6, 5–7
Finalistka — 7. února 2021 Melbourne, Austrálie WTA 500 tvrdý   Ann Liová nehráno[a]
Finalistka 6. 26. června 2021 Eastbourne, Velká Británie WTA 500 tráva   Jeļena Ostapenková 3–6, 3–6
Vítězka 2. 28. srpna 2021 Cleveland, Spojené státy WTA 250 tvrdý   Irina-Camelia Beguová 7–6(7–5), 6–4
Vítězka 3. 26. září 2021 Ostrava, Česko WTA 500 tvrdý (h)   Maria Sakkariová 6–2, 7–5
Vítězka 4. 24. října 2021 Moskva, Rusko WTA 500 tvrdý (h)   Jekatěrina Alexandrovová 4–6, 6–4, 7–5
Vítězka 5. 31. října 2021 Kluž, Rumunsko WTA 250 tvrdý (h)   Simona Halepová 6–2, 6–3
Finalistka 7. 17. listopadu 2021 Guadalajara, Mexiko Turnaj mistryň tvrdý   Garbiñe Muguruzaová 3–6, 5–7
Vítězka 6. 13. února 2022 Petrohrad, Rusko WTA 500 tvrdý (h)   Maria Sakkariová 5–7, 7–6(7–4), 7–5
Finalistka 8. 26. února 2022 Dauhá, Katar WTA 1000 tvrdý   Iga Świąteková 2–6, 0–6
Finalistka 9. 23. července 2022 Hamburk, Německo WTA 250 antuka   Bernarda Peraová 2–6, 4–6
Finalistka 10. 2. října 2022 Tallinn, Estonsko WTA 250 tvrdý (h)   Barbora Krejčíková 2–6, 3–6

Vysvětlivky

  1. ↑ a b c Pro časový skluz, související s pandemií covidu-19 a začínajícím Australian Open 2021, se organizátoři rozhodli finále Grampians Trophy 2021 neodehrát. Finalistky Kontaová a Liová obdržely shodně body pro poraženou finalistku v kategorii WTA 500. Ve statistikách není finále zahrnuto.[14]

Finále na okruhu ITF

editovat
Dotace turnajů okruhu ITF
100 000 $ tournaments 80 000 $ tournaments
75 000 $ tournaments 60 000 $ tournaments
50 000 $ tournaments 25 000 $ tournaments
15 000 $ tournaments 10 000 $ tournaments

Dvouhra: 14 (11–3)

editovat
Stav č. datum turnaj povrch soupeřka ve finále výsledek
Vítězka 1. 24. ledna 2011 Tallinn, Estonsko tvrdý (h)   Zuzana Luknárová 6–4, 4–6, 6–2
Vítězka 2. 1. srpna 2011 Savitaipale, Finsko antuka   Lisanne van Rietová 6–3, 6–1
Vítězka 3. 24. října 2011 Stockholm, Švédsko tvrdý (h)   Syna Kayserová 6–4, 6–2
Vítězka 4. 20. února 2012 Tallinn, Estonsko tvrdý (h)   Katarzyna Piterová 7–5, 6–4
Vítězka 5. 20. srpna 2012 San Luis Potosí, Mexiko tvrdý   Victoria Rodríguezová 6–1, 6–1
Vítězka 6. 13. května 2013 Marathón, Řecko tvrdý   Lucy Brownová 6–4, 6–7 (6–8), 6–3
Vítězka 7. 27. května 2013 Moskva, Rusko antuka   Çağla Büyükakçay 6–1, 6–1
Vítězka 8. 29. září 2013 Smyrna, Turecko tvrdý   Başak Eraydınová 3–6, 7–6(7–4), 6–0
Finalistka 1. 9. července 2013 Podgorica, Černá Hora antuka   Stephanie Vogtová 4–6, 3–6
Vítězka 9. 7. října 2013 Margaret River, Austrálie tvrdý   Irina Falconiová 6–2, 6–4
Finalistka 2. 10. února 2014 Tallinn, Estonsko tvrdý (h)   Timea Bacsinszká 3–6, 3–6
Finalistka 3. 17. února 2014 Moskva, Rusko tvrdý (h)   Aljaksandra Sasnovičová 3–6, 2–6
Vítězka 10. 1. června 2015 Eastbourne, Spojené království tráva   Alla Kudrjavcevová 7–6(7–4), 7–6(7–2)
Vítězka 11. 29. ledna 2017 Andrézieux-Bouthéon, Francie tvrdý (h)   Ivana Jorovićová 6–4, 7–6(7–5)

Čtyřhra: 8 (5–3)

editovat
Stav č. datum turnaj povrch spoluhráčka soupeřky ve finále výsledek
Finalistka 1. 24. ledna 2011 Tallinn, Estonsko tvrdý (h)   Maret Aniová   Tamara Čurovićová
  Jevgenija Kryvoručková 		6–7(8–10), 1–6
Vítězka 1. 20. srpna 2012 San Luis Potosí, Mexiko tvrdý   Emily Fanningová   Erin Clarková
  Elizabeth Ferrisová 		6–0, 6–3
Vítězka 2. 25. března 2013 Tallinn, Estonsko tvrdý (h)   Jeļena Ostapenková   Ljudmyla Kičenoková
  Nadija Kičenoková 		2–6, 7–5, [10–0]
Vítězka 3. 29. dubna 2013 Edinburgh, Spojené království antuka   Jessica Renová   Anna Smithová
  Francesca Stephensonová 		6–2, 6–3
Finalistka 2. 13. května 2013 Marathón, Řecko tvrdý   Laura Deigmanová   Lina Gjorcheská
  Despoina Vogasariová 		4–6, 6–2, [6–10]
Vítězka 4. 29. července 2013 Smyrna, Turecko tvrdý   Polina Lejkinová   Hülya Esenová
  Lütfiye Esenová 		6–4, 7–5
Finalistka 3. 2. září 2013 Moskva, Rusko antuka   Olga Jančuková   Anna Škudunová
  Aljona Sotnikovová 		3–6, 4–6
Vítězka 5. 14. dubna 2014 Dothan, Spojené státy antuka   Ilona Kremenová   Shelby Rogersová
  Olivia Rogowská 		6–1, 5–7, [10–5]

Finále na juniorském Grand Slamu

editovat

Dvouhra juniorek: 1 (0–1)

editovat
Stav rok turnaj povrch soupeřka ve finále výsledek
Finalistka 2012 US Open tvrdý   Samantha Crawfordová 5–7, 3–6

Chronologie výsledků na Grand Slamu

editovat

Dvouhra

editovat
Turnaj 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020 2021 2022 2023 SR V–P
Australian Open A A 2Q 1. kolo 1. kolo 4. kolo 2. kolo ČF 3. kolo 2. kolo 2. kolo 0 / 8 12–8
French Open A 3Q 2Q 1. kolo 2. kolo 4. kolo 1. kolo 1. kolo 3. kolo 1. kolo 1. kolo 0 / 8 6–8
Wimbledon A 1. kolo 1. kolo 1. kolo 3. kolo 3. kolo 3. kolo NH 1. kolo 2. kolo 2. kolo 0 / 9 8–9
US Open A A 4. kolo 1. kolo 1. kolo 1. kolo 3. kolo 4. kolo 3. kolo 2. kolo — 0 / 7 11–7
výhry–prohry 0–0 0–1 3–2 0–4 3–4 8–4 5–3 7–3 6–4 3–4 2–3 0 / 33 37–33
Legenda
SR poměr vyhraných turnajů
ku všem odehraným 		W–L
V–P 		výhry–prohry
NH daný rok se turnaj nekonal A turnaje se hráč nezúčastnil
1Q / LQ prohra v (kole) kvalifikace 1k / 1R prohra v daném kole turnaje
QF / ČF prohra ve čtvrtfinále SF prohra v semifinále
F prohra ve finále Vítěz vítězství v turnaji

Odkazy

editovat

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Anett Kontaveit na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Anett Kontaveitová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20220610a10. června 2022
  2. ↑ Světovou dvojku Kontaveitovou už netrénuje Tursunov, s nímž získala pět titulů. Sport.cz [online]. 2022-06-07 [cit. 2022-06-10]. Dostupné online. 
  3. ↑ Anett Kontaveitová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky), přístup: 20220610a10. června 2022
  4. ↑ Anett Kontaveitová na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky), přístup: 20220610a10. června 2022
  5. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Serena přehrála Keysovou, Venus smetla Kontaveitovou. Ve čtvrtfinále jdou proti sobě. TenisPortal.cz [online]. 2015-09-05 [cit. 2021-09-28]. Dostupné online. 
  6. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Vondroušová přehrála i Strýcovou a v Bielu si zahraje finále! [online]. Tenisportal.cz, 2017-04-15 [cit. 2017-04-15]. Dostupné online. 
  7. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Vondroušová přemohla únavu i Kontaveitovou a v Bielu slaví první titul z turnaje WTA! [online]. Tenisportal.cz, 2017-04-16 [cit. 2017-04-16]. Dostupné online. 
  8. ↑ JIRÁSEK, Ondřej; ZABLOUDIL, Luboš. Po dlouhé době parádní výkon. Kar. Plíšková s Davisovou ztratila jen dva gamy. TenisPortal.cz [online]. 2017-05-17 [cit. 2021-09-28]. Dostupné online. 
  9. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Kontaveitová slaví na trávě v Nizozemsku premiérový titul [online]. Tenisportal.cz, 2017-06-18 [cit. 2021-09-28]. Dostupné online. 
  10. ↑ Ondřej Jirásek, TenisPortal.cz. Halepová s Putincevovou nezaváhala a je v osmifinále Australian Open, Bencicová po výprasku končí. TenisPortal.cz [online]. 2020-01-25 [cit. 2021-09-28]. Dostupné online. 
  11. ↑ Kontaveit conquers Swiatek, Halep looms in Australian Open QF [online]. WTA Tennis, 2020-01-27 [cit. 2021-09-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ Halep hustles into Australian Open semifinals after Kontaveit masterclass [online]. WTA Tennis, 2020-01-29 [cit. 2021-09-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz, ČTK. Australané připravili speciální turnaj WTA pro tenistky po přísné karanténě [online]. TenisPortal.cz, 2021-01-24 [cit. 2021-09-28]. Dostupné online. 
  14. ↑ a b Kontaveit, Li wrap up Grampians Trophy with victories. Women's Tennis Association [online]. 2021-02-07 [cit. 2021-09-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. ↑ Ostapenko storms past Kontaveit to win Eastbourne title [online]. WTA Tennis, 2021-06-25 [cit. 2021-09-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Kontaveitová v Clevelandu ukončila sérii pěti porážek a nakonec i čtyřleté čekání na titul. TenisPortal.cz [online]. 2021-08-28 [cit. 2021-09-28]. Dostupné online. 
  17. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Kontaveitová v Ostravě porazila i Sakkariovou a získala nejcennější titul. TenisPortal.cz [online]. 2021-09-26 [cit. 2021-09-28]. Dostupné online. 
  18. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Kontaveitová vyhrála třetí turnaj během dvou měsíců a živí naděje na Turnaj mistryň. TenisPortal.cz [online]. 2021-10-24 [cit. 2021-10-24]. Dostupné online. 
  19. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Kontaveitová to dokázala! Vyhrála čtvrtý turnaj během dvou měsíců a kvalifikovala se na Turnaj mistryň!. TenisPortal.cz [online]. 2021-10-31 [cit. 2021-10-31]. Dostupné online. 
  20. ↑ Muguruza bests Kontaveit to win 10th career title at WTA Finals [online]. WTA Tennis, 2021-11-18 [cit. 2021-11-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. ↑ Krejcikova saves 7 match points vs. Kontaveit, to meet Badosa in Sydney final [online]. WTA Tennis, 2022-01-14 [cit. 2022-01-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. ↑ Cornet topples Muguruza, Tauson upsets Kontaveit at Australian Open. Women's Tennis Association [online]. 2022-01-20 [cit. 2022-01-20]. Dostupné online. 
  23. ↑ Kontaveit wins 20th straight indoor match to capture St. Petersburg title. Women's Tennis Association [online]. 2022-02-13 [cit. 2022-02-13]. Dostupné online. 
  24. ↑ Swiatek overwhelms Kontaveit to capture Doha title. Women's Tennis Association [online]. 2022-02-26 [cit. 2022-02-27]. Dostupné online. 
  25. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Vondroušová v Indian Wells udolala Kontaveitovou a neprohrála už poosmé v řadě. TenisPortal.cz [online]. 2022-03-15 [cit. 2022-06-29]. Dostupné online. 
  26. ↑ Ann Li reacts to stunning No. 3 seed Anett Kontaveit in Miami. Tennis World USA [online]. [cit. 2022-06-29]. Dostupné online. 
  27. ↑ Kontaveit ekes past two-time champion Kerber in Stuttgart. Women's Tennis Association [online]. [cit. 2022-07-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  28. ↑ Plíšková ve Stuttgartu vypadla ve druhém kole se Samsonovovou. TenisPortal.cz [online]. [cit. 2022-07-27]. Dostupné online. 
  29. ↑ Šwiateková ve Stuttgartu porazila Raducanuovou a neprohrála už 28 setů v řadě. TenisPortal.cz [online]. [cit. 2022-07-27]. Dostupné online. 
  30. ↑ Illness forces Anett Kontaveit out of Madrid tournament before it begins. ERR [online]. 2022-04-26 [cit. 2022-04-28]. Dostupné online. 
  31. ↑ Anett Kontaveit dealing with after-effects of virus ahead of Wimbledon. Tennis World USA [online]. [cit. 2022-06-29]. Dostupné online. 
  32. ↑ Roland Garros: Tomljanovic stuns Kontaveit to reach second round. Tennis Australia [online]. [cit. 2022-05-26]. Dostupné online. 
  33. ↑ Niemeier routs Kontaveit at Wimbledon; Tsurenko wins all-Ukrainian contest. Women's Tennis Association [online]. 2022-06-29 [cit. 2022-07-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  34. ↑ Jednička Kontaveitová v Hamburku bez ztráty setu prošla do finále, v něm vyzve 22 setů neporaženou Peraovou. TenisPortal.cz [online]. [cit. 2022-07-27]. Dostupné online. 
  35. ↑ Po pádu na 130. místo přišla životní forma! Peraová vyhrála druhý turnaj v řadě. Tenisový svět [online]. [cit. 2022-07-27]. Dostupné online. 
  36. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Serena na US Open porazila i světovou dvojku. Miluju výzvy a zvládám je, řekla 40letá Američanka. TenisPortal.cz [online]. 2022-09-01 [cit. 2022-09-02]. Dostupné online. 
  37. ↑ JIRÁSEK, Ondřej. Krejčíková je zpět! Ve finále v Tallinnu smázla v hale 24 zápasů neporaženou Kontaveitovou a slaví čtvrtý triumf. TenisPortal.cz [online]. 2022-10-02 [cit. 2022-10-02]. Dostupné online. 
  38. ↑ Tennis, WTA – Ostrava Open 2022: Martincova beats Kontaveit. Tennis Majors [online]. 2022-10-06 [cit. 2022-10-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  39. ↑ JIRÁSEK, Ondřej. Předčasný konec kvůli zdraví. Kontaveitová se ve Wimbledonu rozloučí s kariérou. TenisPortal.cz [online]. 2023-06-20 [cit. 2023-06-20]. Dostupné online. 
  40. ↑ A new chapter: Kontaveit on her career, friendships and future ambitions. Women's Tennis Association [online]. 2023-07-06 [cit. 2023-07-06]. Dostupné online. 
  41. ↑ PARAG, Jain. Anett Kontaveit makes relationship with footballer Brent Lepistu public following defeat in Tallinn Open finals. Sportskeeda.com [online]. 2022-10-07 [cit. 2024-05-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  42. ↑ Former No.2 Kontaveit announces first pregnancy. Women's Tennis Association [online]. 2024-05-20 [cit. 2024-05-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  43. ↑ Kontaveit welcomes first child, son Leon. Women's Tennis Association [online]. [cit. 2024-09-21]. Dostupné online. 

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Anett_Kontaveitová&oldid=24494869“